V této souvislosti je správné připomenout
také členitou kulturně-výchovnou sféru
zahrnující rovněž různé
formy mimoškolské výchovy a vzdělávání,
kde přes všechny nedostatky, myslím, že
nejdále postoupila koordinace a řízení
kulturní aktivity různých institucí
a společenských organizací a jejich kulturních
zařízení, a to prostřednictvím
jednotných kulturně-výchovných plánů
zpracovávaných národními výbory.
Že v tomto směru jsou velké možnosti,
přesvědčil jsem se i ve svém volebním
obvodě na Svitavsku, kde se významná akce
"Kultura mládeže" rozšířila
ze škol i do odborářských jednotných
klubů pracujících a díky tomu přitahuje
do těchot zařízení k aktivnímu
kulturnímu životu tisíce mladých lidí.
Pravda, jsou to zatím jen první kroky, často
neúplné a nedůsledné, které
ještě nezabezpečují realizaci všech
cílů všestranného rozvoje socialistické
osobnosti, jak je má na zřeteli komunistická
výchova. Ale ukazují správný směr
i to, jak veliká práce nás tu teprve čeká.
Jestliže vysoká kvalita výchovy a vzdělanosti
v zájmu dalšího vzestupu rozvinuté socialistické
společnosti vyžaduje posilovat všemi dostupnými
formami jednotu a komplexnost výchovného působení,
nesmíme opomíjet ani druhou jeho stránku,
která umocňuje účinnost výchovy,
a tou je respektování těch či oněch
směrů výchovy.
Dovolte ještě jednou se odvolat na závěry
zasedání ústředního výboru
KSČ z března 1980, které zdůraznily
nezbytnost větší kocepčnosti, hlubší
diferencovanosti a vysoké odpovědnosti a vysoké
odpovědnosti za práci s mláděží
v rodině, škole, sdělovacích prostředcích,
umělecké tvorbě a zvláště
v působení Revolučního odborného
hnutí, Socialistického svazu mládeže
a Pionýrské organizace, celé Národní
fronty.
O tom, že zvláště orgány a organizace
Revolučního odborového hnutí a Socialistického
svazu mládeže si uvědomují tuto odpovědnost,
svědčí jejich úzká vzájemná
spolupráce, kterán se promítá do konkrétních
opatření ústředních orgánů,
je uplatňována ale i na úrovni krajů,
okresů a zejména v základních organizacích.
Potvrdilo to i společné zasedání sekretariátu
Ústřední rady odborů a sekretariátu
ústředního výboru SSM v dubnu t.r.,
které ukázalo na četné pozitivní
zkušenosti tohoto společného úsilí
odborů a SSM v uplynulých letech.
Mládežnické pracovní kolektivy se postupně
stávají nedílnou součástí
hlnutí brigád socialistické práce,
soucialistická soutěž o Rudý karafiát
jim dává příležitost prokazovat
pracovní mistroství a obětavost. Reflaktor
mladých přináší energetické
a materiálové úspory, činnost záloh
brigád socialistické práce přispívá
k výchově a přípravě mladé
generace na dělnická povolání, hnutí
ZENIT napomáhá řešení úkolů
vědeckotechnického rozvoje atd. Úsilím
ROH a SSM se daří řešit i mnohé
problémy životních a pracovních podmínek
pracující mládeže. Rozšiřují
se možnosti pro aktivní využívání
volného času mladých lidí a pro jejich
oddech po práci v kulturních, tělovýchovných,
sportovních a rekreačních zařízeních
odborů a mládeže. Cenné zkušenosti
byly získány z práce patronů dělnické
mládeže, rozšířila se a zkvalitnila
rovněž patronátní činnost brigád
socialistické práce nad pionýrskými
kolektivy, zvýšila se podpora činnosti stanic
mladých techniků a přírodovědců,
v pionýrských táborech ROH se postupně
uplatňuje výchovný systém Pionýrské
organizace SSM.
Není pochyb, že to všechno významně
pojsiluje účinnost výchovného procesu
započatého u mladého člověka
školou a pomáhá upevňovat v jeho vědomí
světonázorové, morální i pracovní
hodnoty, kterými ho škola vybavuje do života.
Zvláště některé formy, které
se uplatňují v tomto společném výchovném
působení Revolučního odborového
hnutí a Socialistického svazu mládeže,
zasluhují zvýšenou pozornost, protože
mají bezprostřední vztah k hlavním
cílům přestavby našeho školství.
Jsou to především stanice mladých techniků,
které významně přispívají
k pracovní a polytechnické výchově
dětí. Nedávno hodnotila Ústřední
rada odborů zkušenosti odborových orgánů
při zakládání a činnosti stanic
mladých techniků na obvodě Praha 9, kde jsou
dosahovány velmi dobré výsledky. Od roku
1977, kdy vznikly první stanice při učebním
závodě ČKD a v učňovském
zařízení AVIA Letňany, s cílem,
povzbudit větší zájem dětí
o dělnické a technické profese, pracuje dnes
v tomto obvodě již 9 stanic mladých tachniků,
zahrnujících 15 odborných sekcí a
přes 200 dětí. Většina jich rozvíjí
činnosti při velkých strojírenských
závodech, ale část také pod patronátem
závodů přímo ve školách,
ve školních dílnách, které jsou
materiálně vybavovány patronátním
závodem. Důležitou podporu při zakládání
a činnosti stanic poskytují i stranické orgány,
které dbají na to, aby ředitelé vybraných
závodů zabezpečovali tento úkol ve
spolupráci s ROH a SSM. Zkušenosti mladých
techniků z obvodu Praha 9 ukazují, že v současné
době je to jedna z nejprogresívnějších
forem přípravy dětí na dělnická
povolání, což se odráží
i v úspěšném získávání
učňů do technických profesí
a ve zvýšeném zájmu o studium na středních
průmyslových školách.
Další formou, která sice má již
v našich závodech pevné místo, ale s
novým pojetím výuky ve středních
odborných učilištích nabývá
kvalitativně nového významu, je instituce
patronů dělnické mládeže.
Pracující a široká veřejnost
uvítali, že středoškolské studium
a příprava kvalifikovaného dělníka
byly postaveny na stejnou společenskou úroveň.
Nemůžeme však přehlédnout připomínky,
které upozorňují i na nedostatky a mezery
právě odborné přípravy v učilištích.
Právě zde se, myslím, otevírá
pro činnost patronů dělnické mládeže
nové pole působení. Jde zejména o
to, aby se úloha patronů výrazněji
projevila tehdy, když chlapci a děvčata přecházejí
od studia teoretických předmětů k
odbornému výcviku, když si ve výrobní
praxi mají osvojovat návyky, zručnost a skutečný
fortel dělníka s vysokou kvalifikací.
Přestože jako patroni dělnické mládeže
jsou vybíráni převážně
zkušení dělníci, mistři, pracovníci
s bohatými životními a pracovními zkušenostmi
i s vřelým vztahem k mladým lidem, neobjdou
se bez pomoci, aby si neustále rozšiřovali
nejen politické a odborné znalosti, ale získávali
a mohli uplatňovat i pedagogické schopnosti. Tady
je opět názorně vidět, jak je nezbytná
spolupráce školy, hospodářského
vedení závodu, odborové organizace, SSM a
dalších, v zájmu jednotného výchovného
působení.
V souhrnu činitelů, které vstupují
svým vlivem do výchovného procesu, přsto
zapomínáme na odpovědnou úlohu vedoucích
pracovníků v závodech, podnicích,
ale i na ostatních pracovištích. Nejde jen
o to, aby se vedoucí pracovníci aktivně podíleli
na výchovných akcích, aby dělali školení
apod. Mnoho problémů vzniká tím, že
vedoucí pracovník často nedomýšlí
výchovné důsledky svých rozhodnutí,
organizačních a hospodářských
opatřeních. A mnohdy se tato odpovědnost
od něho ani důsledně nevyžaduje. Osobní
příklad vedoucího pracovníka, jeho
politický rozhled, odborné schopnosti, dodržování
jednoty slov a činů hrají nesmírnhě
důležitou úlohu z hlediska výchovy,
pro podněcování tvůrčí
iniciativy, posílení uvědomělé
pracovní kázně a nastolení příznivého
ovzduší v pracovních kolektivech, pro vytváření
nezbytných podmínek všestranného rozvoje
socialistické osobnosti.
Chtěl bych rovněž připomenout dva důležité
nástroje, které byly vytvořeny s cílem
prohlubovat cílevědomost, kompexnost i plánovitost
v zájmu zkvalitňování socialistické
výchovy a vzdělanosti, ale doposud jich nedostatečně
využíváme. V závodech a podnicích
existují komplexní plány kádrového,
personálního a sociálního rozvoje,
které zahrnují a mají zahrnovat i plány
dalšího vzdělávání a zvyšování
kvalifikace pracovníků. V obcích a ve městech
máme kromě jednotných plánů
kulturní činnosti také kulturně politické
části volebních programů, které
nejsou právě po této stránce ještě
plně doceňovány. Učinit výchovu
a vzdělávání opravdu věcí
celé společnosti znamená, že cíle,
které sleduje přestavba našeho školství,
cíle komunistické výchovy, se musí
promítnout i do úsilí a života pracovních
kolektivů, celé naší občanské
pospolitosti.
Soudružky a soudruzi poslanci, člověk jako
jednotlivec - mladý i dospělý - formuje své
aktivní postoje a uvědomělé praconí
i společenské jednání v duchu socialismu
nejen na základě racionálního pochopení,
které mu dává a umožňuje škola
a vzdělání, ale i poznámním
a pod vlivem životní praxe. Výchovná
práce bude mnohem účinnější,
když se bude opírat o pevný základ sociálně
ekonomické politiky strany, o upevňování
materiálních a duchovních základů
socialistického způsobu života, který
vytváříme. Ruku v ruce s důslednou
realizací všech opatření, která
směřují k zdokonalení vzdělávací
soustavy, jsme proto povinni usilovat o to, aby se v životě
pracujících ještě výrazněji
projevovaly dobré výsledky národního
hospodářství, rychlejší technický
pokrok, abychom důsledněji naplňovali program
XVI. sjezdu Komunistické strany Československa a
upevňovali tak životní a sociální
jistoty našeho lidu, k nimž neoddělitelně
patří i rostoucí úroveň vzdělanosti,
naše socialistické školství.
Předseda SN D. Hanes: Ďakujeme poslencovi Kačírkovi.
Udelujeme slovo poslankyni Kancírovej.
Poslankyně D. Kancírová: Vážené
soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení
hosté, na 4. zasedání ÚV KSČ,
které se v říjnu roku 1981 zabývalo
úkoly rozvoje zemědělství a výživy,
bylo kromě jiného zvláště zdůrazněno,
že rozvoj zemědělství a celého
komplexu odvětví zabezpečujících
výživu lidu, je neoddělitelně spojen
s celkovými úkoly naší ekonomiky, našeho
národního hospodářství. O to
více, řekl v závěru svého vystoupení
na tomto jednání tajemník ÚV KSČ
s. Pitra, vystupuje do popředí kategorická
důsledná orientace na plné využití
všech vnitřních zdrojů a rezerv. Ty,
přece zdaleka, ani v našem zemědělství
nejsou vyčerpány.
Na mnoha našich jednáních jsme se, soudružky
a soudruzi, již od té doby zabývali odhalováním
těchto zdrojů a možností; věnovali
jsme problematice zemědělství i samostatnou
schůzi Sněmovny národů v minulém
roce. Dnes chci hovořit o jedné důležité
a závažné rezervě a možnosti dalšího
zvyšování zemědělské výroby,
kterou je tvalitní a všestranná výchova
vzdělávání odborníků
pro zemědělství a potravinářský
průmysl. Vzdělávání a výchova
odborníků není jistě jen záležitostí
mladé generace, toho jsme si všichni vědomi,
ale hlavně na práci s mladými lidmi jsme
se při poslaneckých průzkumech výboru
pro zemědělství a výživu Sněmovny
národů zaměřili a mladým jsme
věnovali největší pozornost.
Skupinové poslanecké průzkumy byly, jak již
bylo uvedeno ve zpravodajské zprávě, prováděny
na Vysoké škole zemědělské v
Brně, na Střední průmyslové
škole potravinářské technologie v Pardubicích
a na státním statku v Hubicích na okrese
Bratislava-venkov. Tyto školy a státní statek
byly vybrány jako reprezentanti našeho školství
a praxe.
Velký význam měly však i individuální
poslanecké průzkumy, mnoho poznatků a zkušeností
bylo také získáno v rozpravách na
jednáních výborů pro zemědělství
a výživu SL a SN a mimořádně
závažné byly a jsou i vlastní zkušenosti
jednotlivých poslanců z jejich každodenní
praxe.
Každý zemědělský i potravinářský
podnik věnuje v současné době otázkám
výchovy mladých odborníků značnou
pozornost. Všichni si uvědomují, že takové
budou výsledky v zemědělství, jací
budou naši mladí, jaká bude jejich pracovní
aktivita, jaký bude jejich zájem, jejich organizační
schopnosti, umění získávat své
spolupracovníky pro překonávání
problémů, pro plnění úkolů,
jak rychle si naši absolventi škol uvědomí
svou povinnost vůči společnosti, nutnost
mít rád svou právi a také nutnost
dělat něco navíc než ukládá
pracovní povinnost, pracovní řád.
Máme schopné mladé odborníky, máme
absolventy škol, o kterých můžeme říci,
že vyrostou v dobré vedoucí a řídící
pracovníky. Je mnoho těch, kteří jsou
odborně i politicky dobře připraveni pro
praxi - o tom jsme měli možnost se při průzkumech
přesvědčit. Nebylo by ale správné,
kdybychom nezdůraznili, že toto nemůžeme
konstatovat o převážné většině
našich studentů a absolventů. Je skutečností,
že mnozí mladí lidé se bojí odpovědnosti,
nemají zájem o komplexní chápaní
svého postavení v závodě, na statkum
v družstvu, nebo v jiném místě svého
bydliště. Často musíme přiznat,
že mladí znají hodně o svých
právech, méně již o svých povinnostech.
Mnohdy si nechtějí uvědomit, že práce
v zemědělství má své specifičnosti
- svláště v délce pracovní doby,
v tom, že není možno dělat rozdíl
mezi oficiálními pracovními dby a dny pracovníhoi
klidu. Zarážející je někdy i
jejich malá schopnost jednání s lidmi, apolitičnost
a navzájem o získávání nových
odborných a politických znalostí a zkušeností.
Samozřejmě, že to neplatí o všech
mladých absolventech, ale není dobré, že
se vůbec s těmito negativními jevy, které
jsem uvedla, setkáváme. Jistě se jich postupně
mladí zbavují, ale někdy až příliš
pomalu. Rozhodně nechci patřit k těm, kteří
kritizují naše mladé a nechtějí
vidět dobré a kladné co v nich je. Nejen
já, ale všichni jsme jistě přesvědčeni
o tom, že pouze elán mladých a zkušenosti
těch starších mohou plnit to, co od nás
společnost očekává. Uvědomujeme
si, že maturitou nebo získáním inženýrského
nebo doktorského diplomu nekončí výchova
člověka.
Je proto třeba znovu zhodnotit systém praktické
přípravy absolventů a navrhnout opatření,
která by tuto praktickou přípravu studentů
vysokých škol podstatně posílila tak,
aby studenti prostřednictvím výrobní
a provozní dlouhodobé praxe v praktické práci
poznali sociální prostředí zemědělství,
získali úzké kontakty s pracujícími
v tomto odvětví národního hospodářství,
poznali namáhavost a odpovědnost práce v
zemědělství, zapojili se do praktické
a politické činnosti ve společenských
a politických organizacích a naučili se praktické
a politické otázky řešit.
Je třeba kladně hodnotit, a to bylo také
při průzkumech zdůrazňováno,
význam praxe po skončení školy, pozornost,
která je věnována podnikům, kde ji
absolventi vykonávají.
Ocenit bylo nutno zejména i zájem škol o umístění
absolventa, o jeho další uplatnění v
praxi, snahu o udržování kontaktu mezi školou
a praxí.
Naše vysoké i střední odborné
školy zemědělského zaměření
se setkávají s celou řadou skutečností,
se kterými se musejí vyrovnat. Je to např.
fakt, že pouze nízké procento uchazečů
o studium na vysoké škole zemědělské
je z rolnických rodin, např. Vysoké škole
zemědělské v Brně je to jen 10 % a
téměř polovinu tvoří ženy.
Na střední průmyslové škole potravinářské
technologie v Pardubicích např. dívky tvoří
převážnou část posluchačů
- v roce 1982 bylo ze 144 studentů 116 dívek. Na
této škole je přijímáno 60 -
70 % studentů z vesnic, problém je však v tom,
že ne z míst, kde mají po skončení
školy pracovat a pak nastávají potíže
s odchodem z domova apod. Značný problém
je i ten, že práce ve směnném provozu,
často i fyzicky velmi náročná, není
vždy pro mladé dívky nejvhodnější.
K některým dalším poznatkům jen
velmi stručně: na vysokou školu zemědělskou
přicházejí studenti z gymnázií
dobře připraveni z teoretických předmětů,
studenti ze zemědělských technických
škol jsou zase naopak úspěšní ve
studiu odborných předmětů a dobře
se uplatňují v praxi. Je nutno velmi kladně
vhodnotit úroveň vysokoškolských učitelů
Vysoké školy zemědělské v Brně,
jejich zájem o absolventy, o názornou výuku
i o vlastní vzdělávání. Totéž
je možno říci o pedagogickém sboru Střední
průmyslové školy potravinářské
technologie v Pardubicích. Významný je podíl
vysokých škol na vědeckovýzkumné
zýkladně, dobrá je spolupráce vysokých
a středních škol s výzkumnými
a šlechtitelskými ústavy, ale i s výrobními
závody. Např. Vysoká škola zemědělská
v Brně spolupracuje s 64 výrobními závody,
JZD a státními, statky.
Je třeba se také zmínit o praktické
přípravě studentů. Praxe jsou reslizovány
ve vybraných zemědělských závodech,
v maximální míře je respektována
zásada sladění oboru studia s charakterem
a výrobní specializací zemědělského
podniku. Potíže však jsou s časovým
zařazováním praxe do studia, např.
podle učebních plánů má na
oboru provoz a ekonomika zemědělství končit
praxe v ll. ročníku, a to je vlastně před
výukou profilujících předmětů.
Příprava studentů na řídící
a vedoucí funkce se provádí jen výukou
předmětů Řízení a organizace
zemědělské výroby a řízení
zemědělských podniků, a to se jeví
jako nedostatečné. Je však nutno se zmínit
o tom, že probíhá příprava systémů
společensko-politické aktivivty, jejímž
cílem je naučit studenty jednání s
lidmi, organizovat a řídit kolektiv.
Rozmísťovacím zařízením
je na školách věnována tradičně
velká pozornbost a na vysokých školách
zemědělských jsou prováděna
prostřednictvím ústavu zemědělské
praxe. Zájem o absolventy je poměrně značný
a nabídky míst každoročně převyšují
počty absolventů. Rozmísťovací
řízení plní svůj účel
i ve vztahu k potřebám požadavků krajských
a okresních zemědělských správ.
Např. v uplynulém roce bylo z celkového počtu
posluchačů agronomické fakulty Vysoké
školy zemědělské v Brně umístěno
přímo v zemědělských provozech
téměř 90% sbsolventů. Nabídky
volných míst absolventů střední
průmyslové školy potravinářské
technologie jsou především pro chlapce.
Celkově je možno říci, že zájem
o absolventy ze zemědělské praxe je trvale
vysoký. Bylo by dobré ještě více
do budoucnosti sladit počty přijímaných
uchazečů s reálnými požadavky
jednotlivých okresů, zejména v pohjraničních
oblastech.
Materiálové a dinanční zabezpečení
škol - jak ukázali průzkumy - odpovídá
potřebám. Prostory pro výuku jsou mnohdy
nedostačující, teoretické předměty
se musí vyučovat v náhradních prostorách,
učebny není možno specializovat, výuka
probíhá mnohdy v době od 7 hodin až
do 20 hodin.