Důvodová zpráva
I. VŠEOBECNÁ ČÁST
1. Současná právní úprava
Odvody do státního rozpočtu jsou upraveny zákonem
č. 111/1971 Sb., o odvodech do státního rozpočtu a příspěvku
na sociální zabezpečení, doplněného a pozměněného
- zákonem č. 154/1976 Sb., kterým se mění zákonná úprava
sazeb příspěvku na sociální zabezpečení v souvislosti s komplex-
ní přestavbou velkoobchodních cen k 1. 1. 1977;
- zákonem č. 62/1977 Sb., o úpravách soustavy odvodů a
daní organizaci, kterým byl především zrušen odvod z objemu
mezd, upraveny sazby odvodu ze zisku v návaznosti na výsledky
přestavby velkoobchodních cen a zrušení některých dotací a od-
vodu z motorových vozidel, změny sazby a základ odvodu z jmě-
ní, zjednodušen výpočet základu odvodu ze zisku, stanovena
maximální výše odvodu ze zisku a odvodu z jmění i upřesněn
způsob placení záloh;
- zákonem č. 181/1980 Sb., kterým se mění a doplňuje zá-
kon č. 111/1971 Sb., o odvodech do státního rozpočtu a příspěv-
ku na sociální zabezpečení, ve znění zákona č. 154/1976 Sb., a
zákona č. 62/1977 Sb.; tímto zákonem bylo již v návaznosti na
Soubor opatření stanoveno, že subjektem odvodu ze zisku jsou
generální ředitelství VHJ za všechny organizace VHJ a v zájmu
posílení chozrasčotu byl stanoven způsob poskytování slev na
odvodech při současném omezení dotací ze státního rozpočtu;
Zákonem, o odvodech do státního rozpočtu a příspěvku na
sociální zabezpečení je upraven vztah ke státnímu rozpočtu
převážné většiny státních hospodářských organizací, organizací
zahraničního obchodu, tuzemských akciových společností a mezi-
národních hospodářských organizací se sídlem v Československé
socialistické republice.
- 2 -
Současná soustava odvodů zahrnuje odvod ze zisku, odvod
z jmění, příspěvek na sociální zabezpečení, odvod z odpisů a
dodatkové odvody. Přitom dodatkové odvody se týkají i organi-
zací podléhajících důchodové dani nebo zemědělské dani ze zis-
ku.
Odvod ze zisku je stanoven z bilančního zisku, upravené-
ho o připočitatelné a odpočitatelné položky, převážně lineární
sazbou. U menšího okruhu organizací je sazba odvodu ze zisku
stanovena progresivní stupnici v závislosti na dosažené ren-
tabilitě.
Odvod z jmění provádějí jen některá odvětví. Základem
odvodu je jmění organizace, do kterého jsou počínaje 1. lednem
1978 zahrnovány nákladní prostředky v pořizovací ceně.
Maximální výše úhrnu odvodu ze zisku a odvodu z jmění
může činit nejvýše 85 % ze základu odvodu ze zisku zvýšeného
o odvod z jmění.
Příspěvek na sociální zabezpečení se odvádí z objemu mzdo-
vých prostředků upravených o některé dílčí částky, a to sazbou
20 %. Výjimku tvoří organizace výzkumné a vývojové základny a
organizace státních lázní, které odvádějí příspěvek na sociál-
ní zabezpečení sazbou 10 %.
Odvod z odpisů je upraven rámcově a jeho výše pro jednotli-
vé ústřední orgány se stanoví absolutní částkou v každém roce
v zákoně o státním rozpočtu.
Dodatkové odvody jsou upraveny na základě tohoto zákona
zpravidla nařízeními vlády Československé socialistické repub-
liky. Uložit dodatkové odvody lze pódiu dosud platné úpravy
všem organizacím s výjimkou organizací rozpočtových a příspěv-
kových.
2. Stručné zhodnocení současné úpravy odvodů
Současná soustava odvodů je v platnosti s menšími úpravami
od roku 1972 a jsou s ní značné zkušenosti. V hodnocení sousta-
vy odvodů do státního rozpočtu po celou dobu jejího uplatňování
- 3 -
převažují pozitivní prvky. Platný systém odvodů zabezpečoval
především plynulost příjmů státních rozpočtů při zajištění fi-
nancování plánovaného reprodukčního procesu hospodářské sféry.
Soustava odvodů do státního rozpočtu přitom přímo ovlivňuje
finanční zdroje VHJ a podniků, přičemž vytváří prostor pro
přiměřenou hmotnou zainteresovanost na dosahování lepších hos-
podářských výsledků.
Kritické poznatky se týkají zejména složitosti nákladu
odvodu ze zisku (připočitatelné a odpočitatelné položky) a níz-
ké ekonomické účinnosti odvodu z jmění na využívání
výrobních
fondů.
Neoddělitelným prvkem doplňujícím relativní formu odvodu
ze zisku je redistribuce finančních zdrojů a prostředků, pro-
váděná jak na úrovni VHJ mezi podniky, tak i na úrovni ústřed-
ních orgánů mezi VHJ. Redistribuce reaguje na výši disponibil-
ních zdrojů VHJ a podniků a finanční potřeby stanovené prová-
děcím finančním plánem. Podle zkušeností z předchozích období
byla pro 6. pětiletku provedena nové úprava redistribuce se
záměrem, aby probíhala plánovitě, omezila se jen na nejnutněj-
ší míru a aby se jí nezakrývaly nedostatky v hospodaření orga-
nizací. V tomto směru působí i předpisy platné pro 7. pětilet-
ku, které obsahují na tomto úseku některé další důležité prvky.
Redistribuce mezi VHJ se soustřeďuje v zásadě na redistribucí
odpisů ze základních prostředků; redistribuce zisku mezi VHJ
má výjimečný charakter a musí být prováděna podle stanovených
zásad se schválením příslušného ministerstva financí.
S posílením chozrasčotního charakteru soustavy finančního
hospodaření VHJ a podniků se postupně začalo nepříznivě proje-
vovat i po zmíněném snížení sazeb odvodů s ohledem na plánova-
né potřeby značně vysoké přerozdělení zisku přes státní rozpo-
čet. Proto již v rámci Komplexního experimentu řízení efektiv-
nosti a kvality bylo sníženo odvodové zatížení experimentují-
cích VHJ formou slev z odvodu ze zisku ve výši zrušených dotací
na investice ze státního rozpočtu, které tak byly v podstatě
odstraněny, což vedlo k posílení jejich vlastních finančních
- 4 -
zdrojů. V zásadě stejný postup je uplatněn od roku 1981 obec-
ně podle Souboru opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého
řízení národního hospodářství po roce 1980, a to na základě
zákona č. 181/1980 Sb. Tím došlo k rozšíření vlastních finanč-
ních zdrojů, s nimiž VHJ ve své pravomoci a odpovědnosti hospo-
daří a ke zvýšení chozrasčotní odpovědnosti VHJ za tvorbu zisku.
Od roku 1981 se touto formou rozšířil disponibilní zisk
organizací (v přepočtu na srovnatelnou základnu) z dosavadních
cca 30 % na 40 až 50 %, Zvýšení disponibilního zisku organizací
činilo např. ve FMHTS 14, 3 bodu, ve FMVS 15, 9 bodu, ve FMPE
7, 9 bodu, u MSv ČSR 13, 7 bodu a MP SSR 10, 4 bodu.
Účinnost jednotlivých druhů odvodů
Odvod ze zisku
Odvod ze zisku je základem soustavy odvodů. Podíl tohoto
odvodu na celkových odvodech ústředně řízených státních hospo-
dářských organizací (bez ostatních odvodů) za celou ČSSR činil
v období 1972-1976 v průměru 55 % a v období 1977-1980 něco ví-
ce než 50 %. Snížení podílu odvodu ze zisku je zejména důsled-
kem snížení velkoobchodních cen k 1. 1. 1977 (odvody ze zisku se
v roce 1977 snížily proti roku 1976 o 2. 3,2 mld Kčs, t. j. o 36%)
a na to navazující úpravu sazeb odvodu. Relativní odvod ze zis-
ku u ústředně řízených organizací činil za rok 1981 43 mld Kčs
a odvod ze zisku na základě finančního plánu 6,7 mld Kčs.
Současný odvod ze zisku plní především funkci centralizační
(akumulační). Regulační funkci plní spolu se systémem redistri-
buce doplněné v roce 1981 a 1982 o systém poskytování slev na
odvodech při omezení dotací poskytovaných ze státního rozpočtu.
Stimulační funkce odvodu ze zisku nepůsobí v podstatě samostatně,
ale odvisí od působení celé soustavy finančního hospodaření VHJ
a podniků a roste při posílení chozrasčotního charakteru zmíně-
né soustavy. Relativně stanovená odvodové povinnost vytváří
však prostor pro hmotnou zainteresovanost organizací při dosaho-
vání lepších hospodářských výsledků pro plnější působení choz-
rasčotu.
Odvod ze zisku se v dosavadní soustavě uplatňuje ve třech
formách: relativní odvod se sazbou lineární, relativní odvod
se sazbou podle rentability a odvod na základe finančního plánu.
Relativní odvod ze zisku s lineární sazbou
Z hodnocení, které bylo provedeno již při úpravě soustavy
odvodů do státního rozpočtu od roku 1978 a jehož závěry jsou
stále v platnosti, vyplynulo, že forma relativního odvodu s
lineární sazbou odpovídá potřebám dynamického rozvoje národního
hospodářství.
Forma relativního odvodu ze zisku je normativem pro rozdě-
lování důchodů organizací mezi chozrasčotní aféru a státní roz-
počet, který je výrazem objektivizovaného a dlouhodobého vymeze-
ní podílu zisku ponechávaného k financování v organizacích a
podílu zisku odváděného do centrálních peněžních fondů. Přechod
na normativní rozdělování zisku je obecnou tendencí uplatňovanou
i v jiných socialistických zemích.
Relativní odvod ze zisku s progresivní sazbou
Tato forma odvodu ze zisku se sazbou odstupňovanou podle
nákladové rentability je variantou odvodu ze zisku s lineární
sazbou. Používá se u státních hospodářských organizací s převáž-
ně obchodní činností, u státních projektových, projektově inže-
nýrských a inženýrských organizací, u státních hospodářských or-
ganizací výzkumné a vývojové základny, odbytových organizací,
organizací veřejné automobilové dopravy a některých dalších
organizací.
Reaguje na rozdílnou rentabilitu jednotlivých organizací a
proto se uplatňuje zejména u organizací s výrazně rozdílnými
ekonomickými podmínkami, resp. u odvětví s nízkou rentabilitou,
kde tento druh odvodu přibližuje nutné minimální zdroje potřebám
organizací. Je však náročnější na plánování, přičemž ani tento
systém odvodu nemůže zabezpečit plný soulad mezi hmotnými potře-
bami a zdroji organizací a musí být proto doplněn redistribucí
finančních zdrojů stejně jako odvod s lineární sazbou.
- 6 -
Odvod ze zisku na základě finančního plánu
Tento odvod je stanoven v absolutní částce a organizacím
ponechává prostředky na úhradu plánovaných potřeb včetně norma-
tivních přídělů jednotlivým fondům. Zbývající zdroje odvádějí
organizace formou odvodu volného zůstatku zisku do státního
rozpočtu.
Odvod na základě finančního plénu mé své opodstatnění u
některých odvětví zabezpečujících důležité celospolečenské
funkce, jejichž plnění ovlivňují výrazně i celé hospodaření
organizace (odvětví). Jde zejména o podniky řízené minister-
stvem dopravy, spojů, národní obrany, podniky státních lesů,
vodního hospodářství apod.
Hlavní problémy odvodu volného zůstatku zisku se u těchto
organizací koncentrují zejména do etapy tvorby plénu a jeho
schválení. Výše odvodu i úroveň hospodaření totiž závisí od
reálného vybilancování plánovaných potřeb a zdrojů, aby nebyly
nadhodnoceny potřeby a podhodnoceny zdroje. Dalším problémem
tohoto odvodu je, jak postihnout organizaci v případech neopráv-
něného používání zdrojů nebo při neplnění uložených úkolů a jak
zabezpečit dopad sankcí. Na základě analýzy se ukazuje, že u
této formy odvodů nelze úpravami základu odvodu účinně vylučo-
vat tyto náklady a výdaje, ale že bude nutno zabezpečovat zvýše-
nou účinnost sankcí propojením s jinými nástroji. I přes uvede-
né problémy je potřebné tento druh odvodu ze zisku v soustavě
odvodů ponechat bez jeho rozšiřování na další odvětví. Stávají-
cí problémy je přitom nutno řešit v rámci celé soustavy řízení.
Odvod z jmění
Odvod z jmění je svým výnosem na třetím místě mezi odvody
do státního rozpočtu. V období 5. a 6. pětiletky zabezpečoval
příjmy státního rozpočtu v rozsahu 6,5 % až 6,8 %. Na odvodech
do státního rozpočtu (bez ostatních odvodů) se odvod z jmění
podílel v roce 1980 16,8 %. Odvod z jmění u ústředně řízených
organizací činil za rok 1981 17 mld Kčs;
- 7 -
Výnos odvodu z jmění představuje poměrně stabilní příjem
státního rozpočtu. Na druhé straně je však nutno při posuzová-
ní přínosu tohoto odvodu pro státní rozpočet brát v úvahu, že
odvod & jmění je odpočitatelnou položkou u základu odvodu ze
zisku, a že proto jeho objem je kompenzován nižším odvodem ze
zisku, a to v úrovni sazby odvodu ze zisku, tzn. převážně v
rozsahu 70 %.
Tento odvod byl do soustavy odvodů zaveden jako kriteriál-
ní odvod, jímž se mělo působit na lepší využívání výrobních
fondů. Během jeho uplatňování se však ukázala nízká účinnost
tohoto odvodu na využívání základních prostředků a zásob. Ve
snaze posílit jeho působení přešlo se od roku 1978 na odvod z
pořizovací ceny základních prostředků. Protože do cenové pře-
stavby od roku 1977 byly v rentabilitě zapracovány částky od-
vodu z jmění v absolutní výši odpovídající sazbě 5 % ze zůstat-
kové ceny, bylo nutno při přechodu na odvody z pořizovací ceny
snížit sazbu odvodu z jmění na 3 % a v některých odvětvích
upustit, od jeho uplatňování.
Nedostatečné působení odvodu z jmění na využívání základ-
ních prostředků se nepodařilo odstranit ani uvedeným opatřením,
o čemž svědčí i ta skutečnost, že účinnost základních prostřed-
ků i pres další opatření se dlouhodobě vyvíjela nepříznivě.
Odrod z jmění, tak jak již bylo uvedeno, nepůsobí přitom samostat-
ně, ale v podstatě jako další forma odvodu ze zisku, neboť odvod
z jmění je odpočitatelnou položkou ze základu odvodu ze zisku.
Navíc je odvod z jmění spojen se značnou administrativou spočí-
vající zejména ve vyčíslení základu pro tento odvod, a to jak
v organizacích, tak i ve finančních orgánech.
Příspěvek na sociální zabezpečení
V soustavě odvodů co do objemu je příspěvek na sociální
zabezpečení na druhém místě. Jeho výnos pro příjmy státního
rozpočtu má V sedmdesátých letech sestupný trend. Zatímco v ro-
ce 1972 se příspěvek na sociální zabezpečení podílel na příjmech
státního rozpočtu 11,1 %, v roce 1980 to bylo jen 9,6 %, což bylo
- 8 -
způsobeno snížením sazby příspěvku na sociální zabezpečení
z 25 % na 20 % při přestavbě velkoobchodních cen v roce 1977.
Příspěvek na sociální zabezpečení od ústředně řízených orga-
nizací činil za rok 1981 25,2 mld Kčs.
Příspěvek na sociální zabezpečení plní v soustavě odvodů
kriteriální funkci vyjadřující část společenských nákladů na
reprodukci pracovní síly. I když jde o část čistého důchodu
společnosti, zahrnuje se v organizacích do nákladů výroby.
Výše sazby příspěvku na sociální zabezpečení má ekonomic-
ky působit při rozhodování o dalších záměrech jako objektivní
kritérium ocenění výrobních Činitelů v zájmu podpory záměry
živé práce novou technikou. Ekonomický požadavek jeho kriteriál-
ní funkce však vyžaduje rovnoměrné zatížení živé práce ve všech
odvětvích národního hospodářství.
Za dobu uplatňování příspěvku na sociální zabezpečení se
ukázalo, že příspěvek plní v soustavě odvodů svou funkci, je
administrativně jednoduchý, a proto se navrhuje jeho ponechání
v soustavě odvodů i pro další období.
Dodatkové odvody
Dodatkové odvody jsou v zákoně o odvodech upraveny z hle-
diska návaznosti na ústavní zákon o československé federaci,
podle něhož všechny odvody a daně musí být ukládány na základě
zákona. Zákon o odvodech upravuje jmenovitě jen ty dodatkové
odvody, které nejsou uloženy jiným zákonem.
Charakter dodatkových odvodů je různý. Přímo z oblasti
finanční je pouze odvod na přerozdělení finančních zdrojů a
prostředků mezi jednotlivými právními subjekty.
Další dodatkové odvody upravené tímto zákonem jsou:
a) odvod k odčerpání prostředků, které organizace získala po-
rušením cenových předpisů nebo v souvislosti se změnami cen;
tento dodatkový odvod podrobněji upravuje nařízení vlády
Československé socialistické republiky č. 136/1973 Sb.,
o státním řízení v oblasti cen a vyhláška č. 137/1973 Sb.,
o cenách, ve znění pozdějších úprav,
- 9 -
b) odvod k odčerpáni zisku, není-li instalováno nebo řádně
provozováno zařízení na ochranu pracovníků nebo nevyhovuje-
li zařízení organizace předpisům o bezpečnosti práce nebo
předpisům zdravotnickým;
c) odvod k odčerpání zisku za výrobky s nedostatečnou jakostí
nebo výrobky technicky zastaralé; jde o problematiku řešenou
podrobněji v předpisech cenových;
d) odvod za překročení limitu mzdových prostředků uhrazovaný
z fondu odměn; vázal na vyhlášku č. 157/1975 Sb., o usměr-
ňování mzdových prostředků, který se však od roku 1981
vzhledem k jiným formám usměrňování mezd již nepoužívá;
e) odvod k zajištění plnění státního plánu rozvoje národního
hospodářství; jedná se o zákonné zmocnění k vydání přísluš-
ného odvodu v případech potřeby, přičemž v současné době
byly podle tohoto zmocnění stanoveny dodatkové odvody za
nedodržení limitů odběru některých druhů ropných výrobků
(nařízení vlády Československé socialistické republiky
č. 40/1982 Sb., o dodatkovém odvodu a postihu za překročení
závazných limitů odběru některých druhů ropných výrobků).
Každý odvod vyvolává zvýšenou administrativu, a proto je
nutno při uplatňování dodatkových odvedu důkladně zvážit je-
jich ekonomickou účinnost a přínos pro ekonomiku.
Z hlediska příjmů státního rozpočtu nemají dodatkové odvo-
dy významnější podíl.
3. Hlavní cíle a záměry navrhované zákonné úpravy
Podle Souboru opatření ke zdokonalení soustavy plánovité-
ho řízení národního hospodářství se mají provést s účinností
od roku 1983 úpravy platné soustavy odvodů v těchto směrech:
- promítnout opatření k posílení chozrasčotního charakte-
ru financování VHJ a podniků, především k rozšíření vlastní fi-
nanční základny, do výše sazeb odvodů ze zisku; přitom se zváží
různé varianty úprav sazeb a jejich hlubší diferenciace, struk-
tura soustavy odvodů a stanovení povinnosti minimálního (zaru-
čeného) odvodu ze zisku,
- 10 -
- zvážit možnosti zvýšení ekonomického působení jednotli-
vých druhů odvodů; přitom se prozkoumá možnost objektivnějšího
ocenění výrobních činitelů v zájmu podpory záměny živé práce
technikou a zváží se zavedení dodatkového odvodu do státního
rozpočtu ke zvýšení ekonomického tlaku na vyřazování opotřebo-
vaných základních prostředků,
- propracovat návrhy na zjednodušení systému odvodů.
Ke splnění těchto cílů a záměrů je účelné u jednotlivých
druhů odvodů provést tyto úpravy:
Odvod ze zisku
V souladu s postupným budováním VHJ jako základních Člán-
ků řízení v podnikové sféře a také v návaznosti na přejedenou
právní úpravu finančního hospodaření se stanoví, že subjektem
odvodu ze zisku bude v zásadě výrobní hospodářská jednotka.
Ponechávají se v platnosti všechny současné formy odvodů
ze zisku, a to relativní odvody na základě lineární i progre-
sivní sazby a odvody volného zůstatku zisku. Přitom se nepřed-
pokládá, že dojde k výraznějším změnám ve formě odvodu ze zis-
ku oproti dosavadnímu stavu.
Navrhované sazby odvodu ze zisku jsou diferencovány, přede-
vším s ohledem na rozdílné ekonomické podmínky jednotlivých
odvětví při respektování kritéria maximální jednotnosti s ohle-
dem na hmotnou zainteresovanost, racionální míru redistribuce
atd. Jejich výše vychází v zásadě z plánované tvorby a užití
finančních zdrojů jednotlivých skupin hospodářských organizací
(odvětví) v letech 1983-1985. Přitom je respektována úroveň
rentability vyplývající z přestavby velkoobchodních cen k 1. led-
nu 1982 a změny v systému odvodů do státního rozpočtu, jakož i
některé další metodické a věcné vlivy.
S redistribucí zisku, zejména uvnitř VHJ a v některých
případech i mezi VHJ v rámci resortů, se i nadále počítá jako
s organickou součástí doplňující v soustavě finančního hospoda-
ření soustavu odvodů do státního rozpočtu.
- 11 -
Další návrhy úprav odvodu ze zisku sledují administra-
tivní zjednodušení tohoto odvodu. V podstatě se zruší odpo-
čitatelné položky a podstatně se snižuje počet připočitatel-
ných položek. Zachovávají se položky, které slouží k tomu,
aby nebyly oslabovány účinky sankcí a postihují nehospodárnost
a porušování předpisů. Jde především o placené pokuty a pená-
le převyšující přijaté pokuty a penále, náklady nebo výdaje,
které zkrátily zisk v důsledku porušení právních předpisů,
příslušné položky sankci za znečišťování vod a ovzduší.
U organizací, které budou provádět odvod volného zůstatku
zisku se základ odvodu oproti dosavadnímu stavu nezmění.
Novým prvkem v soustavě odvodu ze zisku je minimální od-
vodová povinnost ve výši 85 % plánované výše odvodu určené ve
schváleném finančním plánu organizace. Minimální výše odvodu
ze zisku vyjadřuje nejen potřebu zabezpečení plánovaných
příjmů státního rozpočtu na nutné celospolečenské výdaje, ale
zvyšuje i odpovědnost organizací za plnění plánovaných úkolů.
Při zrušení odvodu z jmění" vyjadřuje minimální odvod ze zisku
též do jisté míry zaručený příjem státního rozpočtu v případě
výraznějšího neplnění tvorby zisku. Tuto povinnost se bude v
praxi vztahovat pouze na ty organizace, které splní plánovanou
tvorbu zisku méně než na 85 %. Nebude se však uplatňovat u
organizací s progresivní sazbou odvodu ze zisku a u meziná-
rodních hospodářských organizací.
V praxi však může z objektivních důvodů docházet k nega-
tivním vlivům při plnění plánovaných úkolů, na něž plán nemůže
včas reagovat. Např. při objektivizaci hospodářských výsledků
u organizací paliv a energetiky, jestliže dojde k žádoucímu
snížení odběrů elektřiny a topných plynů a změnám struktury
paliv pro jejich výrobu nebo u organizací potravinářského prů-
myslu, jestliže nebudou plněny dodávky zemědělských výrobků.
Takové případy budou individuálně posouzeny a řešeny formou
konkrétních rozhodnutí, včetně případných slev z odvodu ze
zisku.
Zdrojem krytí případného dopadu minimálního odvodu ze
zisku bude především celý zisk organizace a v případě, že ne-
bude postačovat, budou na jeho úhradu použity zdroje rezervní-
ho fondu, eventuálně i další taxativně stanovené fondy.
- 12 -
Odvod z jmění
Na základě dosavadních zkušeností a výsledků z provede-
ných analýz se odvod z jmění ruší. Důvodem k zrušení je jeho
malá ekonomická účinnost, neplnění jeho kriteriální funkce pro-
jevující se především v nedostatečném využití základních
prostředků a v nepříznivém vývoji zásob, jakož i v nedosta-
tečném tlaku na likvidaci nepotřebných základních prostředků
a zásob.
Odvod z jmění je navíc spojen se značnou administrativní
náročností jak v hospodářských organizacích, tak i u finanč-
ních orgánů v souvislosti s tím, že osvobození některých
základních prostředků (sociálního, zdravotního charakteru
apod. ) od odvodu z jmění vyvolává řadu obtíží při určení zákla-
du tohoto odvodu.
Zrušení odvodu z jmění však neznamená změnu ve vytváření
ekonomického tlaku na lepší využívání základních prostředků
a zásob. V soustavě platné od roku 1981 se tato funkce uplat-
ňuje především prostřednictvím ukazatele rentability výrobních
fondů, který má širší vazby na hmotnou zainteresovanost při
tvorbě značné části mzdových prostředků, prostředků ve fondu
rozvoje apod. To v současné době značně snižuje význam v pod-
statě neadresného a globálního působení odvodu z jmění.
Ekonomický tlak na zvýšení využití základních prostředků
a zásob je nutno stále více orientovat na důslednou realizaci
principů přijatých v rámci zdokonalené soustavy řízení, zejmé-
na na důsledné a účinné uplatňování ukazatele rentability k
výrobním fondům. Odpovídající vazby na hmotnou zainteresova-
nost je třeba neustále zdokonalovat a současně je třeba hledat
další ukazatele, které budou na využívání výrobních fondů
vhodná působit.
Místo dosavadního dvousložkového odvodu bude celková vý-
še odvodů soustředěna do odvodu ze zisku, přičemž sazby odvodu
ze zisku jsou v odpovídající, míře o tento vliv upraveny.
- 13 -
Příspěvek na sociální zabezpečení
Tato složka odvodů do státního rozpočtu se ponechává
v zásadě v dosavadní formě. Kromě částečného zjednodušeni
základu tohoto příspěvku se sjednocují jeho sazby, a to na
úrovni obecné sazby ve výši 20 %, platné pro všechny hospo-
dářské organizace provádějící relativní odvody do státního
rozpočtu.
Jednotná sazba příspěvku na sociální zabezpečení vytváří
jednotnou kriteriální základnu pro ocenění výrobních činitelů
i pro tvorbu cen. Jestliže je ocenění živé práce proti ocenění
výrobních fondů dosud podhodnoceno, zrušením odvodu z jmění
se uvedené relace částečně vyrovnají.
Příspěvek na sociální zabezpečení je součástí nákladů
organizací, a proto je vhodné, aby jej prováděly přímo jed-
notlivé organizace, i když jsou uspořádány do výrobních
hospodářských jednotek, t. j. např. jednotlivé organizace
trustu i koncernové podniky spod. V případech, že u některé
výrobní, hospodářské jednotky bude účelné provádět odvod pří-
spěvku za všechny organizace jí řízené, bude možno tuto výjim-
ku povolit na základě zmocnění.
Dodatkové odvody
Současný rozsah dodatkových odvodů, které plní především
sankční funkci, se zachovává.
Dodatkové odvody za porušení cenových předpisů nebo v
důsledku různých cenových opatření včetně cenového znevýhodně-
ní se uplatňují u organizací rozpočtových a příspěvkových,
u nichž se rovněž vyskytují v tomto směru obdobné nedostatky
Jako u hospodářských organizací. To umožňuje, aby cenové orgá-
ny mohly postihovat porušení cenových předpisů i u těchto or-
ganizací.
Účelné se jeví též, aby rozpočtovým a příspěvkovým orga-
nizacím mohly být ukládány dodatkové odvody i za porušování
předpisů o bezpečnosti práce a ochraně zdraví pracujících, ja-
kož i v případech, kdy to vyžaduje plnění národohospodářského
- 14 -
plánu. Dodatkové odvody (obecné zakotvení těchto odvodů je v zá-
koně) jsou ukládány nařízením vlády Československé socialistické
republiky. Rozšíření dodatkových odvodů na ústřední orgány fede-
race a jimi řízené rozpočtové a příspěvkové organizace si vyžádá
novelizaci, popřípadě vydání nových předpisů. Rozšíření dodatko-
vých odvodů na ústřední organy republik a národní výbory a jimi
řízené rozpočtové a příspěvkové organizace si vyžádá nařízení
vlád republik.
Dodatkové odvody jsou ukládány vždy jednotlivým organizacím,
i když jsou uspořádány do výrobních hospodářských jednotek tak,
aby sankce působila přímo na subjekt, který svou činností způso-
bil, že bylo nutno dodatkový odvod uložit.
Ostatní úpravy soustavy odvodů
Při placení záloh na odvod ze zisku se mění současný systém
v tom, že v průběhu roku se platí v měsíci lednu záloha ve výši
jedné dvanáctiny roční plánované povinnosti celoročního odvodu
nebo ve výši jedné třetiny čtvrtletní povinnosti. V dalších
obdobích roku se platí zálohy podle zisku skutečně vytvořeného
za předchozí období, přičemž při placení záloh nebude přihlíženo
k položkám zvyšujícím zisk. Pouze u organizací uhelného průmys-
lu bude přihlíženo k přerozdělení prostředků v důsledku rozdíl-
ných přírodních a polohových podmínek.
Placení záloh na příspěvek na sociální zabezpečení se sta-
noví měsíčně ve výši jedné dvanáctiny roční povinnosti, bez
čtvrtletního zpřesňování, což zjednoduší dosavadní stav.
I když se zjednodušuje postup v placení záloh a převážné
části organizací, mohou být v případech výrazně diferencované
plánované tvorby zdrojů na žádost organizací povoleny finanční-
mi orgány jiné způsoby placení záloh na odvody.
Minimální odvod ze zisku do státního rozpočtu se bude
zjišťovat a provádět až po uplynutí roku v rámci ročního zúčto-
vání finančních vztahů se státním rozpočtem.
Vzhledem k tomu, že nová právní úprava by měla mít dlou-
hodobější platnost, nové zmocnění pro vládu Československé
socialistické republiky umožňuje, aby v případech zásadnějších
změn
rozhodujících ekonomických nástrojů v tomto období, vyplý-
vajících především z úprav velkoobchodních cen, mohly být
upřesňovány formou jejího nařízení příslušné sazby odvodu ze
zisku a příspěvku na sociální zabezpečení až o 25 %. Tímto
- 15 -
způsobem se operativně umožňuje propojit systém odvodů do
státního rozpočtu s celým systémem plánovitého řízení a finanč-
ního hospodaření a vytvoří se podmínky pro prohloubení chozras-
čotních principů hospodaření organizací.
Vláda ČSSR ve svých nařízeních o dodatkových odvodech
může zmocnit příslušné ústřední orgány k povolováni výjimek
a úlev v těch případech, kdy je to účelné resp. nezbytné.
Ostatní ustanovení zákona o správě a řízení odvodů do
státního rozpočtu a některá další zmocnění odpovídají v zásadě
současným ustanovením a znamenají zpřesnění na základě
získa-
ných zkušeností s jejich prováděním.
Dosavadní zákon o odvodech do státního rozpočtu a příspěv-
ku na sociální zabezpečení byl již několikrát novelizován, a proto
je účelné z důvodu přehlednosti vydat nový zákon.
Finanční dosah
Kvantifikace na údajích tří let 7. pětiletého plánu uka-
zují, že celkem se zvýši podíl zdrojů ze zisku, který hospodář-
ským organizacím zůstává k financování plánovaných potřeb. Tím
se zvýší i úloha zisku jako základní zdroj pro stimulaci organi-
zaci.
Podrobné zdůvodnění změn sazeb odvodů ze zisku je obsaže-
no ve zvláštní části důvodové zprávy. V přílohách je uveden pro-
počet změn sazeb, jakož i srovnáni dosavadní a nové úpravy odvodů
včetně použitelného zisku. V sazbách odvodu ze zisku je promít-
nuto zrušení odvodu z jmění, přičemž u převážné části organiza-
cí dochází ke snížení celkové odvodové povinnosti. V podmínkách
roku 1983 činí snížení zatížení zisku odvody u rozhodujících
odvětví národního hospodářství v průměru o 4, 8 bodu. Podrobněj-
ší přehled tohoto zatížení je uveden v příloze č. 1a).
Souhrnný vztah hospodářských organizací podle jednotlivých
resortů ke státnímu rozpočtu, který vyplývá z rozpočtového
výhledu na 7. pětiletku, zůstane zachován a bude v rámci jed-
- 16 -
notlivých let 7. pětiletky promítnut do ročních plánů a roč-
ního státního rozpočtu.
Nová právní úprava odvodů do státního rozpočtu zreálňuje
nejen finanční vztahy hospodářských organizaci ke státnímu
rozpočtu včetně vytvoření většího prostoru pro důslednější
uplatňování chozrasčotu, ale současně respektuje i požadavek
další racionalizace v této oblasti zejména v tom, že
- dochází k zjednodušení základu odvodu ze zisku i příspěvku
na sociální zabezpečení, a to především omezením odpočita-
telných a připočitatelných položek,
- zrušuje se odvod z jmění včetně navazujících opatření, což
navíc zjednodušuje i finanční vztahy uvnitř, VHJ, protože
tento odvod dosud provádí jednotlivé organizace,
- zreálňuje se placení záloh na odvod ze zisku podle skuteč-
ně dosažených hospodářských výsledků za předchozí období
bez uplatňování připočitatelných a odpočitatelných položek
a zjednodušuje se i placení záloh na příspěvek na sociální
zabezpečení,
- formou snížených sankcí se působí na prohloubení vnitřní
kontroly v oblasti důsledného dodržování vztahů ke státní-
ma rozpočtu,
- zvyšuje se i pravomoc orgánů vykonávajících správu odvodů
tak, aby v odůvodněných případech mohly operativně rozhodo-
vat o některých otázkách (placení záloh, zmírnění sankcí
apod.).
Uvedená i další opatření budou znamenat snížení admini-
strativy jak u hospodářských organizací, tak i u finančních
orgánů. Navíc se vytvoří prostor pro prohloubení vnitřní i
vnější finanční kontroly.