FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNI ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1981
IV. volební období
14
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialis-
tické republiky k souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou so-
cialistickou republikou a Afghánskou demokratickou republikou, podepsa-
ná v Praze dne 22. dubna 1981
Návrh schvalovacího usnesení;
Federální shromáždění Československé socialistické republiky sou-
hlásí s Konzulární úmluvou mezi Československou socialistickou republi-
kou a Afghánskou demokratickou republikou, podepsanou v Praze dne
22. dubna 1981.
Důvodová zpráva
Vstup dubnové revoluce v Afghánistánu do její druhé
fáze, řízené novým stranickým a státním vedením v čele
s generálním tajemníkem ÚV LDSA, předsedou Revoluční
ra-
dy a vlády ADR Babrakem Karmalem, znamená prohloubení a
upevnění jejího demokratického, protifeudálního a proti-
imperialistického charakteru. Současně se vytvořily přízni-
vé podmínky pro další prohlubování a rozšiřování vztahů
přátelství a spolupráce mezi ČSSR a ADR.
Nové stranické a vládní vedení ADR zajišťuje ochranu
revolučních vymožeností před útoky vnitřních a zahranič-
ních nepřátel a odstraňuje následky "nesprávné politiky
předchozího vedení, přičemž dále rozvíjí a prohlubuje po-
zitivní změny v životě státu i společnosti, jichž se po-
dařilo dosáhnout v období od vítězství dubnové revoluce
v r. 1978.
Ve své zahraniční politice nové vedení ADR těsně
spolupracuje s SSSR a dalšími socialistickými státy. ADR
usiluje o mírové soužití států s rozdílným společenským
zřízením a postupuje v duchu zásad aktivní nezúčastněnosti.
Tradičně dobré vztahy mezi ČSSR a Afghánistánem dosta-
ly po vítězství dubnové revoluce nový charakter; po nástu-
pu nového vedení ADR dochází k jejich výrazné aktivizaci
ve všech oblastech, což se odrazilo i v řadě vzájemných stra-
nických a státních návštěv. V r. 1980 navštívili Afghán-
skou demokratickou republiku dva členové sekretariátu
ÚV KSČ s. Jindřich Poledník a s. M. Kabrhelová. V červen-
ci téhož roku vykonal v Afghánistánu přátelskou oficiální
návštěvu ministr zahraničních věcí ČSSR a Československo
- 2 -
navštívil v r. 1980 člen politického byra ÚV LDSA, místo-
předseda revoluční rady a vlády a ministr plánování S. A.
Kištmand, členka PB ÚV LDSA a ministryně školství A. Ra-
tebzádová a pět dalších ministrů vlády ADR.
Ve dnech 21. -24. dubna 1981 vykonal v ČSSR přátelskou
oficiální návštěvu ministr zahraničních věcí ADR Šáh Muham-
mad Dóst.
Mezi oběma státy se rozvíjí stále těsnější spolupráce
též v hospodářské oblasti, rozšířily se styky ve zdravotnictví,
školství, i po linii společenských organizací.
Neustále se prohlubující všestranná spolupráce mezi
oběma zeměmi má za následek zvyšování počtu osob i orga-
nizací z jednoho státu působících na území druhého státu.
To vede k potřebě účinně zajistit ochranu jejich práv a opráv-
něných zájmů v zemi, kde působí. Tomu má napomoci i Konzulární
úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Afghán-
skou demokratickou republikou, která byla podepsána v Praze
22. dubna 1981 během návštěvy ministra zahraničních věcí ADR
Dósta. Potřeba této úmluvy je dále zdůrazněna skutečností, že
ADR není smluvní stranou mnohostranné Vídeňské úmluvy o kon-
zulárních stycích z r. 1963, která by se - v případě neexistence
dvoustranné čs. afghánské konzulární úmluvy - ve vzájemných
stycích používala.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a ADR obsahově vychází z mno-
hostranné Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z r. 1963,
jejíž ustanovení však prohlubuje a konkretizuje, zejména pokud
jde o úpravu konzulárních výsad a imunit a konzulárních funkcí.
Odráží tak vývojovou tendenci konzulárního práva, kterou je.
sbližování právního postavení konzulárních úřadů s postavením
- 3 -
diplomatických misí.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a ADR je rozdělena do pěti
částí, přičemž první Část je věnována vymezení pojmů v úmlu-
vě používaných. Těžiště úpravy konzulárních styků mezi oběma
štáty spočívá v částech II - IV úmluvy.
Druhá část úmluvy reguluje způsob zřizování konzulárních
úřadů, jmenování jejich personálu a formu, jíž přijímající
stát uděluje či odmítá souhlas se jmenováním či dalším půso-
bením konkrétních osob na konzulárním úřadě.
Výsadám a imunitám konzulárního úřadu i jednotlivých
tříd jeho personálu je věnována část III. úmluvy. Přesné
a jasné vymezení výsad a imunit je jedním ze základních před-
pokladů výkonu konzulárních funkcí a úmluva se jimi proto
náležitě zabývá. Pokud jde o výsady a imunity konzulárních
úředníků, v zásadě odpovídají rozsahu výsad a imunit diplo-
matických zástupců. Pro kategorii konzulárních zaměstnanců
byla zvolena úprava analogická postavení administrativního
a technického personálu diplomatických misí.
Čtvrtá část úmluvy se zabývá funkcemi konzulárních
úředníků. Zvýrazňuje se přitom jejich povinnost přispívat
k rozvoji všestranné spolupráce a upevňování přátelských
styků mezi vysílajícím a přijímajícím státem. Pro rozšiřová-
ní vzájemných styků, které s sebou přináší i zvětšování ob-
jemu výměn osob, má značný význam úprava pravomocí konzulů
v otázkách pasových a vízových, v matričních a notářských
záležitostech, jakož i v dalších otázkách.
Vycházejíc ze skutečnosti, že ADR nemá námořní ani říční
lodě, stejně jako vodní cesty, úmluva neobsahuje - v jiných
případech obvyklá - ustanovení o funkcích a pravomocech kon-
zulárních úřadů ve vztahu k lodím. Úmluva naopak podrobně
- 4 -
upravuje konzulární funkce pokud jde o civilní letadla
/čl. 37 - 39 úmluvy/, což bývá zpravidla řešeno odkazem
na přivřené použití článků týkajících se lodí.
část V úmluvy obsahuje obvyklá závěrečná ustanovení,
která stanoví podmínky pro vstup úmluvy v platnost a
způsob její eventuální výpovědi.
Úmluva nevyžaduje změny československých zákonů
a nedotýká se jiných mezinárodních závazků ČSSR.
Konzulární úmluva podléhá ratifikaci a vzhledem ke
svému politickému významu je předkládána v souladu s čl. 36
ústavního zákona č. 143/1968 Sb. před ratifikací Federál-
nímu shromáždění k vyslovení souhlasu.
V Praze dne 21. října 1981
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Konzulární úmluva
mezi
Československou socialistickou republikou
a
Afghánskou demokratickou republikou
Československá socialistická republika
a
Afghánská demokratická republika
vedeny přáním dále upevňovat svazky přátelství mezi
oběma zeměmi;
přejíce se upravit konzulární styky mezi oběma štáty
a usnadnit tak ochranu zájmů obou států a ochranu zájmů a
práv jejich občanů;
rozhodly se uzavřít tuto konzulární úmluvu a k tomuto
účelu jmenovali svými zmocněnci:
prezident československé socialistické republiky
ing. - Bohuslava Chňoupka, ministra zahraničních věcí,
a
předseda prezidia Revoluční rady Afghánská demokratické
republiky
Šáha Muhammada Dósta, ministra zahraničních věcí,
kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali v dobré
a náležité formě a dohodli se na těchto ustanoveních:
- 2 -
Č Á S T I
Definice
článek l
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento
význam:
a/ "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát,
vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;
b/ "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu
úřadu k výkonu konzulárních funkcí;
c/ "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba, pověřená
vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti, spojené
s touto funkcí;
d/ "konzulární úředník" je osoba, včetně vedoucího
konzulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí;
e/ "konzulární zaměstnanec" je každá osoba, zaměstnaná
v administrativních, technických nebo domácích službách
konzulárního Úřadu;
f/ "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úřed-
níci a konzulární zaměstnanci;
g/ "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov
a pozemky k nim náležející, používané výhradně pro účely
konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlast-
níkem;
h/ "konzulární archívy" zahrnují veškeré listiny, do-
kumenty, korespondenci, knihy, filmy, záznamové pásky a rej-
stříky konzulárního úřadu spolu s šiframi a kódy, kartoté-
kami a jakýmkoli zařízením, určeným k jejich ochraně a ulo-
žení;
i/ "letadlo vysílajícího státu" je každé letadlo, s vý-
jimkou vojenských letadel, registrované v tomto státě s sou-
ladu s jeho předpisy a nesoucí jeho označení;
- 3 -
j/ "rodinní příslušníci" jsou manžel, děti a rodiče
Siena konzulárního úřadu, kteří s ním bydlí ve společné
domácnosti.
Č Á S T II
Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních
úředníků a konzulárních zaměstnanců
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímají-
cího státu pouze s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu a konzulární obvod se urču-
jí po dohodě mezi vysílajícím a přijímajícím státem.
Článek 3
1. Vysílající stát požádá předem diplomatickou cestou
o souhlas přijímajícího státu se jmenováním vedoucího konzu-
lárního úřadu.
2. Po obdržení takovéhoto souhlasu předá diplomatická
mise vysílajícího státu ministerstvu zahraničních věcí
přijímajícího státu konzulský patent nebo jiný dokument
o jmenováni. V konzulském patentu nebo jiném dokumentu
o jmenování bude uvedeno plné jméno vedoucího konzulárního
úřadu, jeho státní občanství, Jeho třída, sídlo konzulárního
úřadu a konzulární obvod.
- 4 -
3. Po předání konzulského patentu nebo jiného
dokumentu o jmenování vedoucího konzulárního tirádu
přijímající stát mu v co nejkratší době udělí exe-
guatur nebo jiné oprávnění.
4. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout
výkonu svých funkcí po předložení konzulského pa-
tentu nebo jiného dokumentu o jmenování a po udělení
exeguatur nebo jiného oprávnění přijímajícím státem.
5. Neprodleně po vydáni exeguatur nebo jiného
oprávnění vydaného podle tohoto článku příslušné
orgány přijímajícího státu učiní veškerá nezbytná
opatření k tomu, aby se vedoucí konzulárního úřadu
mohl ujmout svých funkcí a aby mohl požívat práva,
výsady a imunity, dané mu touto úmluvou a právními
předpisy přijímajícího státu.
Článek 4
Přijímající stát může poskytnout vedoucími konzu-
lárního úřadu prozatímní oprávnění k výkonu konzulárních
funkcí do té doby, nežli mu udělí exeguatur nebo jiné
oprávněni.
Článek 5
Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysíla-
jícího státu.
Článek 6
1. Vysílající stát předem písemně oznámí přijíma-
jícímu státu plné jméno, občanství, hodnost a třídu
- 5 -
každého konzulárního úředníka, jmenovaného na konzulární
úřad.
2. Vysílající stát rovněž předem oznámí přijímající-
mu státu plné jméno, občanství a funkci konzulárního za-
městnance jmenovaného na konzulární úřad.
článek 7
1. Vysílající stát může v souladu s čl. 3, 5 a 6 po-
věřit jednoho nebo více členů své diplomatické mlse v při-
jímajícím státě výkonem konzulárních funkcí, člen diplo-
matické mise, pověřený výkonem konzulárních funkcí, bude
i nadále požívat výsad a imunit, které mu náleží jako čle-
nu diplomatické mise.
2. Vysílající stát může při své diplomatické misi zří-
dit konzulární oddělení, pověřené výkonem konzulárních
funkcí.
Článek 8
Přijímající stát vydá každému konzulárnímu úředníku
dokument, osvědčující jeho právo vykonávat konzulární funk-
ce na území přijímajícího státu.
článek 9
1. Přijímající stát poskytne konzulárnímu úřadu
všechny výsady a imunity k výkonu konzulárních funkcí
a učiní všechna opatření potřebná k tomu, aby umožnil
členům konzulárního úřadu výkon jejich úředních funkci
a požívání výsad a imunit zakotvených v teto úmluvě.
- 6 -
2. Přijímající stát bude jednat s konzulárními
úředníky s náležitou úctou a učiní všechna opatření
k tomu, aby zabránil jakémukoliv útoku proti jejich
osobě, svobodě a důstojnosti.
článek 10
1. Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nemůže
z nějakého důvodu vykonávat své funkce nebo jestliže
místo vedoucího konzulárního tirádu je dočasně uprázdně-
no, vysílající stát může pověřit některého konzulárního
úředníka tohoto konzulárního úřadu nebo jiného konzulár-
ního úřadu vysílajícího státu v přijímajícím státě nebo
člena diplomatického personálu své diplomatické mlse
v tomto státě dočasným vedením konzulárního úřadu. Plné
jméno této osoby bude předem sděleno písemně ministerstvu
zahraničních věcí přijímajícího státu.
2. Osoba, pověřená dočasným vedením konzulárního
úřadu, má právo vykonávat veškeré funkce konzulárního
úřadu a požívat všech práv, výsad a imunit jako vedoucí
konzulárního úřadu, jmenovaný podle čl. 3.
3. člen diplomatického personálu diplomatické mise,
pověřený dočasným vedením konzulárního úřadu, požívá i
nadále výsad a imunit, vyplývajících z jeho diplomatického
statutu.
článek 11
1. Přijímající stát může kdykoli, aniž by udal důvody
svého rozhodnutí, oznámit vysílajícímu státu diplomatickou
cestou, že konzulární úředník je nežádoucí osobou nebo že
konzulární zaměstnanec je nepřijatelný.
- 7 -
Vysílající stát je povinen v takovém případě dotyč-
nou osobu odvolat.
2. Pokud vysílající stát opomene v přiměřené lhůtě
splnit svůj závazek podle odst. 1, přijímající stát může
odmítnout uznávat tutu osobu za Siena konzulárního úřadu.
článek 12
1. Vysílající stát může v souladu s právními předpisy
přijímajícího státu nabývat do vlastnictví, najímat nebo
užívat v jakékoli jiné formě stanovené těmito právními před-
pisy pozemky, budovy nebo části budov pro potřeby konzulár-
ního úřadu nebo pro ubytování členů konzulárního úřadu, kte-
ří jsou občany vysílajícího státu.
2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu při
získání pozemků a budov nebo částí budov pro účely uvedené
v odst. 1 veškerou potřebnou pomoc.
3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat
právní předpisy o výstavbě a územním plánování nebo jiná
omezení vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky,
budovy nebo části budov nacházejí.
ČÁST III
Výsady a imunity
článek 13
1. Má budově, v níž je umístěn konzulární úřad a na
sídle vedoucího konzulárního úřadu může být umístěn znak
- 8 -
vysílajícího státu spolu s označením konzulárního
úřadu v jazyce vysílajícího a přijímajícího státu.
2. Vlajka vysílajícího státu může být vyvěše-
na na budově, v níž je umístěn konzulární úřad l
na sídle vedoucího konzulárního úřadu a na jeho do-
pravních prostředcích, používaných pro úřední účely.
3. Při provádění tohoto Článku bude brán zřetel
na zákony, předpisy a zvyklosti přijímajícího státu.
článek 14
Konzulární místnosti jsou nedotknutelná. Orgány
přijímajícího státu do nich, stejně tak jako do sídla
vedoucího konzulárního úřadu a do obydlí konzulárních
úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu, kteří nejsou
občany přijímajícího státu, ani v něm nemají trvalé
bydliště, nemohou vstoupit bez svolení vedoucího konzu-
lárního úřadu nebo vedoucího diplomatické mise nebo
osoby zmocněné jedním z nich.
Konzulární místnosti nebudou používány způsobem
neslučitelným s výkonem konzulárních funkcí.
Článek 15
Konzulární archivy jsou vždy a všude nedotknutelné.
článek 16.
1. Konzulární úřad má právo na spojení se svou
vládou, s diplomatickými misemi vysílajícího státu a
s konzulárními úřady vysílajícího státu, kdekoli se
- 9 -
nalézají. Konzulární úřad může k tomuto účelu použít všech
vhodných komunikačních prostředků, včetně diplomatických
nebo konzulárních kurýrů, diplomatických a konzulárních za-
vazadel a kódovaných nebo šifrovaných zpráv. Radiovou vysí-
lací stanici může zřizovat pouze se souhlasem přijímajícího
státu.
2. Při použití veřejných komunikačních prostředků budou
platit pro konzulární úřad stejné podmínky jako pro diploma-
tickou misi.
3. Úřední korespondence konzulárního úřadu a kurýrní
zásilky a zavazadla jsou, za předpokladu, že jsou opatřena
zřetelným vnějším označením své úřední povahy, nedotknutelné
a nemohou být ani otevřeny ani zadrženy. Mohou obsahovat
pouze úřední korespondenci a předměty, určené k úřední potřebě.
4. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou
označující jeho postavení a počet zásilek tvořících konzulár-
ní zavazadlo. Konzulární kurýr požívá stejných práv, výsad a
imunit jako diplomatický kurýr vysílajícího státu.
5. Konzulární zavazadlo může rovněž být svěřeno kapitánu
civilního letadla vysílajícího státu. Kapitán musí být vybaven
úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární
zavazadlo, které mu bylo svěřeno, avšak nebude považován
za konzulárního kurýra. Po projednání s příslušnými orgány
přijímajícího státu může konzulární úřad pověřit některého
ze svých členů, aby uvedená zavazadla přímo a volně převzal
od kapitána nebo aby mu je předal.
Článek 17
1. Konzulární úředníci a jejich rodinní příslušníci,
kteří nejsou občany přijímajícího státu, ani v něm nemají
- 10 -
trvalé bydliště, nepodléhají trestní, občanskoprávní a
správní jurisdikci přijímajícího státu.
2. Konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci,
kteří nejsou občany přijímajícího státu ani v něm nemají
trvalé bydliště, nepodléhají trestní jurisdikci přijímají-
cího státu. Občanskoprávní a správní jurisdikci přijímající-
ho státu nepodléhají pokud jde o výkon jejich úředních
funkcí.
3. Ustanovení odst. 1 a 2 se nevztahují na občansko-
právní řízení:
a/ vyplývající ze smluv, které konzulární úředník
nebo zaměstnanec neuzavřel v zastoupení vysílajícího státu;
b/ týkající se dědictví, kde konzulární úředník nebo
konzulární zaměstnanec nevystupuje za vysílající stát, ale
jako soukromá osoba;
c/ týkající se odpovědnosti za škodu způsobenou
v přijímajícím státě dopravním prostředkem;
d/ týkající se jakékoli soukromé nebo obchodní čin-
nosti, které konzulární Úředník nebo zaměstnanec vykonává
v přijímajícím státě, vedle svých Úředních funkcí.
4. Vysílající stát se může vzdát imunit uvedených
v tomto článku. Takovéto vzdání se musí být výslovné a musí
být přijímajícímu státu sděleno písemně.
5. Vzdání se vynětí z jurisdikce ve věcech občansko-
právních nebo správních nezahrnuje vzdání se vynětí z ju-
risdikce pokud jde o exekuční výkon rozsudku; této imunity
je nutno vzdát se zvláště.
- 11 -
článek 18
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby
podali svědectví v soudním nebo správním řízení. Jestliže
konzulární úředník odmítne podat svědectví, nesmí být vůči
němu použito donucovací opatření. Zaměstnanci konzulárního
tirádu nemohou odmítnout podat svědectví s výjimkou případů
uvedených v odst. 3.
2. Příslušná ustanovení odst. 1 týkající se konzulárních
Úředníků a konzulárních zaměstnanců se rovněž vztahují na je-
jich rodinné příslušníky.
3. členové konzulárního úřadu mohou odmítat podat svě-
dectví pokud jde o výkon jejich úředních funkcí a mohou od-
mítnout předložit úřední dokumenty a úřední korespondenci.
Rovněž mohou odmítnout podat svědectví jako znalci práva
vysílajícího státu, jeho výkladu a použití.
4. Orgány přijímajícího státu, které požadují svědectví
od konzulárních úředníků nebo od konzulárních zaměstnanců,
budou postupovat tak, aby se nevměšovaly do výkonu funkcí
konzulárního úřadu a tento výkon nenarušovaly. Pokud je to
možné, mohou přijmout svědectví na konzulárním úřadě nebo
v obydlí konzulárního úředníka nebo zaměstnance nebo jej
mohou přijmout v písemné formě.
článek 19
členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci,
kteří nejsou občany přijímajícího státu ani v něm nemají trva-
lé bydliště, jsou v přijímajícím státě osvobozeni od veřej-
ných služeb a povinností všeho druhu.
- 12 -
článek 20
Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci
jsou vyňati ze všech povinností, stanovených právními
předpisy přijímajícího státu, pokud jde o registraci cizinců,
povolení k pobytu a jiných předpisů týkajících se pobytu
cizinců.
Článek 21
1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen
od všech daní, dávek a poplatků:
a/ s pozemků, budov a částí budov, používaných ke kon-
zulárním účelům nebo jako obydli členů konzulárního úřadu,
jestliže jsou ve vlastnictví vysílajícího státu nebo jsou-li
Jeho jménem najaty:
b/ ze smluv a listin, které se týkají nabytí nemovi-
tosti, uvedených v odst. 1, písmeno a/;
c/ s výkonu konzulárních funkcí, včetně vybírání
konzulárních poplatků.
2. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobo-
zen od všech dani, dávek a poplatků z movitého majetku, který
je ve vlastnictví vysílajícího státu nebo který se nachází
v jeho držení nebo užívání, a který je určen výhradně ke kon-
zulárním účelům.
3. Osvobození stanovené v tomto článku se nevztahuje
na poplatky a dávky za prokázané služby.
- 13 -
Článek 22
členové konzulárního Úřadu a jejich rodinní příslušní-
ci, pokud nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají
trvalé bydliště, jsou v přijímajícím státě osvobozeni od daní
a dávek ze svých služebních příjmů.
Článek 23
1. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní přísluš-
níci, pokud nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm
nemají trvalé bydliště, jsou v přijímajícím státě osvobozeni
od všech celostátních, oblastních a místních daní a poplatků,
včetně daní a poplatků z movitého majetku, kterého jsou vlast-
níky.
2. Osvobození uvedená v odst. 1 se nevztahují na:
a/ nepřímé daně, které jsou zpravidla obsaženy v ceně
zboží nebo služeb;
b/ poplatky a daně ze soukromého nemovitého majetku
nacházejícího se na území přijímajícího státu, pokud
není osvobozen podle článku 21;
c/ dědické daně a poplatky nebo daně a poplatky z pře-
vodu majetku, vybírané přijímajícím státem;
d/ daně a poplatky ze soukromých příjmů, jejichž zdroje
jsou v přijímajícím státě;
e/ soudní, registrační, hypotéční, správní a kolkové
poplatky, pokud osvobození není poskytnuto podle
článku 21;
f/ poplatky vybírané ze skutečně prokázané služby.