Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

Omluveni poslanci

Sněmovny lidu:

Bahyl, Biľak, Boroš, Brabenec, Grégr, Hajn, Janák, Jandová, Kapitola, Lipovský, Mičinová, Mikundová, Minďaš, Nejezchleb, Obzina, Pakán, Panster, Pátek, Rohlíček, Sagová, Sommer, Svěrčina, Svoboda, Tesař, Zavadil, Žákovič

Sněmovny národů zvolení v České socialistické republice:

Auersperg, Bernášková, Fojtík, Kvasil, Štáfek, Šupka

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské socialistické republice:

Boďa, Lefflerová, Marko, Muržic, Nováček, Sidó, ŠIapka, Štanceľ, Turzo, Zagiba

Předseda FS A. Indra: Vážené Federální shromáždění, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, všechny vás srdečně vítám a zahajuji 18. společnou schůzi IV. volebního období Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění Československé socialistické republiky.

Jménem všech přítomných co nejupřímněji vítám na naší společné schůzi generálního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Československa, prezidenta republiky soudruha Gustáva Husáka. (Potlesk.)

Vítám i další vedoucí představitele ústředního výboru Komunistické strany Československa, představitele orgánů Národní fronty, společenských organizací a politických stran. Stejně vítám členy federální vlády, vedené jejím předsedou soudruhem Ľubomírem Štrougalem. (Potlesk.)

Jsme rádi, že pozvání k účasti na naší dnešní společné schůzi přijali vedoucí představitelé diplomatických misí členských států Varšavské smlouvy. I je mezi námi co nejupřímněji vítám. (Potlesk.)

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, předsednictva Sněmovny lidu a Sněmovny národů se usnesla konat společnou schůzi sněmoven s pořadem, který jste obdrželi na pozvánkách.

Jsou k návrhu předsednictev sněmoven nějaké připomínky nebo dotazy? (Nebyly.) Není tomu tak.

Podle zjištěné účasti jsou obě sněmovny usnášení schopné.

Nejdříve prosím o hlasování poslance Sněmovny lidu.

Kdo z nich souhlasí s návrhem svého předsednictva na konání společné schůze sněmoven s navrženým pořadem? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikoli.

Sněmovna lidu schválila návrh jednomyslně. Nyní prosím, aby se vyjádřili poslanci Sněmovny národů.

Kdo z vás, soudružky a soudruzi, souhlasí s návrhem předsednictva Sněmovny národů na konání společné schůze s navrženým pořadem? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikoli.

I Sněmovna národů schválila návrh jednomyslně.

Vzhledem k výsledkům hlasování konstatuji, že obě sněmovny se usnesly v souladu s článkem 34 odst. 2 ústavního zákona o československé federaci na konání společné schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů a schválily její pořad.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, v souvislosti se schváleným programem považuji za svou povinnost informovat vás alespoň stručně o setkání představitelů parlamentů spojeneckých zemí, které se konalo 14. května v Budapešti při příležitosti 30. výročí vzniku Varšavské smlouvy.

Ve vystoupeních vedoucích všech delegací a v jednomyslně přijatém závěrečném komuniké zdůraznili účastníci historickou úlohu Varšavské smlouvy při rozvíjení všestranné bratrské součinnosti jejích členů v zájmu věci socialismu, pokroku a míru.

Konstatovali jsme, že především Varšavské smlouvě patří zásluha o zachování míru v Evropě. Na budapešťském setkání jsme vysoce ocenili, ze protokol o prodloužení doby platnosti Varšavské smlouvy, který 26. dubna podepsali nejvyšší představitelé našich zemí, je aktem, který odpovídá životním zájmům lidu bratrských zemí a slouží k upevnění míru a mezinárodní bezpečnosti. Jsem přesvědčen, že i naše Federální shromáždění dnes vysloví před ratifikací prezidentem republiky jednomyslný souhlas s tímto Protokolem.

Účastníci budapešťského setkání vřele uvítali provolání ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, prezídia Nejvyššího sovětu a Rady ministrů Svazu sovětských socialistických republik ke 40. výročí ukončení 2. světové války. Vyzvedli rozhodující úlohu Sovětského svazu, jeho lidu a Rudé armády na tomto světodějném vítězství při osvobozování porobených národů a na záchraně lidstva před fašistickým morem. Vysoce byla hodnocena důsledná mírová politika Sovětského svazu, jeho iniciativní návrhy a principiální postup v mezinárodních jednáních. Znovu jsme zdůraznili úlohu a odpovědnost parlamentů a poslanců za zajištění nejzákladnějšího lidského práva, práva na život. V závěrečném komuniké se představitelé parlamentů zemí Varšavské smlouvy obracejí jménem všech svých poslanců k parlamentům a poslancům Evropy a světa s naléhavou výzvou, aby se stali aktivními partnery v boji proti hrozbě jaderného vyhlazení, za zajištění světového míru a bezpečnosti.

Naše delegace ujistila všechny přítomné představitele bratrských zemí, že Federální shromáždění Československé socialistické republiky, všichni jeho poslanci, v duchu politiky Komunistické strany Československa a Národní fronty nebudou litovat sil, aby těchto vznešených cílů, bytostně důležitých pro osudy celého lidstva, bylo dosaženo.

Soudružky a soudruzi, projednáme jediný, ale bezesporu velmi významný bod schváleného pořadu. Je jím

Vládní návrh, kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Protokol o prodloužení doby platnosti Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané ve Varšavě dne 14. května 1955, jenž byl podepsán ve Varšavě dne 26. dubna 1985 (tisk 166).

Návrh odůvodní předseda federální vlády soudruh Štrougal, kterého prosím, aby se ujal slova.

Předseda vlády ČSSR L. Štrougal: Vážený soudruhu generální tajemníku ústředního výboru strany a prezidente republiky, vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté!

Scházíme se na schůzi Federálního shromáždění, nejvyššího zákonodárného orgánu naší vlasti, abychom posoudili Protokol o prodloužení doby platnosti Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Protokol schválený na setkání nejvyšších stranických činitelů sedmi evropských socialistických států dne 26. dubna 1985 ve Varšavě a podepsaný z vůle lidu, za nás všechny, generálním tajemníkem ústředního výhoru strany, prezidentem Československé socialistické republiky, soudruhem Gustávem Husákem.

Naše jednání má historický význam. Vždyť po třiceti letech znovu potvrzujeme svoji oddanost, podporu a věrnost závazku internacionální obrany vymožeností vykoupených potem a krví nejlepších synů a dcer národů, které se rozhodly uskutečnit tužby nespočetných generací revolucionářů a vybudovat nejlepší společnost světa - socialismus.

Proto v metropoli bratrského Polska, kde po posouzení všech aspektů mezinárodní situace bylo jednomyslně přijato rozhodnutí dále upevňovat jednotu a semknutost spojeneckých zemí, bok po boku hájit pozice socialismu ve světě a spolehlivý mír v Evropě, se jednalo plně v souladu s životními zájmy Československa.

Je symbolické, že k projednání a schválení Protokolu zasedá federální shromáždění v době májových vzpomínek na slavné dny osvobození Československa a celé Evropy před 40 lety, v době, kdy jsme si s úctou a vděčností připomněli zásluhy hrdinné Rudé armády, která stála u základu nové a šťastné éry naší vlasti. Vždyť právě minulá čtyři desetiletí míru, vyplněná pokojným budováním státu a spokojeného života naší společnosti, přímo odvisela od solidarity, podpory a pomoci, které poskytovalo sobě i druhým socialistické společenství v čele se Sovětským svazem, spolehlivě zajištěné Varšavskou smlouvou - obranným a politickým svazkem nového typu. Štít naší kolektivní bezpečnosti, a kdyby toho snad bylo jednou třeba, i meč naší odplaty.

Je tomu téměř na den třicet let, co v těchto již památných prostorách zazněla v souvislosti s ratifikací Varšavské smlouvy mnohá vážná a prozíravá slova. Smlouva podepsaná ve Varšavě 14. května 1955 totiž odpovídala od počátku základním tužbám našich národů. Hluboce znepokojených, že po kruté zkoušce druhé světové války některé západní země rozpoutaly studenou válku, začaly horečně zbrojit, formovat po celé planetě systém agresivních vojenských bloků, v nichž hrál rozhodující roli Severoatlantický pakt, založený již v dubnu roku 1949. Takže několik let po válce jsme byli zase konfrontováni s politikou síly, s nebezpečím agrese, s pokusy řešit zbraněmi dějinný zápas mezi pokrokem a reakcí, mezi socialismem a kapitalismem. Tím více jsme pak vítali, že do čela velení spojených ozbrojených sil, odpovědného za uhájení celistvosti našeho varšavského svazku, za obranu socialistického společenství, byl povolán legendární osvoboditel Prahy, maršál Koněv.

Přitom již tenkrát bylo zdůrazněno, že naším trvalým cílem je dosažení stavu kolektivní bezpečnosti v Evropě, že dbáme zásady řešení všech otevřených otázek cestou jednání, že usilujeme o mírovou spolupráci mezi všemi státy bez ohledu na jejich společenské a státní zřízení.

Varšavská smlouva, ratifikovaná tehdejším Národním shromážděním Československé republiky dne 24. května 1955, byla v uplynulých desetiletích rozhodujícím faktorem vojenské rovnováhy v Evropě i ve světě. Především vůči již šest let existujícímu Severoatlantickému paktu, jehož členem se právě v té době stává proti duchu a liteře spojeneckých ujednání i Německá spolková republika. Tedy země, odkud i v těchto dnech zaznívají nebezpečné hlasy revanše, které znevažují výsledky druhé světové války, volají po revizi evropských hranic, jitří vztahy mezi národy i státy vůči nám, i vůči našim spojencům.

Tím se naše země ocitla na hranici dvou světů ve smyslu nejen státně politickém, nýbrž i vojenském. A proto měla Varšavská smlouva, její společenská síla i její vojenské možnosti rozhodující význam pro zajištění obrany naší vlasti, pro respektování suverenity a nedotknutelnosti našich hranic. Stala se předním garantem naší státnosti, zárukou klidu na našem západním pomezí. A to i v době, kdy se rozmístěním amerických raket středního doletu na území některých západoevropských zemí výrazně zvětšilo ohrožení naší země, na něž jsme na konci roku 1983 byli nuceni spolu se svými spojenci odpovědět protiopatřením, aby naše obrana zůstala na patřičné úrovni.

Vždy jsme ovšem byli hrdi na skutečnost, že Varšavská smlouva je od svého počátku nejen nástrojem vojenské obrany, hrází proti mocenské konfrontaci, proti všem pokusům vnutit nám v jakékoliv podobě pořádky kapitalistického systému. Zároveň jsme zdůrazňovali politický charakter organizace, její mírotvornou funkci, příklad spolupráce, koordinace a součinnosti na principech jednoty, rovnoprávnosti a vzájemnosti.

Proto z jednání Politických poradních výborů, z porad na nejvyšší úrovni a ze zasedání výborů ministrů zahraničí a obrany bratrských zemí zněly pravidelně do světa mírové iniciativy sledující cíle odzbrojení, zvláště v nukleární oblasti, návrhy mezinárodních záruk pro vyloučení nebezpečí válek a také podpory politice uvolnění a soužití. Dokonce jsme nejednou navrhovali členským státům NATO, aby byly současně rozpuštěny Varšavská smlouva a Severoatlantický pakt, nebo alespoň omezeny vojenské aspekty jejich působnosti. Žel, tyto návrhy nikdy nepadly na úrodnou půdu a vždy zůstaly neoslyšeny. Bohužel, nikdy nenastala ani situace předpokládaná v článku 11 Smlouvy - totiž vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, což by rovněž umožnilo, aby Varšavská smlouva pozbyla platnosti.

Bez patřičné odezvy zdravého rozumu zůstal ležet návrh, aby všechny jaderné mocnosti se po příkladu Sovětského svazu zavázaly, že nepoužijí jako první jaderné zbraně. Stejný osud potkal projekt Smlouvy o vzájemném nepoužití vojenské síly a zachování mírových vztahů mezi státy Varšavské smlouvy a zeměmi NATO. V poslední době pak i návrh, aby Sovětský svaz a Spojené státy rozhodly, že po celou dobu ženevských jednání nebude pokračovat vývoj, zkoušky a rozmísťování útočných kosmických zbraní, že budou zmrazeny strategické útočné zbraně a že bude zastavena další instalace amerických raket středního doletu v Evropě, jakož i odvetná opatření zemí Varšavské smlouvy. Znepokojuje nás rovněž, že v rozhovorech Sovětského svazu a Spojených států v Ženevě nebylo dosaženo, a to ze stejných důvodů, vážnějšího pokroku.

Naopak jsme po celá léta, a v poslední době více než jindy svědky dalších a dalších válečných hrozeb a činů, kdy imperialistické kruhy některých západních zemí ukazují, že se nevzdaly plánů na světovládu, na prosazení vlastních představ uspořádání života na naší planetě, na vnucení buržoazních pořádků všem. Za tím účelem stupňují zbrojení na zemi, na moři i ve vzduchu, nasazují nové systémy zbraní, hlavně raketových, a to i v blízkosti našich hranic. Navíc v posledních měsících USA s podporou některých spojenců vytyčují plány na militarizaci kosmu, v jejichž pozadí je nejen úmysl zabránit snížení a zákazu jaderných zbraní, ba naopak snaha rozpoutat další kolo zbrojení na daleko vyšší úrovni a tím se pokusit podlomit zásadu stability, rovnosti a stejné bezpečnosti.

Avšak nejen to. Imperialistické kruhy činy přímé agrese, vojenského a hospodářského nátlaku, státního terorismu prosazuji své plány na získání vojenské převahy ve světě, hlavně vůči socialistickému společenství a zemím Varšavské smlouvy. Je jim třeba proto říci hlasitě: "Už dávno o osudu světa nerozhodujete sami, pánové! Jsme stejně silní a nikdy si nedáme vnutit roli slabšího! Nedopustíme změnu poměrů v Evropě! Žádná revize Jaltské a Postupimské dohody se prostě konat nebude!"

Zároveň členské země Varšavské smlouvy, věrné svým internacionálním závazkům a povinnostem, budou jako v minulosti rozhodně podporovat všechny státy a národy, které imperialismus ohrozí, či vystaví přímé agresi.