Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Společné schůze SL a SN

Vláda plně oceňuje dosažené výsledky a vyslovuje dík všem pracujícím a pracovním kolektivům, kteří se o ně zasloužili.

Na tyto pozitivní výsledky navazuje i plán letošního roku a naše úvahy pro zbývající léta pětiletky. V souladu s jejími záměry pokračujeme v postupném řešení klíčových problémů národního hospodářství, usilujeme o rychlejší tempo ekonomického růstu, přičemž hlavním úkolem zůstává upevňování vnitřní i vnější rovnováhy. Je pochopitelné, že znovu a ještě ve větší míře klademe důraz na kvalitativní stránky rozvoje, na zhodnocovací procesy a nikoliv na kvantitativní úkoly, které by spočívaly ve zvyšování množství produkce bez zřetele na její efektivní užití.

Pokud jde o vnější ekonomické vztahy, koncepce plánu zajišťuje v podstatě vyrovnanost naší platební bilance vůči socialistickým zemím a pokračuje důsledně v nastoupené cestě snižování zadluženosti ve volných měnách. Proto klademe tak velký důraz na podstatné zvyšování exportní schopnosti hospodářství. Proto činíme opatření k tomu, aby i výrobní organizace i zahraniční obchod mnohem aktivněji přistoupily k zajišťování vývozních úkolů než je tomu v prvních dvou měsících letošního roku.

Naše základní strategie spočívá v rozšiřování vzájemného obchodu, ekonomické a vědeckotechnické spolupráce se Sovětským svazem a ostatními členskými zeměmi RVHP. To ovšem vyžaduje již dnes bez jakéhokoliv otálení se co do struktury a kvality přizpůsobit požadavkům našich partnerů. Sami naši tradiční vývozci do těchto zemí - a vyvážíme tam zhruba 68 % celkové produkce - dobře vědí, v čem je třeba změnit strukturu a kde zvýšit kvalitu, abychom obstáli na těchto stále náročnějších trzích.

Dosažení cílů a úkolů plánu letošního roku i záměrů pro zbývající léta 7. pětiletky vyžaduje podstatně zvýšit výkonnost, efektivnost a kvalitu veškeré práce. Dobře víme, že je přece stále ještě řada úseků v našem hospodářství, kde s dosahovanými výsledky ani přes dílčí zlepšení v posledních letech nemůžeme být vůbec spokojeni. V lidském i vědeckotechnickém potenciálu jsou skryty velké rezervy, které je třeba aktivně využít.

Jde nám především o pohotovější a širší uplatňování výsledků vědy a techniky v praxi, o rychlejší růst produktivity práce a snižování nákladů a o lepší využívání základních fondů tam, kde je to žádoucí. Značné rezervy spočívají rovněž v uvádění výrobních kapacit do provozu v určeném čase a při dodržení projektovaných parametrů a stejně tak i ve využití rozsáhlých prostředků, které jsou uloženy v zásobách. Právě na tyto klíčové otázky musíme soustředit pozornost všech stupňů řízení, neboť v jejich zvládnutí spočívá cesta k růstu národního důchodu a tím i předpokladů pro žádoucí vývoj životní úrovně.

Platí to zvláště o oblasti vědeckotechnického rozvoje, kde potřebujeme podstatně zrychlit využívání jeho výsledků, přejít od jednotlivých dílčích akcí k nepřetržitému toku investičních změn výrobků, spojených s novými produktivnějšími a hospodárnějšími technologickými procesy.

Na základě direktiv XVI. sjezdu komunistické strany se k tomu snažíme najít vhodné cesty a způsoby, které by jednak účinně podněcovaly rozvoj vědy, výzkumu a činnosti předvýrobních etap vůbec, a současně v podnicích vyvolávaly potřebu, stále širší zájem a v jistém smyslu ovzduší hladu po výsledcích vědy a výzkumu, aby praxi mnohem více nutily tyto výsledky uplatňovat.

Opatření, které nyní ověřujeme, mají vytvořit takové ekonomické podmínky, aby vyvolaly žádoucí tlak na výrobce a zároveň je v tomto směru účinněji podněcovaly. Zde je třeba působit jak věcnými plánovacími rozhodnutími na všech úrovních, od shora až dolů, tak i přizpůsobováním všech nástrojů plánovitého řízení včetně finančních, mzdových, úvěrových i cenových.

V zájmu posílení pravomoci a odpovědnosti výrobních hospodářských jednotek a zvláště podniků bude zřejmě nezbytné poskytnout jim možnost vytvářet si hmotné a finanční zdroje pro potřebné inovační změny a vůbec vědeckotechnický pokrok a vytvořit jim tak celkové předpoklady pro jejich dlouhodobější rozvoj. l organizační otázky zde hrají podstatnou úlohu. A to jak pokud se týká výroby, tak i ve vztahu k vědeckovýzkumné základně i předvýrobním etapám.

Prostě řečeno, musíme účinněji podněcovat socialistickou podnikavost a snahu výrobců obstát v soutěži s nejnáročnější konkurencí. Je zapotřebí neustále vycházet z toho, že každý, kdo má výrobu na vysoké technické úrovni, kdo dodává pružně a rychle podle požadavků odběratele a samozřejmě i za přijatelnou cenu, ten se uplatní i v dnešní sílící soutěži na zahraničních trzích a v současných obtížných podmínkách zahraničního obchodu.

Vezměme v úvahu, že objem zahraničního obchodu ve světě, měřeno reálnými srovnatelnými cenami, v posledních letech vůbec nestoupá. A chceme-li zvyšovat náš vývoz, musíme zvítězit nad konkurencí, dokonce ji vytlačit z jejích tradičních trhů. To je nesporně velice náročné. Tyto skutečnosti ovšem nemohou být omluvou, že vývoz do nesocialistických zemí v letošním roce je nejslabším článkem plnění letošního plánu.

V souvislosti se snahou o zvýšení exportní schopnosti naší ekonomiky musíme požadovat, aby jak obchodní, tak i výrobní organizace podstatně zlepšily své znalosti o situaci na světových trzích. Musí provádět jejich soustavný průzkum a mít perfektní informace o své konkurenci, o její technologii, technické úrovni, nákladech, cenách, úrovni a organizaci servisních služeb. Stále více se potvrzuje potřeba trvale srovnávat technické i ekonomické parametry výrobků a technologií s předními světovými výrobci. Bez toho není možné získávat a upevňovat pozice na zahraničních trzích.

K tomu všemu je nezbytné usilovat o prohloubení ekonomického a případně i organizačního sepětí výroby a zahraničního obchodu. Některé nové formy takového sepětí začínáme nyní ověřovat v praxi s cílem zvýšit odpovědnost výrobních organizací za výsledky dosahované na zahraničních trzích.

K tomu měníme soustavu ukazatelů plánu tak, aby byl vytvořen ekonomický tlak a zájem našich výrobních a obchodních organizací nejen na zvyšování objemu a efektivnosti vývozu, ale i na skutečném inkasu deviz. Zisk a přirozeně také případná ztráta ze zahraničního obchodu se budou promítat do celkových hospodářských výsledků výrobních i obchodních organizací a tak ovlivňovat výši jejich důchodů včetně prostředků na mzdy a platy.

O hlubší organizační a ekonomické sepětí zahraničního obchodu a výroby usilují také v ostatních zemích RVHP. Jsme si ovšem vědomi, že tyto otázky musí ještě vykrystalizovat, aby formy propojení výroby a zahraničního obchodu, které nakonec chceme uplatnit v širším měřítku, byly co nejjednodušší a nejúčinnější.

Urychlení dynamiky ekonomického růstu, s kterým počítáme pro léta 1983-1985, je podmíněno mnohem výraznějším zhodnocováním živé práce, surovin a energií, účinnějším využíváním základních fondů, vysoce racionální a úspornou investiční výstavbou.

V tomto směru má naše ekonomika řadu významných rezerv. I když v plnění cílových programů úspor paliv, energie, černých a barevných kovů máme určité kladné výsledky - vždyť v roce 1982 ve srovnání s rokem 1980 byla spotřeba palivoenergetických zdrojů nižší o více než 1 mil. tun měrného paliva - je nezbytné jít dál. Potřebujeme zrychlit tempo a zvýšit rozsah a dosáhnout vyšších úspor, než je zakotveno v dosavadních ročních plánech. Přitom je pochopitelné, že racionalizační programy v tomto směru musí být zabezpečovány komplexně, to znamená zvláště v investičním plánu, v obnově a modernizaci technologií.

V investiční politice v této pětiletce musíme dosáhnout dalšího zlepšení. Vždyť za celé období výstavby socialismu jsme vynaložili velké prostředky na vybudování stovek závodů a hospodářských objektů a nyní jde o to, abychom jich skutečně efektivně využívali. Na jednoho pracovníka výrobní sféry připadá dnes více než 270 tisíc Kčs hodnoty základních prostředků, přičemž koeficient směnnosti pracovních míst je - bohužel v Československu - nízký.

Také náklady na nové investice je třeba snižovat. A to je možné jen tak, že budeme ve stále větší míře preferovat účelné rekonstrukce daných kapacit, především jejich strojního zařízení. Tato orientace je založena v sedmé pětiletce a v rostoucí míře se prosazuje v jednotlivých ročních plánech. I zde však přetrvávají některé vážné slabiny.

V této etapě experimentálně ověřujeme užší sepětí investičních prostředků s celkovými hospodářskými výsledky výrobních hospodářských jednotek a podniků včetně fondů odměn. K tomu má sloužit vytvoření investičního fondu, který nahrazuje dosavadní fondy rozvoje a výstavby, a budou se z něj podle chozrasčotních zásad financovat všechny investice hospodářských organizací. To ovšem znamená, že i z těchto zdrojů si budou sami výrobci a investoři platit takové výdaje, jako je neplánovaný růst rozpočtových nákladů, prodlužování lhůt výstavby, nedodržování technických parametrů, tedy výdaje, které dosud kryl státní rozpočet.

Od počátku příštího roku má též vstoupit v platnost změna ve způsobu fakturování a placení investičních prací a dodávek. Spočívá v tom, že dodavatel dostane zaplaceno až za dokončené objekty a provozní soubory, které mají stanovenou kvalitu. Chceme tím zvýšit ekonomický tlak i zájem na dodržování lhůt výstavby a snižování rozestavěnosti.

Soudružky a soudruzi poslanci, zmíněná opatření ke zvýšení účinnosti technického rozvoje, zahraničního obchodu a investiční výstavby, která se nyní ověřují ve vybraných oborech a odvětvích, směřují nejen k rozšíření práv výrobních hospodářských jednotek a zvláště podniků, ale také k mnohem vyššímu podílu jejich odpovědnosti za uspokojování potřeb společnosti. Jsme si vědomi, že v tomto ohledu bude nutné dořešit ještě celou řadu otázek, z nichž nejdůležitější spatřujeme v tom, abychom maximálně omezili rovnostářství jak mezi podniky, tak i kolektivy i jednotlivými pracovníky.

K tomu je nutné důsledněji uplatňovat zejména ten princip chozrasčotu, který kolektivní i osobní hmotnou zainteresovanost, výši přídělů podnikovým fondům váže na skutečně dosažené ekonomické výsledky organizací. V nich ovšem už musí být zohledněny i výsledky zahraničního obchodu, a to jak přínosy, tak i případné ztráty, omezení dotací a daná kvalita a užitečnost produkce. Nikdo nemůže spoléhat na to, že společnost do nekonečna, jako je tomu dosud, bude podnikům a výrobně hospodářským jednotkám krýt ztráty vyplývající z neefektivní či nekvalitní výroby či ze zboží, pro které vůbec nenacházíme odbyt. Stejně tak podniky nemohou již v tomto roce počítat s tím, že jim banka bude neustále úvěrovat strukturálně neodůvodněné překračování plánovaného stavu zásob.

Je třeba říci, že jednou z nejzávažnějších slabin, která existuje v účinném způsobu řízení, je právě to, že se věci nedovádějí až do vnitropodnikových útvarů, do vnitropodnikového chozrasčotu, že je nedůsledně uplatňován princip zásluhovosti v odměňování a že aktualizace normativní základny v podnicích je pomalá a nedůsledná. Proto musíme vyžadovat od příslušných ministerstev a podniků, aby se důkladně rozebraly v příčinách, proč na tomto úseku nepostupujeme dostatečně rychle kupředu a společně s výrobně hospodářskými jednotkami a podniky vytvářely pro zvládnutí tohoto závažného úkolu potřebné podmínky. V letošním roce příslušné kontrolní orgány pod vedením Výboru lidové kontroly uskuteční ve vybraných organizacích důslednou kontrolu, jak jsou direktivy ústředního výboru komunistické strany a vlády v této oblasti realizovány.

V této souvislosti je ovšem třeba se zmínit i o tom, že zvýšení účinnosti chozrasčotních principů hospodaření a zdokonalení celkového řízení je podmíněno zreálněním a objektivizací hodnotových nástrojů a kritérií, zvláště cen, zisku, úvěrů a devizových nástrojů. Nedostatky, které v tomto směru existují, zakrývají rozdíly mezi efektivní a neefektivní výrobou, mezi dobrými a špatnými podniky. Ke zlepšení tohoto stavu činíme určité kroky jak při zdokonalování řízení, tak i novými experimenty. které v letošním roce uvádíme do života. I z těchto důvodů přistupujeme k etapové přestavbě velkoobchodních cen a ke zpracování a postupnému uplatňování závazného dlouhodobého programu omezování dotací všeho druhu, zejména pak omezování dotací v těch oborech, kde je to ekonomicky žádoucí.

Pokud jde o existující systém dotaci poskytovaných státním rozpočtem nebo i nadřízeným i výrobně hospodářskými jednotkami, ukazuje se jako příliš rozsáhlý, složitý a hlavně neracionální. Proto jej chceme kriticky přezkoumat a skutečně objektivizovat. Jsme si přitom pochopitelně vědomi, že v určitém rozsahu je třeba dotace a intervence zachovat, ale v zásadě musí být v každé hospodářské činnosti věci ekonomicky zdůvodněny a vytvořen tak ekonomický tlak k intenzifikaci výroby a k růstu iniciativy a zdravé socialistické podnikavosti.

Řekli jsme již několikrát, že soustava řízení a plánování je otevřená a že proto budeme další kroky uskutečňovat plynule a pružně tak, jak pro ně dozraje situace. Neprodleně je však třeba usilovat o podstatnou změnu myšlení a chování vedoucích hospodářských pracovníků a o to, aby se v plné míře dostalo podpory těm, kteří mají odvahu a smysl pro nové, jsou profesionálně zdatní a rozhodní, nebojí se konfliktů a překážek.

Spolu s tím se stále naléhavěji ukazuje potřeba přípravy dlouhodobé strategie našeho sociálně ekonomického rozvoje, protože máme-li správně rozhodovat dnes, musíme mít představu o tom, co bude za 10, za 20 let. Takové rozsáhlé projekty a věci, jako je zajištění palivoenergetické bilance státu, cílevědomé strukturální změny, uplatňování nových objevů vědy a techniky nelze řešit v plánech s ročním nebo pětiletým horizontem.

Proto ústřední výbor strany a vláda stanovily k vypracování dlouhodobého výhledu konkrétní úkoly, kde se zároveň počítá s významnou účastí Československé akademie věd.

V rámci dlouhodobého plánování musí být především určeny i hlavní směry a úkoly vědeckotechnického rozvoje. To umožní, aby se vědeckotechnické kapacity i předvýrobní útvary v dlouhodobější perspektivě koncentrovaly na vybrané úseky, na předurčené rozvojové programy, na potřebné změny ve struktuře výroby a tím i zapojení do mezinárodní dělby práce. To všechno musí nezbytně zapadat do celého kontextu a souvislostí dlouhodobého plánu, zabezpečit orientaci na rozvoj výrob schopných udržet krok se světovou špičkou a stát se osou zapojení československé ekonomiky do mezinárodní socialistické integrace a světové dělby práce vůbec.

Musíme si být vědomi, že nemůže jít o mechanické prodlužování dosavadních tendencí, ale o určení - vezmeme-li v úvahu dlouhodobý charakter těchto prognóz - výrazně nových směrů hospodářské politiky, opírajících se o výsledky rozvoje vědy a techniky nejen u nás, ale především v Sovětském svazu, v dalších bratrských zemích Rady vzájemné hospodářské pomoci a v celém světě. Bude velice důležité a jistě i velice složité zvážit a zdůvodnit, v jaké míře a v jakých směrech na tento neustále se zrychlující a rozšiřující proces vědeckotechnického a technickoekonomického rozvoje může a musí reagovat i Československo.

Za nejúčelnější základní metodu práce považujeme neustálé srovnávání se světem, s jinými vyspělými socialistickými i nesocialistickými zeměmi.

Bude zřejmě nezbytné překonat řadu dosavadních nesprávných přístupů, které dosud proces tvorby plánů i dlouhodobých výhledů zbytečně formalizují, aniž by umožnily soustředit se na hlavní články naší ekonomické současnosti i budoucnosti. Měly by to být dokumenty, se kterými se bude - pochopitelně s přihlédnutím k novým vývojovým tendencím - dále pružně pracovat a z nichž se bude vycházet.

Optimální přístupy ke zpracování takových programů se hledají i v ostatních socialistických zemích i jinde ve světě. Vypracovat dlouhodobou koncepci rozvoje země není vůbec věc jednoduchá. Je zde velký počet neznámých a značný stupeň nejistot. Proto je nutno tuto dlouhodobou strategii soustavně aktualizovat a upřesňovat tak, aby se neustále přibližovala reálným potřebám i možnostem ČSSR v rámci společenství Rady vzájemné hospodářské pomoci s přihlédnutím k celkovému vývoji ve světě.

Soudružky a soudruzi poslanci, v legislativní činnosti pokračovala i v minulém období úspěšná a dobrá spolupráce vlády s Federálním shromážděním. Chtěl bych vám za ni upřímně poděkovat a zároveň ocenit váš aktivní a podnětný přístup.

Orgánům Federálního shromáždění byly předloženy návrhy novel hospodářského zákoníku a zákona o hospodářské arbitráži i návrhy finančních zákonů. Jejich smyslem je posilovat působení intenzifikačních faktorů v rozvoji naší ekonomiky, zvýšit odpovědnost řídících pracovníků a upevnit kázeň a disciplínu.

Soubor občanskoprávních norem, který byl orgány Federálního shromáždění projednán a schválen, se týká každého občana naší republiky. Upravuje společenské vztahy v každodenním životě občanů, upevňuje a prohlubuje jejich životní jistoty. I zde jsme vycházeli z důkladné analýzy změn, ke kterým došlo v naší společnosti od poloviny šedesátých let. Ukázala se nutnost reagovat především na otázky spojené s osobním vlastnictvím, zvýšit ochranu majetkových práv občanů a zakotvit stimuly, které je mají vést k zachování pravidel socialistického soužiti.