FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1984
IV. volební období
142
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické
republiky k souhlasu Smlouva mezi vládou československé socialistické re-
publiky a vládou Marockého království 0 zamezení dvojího zdanění a zabráně-
ní daňovému úniku v oboru daní z příjmu, podepsaná v Praze dne 27. června
1984
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Českoslo-
venské socialistické republiky souhlasí
se Smlouvou mezi vládou československé
socialistické republiky a vládou Maroc-
kého království o zamezení dvojího zda-
nění a zabránění daňovému úniku v obo-
ru daní z příjmu, podepsanou v Praze
dne 27. června 1984.
Důvodová zpráva
Československá socialistická republika rozvíjí své vzta-
hy s arabskými zeměmi na zásadách aktivní solidarity s vlaste-
neckými silami, podpory jejich spravedlivé věci a všech kroků
směřujících k upevnění jejich akční jednoty.
Mezi arabské země, s nimiž nás spojuje plodná spolupráce
založená na vzájemném respektování, rovnosti a oboustranné
výhodnosti, patří Marocké království. Spolu s příslušností
ke společenství arabských zemí je pro zahraničně politickou
orientaci Marockého království charakteristické aktivní člen-
ství v hnutí nezúčastněných a úsilí o zachování rovnováhy
mezi socialistickými a kapitalistickými státy.
Dlouhodobým těžištěm vzájemných vztahů mezi Českosloven-
skou socialistickou republikou a Marockým královstvím je
hospodářská a vědecko technická spolupráce, která je důleži-
tým činitelem rozvoje národního hospodářství obou států,
protože umožňuje využívat výhod plynoucích z mezinárodní
dělby práce.
K dalšímu rozvoji této spolupráce přispěje uzavření
Smlouvy mezi vládou Československé socialistické republiky
a vládou Marockého království o zamezení dvojího zdanění a
zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu. Dvojí zdaně-
ní je nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které organizacím a
občanům jednoho státu plynou z druhého státu z provádění
stavebních, montážních a jiných činností, z využívání paten-
tů a jiných průmyslových práv, technických znalostí a zkuše-
ností, výrobně technických poznatků, z úroků, majetkových
účastí, výrobní a technické kooperace a z jiných zdrojů. Dvo-
jí zdanění postihuje také příjmy z využívání autorských práv
k dílům literárním, uměleckým a vědeckým a příjmy výkonných
umělců.
- 2 -
Dvojí zdanění působí nepříznivě na rozvoj mezinárodní
hospodárské a kulturní spolupráce a je proto nutno v zájmu
vytvoření příznivých podmínek pro širší zapojení českoslo-
venoké ekonomiky do mezinárodní dělby práce přijmout opatře-
ní k jeho vyloučení. Protože příčinou vzniku mezinárodního
dvojího zdanění je kolize daňových zákonů dvou států, může
být mezinárodní dvojí zdanění účinně vyloučeno jen opatře-
ními obou států vzájemně koordinovanými mezinárodní smlouvou.
Smlouva mezi vládou československé socialistické repub-
liky a vládou Marockého království o zamezení dvojího zdaně-
ní a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu neupra-
vuje zdanění majetku, protože majetek není předmětem zdaně-
ní ani podle československých ani podle marockých daňových
předpisů. Osobní a věcný rozsah Smlouvy je vymezen v člán-
cích 1 a 2
Protože Smlouva řeší kolize daňových zákonů, které jsou
součástí právních soustav dvou států, byly v zájmu jednotno-
sti výkladu výrazy důležité pro aplikaci Smlouvy definovány
v článcích 3-5.
Příjmy organizací a občanů jednoho smluvního státu mohou
být zásadně zdaněny ve státě sídla organizace případně byd-
liště občana. V druhém smluvním státě mohou být tyto příjmy
zdaněny jen za podmínek a v rozsahu, které jsou stanoveny
výslovnými ustanoveními článků 6-21 Smlouvy.
Podle Čl. 5 a Čl. 7 Smlouvy mohou být příjmy z obchodní
a průmyslové činnosti podniků jednoho smluvního státu zdaně-
ny v druhém smluvním státě, jestliže byly dosaženy v tomto
druhém státě na základě činnosti vykonávané v tomto druhém
státě prostřednictvím trvalého zařízení (stálé provozovny).
Tato zásada neplatí pro zisky z námořní a letecké dopravy,
které mohou být podle čl. 8 zdaněny jen ve státě skutečného
vedení podniku.
Ustanovení článku 9 umožňuje daňové správě upravit základ
daně na výši odpovídající objektivním podmínkám, jestliže
došlo k daňovému úniku skrytým převodem zisku mezi podniky
- 3 -
obou smluvních států, spojenými vlastnicky nebo ovládaný-
mi týmiž osobami.
Zdanění dividend, úroků a licenčních poplatků je rozdě-
leno mezi oba smluvní státy, avšak ve státě zdroje nesmí
přesáhnout hranici stanovenou příslušným ustanovením člán-
ků 10 - 12.
Příjmy fyzických osob z jejich osobní činnosti mohou
být podle článků 14 - 21 zdaněny ve státě jejich bydliště;
v druhém smluvním státě mohou být tyto příjmy zdaněny jen
v případech výslovně v těchto Článcích stanovených.
článek 22 určuje, jak se postupuje v daňovém řízení ve
státě, ve kterém má příjemce sídlo nebo bydliště, aby ne-
byl po druhé zdaněn příjem, který byl podle příslušných
ustanovení Smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě (ve stá-
tě zdroje).
Smlouva zajišťuje rovné soutěžní podmínky pro organiza-
ce a občany obou smluvních států tím, že upravuje zásadu
rovného nakládání, umožňuje neformální řešení sporů o výklad
a aplikaci Smlouvy a výměnu informací nutných pro provádění
Smlouvy mezi ministerstvy financí smluvních států (články
23-25).
Závěrečné ustanovení upravují podmínky nabytí platnosti
Smlouvy, počátek její účinnosti a možnost výpovědi.
Sjednání Smlouvy nevyžaduje změn v československém práv-
ním řádu a nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv,
kterými je ČSSR vázána. Její provádění nebude mít vliv na
státní rozpočet ani na plán pracovních sil.
Smlouva vyžaduje před ratifikací prezidentem Českosloven-
ské socialistické republiky souhlas Federálního shromáždění
podle článku 36 odstavec 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.,
o československé federaci, protože upravuje odchylně od usta-
novení federálních zákonů daňové povinnosti občanů a organi-
zací, poskytuje daňová osvobození a jiné úlevy.
- 4 -
Tyto výjimky z platných československých zákonů přesahují
rámec zmocnění daných těmito zákony federálnímu ministerstva
financí.
V Praze dne 21. srpna 1984
Předseda vlády SSSR:
Štrougal v. r.
SMLOUVA
MEZI VLÁDOU ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDOU MAROCKÉHO KRÁLOVSTVÍ
O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNI A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU
V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
- 2 -
VLÁDA ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY
A VLÁDA MAROCKÉHO KRÁLOVSTVÍ
- přejíce si zamezit dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu,
- přikládajíce mimořádný význam rozšíření a upevnění hospodářských
styků mezi oběma zeměmi,
se dohodly na těchto ustanoveních:
-3 -
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo
v jednom nebo v obou smluvních státech.
Článek 2
DANÉ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu vybírané v obou
smluvních státech, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují daně, vybírané z celkového
příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků pocházejících
ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku a daní z přírůstku
hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:
a) v Československu:
odvod ze zisku:
daň ze zisku:
daň ze mzdy:
daň z příjmů z literární a umělecké činnosti:
zemědělská daň:
daň z příjmů obyvatelstva:
domovní daň,
včetně jakékoli srážky u zdroje, jakékoli zálohy nebo platby
předem na daně uvedené výše
(dále nazývané "československá daň");
- 4 -
b) v Maroku:
daň ze zisků z výdělečné činnosti a z investiční rezervy;
daň ze služného veřejných a soukromých zaměstnanců, vedlejších
požitků a odměn, mezd, penzí a životních rent;
městská daň a daně s ní spojené;
zemědělská daň;
daň z výnosu akcií a společenských podílů a jim na roven
postavených příjmů;
daň z. výnosů nemovitostí;
příspěvek ve prospěch národní solidarity;
dodatková daň z celkového příjmu fyzických osob;
daň z městských pozemků
(dále nazývané "marocká daň").
4. Tato smlouva se vztahuje také na budoucí daně stejného
nebo podobného druhu, které budou vybírány vedle současných
daní nebo místo nich. Příslušné orgány smluvních států se budou
informovat o změnách, které budou provedeny v jejich příslušných
daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad:
a) výraz "československo" označuje československou socialistic-
kou republiku;
b) výraz "Maroko" označuje Marocké království a, pokud je
užit v zeměpisném smyslu, označuje území Maroka a oblast
přiléhající k teritoriálním vodám Maroka, považovanou pro
daňové účely za státní území, ve které Maroko může v sou-
ladu s mezinárodním právem vykonávat svá práva vztahující
- 5-
se na mořské dno a jeho podzemí a na jejich přírodní zdroje
(pevnin ská mělčina),
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují
podle souvislosti československo nebo Maroko;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti a všechna
jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje právnické osoby nebo nositele
práv, považované pro účely zdanění za právnické osoby }
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují podnik provozovaný osobou mající
bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, případně podnik
provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v druhém smluv-
ním státě;
g) výraz "státní příslušníci" označuje:
i) všechny fyzické osoby, které jsou státními občany
některého smluvního státu,
ii) všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení
osob, které byly zřízeny podle právního řádu platného
v některém smluvním státě;
h) "mezinárodní dopravou" se rozumí jakákoli doprava uskuteč-
něná lodí nebo letadlem, které jsou provozovány podnikem,
jehož sídlo skutečného vedení je umístěno v jednom smluvním
státě, pokud loď nebo letadlo nejsou provozovány jen mezi
místy v druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný orgán" označuje:
i) v případě Československa ministra financí československé
socialistické republiky nebo jeho řádně zmocněného zástupce;
ii) v případě Maroka ministra, jemuž jsou podřízeny finance,
nebo jeho řádně zmocněného zástupce.
- 6 -
2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci
této smlouvy smluvním státem vyznaní, který mu náleží podle usta-
novení právního řádu tohoto státu, která upravují daně, na které
se vztahuje tato smlouva, pokud ze souvislosti nevyplývá jiný
výklad.
Článek 4-
DAŇOVÝ DOMICIL
1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě"
označuje ve smyslu této smlouvy každou osobu, která je podle právního
řádu tohoto státu podrobena; v tomto státě zdanění z důvodu, svého
bydliště, stálého pobytu, sídla vedení nebo jakéhokoli jiného podobného
kritéria,
2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 bydliště
v obou smluvních státech, rozhodne se případ podle těchto pravidel:
a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom smluvním
státě, ve kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních
státech, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, ke
kterému má nejužší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních
zájmů).
b) Jestliže nemaže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato
osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt
v žádném smluvním státě, předpokládá se, že má bydlišti v tom
smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje.
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních
státech nebo jestliže se obvykle nezdržuje v žádném z nich, před-
pokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, jehož je státním
občanem.
- 7 -
d) Jestliže je tato osoba státním občanem obou smluvních
států nebo jestliže není státním občanem žádného z nich, rozhod-
nou příslušné orgány smluvních států otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než fyzická má podle ustanovení
odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech, předpokládá se, že
má sídlo v tom smluvním státě, v němž je sídlo jejího skutečného
vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy
trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela
nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště;
a) místo vedení, -
b) závod;
c) kancelář j
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, lom nebo každé jiné místo, kde se těží přírodní zdroje;
g) staveniště nebo montáž, jestliže trvají déle než šest měsíců.
3. Za stálou provozovnu se nepovažuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění,, vystavení
nebo k dodání zboží patřícího podniku;
b) zásoba zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění, vystavení nebo dodání \
- 8-
c) zásoba zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem:
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za
účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pro podnik
pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckých rešerší
nebo podobných činností, které mají přípravný nebo pomocný charakter.
4. Osoba jednající v jednom smluvním státě na účet podniku dru-
hého smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se
vztahuje odstavec 5 - se považuje za " stálou provozovnu" v prvním
státě, jestliže je v tomto státě vybavena plnou mocí, kterou tam
obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku,
pokud činnost, této osoby není omezena na nákupy zboží pro podnik.
5. Nepředpokládá se, že podnik jednoho smluvního státu má
stálou provozovnu v druhém smluvním státě jenom proto, že tam
vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komi-
sionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají
v řádném rámci své činností.
6. Skutečnost, že společnost, která má sídlo v jednom smluvním
státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která má
sídlo v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svojí čin-
nosť (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo ne), neučiní sama
o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společ-
nosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy z nemovitého majetku, včetně příjmů ze zemědělských
a lesních podniků, mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém
je takový majetek umístěn.
- g -
2. a) Výraz "nemovitý majetek" se s výhradou ustanovení
uvedených pod písmeny b) a c) definuje ve shodě s právem smluvního
státu, v němž je tento majetek umístěn.
b) Výraz "nemovitý majetek" zahrnuje v každém případě pří-
slušenství nemovitého majetku, mrtvý a živý inventář zemědělských
a lesních podniků, práva, pro která platí předpisy občanského práva
vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva
na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení
nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů.
c) Lodi, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání,
nájmu nebo pachtu a každého jiného způsobu užívání nemovitého
majetku.
4. "Ustanovení odstavců 1 a 3 platí stejně pro příjmy z nemovi-
tého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného
k výkonu svobodného povolání.
Článek 7
ZISKY PODNIKÁ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu mohou být zdaněny
jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístě-
na. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být
zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém
rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost
v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je
tam umístěna, přisuzují se v každém smluvním státe této stálé provozov-
ně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik
vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmí-
nck a byla zcela nezávislá ve styku s. podnikem, jehož, je stálou provo-
zovnou.
- 10 -
3. Při výpočtu zisků stále provozovny se povoluje odečíst
náklady, vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou,
včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh, ar byly vyna-
loženy ve státě, v němž, je tato stálá provozovna umístěna či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky,
které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení cel-
kových zisku podniku mezi jeho různé části, nevylučuje ustanovení
odstavce 2, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zda-
něny, tímto obvyklým rozdělením, použitý způsob rozdělení zisků
musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami sta-
novenými v tomto článku.
5. Stálé provozovna se nepřičtou žádné zisky na základě skuteč-
nosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
. 6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců vypočítají každý rok stejným způsobem, pokud
neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků
dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
NÁMOŘNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1. -Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě
mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo
skutečného vedení podniku.
2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku námořní dopravy
je na palubě lodi, považuje se toto sídlo za umístěné ve smluvním
státě, ve kterém je domovský přístav této lodi, nebo není-li
-11 -
domovský přístav, ve smluvním státe, ve kterém má provozovatel
lodi bydliště či sídlo.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na
jakémkoli polu námořní nebo letecké dopravy, společném pro-
vozu nebo na jiné mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
VZÁJEMNĚ ZÁVISLÉ PODNIKY
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo
navedení, řízení nebo jmění podniku druhého smluvního státu', nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, řízení
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluv-
ního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních
nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo
jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány
mezi podniky nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku včleně-
ny a následkem toho zdaněny zisky, které bez těchto podmínek by byly
docíleny jedním z podniků, které však vzhledem k těmto podmínkám
docíleny být nemohly.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která má sídlo v jednom
smluvním státě, osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
- 12 -
2. Tylo dividendy však mohou být zdaněny ve smluvním státě,
v němž má sídlo společnost, která je vyplácí, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak daň takto stanovená nemůže přesáhnout
15% hrubé částky dividend.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, které
slouží k výplatě dividend.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje
příjmy z akcií, požitkových akcií, nebo požitkových listů, kuksů,
zakladatelských podílů nebo jiných podílů na zisku, s výjimkou
pohledávek, a příjmy z jiných podílů na společnosti, které jsou
podle daňového práva státu, ve kterém má sídlo společnost, která
dividendy vyplácí, postaveny na roven příjmům z akcií.
4-. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce
dividend mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě vykonává
v druhém smluvním státě, v němž má sídlo společnost vyplácející
dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěná, nebo svobodné povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, na
jejímž základě se dividendy vyplácejí, skutečně patří k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se pou-
žijí ustanovení článku 7 nebo článku 14.
5. Jestliže společnost mající sídlo v jednom smluvním státě
dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže
tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností mimo území
tohoto druhého státu, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny osobě
mající bydliště či sídlo v tomto druhém státě nebo že účast, na
jejímž základě se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé pro-
vozovně nebo ke stálé nákladně, které jsou umístěny v tomto druhém
státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozděle-
ných zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky po-
zůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů, jejichž zdroj je
v tomto druhém státě.
- 13 -
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
Tyto úroky - s výjimkou úroků z půjček poskytnutých někte-
rému smluvnímu státu nebo tímto státem zaručených - mohou být
však zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to
podle právních předpisů tohoto státu, avšak daň takto uložená
nemůže přesáhnout 10 % hrubé částky úroků.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoli druhu, opatřených i neopatřených zástav-
ním právem na nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku dlužníka
a obzvláště příjmy z veřejných dluhopisů a obligací, včetně prémií
a výher spojených s těmito cennými papíry.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže příjemce úroků,
který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém
smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní
Činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
svobodné povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestli-
že pohledávka, ze které jsou úroky placeny, skutečně patří k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
4. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě,
jestliže dlužníkem je tento stát sám, jeho nižší správní útvar, územní
korporace nebo osoba mající bydliště či sídlo v tomto státě. Jestliže
však dlužník, ať má nebo nemá bydliště či sídlo v některém smluvním
státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu, pro kterou byla
sjednána operace, na jejímž základě se úroky platí a která tylo
- 14 -
úroky nese ke své tíži, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj
ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
5. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce,
ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existu-
jících mezi dlužníkem a věřitelem úroků nebo které jeden i druhý udržu-
jí s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník s věřitelem,
kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen
na tuto poslední částku, částka úroků, která ji přesahuje, múze být
v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního
státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a
placené osobě, která má bydliště či sídlo v druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě,
2. Tyto licenční poplatky mohou být také zdaněny ve smluvním
státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právního řádu tohoto
státu, avšak daň takto stanovená nemůže přesáhnout:
a) 5 % hrubá částky licenčních poplatků placených za užití nebo za
přivolení k užití autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému
nebo vědeckému, s výjimkou kinematografických a televizních
filmů;
b) 10 % hrubé částky licenčních poplatků placených za užití nebo za
přivolení k užití patentu, výrobní nebo obchodní ochranné známky,
návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu, kinema-
tografických a televizních filmů a za užití nebo za přivolení k
užití zemědělského, průmyslového, obchodního nebo vědeckého
zařízení a za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté
v oblosti průmyslové, obchodní nebo vědecké, a odměn za technické
a ekonomické studie.
- 15 -
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce
licenčních poplatků mající bydliště či sídlo v jednom smluvním
státě vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční
poplatky zdroj, buď průmyslovou nebo obchodní činnost prostřed-
nictvím stálé provozovny,, která je tam umístěna, nebo svobodné
povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže
právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, jsou
s nimi skutečně spojeny. V tomto případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
4. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom
smluvním státě, jestliže dlužníkem je tento stát sám, jeho nižší
správní útvar, územní korporace nebo osoba, mající bydliště
či sídlo v tomto státě. Jestliže však dlužník licenčních poplatků,
ať má nebo nemá bydliště či sídlo v některém smluvním státě, má
v jednom smluvním státě stálou provozovnu, pro kterou byla sjed-
nána smlouva, na jejímž základě se licenční poplatky platí, a
která nese ke své tíži tyto licenční poplatky, předpokládá se, že
tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém
je stálá provozovna umístěna.
5. Jestliže částka licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem
k plnění, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních
vztahů existujících mezi dlužníkem a věřitelem nebo které jeden
i druhý udržují s třetími osobami, normální částku, kterou by byl
smluvil dlužník s věřitelem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí
se ustanovení odstavců 1 a 2 jen na tuto poslední částku. Částka
licenčních poplatků, která ji přesahuje, může být v tomto případě
zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.