Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

Omluveni poslanci

Sněmovny lidu:

Bagín, Bahyl, Biľak, Boroš, Cabalková, Dzúr, Gubová, Chňoupek, Korčák, Kuželová, Lichner, Malejovský, Nedvěd, Panster, Pirč, Salvová, Štafa, Tenglerová, Zelenka, Zubík

Sněmovny národů zvolení v České socialistické republice:

Auersperg, Kabrhelová, Kancírová, Krauskopf, Poledník, Samec,

Šupka, Švestka, Vedra

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské socialistické republice:

Jonáš, J. Kováč, Muržic, Sabolčík, Železniková

(Řízení schůze převzal a druhý den jednání zahájil místopředseda Federálního shromáždění a předseda Sněmovny lidu V. David.)

Předsedající předseda SL V. David: Vážené Federální shromáždění, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, zahajuji druhý den 12. společné schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění Československé socialistické republiky.

V zasedacím sále je přítomno 170 poslanců Sněmovny lidu, 59 poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice a 65 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské socialistické republice.

Podmínky článku 40 ústavního zákona o československé federaci jsou splněny a obě sněmovny jsou usnášení schopné.

Jednání začne podle schváleného programu.

Nyní projednáme

Vládní návrh odůvodní místopředseda vlády Československé socialistické republiky a předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj soudruh Jaromír Obzina.

Místopředseda vlády ČSSR a předseda SKVTIR J. Obzina: Vážený soudruhu předsedo, milé soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, z pověření vlády Československé socialistické republiky předkládám Federálnímu shromáždění k projednání a schválení návrh zákona o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení.

V šedesátých a sedmdesátých letech zahájily průmyslově vyspělé země výstavbu jaderných zařízení a především jaderných elektráren. Do tohoto procesu se zapojila a intenzívně zapojuje i Československá socialistická republika. Dnes jsou v Československé socialistické republice v úspěšném provozu dva reaktory jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích, do konce roku 1990 je plánováno uvést do provozu dalších 10 reaktorů typu VVER 440 MW. Po roce 1990 se bude ve výstavbě pokračovat budováním reaktorů o výkonu 1000 MW a na rozhraní obou tisíciletí se očekává výstavba nových typů reaktorů na principu rychlých neutronů, na jejichž výzkumu se Sovětským svazem se již dnes intenzívně podílí i Československá socialistická republika. Není tedy sporu, že před námi je období několika desetiletí intenzívní výstavby a provozu významných jaderných zařízení k výrobě elektřiny i užitkového tepla v jaderných výtopnách.

Ekonomická, technologická a technická náročnost rozsáhlého programu výstavby čs. jaderné energetiky objektivně vyžaduje zákonné právní úpravy státního dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení. Proto dnes předkládáme k projednání a schválení významný návrh zákona, jehož cílem je vytvořit všechny právní předpoklady pro spolehlivou bezpečnost jaderných zařízení. Jde nám o to, aby při intenzívním jaderném programu byla zajištěna spolehlivá bezpečnost, aby nedošlo k ohrožení životů a zdraví našich občanů, pracovníků jaderných zařízení, životního prostředí a ostatních celospolečenských zájmů.

Základní rysy předkládaného návrhu zákona charakterizují tyto skutečnosti:

1. Je stanovena zásada, že výroba, výstavba, provoz a přeprava jaderných zařízení podléhají státnímu dozoru, který je vrcholově svěřen Československé komisi pro atomovou energii. Tento orgán má předpoklady pro objektivní a nezaujaté sledování a hodnocení úrovně jaderné bezpečnosti. Má k tomu odborné předpoklady a kvalifikaci a splňuje i podmínku, že sama přímo neřídí výrobu, výstavbu, provoz a přepravu jaderných zařízení.

2. Je stanovena osobní odpovědnost za výkon státního dozoru, a to odpovědnost předsedy Československé komise pro atomovou energii.

3. Návrhem zákona je přesně vymezena kategorie základních pojmů, jako jaderná bezpečnost, jaderné zařízení, odpovědná organizace, dále je zřízena funkce inspektorů jaderné bezpečnosti a stanoveny požadavky na jejich kvalifikaci a činnost, stanovena organizační opatření, zejména havarijní plány a havarijní řády, a nakonec i zásady řízení a postupu při projednávání problematiky jaderné bezpečnosti jaderných zařízení.

4. Z hlediska pracovního a politického vyžaduje předložený návrh zákona pregnantně zobecněné domácí i mezinárodní zkušenosti v této oblasti a představuje dokonalé vyjádření vůle zákonodárce intenzívně rozvíjet jaderná zařízení v naší vlasti při maximálně možné péči o bezpečnost občanů a zajištění celospolečenských zájmů našeho pracujícího lidu.

Tolik obecně k charakteristice podstaty návrhu nového zákona. Jeho jednotlivé paragrafy jsou náležitě zdůvodněny v předložené písemné zprávě.

Chci současně Federální shromáždění informovat, že se připravuje návrh dalšího tzv. atomového zákona, jenž bude pokračováním dnes projednávaného návrhu, který obsáhne jadernou problematiku v celém komplexu.

Soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, předložený návrh zákona byl řádně projednán a posouzen legislativními radami vlád Československé socialistické republiky, České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, určenými výbory České národní rady a Slovenské národní rady a příslušnými výbory Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění.

Závěry z těchto jednání jsou zapracovány v předloženém návrhu. Jsem přesvědčen, že navrhovaná právní úprava znamená významné opatření k dalšímu zlepšení jaderné bezpečnosti jaderných zařízení, a proto jménem vlády Československé socialistické republiky doporučuji po projednání schválení návrhu předloženého zákona. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL V. David: Děkuji soudruhu Obzinovi za výklad k projednávanému vládnímu návrhu.

Návrh byl přikázán k projednání výborům ústavně právním, pro průmysl, dopravu a obchod a výborům pro sociální politiku obou sněmoven.

Výbory Sněmovny lidu pověřily funkcí společného zpravodaje člena výboru pro průmysl, dopravu a obchod poslance Josefa Martince a výbory Sněmovny národů členku ústavně právního výboru poslankyni Irenu Pažickou.

Prosím nejdříve poslance Josefa Martince, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec J. Martinec (v. o. 27): Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, jaderná energie se v posledních desetiletích stala novým druhem energie v průmyslové přeměně na energii tepelnou a elektrickou. Vede k tomu i několik důvodů. Jednak postupné vyčerpání základních druhů energetických zdrojů - celkové světové zdroje černého a hnědého uhlí se odhadují na 10 tisíc miliard tun měrného paliva a využitelné zásoby představují asi 6 %. Dále důvody ekonomické - ceny ropy se za posledních 10 let více než zdesateronásobily a neustále se zvyšují. Měrné investice do jaderných elektráren jsou nyní podstatně vyšší (zhruba o 40-50 %) než u elektráren na fosilní palivo, ale celkové investice do oboru průmyslu jaderných paliv a energie jsou asi o 10 % nižší. A v neposlední řadě je zde vliv na životní prostředí - klasická elektrárna na uhlí, zejména méněhodnotné uhlí o výkonu 380 MW vypustí denně do ovzduší 75 tun oxidu siřičitého, 16 tun oxidu dusíku, 5 tun popílku, toxické kovy, ozón a radioaktivní látky. Dále k tomu přistupuje devastace půdy, hlavně při povrchové těžbě, problémy s přepravou, se skladováním uhlí - obsahuje až 30 % vody - i s ukládáním popela, kterého je 30-40 %, ale i vlastní provoz elektráren. Zejména kotelny klasických elektráren mají nepříznivé hygienické prostředí.

V současné době pracuje ve světě kolem 300 energetických reaktorů s celkovým výkonem všech jaderných energetických zařízení přes 170 tis. MW. O tom, jaké výkony se požadují v nejbližší budoucnosti, hovořil přede mnou místopředseda federální vlády a předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj soudruh Obzina. Že je nutno trvale věnovat pozornost výstavbě jaderných elektráren, plyne i ze zprávy vlády Československé socialistické republiky o plnění jejího programového prohlášení, včera zde přednesené jejím předsedou soudruhem Štrougalem. Jde o úkoly vycházející ze závěrů XVI. sjezdu Komunistické strany Československa.

Tak jako v jiných oblastech i v oblasti využití jaderné energie se opíráme o Sovětský svaz. Základní kámen v rozvoji jaderné techniky v ČSSR byl položen již v roce 1955, kdy byla podepsána mezi Československem a Sovětským svazem první mezivládní dohoda o pomoci SSSR při výstavbě Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy. Ústav se nachází v mém volebním obvodu. Sovětský svaz zároveň dodal pro jaderný výzkum tohoto ústavu hlavní zařízení a zaškolil řadu odborníků. Tím bylo Československu umožněno vybudovat vlastní vědeckovýzkumné pracoviště a vytvořit základní vědecký kádr pro jaderné obory, zaměřené k mírovému využití jaderné energie.

V roce 1956, tedy rok po první dohodě, byla podepsána významná dohoda o pomoci Sovětského svazu při výstavbě první československé jaderné elektrárny.

Vpravdě historickým mezníkem v hospodářských vztazích mezi ČSSR a SSSR v oblasti jaderné energetiky bylo podepsání mezivládní dohody 30. dubna 1970 o výstavbě dvou jaderných elektráren, z nichž každá je vybavena dvěma bloky reaktorů VVER 440 MW. Touto dohodou Československo prakticky přechází na jednotnou řadu sovětských lehkovodních reaktorů až na jednotkový výkon 1000 MW. Historický význam dohody tkví i v tom, že umožňuje československému strojírenskému průmyslu zapojit se v této oblasti do kooperačního a integračního procesu se Sovětským svazem a podílet se na výrobě náročných zařízení energetického jaderného komplexu a vědeckovýzkumné základně společně řešit výzkumné úkoly v oblasti jaderné energetiky.

Československý jaderný program shrnuje cíle a opatření k zabezpečování mírového využití jaderné energie v národním hospodářství. Vychází z československého surovinového bohatství, z poznatků o rozvoji jaderné vědy a techniky a zahrnuje cíle, ekonomické nástroje, lidské a materiální zdroje a konkrétní technická a organizační opatření včetně mezinárodní spolupráce. Ta pak slouží - jak již jsem se zmínil - soustředěnému výzkumu a vývoji, rychlému praktickému osvojení a mírovému využití jaderné energie, ochraně životního prostředí a jaderné bezpečnosti.

Základem československého jaderného programu je jednak efektivní využití jaderných materiálů pro energetické účely, jednak všestranné využívání ionizujícího záření v řadě odvětví československého národního hospodářství.

Na předním místě je i zdravotnictví a jako příklad lze uvést výrobu radiofarmak v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži na jaderném reaktoru VVR - S, které jsou využívány v nukleární medicíně pro diagnostiku onemocnění celé řady lidských orgánů - mozku, plic, ledvin, jater, žaludku, ale i zhoubných nádorů. V současné době Ústav jaderného výzkumu Řež vyrábí 11 preparátů, které se používají v 50 zdravotnických zařízeních v celém Československu.

Československý jaderný program připravuje, koordinuje a zabezpečuje Československá komise pro atomovou energii, která je federálním orgánem státní správy. V oblasti mezinárodních vztahů je Československá komise pro atomovou energii i reprezentantem ČSSR ve vztahu k odborným orgánům a organizacím jiných států a mezinárodních organizací podobného charakteru. Zastupuje Československo ve Stálé komisi RVHP pro mírové využití atomové energie a v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii ve Vídni. Tato mezinárodní agentura byla zřízena v říjnu 1956 s cílem urychlovat rozvoj a rozšiřovat přínos jaderné energie ve prospěch míru, zdraví a prosperity na celém světě a zaručit, že nebude zneužita k vojenským účelům.

Československé komisi pro atomovou energii připadá návrhem projednávaného zákona o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení jeho výkon z hlediska bezpečnosti při umísťování, výstavbě, spuštění, provozu a vyřazování z provozu jaderných elektráren.

Náklady vynaložené v jaderné energetice k zajištění bezpečného provozu jsou mimořádně velké, avšak přitom zdůvodnitelné: slouží k tomu, aby byla zajištěna maximální bezpečnost provozování jaderných elektráren, aby nedošlo k úniku škodlivých radioaktivních látek.

Představy o fatální katastrofě jaderných reaktorů jadernou explozí vycházejí z falešného přirovnání jaderného reaktoru k atomové zbrani. Podobnost je pouze v řetězových reakcích při štěpení jaderného paliva; tyto však probíhají v energetickém reaktoru s maximálně čtyřprocentním obohacením paliva kontrolovaně, naproti tomu je v atomové bombě téměř se 100 % štěpitelného materiálu záměrně nekontrolovaně, a to explozívně.

Vysoké množství radioaktivních štěpných produktů je v jaderném reaktoru četnými bariérami u zavřeno a chráněno, kdežto jeho uvolnění při explozívním procesu je základním požadavkem pro vojenské uplatnění jaderných zbraní.

Četnost vážných nehod v jaderných elektrárnách, ohrožujících jedince a okolí, je podle statistik neobyčejně nízká a je hluboko pod četností nehod v jiných průmyslových odvětvích, a riziko ve srovnání s rizikem denního života je prakticky nepatrné, když na prvním místě je provoz motorovými vozidly, dále požáry, letecká doprava, tornáda, uragány a zcela na posledním místě jaderné reaktory. To je riziko srovnatelné s pádem meteoritu. To ovšem za předpokladu, že byly splněny všechny požadavky jaderné bezpečnosti.

Současně je nutno zdůraznit, že při stále vzrůstající spotřebě elektrické energie jaderná energetika má pozitivní vliv na životní prostředí.

Radioaktivní emise z jaderné elektrárny ve tvaru plynných a kapalných radioaktivních odpadů je hluboko pod úrovní přirozeného ionizujícího záření a umělého záření při rentgenové diagnostice a léčebných aplikacích. Jen neznalost těchto skutečností, a zejména uměle vyvolaná propaganda namířená proti budování jaderných elektráren v Československu, způsobila zastavení výstavby jaderných elektráren v některých zemích bez ohledu na potřebné energetické zdroje.

Radiační nehody v jaderných elektrárnách, jež by vznikly v důsledku havarijní poruchy v reaktoru nebo na jiném místě jaderné elektrárny, a které by vedly ke zdravotnímu poškození obyvatelstva nebo jednotlivých osob vně provozů, nejsou závažného charakteru. Tato pozitivní skutečnost je ovlivněna vysokými požadavky na jadernou bezpečnost.