DERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1981
IV. volební období
17
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění československé socialis-
tické republiky k souhlasu Konzulární úmluva mezi československou so-
cialistickou republikou a Socialistickou Etiopií, podepsaná v Addis Abebě
dne 13. září 1981
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění československé socialistické republiky
souhlasí s Konzulární úmluvou mezi Československou socialistic-
kou republikou a Socialistickou Etiopií, podepsanou v Addis Abebě
dne 13. září 1981.
Důvodová zpráva
Diplomatické styky mezi Československem a Etiopií byly
navázány v r. 1944. Přátelské vztahy mezi oběma zeměmi se však
datují už od r. 1935, kdy ČSR poskytla Etiopii zbraně na
obranu před fašistickou Itálií.
Novou etapu rozvoje vzájemné spolupráce zahájila
etiopská revoluce v r. 1974. Svržení monarchistického režimu
a vznik vojenské vlády vytvořily předpoklady pro základní
změny ve vnitřní a zahraniční politice země. Hluboké ekono-
mické a sociální přeměny, stejně jako těsná spolupráce se
socialistickými státy v oblasti zahraniční politiky, začlenily
Etiopii do fronty světových revolučních sil.
Výrazem kvalitativního posunu v rozvoji Čs. -etiopských
vztahů byla návštěva předsedy Dočasné vojenské správní rady
a Rady ministrů Socialistické Etiopie pplk. Mariama v ČSSR v
prosinci 1978.
V jejím průběhu byly posouzeny a dohodnuty základní směry
a oblasti dalšího vývoje čs. -etiopských styků. Potvrzením výz-
namu, který obě strany vzájemným vztahům přikládají, se stala
Deklarace o vztazích přátelství a spolupráce, podepsaná na
závěr návštěvy.
Dalším důležitým krokem v čs. -etiopské relaci se stala
návštěva ministra zahraničních věcí ČSSR v Etiopii v květnu
1979. Jejím obsahem bylo rozpracování a konkretizace závěrů
návštěvy pplk. Mariama v ČSSR. Vyvrcholením rozvoje čs. -etiopských
vztahů a vzájemné spolupráce byla návštěva čs. stranické a vlád-
ní delegace vedené generálním tajemníkem ÚV KSČ a prezidentem
ČSSR s. Husákem v Etiopii ve dnech 10. - 13. září 1981. Tálo
- 2 -
návštěva se stala významným impulsem pro další rozvoj vztahů a
spolupráce mezi oběma
státy.
K vzájemné čs. - etiopské spolupráci dochází v řadě oblastí.
Patří k nim na prvním místě politická oblast, kde je významnou
pomocí ČSSR etiopské revoluci výchova kádrů pro stranické a stát-
ní funkce. Pomoc Československa oři výchově politických kádrů
Socialistické Etiopie je konkrétním vyjádřením účasti naší země
na řešení jedné z klíčových otázek dalšího vývoje etiopské
revoluce - vytvoření politické strany marxisticko - leninského
typu.
V ekonomické oblasti se vzájemná spolupráce rozvíjí na
základě několika smluvních dokumentů. V rámci těchto dohod
byly Etiopii poskytnuty významné úvěry a je realizována čs. pomoc
při výstavbo nebo rozšiřování několika investičních celků.
V oblasti mezinárodních vztahů je pokrokový etiopský
režim vystaven Útokům světových reakčních sil. Podpora etiopské-
ho vedení a další upevňování a rozšiřování čs.-etiopské spo-
lupráce patří proto k důležitým internacionálním úkolům
čs. zahraniční politiky.
V tomto kontextu je nutno posuzovat i předkládanou kon-
zulární úmluvu. Tato úmluva v první řadě posílí smluvní zá-
kladnu vzájemných vztahů, čímž z politického hlediska zvýrazní
jejich dlouhodobý a perspektivní charakter. Kromě uvedeného
politického dopadu však bude mít i velký praktický význam, který
je dán tím, že úmluva zakotví právní úpravu konzulárních styků,
které se promítají prakticky do všech oblastí vzájemných vztahů
a spolupráce.
Úmluva po obsahové stránce vychází z mnohostranné Vídeňské
úmluvy o konzulárních stycích z r. 1963 a rozvíjí a konkretizuje
její ustanovení tak, aby odpovídala potřebám a specifice čs. -
etiopských vztahů v konzulární oblasti.
- 3 -
V I. části Úmluva obsahuje definice pojmů, které jsou
v ní používány. II. část Úmluvy upravuje zásadní otázky zři-
zování konzulárních úřadů a jmenování jejich členů. III. část
je věnována úpravě výsad a imunit konzulárních úřadů a jejich
členů. Jedná se o takové výsady a imunity, jato je nedotknutelnost
konzulárních místností, nedotknutelnost konzulárních archívů,
právo konzulárního úřadu na spojení, vynětí konzulárních úřed-
níků z jurisdikce přijímajícího státu, imunity v oblasti daňo-
vé, celní a další. IV. část Úmluvy pak obsahuje podrobnou úpra-
vu konzulárních funkcí, v jejichž výkonu spočívá vlastní kon-
zulární činnost. Konzulární úmluva byla sjednána pouze v jazyce
anglickém.
O významu, který obě stany Úmluvě přikládají svědčí sku-
tečnost, že pro její podpis byla zvolena tak významná příle-
žitost, jakou byla již uvedená čs. návštěva na nejvyšší úrovni
v Etiopii. Vzhledem k tomu, že se jedná o smlouvu politické
povahy, předkládá se Konzulární úmluva mezi ČSSR a Socialistic-
kou Etiopií, předtím než bude předložena prezidentu ČSSR k ra-
tifikaci, podle čl. 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.,
o československé federaci, Federálnímu shromáždění k vyslovení
souhlasu.
V Praze dne 4. listopadu 1981
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Konzulární úmluva
mezi
Československou socialistickou republikou
a
Socialistickou Etiopií
Československá socialistická republika
a
Socialistická Etiopie
vedeny přáním dále upevňovat svazky přátelství
mezi oběma zeměmi;
přejíce si upravit konzulární styky mezi oběma
státy a usnadnit tak, ochranu zájmů obou států a ochranu
zájmů a práv jejich občanů;
rozhodly se uzavřít tuto konzulární úmluvu
a dohodly se na následujícím:
- 2 -
ČÁST I
Definice
Článek l
1/ Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento
význam:
a/ "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát,
vícekonzulát nebo konzulární jednatelství;
b/ "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu
k výkonu konzulárních funkcí;
c/ "vedoucí konzulárního úřadu" je generální konzul, konzul,
vicekonzul, konzulární jednatel nebo jiný konzulární úředník
nebo jiná osoba, pověřená vysílajícím státem, aby vykoná-
vala povinnosti, spojené s touto funkcí;
d/ "konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedoucího kon-
zulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí;
e/ "konzulární zaměstnanec" je každá osoba, zaměstnaná
v administrativních, technických nebo domácích službách
konzulárního úřadu;
f/ "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci
a konzulární zaměstnanci;
g/ "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov
a pozemky s nimi souvisící, používané výhradně pro účely
konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo, je jejich
vlastníkem;
h/ "konzulární archívy" zahrnují veškero listiny, dokumenty,
korespondenci, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky
- 3 -
konzulárního úřadu spolu s šiframi a kódy, kartotékami a ja-
kýmkoli zařízením, určeným k jejich ochraně a uložení;
i/ "loď vysílajícího státu" je každé plavidlo, které právo-
platně pluje pod vlajkou vysílajícího státu, s výjimkou
válečných lodí;
j/ "letadlo vysílajícího státu" je každé civilní letadlo, kte-
ré má právoplatně státní příslušnost vysílajícího státu a
nese jeho registrační znaky;
k/ "občan vysílajícího státu" je každá osoba, která má státní
občanství vysílajícího státu podle jeho právních předpisů;
1/ "rodinní příslušníci" jsou manžel, děti a rodiče člena kon-
zulárního úřadu, kteří s ním žijí ve společné domácnosti a
na jeho náklady;
m/ "úřední korespondence" je veškerá korespondence vztahující
se ke konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím.
/2/ Přijímající stát bude považovat za právnické osoby
vysílajícího státu a zacházet s nimi jako s takovými ty, které
byly zřízeny podle právních předpisů vysílajícího státu.
ČÁST II
Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníků
a konzulárních zaměstnanců
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího
státu pouze s jeho souhlasem.
- 4 -
2. Sídlo konzulárního úřadu a konzulární obvod se ur-
čují dohodou mezi vysílajícím a přijímajícím státem.
Č l á n e k 3
1. Vysílající stát požádá předem diplomatickou cestou
o souhlas přijímajícího státu se jmenováním vedoucího konzu-
lárního úřadu.
2. Po obdržení takového souhlasu předá diplomatická
mise vysílajícího státu ministerstvu zahraničních věcí při-
jímajícího státu konzulský patent nebo jiný dokument o jme-
nování. V konzulském patentu nebo jiném dokumentu o jmenování
bude uvedeno plné jméno vedoucího konzulárního úřadu, jeho
státní občanství, jeho třída, sídlo konzulárního úřadu a kon-
zulární obvod.
3. Po předání konzulského patentu nebo jiného dokumentu
o jmenování vedoucího konzulárního úřadu přijímající stát mu
v. co nejkratší době udělí exequatur nebo jiné přivolení.
4. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout výkonu
svých funkcí po předložení konzulského patentu nebo jiného
dokumentu o jmenování a poté, co mu přijímající stát udělil
exequatur nebo jiné přivolení.
5. Poté, co bylo uděleno exequatur nebo jiné přivolení podle
tohoto článku, orgány přijímajícího státu učiní veškerá ne-
zbytná opatření k tomu, aby se vedoucí konzulárního úřadu mohl
ujmout svých funkcí a aby mohl požívat práv, výsad a imunit,
které mu náleží podle této úmluvy a právních předpisů přijí-
majícího státu.
- 5 -
Článek 4
Přijímající stát může poskytnout vedoucímu konzulárního
úřadu prozatímní přivolení k výkonu konzulárních funkcí do
té doby, než mu udělí exeguatur nebo jiné přivolení.
Článek 5
Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího
státu, který není občanem přijímajícího státu ani občanem žád-
ného třetího státu ani nemá v přijímajícím státě trvalé bydliště.
Článek 6
1. Vysílající stát předem písemně oznámí ministerstvu za-
hraničních věcí přijímajícího státu plné jméno, státní občanství,
hodnost a třídu každého konzulárního úředníka, jmenovaného
na. konzulární úřad.
2. Vysílající stát rovněž předem písemně oznámí minister-
stvu zahraničních věcí přijímajícího státu plné jméno, státní
občanství a funkci konzulárního zaměstnance jmenovaného na kon-
zulární úřad.
Článek 7
1. Vysílající stát může v souladu s články 3, 5 a 6
pověřit jednoho nebo více členů své diplomatické mise v při-
jímajícím státě výkonem konzulárních funkcí. Člen diploma-
tické mise, pověřený výkonem konzulárních funkcí, bude i na-
dále požívat výsad a imunit, které mu náleží jako členu diplo-
matické mise.
2. Vysílající stát může při své diplomatické misi
zřídit konzulární oddělení, pověřené výkonem konzulárních funkcí,
- 6 -
Článek 8
Přijímající stát vydá každému konzulárnímu Úředníkovi
dokument osvědčující jeho právo vykonávat konzulární funkce
na území přijímajícího státu.
Článek 9
Přijímající stát poskytne konzulárnímu úředníkovi
ochranu a učiní veškerá nezbytná opatření k tomu, aby zabránil
jakémukoli útoku proti jeho osobě, svobodě a důstojnosti
a rovněž učiní veškerá nezbytná opatření k tomu, aby mohl
vykonávat své funkce a aby mohl požívat práv, výsad
a imunit, které mu náleží podle této úmluvy.
článek 10
1. Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nemůže z něja-
kého důvodu vykonávat své funkce nebo jestliže místo vedou-
cího konzulárního úřadu je dočasně uprázdněno, vysílající
stát může pověřit některého konzulárního úředníka tohoto
konzulárního úřadu nebo jiného konzulárního úřadu vysílajícího
státu v přijímajícím státě nebo člena diplomatického personálu
své diplomatické mise v tomto státě dočasným vedením konzulár-
ního úřadu. Plné jméno této osoby bude předem písemně oznámeno
ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
2. Osoba pověřená dočasným vedením konzulárního úřaduje
oprávněna vykonávat veškeré funkce vedoucího konzulárního úřa-
du a požívat všech práv, výsad a imunit jako vedoucí konzu-
lárního úřadu, jmenovaný podle článku 3.
- 7 -
3. Člen diplomatického personálu diplomatické mise
pověřený dočasným vedením konzulárního úřadu požívá nadále
výsad a imunit vyplývajících z jeho diplomatického statutu.
Článek 11
1. Přijímající stát může kdykoli, aniž by udal důvody
svého rozhodnutí, oznámit vysílajícímu státu diplomatickou
cestou, že konzulární úředník je nežádoucí osobou nebo že
konzulární zaměstnanec je nepřijatelný.
Vysílající stát je povinen v takovém případě dotyčnou
osobu odvolat.
2. Pokud vysílající stát v přiměřená lhůtě ne-
splní svůj závazek podle odstavce 1, přijímající stát může
odmítnout uznávat tuto osobu za člena konzulárního úřadu.
Č l á n e k 12
1. Vysílající stát může, v míře v níž to umožňují právní
předpisy přijímajícího státu, nabývat do vlastnictví, držet
nebo užívat v jakékoli jiné formě stanovené těmito právními
předpisy pozemky, budovy nebo části budov pro účely umístění
konzulárního úřadu nebo pro ubytování členů konzulárního úřadu,
kteří jsou občany vysílajícího státu.
2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu při získá-
vání pozemků, budov nebo částí budov pro účely uvedené v odstav-
ci 1 veškerou pomoc.
- 8 -
3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat
právní předpisy o výstavbě a územním plánováni nebo jiná
omezení vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky,
budovy nebo části budov nacházejí.
Č Á S T III
Výsady a imunity
Článek 13
1. Na budově, v níž je umístěn konzulární úřad, a na
sídle vedoucího konzulárního úřadu může být umístěn státní
znak vysílajícího státu spolu s označením konzulárního
úřadu v jazyce vysílajícího a přijímajícího státu.
2. Vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena na
budově, v níž je umístěn konzulární úřad, i na sídle vedoucího
konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích, použí-
váných pro úřední účely.
Článek 14
1. Konzulární místnosti jsou nedotknutelné. Orgány
přijímajícího státu do nich, stejně tak jako do sídla ve-
doucího konzulárního úřadu a do obydlí konzulárních úředníků,
nemohou vstoupit bez svolení vedoucího konzulárního úřadu
nebo vedoucího diplomatické mise nebo osoby zmocněné jedním
z nich.
- 9 -
2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit
všechna přiměřená opatření k ochraně konzulárních míst-
ností před vniknutím nebo poškozením a k zabránění jaké-
mukoli rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na je-
ho důstojnosti.
Článek 15
Konzulární archívy jsou vždy a všude nedotknutelná.
Článek 16
1. Konzulární úřad má právo na spojení se svou vládou/
s diplomatickými misemi vysílajícího státu a s ostatními kon-
zulárními úřady vysílajícího státu, kdekoli se nalézají.
Konzulární úřad může k tomuto účelu použít všech vhodných
komunikačních prostředků, včetně diplomatických nebo konzu-
lárních kurýrů, diplomatických a konzulárních zavazadel a kó-
dovaných nebo šifrovaných zpráv. Radiovou vysílací stanici může
konzulární úřad zřídit pouze se souhlasem přijímajícího státu.
2. Při použití veřejných komunikačních prostředků budou
platit pro konzulární úřad stejné podmínky jako pro diplo-
matickou misi.
3. Úsřední korespondence konzulárního úřadu a kurýrní
zásilky a zavazadla jsou, za předpokladu, že jsou opatřena
zřetelným vnějším označením své úřední povahy, nedotknutelná
a nemohou být prohlédnuta ani zadržena. Mohou obsahovat pouze
úřední korespondenci a předměty určené k úřední potřebě.
- JO -
4. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou
označující jeho postavení a počet zásilek tvořících konzu-
lární zavazadlo. Konzulární kurýr požívá stejných práv, vý-
sad a imunit jako diplomatický kurýr vysílajícího státu.
5. Konzulární zavazadlo může rovněž být svěřeno ka-
pitánu lodi nebo civilního letadla vysílajícího státu. V každém
takovém případě musí být kapitán lodi nebo letadla vyba-
ven úřední listinou označující počet zásilek tvořících
konzulárních zavazadlo, které mu bylo svěřeno, avšak nebu-
de považován za konzulárního kurýra. Po projednání s pří-
slušnými orgány přijímajícího státu může konzulární úřad
vyslat některého ze svých členů, aby tato zavazadla pří-
mo a volně převzal od kapitána lodi nebo letadla nebo aby
mu je předal.
Článek 17
1. Konzulární úředníci a jejich rodinní příslušníci,
kteří nejsou občany přijímajícího státu, nebo v něm nemají
trvalé bydliště, nepodléhají trestní, občanskoprávní a správní
jurisdikci přijímajícího státu.
2. Konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci,
kteří nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají
trvalé bydliště, nepodléhají jurisdikci přijímajícího státu,
pokud jde o úkony při výkonu úředních funkcí.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na občansko-
právní řízení:
a/ vyplývající ze smluv, které konzulární úředník nebo
zaměstnanec neuzavřel v zastoupení vysílajícího státu;
- 11 -
b/ týkající se dědictví, kde konzulární úředník nebo
konzulární zaměstnanec nevystupuje za vysílající stát, ale
jako soukromá osoba;
c/ týkající se odpovědnosti za škodu způsobenou v při-
jímajícím státě dopravním prostředkem;
d/ týkající se jakékoli soukromé nebo obchodní činnosti,
kterou konzulární úředník nebo zaměstnanec vykonává v při-
jímajícím státě vedle svých úředních funkcí.
4. Vysílající stát se může vzdát imunit uvedených v tomto
článku. Takové vzdání se musí být výslovné a musí být přijí-
majícímu státu sděleno písemně.
5. Vzdání se vynětí z jurisdikce ve věcech občanskoprávních
nebo správních nezahrnuje vzdání se vynětí z jurisdikce, pokud
jde o exekuční výkon rozsudku; této imunity je nutno vzdát se
zvlášť.
Článek 18
1. členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby
podali svědectví v soudním nebo správním řízení. Jestliže
konzulární úředník odmítne podat svědectví, nesmí být vůči
němu použito žádné donucovací opatření. Zaměstnanci konzu-
lárního úřadu nemohou odmítnout podat svědectví s výjimkou
případů uvedených v odstavci 3.
- 12 -
2. Příslušná ustanovení odstavce 1 týkající se konzu-
lárních úředníků a konzulárních zaměstnanců se rovněž vztahují
na jejich rodinné příslušníky.
3. Členové konzulárního úřadu1 mohou odmítnout podat svě-
dectví, pokud jde o výkon jejich úředních funkcí a mohou od-
mítnout předložit úřední dokumenty a úřední korespondenci.
Rovněž mohou odmítnout podat svědectví jako znalci práva vy-
sílajícího státu, jeho výkladu a použití.
4. Orgány přijímajícího státu, které požadují svědectví
od konzulárních úředníků nebo od konzulárních zaměstnanců,
budou postupovat tak, aby se nevměšovaly do výkonu funkcí
konzulárního úřadu a tento výkon nenarušovaly. Pokud je
to možné, mohou přijmout svědectví na konzulárním úřadě
nebo v obydlí konzulárního úředníka nebo zaměstnance nebo
je mohou přijmout v písemné formě.
Článek 19
Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci,
kteří nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají
trvalé bydliště, jsou v přijímajícím státě osvobozeni od
veřejných služeb a osobních povinností všeho druhu.
Článek 20
Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci,
kteří nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají
trvalé bydliště, jsou osvobozeni ode všech povinností, stanove-
ných právními předpisy přijímajícího státu, pokud jde
o registraci cizinců, povolení k pobytu a jiných předpisů
týkajících se pobytu cizinců.