Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Charvátovi. Po přestávce vystoupí jako první soudružka poslankyně Grygarová. Další část jednání bude řídit místopředseda Federálního shromáždění, předseda Sněmovny národů s. Dalibor Hanes. V jednání budeme pokračovat ve 13.30 hodin. Přerušuji jednání.

(Jednáni přerušeno ve 12 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.30 hodin.)

(Řízení schůze převzal místopředseda Federálního shromáždění a předseda Sněmovny národů D. Hanes.)

Předsedající předseda SN D. Hanes: Vážené súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, budeme pokračovať v rozprave k štátnemu záverečnému účtu československej federácie za rok 1983.

Udeľujem slovo poslankyni Alene Grygarovej, pripraví sa poslankyňa Dobromila Vávrová.

Poslankyně SL A. Grygarová: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, ve svém vystoupení se chci dotknout podmínek rozvoje naší socialistické kultury včetně požadavku na současnou uměleckou tvorbu.

Budování rozvinuté socialistické společnosti staví i sféru kultury a umění před nové, v mnoha směrech vyšší a náročnější úkoly, než tomu bylo doposud. Jejich společného jmenovatele lze nejobecněji charakterizovat jako stále intenzívnější růst účasti kultury na všestranném rozvoji socialistického člověka a naplňování jeho života mnohotvárným bohatstvím socialistických kulturních hodnot.

V období budování socialismu v Československé socialistické republice byla uskutečněna výstavba materiální základny kultury a vytvořeny podmínky pro rozmach všech jejích forem. Otevřely se nebývalé možnosti k tvořivé práci v kultuře všem, kdož mají talent a předpoklady. Kultura se stala záležitostí všech pracujících.

Vláda ČSSR ve smyslu politiky KSČ dlouhodobě, koncepčně a cílevědomě vytváří pro rozvoj kultury a umění dobrou materiálně technickou základnu a z celospolečenských zdrojů uvolňuje dostatek finančních prostředků k jejich dalšímu rozvoji.

Stačí pouze připomenout širokou síť našich profesionálních a stálých kulturních a uměleckých zařízení - kulturních domů, divadel, kin, galerií, muzejí, knihoven a řadu dalších specializovaných zařízení, v nichž denně kypí bohatý kulturní život.

Takovou základnou se nemohou pochlubit ani nejvyspělejší kapitalistické země, pro které je kultura většinou jenom synonymem komerčních zájmů. Tyto skutečnosti jsou všeobecně známy. Ze statistiky jen namátkou uvedu, že v ČSSR například máme přes 90 scén ve stálém provozu, na nichž pracuje přes 100 souborů. Máme přes 20 státních symfonických orchestrů, dvanáct a půl tisíce lidových knihoven, přes 500 muzejí, více než 1200 kin, přes 40 galerií, atd.

Pokud jde o činnost těchto institucí, je stejně pestrá a bohatá. Tak například se uskuteční ročně kolem 3 a půl tisíce koncertů, více než 2 a půl tisíce výstav, které zhlédne kolem 5 a půl miliónu návštěvníků, naše filmová studia natočí přes 50 hraných celovečerních filmů, je vyrobeno přes 12 a půl miliónu gramofonových desek, atd.

Neodmyslitelnou součástí našeho kulturního života kromě toho tvoří řada významných, dnes již tradičních kulturních a uměleckých akcí, známých a uznávaných i v zahraničí jak pro jejich jasnou ideově politickou koncepci, tak pro trvale vysokou uměleckou úroveň. Za všechny bych připomněla alespoň nejznámější, nedávno zakončený mezinárodní hudební festival Pražské jaro, pořádaný letos v kontextu Roku české hudby, nebo Bratislavské hudební slavnosti. Z divadelní oblasti alespoň celostátní divadelní přehlídku v Ostravě Divadlo dnešku.

Podobných, neméně významných akcí se však pořádá celá řada. Nedá mi, abych přitom také nevzpomněla na loňský velkolepý Rok českého divadla. Jeho vyvrcholení máme stále v živé paměti, a to zejména v souvislosti se 100. výročím Národního divadla.

Profesionální divadelní soubory nesly hlavní odpovědnost za tvůrčí naplnění ideových a uměleckých záměrů tohoto roku. Divadla měla na repertoáru na 180 inscenací, k nimž přibyly 193 premiéry her české, slovenské a světové klasiky i současné tvorby. V podobném výčtu akcí bych mohla pokračovat ještě dlouho. Jestliže zde uvádím řadu pozitivních faktů, neznamená to, že je v oblasti kultury a umění všechno v pořádku, a že nás dosažený stav může vést k sebeuspokojení.

V kulturní politice nejde jenom o rozsah umělecké a kulturně společenské činnosti těles, jednotlivců a zařízení, ani jen pouze o její úroveň. Jde i o to, aby vytvářené kulturní hodnoty byly také co nejvíce využívány. I když se účast pracujících na kulturním životě zvyšuje, je v některých oblastech kultury tento růst příliš pomalý a někdy i stagnuje.

Je možné kladně hodnotit například zájmovou uměleckou činnost, růst návštěvnosti muzejí a vlastivědných akcí, nebo vzestup zájmu o literaturu. Stagnuje však návštěvnost divadel a kin a jen velmi pomalu roste zájem o koncerty. Nezvyšuje se ani návštěvnost výstav. Je to následek nejen vlivu televize, ale i úrovně výchovné práce a v neposlední řadě i samotné úrovně děl, která jsou veřejnosti předkládána.

Právě z tohoto poznání je potřebné usilovat o takové zprostředkování kulturních hodnot, aby bylo dosaženo vyššího stupně souladu zájmů společnosti s potřebami občanů. To vyžaduje, aby umělecká díla měla nejen ideovou hodnotu, ale aby respektovala princip lidovosti umění. Více bychom se měli zamýšlet nad tím, že zájmy části mladých lidí a mládeže o socialistickou kulturu a umění nejsou dosud na takové úrovni, která by odpovídala potřebám rozvoje naší socialistické společnosti.

Například návštěvnost na některých filmech je zabezpečována často organizovanou účastí školní mládeže. I na výstavách politického charakteru převažují hromadné školní výpravy. To samo o sobě není špatné, avšak za předpokladu, že organizovaná návštěva mládeže nebude trpět formalismem, který se projevuje tehdy, když mladí lidé přicházejí ze škol nedostatečně připraveni pochopit a vnímat obsah ideově estetického a kulturně politického poslání těchto akcí.

Na dokreslení toho mi dovolte, abych použila slov tajemníka ÚV KSČ soudruha Havlína, která pronesl minulý týden ve svém referátu na celostátní konferenci učitelů zde v Praze, kdy mimo jiné řekl:

"V daleko větší míře než dosud musíme prosazovat do každodenního života škol a výchovných zařízení estetickou výchovu. Na její výuce se musí ve školách podílet vedle erudovaných a ideově vyspělých učitelů i veškeré kulturně politické akce, jako koncerty, divadelní představení, výstavy, ale i seznamování se s kulturním a uměleckým bohatstvím zachovaným nám minulými generacemi, jež jsme povinni ochraňovat a rozmnožovat." (Konec citátu.)

Umění ve struktuře dnešního způsobu života musí člověku odkrývat jeho estetické bohatství a plnit přitom své nejzákladnější poslání, to jest, přispívat k jeho celkové kultivovanosti.

Z tohoto hlediska, vedle zmíněné sítě kulturních a uměleckých zařízení, plní ve společnosti důležité poslání umělecké tvůrčí svazy, které mají možnost významně ovlivňovat uměleckou tvorbu.

To se netýká jenom literární, dramatické nebo výtvarné tvorby, ale i tvorby hudební, především populárního žánru. Právě populární hudba je pro svůj masový vliv významným společenským činitelem, který v nejširším měřítku ovlivňuje city člověka a působí - často negativně - na myšlení i jednání zejména mladé generace. V tomto žánru se nejvíce projevuje nekritické přejímání cizích vlivů, estetických názorů i životního stylu, jejichž politické aspekty nejsou vždy v souladu s naší socialistickou morálkou. Z uvedeného hlediska by proto měly projevit více politické odpovědnosti především instituce a organizace, které se podílejí na masovém šíření tohoto hudebního žánru.

Soudružky a soudruzi poslanci, v souvislosti s projednáváním státního závěrečného účtu jsem v tomto krátkém vystoupení chtěla upozornit alespoň na některé aspekty využívání prostředků ze státního rozpočtu na další rozvoj kultury a umění. Tyto celospolečenské prostředky jsou opravdu značné a proto musíme mít všichni zájem na tom, aby se s nimi efektivně hospodařilo i v oblasti kultury a umění. Efektivnost v kultuře a umění však nelze zpravidla vyjádřit finanční nebo materiálovou úsporou, nebo ji posuzovat kritériem zisku, i když tato hlediska jsou také důležitá. Jedním nejdůležitějším kritériem je a zůstane účinnost ideově výchovného a estetického působení na člověka tak, aby pomáhalo aktivizovat jeho vztah k životu, ke společnosti, k práci a zpětně i ke kultuře a umění.

Proto si myslím, že je potřebné, aby všechny příslušné státní orgány, národní výbory, společenské a další organizace a instituce v rámci své kompetence věnovaly otázkám estetické působnosti kultury a umění trvalou pozornost a považovaly ji za neoddělitelnou součást komunistické výchovy pracujících a mládeže. To bude také nejspolehlivější zárukou toho, že veškeré materiální prostředky, které náš stát do této oblasti investuje, nejsou vynakládány neefektivně nebo zbytečně. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslankyni Grygarovej. Udelujem slovo poslankyni Dobromile Vávrovej. Do rozpravy sa pripraví poslanec Vladimír Bačík.

Poslankyně SL D. Vávrová: Soudružky a soudruzi, soudruh Husák na XVI. sjezdu KSČ hovořil o tom, že při zabezpečování cílů 7. pětiletky bude třeba daleko důsledněji realizovat dlouhodobou hospodářskou strategii vysoké efektivnosti výroby a kvality veškeré práce. Tuto myšlenku zdůrazňujeme a vysvětlujeme v současné době, kdy probíhá příprava plánů pro rok 1985 a zabezpečení úkolů roku 1984. Splnění těchto dvou roků může bezesporu v mnohém ovlivnit výsledek celé 7. pětiletky, která si nese označení "pětiletka kvality veškeré práce".

Podmínkou oprávněnosti tohoto zavazujícího názvu je zlepšování kvality, rozhodování na všech stupních, zvyšování úrovně řídící práce, zvyšování plánování, ekonomické i pracovní disciplíny a důsledné dodržování platných právních předpisů. Při tomto výčtu si uvědomujeme, že o potřebě kvalitní práce mluvíme sice už dlouho, ale protože se ji nedaří všude prosazovat, je třeba o ní hovořit i dnes.

Od roku 1981 byl postupně realizován v naší ekonomice Soubor opatření. Jeho jednotlivé části směřovaly ke stálému zvyšování nejen kvality plánu, ale i úrovně ostatních stránek řídícího mechanismu.

Jedním z prvních právních předpisů, který byl vydán k zavádění Souboru, byla velice potřebná vyhláška č. 48/1980 Sb., o hmotném bilancování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu. Z toho je zřejmé, že centrálními orgány nebyla a není podceňována důležitost utváření dodavatelsko-odběratelských vztahů.

Dodavatelsko-odběratelské vztahy nechápeme izolovaně, jako samostatnou problematiku, ale jako výslednici úrovně řízení a plánování na všech stupních, jako důsledek kázně a disciplíny v nejširším slova smyslu. V praxi se musí projevovat v plnění plánovaných úkolů nejen vcelku, ale v potřebném sortimentu, kvalitě i čase. A že úkol sortimentu nebere mnoho podniků vážně, dokazuje příklad z našeho Východočeského kraje: z 35 strojírenských podniků jich jen 7 splnilo v roce 1983 sortiment na 100 %, u ostatních chybělo až 16 %.

Smluvní kázni musíme v našich výrobních organizacích věnovat více pozornosti. Právě zde je totiž nejvíce nedostatků, které se často rafinovaně skrývají za úspěšné plnění globálních ukazatelů. Bylo by asi dobré rychleji zavést a využít sovětské zkušenosti v hodnocení, protože kritériem úspěšnosti práce podniku je v Sovětském svazu právě plnění uzavřených hospodářských smluv.

Značně složitou a jednou z rozhodujících oblastí naší ekonomiky je plnění vývozních úkolů v plánované výši a efektivnosti. Ze závažných negativních vlivů, které zde působí, je dlouhodobě nevyjasněná perspektiva potřeb vývozu v detailním sortimentním členění.

Podniky zahraničního obchodu mají nezastupitelnou roli v průzkumu trhu a prognózami vývozu a úrovní své komerční práce spolurozhodují o současných i budoucích vývozních možnostech. Pracovníci PZO při znalostech výrobní problematiky mohou svou dobrou prací výrobky našich pracujících zhodnotit - v opačném případě znehodnotit. Důsledkem pozdního vyjasnění výrobního sortimentu je odklad řešení dodavatelsko-odběratelských vztahů na období běžného roku. Tím dochází k řadě zásadních změn, které nebyly známy v době přípravy plánu. Projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů pak nemůže plnit svoji funkci protože právě objasnění struktury dodávek je jeho základním posláním a je také základním předpokladem pro zabezpečování vývozu.

Dodavatelsko-odběratelské vztahy výroby a zahraničního obchodu jsou v období přípravy plánu, tj. v období hmotného bilancování a přípravy dodávek, vyjasněny pouze rámcově v hmotných proporcích, a právě to umožňuje prosazování změn v průběhu hospodářského období. Tato možnost se projevuje často jako popření proporcí vložených do plánu vývozu u výrobních organizací.

Závaznost dodavatelsko-odběratelských vztahů v oblasti vývozu i tuzemska je jednoznačná, striktní pro dodavatele. Odběratel má naopak vždy řadu možností, např. provést změny nebo rebilanci k úpravě dodavatelsko-odběratelských vztahů v průběhu plánovaného období. Tím je vnášen prvek nestability do plnění plánovaných úkolů.

Mezi další nedostatky, se kterými se v dodavatelsko-odběratelských vztazích setkáváme, patří i případy nekvalitních nebo nevyhovujících dodávek, které způsobují značné ztráty našemu národnímu hospodářství. Velice konkrétní je příklad ze závodu Vertex Broumov, který je monopolním výrobcem filtračních papírů v ČSSR, na které spotřebuje ročně 350 tun celulózy. Jejím dodavatelem byla Celulózka Vratimov, po likvidaci tamní výroby stanovilo generální ředitelství v Praze nového dodavatele, Chemicelulózu Žilina. Celulóza od tohoto nového dodavatele není vhodná pro výrobu kvalitních filtrů ani při největší snaze Vertexu. Odběratelé filtrů - zdravotníci, vinaři, pivovary aj. - už poznali problémy zapříčiněné doslova svéhlavostí pracovníků generálního ředitelství, kteří o umístění bilance celulózy rozhodly. Jinak jejich přístup k zajištění základním materiálem nelze označit, protože by toto množství, které pro zajímavost Papírny v Hostinném zpracují bez problémů za jediný den, mohlo být disponováno z Paskova či Rožumberka, odkud kvalita vyhovuje.

Dochází i k případům, kdy výroba setrvává u výrobků, o které už odběratelé nemají zájem. Svůj nezájem projevují často až při uzavírání dodávkových smluv a dochází tak i k předsmluvním sporům, rozhodovaným orgány hospodářské arbitráže. Dodavatelé se v nich dožadují uzavření smluv na výrobky, pro které na vnitřním trhu není zajištěn odbyt. Nejčastěji jde o černobílé televizory, některé ledničky, pračky a některé druhy konfekce.

Tyto poznatky na jedné straně svědčí o nasycenosti trhu výrobky, kterým chybí vysoké parametry či módnost, na druhé straně o nedostatcích v činnosti organizací a orgánů hospodářského řízení, především o nedostatečném průzkumu potřeb vnitřního trhu. Důsledky jsou pak obdobné jako u nejakostní výroby, protože často zůstávají tyto výrobky na skladech jako nepoužitelné a převáděné do zlevnění.

Objevují se i případy, kdy dodavatelé ve snaze co nejrychleji splnit úkol, uplatnit výsledky výzkumu v praxi, zdokonalovat a inovovat, dodávají výrobky konstrukčně nedořešené a nedostatečně vyzkoušené. Inovace pak probíhá odtrženě od potřeb a zájmů spotřebitelských organizací. Někdy je diktována samotnou výrobou namísto toho, aby vycházela z potřeb odběratelů.