FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1982
_____________________IV. volební období_______________________
52
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé so-
cialistické republiky k souhlasu Úmluva o mezinárodni železnič-
ní přepravě (COTIF), přijatá v Bernu dne 9. května 1980
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé
socialistické republiky souhlasí s Úmluvou
o mezinárodni železniční přepravě (COTIF),
přijatou v Bernu dne 9. května 1980 s tím,
že podle článku 12 § 3 úmluvy COTIF a podle
Slánku 3 § 1 přípojku A - Jednotné právní
předpisy pro smlouvu o mezinárodní přepravě
cestujících a zavazadel (CTV) - nebude
Československá socialistická republika pou-
žívat článek 12 § 1 úmluvy COTIF a veškerá
ustanovení o odpovědnosti železnic za usmr-
cení a zranění cestujících, pokud se bude
jednat o občany ČSSR a cestující mající
v ČSSR trvalý pobyt, jestliže k úrazu došlo
na jejím území.
Důvodová zpráva
Dne 9. května 1980 byl v Bernu na závěr 8. revizní (diplo-
matické) konference k Úmluvám o mezinárodní železniční pře-
pravě zboží, cestujících a zavazadel (Úmluvy CIM/CIV) přijat
text Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (Úmluva COTIF).
Jak již vyplývalo ze samotného poslání konference, jejím
cílem bylo provést revizi platných mezinárodních smluv upra-
vujících přepravně-právní režim mezinárodní železniční pře-
pravy mezi evropskými státy (s výjimkou SSSR a Albánie), Se-
verní Afrikou (Alžírsko, Maroko, Tunisko) a Blízkým a Středním
Východem (Irák, Írán, Libanon, Sýrie). Tento přepravně právní
režim v současné době upravují níže uvedené mezinárodní smlouvy:
- Mezinárodní úmluva o přepravě zboží po železnicích (CIM),
sjednaná v Bernu dne 7. února 1970 (vyhl. č. 106/1975 Sb. )
- Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a cestovních za-
vazadel po železnicích (CIV), sjednaná v Bernu dne 7. února
1970 (vyhl. č. 106/1975 Sb. )
- Dodatková úmluva k Mezinárodní úmluvě o přepravě cestujících
a cestovních zavazadel po železnicích (CIV) ze dne 25. úno-
ra 1961, týkající se odpovědnosti železnic za usmrcení a
zranění cestujících ve znění Protokolu II sepsaného Diploma-
tickou konferencí, která zasedala ve věd uvedení v platnost
Úmluv CIM/CIV v Bernu dne 9. listopadu 1973 (vyhl. č. 94/1973
Sb. ve znění vyhl. č. 107/1975 Sb. ).
Tyto tzv. "bernské úmluvy" mají svůj počátek již v letech
1890 (sjednána první Úmluva o mezinárodní železniční přepravě
zboží) a 1923 (sjednána první Úmluva o mezinárodní žel. pře-
pravě cestujících a zavazadel) a od svého vzniku byly vždy
v určitých časových odstupech revidovány; Úmluva CIM byla
- 2 -
revidována 7x a Úmluva CIV 5x. Tím docházelo k situacím, že
po každé revisní konferenci vznikly vždy z právního hlediska
nové mezinárodně-právní dokumenty, které podléhaly jako ce-
lek zdlouhavému ratifikačnímu řízení; přitom ratifikaci nevy-
žadovala zdaleka všechna jejich ustanovení.
Tento stav se v poslední době jevil jako neúnosný. Účelným
se ukázalo sloučení všech bermských úmluv v jeden právní do-
kument, který by ve svém celku nepodléhal pravidelně se opaku-
jícím revizím. Současně se pokládalo za účelné oddělit usta-
novení institucionálního (veřejnoprávního) charakteru, tj.
zejména ustanovení o mezinárodní organizaci vytvořené úmluvami
a ustanovení o revizním řízení, od ustanovení soukromoprávních,
upravujících přepravně právní vztahy v mezinárodní železniční
přepravě.
8. revizní (diplomatická) konference, která se konala v Bernu
ve dnech 30. 4. - 9. 5. 1980 měla tyto záměry uskutečnit, přičemž
měla současně zrevidovat ta ustanovení bernských úmluv, která
byla překonána vývojem v oblasti mezinárodní železniční přepravy.
Výsledkem jednání je přijetí textu nové Úmluvy o mezinárodní
železniční přepravě (COTIF), která odpovídá výše uvedeným poža-
davkům, neboť
a) slučuje všechny tři dosavadní bernské úmluvy v jednom mezi-
národně -právním dokumentu,
b) odděluje ustanovení veřejnoprávního charakteru od ustanovení
upravujících vlastní přepravní právo,
c) je statutem formálně nové mezinárodní organizace v oblasti
mezinárodní železniční přepravy,
d) umožňuje ve srovnání s dnešním stavem jednodušší revizní řízení,
e) obsahuje materielní změny přepravně právních ustanovení, odpoví-
dající novým požadavkům vzniklým v mezinárodní železniční
přepravě.
xxx
- 3 -
Text Úmluvy COTIF je formálně uspořádán tak, že jej tvoří
1. Základní úmluva, obsahující ustanovení veřejno-právního,
zejména institucionálního charakteru
2. Protokol o výsadách a imunitách Mezivládní organizace pro
mezinárodní železniční přepravu
3. Přípojek A - Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezi-
národní železniční přepravě cestujících a zavazadel (CIV)
4. Přípojek B - Jednotné právní předpisy pro smlouvu o meziná-
rodní železniční přepravě zboží (CIM) a jejich přílohy.
Všechny tyto části tvoří formálně jeden dokument (čl. 4 zákl.
úmluvy).
ad 1 - Základní úmluva
Tato část Úmluvy COTIF je svou povahou zakládajícím statu-
tem formálně nové Mezivládní organizace pro mezinárodní že-
lezniční přepravu (OTIF) se sídlem v Bernu (čl. 1). Organi-
zace OTIF, jejímž cílem je vytvořit jednotný právní režim pro
mezinárodní železniční přepravu a usnadnit jeho provádění a
další vývoj (čl. 2 ), má mít tyto orgány (čl. 5):
- Valné shromáždění,
- Správní výbor,
- Revizní výbor,
- Výbor znalců pro přepravu nebezpečného zboží,
- Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravu (OCTI).
Valné shromáždění (čl. 6) je nejvyšším orgánem Organizace
OTIF a tvoří jej zástupci všech členských států. Schází se jednou
- 4 -
za pět let, popř. i v jiném období, požádá-li o to
jedna třetina států. Rozhoduje prostou a výjimečně 2/3
většinou o základních otázkách Organizace OTIP, tj. zejmé-
na o revizi těch článků Úmluvy, které podléhají ratifikaci.
Změny Úmluvy, na nichž se Valné shromáždění usnese (51. 20),
se uvedou v protokolu, který podléhá ratifikaci, přijetí
nebo schválení.
Správní výbor (Článek 7) je výkonným orgánem Organizace
OTIP a skládá se z jedenácti členských států volených na
pětileté období. Švýcarská konfederace již tradičně zastává
ve Správním výboru funkci předsedy. Správní výbor zejména
dohlíží po stránce správní a finanční na činnost Ústředního
úřadu a jmenuje jeho funkcionáře.
Revizní výbor a výbor znalců (čl. 8) rozhodují v tzv.
zjednodušeném revizním řízení o změnách těch ustanovení Jed-
notných právních předpisů CIM a CIV, které nepodléhají ra-
tifikaci a jejichž změny nejsou tudíž svěřeny do pravomoci
Valného shromáždění. Taxativní výčet ustanovení, o nichž
rozhoduje Revizní výbor, je uveden v čl. 19 §
3; Výbor znalců
rozhoduje o návrzích na změny ustanovení Řádu pro mezinárodní
železniční přepravu nebezpečného zboží (RID), který je Pří-
lohou I k Jednotným právním předpisům CIM. Výbory jsou svo-
lávány Ústředním úřadem podle jeho vlastního uvážení nebo
na žádost nejméně pěti států. Usnesení výborů (čl. 21) vstou-
pí pro všechny členské státy v platnost rok poté, kdy je
Ústřední úřad oznámil členským státům, pokud proti nim třetina
členských států nevznese námitky do čtyř měsíců ode dne to-
hoto oznámení.
Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravu (OCTI)
je orgánem, který vykonává administrativní funkce v oblasti
- 5 -
mezinárodní železniční přepravy již na základě dřívějších
úmluv. Podle Úmluvy COTIF (61. 9 zákl. úmluvy) má vykonávat
funkci sekretariátu nové Organizace OTIF.
Výdaje Organizace (čl. 11) hradí členské státy v poměru,
délky tratí zapsaných do seznamu tratí podle čl. 3 a 10. Ne-
uhradí-li členský stát Organizace svůj příspěvek do dvou
let ode dne, kdy k tomu byl vyzván Ústředním úřadem, pozasta-
vuje se jeho hlasovací právo do okamžiku, kdy splní tuto svou
povinnost.
K institucionálním ustanovením základní úmluvy patří též
její oddíl III (čl. 12-16) upravující rozhodčí řízení. Pří-
slušný k provádění rozhodčího řízení má být rozhodčí soud.
V rozhodčím řízení mají být rozhodovány jednak spory
veřejnoprávní (mezi čl. státy a popř. též Organizací o výklad
nebo provádění Úmluvy), jakož i spory mezi železnicí a jejími
uživateli (spory soukromoprávní) o provádění Jednotných
právních předpisů. Jelikož čl. 12 připouští, aby veřejno-právní
spory byly rozhodčímu soudu předloženy na žádost jedné ze stran
sporu, je třeba v souladu s čs. mezinárodně smluvní praxí
uplatnit k tomuto ustanovení výhradu (podle čl. 12 § 3 a čl. 27
základní úmluvy). K řešení soukromoprávních sporů v rozhodčím
řízení má docházet na základě rozhodčí smlouvy (čl. 13),
v níž se m. j. též uvádí rozhodci, jejichž seznam vede Ústřední
úřad (čl. 15) a stanoví účinky zahájení rozhodčího řízení
z hlediska promlčení.
Rozhodčí řízení v oblasti mezinárodního práva soukromého
je v čs. právním řádu upraveno zákonem č. 98/1963 Sb. o roz-
hodčímřízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu roz-
hodčích nálezů, jehož § 35 stanoví, že ustanovení tohoto záko-
na se použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní
smlouva, kterou je ČSSR vázána. Z toho vyplývá, že po vstupu
Úmluvy COTIF v platnost pro ČSSR budou mít její ustanovení
- 6 -
přednost před citovaným zákonem. Lze však očekávat, že usta-
novení Úmluvy COTIF o rozhodčím řízení bude aplikováno po-
měrně zřídka, neboť tento institut se v mezinárodním železnič-
ním právu téměř neužívá a navíc v oblasti rozhodčího řízení
je celá řada států (včetně ČSSR) vázána ženevským Protokolem
o doložkách a rozsudcích (vyhl. č. 191/1931 Sb. ), ženevskou
Úmluvou o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků (vyhl.
č. 192/1931 Sb. )a New-yorskou úmluvou o uznání a výkonu cizích
rozhočích nálezů (vyhl. č. 74/1959 Sb. ).
Závěrečná ustanovení základní úmluvy upravují otázky pod-
pisu (do 31. 12. 1980) a ratifikace (čl. 22), přístupu ("čl. 23),
vstupu v platnost (čl. 24), výpovědi (čl. 25) apod. Auten-
tickým textem Úmluvy je text francouzský,
ad 2 - Protokol o výsadách a imunitách Mezivládní organizace
pro mezinárodní železniční přepravu
Uvedený protokol upravuje výsady a imunity poskytované
členskými státy jak Organizaci OTIF samotné (čl. 1, 2), tak
i zástupcům států (čl. 3), členům personálu Organizace (čl. 4)
a znalcům povolaným Organizací (čl. 5).
Poskytované výsady a imunity mají funkční charakter, což
běžně odpovídá mezinárodní praxi v oblasti výsad a imunit
poskytovaných mezinárodním organizacím (viz např. Úmluvu o vý-
sadách a imunitách mezinárodních odborných organizací OSN,
New York 1947). Protokol poskytuje Organizaci zejména vynětí ze
soudní pravomoci a výkonu rozhodnutí, osvobození od přímých
daní a imunit vůči zabavení jejího majetku. Zástupcům států
se poskytuje imunita soudní, nedotknutelnost jejich zavazadel,
písemností, osvobození od všech omezení při vjezdu, jakož i
- 7 -
některé úlevy v oblasti měnové a devízové. Obdobné výsady a
imunity (avšak v omezené míře) jsou poskytovány též členům
personálu a znalcům. Všechny výsady a imunity poskytované
Organizaci, zástupcům států, personálu i znalcům znamenají od-
chylky od ustanovení upravených formou zákona (trestní řád,
daňové zákony aj. ).
Ad 3 - Přípojek A - Jednotné právní předpisy pro smlouvu o
mezinárodní železniční přepravě cestují-
cích a zavazadel (CIV)
Tento přípojek k Úmluvě COTIF vznikl formálně sloučením
ustanovení Mezinárodní úmluvy o přepravě cestujících a ces-
tovních zavazadel (CIV) a Dodatkové úmluvy k Úmluvě CIV tý-
kající se odpovědnosti železnic za usmrcení a zranění cestujících;
některá ustanovení však byla z textu vypuštěna (pro jejich
shodnost v obou úmluvách) a některá byla změněna po obsahové
stránce vzhledem k tomu, že byla vývojem překonána.
Jednotné právní předpisy CIV (JPP/CIV) platí až na některé
výjimky pro všechny přepravy osob a zavazadel s mezinárodními
přepravními doklady, které platí pro cestu, která prochází
územím nejméně dvou států a výhradně po tratích, které jsou
zapsány do seznamu podle čl. 3 a 10 Úmluvy (čl. 1).
Stejně jako dosud platná Dodatková úmluva k Úmluvě CIV,
obsahují i Jednotné právní předpisy CIV ustanovení (čl. 3),
podle něhož si může každý stát při podpisu Úmluvy nebo při
uložení listin o její ratifikaci, přijetí, schválení nebo o
přístupu k Úmluvě vyhradit právo nepoužít veškerá ustanovení
o odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujících,
jestliže k úrazu došlo na jeho území a cestující je příslušníkem
- 8 -
tohoto státu nebo má v tomto státu svůj trvalý pobyt. Tímto
ustanovením se umožňuje smluvním státům, aby na svém území
aplikovaly vnitrostátní právní režim o odpovědnosti železni-
ce za usmrcení a zranění jednotně pro všechny své občany,
bez ohledu na to, jsou-li přepravováni ve vnitrostátní či me-
zinárodní přepravě. ČSSR uplatnilo výhradu podle tohoto usta-
novení (stejně jako většina smluvních států) již k Dodatkové
úmluvě a bude ji uplatňovat i k Úmluvě COTIF.
V dalších ustanoveních (čl. 4, 5) upravují Jednotné právní
předpisy povinnost železnice uzavřít za přesně vymezených pod-
mínek s cestujícím přepravní smlouvu (tzv. přepravní povinnost)
a základní tarifní zásady (tarifní povinnost, tarifní rovnost,
zveřejňování tarifů aj. ).
Významným ustanovením Jednotných právních předpisů CIV
(a obdobně též CIM) je článek 6, upravující zúčtovací jednotku,
kterou je zvláštní právo čerpání, jak je definováno Mezinárodním
měnovým fondem. Pro stát, který není členem Mezinárodního mě-
nového fondu, se rovná zúčtovací jednotka hodnotě 3 zlatých
franků. Zlatý frank je definován 10/31 gramu o ryzosti 0, 900.
Tyto údaje jsou pro ČSSR (nečlena MMF) rozhodující, neboť na
jejich základě může přepočítat zlaté franky na Kčs (podle zák.
č. 41/1953 Sb. o peněžní reformě ve znění zák. č. 25/1961 Sb.,
v němž je stanoven zlatý obsah
1 Kčs).
K provádění Jednotných právních předpisů mohou být smluvní-
mi státy nebo jejich železnicemi vydávána doplňující ustanovení,
která se však od JPP nesmějí odchylovat (čl. 7). Pokud JPP, do-
plňující ustanovení nebo mezinárodní tarify neupravují některou
otázku beze zbytku, přichází v úvahu aplikace vnitrostátního
práva. Tímto vnitrostátním právem se rozumí především právo
- 9 -
státu, v němž oprávněný uplatnil svůj návrh, včetně kolisních
norem. Je-li návrh uplatněn nejdříve formou (fakultativní)
reklamne, je tímto právem právo státu, v němž byla podána rekla-
mace; je-li uplatňován návrh přímo žalobou u soudu, je tímto
právem právo soudu, před nímž řízení probíhá (lex fori). Zvlášt-
ním způsobem je upravena podpůrná aplikace vnitrostátního
prá-
va pro případy odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění
cestujících; v tomto případě se vnitrostátním právem rozumí
právo státu, na jehož území došlo k úrazu cestujícího (lex loci
delicti coinmissi), včetně kolisních norem. Prvý z případů apli-
kace vnitrostátního práva se poněkud odchyluje od zásady sta-
novené čs. zákonem o mezinárodním právu soukromém a procesním
5. 97/1963 Sb. (§10 odst. 1, 2c), zatím co druhý případ je
s tímto zákonem v souladu.
Oddíl II JPP/CIV (čl. 9-25) o přepravní smlouvě obsahuje
ustanovení, jaká pro vnitrostátní železniční přepravní smlouvě
obsahuje čs. železniční přepravní řád (vyhl. č. 132 /1964 Sb.
ve znění vyhl. č. 98/1968 Sb. a vyhl. č. 4/1976 Sb. - ŽPŘ).
Jedná se tudíž o otázky upravené vnitrostátně formou obecně platné-
ho předpisu orgánu státní správy (federálního ministerstva
dopravy) a nikoli formou zákona. Tato ustanovení upravují zejmé-
na podmínky vzniku přepravní smlouvy cestujících a zavazadel,
způsob vydávání jízdních řádů, přepravní doklady (jízdenka, za-
vazadlový lístek), vyloučení některých osob a zavazadel z přepravy
aj. Cestující má při splnění podmínek upravených v tomto oddílu
právo na přepravu a odpovídá železnici za všechny následky
(včetně způsobené škody) nedodržením povinností, které pro něho
vyplývají z ustanovení tohoto oddílu (čl. 22).
Oproti předchozímu oddílu upravuje oddíl III JPP/CIV
nazvaný "Odpovědnost" otázky, které jsou v čs. právním řádu
upraveny především formou zákona, i když při přepravě cestov-
ních zavazadel zákon do určité míry připouští, aby tato úprava
byla provedena v přepravním řádu.
- 10 -
Podle JPP/CIV je železnici uložena přísná objektivní
odpovědnost (bez ohledu na její zavinění) za škodu vzniklou
tím, že cestující byl usmrcen, zraněn nebo jinak postižen na
svém tělesném nebo duševním zdraví v důsledku úrazu, k ně-
muž došlo v souvislosti s železničním provozem během pobytu
cestujícího ve vozidlech anebo při nastupování nebo vystu-
pování, stejný princip platí i pokud jde o ruční zavazadla
cestujícího a jeho osobní věci. Této přísné objektivní odpo-
vědnosti je železnice zcela nebo zčásti zproštěna, prokáže-li
existenci některého z tzv. liberačních důvodů (čl. 26). JPP/CIV
vymezují přesně rozsah škody, kterou je železnice povinna
nahradit při usmrcení (článek 27) a při zranění (čl. 28) a
současně stanoví pevné limity těchto náhrad, a to ve výši
70. 000 zúčtovacích jednotek při usmrcení nebo zranění cestu-
jícího (čl. 30) a 700 zúčtovacích jednotek při ztrátě nebo
poškození věcí (čl. 31). Ustanovení o odpovědnosti železni-
ce při zranění a usmrcení cestujícího mají kogentní cha-
rakter a případná ustanovení tarifů a zvláštních ujednání
mezi železnicí a cestujícím, která by se od nich odchylovala,
jsou neplatná (čl. 32).
Čs. právní řád upravuje otázky odpovědnosti železnice za
usmrcení a zranění cestujících a za poškození ručních zava-
zadel poněkud odchylným způsobem. Občanský zákoník (zák. č. 40)
1964 Sb. - OZ) upravuje tuto odpovědnost jako odpovědnost za
škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu a provozovatel
dopravního prostředku se této odpovědnosti nemůže zprostit,
jestliže škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ
v provozu. Jinak se provozovatel této odpovědnosti zprostí,
jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při
vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat (§§ 311 a 427-
431 OZ). Stanovení výše náhrady způsobené dopravcem cestu-
jícímu upravuje čs. právní řád jednak v občanském zákoníku
- 11-
(§§ 444 - 449 OZ) a jednak v některých prováděcích předpisech
(vyhl. č. 32/1975 Sb. ve znění vyhl. č. 84/1967 Sb. a vyhl.
č. 45/1964 Sb. ve znění vyhl. č. 66 a 67/1973 Sb. ), přičemž ne -
zná omezení celkové částky náhrady škody na zdraví, avšak li-
mituje její jednotlivé složky (náhradu bolestného, náhradu
za ztížení společenského uplatnění a náhradu za ztrátu na vý-
dělku, popř. při usmrcení náhradu nákladů na výživu pozůstalým).
Odpovědnost železnice za škodu způsobenou ztrátou, poško-
zením nebo zpožděným výdejem cestovního zavazadla je v JPP/CIV
(čl. 34-41) upravena analogickým způsobem jako je tomu u pře-
pravy zboží podle JPP/CIM. Úprava vychází ze společné
(soli-
dární) odpovědnosti železnice (čl. 34) a odpovědnost železnice
je zde formulována jako objektivní (bez ohledu na zavinění),
s možností zproštění při existenci liberačních důvodů (čl. 35).
Důkazní břemeno (čl. 36) je rozděleno podle charakteru libe -
račních důvodů mezi železnici a oprávněného, výše škody je li-
mitována pevnými částkami (čl. 38). S určitými výjimkami danými
povahou věci (čl. 41) platí ustanovení o odpovědnosti za cestovní
zavazadla též pro přepravu doprovázených vozidel.
Čs. právní rád upravuje odpovědnost železnice za cestovní
zavazadla v občanském zákoníku (§§ 316, 317 OZ) a v železničním
přepravním řádu (§§ 62, 63 ŽPŘ). Vychází rovněž z konstrukce
objektivní odpovědnosti zmírněné liberačními důvody, které
jsou obdobné důvodům uvedeným v JPP/CIV. V čs. právním řádu
na rozdíl od JPP/CIV však neexistují žádné limity náhrady ško-
dy.
Při škodě způsobené zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí
se ustanovení omezující odpovědnost železnice za zranění či
usmrcení cestujících nebo za škodu na zavazadlech nepoužijí.
V případě hrubé nedbalosti je však náhrada škody za ztrátu,
poškození nebo zpožděný výdej cestovního zavazadla omezené
- 12 -
dvojnásobkem limitů náhrady škody (čl. 42). Toto ustanovení
nemá obdoby v čs. právním řádu, neboť občanský zákoník v pří-
padech odpovědnosti za škodu v zásadě nerozlišuje mezi za-
viněním úmyslným a zaviněním z nedbalosti (viz §§ 420/1 a
442/2 OZ).
Oddíl IV JPP/CIV upravuje otázky spojené s uplatňováním
nároků.
O zjišťování škody je železnice povinna sepsat zápis,
jehož obsah není oprávněný povinen uznat a může požádat o zjiště-
ní škody znalcem nebo soudem (čl. 48). Reklamace jsou podle
JPP/CIV zásadně fakultativní, takže oprávněný může uplatňovat
své nároky přímo u soudu. Aktivní legitimace přísluší tomu,
kdo předloží jízdenku nebo zavazadlový lístek nebo kdo své
oprávnění prokáže jinak (čl. 50). Pasivně legitimovanou, až
na některé výjimky, je odesílací železnice, železnice určení
nebo ta železnice, na jejíž trati došlo k události, která je
důvodem pro uplatnění nároků (čl. 51).
Soudní příslušnost je upravena v JPP/CIV (čl. 52) pro spo-
ry z odpovědnosti železnice obdobně jako v čs. občanském
soudním řádu (§§ 84 a 87 zák. č. 162/1973 Sb. - OSŘ), zatím co
zánik a promlčení nároků na náhradu škody jsou upraveny poněkud
odchylně (čl. 52 - 55). Až na určité výjimky zanikají nároky
oprávněného, založené na odpovědnosti železnice při usmrcení
a zranění, do tří měsíců ode dne, kdy se dověděl o škodě ná-
roky z přepravní smlouvy vůči železnici pro částečnou ztrátu,
poškození nebo zpožděný výdej cestovního zavazadla zanikají
(až na určité výjimky) odběrem zavazadla. K promlčení nároků
na náhradu škody, založené na odpovědnosti železnice při usmrce-
ní a zranění cestujících, dochází zásadně po 3 letech, k pro-
mlčení ostatních nároků z přepravní smlouvy dochází zásadně v
roční (výjimečně dvouleté) promlčecí lhůtě. Řádně podaná
- 13 -
reklamace staví běh promlčecí lhůty. Čs. právní řád upra-
vuje zánik práva pouze pokud jde o přepravu cestovních zava-
zadel, přičemž pro tento případ stanoví šestiměsíční pre-
klusivní lhůtu (§§ 99 a 318 OZ). Pokud jde o promlčení, je
promlčecí lhůta pro právo z přepravy (s výjimkou práv na
náhradu škody u přepravy osob) jednoletá, avšak při úmyslném
jednání může být prodloužena až na deset let (§§ 107/2 a
108 OZ).
Oddíl V JPP/CIV upravuje vzájemné vztahy mezi železni-
cemi, a to zejména vztahy finančního charakteru. Obecně je
zde stanovena zásada, že každá železnice, která vybrala
jízdné (dovozné) za přepravu, je povinna uhradit ostatním
železnicím podíl připadající na ně z provedené přepravy. Dá-
le jsou v tomto oddílu obsažena ustanovení o postihu mezi
železnicemi při úhradě náhrady škody způsobené cestujícím;
toto ustanovení však mají z převážné části dispozitivní cha-
rakter a železnice se od nich mohou vzájemným ujednáním od-
chýlit (čl. 61).
Oddíl VI JPP/CIV obsahuje pouze Jediný článek, který
stanoví, že ustanovení Jednotných právních předpisů nemají
přednost před ustanoveními, která přijmou některé státy
pro vzájemnou přepravu k provedení zvláštních smluv. Tímto
ustanovením je vymezen m. j. též vztah mezi JPP/CIV (a tím
i celou Úmluvou COTIF) a Dohodou SMPS, kterou jsou v oblasti
mezinárodní přepravy osob a cestovních zavazadel vázány
socialistické státy (včetně ČSSR), a to nejen evropské, ale
i asijské (ČLR, KLDR, VSR).
- 14 -
ad 4 - Přípojek B - Jednotné právní předpisy pro smlouvu
o mezinárodní železniční přepravě zboží
(CIM) a jejich přílohy
Tento přípojek Úmluvy COTIF byl vytvořen z Úmluvy CIM
ze 7. února 1970 tak, že z ní byla vyjmuta institucionální
a veřejnoprávní ustanovení, a zbývající (přepravně právní)
ustanovení byla podrobena revizi.
Úvodní oddíl I obsahuje všeobecná ustanovení. Jedním
z nejdůležitějších je ustanovení o přepravní povinnosti (t. j.
povinnosti železnice uzavřít za určitých podmínek s odesílate-
lem přepravní smlouvu). Tato povinnost je ve srovnání s čs.
právním řádem (§ 334 hospodářského zákoníku č. 37/1971 Sb. - HZ
a § 37/1 ŽPŘ) i s Dohodou SMGS (čl. 3) omezena pouze na vozo-
vé zásilky. V oddílu I (čl. 6) jsou též uvedeny základní zá-
sady pro tvorbu mezinárodních tarifů (tarifní povinnost, ta-
rifní rovnost, povinnost zveřejňování), přičemž se stanoví,
že mezinárodní tarify mohou být prohlášeny za závazné v mezi-
národní přepravě při současném vyloučení použití vnitrostátních
tarifů. Články o zúčtovací jednotce (čl. 7) a o doplňujících
ustanoveních (čl. 9) jsou formulovány stejným způsobem jako
v JPP/CIV (viz výše); podpůrně aplikovatelným právem se rozumí
právo státu, v němž oprávněný uplatnil svůj návrh, včetně
kolisních norem.
Oddíl II JPP/CIM upravuje uzavření a provádění přepravní
smlouvy.
Přepravní smlouva je uzavřena, jakmile odesílací železnice
přijala k přepravě zboží s nákladním listem (čl. 11), jehož
náležitostí jsou v JPP/CIM podrobně upraveny (čl. 12, 13).
- 15 -
Odesílatel může v nákladním listu předepsat přepravní cestu
uvedením pohraničních bodů, jakož i tarify, jichž má být
použito (čl. 14). Přepravné platí buď odesílatel nebo příjemce,
přičemž odesílatel má možnost volby vzít na sebe přepravné
zcela nebo zčásti uvedením příslušného záznamu v nákladním
listu.
Odpovědnost za údaje uvedené v nákladním listu, přísluší
zásadně odesílateli, kterého stihnou důsledky, jsou-li tyto
údaje nesprávné nebo nepřesné (51, 18). Tato úprava je shodná
jak s čs. železničním přepravním řádem (§
42 odst. 1 ŽPŘ), tak
i s Dohodou SMGS. Odesílatel dále odpovídá železnici za škodu,
kterou utrpěla z toho důvodu, že obal zboží chybí nebo je vadný
(čl. 19).
Postup při poději zboží k přepravě upravují předpisy platné
pro odesílací stanici (čl. 20). To znamená, že bude-li touto
odesílací stanicí některá ze stanic ČSD, budou v tomto případe
použita ustanovení čs. železničního přepravního řádu.
Odesílatel je povinen připojit k nákladnímu listu listiny,
které jsou nutné ke splnění předpisů celních a předpisů jiných
orgánů státní správy (čl. 25). Za splnění předpisů celních a
předpisů jiných orgánů státní správy odpovídá železnice pouze
v případech zavinění, přičemž není povinna poskytnout vyšší
náhradu škody než při ztrátě zboží (čl. 26). Zde se JPP/CIM od-
chylují od čs. právního řádu, neboť náhrada při ztrátě zboží
je limitována pevnými částkami, což nemá v čs. právním řádu
obdoby (viz §§ 311/2 a 317/1 Oz, § 341 HZ a § 561 zákoníku me-
zinárodního obchodu č. 101/1963 Sb. - ZMO ).
Dodací lhůty se stanoví v ujednáních železnic zúčastne-
ných na přepravě nebo v mezinárodních tarifech. Nejsou-li
dodací lhůty stanoveny tímto způsobem, platí podpůrně lhůty
- 16 -
uvedené v čl. 27 JPP/CIM.
Ve stanici určení je železnice povinna vydat příjemci
nákladní list a zboží. Kromě několika ustanovení (čl. 28),
platí pro dodání zboží předpisy platné pro stanici určení.
Bude-li touto stanicí některá ze stanic ČSD, budou v takovém
případě platit ustanovení čs. železničního přepravního řádu.
Oddíl III upravuje otázky spojené se změnou přepravní
smlouvy. Uzavřenou přepravní smlouvu je možno dodatečné měnit
buď z vlastní iniciativy odesílatele (čl. 30) či příjemce
(čl. 31) anebo z objektivních důvodů, t. j. nastanou-li pře-
pravní překážky (čl. 33) nebo překážky při dodání (čl. 34).
Odesílatel, popř. příjemce, musí dát příkaz písemně podle vzo-
ru stanoveného a zveřejněného železnicemi. Provede-li že-
leznice příkaz odesílatele, aniž by si vyžádala předložení
druhopisu nákladního listu, odpovídá příjemci za škodu tím
vzniklou, byl-li mu odesílatelem druhopis odevzdán. V žádném
případě však není železnice povinna poskytnout vyšší náhradu
než při ztrátě zboží, tj. náhradu omezenou pevným limitem.
Takového omezení čs. právní řád nezná, neboť vychází ze zásady
náhrady skutečné škody v plné výši (viz §§ 311/2 a 317/1 OZ,
5 341 HZ a § 561 ZMO).
Oddíl IV JPP/CIM upravuje odpovědnost železnice za ško-
du, vzniklou ztrátou nebo poškozením zboží a za škodu vzniklou
překročením dodací lhůty. Obdobně jako u odpovědnosti že-
leznice za škodu na cestovním zavazadle, se zde vychází ze
zásady společné odpovědnosti železnice (čl. 35). Odpovědnost
železnice je formulována jako odpovědnost objektivní, jejíž
přísnost vůči železnici je zmírněna taxativně uvedenými li-
beračními důvody a pevnými finančními limity (čl. 36, 40
a 41 - 43). Liberační důvody jsou dvojího druhu, a to nepri-
vilegované (čl. 36 §2), jejichž existenci musí železnice