FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1981
IV. volební období
11
NÁVRH
zásad zákona, kterým se mění a doplňuje
hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb., ve znění
pozdějších předpisů
(schválen vládou ČSSR usnesením č. 267
ze dne 16. června 1981)
Obsah: I. Politickoekonomický rozbor
II. Návrh zásad zákona, kterým se mění a doplňuje
hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb., ve znění
pozdějších předpisů
III. Zásady prováděcích předpisů k hospodářskému
zákoníku
I.
Politickoekonomický rozbor
Stručná charakteristika vývoje hospodářského práva
v posledním období
V prosinci 1970 schválilo Federální shromáždění soubor
zákonů, které završily etapu konsolidace a vytvořily předpo-
klady pro další vzestup politického a ekonomického rozvoje
naší společnosti. Proces konsolidace byl na úseku hospodář-
ských vztahů dovršen především novelou hospodářského záko-
níku (zákonem č. 138/1970 Sb., kterým se mění a doplňují
ustanovení hospodářského zákoníku) a vydáním zákona č. 145/
1970 Sb., o národohospodářském plánování, kterým bylo pláno-
vání upraveno ve srovnání s minulým vývojem komplexně.
Obě základní právní normy přispěly - zejména v období
prvních let 5. pětiletky - k upevnění centrálního řízeni
národního hospodářství ČSSR. Spoluvytvářely předpoklady
k posílení úlohy plánu jako základního nástroje řízení a
k posílení a prohloubení úlohy hospodářských smluv. Ve svém
celku novela hospodářského zákoníku a zákon o národohospodář-
ském plánování prohloubily socialistický charakter našeho
právního řádu a vytvořily základnu pro přijetí navazujících
legislativních opatřeni, jež by na základě výše zmíněných
zákonných norem a v jejích mezích prosazovala do řídicí a
organizátorské práce a veškeré hospodářské činnosti socia-
listických organizaci principy socialistického hospodaření.
V souvislosti a úkoly, které na úseku zdokonalování hos-
podářských právních předpisů stanovil XIV. sjezd KSČ, staly
se pak výše uvedené právní normy východiskem a - možno říci -
spolehlivou základnou dalšího rozvoje hospodářského práva
- 2 -
v ČSSR. Splnění úkolů uložených XIV, sjezdem vyžadovalo však
organizovat komplexní výzkum společenského působení hospo-
dářských právních předpisů.
Průzkum prokázal potřebu posílení některých tendenci
delšího rozvoje hospodářského práva a ukázal směry jeho
zdokonalení. Hlavními impulsy ovlivňujícími vývoj právní
úpravy hospodářských vztahů po XIV. sjezdu KSČ byly požadavky
na další zdokonalení plánovacího procesu a na využívání hos-
podářských smluv ke zkvalitnění plánování, požadavky na další
prohlubováni a zdokonalování naši účasti na mezinárodni dělbě
práce, zejména na ekonomické a vědecko-technické spolupráci
socialistických států sdružených v RVHP, o požadavky na
odpovídající vyjádření, vlivu vědecko-technického pokroku
v nosem právním řádu,
Z hlediska požadavku na zdokonalováni plánování a využí-
váni hospodářských smluv v plánovacím procesu se ukázalo, že
právní úprava, která upravuje hospodářské vztahy socialistic-
kých organizaci pouze v období realizace dodávek, již neposta-
čuje k účinné regulaci těchto hospodářských vztahů. Bylo
nutné soustředit pozornost na období, ve kterém se hospodář-
ské vztahy ve svých počátcích utvářejí a formují a kdy
je
nejen možné, ale i nutné spolupráci socialistických organi-
zací prohlubovat v etapě přípravy plánu. Prvním krokem
k právní úpravě tohoto druhu byla vyhláška č. 33/1972 Sb.,
o projednáváni dodavatelsko-odběratelských vztahů v pláno-
vacím procesu, které byla později nahrazena vyhláškou č. 33/
1975 Sb. V souvislosti s tím vystoupila do popředí i potřeba
vytváření dlouhodobých vztahů. Tento postulát byl nejdříve
vyjádřen na úseku vnitřního obchodu v zájmu lepšího uspoko-
jování potřeb vnitřního trhu (vyhl. č. 140/1970 Sb., č. 57/
1972 Sb., č. 112/1972 Sb. ), dále na úseku investiční výstavby
(vyhl. č. 31/1972 Sb., Č. 104/1973 Sb., č. 163/1973 Sb.,
č. 44/1977 Sb. ). Ve vyhlášce č. 33/1975 Sb. byl pak vyjádřen
s účinností i pro ostatní úseky.
- 3 -
Neustále se prohlubující zapojováni $8. ekonomiky do
vnějších vztahů, zejména v procesu socialistické ekonomické
integrace, s sebou přináší nové formy této účasti, a tím i
nové problémy, jež bylo nutno v uplynulém období řešit
na úseku hospodářských vztahů. V době vydání hospodářského
zákoníku byly např. dovozy investičních celků řídkým zjevem,
a proto potřeba vydáni právní úpravy na daném úseku sílila
až v nedávné době, kdy se naopak hospodářské vztahy počaly
rozvíjet a jejich četnost se postupné zvětšovala Z těchto
důvodů vydala Statni arbitráž ČSSR vyhlášku č. 98/1976 Sb.,
o dovozu investičních celků. Výrazně se potřeba nové právní
úpravy projevila v souvislosti s probíhajícím procesem specia-
lizace a kooperace výroby v rámci RVHP a s potřebou někte-
rých úprav na úseku dovozu a vývozu. Hospodářské vztahy na
tomto úseku byly upraveny zejména vyhláškou Státní arbitráže
ČSSR č. 34/1975 Sb., o hospodářských závazcích při vývozu,
dovozu a při hospodářské kooperaci se zahraničím.
Potřeby ekonomického rozvoje po XIV. sjezdu KSČ si
vynucovaly vydat právní úpravu hospodářských vztahů ne úseku
výzkumu a vývoje, která by v dané oblasti blíže upravila
hospodářské vztahy na základě a v mezích hospodářského záko-
níku. Tak došlo k vydáni vyhlášky Státní arbitráže ČSSR
č. 35/1975 Sb., o hospodářských závazcích ve výzkumu a
vývoji, kterou byly řešeny a regulovány hospodářské vztahy,
jejichž realizace napomáhá k účinné spolupráci socialistic-
kých organizací při zabezpečování plánovaných úkolů ve výzkumu
a vývoji.
Dále je třeba se zmínit o novele hospodářského zákoníku
(zákon č. 144/1975 Sb. ), která v souladu s probíhajícím pro-
cesem socialistické ekonomické integrace řadí mezinárodní
hospodářské organizace se sídlem v ČSSR do systému socia-
listických organizaci a vytváří předpoklady pro jejich
začlenění do čs. ekonomiky. Tato novela hospodářského
- 4 -
zákoníku obnovila též zákonnou úpravu nákupu zemědělských
výrobků, která se v důsledku zákonného opatření č. 13/1967 Sb.
ze zákona vytratila a následkem toho došlo k oslabení cen-
trálního řízení i v dané oblasti.
V právním řádu musela být dále nově upravena organizace
výrobně-technické základny, její uspořádání do výrobně-hospo-
dářských jednotek a problematike nových, účinnějších forem
výrobních hospodářských jednotek. Proto bylo vydáno vládni
nařízení č. 91/1974 Sb., kterým byla zavedena další forma
výrobní hospodářské jednotky - koncern. Tato právní úprava
vyjádřila tendenci vytvářet v organizační struktuře materiál-
ní výroby integrované celky a vytvořila tak předpoklady
k postupnému přechodu z trustového uspořádání na koncernovou
formu jako progresivní formu organizačního uspořádání výrobně-
technické základny.
Nové právní úpravy, přijaté v období 5. a 6. pětiletky,
byly tedy zejména zaměřeny na vydání chybějících prováděcích
předpisů a novelizaci dosavadních. Zásahy do samotného hos-
podářského zákoníku ve větším rozsahu nebyly nezbytné, pro-
tože tato základní právní norma po úpravách v roce 1970 a
1975 byla v podstatě vyhovujícím stabilizačním faktorem
právní regulace hospodářských vztahů.
Uvedený postup, tj. úprava nových a perspektivních ře-
šení v podzákonných právních normách, může však sehrát pozi-
tivní roli jen na přechodnou dobu, kdy se tato řešení kon-
frontují s praxí a ověřuje se jejich účinnost a stabilita.
Kdyby vývoj takto pokračoval, nebyly by progresivní tendence
zachyceny v hospodářském zákoníku, ale jejím nositelem a
rozhodujícím faktorem při ovlivňování hospodářské činnosti
by se staly vyhlášky a jiné normy nižší právní sily. Hos-
podářský zákoník by tak nejen po obsahové stránce ztrácel
krok s rozvíjejícími se okruhy hospodářských vztahů, ale
přestal by být podkladem pro vydávání prováděcích předpisů.
- 5 -
Zaměření vývoje hospodářského zákonodárství v období
po roce 1980
XV. sjezd KSČ provedl analýzu současného vývoje naší
společnosti a na jejím podkladě vyzvedl do popředí požadavek,
že jedině možnou cestou dalšího rozvoje společenské výroby
20 nových náročnějších vnitřních a vnějších ekonomických
podmínek je důslednější využívání intenzivních faktorů
růstu, zabezpečování rostoucích potřeb společnosti na zá-
kladě růstu efektivnosti výroby a kvality veškeré práce.
To klade nové vyšší nároky na plánování a řízení rozvoje
ekonomiky, na řízení o organizaci hmotných vztahů v národním
hospodářství, na výkonnost a kvalitu práce na všech stupních
řízení, na úroveň konkrétní řídicí a organizátorské činnosti,
V těchto podmínkách rozvoje naši socialistické společ-
nosti se zvyšuje úloha právního řádu ČSSR. Jěví se nutným,
aby hospodářské právo ČSSR působilo jako jeden z aktivních
nástrojů řízení ekonomiky a aby využilo všechny možnosti
svého působení v souladu se zájmy a potřebami naši společ-
nosti.
Vydání hospodářského zákoníku v roce 1964 bylo výsled-
kem integračních tendencí působících v hospodářské legisla-
tivě ČSSR a bylo rozhodujícím momentem ve vývoji právní
úpravy hospodářských vztahů ČSSR. Hospodářský zákoník
od samého počátku hrál a dosud hraje velmi výraznou úlohu
při ovlivňování hospodářských vztahů socialistických
organizací.
S ohledem na úlohu, kterou má plnit hospodářský záko-
ník v budoucím vývoji naši společnosti, nelze nevidět, že
tento kodex byl připravován a zpracováván v letech 1962-1963
a tedy na jiném stupni rozvoje naši socialistické společnosti,
a jiných politických o ekonomických podmínkách, než jsou
- 6 -
zaznamenávány v současném vývoji. Hospodářský zákoník neobsa-
huje úpravu některých základních ekonomických vztahů, které
v době vydání hospodářského zákoníku nepatřily k základním
ekonomickým vztahům, protože buď tyto ekonomicko vztahy
neexistovaly nebo se ještě nerozvíjely tak, aby jejich další
vývoj vyžadoval komplexní právní úpravu v hospodářském zá-
koníku. Jde především o hospodářské vztahy v oblasti vědecko-
technického rozvoje, o hospodářské vztahy zabezpečující
hospodářskou kooperaci a specializaci se zahraničím, o hospo-
dářské vztahy na úseku dovozu investičních celků a o hospo-
dářské vztahy vznikající v etapě přípravy a tvorby plánu.
Tím, že hospodářský zákoník v podstatě neupravuje hospodář-
ské vztahy vznikající v etapě přípravy a tvorby plánu, chybí
v hospodářském zákoníku náležité a potřebám praxe odpovída-
jící organické sepětí úpravy vertikálních a horizontálních
vztahů.
Z hlediska požadavku vyšší účinnosti hospodářského záko-
níku se jeví úprava vertikálních a horizontálních vztahů
jako klíčová.
V plánovaném hospodářství, vybudovaném na společenském
vlastnictví výrobních prostředků, nejsou ekonomické vztahy
vytvářející se mezi dodavateli a odběrateli izolovanou oblastí
a tedy ekonomicky uzavřenou soustavou. Jsou integrální sou-
částí systému ekonomických vztahů vznikajících v rámci jednot-
ného hospodářského organismu při plánovité organizaci a ří-
zení materiální výroby. Úkoly plánu jako závažná politicko-
ekonomická rozhodnuti dotýkající se budoucího ekonomického
rozvoje společnosti vznikají v centru a promítají se do vzta-
hů mezi dodavateli a odběrateli především prostřednictvím
vertikálních vztahů. Zatímco ve vztazích mezi občany vzni-
kají ekonomická rozhodnutí jako základ smluvních vztahů
na té úrovni, na niž ke vzniku smluvních vztahů dochází,
v hospodářských vztazích naproti tomu vznikají ekonomická
rozhodnuti no jiné úrovni a v jiném čase. Nedojde-li na
- 7 -
vertikální úrovní k stanovení všech podrobnosti a podmínek
dodavatelsko-odběratelských vztahů (a to je v systému plá-
novitého řízení národního hospodářství ČSSR téměř pravidlem),
pak je nezbytně nutné, aby úkoly plánu byly zpřesňovány a blíže
konkretizovány v horizontálních vztazích. Vznik dodavatelsko-
odběratelských vztahů není tedy jednorázový akt, nýbrž dlou-
hodobý proces, ve kterém tyto vztahy vznikají a formuji se
postupně v závislosti na rozhodnutích plánovači povahy a stavu
plánovacích práci. Z toho dále plyne, že dodavatelsko-odbě-
ratelské vztahy jako vztahy ekonomické vznikají a rozvíjejí
se, že však v právní formě hospodářských závazků vystupují
až po určité delší době od svého vzniku.
Z výše uvedených předpokladů vychází Soubor opatřeni
ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hos-
podářství po roce 1980, který mimo jiné předurčuje v obecném
vyjádření hloubku i šíři úprav hospodářského zákoníku a sta-
noví základní cíle úprav. Ukládá, aby se zvýšila efektivnost
plánováni, bilancování, smluvního systému, systému sankcí a
právní úpravy hospodářských závazků, zejména na úseku vývozu
a dovozu, výzkumu a vývoje a řešení některých otázek spada-
jících do oblasti organizace a řízení výrobně-technické zá-
kladny.
Již v materiálech XIV. sjezdu bylo řečeno, že současně
s rozvíjením soustavy plánovitého řízení je nutné zdokona-
lovat soustavu hospodářských právních předpisů. Toto zdoko-
nalování ovšem nemůže spočívat jen ve zdokonalováni úpravy
jednotlivých dílčích otázek, nýbrž zdokonalovat je třeba
též soustavu hospodářskoprávních předpisů jako celek.
Jde
o to, aby tyto předpisy tvořily jednotný, vnitřně skloubený
a sladěný systém, vycházející ze základů socialistického
hospodářského zřízení (společenské vlastnictví výrobních
prostředků, plánovité řízení hospodářství státem) a za-
měřený na konečný cil výroby, tj. uspokojování společenských
potřeb.
- 8 -
V současném období našeho vývoje se jeví nutným, aby
hospodářský zákoník plnil i v budoucím vývoji účinné a dů-
sledně úlohu integrujícího činitele a vytvářel - v souladu
s ústavně-právními principy - zákonný podklad pro sjednocené
a koordinované vydávání prováděcích předpisů. Proto je třeba,
aby hospodářský zákoník byl doplněn o chybějící úpravy a
úpravy znamenající nové prvky soustavy plánovitého řízení
národního hospodářství a poskytoval tak dostatečný prostor
pro právní úpravy v souladu se základními trendy vývoje
naší společnosti. Dále se jeví nutným změnit nebo upravit ta
ustanovení, která s odstupem času již zastarala a jsou následkem
toho málo účinná.
Ke splnění úkolů, které mají být promítnuty do právních
předpisů podle zásad formulovaných v "Souboru opatřeni", se
navrhuji úpravy hospodářského zákoníku, které jsou v souladu
se záměry obsaženými v materiálech XVI. sjezdu KSČ, v nichž
se důsledná realizace "Souboru opatření" předpokládá. Je však
třeba si uvědomit, že účinnost právních úprav, stejně jako ostat-
ních stimulů stanovených v "Souboru opatření" ke zdokonalení do-
davatelsko-odběratelských vztahů je závislá především na úrovni
řešení věcných problémů rozvoje celého národního hospodářství a
jeho Jednotlivých odvětvi a úseků a také na tom, zda navrhované
principy budou působit ve svém komplexu.
1. Projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů
v plánovacím procesu
V rámci řešení problematiky plánu a hospodářského závazku
byla soustředěna pozornost na tu oblast plánovacího procesu, ve
které se práce na přípravě plánu prolínají se smluvním zabezpečo-
váním budoucích dodávek a ve které se obě tyto formy vzájemně pro-
pojují a ovlivňují. V návrhu se proto věnuje pozornost především
hospodářským vztahům, vytvářejícím se v období přípravy a tvorby
plánu, ve kterém se počínají již utvářet smluvní vztahy.
- 9 -
V rámci této orientace se jeví nutným upravit v hospo-
dářském zákoníku základní povinnosti organizací i orgánů
hospodářského řízení v průběhu projednávání dodavatelsko-
odběratelských vztahů v plánovacím procesu. Vychází se
z poznání, že úprava hospodářských vztahů socialistických
organizací, což je stěžejní obsah hospodářského zákoníku,
nemůže být pojímána Jen Jako úprava spolupráce v údobí reali-
zace dodávek, ale že naopak těžiště toto úpravy musí být
orientováno na údobí přípravy plánu, ve kterém 90 dlouhodobá
spolupráce v dodavatelsko-odběratelských vztazích počíná
vytvářet a rozvíjet a podmiňuje tak řádné smluvní zabezpe-
čení plánovaných úkolů.
Rozborem dodavatelsko-odběratelských vztahů bylo zjiště-
no, že nedostatky a poruchy vyskytující se v těchto vztazích
nemají zpravidla svoji příčinu v neochotě dodavatelů, ale
v tom, že v předrealizační etapě nebyly s dostatečným před-
stihem vytvořeny předpoklady pro plnění plánovaných úkolů a
že tolik potřebná spolupráce socialistických organizaci
v etapě přípravy plánu byla zanedbána. Jeví se proto nutným
stanovit základní princípy spolupráce socialistických organi-
zací v uvedené etapě plánovacího procesu v hospodářském zá-
koníku tak, aby výsledky tohoto projednávání se staly pod-
kladem pro utváření a formování smluvních vztahů. Jednota
plánovacích prací a uzavírání hospodářských smluv musí mít
svůj adekvátní výraz i v právní úpravě - hospodářském záko-
níku, který se s ohledem na svoji úlohu jako nástroje pláno-
vitého řízení národního hospodářství nemůže omezovat Jen
na úpravu závazkových vztahů.
Při normotvorbě Je třeba respektovat objektivní charak-
ter ekonomických vztahů právem upravovaných tak, aby právní
normy účinně ekonomické vztahy upevňovaly a rozvíjely. V da-
nou případě nelze přehlédnout, že hospodářské vztahy v etapě
přípravy a tvorby plánu mají dvojí povahu. Projednáváni
- 10 -
dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu
poskytuje podklady jednak pro zpracování návrhů plánu, jednak
pro smluvní zabezpečování plánovaných úkolů. Proto se jeví
nutné, aby nejen zákon o národohospodářském plánování, ale i
hospodářský zákoník stanovil základní principy spolupráce již
v etapě přípravy plánu. Na tomto základě se navrhuje stanovit
v hospodářském zákoníku tyto zásady:
- povinnost dlouhodobých odběratelů a dodavatelů vzájemně
projednávat v potřebném předstihu záměry v rozvoji výrobních
programů, inovaci sortimentu a výraznější změny v předpoklá-
daném rozsahu a sortimentním nebo časovém členění dodávek
a odběrů,
- povinnost zakončit na základě rozpisu úkolů pro vypracováni
návrhu plánu Jednáni o dodavatelsko-odběratelských vztazích
uzavřením smlouvy přípravné, popřípadě sepsáním protokolu
ve všech těch případech, kdy projednáváni dodavatelsko-odbě-
ratelských vztahů bude uloženo
jako povinnost právním před-
pisem nebo opatřením vlády ČSSR,
- povinnost orgánů hospodářského řízení projednáváni dodava-
telsko-odběratelských vztahů organizovat a ve stanovených
případech řešit včas připadne rozpory.
2. Vztah plánu a závazku a problematika dlouhodobých smluv
Ve vztahu plánu a hospodářského závazku lze pozorovat
dvě vzájemně působící a prolínající se tendence: na jedné
straně má plánováni vliv no smlouvu v tom směru, že plén Je
prvotním a určujícím faktorem pro utváření smluvních vztahů
a na druhé straně má smlouva vliv na tvorbu plánu. Nesporná
je určující role plánu na smluvní vztahy. Ukázala se však
nutnost zkoumat hlouběji i druhou stránku a všimnout si funkce
smlouvy, zejména dlouhodobé, a jejího vlivu na tvorbu plánu.
- 11 -
Po zkušenostech z minulého období a prováděných rozborů
dodavatelsko-odběratelských vztahů se stále výrazněji ukazo-
valo nutným, aby uzavírání hospodářských smluv bylo orga-
nicky začleněno do plánovacího procesu a stalo se tak jeho
integrální součásti. V čl. VII. hospodářského zákoníku je
sice stanoveno, že jednání o hospodářských smlouvách je
významnou součásti plánovacích prácí, avšak v dalších usta-
noveních hospodářského zákoníku není tato problematika upra-
vena dostatečným způsobem. Nutně se proto pociťuje potřeba,
aby smlouva se stala jednou z metod plánování a stala se
v mechanismu tvorby plánu a plánováni vůbec závazným podkla-
dem pro plánovací práce a aby hospodářský zákoník tuto pro-
blematiku upravil tak, že nadřízené orgány hospodářského
řízení a bilanční orgány při rozpisu úkolů určených pro vy-
pracování návrhů plánů, při rozpisu bilanci o při rozpisu
úkolů plánu jsou povinny vycházet ze smluv uzavřených na zá-
kladě plánovacích rozhodnutí. Stejně tak je třeba stanovit,
že závazky z hospodářských smluv jsou pro organizace závaz-
ným podkladem pro zpracováni jejich hospodářského plánu,
zejména plánu výroby.
Analýzou dodavatelsko-odběratelských vztahů bylo též
zjištěno, že vliv hospodářské smlouvy na ovlivňováni struk-
tury a sortimentu dodávek ve výrobních plánech podniků je
výraznější a efektivnější v případech, kdy se hospodářská
smlouva uzavírá před zpracováním výrobních plánů. Tomuto
účelu nejlépe slouží dlouhodobá smlouva, zejména přípravného
charakteru, která se uzavírá na dobu delší jednoho roku,
zpravidla na dobu pěti i více let a která dovoluje organizacím
"na širší ploše" určit vzájemnou spolupráci než to umožňuje
smlouva uzavřená na základě ročního plánu, Smlouva v tomto
pojetí vytváří lepší předpoklady pro zvýšení ingerence odbě-
ratelů na tvorbu plánu výroby a zlepšení postavení odběra-
telů v dodavatelsko-odběratelských vztazích.
- 12 -
Dlouhodobá smlouva není tedy jen právní kategorii.
Dlouhodobou smlouvu Jo třeba chápat jako důležitý zdroj
informací nezbytných zejména pro tvorbu plánů. Smlouva
dotváří plánováni v konkrétnostech týkajících se vlastních
potřeb a užití výrobků, jejich vývoje, sortimentu, jakosti, -
dodacích lhůt apod.
Dlouhodobou smlouvu nelze samozřejmá chápat tak, že by
nahrazovala úlohu plánu. I této smlouvě musí předcházet úkol
plánu a Jeho rozpis, jinak by pozbyla plánovitý charakter.
Podkladem pro povinná uzavírání dlouhodobých smluv bude proto
rozpis úkolů pětiletého plánu nebo rozpis úkolů aspoň na ně-
kolik let dopředu, obsahující rozsah hmotných dodávek a pro-
pojení na dodavatele a odběratele,
V souladu s požadavkem posilováni dlouhodobých vztahů
jeví se nutným upravit přípravnou smlouvu, která zahrne jak
dosavadní smlouvu o přípravě dodávek, tak nový typ smlouvy
o spolupráci (kooperační smlouvy). Podstatně bude rozšířen
okruh případů, kdy uzavření smlouvy o přípravě dodávek bude
vynutitelná, kdy budou vytvořeny právní předpoklady pro dlou-
hodobé smluvní propojováni dodavatelských a odběratelských
organizací a umožněno uzavírání těchto smluv též na úrovni
orgánů hospodářského řízeni, včetně ministerstev,
3. Zvýšení účinnosti hospodářských smluv a upevnění
smluvní discipliny,
Hospodářský zákoník síce stanoví právní povinnosti za-
jišťovat dodávky výrobků, prací a jiná způsoby hospodářské
spolupráce řádným uzavíráním hospodářských smluv, avšak pro
případ porušení povinnosti uzavírat hospodářské smlouvy
nestanoví žádné sankční důsledky. Situace v daném směru se
vyvíjela nepříznivé. Zejména u úzkoprofilových výrobků se
- 13 -
dodavatelské organizace pod různými záminkami vyhýbaly uza-
vírání hospodářských smluv a odběratelské organizace zpra-
vidla nevyužívaly svých práv k tomu, aby si uzavření hospo-
dářské smlouvy vynutily. Ze smluvní nezajištěnosti dodávek
vznikala u odběratelů značná nejistota, která se pak lavino-
vitě rozšiřovala i do navazujících dodavatelsko-odběratel-
ských vztahů. Navíc za tohoto stavu nemohly působit ty práv-
ní úpravy, které pod hrozbou majetkových důsledků měly vést
organizace k rádnému plnění smluvních závazků.
I když cestu ke skutečně účinné nápravě je nutno hledat
především v oblasti výrazné hmotné zainteresovanosti vedou-
cích hospodářských pracovníků na řádném uzavírání a plněni
hospodářských smluv, lze i cestou právní úpravy působit
v žádoucím směru.
V hospodářském zákoníku bude proto ve smyslu schválené
zásady jednoznačně uložena povinnost postupovat tak, aby
dodavatelské výrobní organizace měly v časové návaznosti
na uplynuti objednací lhůty uzavřeny hospodářské smlouvy
na plánovaný rozsah dodávek výrobků na příslušné dodávkové
čtvrtletí.
Tato úprava vytvoří zákonné předpoklady k tomu, aby na-
vazujícími opatřeními v oblasti řízení mohlo být účinně pů-
sobeno k posílení postavení odběratelů v dodavatelsko-odbě-
ratelských vztazích a k podstatnému zlepšení situace na
tomto důležitém úseku národního hospodářství. Nezbytná
navazující opatření, s nimiž "Soubor opatření" počítá, jsou
- stanovení a vyhlášení takových objednacích lhůt, které
budou vyjadřovat jen dobu objektivně technicky nezbytnou
k vlastní přípravě, výrobě a dodávce; to znamená jejich pod-
statné zkrácení oproti současnému stavu,
- postupný přechod k hodnocení činnosti výrobních hospodář-
ských jednotek a podniků na základě uzavírání a plnění
hospodářských smluv.
- 14 -
Podle schválené zásady bude pro dodávky a poddodávky
určené pro zabezpečení úkolů stanovených jmenovitě vládou
k dlouhodobému smluvnímu zabezpečení (státní cílové programy)
a pro dodávky náhradních dílů stanoveno kontraktační povin-
nost. Zjednoduší se proces uzavírání hospodářských smluv. Zdo-
konalí se způsob uzavírání hospodářských smluv v tom smyslu,
že formální nedostatky nemohou být příčinou bezesmluvních
vztahů, bude-li zřejmé, že vůle stran směřovala ke vzniku
smlouvy. Ve větším rozsahu než dosud bude umožněno, oby za
stanovených podmínek mohl plotně vznikat závazek k dodávce
z jednostranného právního úkonu.
4. Zvýšení účinnosti systému sankci
Řešení táto otázky je relativně samostatná problematika.
V souvislosti s výše uvedenými problémy, které se soustřeďuji
do plánovacího procesu a smluvního systému, bude posílena
účinnost majetkových sankcí úpravou hospodářského zákoníku,
podle niž bude hospodářská arbitráž ukládat dodavateli i
odběrateli povinnost odvést do státního rozpočtu penále
v případech, kdy zjisti buď sama nebo z podnětu kontrolních
orgánů, že penále nebylo ve stanovené lhůtě účtováno a
vymáháno.
Jako s dalším opatřením na tomto úseku se uvažuje o za-
vedení hospodářských pokut. Hospodářské právo obsahuje řadu
pozitivních úprav, ukládajících žádoucí postupy a chování
organizací o orgánů hospodářského řízení při plnění jejich
úkolů. Nemá však zatím účinné a konkretizované instrumenty
k vynucení těchto postupů a chováni. Tento nedostatek by
mělo odstranit zavedení hospodářských pokut, obdobně, jak
se stalo v některých socialistických státech (např. MLR,
NDR).
Hospodářskými pokutami by byly postihovány organizace
a orgány hospodářského řízení za závažné nebo soustavné
- 15 -
Jednáni proti zájmům společnosti, kde současné právní úprava
na majetkový postih nepamatuje (např. vypouštění o změny
výrobního programu v rozporu s právními předpisy, hrubé
porušení postupů stanovených pro přípravu plánu a pro od-
straňování rozporů, soustavné dodávání výrobků nízko kvality
atd. ).
Hospodářské pokuty by ukládaly orgány hospodářské arbi-
tráže na úrovni federace a republik, a to na návrh objektiv-
ních kontrolních orgánů (výbory lidové kontroly, ministerstva
financi, SBČs), které při kontrolách a revizích zjistí proti-
společenská jednání postihovaná hospodářskými pokutami.
V souvislosti se zvýšením účinnosti majetkových sankcí
a se zavedením hospodářských pokut budou připravena opatřeni,
podle nichž budou za dodržováni státní, plánovací a dodava-
telské discipliny hmotně odpovědni a zainteresováni příslušní
vedoucí pracovníci organizaci a orgánů hospodářského řízení.
5. Hospodářské závazky při vývozu, dovozu a hospodářské
spolupráci se zahraničím
Potřeba úpravy závazků v souvislosti s účasti na vnějších
ekonomických vztazích byla vyvolána především z toho důvodu,
že neustále se prohlubující zapojení čs. ekonomiky do mezi-
národní spolupráce, přineslo i jeho nové formy. Ode zejména
o čs. účast na mezinárodní specializaci a kooperaci výroby,
především ve vztahu k organizacím z členských států RVHP a
o dovoz investičních celků pro potřeby tuzemské investiční
výstavby.
Dalším důvodem byla skutečnost, že v posledních létech
došlo ke značnému zvýšení objemu vývozu a dovozu zboží. Vy-
plývá to z těchto statistických údajů (uvedených v mil. Kčs
fco stanice dodávajícího státu): zatímco v r. 1960 činil
- 16 -
vývoz celkem 13 892 a dovoz celkem 13 072, v roce 1978
vzrostl vývoz celkem na 63 609 a dovoz celkem na 68 074, při-
čemž index roku 1978/1977 činil u vývozu celkem 109, 2 %
a u dovozu celkem 107, 7 %. Tento růst objemu vyvážaného a
dováženého zboží, který bude pokračovat i nadále (viz zejména
Směrnice pro hospodářský a sociální rozvoj ČSSR v létech
1976-1980, schválený XV. sjezdem KSČ), znamená ve svých
důsledcích zvýšení nároků na úroveň specifické úpravy hos-
podářských závazků při vývozu s dovozu, kterou obsahuje
hospodářský zákoník.
Úprava hospodářských závazků při vývozu o dovozu v hos-
podářském zákoníku musí vyhovovat jednak požadavkům rozvíje-
jící se hospodářské spolupráce mezi členskými štáty RVHP,
jednak potřebě čelit tlakům, jimž je vystavována čs. ekono-
mika ve vztazích s kapitalistickými státy v důsledku všeobecné
krize kapitalismu, energetické krize a dalších negativních
vlivů projevujících se na kapitalistických trzích.
Právní regulace na tomto úseku bude proto zamořena
na posílení exportní způsobilosti a na posílení ochrany
hospodářských, zejména devizových zájmů státu.
6. Hospodářské vztahy k zabezpečení vědecko technického
rozvoje
Potřeba úpravy hospodářských závazků při vědecko-
technickém rozvoji je dána již tím, že hospodářský zákoník
tuto důležitou oblast vztahů specifickým a komplexním způ-
sobem neupravuje. Přitom oblast hospodářských závazků
při vědecko-technickém rozvoji má svá specifika, jejichž
právní vyjádření nelze bez porušení ústavních zásad pro
tvorbu právních předpisů upravovat jen v prováděcích před-
pisech (dosud vyhláška č. 35/1975 Sb. ).