FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY
IV. volební období
156
Vládní návrh,
kterým se podle článku 19 odst. 5 písm. b) a odst. 6 písm. b)
ústavy Mezinárodní organizace práce předkládají Federálnímu
shromáždění Československé socialistické republiky texty úmluvy
a doporučení přijatých na 69. zasedání Mezinárodní konference
práce v Ženevě v roce 1983 se stanoviskem vlády Československé
socialistické republiky
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socialistické
republiky souhlasí se stanoviskem vlády Českosloven-
ské socialistické republiky k úmluvě a doporučením
přijatým na 69. zasedání Mezinárodní konference prá-
ce v Ženevě v roce 1983:
1. ratifikovat úmluvu č. 159 o pracovní rehabilitaci
a zaměstnávání invalidů, 1983;
2. přijmout doporučení č. 168 o pracovní rehabilitaci
a zaměstnávání invalidů, 1983;
3. nepřijímat opatření k provedení doporučení č. 167
o zachování práv v sociálním zabezpečení, 1983.
Stanovisko vlády
Československé socialistické republiky
k úmluvě a doporučením přijatým na 69. zasedání Mezinárodní konfe-
rence práce
Podle článku 19 odst. 5 písm. b/ a odst. 6 písm. b/ ústavy
Mezinárodní organizace práce a usnesení vlády Československé socia-
listické republiky ze dne 6. Února 1963 č. 116 ke zprávě o stavu
plnění členských povinností československé socialistické republiky
na úseku normotvorné činnosti Mezinárodní organizace práce předklá-
dá se Federálnímu shromáždění Československé socialistické republi-
ky stanovisko vlády Československé socialistické republiky:
a/ k úmluvě č. 159 a doporučení č. 168 o pracovní rehabilitaci a
zaměstnávání invalidů, 1983, a
b/ k doporučení č. 167 o zachování práv v sociálním zabezpečení,
1983,
přijatým na 69. zasedání Mezinárodní konference práce, které se ko-
nalo v červnu 1983 v Ženevě.
I. Pracovní rehabilitace a zaměstnávání invalidů
A. Stručná charakteristika
1. Úmluva č. 159
Pod pojmem "invalida" je třeba rozumět každou osobu, jejíž vy-
hlídky naleznout a zachovat si vhodné zaměstnání, jakož i dosaho-
vat v něm postupu jsou podstatně sníženy v důsledku tělesného nebo
duševního, náležitě ověřeného postižení.
Účelem pracovní rehabilitace je umožnit invalidům, aby získa-
li a zachovali si vhodné zaměstnání a v něm postupovali a aby jim
tak bylo usnadněno jejich zapojení, popř. opětovné zapojení do spo-
lečnosti. Ustanovení úmluvy, která se vztahují na všechny skupiny
invalidů, budou státy provádět pomocí zákonodárných nebo jiných
opatření, která vyhovují vnitrostátním podmínkám a odpovídají vnit-
rostátní praxi.
- 2 -
Státy mají v souladu s takovými podmínkami a praxí, jakož i
možnostmi stanovit, provádět a pravidelné přezkušovat vnitrostát-
ní politiku týkající se pracovní rehabilitace a zaměstnávání in-
validů.
Jejím cílem má byť zajistit dostupnost vhodných opatření pra-
covní rehabilitace pro všechny skupiny invalidů a prosazovat mož-
nosti je zaměstnávat. Taková politika musí být založena na zásadě
rovných možností pro invalidy a ostatní pracovníky, jakož i pro
invalidní muže a invalidní ženy. Zvláštní konkrétní opatření, kte-
rá mají zajistit skutečnou rovnost příležitostí a zacházení pro
invalidní a ostatní pracovníky, nesmějí být pokládána za diskrimi-
naci vůči ostatním pracovníkům. Provádění této politiky je třeba
projednat s reprezentativními organizacemi pracovníků, zaměstnava-
telů a invalidů, popř. s těmi, které se invalidy zabývají.
Příslušné orgány mají pro invalidy zajistit poradenství pro
volbu povolání, odbornou výchovu a umísťování do práce; přitom má
být podle možnosti využíváno již existujících služeb pro pracov-
níky vůbec.
Stát má pečovat o vyškolení potřebného počtu kvalifikovaných
pracovníků pověřených rehabilitací a zaměstnáváním invalidů.
2. Doporučení č. 168
Doporučení velmi podrobně rozvádí a doplňuje ustanovení úmlu-
vy č. 159. Stanoví řadu opatření zaměřených na zvýšení pracovních
příležitostí pro invalidy, jako např. podporu zaměstnavatelů, za-
vedení různých druhů chráněných zaměstnání, podněty k vytváření
výrobních dílen a družstev samými invalidy nebo pro ně, odstraně-
ní dopravních a stavebních překážek, které ovlivňují dopravu a
přístup invalidů do zařízení pro jejich odborný výcvik a zaměstná-
vání a pohyb v nich, osvobození předmětů a zařízení sloužících re-
habilitaci od daní a dávek, zajištění zaměstnání se zkrácenou pra-
covní dobou, výzkum aj.
Doporučení zdůrazňuje účast společnosti, a to zejména zástup-
ců organizací zaměstnavatelů, pracovníků a invalidů samých na sta-
novení potřeb a rozvoje služeb pro pracovní rehabilitaci. Doporu-
čení mimo jiné věnuje též pozornost zvláštním problémům venkovských
oblastí a přípravě pracovníků, kteří se zabývají výchovou, pracov-
- 3 -
ní rehabilitací, poradenstvím pro volbu povolání a zprostředková-
ním práce pro invalidy.
B. Porovnání s vnitrostátními předpisy
Ustanovení úmluvy č. 159 a doporučení č. 168 jsou promítnuta do
československého právního řádu. Jsou to zejména tyto předpisy:
- ústava ČSSR z r. 1960, čl. 20 odst. 1, 3 a 4; čl. 23;
- zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozděj-
ších předpisů, /zejména § 83 a násl. /;
- vyhláška FMPSV č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o soci-
álním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, /zejména § 128
a násl. /;
- zákon ČNR č. 129/1975 Sb., o působnosti orgánů České sociali-
stické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů, /§ 21/;
- zákon SNR č. 132/1975 Sb., o působnosti orgánů Slovenské sociali-
stické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů, /§ 21/;
- vyhláška MPSV ČSR č. 130/1975 Sb., kterou se provádí zákon o so-
ciálnín zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti or-
gánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve
znění pozdějších předpisů, /§ 37, 45 a 46/;
- vyhláška MPSV SSR č. 134/1975 Sb., kterou se provádí zákon o so-
ciálním zabezpečení a zákon Slovenské národní rady o působnosti
orgánů Slovenské socialistické republiky v sociálním zabezpečení,
ve znění pozdějších předpisů, /§ 37, 45 a 46/j
- zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, /§
50 a § 148/;
- nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník
práce, /§ 35 písm. e/ a § 55/;
- zákon č. 70/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na
úseku péče o pracovní síly, /§ 8 odst. 2/;
- vládní nařízení č. 92/1958 Sb., kterým se provádí zákon č. 70/
/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče o
pracovní síly, ve znění pozdějších předpisů, /§ 3 odst. 1, § 21/;
- 4 -
- vyhláška ÚRO č. 165/1979 Sb., o pojištění některých pracovníků
a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvlášt-
ních případech, /§ 94 až 102/;
- zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol
/školský zákon/, /§ 28 až 34, § 37, 44 a 46/;
- zákon ČNR č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění poz-
dějších předpisů;
- zákon SNR č. 78/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění poz-
dějších předpisů;
- zákon ČNR č. 77/1978 Sb., o státní správě ve školství, ve znění
pozdějších předpisů, /§ 22/;
- zákon SNR č. 79/1978 Sb., o státní správě ve školství, ve znění
pozdějších předpisů, /§ 22/,
- vyhláška MŠ ČSR č. 95/1984 Sb., o přijímání ke studiu ve střed-
ních školách, /§ 5 odst. 2/;
- vyhláška MŠ SSR č. 96/1984 Sb., o přijímání na studium na střed-
ních školách, /§ 5 odst. 2/;
- vyhláška Mš ČSR č. 130/1980 Sb., o výchovném poradenství, /ze-
jména § 1, § 2 odst. 3 písm. b/ aa/ a § 3 odst. 3 písm. b/, e/
a h//;
- vyhláška MŠ SSR č. 99/1980 Sb., o výchovném poradenství, /ze-
jména § 1, § 2 odst. 3 písm. b/ aa/ a § 3 odst. 3 písm. b/, e/
a h//;
- vyhláška MŠ ČSR č. 95/1978 Sb., o školách pro mládež vyžadující
zvláštní péči, ve znění pozdějších předpisů;
- 5 -
- vyhláška MS SSR č. 127/1978 Sb., o školách pro mládež vyžadující
zvláštní péči, ve znění pozdějších předpisů;
- výnos MŠ ČSR čj. 25 282/78-200 o učebních plánech pro základní
školy, pro základní školy pro mládež vyžadující zvláštní péči,
pro zvláštní školy a pro pomocné školy - /reg. / - částka 28/
/1978 Sb.;
- výnos MŠ SSR čj. 9907-1978-20 o učebních plánech pro základní
školy, pro základní školy pro mládež vyžadující zvláštní péči,
pro zvláštní školy a pro pomocné Školy - /reg. / - částka 31/
/1978 Sb.;
- vyhláška MS a MZd ČSR č. 102/1979 Sb., kterou se stanoví nomen-
klatury studijních oborů na středních odborných učilištích, gym-
náziích, středních odborných školách, konzervatořích, středních
školách pro pracující, odborných školách, na středních školách
pro mládež vyžadující zvláštní péči a soustava učebních oborů
na středních odborných učilištích a o studiu na nich, ve znění
pozdějších předpisů;
- vyhláška MŠ a MZd SSR č. 103/1979 Sb., o nomenklaturách studij-
ních oborů na středních odborných učilištích, gymnáziích, střed-
ních odborných školách, konzervatořích, středních školách pro
pracující, odborných školách a na středních školách pro mládež
vyžadující zvláštní péči, o soustavě učebních oborů na středních
odborných učilištích a o studiu na nich, ve znění pozdějších
předpisů;
- vyhláška MS ČSR č. 99/1979 Sb., o soustavě zvláštních učebních
oborů;
- vyhláška Mš SSR č. 100/1979 Sb., o soustavě zvláštních učebních
oborů;
- vyhláška MPSV ČSR a MS ČSR č. 93/1979 Sb., o odměňování a hmot-
ném zabezpečení žáků a učňů připravujících se na dělnická povo-
lání v učebních a studijních oborech, ve znění pozdějších před-
pisů;
- vyhláška MPSV SSR a MŠ SSR č. 95/1979 Sb., o odměňování a hmot-
ném zabezpečení žáků a učňů připravujících se na dělnická povo-
lání v učebních a studijních oborech, ve znění pozdějších před-
pisů;
- 6 -
- nařízení vlády ČSSR č. 89/1980 Sb., o soustavě studijních oborů
a o délce řádného studia na vysokých školách, ve znění pozděj-
ších předpisuj
- vyhláška MS ČSR č. 110/1980 Sb., o studiu na vysokých školách
/studijní předpisy/, /§ 2 odst. 3/;
- vyhláška MS SSR č. 105/1980 Sb., o studiu na vysokých"školách
/studijní předpisy/, /§ 2 odst. 3/;
- vyhláška MS ČSR č. 331/1983 Sb., o výchově a vzdělávání pracov-
níků v socialistických organizacích;
- vyhláška Mš SSR č. 6/1984 Sb., o výchově a vzdělávání pracovní-
ků v socialistických organizacích;
- stanovy Svazu invalidů, schválené VIII. celostátním sjezdem Sva-
zu invalidů dne 21. dubna 1979;
- Stanovy Sdružení pro pomoc mentálně postiženým, schválené mini-
sterstvem vnitra ČSR dne 19. srpna 1975;
- stanovy Společnosti speciální a léčebné výchovy, schválené mini-
sterstvem vnitra SSR dne 16. července 1980, /subsekce Sdružení
rodičů a přátel mentálně postižených/.
C. Stanovisko
československý právní řád věnuje značnou pozornost úpravě pé-
če o občany se změněnou pracovní schopností, tj. "invalidům" ve
smyslu úmluvy č. 159 a doporučení č. 168. Takovým občanům se kromě
léčebné
péče poskytuje zvláštní příprava školní a příprava pro pra-
covní uplatnění, která vedle přípravy pro povolání zahrnuje i za-
školování těch, u nichž získání plné odborné kvalifikace není nut-
né
nebo vhodné, a dále přípravu pro práci, tak aby ti, kteří neby-
li ze zdravotních důvodů po delší dobu zaměstnáni, mohli znovu
vstoupit do zaměstnání. Organizace jsou povinny zaměstnávat inva-
lidní pracovníky doporučené národními výbory na vhodných pracov-
ních místech a vytvářet podmínky pro jejich trvalé pracovní uplat-
nění.
Invalidním občanům s těžším zdravotním poškozením se umožňuje
umístění do chráněných dílen a do jiných zařízení pro ně určených
- 7 -
/ napr. do výrobních družstev invalidů / a v krajním případě ústavní
péče.
Vzhledem k tomu, že československá právní úprava plně vyhovu-
je ustanovením úmluvy č. 159, vláda ČSSR usnesením ze dne 25. říj-
na 1984 č. 292 schválila ratifikaci této úmluvy ve smyslu čl. 19
odst. 5 písm. d/ ústavy Mezinárodní organizace práce. Takovou rati-
fikací se rozumí formální akt, kterým členský stát Mezinárodní or-
ganizace práce sděluje generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu
oráče svij závazek provádět konkrétní úmluvu Mezinárodní organiza-
ce práce. Jelikož nejde o mezinárodní mnohostrannou smlouvu, jež
by vyžadovala souhlas Federálního shromáždění, dostačuje v daném
případě schválení úmluvy vládou ČSSR / odst. 1 písm. a/ rozhodnutí
presidenta republiky ze dne 24. března 1969 č. 31/1969 Sb. /.
Pokud jde o doporučení č. 168, s nímž československý právní
řád je rovněž v souladu, vláda výše uvedeným usnesením schválila
jeho přijetí a uložila příslušným orgánům přihlížet k jeho ustano-
vením.
Ustanovení úmluvy č. 159 neodporují závazkům, jež Českoslo-
venská socialistická republika převzala v rámci jiných mezinárod-
ních smluv. Její ratifikace, která je v souladu s československými
zahraničně politickými zájmy i s obecně uznávanými zásadami mezi-
národního práva, bude československým příspěvkem k dosažení cílů
stanovených Mezinárodním rokem invalidů i dobrou propagací vyspě-
lého československého sociálního zákonodárství.
II. Zachování práv v sociálním zabezpečení
A. Stručná charakteristika
Doporučení č. 167 doplňuje úmluvu č. 157 o zachování práv v
sociálním zabezpečení, kterou Mezinárodní konference práce přija-
la v r. 1982. Osobám, které z různých důvodů pracují nebo žijí
mimo hranice země, odkud pocházejí, má tak být umožněno, aby měly
prospěch z uzavíraných dvoustranných nebo mnohostranných dohod,
které jim mají zajistit sociální ochranu bez ohledu na jejich
státní příslušnost nebo místo pobytu.
- 8 -
Podle doporučení by měly všechny členské státy Mezinárodní
organizace práce, nikoli jen ty, které ratifikovaly úmluvu č. 157,
uzavírat mezi sebou, jakož i s dalšími zúčastněnými státy, správní
nebo finanční ujednání, jež by odstranila případné překážky brání-
cí tomu, aby osobám, které jsou příslušníky jiné země nebo uprchlí-
ky/ popř. bezdomovci, byly poskytnuty invalidní, starobní a pozů-
stalostní dávky, důchody při pracovních úrazech a pohřebné, na něž
vznikl nárok podle jejich zákonodárství. Jestliže některá ze zemí
vázaných dvoustranným nebo mnohostranným ujednáním o sociálním za-
bezpečení nemá platné zákonodárství o podporách v nezaměstnanosti
nebo o rodinných přídavcích, takové země by měly mezi sebou uzavřít
vhodná ujednání, aby spravedlivě kompenzovaly ztrátu nebo neexi-
stenci práv, které z toho plynou pro případné poživatele.
Doporučení stanoví, že, jestliže peněžité dávky mají být vy-
pláceny poživatelům, kteří bydlí na území jiného státu než toho,
kde má sídlo nositel pojištění, jenž má dávky vyplácet, tento no-
sitel pojištění by měl pokud možno vyplácet dávky přímo poživate-
li, zejména jde-li o invalidní/ starobní a pozůstalostní dávky a
důchody při pracovních úrazech. Poukázání dávek by se mělo provést
co nejrychleji, tak aby jimi poživatelé mohli disponovat co nej-
dříve. V případě nepřímé výplaty orgán, který jedná jako zprostřed-
kovatel, by se měl snažit, aby poživatel bezodkladně obdržel dáv-
ky, jež mu náleží.
Doporučení obsahuje v příloze velmi obsáhlá vzorová ustanove-
ní pro uzavírání dvoustranných nebo mnohostranných dokumentů a
vzorovou dohodu o koordinaci takových dokumentů.
B. Porovnání s vnitrostátními předpisy
československá právní úprava otázek, jimiž se zabývá doporu-
čení č. 167, vychází ze zásady, že se dávky sociálního zabezpečení
do ciziny nevyplácejí a za dobu, po kterou se oprávněný zdržuje v
cizině trvale, nenáleží - nestanoví-li mezinárodní úmluva jinak
/§ 69 zákona č. 121/1975 Sb. /. Takové úmluvy byly dosud uzavřeny
jen s některými socialistickými zeměmi a s Francií/ Švýcarskem a
Spojenými státy americkými. Jde o tyto úmluvy:
- 9 -
- Úmluva mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou re-
publikou o spolupráci na poli sociální politiky /vyhláška č. 60/
/1957 Sb. ve znění vyhlášky č. 33/1973 Sb. /;
- Úmluva mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou re-
publikou o spolupráci na poli sociální politiky /vyhláška č.
21/
/1960 Sb. /;
- Dohoda mezi vládou československé republiky a vládou Německé de-
mokratické republiky o spolupráci na poli sociální politiky se
závěrečným protokolem /vyhláška č. 59/1957 Sb. /;
- Úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou o
spolupráci na poli sociální politiky a správy /vyhláška č. 260/
/1948 Sb. /;
- Prvý dodatkový protokol k Úmluvě mezi republikou Československou
a republikou Polskou o spolupráci na poli sociální politiky a
správy /vyhláška č. 72/1957 Sb, /;
- Úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou o so-
ciálním pojištění /vyhláška č. 261/1948 Sb. /;
- Prvý dodatkový protokol k Úmluvě mezi Československou republikou
a Polskou republikou o sociálním pojištění /vyhláška č. 73/1957
Sb. /;
- Úmluva mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou repub-
likou o spolupráci v sociálních otázkách se Závěrečným protoko-
lem /vyhláška č. 95/1958 Sb. /;
- Úmluva o spolupráci na poli sociální politiky mezi Českosloven-
skou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií /vy-
hláška č. 2/1958 Sb. /;
- Úmluva mezi Československou republikou a Federativní lidovou re-
publikou Jugoslávií o sociálním pojištění /vyhláška č. 3/1958
Sb. /;
- Dohoda mezi československou republikou a Svazem sovětských soci-
alistických republik o sociálním zabezpečení /vyhláška č. 116/
/1960 Sb. /;
- Úmluva mezi Československou republikou a Švýcarskou konfederací
o sociálním zabezpečení /vyhláška č. 75/1959 Sb. /';
- 10 -
- Úmluva o sociální bezpečnosti s Dodatkovou dohodou, Zvláštním a
Závěrečným protokolem mezi republikou Československou a republi-
kou Francouzskou /vyhláška č. 215/1949 Sb. /;
- Úmluva mezi Československou republikou a republikou Francouzskou
o zaopatřovacích platech pro případ úmrtí nebo invalidity obětem
války z roku 1939 až 1945, podepsaná v Paříži dne 1. prosince
1947 /vyhláška č. 41/1950 Sb. /;
- vyhláška ministra zahraničních věcí č. 68/1970 Sb., o smluvních
dokumentech k Všeobecné úmluvě o sociální bezpečnosti mezi Čes-
koslovenskem a Francií ze dne 12. října 1948
- dohoda o recipročním poukazování důchodů se spojenými státy ame-
rickými uskutečněná výměnou nót ze dne 20. června a 12. července
1968.
Tyto úmluvy zásadně obsahují ustanovení, která mají umožnit,
aby žádosti podle nich podané o poskytnutí dávek sociálního zabez-
pečení byly bez průtahů projednány a přiznané dávky včas poukazo-
vány jejich poživatelům. V některých případech jsou za tím účelem
doplněny správními dohodami, ať již se nazývají jakkoli /např.
správní dohoda, závěrečný protokol, dodatkový protokol atp. /.
C. Stanovisko
Jak bylo výše uvedeno, doporučení č. 167 doplňuje úmluvu č.
157 o zachování práv v sociálním zabezpečení z r. 1982. Se stano-
viskem vlády ČSSR neratifikovat tuto úmluvu vyslovilo Federální
shromáždění souhlas usnesením ze dne 21. března 1984 č. 83. Důvo-
dy, pro něž nebyla navržena ratifikace úmluvy č. 157, platí i pro
doporučení č. 167.
V Československé socialistické republice pracuje na základě
dvoustranných dohod jen malý počet zahraničních pracovníků za úče-
lem získání nebo zvýšení odborné kvalifikace. Tyto dohody uspoko-
jivě zalistují jejich sociální ochranu v návaznosti na pracovní
poměr v Československu. Rovněž i českoslovenští občané jsou v za-
hraničí zaměstnáni jen v malém rozsahu. Vzhledem k tomu nemá dopo-
ručení č. 167 pro československou socialistickou republiku větší
praktický význam.
- 11 -
Současná právní úprava ve formě dvoustranných úmluv s jednot-
livými státy, se kterými se uskutečňuje spolupráce v této oblasti,
je vyhovující. Pokud se to ukáže potřebným, budou uzavřeny obdobné
smlouvy i s dalšími státy. Hlavní idea doporučení č. 167 je tedy
-vlastní československé politice v oblasti sociálního zabezpečení
ve vztahu k zahraničí. Jiná opatření k provedení doporučení nejsou
toho času účelná.
V Praze dne 14. prosince 1984
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Úmluva č. 139
Úmluva o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů
Generální konference Mezinárodní organizace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce
do Ženevy a tam se sešla dne 1. Června 1983 na svém
šedesátémdevátém zasedání;
poukazujíc na existující mezinárodní normy obsažené v dopo-
ručení o pracovní rehabilitaci invalidů, 1955 a v dopo-
ručení o rozvoji lidských zdrojů, 1975;
u vědomí, že od přijetí doporučení o pracovní rehabilitaci
invalidů, 1955 došlo k významnému vývoji v chápání potřeb-
nosti rehabilitace, v rozsahu a organizaci rehabilitačních
služeb a v zákonodárství a praxi mnoha členských států
ohledně otázek, o nichž jedná zmíněné doporučení,
majíc na zřeteli, že valné shromáždění Spojených národů pro-
hlásilo rok 1981 za Rok invalidů pod heslem "Plná účast
a rovnost" a že Široký Světový akční program týkající se
invalidů má na vnitrostátní a mezinárodní úrovni zajistit
účinná opatření k provedení cílů "plné účasti" invalidů
na společenském životě a rozvoji a "rovnosti";
jsouc názoru, že vzhledem k tomuto vývoji je vhodné přijmout
nové mezinárodní normy o této věci, které přihlížejí
zejména k tomu, že je třeba zajistit rovné příležitosti
a zacházení všem skupinám invalidů jak ve venkovských,
tak v městských oblastech, aby mohli vykonávat zaměstnání
a zapojit se do společenství;
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se pracovní reha-
bilitace, jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání;
stanovívši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 20. června 1983 tuto úmluvu, která bude označována
jako úmluva o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů,
1983:
- 2 -
Část I. Vymezení pojmů a působnost
Článek 1
1. Pro účely této úmluvy vyraz "invalida" označuje každou
osobu, jejíž vyhlídky naleznout a zachovat si vhodné zaměstná-
ní, jakož i dosahovat v něm postupu jsou podstatně sníženy
v důsledku tělesného nebo duševního náležitě ověřeného posti-
žení.
2. Pro účely této úmluvy každý členský stát bude vychá-
zet z toho, že účelem pracovní rehabilitace je umožnit, aby
invalidé získali a zachovali si vhodné zaměstnání a v něm postu-
povali, a tak jim bylo usnadněno jejich zapojení nebo opětné
zapojení do společnosti.
3. Každý členský stát bude provádět ustanovení této úmlu-
vy pomocí opatření vyhovujících vnitrostátním podmínkám a odpo-
vídajících vnitrostátní praxi.
4. Ustanovení této úmluvy se vztahují na všechny skupiny
invalidů.
Část II. Zásady pracovní rehabilitace a zaměstnávání invalidů
Článek 2
Každý členský stát má v souladu s vnitrostátními podmínka-
mi, praxí a možnostmi stanovit, provádět a pravidelně přezkou-
mávat vnitrostátní politiku týkající se pracovní rehabilitace
a zaměstnávání invalidů.
Článek 3
Zmíněné politika bude mít za cíl zajistit, aby vhodná
opatření pracovní rehabilitace byla dostupná všem skupinám
invalidů, a prosazovat možnosti zaměstnávat invalidy ve
volném náboru.
- 3 -
Článek 4
Zmíněná politika má být založena na zásadě rovných možností
pro invalidy a pro pracovníky vůbec. Je třeba dbát rovných pří-
ležitostí a zacházení mezi invalidními pracovníky a invalidními
pracovnicemi. Zvláštní konkrétní opatření, jež mají zajistit
skutečnou rovnost příležitostí a zacházení mezi invalidními
pracovníky a ostatními pracovníky, nesmějí být pokládána
na diskriminační vůči ostatním pracovníkům.
Článek 5
S representativními organizacemi pracovníků a zaměstnava-
telů je třeba projednat provádění zmíněné politiky včetně
opatření, jež je třeba učinit na podporu spolupráce a koordi-
nace mezi veřejnými a soukromými institucemi, které se zabývají
pracovní rehabilitací. Rovněž je třeba jednat s representativní-
mi organizacemi invalidů nebo s těmi, které se jimi zabývají.
Část III. Opatření, jež je třeba učinit na vnitrostátní úrovni
pro rozvoj pracovní rehabilitace a zaměstnávání
invalidů
Článek 6
Každý členský stát má prostřednictvím vnitrostátního
zákonodárství nebo jiným způsobem odpovídajícím vnitrostátní
praxi a podmínkám učinit všechna opatření, jichž může být za-
potřebí k provedení článků 2, 3, 4 a 5 této úmluvy.
Článek 7
Příslušné orgány mají učinit opatření za účelem poskyto-
vání a vyhodnocování poradenství pro volbu povolání, odborné
výchovy, umisťování, a jiných souvisících služeb, jež mají
umožnit invalidům získat a udržet si zaměstnání a dosahovat
- 4 -
v něm postupu; stávající služby pro pracovníky vůbec mají být
ve všech případech, kde je to možné a vhodné, využívány a po-
třebnými úpravami.
Článek 8
Je třeba učinit opatření pro vytváření a rozvoj pracovní
rehabilitace a zaměstnávání invalidů ve venkovských oblastech
a v odlehlých obcích.
Článek 9
Každý Sienský stát má usilovat o vyškolení a dostupnost
poradců ve věcech rehabilitace, jakož i jiných vhodně kvalifiko-
vaných osob pověřených poradenstvím pro volbu povolání, odbornou
výchovou, umisťováním do práce a zaměstnáváním invalidů.
Část IV. Závěrečná ustanovení
Článek 10
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu
řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Článek 11
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organi-
zace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředi-
telem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel
zapíše ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát nabude tato úmluva účinnosti
dvanáct měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.
Článek 12
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji
vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva
poprvé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu ře-
diteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď
nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
- 5 -
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který ne-
použije práva ji vypovědět podle tohoto Slánku během roku
následujícího po uplynutí období deseti let, jak je uvedeno
v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další deseti-
leté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí
desetiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.
Článek 13
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem člen-
ský
a státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifi-
kací a výpovědí, které mu Sienské státy Organizace sdělí.
2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis druhé ra-
tifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní
Sienské státy Organizace na datum, kdy tato úmluva nabude
účinnosti.
Článek 14
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generál-
nímu tajemníkovi Spojených národu k zápisu podle článku 102
Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a vý-
povědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článku.
Článek 15
Vždy, bude-li to považovat za nutné, Správní rada Mezinárodní-
ho úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o provádění
této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání
otázku její úplné nebo částečné revise.
Článek 16
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně
nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy způsobí ipso iure okamži-
tou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení Slánku 12,
a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;
- 6 -
b) od doby, kdy nové revidující úmluva nabude účinnosti,
tato úmluva přestane být Členským státům otevřena k ra-
tifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu
pro ty Členské státy, které ji ratifikovaly, jež však ne-
ratifikovaly novou revidující úmluvu.
Článek 17
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou
platnost.