Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Vacíkové. Slovo má poslanec Felix, připraví se poslanec Nemček.

Poslanec SN M. Felix: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Ve zprávě k návrhu souhrnu státních závěrečných účtů se konstatuje, že k nedostatkům, které oslabovaly celkové dosažené výsledky, patřilo zejména pomalé prosazování vědeckotechnického pokroku. Dovolte mi proto, abych se otázkou technického rozvoje a jeho uplatňováním v praxi podrobněji zabýval.

Prováděcí plán na rok 1982 obsahoval 361 výzkumných a vývojových úkolů státního plánu technického rozvoje. Z tohoto celkového počtu bylo vyřešeno v souladu s plánem 96,7 % úkolů, což je lepší výsledek, než jakého bylo dosaženo v roce předcházejícím.

V současné situaci našeho národního hospodářství důležitějším ukazatelem než plnění výzkumných a vývojových úkolů je plnění realizačních výstupů z úkolů plánu technického rozvoje. Vláda schválila prováděcí plán na rok 1982, který po schválených změnách obsahoval 369 realizačních výstupů hmotné povahy. Z uvedeného počtu byla realizace 92 úkolů plánována jmenovitě jako závazné úkoly státního plánu a 277 jako závazné úkoly výroby v rámci resortů. Plánovaný objem realizace výroby u 369 úkolů hmotné povahy činil v hodnotovém vyjádření 12,05 mld Kčs.

Z plánovaného počtu 369 realizačních úkolů bylo v roce 1982 zavedeno do praxe 345, tj. 93,5 %, přičemž plánovaný rozsah realizace výroby v hodnotovém vyjádření byl splněn na 105,4 %.

Došlo tedy proti minulým letům k určitému zlepšení, což by bylo potěšující, kdybychom se v této oblasti nesetkávali s některými nedostatky, které se ve vědeckotechnickém rozvoji vyskytují již řadu let a nadále přetrvávají.

Jak jsem již uvedl, nebylo v roce 1982 splněno 24 realizačních výstupů. Plánovaný objem výroby z těchto nerealizovaných výstupů činil 409 mil. Kčs ročně, což není nijak vysoká částka. Horší je skutečnost, že řada z těchto nesplněných realizačních výstupů má vedlejší negativní dopady, především v devizové oblasti.

Tak např. pro nedostatečnou koordinaci mezi dvěma resorty nebyla zavedena výroba válcovaných dlát pro hornické stroje. Tento úkol představuje v hodnotovém vyjádření 12 mil. Kčs ročně, ovšem nerealizovaná výroba se musí krýt dovozem z nesocialistických zemí. Podobné dopady má nezavedení výroby vrtných tyčí pro velkoprůměrové vrtání. Mohl bych uvést ještě řadu dalších příkladů nerealizovaných úkolů, které se buď projeví v devizové oblasti, nebo budou svojí nerealizací způsobovat potíže našemu národnímu hospodářství, které s realizací příslušných výrobků nebo výrobních zařízení v roce 1962 počítalo.

To však je jen jedna stránka věci. Na některé výzkumné a vývojové úkoly se vynaložily značné částky a o jejich realizaci pak po skončení výzkumu není zájem, nebo se realizují jen částečně bez efektu předpokládaného při zahajování výzkumného úkolu.

Při poslaneckém průzkumu ve Výzkumném ústavu strojírenské technologie a ekonomiky jsme se např. seznámili s výsledkem analýzy příčin pomalé a neefektivní realizace tří úkolů zabývajících se vývojem integrovaných a pružných výrobních úseků. Na tyto úkoly bylo vynaloženo zhruba 1,5 mld Kčs a patřily mezi závazné úkoly sledované vládou. Jejich realizace je však pomalá a neefektivní a naráží na řadu bariér, z nichž naprostá většina leží mimo rámec vlastního řízení vědeckotechnického rozvoje a jsou záležitostí řízení VHJ, resortů a tvorby státního plánu.

Když se zamýšlíme nad příčinami těchto nedostatků, musíme si nejprve uvědomit důležitou skutečnost, že 90 % všech výzkumných a vývojových úkolů se řeší v rámci realizátorské organizace. To znamená, že výzkum a vývoj nových výrobků a technologií se v 90 % případů provádí v těch VHJ nebo resortech, které pak mají tyto nové výrobky vyrábět nebo nové technologie zavádět. Je tedy volba výzkumného úkolu a zároveň i jeho realizace téměř ve všech případech v přímé pravomoci jedné VHJ nebo jednoho resortu. To by mělo v maximální míře usnadňovat efektivní vědeckotechnický rozvoj. Že to v mnoha případech jde i v rámci současné soustavy řízení, ukazuje většina z realizačních výstupů splněných v roce 1982. Např. byl v poměrně krátké době uskutečněn vývoj univerzálních kulových uzávěrů a v Sigmě Benešov je dnes realizována výroba v objemu dva a půlkrát větším než předpokládal plán realizace. Jestliže ve výběru výzkumných úkolů a jejich realizaci přesto přetrvávají léta nedostatky, o nichž jsem hovořil, pak spočívá jedna z jejich příčin zřejmě v nízké zainteresovanosti VHJ na plnění kvalitativních stránek plánu, zejména na rychlé inovaci výrobků a technologií a zvyšování jejich technicko-ekonomické úrovně.

V rámci "Souboru opatření" byla těmto otázkám věnována dosud malá pozornost. Nyní by řešení těchto otázek měla prospět opatření o urychlení vědeckotechnického pokroku, přijatá usnesení vlády ČSSR č. 1 z roku 1983, která budou nyní experimentálně ověřována.

Při vyhodnocování tohoto experimentu by se však měla věnovat patřičná pozornost tomu, aby stanovením kvalitativních ukazatelů pro zainteresovanost VHJ na inovaci výrobků nedošlo k druhému extrému. Obecně platná ekonomická pravidla totiž nutí k inovaci a přitom může dojít k tomu, že inovovaný výrobek nebude žádán na trhu. Jako příklad uvedu soustruhy řady SN, které mají dobrý zvuk ve světě, dobře se prodávají a přitom podnik pro neprovedenou inovaci z titulu zahraničního obchodu by mohl být sankcionován. Zde bude třeba umožnit diferencované posuzování a řešení takových případů a vzít v úvahu při určování ukazatelů požadavky zahraničního i vnitřního obchodu.

Příčinou nedostatků v oblasti vědeckotechnického rozvoje bylo také to, že vědeckotechnický rozvoj je dosud pojímán jak z hlediska plánování tak i řízení dosti izolovaně a není integrální součástí dosavadního systému řízení.

Především se to projevuje v oblasti plánováni. Plán rozvoje vědy a techniky není dostatečně provázán s ostatními částmi hospodářského plánu. Existuje obvykle značný rozdíl mezi zabezpečením plánu výzkumu a vývoje a zabezpečením plánu realizace.

Při zahajování výzkumného nebo vývojového úkolu je ve značně administrativně náročném procesu pečlivě rozpracován postup řešení významného úkolu i jeho materiální zabezpečení. Etapa realizace výsledků výzkumu je však naplánována v podstatě vyplněním realizačního listu, na kterém realizátor potvrdí, že výsledky tohoto výzkumného úkolu bude realizovat za předpokladu splnění určitých jeho nároků na investice, výrobní kapacity, event. devizy potřebné k realizaci. Je pak víceméně ponecháno na realizátorovi, jak si se zabezpečením poradí.

Tato vazba mezi plánem výzkumu a realizátorem byla dosud velmi volná. Jednak proto, že řada výzkumných úkolů se do plánu rozvoje vědy a techniky navrhne bez spolupráce s realizátorem, který se často teprve dodatečně bledá, jednak proto, že potvrzení realizačního listu realizátora nijak zvlášť k realizaci nezavazuje. Nemá-li zájem, stačí mu důsledně trvat na splnění svých nároků, uvedených v realizačním listě a realizace se dá odložit nebo zrušit.

V tomto směru se dá poměrně rychle mnoho zlepšit. Např. federální ministerstvo elektrotechnického průmyslu zavedlo nyní opatření, podle kterého mohou být zařazeny do plánu především takové úkoly, u kterých úseky investiční, výrobní a ekonomické potvrdí zabezpečení jejich realizace.

Daleko obtížnější je to ovšem s koordinací plánu výzkumu a realizace u rozsáhlých státních úkolů, kde realizace spadá do kompetence dvou nebo více resortů.

Dosavadní zkušenosti ukazují, že výběr úkolů zařazených do plánu rozvoje vědy a techniky je dnes největším zdrojem nedostatků, které se pak projevují v dalších fázích cyklu technického rozvoje, především však při realizaci. Výběr úkolů by měl být odvozován od dlouhodobých koncepcí rozvoje a požadavků zahraničního a vnitřního obchodu. Přitom by se měly důsledně respektovat i taková hlediska, jako jsou řešitelnost, ekonomická přijatelnost a realizovatelnost. Tak tomu však dosud není. Na navrhování úkolů se dosud z velké části podílejí výzkumníci sami a za rozhodující kritéria se bere např. využití kapacity výzkumného pracoviště apod.

Přitom není bez zajímavosti, že řada úkolů technického rozvoje je zařazena do plánu ve fázi výzkumu a vývoje jako závazná a vládou sledovaná, avšak ve fázi realizace již nikoliv. Tyto závazné výzkumné úkoly jsou pak zabezpečovány při realizaci bez jakýchkoliv priorit, někdy dokonce z oborových nebo podnikových prostředků přesto, že na ně ve fázi výzkumu byly vynaloženy značné náklady a měly všechny priority.

Domnívám se, že celý cyklus technického rozvoje od výběru úkolů přes výzkum a vývoj až po realizaci bude třeba organizačně, kompetentně, ale především kvalitativně propracovat a dořešit. Zvláště by se měla věnovat pozornost zdokonalení výběru úkolů vědeckotechnického rozvoje a jejich komplexnímu zabezpečení s účastí a spoluprací realizátorů od samého počátku cyklu. Počet závazných státních úkolů technického rozvoje by se mohl omezit na rozhodující a významné úkoly našeho národního hospodářství a ty by pak měly mít prioritu jak ve fázi výzkumu, tak i realizace.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, máme-li v souladu se závěry XVI. sjezdu KSČ důsledně prosazovat technický rozvoj jako základní nástroj dynamiky rozvoje našeho národního hospodářství a urychlit uplatňování jeho výsledků do praxe jako důležitý zdroj potřebného růstu efektivnosti reprodukčního procesu, měli bychom cílevědomě a urychleně odstraňovat překážky, které dosud v procesu rychlého a efektivního uplatňování technického rozvoje v našem národním hospodářství brání. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Felixovi. Slovo má poslanec Nemček. Připraví se poslanec Kalkus.

Poslanec SL J. Nemček: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, vážení hostia, z podkladov k štátnemu záverečnému účtu je zrejmé, že v súvislosti so zvyšovaním spoločenského úsilia o presadzovanie žiadúcej efektívnosti rozvoja našej ekonomiky patrila v zdrojoch financovania investičných a neinvestičných potrieb úloha i podmienkam poskytovania bankových úverov a účinkom ich pôsobenia.

Uplatňovanie aktívnej a diferencovanej úverovej politiky vyžadovalo podporovať na jednej strane žiadúce potreby a na druhej strane dôsledne vylučovať z úverovania rôzne nedostatky.

Poznatky ukazujú, že napríklad národnému podniku Plastika, Nitra, banka pripísala úrokovú bonifikáciu za splnenie všetkých vývozných povinností. Tým tento podnik s ďalšími podnikmi VHJ - Slovchémia, Bratislava, prekročil dodávky do tržných fondov, aj pre vývoz do nesocialistických štátov.

V oblasti prevádzkových bankových úverov dosiahol koncom roku 1962 ich stav 288 miliárd korún, čo znamená, že s prihliadnutím na vplyv cenových úprav sa zvýšil o 8,6 miliardy korún. O účinnosti a spôsobe využitia týchto úverov si myslíme, že sa celkove zlepšil. Vychádzame z toho, že prírastok úverov bol použitý na ekonomicky zdôvodnený prírastok zásob v priemysle a stavebníctve. Napríklad na žiadúce predzásobenie v oblasti rúd a palív, alebo k podpore lepšieho využitia surovín, ako napríklad kovového odpadu, prípadne, že bol použitý na rozvoj nových výrobkov, na tvorbu zásob v oblasti agrokomplexu, ďalej na doplnenie zásob trhového tovaru a na podporu rozvoja miestnej výroby a služieb. Menovite je pre nás dôležité, že stanovením výhodných úverových a úrokových podmienok prispel tento bankový úver tiež k dosiahnutiu nadplánovaných dodávok na trhu ešte stále nedostatkových tovarov, a to v hodnote asi miliardy korún.

Za významné považujeme taktiež poznanie, že tzv. úverové výpomoci a konsolidačné úvery sa v roku 1982 zvýšili celkove len o 300 miliónov Kčs. Ich poskytnutie bránilo prenášaniu platobných ťažkostí určitého podniku na jeho dodávateľov, resp. bolo spájané s riešením jeho konkrétnych nedostatkov.

Dôraz, ktorý bol kladený na plnú návratnosť každého úveru a na jeho efektívne využívanie, priniesol väčší tlak i na využívanie vlastných finančných zdrojov organizácií a pôsobil na riešenie rôznych nedostatkov a nežiadúcich odchýliek v plnení plánovaných úloh týchto organizácií. Dovoľte mi uviesť, že v rámci sprísnených úverových podmienok došlo oproti roku 1981 k uplatneniu vyšších úrokových sadzieb a s nimi spojeného finančného výsledku 461 miliónov korún u oveľa väčšieho počtu prípadov (dovedna vyše 16 tisíc). Na zásoby bol odmietnutý úver takmer dvojnásobného počtu organizácií oproti roku 1981 a jeho výška dosiahla zhruba 8 miliárd Kčs. Oproti uvedenému roku sa podstatne zvýšil aj počet prípadov, kedy sa pre neplnenie stanovených podmienok žiadalo predčasné zaplatenie prevádzkového úveru (v celkovej výške 1,3 mld Kčs). Úverový tlak sústredený zvlášť na priemyslové a stavebné organizácie znamenal tiež, že u nadplánovaného prírastku zásob bola úverom pokrytá iba ich menšia časť, preukázateľne nutná k zaisteniu plánovaných úloh tohto roku.

Aktívna a diferencovaná úverová politika bola, súdružky a súdruhovia poslanci, uplatnená, podľa nášho názoru, aj pri financovaní potrieb investičnej výstavby. Na poskytovanie a pôsobenie investičného úveru a podobne i na využívanie devízových zdrojov boli v plánoch minulého roku vytvorené náročnejšie podmienky, aby bol posilnený ekonomický tlak na lepší priebeh procesov investovania. Najmä však, aby diferenciácia úverov pôsobila na znižovanie rozostavanosti, na dodržiavanie projektovaných technickoekonomických parametrov stavieb a proti rastu ich rozpočtových nákladov.

Pozitívne môžem hodnotiť, že väčšie zapojenie vlastných zdrojov jednotlivých investorov sa prejavilo v nižšom čerpaní investičných úverov. Ďalej, že týmito úvermi boli hlavne podporené potreby rozvoja našej palivovo-energetickej základne a strojárskej výroby. Predovšetkým však, že takmer dvadsiatimi percentami novoposkytovaných investičných úverov bola podporená progresívna modernizácia, rekonštrukcia a opatrenia racionalizačnej povahy.

Podstatné však pre nás je to, že v sledovanej oblasti bola zosilnená celková analytická a kontrolná činnosť štátnej banky. Uskutočnilo sa asi 9600 previerok stavieb a okolo 10 tisíc 700 previerok podkladov k ním, a to pred začiatkom ich financovania a vyše 34 a pol tisíc ďalších previerok a dozorov. Touto činnosťou sa dosiahol (ako sa na to už poukázalo v spravodajskej správe) nemalý spoločenský prínos predovšetkým v úspore rozpočtových nákladov rozostavaných stavieb.

Zvýšil sa aj počet záporných stanovísk banky k stavbám do plánu navrhnutým, a to pre ich nedostačujúce finančné a úverové krytie, nízku efektívnosť, nedostatky projektového a dodávateľského zabezpečenia, či pre neuspokojivé využívanie zostávajúcich kapacít.

Nemalý bol rovnako postih stavieb, pri ktorých sa nedodržal termín výstavby, poprípade sa nedodržali projektované parametre. Objem odmietnutých úverov pri týchto stavbách sa zvýšil až na 2,3 mld Kčs a podobne počet prípadov, kedy financovanie stavieb nemohlo byť začaté alebo muselo byť prerušené až do odstránenia nedostatkov, presiahol 2 a pol tisíc prípadov.

Tiež za neskoré uvádzanie dovážanej technológie do prevádzky a za jej neuspokojivé využívanie bol bankou uplatňovaný stanovený finančný postih a jeho výška dosiahla vyše 46 mil. Kčs.

To všetko sú nemalé dôkazy o úlohe, ktorá s používaním úveru v hodnotenom období úzko súvisela.

Našu pozornosť si však tiež zaslúži, že prostriedky vyčlenené na devízovo návratný úver na dovozy z nesocialistických štátov zostali nevyčerpané. Pri posudzovaní tejto otázky sa ukázalo, že málo pôsobilo viac vplyvov. Predovšetkým tá skutočnosť, že tento úver je náročnejší, lebo každý investor je viazaný nielen jeho splátkami, ale i mnohými ďalšími podmienkami, ktoré u iných úverov neexistujú. Navyše niektoré prípady tiež ukazujú, že pri stále trvajúcom zostrovaní podmienok zahraničného obchodu, musia teraz mnohí naši investori bežne prehodnocovať, či dovozmi požadované a úverom zabezpečené technológie budú i naďalej efektívne a reálne.