Předseda FS A. Indra: Děkuji společnému
zpravodaji výborů Sněmovny lidu poslanci
Skřivanovi.
Do rozpravy k tomuto bodu se písemně nikdo nepřihlásil.
Přesto se ptám, jestli někdo žádá
o slovo. (Nikdo.) Můžeme tedy přistoupit k
hlasování. Podle stavu na počítači
jsou obě sněmovny usnášení schopné.
Nejdříve prosím o hlasování
poslance Sněmovny národů.
Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona uvedeným
v parlamentním tisku č. 123, podle doporučení
společného zpravodaje výborů Sněmovny
národů? (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.
Kdo se zdržel hlasování? (Nikdo.) Nikdo.
Poslanci Sněmovny národů zákon schválili.
Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny
lidu.
Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona? (Hlasuje
se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Nikdo.
I poslanci Sněmovny lidu zákon schválili.
Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven
konstatuji, že Federální shromáždění
Československé socialistické republiky schválilo
zákon, kterým se mění a doplňuje
zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích
(silniční zákon).
Nyní projednáme
Prosím, aby se ujal slova ministr práce a sociálních
věcí ČSSR soudruh Boďa, který
vládní návrh odůvodní.
Ministr práce a sociálních věcí
ČSSR M. Boďa: Vážený súdruh
predseda, vážené súdružky a súdruhovia
poslanci, federálna vláda prijala stanovisko k dohovorom
a odporúčaniam prijatým na 68. zasadnutí
Medzinárodnej konferencie práce v roku 1982 stanovisko
a spolu s textami týchto medzinárodných dokumentov
týkajúcich sa zachovania práv v sociálnom
zabezpečení, skončenia pracovného
pomeru z podnetu zamestnávateľa a dohovoru o plantážach
predkladá ich Federálnemu zhromaždeniu.
Dovoľte mi predložené dokumenty stručne
uviesť a zdôvodniť stanovisko, ktoré k
nim prijala vláda ČSSR.
Nedostatok práce vo vlastnej krajine, bieda a núdza
vedú státisíce a milióny pracovníkov
v rôznych častiach sveta k tomu, že odchádzajú
za prácou do cudzích krajín, prevažne
do vyspelých kapitalistických štátov.
Tam sú znevýhodnení a ich postavenie, v porovnaní
s pracovníkmi prijímacej krajiny, je nerovnoprávne.
V poslednom čase v niektorých kapitalistických
krajinách reakčné sily dokonca organizujú
proti nim rôzne nepriateľské akcie. Medzinárodná
organizácia práce bola nútená po dlhé
desaťročia venovať tomuto pálčivému
problému pozornosť. K uľahčeniu ťažkej
situácie takýchto pracovníkov prijala v priebehu
rokov niekoľko medzinárodných dokumentov, ktoré
mali prispieť k zrovnoprávneniu migrujúcich
pracovníkov, a to aj v oblasti sociálneho zabezpečenia
a zachovania práv, ktoré nadobudli v rôznych
krajinách. Posledným takým dokumentom je
Dohovor č. 157, ktorý Medzinárodná
konferencia práce prijala v roku 1982. Podľa tohto
Dohovoru sa u migrujúcich pracovníkov, ktorí
postupne pracovali v dvoch alebo viacerých krajinách,
má prihliadať ku všetkým nárokom
zo sociálneho zabezpečenia, nech ich už získali
kdekoľvek. V mnohých štátoch sa totiž
k takýmto nárokom nadobudnutým v zahraničí
neprihliada buď vôbec, alebo len čiastočne,
čím je pracovník vo svojich právach
poškodený. Tento Dohovor má zaiste význam
pre mnoho štátov s vyšším rozsahom
migrácie pracovníkov. To však nie je prípad
Československa, kde pracuje len malý počet
zahraničných pracovníkov, ktorí sú
u nás, až na nepatrné výnimky v pohraničných
oblastiach, zamestnaní preto, aby nadobudli alebo si prehĺbili
a rozšírili svoju kvalifikáciu. Mám
na mysli predovšetkým pracovníkov z Vietnamskej
socialistickej republiky, Kubánskej republiky a Mongolskej
ľudovej republiky. Postavenie týchto pracovníkov
v ČSSR vrátane otázok sociálneho zabezpečenia
je upravené dvojstrannými medzivládnymi dohodami.
Ide o dohody, ktoré ich práva všestranne zabezpečujú
a vychádzajú z princípu rovnakých
práv a povinností ako u našich pracovníkov.
Nie je preto potrebné, aby Československá
socialistická republika pristupovala k zmienenému
Dohovoru Medzinárodnej organizácie práce.
Vláda preto neodporúča Dohovor ratifikovať.
Dohovor č. 158 o skončení pracovného
pomeru zo strany zamestnávateľa je pre robotnícke
hnutie v kapitalistických štátoch v súčasných
podmienkach, kedy hlboká hospodárska kríza
a niektoré nové javy v ekonomike vyspelých
kapitalistických štátov majú za následok
hromadné prepúšťanie a masovú nezamestnanosť,
obzvlášť aktuálny. Dohovor stanovuje,
že pracovný pomer nesmie byť zamestnávateľom
ukončený podľa jeho ľubovôle, ale
len z dôvodov, ktoré sú v ňom uvedené.
Aj keď s touto zásadou súhlasíme, na
druhej strane si plne uvedomujeme, že týmto spôsobom
a aj s prihliadnutím na zásady Dohovoru, ktorý
umožňuje ukončiť pracovný pomer,
nie je možné nezamestnanosť v kapitalistických
štátoch odstrániť, nie je možné
vytvoriť podmienky pre plnú realizáciu jedného
zo základných ľudských práv -
práva na prácu.
Československé právo poskytuje našim
pracujúcim širšiu ochranu, ako požaduje
Dohovor, a preto vláda ratifikáciu tohto Dohovoru
neodporúča. Niektoré ustanovenia Dohovoru,
tak, ako je to uvedené v správe, posúdime
a pokiaľ to bude pre naše podmienky praktické,
uplatníme ich v normotvornej činnosti i v pracovnoprávnej
praxi.
Protokol k Dohovoru o plantážach, ktoré u nás
neexistujú, sa Československej socialistickej republiky
netýka a nie je preto potrebné sa ním podrobnejšie
zaoberať.
Prosím, vážené súdružky
a vážení súdruhovia poslanci, aby ste
vyslovili súhlas s predloženým stanoviskom
vlády.
Předseda FS A. Indra: Děkuji soudruhovi Boďovi.
Návrh projednaly výbory ústavně právní
a zahraniční v obou sněmovnách. Prosím
nejdříve poslankyni Řídkou, společnou
zpravodajku výborů Sněmovny národů,
aby přednesla zpravodajskou zprávu.
Společná zpravodajka výborů SN
poslankyně Z. Řídká: Vážený
soudruhu předsedo Federálního shromáždění,
vážené soudružky a soudruzi poslanci,
dnešní společné schůzi obou sněmoven
Federálního shromáždění
jsou předkládány k projednání
se stanoviskem vlády Československé socialistické
republiky texty úmluv, doporučení a protokolu
na základě článku 19 odst. 5 písm.
b) a odst. 6 písm. b) ústavy Mezinárodní
organizace práce, které byly projednány na
68. zasedání Mezinárodní konference
práce v Ženevě v roce 1982. S jejich obsahem
i vládním stanoviskem jste byli seznámeni
v tisku č. 118 Federálního shromáždění.
Vyslechli jste též zdůvodnění,
s nímž předstoupil před Federální
shromáždění ministr práce a sociálních
věcí ČSSR soudruh Boďa.
Dovolte mi, abych jako společná zpravodajka výborů
Sněmovny národů přednesla stanovisko,
které vyplynulo z projednávání vládního
návrhu (tisk č. 118) v ústavně právním
a zahraničním výboru, jimž bylo projednání
přikázáno.
Pokud jde o úmluvu č. 157 o zachování
práv v sociálním zabezpečení
a zřízení tomu odpovídajícího
mezinárodního systému, bylo ve výborech
konstatováno, že českoslovenští
občané jsou v zahraničí zaměstnáni
jen v malém počtu a také v ČSSR nepracuje
větší počet zahraničních
pracovníků. Proto jejich sociálně
právní postavení nepotřebuje žádnou
zvláštní zákonnou úpravu. Československá
socialistická republika řeší sociální
zabezpečení těchto osob právní
úpravou ve formě dvoustranných úmluv
s jednotlivými státy. Tato současná
praxe je pro ČSSR plně vyhovující.
Kdyby ČSSR uvedenou úmluvu ratifikovala, měla
by povinnost postupovat vůči všem ostatním
členským státům Mezinárodní
organizace práce z týchž principů, z
čehož by mohly přímo na základě
úmluvy či mnohostranných smluv uzavřených
s jinými státy vzniknout pro ČSSR neúnosné
závazky. Vláda ČSSR proto nedoporučuje
její ratifikaci. Výbory Sněmovny národů
dospěly k identickému závěru a stanovisko
vlády plně podpořily.
Úmluva č. 158 a doporučení č.
166 o skončení pracovního poměru jsou
buď v našem právu promítnuty anebo jsou
s naším právem v rozporu. Řada opatření
jak v úmluvě č. 158, tak i doporučení
č. 166, by za našich podmínek znamenala krok
zpět; jsou pro nás nepraktické, protože
ČSSR má spíše nedostatek pracovních
sil a nikomu nehrozí propouštění. Je
třeba při této příležitosti
zdůraznit, že naše socialistické zřízení
je jednoznačně zaměřeno na všestranné
blaho člověka a zajištění jeho
sociálních a životních jistot. Dokazuje
to plně i naše zákonodárství,
které zaručuje všem občanům právo
na práci. A je v této oblasti na vysoké úrovni,
která není známa právním řádům
kapitalistických zemí. Ustanovení úmluvy
č. 158 a doporučení č. 166, jak vyplývá
i z jednání výborů, Československé
socialistické republice nevyhovují.
Úmluva č. 110 o plantážích z
roku 1958 ve znění protokolu z roku 1982 se ČSSR
netýká. I alternativní změna protokolu
je pro ČSSR bezpředmětná.
Vážený soudruhu předsedo, vážené
soudružky a soudruzi poslanci, jako společná
zpravodajka výborů Sněmovny národů
na základě projednání ve výborech,
doporučuji Sněmovně národů
vyslovit souhlas se stanoviskem vlády ČSSR k úmluvám,
doporučení a protokolu, které byly přijaty
na 68. zasedání Mezinárodní konference
práce v Ženevě v roce 1982:
1. neratifikovat úmluvy č. 157 o zachování
práv v sociálním zabezpečení
z roku 1982 a č. 158 o skončení pracovního
poměru z roku 1982, ani úmluvu č. 110 o plantážích
z roku 1958 ve znění protokolu k úmluvě
o plantážích z roku 1982,
2. nepřijímat doporučení č.
166 o skončení pracovního poměru z
roku 1982.
Předseda FS A. Indra: Děkuji společné
zpravodajce výborů Sněmovny národů
poslankyni Řídké. Prosím společnou
zpravodajku výborů Sněmovny lidu poslankyni
Obžerovou, aby přednesla zpravodajskou zprávu.
Společná zpravodajka výborů SL
poslankyně M. Obžerová: Vážený
súdruh predseda, vážené súdružky
poslankyne, vážení súdruhovia poslanci,
k predloženému vládnemu návrhu, ktorý
obsahuje parlamentná tlač 118, sa podrobne vyjadrila
spoločná spravodajkyňa výborov Snemovne
národov, preto nepovažujem za nutné to opakovať.
Chcela by som zdôrazniť, že otázka zachovania
práv nadobudnutých v sociálnom zabezpečení
je v súčasnosti značne aktuálna pre
desiatky miliónov migrujúcich pracovníkov
v rôznych častiach sveta, ktorí nemohli nájsť
prácu vo vlastnej krajine, a preto ju museli hľadať
inde. Pripomeňme si len tzv. "Gastarbeitrov",
ktorí mnoho rokov vykonávali prácu v niektorých
západoeurópskych krajinách a teraz už
dlhšiu dobu sú prepúšťaní
a viac - menej nútení vracať sa do krajín,
odkiaľ migrovali. Pre týchto pracovníkov môžu
mať ustanovenia nového Dohovoru o zachovaní
práv v sociálnom zabezpečení značný
význam. Preto i socialistické štáty
podporovali prijatie tohto Dohovoru.
Poslanci vo výboroch Snemovne ľudu v rozpravách
konštatovali, že pre ČSSR však tento Dohovor
nie je praktický. V našom štáte totiž
pracuje len malý počet zahraničných
pracovníkov, ktorí vlastne nie sú osobami,
migrujúcimi za prácou do cudziny. Neprichádzajú
do Československa preto, aby tu hľadali prácu,
ale aby u nás ako príslušníci spriatelených,
prevažne rozvojových krajín získali
alebo si prehĺbili svoju kvalifikáciu. Je to jeden
zo spôsobov, ktorými im náš štát
poskytuje svoju internacionálnu pomoc a podporu. Práva
týchto pracovníkov na sociálne zabezpečenie
vyplývajú z dvojstranných medzinárodných
zmlúv, uzavretých medzi vládou Československej
socialistickej republiky a vládou štátu, odkiaľ
títo pracovníci prichádzajú.
Takisto práva československých občanov,
ktorí len v malom počte so súhlasom čs.
orgánov pracujú v zahraničí, sú
plne zabezpečené príslušnými
zmluvami.
Súčasná úprava je plne vyhovujúca
a nie je spojená s rizikom, že by Československá
socialistická republika musela poukazovať do cudziny
dávky sociálneho zabezpečenia v tvrdých
valutách v rozsahu nadmerne zaťažujúcom
štátny rozpočet. Taký prípad
by totiž nastal prijatím Dohovoru č. 157. Vláda
preto neodporučila jeho ratifikáciu.
Pokiaľ ide o druhý predložený Dohovor
- Dohovor o skončení pracovného pomeru z
podnetu zamestnávateľa, ako ďalej vyplynulo z
prerokúvania tejto otázky vo výboroch Snemovne
ľudu, niet pochybností o tom, že Medzinárodná
organizácia práce sa touto otázkou zaoberala
predovšetkým preto, že nezamestnanosť v
západných štátoch v posledných
rokoch podstatne vzrástla. Medzinárodná organizácia
práce sa prijatím tohto Dohovoru snažila v
rámci svojich možností poskytnúť
ohrozeným pracovníkom do istej miery ochranu pred
výpoveďou. Dohovor sa snaží zabrániť
prepusteniu z pracovného pomeru bez platného dôvodu.
Takým dôvodom podľa jej ustanovení môžu
byť len skutočnosti súvisiace s pracovnou spôsobilosťou
alebo chovaním pracovníka alebo s prevádzkovými
potrebami podniku. Nechránia však pracovníkov
pred prepustením v čase hospodárskej krízy
a pred nezamestnanosťou.
Dohovoru zodpovedá i československá úprava
obsiahnutá v Zákonníku práce. Táto
nie je v súlade s Dohovorom len v niekoľkých
menej významných bodoch, ako sú uvedené
v správe, ktorú vláda predložila Federálnemu
zhromaždeniu.
Československá socialistická republika i
ostatné socialistické krajiny prikladajú
problematike upravenej Dohovorom značný medzinárodnopolitický
význam. Preto pri politicko-právnej analýze
Zákonníka práce, ktorá práve
prebieha, bude sa okrem iného podľa možnosti
prihliadať na ustanovenia Dohovoru č. 158 o skončení
pracovného pomeru a na odporučenie č. 166,
ktoré ho doplňuje, a uváži sa, ktoré
z ustanovení týchto dvoch medzinárodných
dokumentov, ktoré dosiaľ nie sú obsiahnuté
v čs. právnom poriadku, možno do neho prevziať.
Nakoľko však táto analýza dosiaľ
nie je ukončená, treba súhlasiť so stanoviskom
vlády spomenutý Dohovor zatiaľ neratifikovať
a odporučenie č. 166 v celom rozsahu zatiaľ
neprijímať.
O protokole k Dohovoru č. 110 o plantážach
nie je potrebné sa šíriť, lebo vzhľadom
na povahu veci, o ktorej pojednáva, je táto otázka
pre Československú socialistickú republiku
úplne nepraktická a ratifikácia tohto Dohovoru
neprichádza do úvahy.
Ako spoločná spravodajkyňa výborov
Snemovne ľudu preto odporúčam, aby bol vyslovený
súhlas so stanoviskom vlády Československej
socialistickej republiky k Dohovorom, k odporučeniu a k
protokolu, prijatým na 68. zasadnutí Medzinárodnej
konferencie práce v Ženeve v roku 1982 tak, ako je
uvedené v predloženom vládnom návrhu.
Předseda FS A. Indra: Děkuji společné
zpravodajce výborů Sněmovny lidu poslankyni
Obžerové. Do rozpravy k tomuto projednávanému
bodu se nikdo nepřihlásil písemně.