V tomto podniku začali mít v minulých dvou
letech, zejména však v loňském roce,
problémy s plněním ukazatele rentability
výrobních fondů, který je ovlivňován
největší měrou právě využíváním
základních výrobních prostředků.
Plnění tohoto ukazatele si vyžádalo
celou řadu politickoorganizačních opatření,
změn v řízení, ale hlavně vytvoření
provozních předpokladů a hmotné zainteresovanosti
pro dělníky, kteří museli přejít
na dvousměnný provoz.
Začali směleji vyřazovat zastaralé
stroje a zařízení, aby bylo možné
uvolněné pracovníky převádět
na jiné stroje do dvousměnného režimu.
Minulá léta volnějšího využívání
strojů a zařízení v jedné směně
zanechala trvalé stopy ve vědomí lidí.
Jednosměnný režim se stal pro mnohé
pracovníky ideální pracovní dobou,
která umožňuje věnovat se plněji
vlastním zálibám. Proto museli soudruzi v
Tesle vytrvale vysvětlovat dělníkům,
ale i mistrům, dílenským kontrolorům
a technologům, že osobní zájmy je nutno
podřídit zájmům celospolečenským.
Současně museli realizovat celou řadu dalších
opatření. Například se jim podařilo
podstatněji zlepšit podmínky v sociální
oblasti, byl zaveden výdej teplých večeří,
zvýšili lékařskou péči,
začali preferovat směňující
dělníky rekreačními poukazy. Ale bylo
potřebné zabezpečit odpolední směny
i dozorem mistrů, technologů, opravářů
a výrobní kontroly.
Využili v maximální možné míře
i možnosti hmotné zainteresovanosti tak, že za
každou odpracovanou hodinu ve druhé směně
vyplácejí příplatek ve výši
2,- Kčs, ale stejný preferenční příplatek
poskytují i všem, kteří druhou směnu
zajišťují.
Soudruzi z Tesly sami říkají, že cesta
ke zvýšení směnnosti byla trnitá
a obtížná. Ne všichni a ne hned pochopili
naléhavost potřeby pracovat na směny, vyskytly
se rodinné problémy, problémy s dopravou
do zaměstnání a domů. Výsledek
se ale vyplatil. Ukazatel rentability výrobních
fondů v Tesle splnili a směnnost u strojních
dělníků vzrostla z 40 % na začátku
roku na 65 %. Úsilí soudruhů z Tesly v Hloubětíně
přineslo své ovoce.
Práce na směny skutečně přináší
řadu sociálních problémů, které
překonávat není jednoduché pro společnost,
ale ani pro jednotlivce. Zanedbatelná není ani stránka
zdravotní. Lékaři upozorňují,
že směnnost po týdnech, tak jak je obvykle
organizována u nás, je z hlediska životního
rytmu ne dost vhodná. Měli bychom proto pro účinnější
řešení směnnosti zřejmě
postupovat komplexněji a pokusit se odstraňovat
nebo zmírňovat některé sociální
aspekty, které přináší práce
na směny a které nepůsobí příznivě
při získávání pracovníků
na takovýto způsob práce. Ať už
jde o stravování pracovníků, poskytování
různých služeb včetně zdravotních,
dopravu, lázeňskou léčbu, rekreaci,
ale i kulturní a sportovní programy včetně
televizního vysílání.
Zatím se v tomto směru podle mého názoru
dost nepokročilo a preference závodů, které
pracují na dvě směny není v oblasti
péče o pracovníky natolik výrazná,
aby spolu s finančním zvýhodňováním
byla impulsem pro zavádění druhých
směn.
Domnívám se, že by i odborové orgány
na závodech měly těmto otázkám
věnovat větší péči a pozornost.
4. a 5. zasedání ÚV KSČ znovu zdůraznilo
jako prvořadý úkol zabezpečovat všestrannou
intenzifikaci národního hospodářství,
růst efektivnosti společenské výroby
a rychlejší zvyšování kvality veškeré
práce.
Důležité místo při plnění
této základní linie celkové výkonnosti
ekonomiky musí plnit i mzdová politika. Chceme-li
dosáhnout toho, aby byla ještě důrazněji
odlišena odměna za práci dobrou, průměrnou
a podprůměrnou, znamená to důsledněji
do života prosazovat principy zásluhovosti. Tyto principy
jsou stanoveny i v programovém prohlášení
vlády Československé socialistické
republiky.
Snahou strojírenských podniků bylo tyto principy
také zabezpečit a v praxi uplatnit náročnější
měřítka pro hodnocení pracovních
zásluh jednotlivých pracovníků, orientovat
pobídkovou složku mzdy na zabezpečování
vyšší efektivnosti, kvality, hospodárnosti
a zvyšování technické úrovně
a jakosti výroby.
V současné době probíhá hodnocení
výsledků dosažených při zebezpečování
programu zvýšené ekonomické účinnosti
mzdové soustavy za rok 1981. V průběhu loňského
roku docházelo totiž k úpravám ukazatelů
pro poskytování prémií a výkonnostních
odměn pro jednotlivé okruhy pracovníků
s cílem zvýšit závislost vyplácení
prémií a odměn na snižování
spotřeby surovin, materiálů, energie, pohonných
hmot a na kvalitě. Podařilo se dosáhnout
toho, že v závěru loňského roku
byla na těchto ukazatelích závislá
výplata prémií a výkonnostních
odměn cca u 1/3 technicko-hospodářských
pracovníků a asi u 1/4 dělníků.
Aby tento systém odměňování
mohl působit v širším rozsahu - to je
do značné míry odvislé také
od objektivního stanovení technicko-hospodářských
norem, které by měly být spolehlivějším
měřítkem spotřeby minulé práce.
A nejen to. Jako nezbytný se jeví úkol prohlubovat
a zkvalitňovat soustavu norem spotřeby práce,
neboť dnešní plnění výkonových
norem v mnohém směru svědčí
o potřebě jejich objektivizace. Například
v závodě Avia, kde pracuji, za rok 1981 byly výkonové
normy splněny cca na 117 %, v některých závodech
ČKD přesahovalo jejich plnění až
135 %. Ale nemůžeme, pokud jde o normy, zůstat
jen u strojních profesí. Stejnou, ne-li větší
pozornost bychom měli věnovat rozšiřování
norem spotřeby práce i na oblast mimo hlavní
výrobu, objektivizovat i další výrobní
postupy u pomocných a obslužných prací.
Je pravda, že normování těchto prací
probíhá podle stanovených časových
harmonogramů, ale urychlit tento úkol by bylo ku
prospěchu věci. Zejména mám na mysli
objektivizovat i spotřebu práce u některých
technicko-hospodářských a administrativních
pracovníků. Některé druhy těchto
prací jsou zabezpečovány počítači,
ale úspora zejména administrativních pracovníků
se zavedením výpočetní techniky nijak
výrazněji neprojevila.
O nezbytnosti diferencovat odměnu podle výsledků
práce, změřenou stanovením objektivních
norem práce hodně hovoříme. Snadněji,
bez větších problémů, je tento
úkol realizován z celospolečenských
prostředků. Takto byly nad rámec, stanovený
rozpisem státního plánu, uvolněny
mimořádné mzdové prostředky,
které mají být použity na podporu racionálnějšího
využívání základních fondů
a k ocenění práce ve vícesměnných
provozech, k posílení stabilizace pracovníků
a k zajištění některých klíčových
plánovaných úkolů. Touto formou budou
výdělkově diferencovány některé
nejdůležitější oblasti pracovních
činností, které mají klíčový
význam pro další rozvoj strojírenské
výroby. To je jistě správné, neboť
se takto uplatňuje jeden ze základních principů
socialistického odměňování
podle společenského významu práce.
Tímto rozhodnutím ale zdaleka není postižen
celý žádoucí proces diferenciace, to
znamená diferenciace uvnitř jednotlivých
pracovních kolektivů podle osobní zásluhovosti
jednotlivce. Tento úkol nikdo nesejme z odpovědnosti
přímých vedoucích pracovníků
na všech organizačních stupních. A jeho
provedení je mnohdy nelehké a někdy se neobejde
bez různých konfliktů.
Mohu uvést konkrétní příklad
z mé brigády. V minulosti byly kolektivní
prémie rozdělovány ne podle skutečné
výkonnosti, ale právě naopak. Ti, kteří
odevzdávali vysoké výkony, a překračovali
výkonové normy, dosáhli i vyšší
základní mzdu. Ale prémie dostávali
nižší a naopak u nižší základní
mzdy byla přiznávána vyšší
prémie, aby se celkové výdělky tzv.
"srovnaly" na průměr. Dobré pracovníky
to pochopitelně poškozovalo a ty méně
výkonné nikterak nemobilizovalo. Dalo nám
dost práce, než jsme tento vžitý nešvar
v odměňování odstranili. A podařilo
se nám to až s příchodem nového
mistra, kterého jsme přesvědčili o
nesprávnosti a škodlivosti takovéhoto postupu.
Naše brigáda, jíž jsem použila pro
příklad, jistě není ojedinělá,
která si vlastně tak říkajíc
"vybojovala" žádoucí diferenciaci
v odměňování. Jsem přesvědčena,
že na našich pracovištích máme většinu
poctivých pracovníků a jejich dělnická
čest je zavazuje k tomu, aby odměna byla podložena
odpovídající kvalitní prací,
tvořící nové společenské
hodnoty. Vždyť bychom šidili sami sebe, kdybychom
připustili, aby prémie, odměny, vůbec
mzda nebyly úzce svázány s plněním
úkolů státního plánu, s výkonností
a iniciativou každého jednotlivce.
Podle mého názoru, ne dost důraznou úlohu
při zavádění pořádku
do způsobu odměňování sehrávají
parťáci, mistři, dílovedoucí
a dílčí řídící
pracovníci.
Je třeba se podívat i na některé prémiové
řády, zda jsou v souladu s novými požadavky
a ekonomickými potřebami. Nejsou to objektivní
příčiny, které na mnohých pracovištích
brání spravedlivě odměňovat
jednotlivé pracovníky podle množství
a kvality práce, mnohdy nám chybí odvaha
diferencovat, protože se jen těžce zbavujeme
sociálních přístupů, které
do odměňování rozhodně nepatří
a jsou společensky škodlivé.
Je na nás všech, kteří chceme aktivně
napomáhat realizaci závěrů XVI. sjezdu
Komunistické strany Československa, ale především
na vedoucích hospodářských pracovnících,
abychom měli stále na paměti, že spravedlivá
odměna za poctivě vykonanou práci je důležitým
motivačním faktorem produktivity práce a
tím i růstu životní úrovně.
Proto musíme i v budoucnu otázkám spojeným
s odměňováním věnovat pozornost
na všech úrovních řízení.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Kocinové.
Hovoří poslanec Blahník.
Poslanec SN M. Blahník: Vážený
soudruhu předsedo Federálního shromáždění,
vážené soudružky poslankyně, soudruzi
poslanci a hosté, na dnešní společné
schůzi sněmoven Federálního shromáždění
projednáváme závažný dokument,
kterým je zpráva vlády Československé
socialistické republiky o plnění jejího
programového prohlášení z minulého
roku. Hodnocením dosažených výsledků
sociálně ekonomické politiky státu,
která rozhodným způsobem ovlivňuje
obranyschopnost republiky, se zabýváme v období,
charakterizovaném mimořádně složitým
vojensko-politickým vývojem v Evropě a ve
světě, kdy se zápas dvou protichůdných
společenských soustav a politických tendencí
v třídně rozděleném světě
dále zostřuje a vyhrocuje vinou nejreakčnějších
imperialistických kruhů.
Ofenzíva amerického imperialismu proti progresivnímu
vývoji ve světě se připravovala již
řadu let. Dokumentují to strohá čísla
o vojenských rozpočtech Spojených států
a NATO jako celku. Vojenské výdaje Severoatlantického
paktu vzrostly v letech 1976 až 1981, to je za 5 let, ze
155 na 291 mld dolarů, což představuje nárůst
téměř o 88 %.
V témže období se zvýšily vojenské
výdaje USA z 98 na 188 mld dolarů, to je o 92 %.
Vojenské výdaje NSR stouply o více než
33 %. Prudce se zvýšily i vojenské výdaje
Francie, o 108 %.
Růst výdajů paktu jako celku pokračuje
i v letošním roce a podle předběžného
odhadu bude činit až 340 miliard amerických
dolarů, což představuje téměř
jednu miliardu dolarů denně.
Současně s tím rok od roku postupně
roste počet cvičení, která jsou plánována
a řízena spojeneckým velitelstvím
ozbrojených sil NATO a stoupá počet mnohonárodních
cvičení.
Ve srovnání s předcházejícími
léty procvičují štáby NATO nové
úkoly při řešení otázek
strategického rozvinování ozbrojených
sil v součinnosti s civilními a teritoriálními
orgány.
Tyto nové tendence jednoznačně potvrdil průběh
nejrozsáhlejšího cvičení na závěr
minulého roku, které bylo provedeno pod krycím
názvem "Podzimní kovárna", při
kterém byla komplexně procvičena příprava,
zahájení a vedení ozbrojeného konfliktu
proti zemím našeho společenství, na
rozsáhlém teritoriu, od Severního až
po Středozemní moře.
Od roku 1979 se cvičení NATO na vyšších
stupních velení ve zvýšené míře
zúčastňují i orgány civilní
obrany, vládní úřady a další
civilní instituce, které se zabývají
mobilizací lidských a materiálních
zdrojů a materiálně technickým zabezpečením
ozbrojených sil.
Stupňované úsilí imperialistické
reakce se však projevuje nejen ve vojenské, ale i
v ekonomické a politické oblasti. K tomu nutno vzít
v úvahu i rozsáhle prováděnou dezinformační
kampaň o "sovětském nebezpečí",
kterou se snaží zastřít a ospravedlnit
vlastní agresivní plány, oklamat národy
o skutečných záměrech imperialismu
a utlumit sílící protiválečné
hnutí ve světě.
Za této situace se ukazuje stále naléhavější
platnost požadavků vojensko-politické linie
XVI. sjezdu KSČ o nezbytnosti upevňování
a zvyšování obranyschopnosti naší
socialistické vlasti.
Z geografické polohy naší země, jejíž
západní hranice je rozhraním třídně
rozděleného světa, místem, kde jsou
v dotyku dvě protikladná vojenská uskupení,
zákonitě vyplývá i vojensko-politické
postavení a úloha ČSLA ve spojeneckém
svazku Varšavské smlouvy. Naše armáda
vzhledem ke svému začlenění v prvním
strategickém sledu Varšavské smlouvy musí
být a je na vysokém stupni připravenosti
k okamžitému odporu jakémukoliv agresorovi.
Jak bylo řečeno ve zprávě vlády
ČSSR o plnění jejího programového
prohlášení, Československá lidová
armáda pečlivě plní své úkoly
v rámci Varšavské smlouvy.
Uvedené skutečnosti jsou objektivně podmíněny
tím, že v podmínkách třídně
rozděleného světa může obranu
a bezpečnost naší vlasti zajistit pouze pevný
systém internacionální obrany celého
našeho společenství. Plně se v tom odráží
a nachází i svoji praktickou realizaci Leninova
téze zdůrazňující, že
agresivitě imperialismu jako síle mezinárodní,
musí dělnická třída světa
čelit třídním semknutím a internacionální
organizací i v otázkách vojenské obrany.
Při plnění úkolů XVI. sjezdu
naší strany, z nichž vychází i
programové prohlášení federální
vlády, jsme si plně vědomi toho, že
další růst bojové pohotovosti a připravenosti
ČSLA, která bude mít rozhodující
úlohu při zajišťování spolehlivé
obrany státu, vyžaduje trvale posilovat vliv a vedoucí
úlohu strany ve všech oblastech života a činnosti
armády. V bojové přípravě vojsk
věnujeme pozornost dokonalému zvládnutí
nové výzbroje a bojové techniky a jejímu
efektivnímu využití v soudobém boji.
V polním výcviku klademe důraz na komplexnost,
pevné velení, zvyšování účinnosti
palby a zdokonalování jejího řízení.
Postupně, v souladu s ekonomickými možnostmi
státu, přistupujeme k vyzbrojování
ČSLA novými druhy bojové techniky, s cílem
zvýšit její palebnou a údernou sílu,
manévrovost a odolnost zdokonalováním organizačních
struktur a systému velení.
Díky péči ústředního
výboru KSČ a vlády ČSSR, osobně
pak generálního tajemníka ÚV KSČ
a prezidenta republiky, máme moderně vyzbrojenou
armádu, straně a lidu oddaný velitelský
sbor, politicky i odborně dobře připravený
na svoje náročné úkoly. Kromě
jiného to názorně dokumentovalo i nedávné
spojenecké cvičení DRUŽBA-82, na němž
byly ověřeny v praxi nové poznatky vojenské
vědy a vojensko-teoretického myšlení
pro úspěšné vedení a řízení
bojové činnosti v soudobých podmínkách.
Současná tendence vývoje mezinárodních
vojensko-politických vztahů jsou stálým
zdrojem válečného nebezpečí
a vyžadují zdokonalovat obranu republiky, která
zůstane i v budoucnu úkolem celé naší
společnosti.
Z charakteru příští možné
války vyplývá, že obrana našeho
státu se stala i trvalou a neoddělitelnou záležitostí
všech stranických, státních a společenských
orgánů a organizací, prostě každého
občana. V této oblasti byla v uplynulém roce
uskutečněna řada závažných
opatření na úseku řízení
obrany státu, operační přípravy
státního řízení, uvádění
ČSSR do branné pohotovosti i v ideově výchovné
a vojensko-odborné přípravě kádrů.
Velení ČSLA spolu s ústředními
orgány státní správy realizovalo některá
opatření uložená základními
stranickými a státními dokumenty, jakými
byly např. komplexní štábní nácvik
za účasti vybraných resortů, cvičení
s územními orgány Středočeského
kraje a hlavního města Prahy i Jihomoravského
kraje a 32 součinnostních cvičení
v českých a slovenských krajích, včetně
řady cvičení na okresním stupni.