Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Vacíkové.
Slovo má poslanec Felix, připraví se poslanec
Nemček.
Poslanec SN M. Felix: Vážený soudruhu
předsedo, vážené soudružky a soudruzi
poslanci, vážení hosté! Ve zprávě
k návrhu souhrnu státních závěrečných
účtů se konstatuje, že k nedostatkům,
které oslabovaly celkové dosažené výsledky,
patřilo zejména pomalé prosazování
vědeckotechnického pokroku. Dovolte mi proto, abych
se otázkou technického rozvoje a jeho uplatňováním
v praxi podrobněji zabýval.
Prováděcí plán na rok 1982 obsahoval
361 výzkumných a vývojových úkolů
státního plánu technického rozvoje.
Z tohoto celkového počtu bylo vyřešeno
v souladu s plánem 96,7 % úkolů, což
je lepší výsledek, než jakého bylo
dosaženo v roce předcházejícím.
V současné situaci našeho národního
hospodářství důležitějším
ukazatelem než plnění výzkumných
a vývojových úkolů je plnění
realizačních výstupů z úkolů
plánu technického rozvoje. Vláda schválila
prováděcí plán na rok 1982, který
po schválených změnách obsahoval 369
realizačních výstupů hmotné
povahy. Z uvedeného počtu byla realizace 92 úkolů
plánována jmenovitě jako závazné
úkoly státního plánu a 277 jako závazné
úkoly výroby v rámci resortů. Plánovaný
objem realizace výroby u 369 úkolů hmotné
povahy činil v hodnotovém vyjádření
12,05 mld Kčs.
Z plánovaného počtu 369 realizačních
úkolů bylo v roce 1982 zavedeno do praxe 345, tj.
93,5 %, přičemž plánovaný rozsah
realizace výroby v hodnotovém vyjádření
byl splněn na 105,4 %.
Došlo tedy proti minulým letům k určitému
zlepšení, což by bylo potěšující,
kdybychom se v této oblasti nesetkávali s některými
nedostatky, které se ve vědeckotechnickém
rozvoji vyskytují již řadu let a nadále
přetrvávají.
Jak jsem již uvedl, nebylo v roce 1982 splněno 24
realizačních výstupů. Plánovaný
objem výroby z těchto nerealizovaných výstupů
činil 409 mil. Kčs ročně, což
není nijak vysoká částka. Horší
je skutečnost, že řada z těchto nesplněných
realizačních výstupů má vedlejší
negativní dopady, především v devizové
oblasti.
Tak např. pro nedostatečnou koordinaci mezi dvěma
resorty nebyla zavedena výroba válcovaných
dlát pro hornické stroje. Tento úkol představuje
v hodnotovém vyjádření 12 mil. Kčs
ročně, ovšem nerealizovaná výroba
se musí krýt dovozem z nesocialistických
zemí. Podobné dopady má nezavedení
výroby vrtných tyčí pro velkoprůměrové
vrtání. Mohl bych uvést ještě
řadu dalších příkladů
nerealizovaných úkolů, které se buď
projeví v devizové oblasti, nebo budou svojí
nerealizací způsobovat potíže našemu
národnímu hospodářství, které
s realizací příslušných výrobků
nebo výrobních zařízení v roce
1962 počítalo.
To však je jen jedna stránka věci. Na některé
výzkumné a vývojové úkoly se
vynaložily značné částky a o
jejich realizaci pak po skončení výzkumu
není zájem, nebo se realizují jen částečně
bez efektu předpokládaného při zahajování
výzkumného úkolu.
Při poslaneckém průzkumu ve Výzkumném
ústavu strojírenské technologie a ekonomiky
jsme se např. seznámili s výsledkem analýzy
příčin pomalé a neefektivní
realizace tří úkolů zabývajících
se vývojem integrovaných a pružných
výrobních úseků. Na tyto úkoly
bylo vynaloženo zhruba 1,5 mld Kčs a patřily
mezi závazné úkoly sledované vládou.
Jejich realizace je však pomalá a neefektivní
a naráží na řadu bariér, z nichž
naprostá většina leží mimo rámec
vlastního řízení vědeckotechnického
rozvoje a jsou záležitostí řízení
VHJ, resortů a tvorby státního plánu.
Když se zamýšlíme nad příčinami
těchto nedostatků, musíme si nejprve uvědomit
důležitou skutečnost, že 90 % všech
výzkumných a vývojových úkolů
se řeší v rámci realizátorské
organizace. To znamená, že výzkum a vývoj
nových výrobků a technologií se v
90 % případů provádí v těch
VHJ nebo resortech, které pak mají tyto nové
výrobky vyrábět nebo nové technologie
zavádět. Je tedy volba výzkumného
úkolu a zároveň i jeho realizace téměř
ve všech případech v přímé
pravomoci jedné VHJ nebo jednoho resortu. To by mělo
v maximální míře usnadňovat
efektivní vědeckotechnický rozvoj. Že
to v mnoha případech jde i v rámci současné
soustavy řízení, ukazuje většina
z realizačních výstupů splněných
v roce 1982. Např. byl v poměrně krátké
době uskutečněn vývoj univerzálních
kulových uzávěrů a v Sigmě
Benešov je dnes realizována výroba v objemu
dva a půlkrát větším než
předpokládal plán realizace. Jestliže
ve výběru výzkumných úkolů
a jejich realizaci přesto přetrvávají
léta nedostatky, o nichž jsem hovořil, pak
spočívá jedna z jejich příčin
zřejmě v nízké zainteresovanosti VHJ
na plnění kvalitativních stránek plánu,
zejména na rychlé inovaci výrobků
a technologií a zvyšování jejich technicko-ekonomické
úrovně.
V rámci "Souboru opatření" byla
těmto otázkám věnována dosud
malá pozornost. Nyní by řešení
těchto otázek měla prospět opatření
o urychlení vědeckotechnického pokroku, přijatá
usnesení vlády ČSSR č. 1 z roku 1983,
která budou nyní experimentálně ověřována.
Při vyhodnocování tohoto experimentu by se
však měla věnovat patřičná
pozornost tomu, aby stanovením kvalitativních ukazatelů
pro zainteresovanost VHJ na inovaci výrobků nedošlo
k druhému extrému. Obecně platná ekonomická
pravidla totiž nutí k inovaci a přitom může
dojít k tomu, že inovovaný výrobek nebude
žádán na trhu. Jako příklad uvedu
soustruhy řady SN, které mají dobrý
zvuk ve světě, dobře se prodávají
a přitom podnik pro neprovedenou inovaci z titulu zahraničního
obchodu by mohl být sankcionován. Zde bude třeba
umožnit diferencované posuzování a řešení
takových případů a vzít v úvahu
při určování ukazatelů požadavky
zahraničního i vnitřního obchodu.
Příčinou nedostatků v oblasti vědeckotechnického
rozvoje bylo také to, že vědeckotechnický
rozvoj je dosud pojímán jak z hlediska plánování
tak i řízení dosti izolovaně a není
integrální součástí dosavadního
systému řízení.
Především se to projevuje v oblasti plánováni.
Plán rozvoje vědy a techniky není dostatečně
provázán s ostatními částmi
hospodářského plánu. Existuje obvykle
značný rozdíl mezi zabezpečením
plánu výzkumu a vývoje a zabezpečením
plánu realizace.
Při zahajování výzkumného nebo
vývojového úkolu je ve značně
administrativně náročném procesu pečlivě
rozpracován postup řešení významného
úkolu i jeho materiální zabezpečení.
Etapa realizace výsledků výzkumu je však
naplánována v podstatě vyplněním
realizačního listu, na kterém realizátor
potvrdí, že výsledky tohoto výzkumného
úkolu bude realizovat za předpokladu splnění
určitých jeho nároků na investice,
výrobní kapacity, event. devizy potřebné
k realizaci. Je pak víceméně ponecháno
na realizátorovi, jak si se zabezpečením
poradí.
Tato vazba mezi plánem výzkumu a realizátorem
byla dosud velmi volná. Jednak proto, že řada
výzkumných úkolů se do plánu
rozvoje vědy a techniky navrhne bez spolupráce s
realizátorem, který se často teprve dodatečně
bledá, jednak proto, že potvrzení realizačního
listu realizátora nijak zvlášť k realizaci
nezavazuje. Nemá-li zájem, stačí mu
důsledně trvat na splnění svých
nároků, uvedených v realizačním
listě a realizace se dá odložit nebo zrušit.
V tomto směru se dá poměrně rychle
mnoho zlepšit. Např. federální ministerstvo
elektrotechnického průmyslu zavedlo nyní
opatření, podle kterého mohou být
zařazeny do plánu především takové
úkoly, u kterých úseky investiční,
výrobní a ekonomické potvrdí zabezpečení
jejich realizace.
Daleko obtížnější je to ovšem
s koordinací plánu výzkumu a realizace u
rozsáhlých státních úkolů,
kde realizace spadá do kompetence dvou nebo více
resortů.
Dosavadní zkušenosti ukazují, že výběr
úkolů zařazených do plánu rozvoje
vědy a techniky je dnes největším zdrojem
nedostatků, které se pak projevují v dalších
fázích cyklu technického rozvoje, především
však při realizaci. Výběr úkolů
by měl být odvozován od dlouhodobých
koncepcí rozvoje a požadavků zahraničního
a vnitřního obchodu. Přitom by se měly
důsledně respektovat i taková hlediska, jako
jsou řešitelnost, ekonomická přijatelnost
a realizovatelnost. Tak tomu však dosud není. Na navrhování
úkolů se dosud z velké části
podílejí výzkumníci sami a za rozhodující
kritéria se bere např. využití kapacity
výzkumného pracoviště apod.
Přitom není bez zajímavosti, že řada
úkolů technického rozvoje je zařazena
do plánu ve fázi výzkumu a vývoje
jako závazná a vládou sledovaná, avšak
ve fázi realizace již nikoliv. Tyto závazné
výzkumné úkoly jsou pak zabezpečovány
při realizaci bez jakýchkoliv priorit, někdy
dokonce z oborových nebo podnikových prostředků
přesto, že na ně ve fázi výzkumu
byly vynaloženy značné náklady a měly
všechny priority.
Domnívám se, že celý cyklus technického
rozvoje od výběru úkolů přes
výzkum a vývoj až po realizaci bude třeba
organizačně, kompetentně, ale především
kvalitativně propracovat a dořešit. Zvláště
by se měla věnovat pozornost zdokonalení
výběru úkolů vědeckotechnického
rozvoje a jejich komplexnímu zabezpečení
s účastí a spoluprací realizátorů
od samého počátku cyklu. Počet závazných
státních úkolů technického
rozvoje by se mohl omezit na rozhodující a významné
úkoly našeho národního hospodářství
a ty by pak měly mít prioritu jak ve fázi
výzkumu, tak i realizace.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
máme-li v souladu se závěry XVI. sjezdu KSČ
důsledně prosazovat technický rozvoj jako
základní nástroj dynamiky rozvoje našeho
národního hospodářství a urychlit
uplatňování jeho výsledků do
praxe jako důležitý zdroj potřebného
růstu efektivnosti reprodukčního procesu,
měli bychom cílevědomě a urychleně
odstraňovat překážky, které dosud
v procesu rychlého a efektivního uplatňování
technického rozvoje v našem národním
hospodářství brání. Děkuji
za pozornost.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Felixovi.
Slovo má poslanec Nemček. Připraví
se poslanec Kalkus.
Poslanec SL J. Nemček: Vážený
súdruh predseda, vážené súdružky
a súdruhovia poslanci, vážení hostia,
z podkladov k štátnemu záverečnému
účtu je zrejmé, že v súvislosti
so zvyšovaním spoločenského úsilia
o presadzovanie žiadúcej efektívnosti rozvoja
našej ekonomiky patrila v zdrojoch financovania investičných
a neinvestičných potrieb úloha i podmienkam
poskytovania bankových úverov a účinkom
ich pôsobenia.
Uplatňovanie aktívnej a diferencovanej úverovej
politiky vyžadovalo podporovať na jednej strane žiadúce
potreby a na druhej strane dôsledne vylučovať
z úverovania rôzne nedostatky.
Poznatky ukazujú, že napríklad národnému
podniku Plastika, Nitra, banka pripísala úrokovú
bonifikáciu za splnenie všetkých vývozných
povinností. Tým tento podnik s ďalšími
podnikmi VHJ - Slovchémia, Bratislava, prekročil
dodávky do tržných fondov, aj pre vývoz
do nesocialistických štátov.
V oblasti prevádzkových bankových úverov
dosiahol koncom roku 1962 ich stav 288 miliárd korún,
čo znamená, že s prihliadnutím na vplyv
cenových úprav sa zvýšil o 8,6 miliardy
korún. O účinnosti a spôsobe využitia
týchto úverov si myslíme, že sa celkove
zlepšil. Vychádzame z toho, že prírastok
úverov bol použitý na ekonomicky zdôvodnený
prírastok zásob v priemysle a stavebníctve.
Napríklad na žiadúce predzásobenie v
oblasti rúd a palív, alebo k podpore lepšieho
využitia surovín, ako napríklad kovového
odpadu, prípadne, že bol použitý na rozvoj
nových výrobkov, na tvorbu zásob v oblasti
agrokomplexu, ďalej na doplnenie zásob trhového
tovaru a na podporu rozvoja miestnej výroby a služieb.
Menovite je pre nás dôležité, že
stanovením výhodných úverových
a úrokových podmienok prispel tento bankový
úver tiež k dosiahnutiu nadplánovaných
dodávok na trhu ešte stále nedostatkových
tovarov, a to v hodnote asi miliardy korún.
Za významné považujeme taktiež poznanie,
že tzv. úverové výpomoci a konsolidačné
úvery sa v roku 1982 zvýšili celkove len o
300 miliónov Kčs. Ich poskytnutie bránilo
prenášaniu platobných ťažkostí
určitého podniku na jeho dodávateľov,
resp. bolo spájané s riešením jeho konkrétnych
nedostatkov.
Dôraz, ktorý bol kladený na plnú návratnosť
každého úveru a na jeho efektívne využívanie,
priniesol väčší tlak i na využívanie
vlastných finančných zdrojov organizácií
a pôsobil na riešenie rôznych nedostatkov a nežiadúcich
odchýliek v plnení plánovaných úloh
týchto organizácií. Dovoľte mi uviesť,
že v rámci sprísnených úverových
podmienok došlo oproti roku 1981 k uplatneniu vyšších
úrokových sadzieb a s nimi spojeného finančného
výsledku 461 miliónov korún u oveľa
väčšieho počtu prípadov (dovedna
vyše 16 tisíc). Na zásoby bol odmietnutý
úver takmer dvojnásobného počtu organizácií
oproti roku 1981 a jeho výška dosiahla zhruba 8 miliárd
Kčs. Oproti uvedenému roku sa podstatne zvýšil
aj počet prípadov, kedy sa pre neplnenie stanovených
podmienok žiadalo predčasné zaplatenie prevádzkového
úveru (v celkovej výške 1,3 mld Kčs).
Úverový tlak sústredený zvlášť
na priemyslové a stavebné organizácie znamenal
tiež, že u nadplánovaného prírastku
zásob bola úverom pokrytá iba ich menšia
časť, preukázateľne nutná k zaisteniu
plánovaných úloh tohto roku.
Aktívna a diferencovaná úverová politika
bola, súdružky a súdruhovia poslanci, uplatnená,
podľa nášho názoru, aj pri financovaní
potrieb investičnej výstavby. Na poskytovanie a
pôsobenie investičného úveru a podobne
i na využívanie devízových zdrojov boli
v plánoch minulého roku vytvorené náročnejšie
podmienky, aby bol posilnený ekonomický tlak na
lepší priebeh procesov investovania. Najmä však,
aby diferenciácia úverov pôsobila na znižovanie
rozostavanosti, na dodržiavanie projektovaných technickoekonomických
parametrov stavieb a proti rastu ich rozpočtových
nákladov.
Pozitívne môžem hodnotiť, že väčšie
zapojenie vlastných zdrojov jednotlivých investorov
sa prejavilo v nižšom čerpaní investičných
úverov. Ďalej, že týmito úvermi
boli hlavne podporené potreby rozvoja našej palivovo-energetickej
základne a strojárskej výroby. Predovšetkým
však, že takmer dvadsiatimi percentami novoposkytovaných
investičných úverov bola podporená
progresívna modernizácia, rekonštrukcia a opatrenia
racionalizačnej povahy.
Podstatné však pre nás je to, že v sledovanej
oblasti bola zosilnená celková analytická
a kontrolná činnosť štátnej banky.
Uskutočnilo sa asi 9600 previerok stavieb a okolo 10 tisíc
700 previerok podkladov k ním, a to pred začiatkom
ich financovania a vyše 34 a pol tisíc ďalších
previerok a dozorov. Touto činnosťou sa dosiahol (ako
sa na to už poukázalo v spravodajskej správe)
nemalý spoločenský prínos predovšetkým
v úspore rozpočtových nákladov rozostavaných
stavieb.
Zvýšil sa aj počet záporných
stanovísk banky k stavbám do plánu navrhnutým,
a to pre ich nedostačujúce finančné
a úverové krytie, nízku efektívnosť,
nedostatky projektového a dodávateľského
zabezpečenia, či pre neuspokojivé využívanie
zostávajúcich kapacít.
Nemalý bol rovnako postih stavieb, pri ktorých sa
nedodržal termín výstavby, poprípade
sa nedodržali projektované parametre. Objem odmietnutých
úverov pri týchto stavbách sa zvýšil
až na 2,3 mld Kčs a podobne počet prípadov,
kedy financovanie stavieb nemohlo byť začaté
alebo muselo byť prerušené až do odstránenia
nedostatkov, presiahol 2 a pol tisíc prípadov.
Tiež za neskoré uvádzanie dovážanej
technológie do prevádzky a za jej neuspokojivé
využívanie bol bankou uplatňovaný stanovený
finančný postih a jeho výška dosiahla
vyše 46 mil. Kčs.
To všetko sú nemalé dôkazy o úlohe,
ktorá s používaním úveru v hodnotenom
období úzko súvisela.
Našu pozornosť si však tiež zaslúži,
že prostriedky vyčlenené na devízovo
návratný úver na dovozy z nesocialistických
štátov zostali nevyčerpané. Pri posudzovaní
tejto otázky sa ukázalo, že málo pôsobilo
viac vplyvov. Predovšetkým tá skutočnosť,
že tento úver je náročnejší,
lebo každý investor je viazaný nielen jeho
splátkami, ale i mnohými ďalšími
podmienkami, ktoré u iných úverov neexistujú.
Navyše niektoré prípady tiež ukazujú,
že pri stále trvajúcom zostrovaní podmienok
zahraničného obchodu, musia teraz mnohí naši
investori bežne prehodnocovať, či dovozmi požadované
a úverom zabezpečené technológie budú
i naďalej efektívne a reálne.