Doporučení č. 167
Doporučení o zřízení mezinárodního systému pro zachování práv
v sociálním zabezpečení
Generální konference Mezinárodní organisace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do
Ženevy a tam se sešla dne 1. června 1983 na svém šedesátém-
devátém zasedání;
připomínajíc zásady stanovené úmluvou o rovném zacházení /soci-
ální zabezpečení/, 1962, které se týkají nejen rovného za-
cházení, ale i zachování nabývaných a nabytých práv, a úmlu-
vou o zachování práv v sociálním zabezpečení, 1982, a
jsouc názoru, že je potřebné prosazovat uzavírání dvoustranných
nebo mnohostranných instrumentů o sociálním zabezpečení mezi
členskými státy Mezinárodní organisace práce, jakož i meziná-
rodní koordinaci těchto instrumentů zejména pro provádění
úmluvy o rovném zacházení /sociální zabezpečení/, 1962 a
úmluvy o zachování práv v sociálním zabezpečení, 1982, a
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se zachování práv
v sociálním zabezpečení, jež jsou pátým bodem jednacího po-
řadu zasedání, a
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodního dopo-
ručení,
přijímá dne 20. června 1983 toto doporučení, které bude označováno
jako doporučení o zachování práv v sociálním zabezpečení, 1983:
1. V tomto doporučení:
a/ výraz "členský stát" značí každý členský stát Mezinárodní orga-
nisace práce;
b/ výraz "zákonodárství" zahrnuje právní předpisy a ustanovení
stanov v oblasti sociálního zabezpečení;
c/ výraz "uprchlík" má význam ve smyslu článku 1 úmluvy z 28. čer-
vence 1951 o postavení uprchlíků a odstavce 2 článku
1 Proto-
- 2 -
kolu o postavení uprchlíků z 31. ledna 1967, a to bez zeměpis-
ného omezení;
d/ výraz "bezdomovec" má význam ve smyslu článku 1 úmluvy z 28.
září 1954 o postavení bezdomovců;
e/ výraz "rodinní příslušníci" značí osoby určené nebo uznané za
takové nebo za členy domácnosti zákonodárstvím, na jehož zá-
kladě jsou dávky přiznány nebo poskytovány, nebo osoby stano-
vené společnou dohodou mezi zúčastněnými členskými státy; jest-
liže však toto zákonodárství považuje za rodinné příslušníky
nebo za členy domácnosti jen osoby, které sdílejí obydlí s
účastníkem, tato podmínka se pokládá za splněnu u osob, které
jsou vydržovány především účastníkem;
f/ výraz "pozůstalí" značí osoby určené nebo uznané za pozůstalé
zákonodárstvím, na jehož základě jsou dávky přiznány; jestli-
že však toto zákonodárství považuje za pozůstalé jen osoby,
které sdílely obydlí se zemřelým, tato podmínka se pokládá za
splněnu o osob, které byly vydržovány především zemřelým;
g/ výraz "bydlit" značí trvalé bydliště.
2. Členské státy vázané dvoustranným nebo mnohostranným instru-
mentem o sociálním zabezpečení by měly na základě vzájemné doho-
dy usilovat, aby na státní příslušníky každého druhého členského
státu, jakož i na uprchlíky a bezdomovce, kteří bydlí na území
kteréhokoli členského státu, vztáhly ustanovení takového instru-
mentu, která se týkají:
a/ stanovení zákonodárství, jehož se užije;
b/ zachování nabývaných práv;
c/ zachování nabytých práv a poskytování dávek do ciziny.
3. Členské státy by měly navzájem mezi sebou a se zúčastněnými
státy uzavírat vhodná správní a finanční ujednání za účelem od-
stranění možných překážek, které brání vyplácení invalidních,
starobních a pozůstalostních dávek, důchodů při pracovním úrazu
a při nemoci z povolání, jakož i pohřebného, na něž byl získán
nárok podle jejich zákonodárství, poživatelům, kteří jsou pří-
slušníky některého členského státu, nebo uprchlíky nebo bezdo-
- 3 -
movci, kteří bydlí v cizině.
4. Jestliže některý z členských států vázaných dvoustranným ne-
bo mnohostranným instrumentem o sociálním zabezpečení nemá plat-
né zákonodárství o dávkách v nezaměstnanosti a o rodinných pří-
davcích, členské státy takto vázané by měly usilovat, aby mezi
sebou uzavřely vhodná ujednání za tím účelem, aby byla přiměřeně
vyrovnána ztráta nebo neexistence nároků vyplývající pro osoby,
jež překládají své bydliště z území členského státu, který má
platné zákonodárství o dotyčných dávkách, na území členského
státu, který takové zákonodárství nemá, nebo pro rodinné přísluš-
níky osob, jež podle zákonodárství prvně jmenovaného členského
státu mají nárok na rodinné přídavky, avšak tito rodinní přísluš-
níci bydlí na území státu jmenovaného na druhém místě.
5. Jestliže při provádění úmluvy o rovnosti zacházení /sociální
zabezpečení/, 1962, úmluvy o zachování práv v sociálním zabezpe-
čení, 1982, nebo kteréhokoli dvoustranného nebo mnohostranného
instrumentu o sociálním zabezpečení peněžité dávky mají být po-
skytovány poživatelům, kteří bydlí na území jiného státu nežli
toho, -kde je nositel pojištění, který je povinen je poskytovat,
tento nositel pojištění by pokud možno měl poukazovat výplatu
přímo poživateli, zejména jde-li o invalidní, starobní a pozůsta-
lostní dávky, jakož i o důchody při pracovním úrazu a nemoci z
povolání. Poukazování těchto dávek a důchodů by se mělo provádět
ve lhůtách co nejkratších, aby jimi poživatelé mohli disponovat
co nejdříve. V případě nepřímé výplaty by měl nositel pojištění,
který je prostředníkem v zemi, kde poživatel bydlí, učinit vše,
aby poživatel obdržel co nejdříve dávky, které mu náleží.
6. Zúčastněné členské státy by měly usilovat o uzavření dvou-
stranných nebo mnohostranných instrumentů o sociálním zabezpeče-
ní zahrnujících devět odvětví sociálního zabezpečení uvedených v
odstavci 1 článku 2 úmluvy o zachování práv v sociálním zabezpe-
čení, 1982, o rozvíjení koordinace dvoustranných nebo mnohostran-
ných instrumentů o sociálním zabezpečení, jimiž jsou případně vá-
zány, a o uzavření mezinárodní dohody k tomu účelu za případné
pomoci Mezinárodního úřadu práce.
- 4 -
7. Při provádění ustanovení článků 6 až 8 úmluvy o rovném zachá-
zení / sociální zabezpečení /, 1962, a odstavce 1 článku 4 úmluvy o
zachování práv v sociálním zabezpečení, 1982, členské státy váza-
né těmito úmluvami by měly, pokud je toho třeba, přihlížet k vzo-
rovým ustanovením a vzorové dohodě, jež jsou připojeny k tomuto
doporučení, při uzavírání dvoustranných nebo mnohostranných in-
strumentů o sociálním zabezpečení a při jejich koordinaci.
8. Zúčastněné členské státy, které dosud nejsou vázány alespoň
jednou z úmluv uvedených v odstavci 7 tohoto doporučení, by se
měly snažit podílet se na mezinárodním systému stanoveném úmluvou
o zachování práv v sociálním zabezpečení, 1982, a přihlížet, po-
kud je toho třeba, k vzorovým ustanovením a k vzorové dohodě, jež
jsou připojeny k tomuto doporučení.
Doporučení č. 168
Doporučení o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů
Generální konference Mezinárodní organizace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce
do Ženevy a tam se sešla dne 1. června 1983 na svém
šedesátémdevátém zasedání;
poukazujíc na existující mezinárodní normy obsažené v dopo-
ručení o pracovní rehabilitaci invalido, 1955;
u vědomí, že od přijetí doporučení o pracovní rehabilitaci
invalidů, 1955, došlo k výraznému vývoji v chápání potřeb-
nosti rehabilitace, v rozsahu a organizaci rehabilitačních
služeb a v zákonodárství a praxi mnoha členských států,
ohledně otázek, o nichž jedná zmíněné doporučení;
majíc na zřeteli, že valné shromáždění Spojených národů prohlá-
silo rok 1981 za Bok invalidů pod heslem "Plná účast a rov-
nost" a že široký Světový akční program týkající se invali-
dů má na vnitrostátní a mezinárodní úrovni zajistit účinná
opatření k provedení cílů "plné účasti" invalidních osob
na životě společnosti a na rozvoji a "rovnosti":
jsouc názoru, že vzhledem k tomuto vývoji je vhodné přijmout
nové mezinárodní normy o této věci, které přihlížejí zejmé-
na k tomu, že je třeba zajistit rovné příležitosti a zacházení
všem skupinám invalidů jak ve venkovských, tak i v městských
oblastech, aby mohli vykonávat zaměstnáni a zapojit se do
společenství;
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se pracovní reha-
bilitace, jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání;
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodního dopo-
ručení doplňujícího úmluvy o pracovní rehabilitaci a zaměstná-
vání invalidů 1983 a doporučení o pracovní rehabilitaci
invalidů 1955,
přijímá dne 20. června 1983 toto doporučení, které bude označo-
váno jako Doporučení o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invali-
dů, 1983.
- 2 -
I. Vymezení pojmů a působnost
1. Při provádění tohoto doporučení, jakož i doporučení
o pracovní rehabilitaci invalidů, 1955, Členské státy by měly
vycházet z toho, že výraz "invalida" označuje každou osobu,
jejíž vyhlídky naleznout a zachovat si vhodné zaměstnání, ja-
kož i dosahovat v něm postupu jsou podstatně sníženy v důsledku
tělesného nebo duševního, náležitě ověřeného postiženi.
2. Při provádění tohoto doporučení, jakož i doporučeni
o pracovní rehabilitaci invalidů, 1955, členské státy by měly
mít na zřeteli, že účelem pracovní rehabilitace, tak jak je
vymezena v posléze zmíněném doporučení, by mělo být umožnit,
aby invalidé získali a zachovali si vhodné zaměstnáni a v něm
postupovali a tak jim bylo usnadněno jejich zapojení nebo opětné
zapojení do společnosti.
3. členské státy by měly provádět ustanovení tohoto dopo-
ručení pomocí opatření vyhovujících vnitrostátním podmínkám
a odpovídajících vnitrostátní praxi.
4. Opatření pro pracovní rehabilitaci by měla být dostupná
všem skupinám invalidů.
5. Při plánování a poskytování služeb pracovní rehabili-
tace a zaměstnávání invalidů mělo by být pokud možno využito,
popřípadě s potřebnými úpravami, poradenství pro volbu povolání,
odborné výchovy, existujících služeb pro umisťování do práce,
zaměstnávání a jiných souvisících služeb určených pro pracovní-
ky vůbec.
6. S pracovní rehabilitací by se mělo započít co nejdříve.
Za tím účelem by zdravotnictví a jiné útvary pro léčebnou
a společenskou rehabilitaci měly pravidelné spolupracovat
3 útvary pro pracovní rehabilitaci.
- 3 -
II. Pracovní rehabilitace a možnosti zaměstnávání
7. Invalidé by měli požívat rovných příležitostí a za-
cházení za účelem získání a udržení se v zaměstnání, které
by na všech případech, kdy je to možné, odpovídalo jejich
volbě a bralo zřetel na jejich individuální schopnosti pro
takové zaměstnání.
8. Při zajišťování pracovní rehabilitace a pomoci při
zaměstnávání invalidů by se mělo dbát zásady rovných příle-
žitostí a rovného zacházení s pracovníky a pracovnicemi.
9. Zvláštní konkrétní opatření, jež mají zajistit skutečnou
rovnost příležitostí a zacházení mezi invalidními pracovníky
a ostatními pracovníky, by neměla být pokládána na diskrimi-
nační vůči ostatním pracovníkům.
10. Měla by být učiněna opatření na podporu pracovních
příležitostí pro invalidy, která jsou v souladu s pracovními
a mzdovými normami obecně platnými pro pracovníky.
11. Kromě těch, jež jsou vyjmenovány v části VII. doporu-
čení o pracovní rehabilitaci invalidů, 1955, tato opatření by
měla zahrnovat:
a) vhodná opatření pro vytvoření možnosti zaměstnání
na volném trhu práce, včetně finančních podnětů
pro zaměstnavatele, aby byli podněcováni k zajiště-
ní odborné výchovy a pozdějšího zaměstnávání inva-
lidů, jakož i k tomu, aby v přiměřeném rozsahu
přizpůsobili pracoviště, úkoly, nástroje, stroje
a organizaci práce tak, aby byla ulehčena taková
odborná výchova a zaměstnávání;
b) vhodnou vládní pomoc pro zavedení různých druhů
chráněného zaměstnání pro invalidy, pro něž normální
zaměstnání není praktické;
- 4 -
c) podporu spolupráce mezi chráněnými a výrobními pra-
covišti ve věcech organizace a řízení, aby se zlepši-
lo postavení invalidů, kteří tam jsou zaměstnáváni,
a pokud možno aby byla poskytnuta pomoc při jejich
přípravě pro zaměstnáni za normálních podmínek;
d) vhodnou vládni pomoc nevládními organizacemi řízené
odborné výchově, poradenství pro volbu povoláni,
chráněnému zaměstnáni a umisťování invalidních osob;
e) podporu ustavování a rozvoji družstev invalidy nebo
pro ně, jež jsou popřípadě otevřena pro všechny pra-
covníky;
f) vhodnou vládni pomoc za účelem ustavováni a rozvoje
výrobních dílen drobného průmyslu, družstev nebo
jiných (popřípadě otevřených pro všechny pracovníky)
invalidy nebo pro ně, pokud takové dílny vyhovují
stanoveným minimálním normám;
g) odstraněním, a to popřípadě postupným, věcných, komu-
nikačních a architektonických překážek, které ovlivňu-
jí dopravu a přístup do zařízení pro odborný výcvik
a zaměstnávání invalidů a pohyb v nich; měly by být
stanoveny vhodné normy pro nové veřejné budovy a za-
řízení;
h) kdekoli je to možné a vhodné, prosazování vhodných do-
pravních prostředků pro dopravu na místa rehabilitace
a pracoviště a z nich s přihlédnutím k potřebám inva-
lidů;
i) podporu rozšiřování informací o případech účinného
a úspěšného zapojení invalidů do zaměstnání;
j) osvobození od daní a jiných vnitrostátních dávek jakého-
koli druhu vybíraných při dovozu (nebo později) stano-
vených předmětů, materiálu a vybavení pro odbornou vý-
chovu, které jsou potřebné pro rehabilitační střediska,
dílny, zaměstnavatele a invalidy, jakož i stanovených
pomůcek a zařízení potřebných k tomu, aby se invalidům
umožnilo získat zaměstnání a udržet si je;
- 5 -
k) opatření pro zaměstnávání se zkrácenou pracovní dobou
a jiné Úpravy práce v souladu se způsobilostí různých
invalidů, pro něž v současnosti nebo trvale nepřichá-
zí v úvahu zaměstnání na plnou pracovní dobu;
l) výzkum a případné uplatnění získaných výsledků na různé
druhy invalidity, aby se tak podpořila účast invalidů
na normálním pracovním životě;
m) vhodnou vládní pomoc, aby se odstranila možnost vy
kořisťování v rámci odborné výchovy a chráněného za-
městnání a usnadnil přechod na volný nábor.
12. Při vypracovávání programů pro zapojení nebo opětné za-
pojení invalidů do aktivního života a do společnosti by měly být
zváženy všechny formy odborné výchovy; ty by podle povahy případu
měly zahrnovat odbornou přípravu a výchovu, modulární výchovu,
výchovu pro každodenní činnost, vyučování čtení a psáni a výchovu
v jiných oblastech souvisících s pracovní rehabilitací.
13. Aby se zajistilo zapojení nebo opětné zapojení Invalidů
do normálního aktivního života a tím i do společnosti, bylo by
třeba přihlédnout k potřebě zvláštních opatření pro poskytování
pomocí, včetně pomůcek, přístrojů a stálých osobních služeb, aby
se invalidům umožnilo získat a zachovat si vhodné zaměstnání
a dosahovat v něm postupu.
14. Opatření pro pracovní rehabilitaci invalidů by měla být
soustavně kontrolována, tak aby mohly být vyhodnocovány její
výsledky.
III. Spoluúčast společnosti
15. Služby pracovní rehabilitace v městských, jakož i ve
venkovských oblastech a v odlehlých obcích by měly být organizo-
vány a vedeny za co největší účasti veřejnosti, zejména za účasti
zástupců organizací zaměstnavatelů, pracovníků a invalidů.
- 6 -
16. Účast veřejnosti nu organizování služeb pro pracovní re-
habilitaci invalidů by měla být usnadněna pečlivě plánovanými
opatřeními pro informování veřejnosti s cílem:
a) informovat invalidy a popřípadě jejich rodiny o je-
jich právech a možnostech v oblasti zaměstnávání;
b) překonat předsudky, mylné informace a postoje, které
brání zaměstnávání invalidů a jejich zapojení nebo
opětnému zapojení do společnosti.
17. Vedoucí osobnosti a skupiny veřejnosti, vřetně invalidi
a jejich organizací, by měly spolupracovat s příslušnými státními
zdravotnickými, sociálními, výchovnými a pracovními orgány, jakož
i s jinými zúčastněnými veřejnými orgány při stanovení potřeb inva-
lidů ve společnosti a pečovat o to, aby ve všech případech, kdy je
to možné, invalidé byli zapojeni do činností a služeb přístupných
všem.
18. Služby pro pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidi
by měly být začleněny do rozvoje společnosti a popřípadě požívat
finanční, hmotnou a technickou podporu.
19. Mělo by být dáno veřejné uznání dobrovolným organizacím,
které vykazují zvlášť dobré výsledky při poskytování služeb pro
pracovní rehabilitaci a při zapojování a opětném zapojování inva-
lidů do aktivního života společnosti.
IV. Pracovní rehabilitace ve venkovských oblastech
20. Mělo by se zvlášť usilovat o to, aby služby pracovní
rehabilitace byly poskytovány invalidům ve venkovských oblastech
a v odlehlých obcích na stejné úrovni a za stejných podmínek,
jako se poskytují v městských oblastech. Rozvoj takových služeb
by měl být nedílnou součástí všeobecné politiky rozvoje venkova.
21. Za tím účelem by měla být, kde je to vhodné, učiněna
tato opatření:
- 7 -
a) určit služby pro pracovní rehabilitaci, které
existuji ve venkovských oblastech, nebo neexistu-
jí -li, pak služby pro pracovní rehabilitaci existu-
jící v městských oblastech za střediska pro odbor-
nou výchovu rehabilitačních pracovníků pro venkovské
oblasti;
b) ustavit pohyblivé jednotky, které by poskytovaly
pracovní rehabilitaci invalidům žijícím ve venkov-
ských oblastech a jež by působily jako střediska
pro rozšiřování informací o možnostech odborné vý-
chovy a zaměstnávání invalidů ve venkovských
oblastech;
c) vyškolovat odborníky pro rozvoj venkova a pro rozvoj
obcí v provádění pracovní rehabilitace;
d) poskytovat půjčky, dotace, nástroje a materiál, aby
se invalidům ve venkovských obcích umožnilo usta-
vovat a spravovat družstva nebo se osamostatnit
na vlastní učet v drobném průmyslu, zemědělství,
v řemeslech nebo v jiných činnostech;
e) pojmout pomoc invalidům mezi existující nebo pláno-
vané všeobecné činnosti pro rozvoj venkova;
f) usnadnit invalidům získat byt umístěný v přiměřené
vzdálenosti od jejich pracoviště.
V. Výchova pracovníků
22. Kromě odborně Skolených poradců a specialistů pro
pracovní rehabilitaci všem ostatním osobám, které se zabývají
pracovní rehabilitací invalidů a rozvojem pracovních příleži-
tostí, se má dostat školení nebo základního poučení o otázkách
pracovní rehabilitace.
23. Osoby, které se zabývají poradenstvím pro volbu povo-
lání, odbornou výchovou a umisťováním pracovníků vůbec by mě-
ly mít odpovídající znalosti o vadách a jejich omezujících
- 8 -
účincích, jakož i znalosti o podpůrcích službách, které ma-
jí usnadnit zapojení invalidy do aktivního společenského
a hospodářského života. Takovým osobám by měla být poskytnu-
ta možnost, aby přizpůsobily své znalosti současnému pozná-
ní a rozšířily své zkušenosti v těchto oblastech.
24. Odborná výchova, kvalifikace a odměňování pracovní-
ků, kteří se věnují pracovní rehabilitaci a odborné výchově
invalidů by měla být obdobná jako u osob, které plní v oblasti
všeobecné přípravy pro zaměstnání podobné úkoly a mají po-
dobnou odpovědnost; možnosti postupu by měly být srovnatelné
pro obě skupiny odborníků a měly by být podporovány převody
pracovníků mezi pracovní rehabilitací a všeobecnou odbornou
výchovou.
25. Pracovníci pracovní rehabilitace, chráněných dílen
a výrobních dílen by měli podle možností v rámci svého vše-
obecného vzdělání získat odbornou výchovu, jak vést dílnu,
jakož i výchovu o výrobních postupech a marketingu.
26. Kde není k dispozici dostatečný počet náležitě
vyškolených pracovníků pro pracovní rehabilitaci, měla by
být učiněna opatření za účelem náboru a vyškolení pomocných
pracovníků pro pracovní rehabilitaci. Tito pomocní pracovní-
ci by neměli být trvale zaměstnáváni místo pracovníků řádně
vyškolených. Pokud je to možné, měla by být učiněna opatře-
ní, aby byli dále školeni, tak aby mohli být zařazeni mezi
plně vyškolené pracovníky.
27. Pokud je toho třeba, mělo by být podporováno vytvá-
ření oblastních a podoblastních středisek odborné výchovy
pracovníků pro pracovní rehabilitaci.
28. Osoby, které se zabývají poradenstvím pro volbu
zaměstnání, odbornou výchovu, umísťováním a pomocí při za-
městnávání invalidů, by měly mít vhodné vzdělání a zkušenosti,
aby rozpoznaly motivační problémy a motivační obtíže, s ni-
miž se mohou invalidé setkávat, a aby v rámci své působ-
nosti uměly zvládnout z toho vyplývající potřeby.
- 9 -
29. Je-li toho třeba, měla by být učiněna opatření, aby
invalidé byli vedeni k tomu, aby se zúčastnili odborné výchovy
jako pracovníci pro pracovní rehabilitaci a aby jim tak byl
usnadněn vstup do zaměstnání v oblasti rehabilitace.
30. S invalidy a jejich organizacemi by měla být projedná-
vána příprava, provádění a vyhodnocení výchovných programů pro
pracovníky pracovní rehabilitace.
VI. Příspěvek organizací zaměstnavatelů a pracovníků
k rozvoji služeb pracovní rehabilitace
31. Organizace zaměstnavatelů a pracovníků by měly přijmout
politiku podporující výchovu invalidů a jejich zaměstnávání ve
vhodných zaměstnáních na základě rovnosti s ostatními pracovníky.
32. Organizace zaměstnavatelů a pracovníků v dohodě s inva-
lidy a jejich organizacemi by měly být v to přispívat ke stano-
vení politiky týkající se organizace a rozvoje služeb pracovní
rehabilitace, provádět výzkum a navrhovat přijetí zákonodárných
opatření v této oblasti.
33. Ve všech případech, kdy je to možné a vhodné, zástupci
organizací zaměstnavatelů, pracovníků a invalidů by měli zasedat
v radách a výborech rehabilitačních středisek a středisek pro
odbornou výchovu, užívaných invalidy, jež rozhoduji o politice
a odborných opatřeních, aby se ujistili, že programy pracovní
rehabilitace odpovídají požadavkům různých hospodářských odvětví.
34. Ve všech případech, kdy je to možné a vhodné zaměstna-
vatelé a zástupci pracovníků podniku by měli spolupracovat
s odborníky při svažování možností pracovní rehabilitace a no-
vého pracovního přidělení invalidů zaměstnaných v takovém podni-
ku a opatření zaměstnání ostatním invalidům.
35. Ve všech případech, kdy je to možné a vhodné, podniky
by měly být podněcovány, aby vytvářely a udržovaly své vlastní
služby pro pracovní rehabilitaci, včetně různých druhů chráně-
ných zaměstnání, a to v Úzké spolupráci s rehabilitačními
službami, ať už jsou veřejně vydržovány či nikoli.
- 10 -
36. Ve všech případech, kdy to je možné a vhodné, organi-
zace zaměstnavatelů by měly učinit opatření, aby
a) poskytovaly svým členům porady o službách
pracovní rehabilitace, jež by bylo možno dát
k dispozici invalidům;
b) spolupracovaly s organizacemi a institucemi, které
podporují opětné zapojení invalidů do aktivního
pracovního života tím, že poskytují například
informace o pracovních podmínkách a požadavcích
práce, kterou mají vykonávat invalidé;
c) radily svým členům o úpravách, jež by mohly být
učiněny pro invalidní osoby ohledně podstatných
úkolů nebo požadavků vhodných činností;
d) vyzvaly své členy, aby věnovali pozornost účinkům,
jež by mohla mít za následek reorganizace výrobních
metod, tak aby invalidé nebyli nedopatřením zbaveni
místa.
37. Ve všech případech, kdy to je možné a vhodné, organi-
zace pracovníků by měly učinit opatření, aby
a) podporovaly účast invalidů na poradách na pracovišti
a v podnikových výborech nebo v jiných orgánech
zastupujících pracovníky;
b) navrhovaly směrnice o pracovní rehabilitaci a o ochra-
ně pracovníků, kteří se stanou invalidními následkem
nemoci nebo úrazu, ať už souvisí s prací či nikoli,
a dbaly o to, aby takové směrnice byly pojaty do ko-
lektivních smluv, předpisů, rozhodčích výroků nebo
jiných vhodných instrumentů;
c) poskytovaly poradenství při podnikových opatřeních,
která se týkají invalidů, včetně pracovní adaptace,
zvláštní organizace práce, výcviku a zaměstnání
na zkoušku a stanovení norem práce;
- 11 -
d) přednášely problémy pracovní rehabilitace a zaměstná-
vání invalidů na odborových schůzích a informovaly
své Sieny pomocí publikací a seminářů o problémech
a možnostech pracovní rehabilitace a zaměstnávání
invalidů.
VII. Příspěvek invalidních osob a jejich organizací
k rozvoji služeb pracovní rehabilitace
38, Kromě účasti invalidů, jejich zástupců a organizací
na Činnostech zmíněných v bodech 15, 17, 30, 32 a 33 tohoto do-
poručení měla by opatření pro zapojení invalidů a jejich orga-
nizací do rozvoje pracovní rehabilitace zahrnovat:
a) podporu invalidů a jejich organizací, aby se účastni-
li na rozvoji společenské činnosti zaměřené na pra-
covní rehabilitaci invalidů a aby tak přispívali ke
svému zaměstnání s začlenění nebo opětnému začleně-
ní do společnosti;
b) vhodnou vládní pomoc na podporu rozvoje organizací
invalidů a pro ně a jejich zapojení do služeb pra-
covní rehabilitace a zprostředkování práce, včetně
podpory při zajišťování výchovných programů, které
umožňují invalidům, aby hájili svou vlastní věc;
c) vhodnou vládní pomoc těmto organizacím při vypracová-
vání programů veřejného vzdělávání, které kladně
uplatňují schopnosti invalidů.
VIII. Pracovní rehabilitace v rámci soustav sociálního
zabezpečení
39. Při provádění ustanovení tohoto doporučení členské stá-
ty by se měly dát vést rovněž ustanovením článku 35 úmluvy o so-
ciálním zabezpečení (minimální norma), 1952, článkem 26 úmluvy
o dávkách při pracovních úrazech a nemocech z povolání, 1964,
- 12 -
a článkem 13 úmluvy o invalidních, starobních a pozůstalostních
dávkách, 1967, pokud nejsou jinak vázány povinnostmi plynoucími
z ratifikace těchto instrumentů.
40. Ve všech případech, kdy je to možné a vhodné, soustavy
sociálního zabezpečení by měly zajišťovat programy odborné vý-
chovy, umisťování a zaměstnávání (včetně chráněných zaměstnání)
a služeb pracovní rehabilitace, včetně poradenství o rehabili-
taci pro invalidy nebo přispívat na jejich organizování, rozvoj
a financování.
41. Tyto soustavy by rovněž měly stanovit podněty, jež by
invalidy vedly k tomu, aby hledali zaměstnání, jakož i opatře-
ní, která usnadňují postupný přechod na volný trh práce.
IX. Koordinace
42. Měla by být učiněna opatření, jež by pokud možno za-
jistila, že politika a programy týkající se pracovní rehabilitace
budou koordinovány s politikou a programy sociálního a hospo-
dářského rozvoje (včetně vědeckého výzkumu a pokročilé techno-
logie), které se vztahují na správu práce, všeobecnou politiku
zaměstnanosti a podporu zaměstnanosti, odbornou výchovu, sociální
integraci, sociální zabezpečení, družstva, rozvoj venkova, drobný
průmysl a řemesla, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, přizpů-
sobení metod a organizace práce potřebám jednotlivce a zlepšení
pracovních podmínek.