FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1982
IV. volební období
60
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění československé
socialistické republiky k souhlasu Smlouva mezi Českoslo-
venskou socialistickou republikou a Svazem sovětských
socialistických republik o právní pomoci a právních vzta-
zích ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsaná
v Moskvě dne 12. srpna 1982
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé
socialistické republiky souhlasí se Smlouvou
mezi Československou socialistickou republikou
a Svazem sovětských socialistických republik
o právní pomoci a právních vztazích ve věcech
občanských, rodinných a trestních, podepsanou
v Moskvě dne 12. srpna 1982.
Důvodová zpráva
Celý pokrokový vývoj naší společnosti se od osvobození
naší země Sovětskou armádou ubírá socialistickou cestou a je
nerozlučně spjat s přátelstvím a spojenectvím se Sovětským
svazem. Tato jednoznačná zahraničně politická orientace
vychází ze základních životních poznatků a zájmů našeho
lidu za celé období jeho dějinného vývoje. Obě země jsou spja-
té navzájem příbuzností historických osudů, totožností
společenského zřízení, marxisticko-leninskou ideologií,
jednotnými cíli a zájmy v boji za mír a společenský pokrok,
za komunistickou budoucnost našich národů. Československo-
sovětské vztahy mají proto vyhraněný třídní, socialistický
charakter a opírají se důsledně o marxisticko-leninské
učení a zásady socialistického internacionalismu. Silným
impulsem upevnění bratrských styků bylo podepsání Smlouvy
o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a SSSR
6. května 1970, která sehrává významnou úlohu v rozvoji
vzájemných čs. -sovětských vztahů a vytváří příznivé předpokla-
dy pro další všestrannou spolupráci a sbližování národů
obou zemí.
Současné československo-sovětské vztahy lze charakteri-
zovat jako nejvšestrannější, nejrozsáhlejší a nejpevnější
v dosavadní historii vzájemných styků. Vyznačují se nezištnou
soudružskou pomocí, vzájemnou prospěšností, rostoucí aktivitou
a oboustrannou snahou co nejefektivněji spolupracovat a vymě-
ňovat si zkušenosti ze všech oblastí společenské činnosti.
Na všech stupních řízení státních orgánů a společenských orga-
nizací se uskutečňuje cílevědomá vzájemná spolupráce, která má
- 2 -
vzestupnou tendenci, projevující se i v nové kvalitativně
vyšší Úrovni. V našich vzájemných vztazích se stále více prosa-
zuje snaha o prohloubení vzájemné koordinovanosti, kooperace,
specializace a integrace. Současně je naše vzájemná spolupráce
ovlivňována i celkovými procesy zdokonalování styků v rámci
celého společenství socialistických států, při prohlubování
socialistické ekonomické integrace členských zemí RVHP i vy-
tváření ještě pružnějšího mechanismu organizace Varšavské
smlouvy. Ve všech oblastech čs. - sovětských vztahů, které
zahrnují prakticky všechny sféry společenského života, mají
rozhodující význam vzájemné styky v politické oblasti, zejména
pak mezi KSČ a KSSS.
Vzájemné porozumění a jednota názorů mezi Komunistickou
stranou Československa a Komunistickou stranou Sovětského svazu,
úzká pouta třídní solidarity spojující národy ČSSR a SSSR jsou
základem jejich nerozlučného přátelství. Bojový svazek KSČ
a KSSS, vyzbrojený znalostmi zákonů společenského vývoje
a velkými zkušenostmi z politického řízení mas, jim umožňuje
společně rozpracovávat zásadní problémy dalšího rozvoje obou
států, nacházet nejracionálnější formy vzájemných ekonomických
vztahů a spolu s ostatními bratrskými stranami vytyčovat
a uvádět do života společnou linii v mezinárodních otázkách.
"Ve spojenectví se Sovětským svazem se naplňují nej-
bytostnější zájmy a tužby našeho lidu. Spojenectví a těsná
spolupráce s SSSR je pro nás nejen revolučním odkazem, ale
živou současností, je jistotou, o níž opíráme všechny své plány
a perspektivy dalšího vývoje", řekl na XVI. sjezdu KSČ
s. G. Husák.
- 3 -
K dalšímu upevnění a prohloubení vztahů mezi ČSSR a SSSR
přispěje rovněž předkládaná smlouva.
Text Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou
a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci
a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních
obsahuje 93 článků rozdělených do pěti oddílů. Oddíly II
a IV jsou dále členěny na části. Oddíl I obsahuje všeobecná
ustanovení, oddíl II úpravu právních vztahů ve věcech občanských
a rodinných, oddíl III ustanovení o uznání a výkonu rozhodnutí,
v oddíle IV jsou upraveny věci trestní. Oddíl V obsahuje
závěrečná ustanovení.
Nejvýznamnější ustanovení oddílu I smlouvy tvoří její články
l a 2. Občanům a právnickým osobám smluvních stran je zaručena stej-
ná právní ochrana na Uzemí druhé smluvní strany, jakou tato
smluvní strana zaručuje svým občanům. Rovněž za stejných podmínek
jako občané druhá smluvní strany mohou občana jedné smluvní
strany vystupovat před orgány druhé smluvní strany, na které
jsou oprávněni obracet se volně a bez překážek.
Článek 1 ve svém druhém odstavci obsahuje vykládací pravidlo
platné pro celou smlouvu. Zavádí pojem "justiční orgány"
jako legislativní zkratku pro soudy, prokuratury a státní
notářství. Zároveň používá termínu "jiná orgány činné ve vě-
cech občanských, pracovních, rodinných a trestních. " Toto
rozdělení je třeba brát v úvahu při výkladu jednotlivých
ustanovení smlouvy, ve kterých se používá bud termínů "justiční
orgány" nebo pouze termínu "orgány". Termín "orgány" je pojmem
širším a spojuje v sobě jak soudy, prokuratury a státní notářství
/tj. justiční orgány/ tak i ostatní orgány činné ve věcech
upravených ve smlouvě. Tím jsou překonány rozdíly mezi právní
úpravou v obou státech, kdy v SSSR v řadě věcí týkajících se
např. osobního stavu jsou příslušné i správní orgány a v ČSSR
pouze soudy.
- 4 -
Z formulace druhého odstavce článku 1 také vyplývá, že,
přestože to není uvedeno v názvu smlouvy, vztahují se její
ustanovení i na věci pracovního práva, pokud je to v příslušných
ustanoveních výslovně uvedeno.
Ministerstva spravedlnosti smluvních stran, Generální
prokuratura ČSSR a Prokuratura SSSR se při provádění smlouvy
stýkají přímo. Zprostředkují styk justičních orgánů. Ostatní
orgány zasílají dožádání o právní pomoc prostřednictvím justičních
orgánů, pokud není ve smlouvě stanoven jiný způsob styku.
Tak je tomu např. v článcích 12 a 13 smlouvy, kde pro zasílání
dokladů o osobním stavu a jiných písemností je stanovena diplo-
matická cesta. Oznámení o místě a čase vyřizování dožádání
/čl. 6 odst 3/ se však zasílá způsobem stanoveným v článku
3 smlouvy.
Právní pomoc se poskytuje na základě dožádání, jehož
obsah, náležitosti a způsob vyřízení jsou obecně upraveny
v článcích 5 a 6 smlouvy. Pokud dožadujícímu orgánu není známa
přesná adresa osoby uvedené v dožádání, učiní dožádaný orgán
potřebná opatření ke zjištění její adresy /čl. 6 odst. 4/. To
se však netýká adresy příjemce písemnosti, kterou má dožádání
obsahovat vždy /čl. 5 odst. 2/. Není-li tato adresa dožadujícímu
orgánu známa, má možnost požádat o její zjištění podle ostatních
ustanovení smlouvy např. čl. 15 nebo samostatným dožádáním.
Uvedení přesné adresy příjemce písemnosti v dožádání má
zajistit rychlé doručení písemnosti. Povinnost stanovená v čl.
5 odst. 2 je odůvodněna závažnými důsledky, které podle právních
řádů ČSSR i SSSR jsou v řadě případů s doručením spojeny.
Zvláštní ustanovení o doručování písemností obsahují články
8 a 9. Výslech svědků nebo znalců, kteří jsou na území jedné
smluvní strany, před orgánem druhé smluvní strany usnadní ustano-
vení článku 7, která těmto osobám zajišťují nezbytnou ochranu
po dobu pobytu na území druhé smluvní strany, jakož i náhradu
nákladů cesty a pobytu a ušlého výdělku.
- 5 -
Pro usnadnění právních styků mezi oběma státy a pro
ochranu osobních a majetkových práv občanů jedné smluvní
strany na území druhé smluvní strany /viz čl. 1/ mají nemalý
význam ustanovení článku 11. Podle těchto ustanovení všechny
listiny, které mají určitou právní sílu na území jedné smluvní
strany, mají za stanovených podmínek stejnou právní sílu
i na území druhé smluvní strany, aniž by musely být zvlášť
ověřovány.
Články 12 - 15 obsahují další ustanovení konkretizu-
jící spolupráci orgánů smluvních stran ve věcech upravených
ve smlouvě. Tyto orgány budou zasílat písemnosti týkající
se osobních nebo majetkových práv a zájmů občanů smluvních
stran, poskytovat si informace o právním řádu a praxi justič-
ních orgánů smluvních stran a spolupracovat při zjišťování
adres. Zvláštní ustanovení je věnováno spolupráci při zjišťo-
vání zaměstnání a příjmů osob, proti kterým je uplatněn nárok
na výživná.
Článek 16 stanoví jako obecnou zásadu, že orgány smluvních
stran používají při vzájemném styku svých úředních jazyků.
Vychází se přitom z poznatků praxe, podle kterých je ke správné-
mu zjištění obsahu cizí písemnosti účelnější provádět překlad
do vlastního jazyka. Uvedená zásada je prolomena na dvou
místech smlouvy - v článku 8 odst. 1, kde je to motivováno
ochranou vlastních občanů před možnými nepříznivými důsledky
obsahu cizí písemnosti, které by mohly nastat v souvislosti
s uplynutím času potřebného k jejímu překladu, a v článku 55
odst. 4, kde v návrhu na výkon rozhodnutí jsou pro požadavek
jeho ověřeného překladu stejné důvody jako v prvním případě.
Smluvní strany si vzájemně nenahrazují náklady poskyto-
vání právní pomoci. Mají však možnost je vymáhat od osoby
povinné je uhradit. Takto získané částky zůstávají vymáhající
smluvní straně.
- 6 -
Oddíl II smlouvy /články 18 - 52/ - Právní vztahy ve vě-
cech občanských a rodinných - je dále rozdělen do pěti částí
upravujících věci osobního stavu, rodinné věci, majetkové věci,
dědické věci a náklady řízení. Před tyto části je zařazen
jako samostatný článek 18 obsahující obecné ustanovení o řízení,
společné pro celou smlouvu, zejména pro oddíly II a III.
Toto ustanovení zabraňuje tomu, aby o téže věci mezi týmiž
Účastníky probíhalo řízení u soudů obou smluvních stran.
Základním kolizním kritériem norem upravujících otázky
osobního stavu /články 19-23; část I oddílu II/ je státní
občanství osob. Toto kriterium je rozhodné jak pro určení
rozhodného právního řádu i pro rozhraničení pravomoci
orgánů smluvních stran pro určení způsobilosti k právům
a k právním úkonům, zbavení, omezení a vrácení způsobilosti
k právním úkonům, jakož i pro prohlášení za mrtvého.
Spolu s prohlášením za mrtvého je rovněž upraveno prohlášení
za nezvěstného a důkaz smrti, tj. instituty čs. právním řádem
výslovně neupravené, aby byla umožněna aplikace obsahu tohoto
ustanovení oběma smluvními stranami. S ohledem na příslušná
ustanovení právního řádu SSSR, je v článku 19 odst. 1 upravena
způsobilost fyzických osob pouze k právním úkonům.
Věci rodinné, tj. uzavření manželství, osobní a majetkové
vztahy manželů, rozvod, prohlášení manželství za neplatné
a určení, zda tu manželství je, či není, určení a popření
otcovství, právní vztahy mezi rodiči a dětmi, poručenství
a opatrovnictví a osvojení, jsou upraveny v článcích 24-35
smlouvy zařazených do části II oddílu II smlouvy. Podmínky
uzavření manželství se řídí pru každého z budoucích manželů
právním řádem státu, kterého je občanem. Okolnosti bezvýjimečně
vylučující uzavření manželství však musí být posouzeny podle
právního řádu státu, na jehož území se manželství uzavírá.
- 7 -
Právní řád smluvní strany, na jejímž území mají manželé spo-
lečné bydliště, je v zásadě rozhodný pro osobní a majetkové vztahy
manželů /čl. 25 odst. 1/. Odstavce 2-4 článku 25 upravují
osobní a majetkové vztahy manželů v různých případech, kdy
manželé nemají společné bydliště na území smluvních stran.
V článcích 26 - 28 jsou ustanovení o rozvodu manželství a o po-
suzování jeho platnosti resp. existence.
Pro určení právního řádu rozhodného pro určení a popře-
ní otcovství je ve smlouvě použito hraničního určovatele
Uzemí smluvní strany, kde se dítě narodilo. S výjimkou ojedině-
lých případů bude vždy jednoznačné, na území které ze smluvních
stran se dítě narodilo, a tedy i dána možnost stanovení, kterým
právním řádem se tyto závažné otázky řídí.
Na ustanovení článku 25 o vztazích mezi manžely navazu-
je ustanovení článku 30 o právních vztazích mezi rodiči a dětmi.
V obou článcích, jakož i v celé smlouvě, je termínu "bydliště"
používáno v protikladu k pojmu "přechodný pobyt" pro vyjádření
pobytu osob na určitém místě po delší dobu s úmyslem se tam trvale
zdržovat. Tento termín tak např. nebude pokrývat případy, kdy obča-
né jedné smluvní strany pobývají na území druhé smluvní strany v
rámci realizace různých forem spolupráce a integrace mezi oběma
státy a to třeba i po dobu několika let. Požadavek trvalého cha-
rakteru pobytu je zvláště zvýrazněn v prvním odstavci článku 30
ve formulaci "trvale žije". Zakotvení těchto kolizních kriterií
pro určité vztahy mezi subjekty rodinného práva sleduje cíl, aby
se tyto vztahy mezi občany smluvních stran, kteří se podílejí
na ekonomickém životě stejného státu, řídily stejným právním
řádem. Zároveň tato úprava sleduje, aby občané jedné smluvní
strany mající bydliště na území druhé smluvní strany měli stejné
materiální zajištění zaručené rodinným právem, jako občané
smluvní strany, na jejímž území mají bydliště. Uvažované použití
hraničního určovatele státního občanství by mohlo vést k rozdílům,
pro které ve vztazích mezi státy se shodným společenským a státním
zřízením není odůvodnění.
- 8 -
V článcích 31 - 34 jsou upraveny otázky opatrovnictví.
S ohledem na ustanovení právního řádu SSSR se vždy s termínem
"opatrovnictví" používá zároveň termínu "poručenství". Podle
právního řádu SSSR je v těchto věcech dána rozhodovací
pravomoc také jiných orgánů než "justičních" ve smyslu článku
1
odst. 2 smlouvy.
Do části III oddílu II smlouvy jsou shrnuta ustanovení
o formě právních úkonů, vlastnickém právu a náhradě škody
/čl. 36-38/. S ohledem na ustanovení sovětského právního řádu
není v této části obecná úprava věcných práv k nemovitostem,
ale pouze úprava vlastnického práva k nemovitostem v článku 37.
Z ustanovení článku 38 vyplývá, že smlouva pro účely náhrady
škody rozlišuje případy, kdy škoda vznikla porušením povinnosti
vyplývající ze smlouvy nebo z jiného právního úkonu a případy, kdy
škoda vznikla jiným způsobem. V takovém případě se náhrada škody
řídí právním řádem místa, kde došlo k úkonu nebo nastala jiná
událost zakládající nárok na náhradu škody. Pokud však v takovém
případě škůdce i poškozený jsou občany stejné smluvní strany, po-
užije se jejího právního řádu. Tato úprava má praktický význam pro
náhradu škody, kterou způsobil občan jednoho státu občanu stejné-
ho státu např. na území druhého státu během přechodného pobytu.
Dědické věci jsou upraveny v části IV oddílu II /čl. 39-48/.
Pro určení právního řádu rozhodného pro dědění majetku je třeba
nejdříve stanovit, zda se jedná o věc movitou nebo nemovitou.
Při tom se použije právního řádu místa, kde věc je. Po vyřešení
této otázky se potom použije právní řád místa posledního bydliště
zůstavitele - u věci movitých, nebo právní řád místa polohy
věci - u nemovitostí. Podle stejných kritérií se určí také pra-
vomoc v dědických věcech, včetně dědických sporů /čl. 43/.
Není-li dědiců, připadají nemovitosti státu, na jehož území
leží, a movité věci státu, jehož občanem byl zůstavitel v době
smrti. V názvu článku 41 smlouva užívá pro úpravu připadnutí
dědictví státu termínu "odúmrť". I když platný občanský zákoník
tento termín nepoužívá /ani pro tento případ neuvádí jiný název
ustanovení/, je termín "odúmrt" termínem používaným v čs. smluvní
praxi např. ve smlouvách o právní pomoci s BLR a Kubou.
- 9 -
V dalších ustanoveních této části smlouva obsahuje články
o zajištění, správě a vydání dědictví. Zjednodušený režim
je stanoven pro případy úmrtí občana v době krátkodobého poby-
tu na území druhá smluvní strany. Po provedení soupisu se věci,
které měl u sebe, předají diplomatické misi nebo konzulárnímu
úřadu státu, jehož byl zemřelý občanem. Vývoz těchto věcí však mu-
sí být proveden v souladu s právním řádem státu, kde občan zemřel.
Podle ustanovení části V druhého oddílu smlouvy jsou občané
jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany osvobozeni
od složení žalobní jistoty, placení nákladů řízení a přiznává
se jim bezplatná právní pomoc za stejných podmínek, jako občanům
druhé smluvní strany. Tyto úlevy se přiznávají na základě osvědče-
ní o osobních, rodinných a majetkových poměrech žadatele.
Smlouva nepředepisuje pro taková osvědčení žádnou zvláštní formu.
Budou proto vždy vyhotovována podle právního řádu smluvní strany,
jejíž orgán je vydává. Není rovněž nezbytné, aby osvědčení bylo
vyhotoveno ve formě jediného dokladu jediným orgánem. Rozhodu-
jící je, aby určitou skutečnost osvědčil vždy k tomu příslušný
orgán - viz druhá věta prvního odstavce článku 51. Výrazem
zásady hospodárnosti řízení je druhý odstavec článku 52 umožňu-
jící spojení několika žádostí resp. návrhů do jedné expedice.
Kromě v ustanovení přímo vyjmenovaných žádostí bude dále možno
s žádostí o přiznání úlev spojit všechny ostatní v úvahu
přicházející žádosti nebo návrhy jako např. samostatný návrh
provedení důkazu, podání vzájemného návrhu, změny návrhu apod.
V samostatném oddíle III jsou soustředěna ustanovení
o uznání a výkonu rozhodnutí. V rámci oddílu smlouva rozli-
šuje uznání rozhodnutí v nemajetkových věcech, uznání a výkon
rozhodnutí v majetkových věcech a výkon rozhodnutí o náhradě
nákladů řízení. Pro uznání rozhodnutí v nemajetkových věcech
je v čl. 53 zakotven zjednodušený postup. Při splnění v tomto
článku stanovených podmínek se tato rozhodnutí uznávají bez
dalšího řízení. Vzhledem k tomu, že v SSSR vydávají rozhodnutí
o poručenství, opatrovnictví a rozvodu manželství také jiné
orgány než justiční definované v čl. 1 odst. 2, bylo do čl.
53 zařazeno ustanovení druhého odstavce.
- 10 -
V článku 54 smlouvy je stanoveno, která rozhodnutí ma-
jetkové povahy se smluvní strany vzájemně zavazují uznávat
a vykonávat. Pro posouzení této otázky je nezbytné vždy
zjistit, kdy vznikl právní vztah, kterého se rozhodnutí týká
- u rozhodnutí uvedených v čl. 54 odst. 1 písm. a/ - nebo
kdy bylo rozhodnutí vydáno - u rozhodnutí uvedených v čl.
54 odst. 1 písm. b/. Datum vzniku právního vztahu resp. vydání
rozhodnutí je třeba vždy porovnat s datem 9. 5. 1953, tj. dnem,
kdy vstoupila v platnost Smlouva mezi ČSR a SSSR o právní
pomoci v občanských, rodinných a trestních věcech z 31. 8. 1957.
Tato úprava zakotvená v čl. 54 odst. 2 navazuje na úpravu
zavedenou článkem 45 smlouvy z 31. 8. 1957 a zaručuje tak kontinuitu
postupu podle obou smluv.
Použitím pojmu "justiční orgány" v čl. 54 odst. 1 písm. a/
jsou zahrnuta do tohoto ustanovení také rozhodnutí vydávaná
čs. státními notářstvími.
Z ustanovení článků 55-59, která upravují náležitosti
návrhu na výkon rozhodnutí a řízení o něm, je třeba upozornit
především na druhý odstavec článku 55, podle kterého návrh
na výkon rozhodnutí musí být vyhotoven podle právního řádu
smluvní strany, na jejímž území má být výkon proveden, a návrh
i jeho přílohy je třeba opatřit ověřeným překladem do jejího
jazyka. Tato ustanovení sledují cíl co nejvíce usnadnit pro-
cesní postavení navrhovatele výkonu v druhém smluvním státě
tím, že po formální i obsahové stránce návrh bude mít podobu
návrhu podaného vlastním občanem dožádaného státu, a o návrhu
bude možno rozhodnout bez průtahů a tím co nejrychleji dosáh-
nout účelu a cíle rozhodnutí.
Mimo kladně vymezené podmínky, které musí rozhodnutí splňo-
vat, aby bylo uznáno a vykonáno podle smlouvy, je v článku 60
uveden výčet podmínek, které dávají možnost smluvním stranám
uznání a výkon rozhodnutí majetkové povahy odmítnout.
- 11 -
Podle ustanovení čl. 55 a 60 smlouvy se ustanovení tohoto
oddílu vztahují i na výkon předběžně vykonatelných rozhodnutí.
Smlouva pro taková rozhodnutí používá termínu "rozhodnutí
vykonatelná před nabytím právní moci"/ který jako obecný spoju-
je úpravu podle právních řádů ČSSR i SSSR.
Avšak i při zachování všech ve smlouvě stanovených podmí-
nek a uznání a vykonání rozhodnutí musí být vždy dodrženy
právní předpisy smluvních stran o převodu peněžních částek
a vývozu předmětů získaných výkonem.
V článcích 62 - 66 je upraven zjednodušený postup pro
výkon rozhodnutí o nákladech řízení.
Oddíl IV smlouvy "Právní pomoc ve věcech trestních"
je rozdělen do tří částí obsahujících ustanovení o vydávání,
převzetí trestního stíhání a zvláštní ustanovení o právní
pomoci ve věcech trestních. Obecně se poskytování právní
pomoci v trestních věcech řídí ustanoveními oddílu I smlouvy.
Vydávání osob k provedení trestního stíhání nebo k výkonu
trestu a průvoz osob vydaných třetím státem je upraveno
v článcích 67 - 81 smlouvy. Základním kritériem pro vydání je,
aby spáchaný čin byl oboustranně trestný a bylo za něj možno
uložit trest odnětí svobody na dobu jednoho roku, delší dobu
nebo trest přísnější, u vydání k trestnímu stíhání, nebo,
u vydání k výkonu trestu, byla osoba v dožadujícím státě
odsouzena k trestu odnětí svobody na dobu nejméně šesti měsíců
nebo k trestu přísnějšímu. K těmto podmínkám, uvedeným v čl.
67 smlouvy, přistupují v čl. 68 podmínky umožňující odmítnutí
vydání. V prvním odstavci tohoto článku jsou pod písmeny a/-d/
taxativně vypočteny případy, ve kterých k vydání nedojde. Na
rozdíl od prvního odstavce dává ustanovení druhého odstavce
čl. 68 smluvním stranám možnost odmítnout vydání, jestliže
předmětný čin byl spáchán na území dožádané smluvní strany.
Toto ustanovení vychází z myšlenek, které vedly ke sjednání
zvláštní samostatné mnohostranné smlouvy - Úmluvy o předávání
osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve
státě, jehož jsou státními občany - Berlín 19. 5. 1978, a dále
tyto myšlenky rozvíjí. Smluvním státům je dávána nejen možnost
- 12 -
předat osobu již odsouzenou k výkonu trestu do jejího domovské-
ho státu podle uvedené mnohostranné úmluvy, ale vydat i k
trestnímu stíhání osobu, nejčastěji občana druhé smluvní strany,
která spáchala soudně trestný čin na území dožádané smluvní stra-
ny. Účinnějšímu dosažení cílů nápravy a převýchovy pachatele
se tak může napomáhat nejenom výkonem trestu v jeho domovském
státě, ale i samotným provedením trestního řízení v tomto státě.
V dalších článcích této části je upraven postup orgánů obou
stran při podání žádosti a jejím projednávání. K dosažení rychlé-
ho a účinného postihu pachatelů umožňuje ustanovení čl. 72,
za tam uvedených podmínek, zatknout pachatele i bez podání
žádosti o vydání. Podle ustanovení čl. 72 odst. 1 je takové
zatčení podloženo předběžnou žádostí, tj. takovou, která
nesplňuje podmínky stanovené čl. 69, podanou poštou, telegra-
ficky nebo dálnopisem. K zatčení podle ustanovení čl. 72
odst. 2 stačí, že dožádaná smluvní strana má důvodné podezře-
ní, že dotyčná osoba spáchala extradiční trestný čin
na území dožadující smluvní strany. Rozdílům mezi prvním
a druhým odstavcem článku 72 odpovídá i rozdílná úprava pro-
puštění předběžně zatčené osoby /čl. 73/. Po uplynutí stano-
vené lhůty osoba zatčená podle prvého odstavce čl. 72 může
být propuštěna, zatímco při zatčení podle druhého odstavce
musí být propuštěna. Vzhledem k tomu, že zprávu o předběžném
zatčení a otázku podání žádosti o vydání projednávají nejnižší
články justice a prokuratury, byla v článku 73 stanovena lhůta
jeden měsíc. Termín "zatčení" je v článcích 71-73 používán
jako obecný termín zahrnující všechny druhy omezení osobní svo-
body přicházející v úvahu podle právního řádu dožádané smluvní
strany, které jsou nutné k zamezení útěku a uskutečnění vydání
vyžadované osoby.
Vydanou osobu nelze bez souhlasu smluvní strany, která ji
vydala, trestně stíhat ani podrobit výkonu trestu za jiné činy,
než pro které byla vydána, ani nemůže být vydána třetímu státu.
Souhlasu dožádané smluvní strany není třeba za podmínek uvedených
v
čl. 77 odst. 3.
- 13 -
Obecnou podmínkou převzetí trestního stíhání vlastních
občanů, kteří se dopustili protiprávního jednání na území druhé
smluvní strany, je, aby jednání bylo oboustranně soudně trestné
/čl. 83 odst. 1/. Podle odstavce 2 čl. 83 se však závazek přev-
zít trestní stíhání vztahuje i na jednání, která jsou na jedné
straně stíhána soudně a na druhé straně stíhána správními orgány.
V takovém případě je v dožádaném státě místo trestního řízení
vedeno řízení správní. Účelem tohoto ustanovení je zajistit
účinný postih pachatele ve shodě s právním řádem státu, jehož
je občanem, a zároveň vyloučit případy, kdy při naplnění skut-
kové podstaty protiprávního jednání podle právních řádů obou
stran by postihu pachatele bránila pouze skutečnost, že stíhání
takových jednání je ve smluvních státech svěřeno různým orgá-
nům resp., že taková jednání se postihují podle různých předpisů,
článek 86 zakotvuje pro případy převzetí trestního stíhání
překážku věci rozhodnuté pro další řízení v téže věci na území
smluvní strany, která řízení předala.
Část III oddílu IV /čl. 87-89/ obsahuje zvláštní usta-
novení o právní pomoci v trestních věcech. Tato ustanovení
doplňují obecnou úpravu oddílu I.
Závěrečný oddíl V smlouvy obsahuje obvyklá ustanovení
o ratifikaci, vstupu smlouvy v platnost, platnosti smlouvy
a možnosti výpovědi. Smlouva nahradí Smlouvu mezi ČSR a SSSR
o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních z
31. 8. 1957. Vzhledem k tomu, že Konzulární úmluva mezi ČSSR a SSSR
z 27. 4. 1972 na několika místech odkazuje na "Smlouvu mezi
ČSSR a SSSR o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných
a trestních", tedy na dokument s odchylným názvem od předklá-
dané smlouvy, bylo do smlouvy zařazeno vysvětlující ustanovení
čl. 93.
- 14 -
Smlouva nebude vyžadovat změn čs. právního řádu a nedotkne
se závazků z platných smluv, kterými je ČSSR vázána.
Vzhledem k tomu, že jde o významnou mezinárodní smlouvu
politického charakteru předkládá se v souladu s článkem 36
odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb. o československé
federaci, Federálnímu shromáždění ČSSR k vyslovení souhlasu.
V Praze dne 14. září 1982
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Smlouva
mezi československou socialistickou republikou a
Svazem sovětských socialistických republik o právní
pomoci a právních vztazích ve věcech občanských,
rodinných a trestních
Prezident Československé socialistické republiky
a prezídium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistic-
kých republik,
vedeni přáním dále rozvíjet bratrské vztahy mezi
národy obou států v souladu se Smlouvou o přátelství,
spolupráci a vzájemné pomoci mezi československou so-
cialistickou republikou a Svazem sovětských socialistic-
kých republik ze dne 6. května 1970 a berouce v úvahu
dosažený stupeň spolupráce v oblasti právních vztahů od
doby sjednání Smlouvy mezi československou republikou
a Svazem sovětských socialistických republik o právní
pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních ze
dne 31. srpna 1957,
se rozhodli sjednat tuto smlouvu a za tím účelem
jmenovali svými zmocněnci:
prezident československé socialistické republiky:
Čestmíra Lovětínského,
mimořádného a zplnomocněného velvyslance československé
socialistické republiky v Svazu sovětských socialistic-
kých republik,
- 2 -
prezídium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických
republik:
Vladimíra Ivanovice Terebilova,
ministra spravedlnosti Svazu sovětských socialistických
republik,
kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány
v dobré a náležité formě, se dohodli na následujícím:
Oddíl I
Všeobecná ustanovení
Článek 1
Právní ochrana
/1/ Občané jedné smluvní strany požívají na území
druhé smluvní strany stejné právní ochrany svých osobních
a majetkových práv jako vlastní občané.
/2/ Občané jedné smluvní strany mají právo obracet
se volně a bez překážek na soudy, prokuratury a státní no-
tářství /dále jen "justiční orgány"/ a na jiné orgány
druhé smluvní strany činné ve věcech občanských, pracov-
ních, rodinných a trestních, mohou před nimi vystupovat,
podávat žádosti a návrhy a činit jiné procesní úkony za
stejných podmínek, jako občané druhé smluvní strany.
/3/ Ustanovení této smlouvy se vztahují přiměřeně i
na právnické osoby smluvních stran.
- 3 -
Právní pomoc
Článek 2
Poskytování právní pomoci
/1/ Justiční orgány smluvních stran si vzájemně posky-
tují právní pomoc ve věcech občanských, pracovních, rodin-
ných a trestních podle ustanovení této smlouvy.
/2/ Ve věcech uvedených v odstavci 1 justiční orgány
poskytují právní pomoc i jiným orgánům.
/3/ Jiné orgány činné ve věcech uvedených v odstavci 1
zasílají dožádání o právní pomoc prostřednictvím justičních
orgánů, pokud není v této smlouvě stanoveno jinak.
Článek 3
Způsob styku
/1/ Justiční orgány smluvních stran se při provádění
této smlouvy stýkají navzájem prostřednictvím ministerstva
spravedlnosti České socialistické republiky nebo minister-
stva spravedlnosti Slovenské socialistické republiky nebo
Generální prokuratury Československé socialistické republiky a
ministerstva spravedlnosti nebo Prokuratury Svazu sovětských
socialistických republik, pokud není v této smlouvě stanoveno
jinak.
/2/ Ministerstvo spravedlnosti České socialistické repub-
liky nebo ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické
republiky nebo Generální prokuratura Československé socialis-
tické republiky a ministerstvo spravedlnosti nebo Prokuratura
Svazu sovětských socialistických republik se při provádění
této smlouvy stýkají přímo.
Článek 4
Rozsah právní pomoci
Smluvní strany si vzájemně poskytují právní pomoc pro-
váděním jednotlivých procesních úkonů upravených právním
- 4 -
řádem dožádané smluvní strany, zejména vyhotovováním a
zasíláním písemností, prováděním prohlídek, odnětím,
zasíláním a vydáváním věcných důkazů, prováděním znalec-
kých posudků, výslechů účastníků, obviněných, svědků,
znalců a jiných osob, jakož i doručováním písemností.
Článek 5
Obsah a forma dožádání o právní pomoc
/1/ Dožádání o právní pomoc musí obsahovat:
a/ označení dožadujícího orgánu,
b/ označení dožádaného orgánu,
c/ označení věci, v níž se žádá o poskytnutí právní pomoci,
d/ jména a příjmení účastníků, obviněných, obžalovaných,
odsouzených nebo poškozených, místo jejich bydliště ne-
bo přechodného pobytu, jejich státní občanství, povolá-
ní a v trestních věcech také místo a datum narození a
podle možnosti jména a příjmení rodičů; u právnických
osob jejich název a sídlo,
e/ případně také jména, příjmení a adresy zástupců osob uve-
dených v písmenu d/,
f/ předmět dožádání a další údaje potřebné k jeho vyřízení,
g/ v trestních věcech také popis a označení spáchaného či-
nu a údaje o výši škody, byla-li činem způsobena.
/2/ Dožádání o doručení písemnosti má kromě toho
obsahovat přesnou adresu příjemce a označení doručované
písemnosti.
/3/ Dožádání musí být podepsáno a opatřeno otiskem
úředního razítka dožadujícího orgánu.
/4/ Pro dožádání o poskytnutí právní pomoci používají
smluvní strany dvojjazyčné tiskopisy, jejichž vzory si vy-
mění.