- 17 -
dokázat, a privilegované, u nichž železnici stačí zjistit
jejich existenci spolu s poukazem na možnost jejich příčinné
souvislosti se vzniklou škodou (čl. 36 §
3 a čl. 37). Omeze-
ní náhrady škody pevnými limity se železnice nemůže dovo-
lávat, byla-li škoda způsobena jejím úmyslným jednáním;
obdobně je tomu při hrubě nedbalém jednání železnice, s tím
rozdílem, že v takovém případe se finanční limity zvyšují
na dvojnásobek (čl. 44). Při kombinovaných přepravách že-
leznice
- moře může každý stát připojit k liberačním důvodům
souhrn liberačních důvodů podle námořního přepravního právě.
Tyto liberační důvody jsou uvedeny v čl. 48 a vycházejí z Me-
zinárodní úmluvy o sjednocení některých pravidel pro kono-
samenty sjednané v Bruselu 25. srpna 1924 (tzv. Haagská pra-
vidla). ČSSR není smluvní stranou této úmluvy, ale její
obsah byl inkorporován do čs. právního řádu vyhl. č. 160/1556
Ú.
l., kterou je upravena smlouva o námořní přepravě nákladů.
Podle ustanovení čl. 50 odpovídá železnice za své zaměst-
nance a za jiné osoby, kterých použije k provedení přepravy.
Celý oddíl IV se poměrně liší od úpravy náhrady škody
podle platných čs. právních předpisů. Čs. právní řád upravu-
je odpovědnost dopravce při přepravě zboží v zákoníku mezi-
národního obchodu, v občanském zákoníku, v hospodářském zá-
koníku a v železničním přepravním řádu (§§ 559 - 560 ZMO,
§ 316 OZ, § 340 HZ a §§ 60-68 ŽPŘ. Všechny úpravy vycházejí
z principu objektivní odpovědnosti dopravce, zmírněné ta-
xativně uvedenými liberačními důvody. Zákoník mezinárodního
obchodu navíc stanoví povinnost dopravce vynaložit odbornou
péči, aby škoda byla co nejmenší; je tudíž odpovědnost takto
upravená blíže odpovědnosti za zavinění. Naproti tomu občanský
a hospodářský zákoník téměž shodně stanoví, že dopravce odpo-
vídá za škodu, která vznikla na přepravované zásilce v době
- 18 -
od převzetí k přepravě až do vydání, ledaže škoda byla
způsobena určitými liberačními důvody. Přitom OZ obsahu-
je ustanovení, že přepravní řády mohou stanovit, za ja-
kých podmínek se má za to, že škoda vznikla některou z pří-
čin, jež má charakter liberačního důvodu; též oproti to-
mu obsahuje ustanovení, podle něhož mohou přepravní řády
stanovit, v kterých případech je přepravce povinen dokázat,
že škoda nebyla způsobena některou z okolností, jež má
charakter liberačního důvodu. Železniční přepravní řád
(§ 63) zná celkem 5 liberačních důvodů, a to 3 neprivile-
gované a 2 privilegované (s obraceným důkazním břemenem).
Oddíl V JPP/CIM upravuje uplatňování nároků z porušení
přepravní smlouvy, a to jak mimosoudní cestou (reklamací),
tak i v soudním řízení. S ohledem na procesně-právní cha-
rakter těchto ustanovení, platí jako subsidiárně aplikova-
telné vnitrostátní právo právní řád státu, v němž řízení
probíhá (lex fori).
Reklamace (čl. 53) jsou zásadně fakultativní, to znamená,
že oprávněný může své nároky uplatnit u místně příslušného
soudu podle čl. 56. JPP/CIM přesně vymezují okruh osob,
jimž se přiznává aktivní legitimace (čl. 54) a současně urču-
jí, které železnice jsou pasivně legitimovány. Až na určité
výjimky zanikají odběrem zboží oprávněným všechny nároky
z přepravní smlouvy proti železnicím pro částečnou ztrátu,
pro poškození nebo pro překročení dodací lhůty (čl. 57).
Pro promlčení nároků z přepravní smlouvy je stanovena zá-
sadně roční promlčecí lhůta, která se ve výjimečných pří-
padech může prodloužit na 2 roky.
Na rozdíl od JPP/CIM stanoví čs. železniční přepravní
řád zásadu obligatornosti podávání reklamací (§§ 70 a 72 ŽPŘ).
- 19 -
Zánik práva Si závazku v důsledku neuplatnění práva nebo
nároku upravuje čs. právní řád obecně v občanském zákoníku
a v zákoníku mezinárodního obchodu. Právo nebo závazek za-
nikají, nebyly-li uplatněny (před soudem) ve stanovené lhů-
tě, která činí obecně 6 měsíců (§§ 99 OZ, § 273/2 ZMO,
§5 130 a 346 HZ a §73/1 ŽPŘ). Promlčecí lhůta podle čs. právní-
ho řádu je zásadně roční, avšak při úmyslném jednání může
být prodloužena až na deset let (§§ 100-114 OZ a §§ 76-94 ZMO).
Ustanovení oddílu VI (článek 59-64) upravují vzájemné
vztahy mezi železnicemi zúčastněnými na provádění přepravní
smlouvy (ustanovení o vzájemném vyúčtování a o vzájemném
postihu). Kromě ustanovení o vyúčtování a s výjimkou čl. 62
§ 5, mají všechna zbývající ustanovení tohoto oddílu dispo-
zitivní charakter; to znamená, že železnice se od nich mohou
odchýlit vzájemnými dohodami.
Oddíl VII JPP/CIM obsahuje zvláštní ustanovení pro pří-
pad, kdy by se některý ze smluvních států dostal do finančních
potíží, a ve svém článku 66 vymezuje poměr mezi JPP/CIM a
jinými mezinárodními smlouvami o železniční přepravě (obdobné
ustanovení obsahuje čl. 62 JPP/CIV). Ustanovení Jednotných
právních předpisů nemají přednost před ustanoveními, která
přijmou některé státy pro svou vzájemnou přepravu k provedení
zvláštních smluv, jako např. smluv o Evropském společenství
pro uhlí a ocel, a o Evropském hospodářském společenství.
Tímto ustanovením je též vymezen (i když ne zcela výslovně)
poměr mezi Jednotnými právními předpisy a Dohodami SMGS/SMPS,
jimiž je ČSSR v oblasti mezinárodní železniční přepravy vá-
zána ve vztahu k socialistickým státům.
Výše uvedený rozbor nejdůležitějších ustanovení Úmluvy
COTIF, včetně jejích přípojků A a B ukazuje, že tato ustanovení
- 20 -
upravují právní vztahy, jež jsou v čs. právním rádu upra-
veny z převážné části formou zákona. Kromě toho se úprava
Úmluvy COTIF v řadě případů odchyluje od čs. vnitrostátní
zákonné úpravy. Z uvedeného důvodu je nezbytné, aby před
ratifikací Úmluvy COTIF prezidentem republiky vyslovilo
s jejím sjednáním svůj souhlas Federální shromáždění podle
čl. 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb. o česko-
slovenské federaci.
- 21 -
Ekonomické zdůvodnění účasti ČSSR na Úmluvě COTIF
ČSSR jako vnitrozemský stát s výhodnou geografickou polo-
hou, je přirozenou křižovatkou mezinárodních přepravních cest
a zaujímá přední místo v mezinárodní železniční transitní pře-
pravě. Kromě toho je pro ČSSR stejně důležitý vývoz a dovoz
zboží zahraničního obchodu v režimu CIM, kdy jde o přepravy
mezi ČSSR a kapitalistickými státy, jednak mezi kapitalistický-
mi státy navzájem v průvozu přes ČSSR. Stejně jako v přepravě
zboží podle Dohody SMGS, se přeprava cestujících a zavazadel
jen mezi socialistickými státy uskutečňuje na základě ustanovení
Dohody SMGS.
Z přeprav realizovaných podle platných Úmluv CIM/CIV získá-
vá ČSSR značné částky ve volně směnitelných měnách. Ekonomický
význam Úmluv CIM/CIV lze charakterizovat objemem inkas a pla-
teb za přepravy podle těchto Úmluv. Jde o platby spojené s vý-
vozem a dovozem zboží čs. zahraničního obchodu a inkasa za
průvoz po tratích čs. železnic. V přepravě cestujících platby
představují prodej jízdenek v ČSSR pro tratě zahraničních
železnic, zatímco inkasa jsou tržby čs. železnic za jízdenky
prodané pro tratě čs. železnic ve výdejnách zahraničních
cestovních kanceláří a cizích železnic. Celkový obrat za pře-
pravu zboží uskutečněnou podle Úmluvy CIM v roce 1979
činil 4,255 mld. Kčs (částky jsou uváděny včetně VRCV), z toho
2,501
mld. Kčs ve volně směnitelných měnách, 0,854 mld. Kčs
v čs. jugoslávském clearingu a 0,900
mld. Kčs v převoditelných
rublech. Podle Úmluvy CIV se uskutečnily přepravy, jejichž
odúčtovaná částka představuje obrat cca 73 mil. Kčs ve volně
směnitelných měnách a 14 mil. Kčs v čs. - jugoslávském clearingu.
8. diplomatickou konferencí přijaté znění Úmluvy COTIP
včetně Jednotných právních předpisů CIM/CIV zajišťuje dosavadní
postavení ČSSR jako transitní evropské velmoci a vytváří
- 22 -
předpoklady pro zajištění přepravních potřeb čs. národního
hospodářství v dovozu a vývozu zboží ve styku s kapitalistic-
kou cizinou. Oproti dosavadní Úmluvě CIM přináší revidované
znění zrušení náhrady za překročení dodací lhůty, což pro
čs. národní hospodářství bude znamenat značný ekonomický pří-
nos. Čs. přepravcům byly např. v roce 1978 vyplaceny náhra-
dy za překročení dodací lhůty v celkové výši 632 tis. Kčs,
zatímco do zahraničí zaplatily ČSD náhradu za překročení
dodací lhůty v celkové výši 2 034 tis. Kčs.
V případe, že by se ČSSR nestala smluvní stranou Úmluvy
COTIF, nemohli by čs. přepravci uskutečňovat na smluvním
podkladě přímé vypravení zboží v oblasti zúčastněných států
po celé přepravní cestě jednou přepravní listinou z odesíla-
cí stanice do stanice určení. Došlo by k nutnosti uplatňovat
více přepravně právních systémů a bylo by nutné, aby mezi-
národní přeprava s kapitalistickými státy byla pro přepravu
s ČSSR upravena dvoustrannými nebo vícestrannými mezinárodní-
mi smlouvami. Toto rozhodnutí by mělo za následek především
vyloučení přímých mezinárodních průvozních přeprav přes úze-
mí ČSSR mezi členskými státy Úmluvy COTIF a tím drastický
pokles příjmů ve volně směnitelných valutách. Při vývozu a
dovozu zboží čs. zahraničního obchodu by v případě nutnosti
zapojení mezinárodní spedice došlo ke značnému nárůstu výdajů
ve volně směnitelných měnách.
Kromě těchto přímých ekonomických dopadů by došlo k pod-
statnému zkomplikování situace v oblasti přepravně právní
a přepravně provozní. Všechna ujednání o vzájemné železniční
přepravě, která ČSSR uzavřela se sousedními kapitalistickými
státy, vycházejí z předpokladu členství ČSSR na Úmluvách
CIM a CIV, rovněž tak meziželezniční ujednání a smlouvy pro
jednotlivé pohraniční přechody. Všechny tyto instrumenty
by musely být změněny a nelze dost dobře předvídat, zda nově
přijímaná ustanovení by byla pro ČSSR ekonomicky výhodná.
- 23 -
I tyto úpravy by znamenaly zvýšení devizových výdajů
a zdlouhavé projednávání. Další negativní dopady by se
projevily zejména v odbavování zásilek zboží, cestují-
cích a zavazadel v mezinárodní přepravě, a to jak ve
stanicích ČSD, tak i v odúčtování a kontrole přepravních
tržeb.
Výše uvedené zdůvodnění ukazuje, že je pro ČSSR
ekonomicky nezbytné, aby se stala smluvní stranou Úmluvy
o mezinárodní železniční přepravě (COTIF).
V Praze dne 30. června 1982
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Překlad
z francouzštiny
Úmluva
o mezinárodní železniční přepravě (COTIF)
SMLUVNÍ STRANY
vycházejíce z článku 69 § 1 Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží
po železnicích (CIM) a z článku 64 § 1 Mezinárodní úmluvy o pře-
pravě cestujících a cestovních zavazadel po železnicích (CIV)
ze 7. února 1970, jakož i z článku 27 Dodatkové úmluvy k Úmluvě
CIV týkající se odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění
cestujících z 26. února 1966 se sešly a
- přesvědčeny o prospěšnosti mezinárodní organizace
a
- uznávajíce nezbytnost přizpůsobit přepravněprávní usta-
novení ekonomickým a technickým potřebám
se dohodly takto s
Oddíl I
Všeobecná ustanovení
článek l
Mezivládní organizace
§ 1 Smluvní strany této Úmluvy tvoří jako členské státy Mezivládní
organizaci pro mezinárodní železniční přepravu (OTIF), dále
zvanou jen "Organizace".
Sídlem Organizace je Bern.
- 2 -
§ 2 Organizace má právní subjektivitu. Je zejména oprávněna uza-
vírat smlouvy, nabývat a zcizovat nemovitý a movitý majetek,
jakož i žalovat a být žalována.
Organizace, členové jejího personálu, jí povolaní znalci a
zástupci členských států požívají pro výkon svých funkcí nezbytné
výsady a imunity za podmínek uvedených v Protokolu, který je
připojen k Úmluvě a tvoří její nedílnou součást.
Vztahy mezi Organizací a státem jejího sídla jsou upraveny
zvláštní dohodou o sídle,
§ 3 Pracovními jazyky Organizace jsou francouzština a němčina.
Článek 2
Poslání Organizace
§ 1 Posláním Organizace je především vytvořit jednotný právní
řád pro přepravu cestujících, zavazadel a zboží v přímé meziná-
rodní přepravě po železnicích mezi členskými státy, jakož i
usnadnit provádění a další rozvoj tohoto právního řádu.
§ 2 Právní řád uvedený v § 1 může být rovněž použit v přímých mezi-
národních přepravách prováděných kromě po železničních tratích
též po pozemních, mořských a po vnitrozemských říčních linkách.
Článek 3
Jednotné právní předpisy CIV a CIM
§ 1 V přímé mezinárodní přepravě se aplikují:
- "Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční
přepravě cestujících a zavazadel (CIV)", tvořící přípojek A
k Úmluvě;
- "Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční
přepravě zboží (CIM)" tvořící přípojek B k Úmluvě,
- 3 -
§ 2 Tratě uvedené v článku 2, po nichž se tyto přepravy uskutečňu-
jí, jsou zapsány do dvou seznamů: seznamu trati CIV a seznamu
tratí CIM.
§ 3 Podniky provozující linky uvedené v členku 2 § 2 a zapsané
do těchto seznamů mají stejné práva a povinnosti jako mají že-
leznice podle Jednotných právních předpisů CIV a CIM, s výhra-
dou odchylek vyplývajících ze zvláštních provozních podmínek
každého druhu dopravy a uveřejněných stejným způsobem jako ta-
rify.
Těmito odchylkami však nesmí být dotčena ustanovení o odpověd-
nosti.
§ 4 Jednotné právní předpisy CIV a CIM, včetně jejich příloh,
tvoří nedílnou součást Úmluvy.
Článek 4
Vymezení pojmu "Úmluva"
V dalším textu používaný výraz "Úmluva" znamená Úmluvu samotnou,
Protokol uvedený v článku 1 § 2 druhý odstavec a přípojky A a B,
včetně jejich příloh, uvedené v článku 3 §§ 1 a 4.
Oddíl II
Struktura a činnost
Článek 5
Orgány
Činnost Organizace zajišťují tyto orgány:
- Valné shromáždění
- Správní výbor
- Revizní výbor
- Výbor znalců pro přepravu nebezpečného zboží
- Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravu (OCTI).
- 4 -
Článek 6
Valné shromáždění
§ 1 Valné shromáždění tvoří zástupci členských států.
§ 2 Valné shromáždění
a) si stanoví vnitřní jednací řád;
b) určuje složení Správního výboru podle článku 7 § 1;
c) vydává směrnice pro činnost Správního výboru a Ústřed-
ního úřadu;
d) stanoví na období pěti let nejvyšší částku, které mohou
dosáhnout roční výdaje Organizace, nebo dává směrnice
pro omezení těchto výdajů;
e) rozhoduje podle článku 19 § 2 o návrzích na změnu Úmluvy;
f) rozhoduje o žádostech o přístup, postoupených podle
článku 23 § 2;
g) rozhoduje o ostatních otázkách, zařaděných na pořad jedná-
ní podle § 3.
§ 3 Ústřední úřad svolává Valné shromáždění jednou za pět let
nebo na žádost jedné třetiny členských států, jakož i v pří-
padech uvedených v článcích 19 § 2 a 23 § 2, a zasílá člen-
ským státům nejpozději tři měsíce před zahájením zasedání
návrh pořadu jednání.
§ 4 Valné shromáždění je způsobilé se usnášet, je-li zastoupena
většina členských států.
Každý členský stát se může nechat zastupovat jiným členským
státem; jeden stát však nemůže zastupovat více než dva jiné
státy.
- 5 -
§ 5 Valné shromáždění přijímá své rozhodnutí prosou většinou
členských států zastoupených pří hlasování.
Při hlasování o otázkách podle § 2 d) a § 2 e), v tomto posled-
ním případě o návrzích na změnu Úmluvy samotné a Protokolu,
je však zapotřebí dvoutřetinové většiny.
§ 6 Se souhlasem většiny členských států zve Ústřední úřad k účasti
na zasedání Valného shromáždění s hlasem poradním též nečlenské
státy.
Se souhlasem většiny členských států zve Ústřední úřad k účasti
na zasedání Valného shromáždění s hlasem poradním též mezinárod-
ní organizace zabývající se problematikou přepravy nebo otáz-
kami zařaděnými na pořad jednání.
§ 7 Před každým zasedáním Valného shromáždění a podle směrnic Správ-
ního výboru se svolává Revizní výbor k předběžnému prozkoumání
návrhů uvedených v článku 19 § 2.
Článek 7
Správní výbor
§ 1 Správní výbor tvoří představitelé jedenácti členských států.
švýcarská konfederace zaujímá ve Správním výboru stálé místo
a zastává předsednickou funkci. Ostatní státy jsou jmenovány
na pětileté období. Složení Správního výboru se stanoví pro
každé pětileté období zejména s přihlédnutím ke spravedlivému
geografickému rozdělení. Žádný členský stát nesmí být členem
Správního výboru déle nežli dvě po sobě jdoucí období.
Uvolní-li se některé místo, ustanoví Správní výbor jiný Členský
stát pro zbytek období.
Každý členský stát, který je členem Správního výboru, určí jed-
noho delegáta; může rovněž určit jeho zástupce.
- 6 -
§ 2 Správní výbor
a) si stanoví vnitřní jednací řád;
b) uzavírá dohodu o sídle;
c) stanoví předpisy o organizaci, činnosti a právním posta-
vení zaměstnanců Ústředního úřadu;
d) jmenuje, s přihlédnutím ke způsobilosti uchazečů a k při-
měřenému geografickému rozdělení, generálního ředitele,
zástupce generálního ředitele, rady a rady - adjunkty
Ústředního úřadu; Ústřední uřad vyrozumí včas členské
státy o uvolnění některého z těchto míst; návrhy kandi-
dátů na místo generálního ředitele a zástupce generálního
ředitele předkládá švýcarská vláda;
e) kontroluje správní i finanční činnost Ústředního úřadu;
f) dohlíží na správné používání Úmluvy Ústředním úřadem
a na správná rozhodnutí přijatá jinými orgány; v případě
potřeby doporučuje opatření vhodná ke snadnějšímu použí-
vání Úmluvy a těchto rozhodnutí:
g) posuzuje otázky, které se mohou dotýkat činností Ústřední-
ho úřadu a jež mu jsou postoupeny některým Členským
státem nebo generálním ředitelem Ústředního úřadu;
h) schvaluje roční plán práce Ústředního úřadu;
i) schvaluje roční rozpočet Organizace, jednatelskou správu
a roční závěrečný účet;
j) zasílá členským státům jednatelskou zprávu, roční účetní
uzávěrku a svá rozhodnutí a doporučení;
k) sestavuje zprávu o činnosti, vypracovává návrhy na své
nové složení a sděluje je členským státům nejpozději
dva měsíce před zahájením zasedání Valného shromáždění,
které má rozhodnout o jeho složení.
- 7 -
§ 3 Pokud Správní výbor nerozhodne jinak, schází se v sídle
Organizace.
Správní výbor zasedá dvakrát ročně; k dalším zasedáním se
schází buď na základě rozhodnutí předsedy nebo jestliže o to
požádají čtyři jeho členové.
Zápisy z jednání se doručují všem členským státům.
Článek 8
Výbory
§ 1 Revizní výbor a Výbor znalců pro přepravu nebezpečného
zboží, dále jen "Výbor znalců", tvoří zástupci Členských států.
Generální ředitel Ústředního úřadu nebo jeho zástupce se
účastní zasedání s hlasem poradním.
§ 2 Revizní výbor
a) rozhoduje podle článku 19 § 3 o návrzích na změnu Úmluvy;
b) zkoumá podle článku 6 § 7 návrhy, které se předkládají
Valnému shromáždění.
Výbor znalců
rozhoduje podle Článku 19 § 4 o návrzích na změnu Úmluvy.
§ 3 Ústřední úřad svolává výbory buď z vlastního podnětu nebo na
žádost pěti Členských států, jakož i v případě předvídaném
v Článku 6 § 7; Ústřední úřad dodá členským státům nejpozději
dva měsíce před zahájením zasedání návrh pořadu jednání.
§ 4 Revizní výbor je schopný se usnášet, je-li zastoupena většina
členských států; Výbor znalců je schopný se usnášet, je-li
zastoupena třetina členských států.
Členský stát se může dát zastupovat jiným členským státem;
jeden stát však nemůže zastupovat více než jiné dva členské
státy.
- 8 -
§ 5 Každý zastoupený členský stát má jeden hlas; hlasuje se
zvednutím ruky nebo na požádání jmenovitým vyvoláváním.
Návrh je přijat, jestliže počet kladných hlasů
a) se rovná nejméně jedné třetině členských států zastoupe-
ných při hlasování a
b) je vyšší než počet hlasů záporných.
§ 6 Se souhlasem většiny členských států zve Ústřední úřad na
zasedání výboru s hlasem poradním nečlenské státy a mezi-
národní organizace působící v oblasti dopravy nebo zabýva-
jící se otázkami zařaděnými na pořad jednání. Za stejných
podmínek mohou být pozváni na zasedání Výboru znalců nezá-
vislí odborníci.
§ 7 Výbory volí pro každé zasedání předsedu a jednoho nebo dva
místopředsedy.
§ 8 Jednání se konají v pracovních jazycích. Podstatný obsah
vystoupení přednesených během zasedání v jednom pracovním
jazyku se překládá do druhého pracovního jazyku; návrhy a usne-
sení se překládají v plném znění.
§ 9 Protokoly obsahují stručný obsah jednání. Návrhy a usnesení
se uvádějí v plném znění. Pro usnesení je rozhodné francouzské
znění.
Protokoly se zasílají všem členským státům.
§ 10 Výbory mohou pro projednání určitých otázek vytvořit pracovní
skupiny.
§ 11 Výbory si mohou stanovit vlastní jednací řád.
- 9 -
Článek 9
Ústřední úřad
§ 1 Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravu vykonává
funkci sekretariátu Organizace.
§ 2 Ústřední úřad zejména
a) plní úkoly, které mu uloží jiné orgány Organizace;
b) připravuje k projednání návrhy na změny Úmluvy, k čemuž
si v případě potřeby přizve znalce;
c) svolává výbory;
d) včas postupuje členským státům potřebné dokumenty pro za-
sedání různých orgánů;
e) udržuje v aktuálním stavu a zveřejňuje seznamy tratí uve-
dené v článku 3 § 2;
f) přijímá sdělení členských států a dopravních podniků a dá-
vá je v případě potřeby na vědomí ostatním členským stá-
tům a dopravním podnikům;
g) udržuje v aktuálním stavu a zveřejňuje přehled soudních
rozhodnutí;
h) vydává periodický časopis;
i) zastupuje Organizaci u jiných mezinárodních organizací
příslušných pro otázky souvisící s posláním Organizace;
j) zpracovává návrh ročního rozpočtu Organizace a předkládá
jej ke schválení Správnímu výborů;
k) spravuje finanční záležitosti Organizace v rámci schvále-
ného rozpočtu;
1) na žádost členského státu nebo dopravního podniku na-
bídkou svých dobrých služeb usiluje o urovnání sporů mezi
dotčenými státy nebo podniky o výklad nebo používání
Úmluvy;
- 10 -
m) na požádání zúčastněných stran-členských států, dopravních
podniků nebo uživatelů vydává znalecké posudky při sporech
o vyklad nebo používání Úmluvy;
n) spolupůsobí při řešení sporů v rozhodčím řízení podle
oddílu III;
o) usnadňuje finanční vztahy mezi dopravními podniky vyplývající
z mezinárodní dopravy, jakož i splacení nezaplacených pohle-
dávek.
§ 3 Periodický časopis obsahuje sdělení potřebná pro používání
Úmluvy, jakož i pojednání, soudní rozhodnutí a informace dů-
ležité pro výklad, provádění a rozvoj železničního přepravní-
ho práva; časopis se vydává v pracovních jazycích.
Článek 10
Seznamy tratí
§ 1 Členské státy zasílají Ústřednímu úřadu svá sdělení o zápisu
nebo výmazu tratí v seznamech podle článku 3 § 2.
Pokud v článku 2 § 2 uvedené linky spojují členské státy, zapi-
sují se do seznamu jen po souhlasu těchto států; pro výmaz ta-
kové linky stačí sdělení jednoho z těchto států.
Ústřední úřad sdělí všem členským státům zapsání nebo výmaz
tratě (linky).
§ 2 Na trať se vztahují ustanovení Úmluvy po uplynutí jednoho měsí-
ce ode dne oznámení Ústředního úřadu o jejím zápise.
§ 3 Na trať se přestanou vztahovat ustanovení Úmluvy po uplynutí
jednoho měsíce ode dne oznámení Ústředního úřadu o jejím
výmazu, s výjimkou přeprav již započatých, které musí být
dokončeny.