V zákoně není a ani nemůže být
číselně vyjádřen rozhodující
faktor, který spočívá v iniciativě,
obětavosti a pracovním hrdinství dělníků.
O skutečné síle iniciativy zdola svědčí
např. odezva na výzvu havířů
dolu Nástup v Tušimicích, po havárii
na dole Pluto, za plnění a překračování
plánu, na níž odpověděl - o již
900 kolektivů dolů, průmyslu, stavebnictví,
železnic, zemědělských závodů
i služeb v Severočeském kraji. Cenné
závazky k 10. všeodborovému sjezdu přijímají
nyní desítky brigád socialistické
práce z OKD kolektivy z podniků Škoda Plzeň,
z Atomové elektrárny Jaslovské Bohunice,
z výstavby přečerpávací vodní
elektrárny Čierný Váh, z patnácti
podniků z Prahy a jiné.
Soudružky a soudruzi, odborové hnutí má
přední zájem na tom, aby dělníci
a ostatní pracující byli zainteresováni
na kvalitní, výkonné a racionální
práci, aby si podle zásluh mohli i více vydělat.
Už sedmá plenární schůze ÚRO
vybídla odborové svazy a organizace, aby aktivněji
vstoupily do mzdové praxe ve všech závodech.
Tím spíše, že přestavba mzdových
soustav i racionalizace práce zůstala stát
na poloviční cestě a je mnoho dlužna
soustavnému normování práce a diferenciaci.
Vždycky mezi odboráři zněla otázka
nejen, kolik si vyděláš, ale i za jakou práci
a podle jakých norem. Ukazuje se však, že hladina
mezd a výdělků se zdá být dosti
poklidná a nivelizačně vyrovnaná.
Sami poctiví pracující říkají,
že není trvale možno mzdovými ústupky
vycházet vstříc zaostalým náladám,
lajdákům, a vyhýbat se i konfliktům
s těmi, kteří se přiživují
na přínosu celého kolektivu. Ředitelé
a ekonomové by měli za součinnosti podnikových
a závodových výborů ROH přistupovat
k zpřesňování prémiových
řádů i úrovně norem, ale též
ke zlepšování organizace práce a plynulého
chodu výroby.
Shodujeme se v záměrech, o kterých hovořil
místopředseda vlády s. Potáč,
abychom dali větší operační prostor
ve mzdovém vývoji tam, kde dochází
k vyššímu zhodnocování společenské
práce a úsporám pracovních sil. Je
to v politice zaměstnanosti správné, tím
spíše, že v praxi řízení,
správy i ve službách je dosti duplicitní
a nadbytečné administrativy. Situaci ilustruje i
to, že zatímco počet dělníků
vzrostl od roku 1976 do roku 1980 o 91 tis., pak počet
technicko-hospodářských a správních
pracovníků vzrostl o 114 tis. osob. A to si ještě
někdy vypomohli změnou označení technické
či administrativní kategorie za dělnickou,
a tak se fiktivně vypořádat s usnesením
vlády č. 312/1979 a naše odborové výbory
ROH k tomu pasívně přihlížejí.
S byrokratismem souvisí i odsouzeníhodná
praxe, že bezpočet vedoucích referentů
vydává různé závazné
výklady, oběžníky, zákazy, příkazy,
a to někdy i pod hlavičkou resortu, takže snaha
Federálního shromáždění
a vlády o zjednodušení zákonných
norem je znehodnocována značným počtem
nejen norem nižšího druhu, ale i jakousi změtí
toho, co ani normou není a za normu se jenom vydává.
Tak například místo abychom při podstatném
rozšíření družstevní bytové
výstavby a uznávané výhodné
úvěrové politice napomohli též
ke zjednodušení přípravného investičního
povolovacího řízení, musí družstevní
stavebníci projít doslova bludištěm
papírové agendy.
Měli bychom se v procesu za vyšší efektivnost
dostat na kloub obecnému tvrzení o nedostatku pracovních
sil. Hájíme a vyzvedáváme právo
na práci, ale ne všichni si práce váží.
Řekl bych, že lidí je dost, ale nejsou tam,
kde je potřebujeme. Pro hornictví bude žádoucí
získávání pracovních sil více
preferenčně, ale i celospolečensky podpořit;
v opačném případě by se tento
problém v sedmé pětiletce zvlášť
vyhrocoval v SHD a v OKR. Zde například z 19 tis.
horníků na rubání a ražení
jich vzhledem k důchodovému nároku více
než polovina během pětiletky odejde.
V sedmé pětiletce počítáme
s dynamizujícím vlivem zlepšovatelského
a vynálezeckého hnutí na vědeckotechnický
rozvoj. Hnutí má sice mnoho patronů, ale
málo pomocníků.
O značných rezervách svědčí
to, že předmětem řešení
bylo v 6. pětiletce jen 60 tis. tematických úkolů,
ačkoliv jich bylo vyhlášeno 190 tis.
V téže době byla využita pouze třetina
z 35 tis. přihlášených vynálezů;
v témže období jen polovina zlepšovacích
návrhů byla využita ve výrobě.
Řada hodnotných vynálezů, zlepšovacích
návrhů a dokonce mnohé uznané realizační
výstupy ústavů ČSAV zůstávají
ležet ladem. Je dost častý nesprávný
postup při výpočtu výše odměn,
čímž se množí spory a nechuť
řady novátorů. Například nutno
přistoupit k možnosti zvyšovat odměny
za úspory energie, ropy a paliv až o 200 %. Nedoceňování
tvůrčí technické iniciativy a její
živelnost si nemůžeme v této pětiletce
dovolit. Jako dílčí část pomoci
byla rozšířena právní ochrana
ROH zlepšovatelům a vynálezcům ve všech
jejich sporech. Federální vláda přijala
usneseními ze dne 28. listopadu a 10. prosince t. r. návrhy,
aby federální resorty a národní vlády
zajistily aktivní pomoc při řešení
tematických úkolů, zlepšovatelského
a vynálezeckého hnutí a při plánovitém
rozšiřování osvědčených
vynálezů tak, aby bylo docíleno v průběhu
sedmé pětiletky 45 mld Kčs obecně
hodnoceného společenského prospěchu.
V úsilí hospodářských vedoucích
a ZO ROH o sociální podmínky v souladu s
novými požadavky musí sehrát větší
úlohu programy sociálního rozvoje, zejména
v závodním stravování a zlepšování
pracovních režimů. Tomu je předurčena
hlubší součinnost všeodborových
orgánů a orgánů státní
moci v okresech, krajích a obou republikách, která
v poslední době se převážně
osvědčuje. Brigády socialistické práce,
kolektivy pracujících vyjadřují přesvědčení,
že i přes všechny obtíže, přes
dramatičnost doby ve světě jsme schopni vysoké
nároky zvládnout. Přitom v dnešních
dnech naši pracující, kteří byli
stále více zneklidňováni rostoucí
agresivitou antisocialistických sil a rozbíječů
dělnického hnutí a lidového státu
v Polské lidové republice, přijímají
s plným pochopením a uspokojením všechna
mimořádná opatření v tomto
státě jako životně nezbytná pro
uhájení socialistické moci a udržení
internacionálních svazků této země
v rámci socialistického společenství.
Cílevědomý program komunistické strany,
opírající se o nejužší koordinaci
se Sovětským svazem, přináší
záruky a dává pevné výhledy
životním zájmům našeho lidu. Doporučuji
vyjádřit podporu vládnímu návrhu
zákona o sedmé pětiletce.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Maříkovi,
prosím poslance Krylla. Připraví se poslanec
Hanus.
Poslanec SL J. Kryll: Soudružky a soudruzi poslanci,
každý dnes přemýšlí a uvažuje
nad sestavou 7. pětiletého plánu, nad jeho
hlavními úkoly, zdroji a možnostmi; kdo si
uvědomí, co se od jejich výsledků
očekává, nutně si vše musí
dát do souvislostí s tím, jaká těžká
a odpovědná práce nás čeká.
Každému z nás je jasné, že jde
o složité úkoly, které jsme doposud
v takovémto rozsahu neřešili. Současně
si musíme uvědomit, že půjdeme do řešení
úkolů, které jsou kvalitativně nové
a přiznejme si, že budeme stát i před
takovými úkoly, k jejichž řešení
bude třeba odvahy, odborných a politických
schopností.
Řeknu rovnou, o co mi jde, co mám na mysli. Strukturální
změny našeho národního hospodářství
vyžadují potřebnou regulaci pracovních
sil. Hospodaření pracovními silami je soustavně
sledováno jak odpovědnými pracovníky,
tak i naší veřejností. Vedle této
pozornosti je hospodaření pracovními silami
i jednou z nejkritizovanější záležitostí.
Každý z nás mi dá za pravdu, řeknu-li,
že z názorů a receptů, které
vyslechneme na řešení otázek dotýkajících
se pracovních sil, by vyšla slušně silná
knížka.
Není se čemu divit. Poctiví lidé,
kterých je v naší zemi dost a dost, kteří
práci považují za smysl svého života,
za náplň života, kteří poctivě
získávají odměnu za práci,
důrazně a oprávněně kritizují
prokazatelné nešvary a nedostatky. Řeknu poctivě,
že v těchto souvislostech nás kritizující
činí vinnými, odpovědnými za
nedostatky, které se v hospodaření pracovními
silami vyskytují. Těžko se odpovídá
lidem, kteří odvádějí poctivou,
přesnou a kvalitní práci, na konkrétní
otázky, jak je možné, že tam a tam jsou
ještě lidé nevyužití, neschopní,
lajdáci, fluktuanti, lidé při tom všem
mnohdy ještě nadávající na náš
režim. Lidé využívající
všech výhod, vymožeností, kteří
za nezaslouženou odměnu nepřinášejí
žádný, nebo v nejlepším případě
malý užitek.
Mezi prostým lidem je spousta receptů, jak naši
zaměstnanost, nebo lépe řečeno regulaci
pracovních sil řešit. Staří lidé
dávají k dobrému své trpké
zkušenosti z kapitalistických, předválečných
let, některé názory rozhořčených
poctivých pracovníků na léčení
nešvarů v hospodaření pracovními
silami se ani neodvažuji reprodukovat, v podstatě
jde o všeobecný názor na to, že si mnozí
lidé nedovedou vážit skutečnosti, že
se nemusí strachovat o práci.
Dobrý přehled o naší práci a
praxi v hospodaření pracovními silami mají
samozřejmě a především samotní
lidé, kterým, jak se říká,
práce nevoní a přiživují se na
naší situaci. Téměř v každém
závodě, provoze, se najdou lidé, pracovníci
se špatným vztahem k práci, kteří
neplní úkoly a přesto jsou zaměstnáváni.
Toto dosud umožňovala současná praxe
plánů práce, údajný nedostatek
pracovních sil a nadbytek pracovních příležitostí.
Tyto skutečnosti a fakta vedou k dalším, přímo
souvisejícím nedostatkům. Jde především
o projevy úpadku pracovní kázně, o
nedůsledné využívání pracovní
doby. V těchto situacích se pak není možno
divit, že mnozí vedoucí hospodářští
pracovníci nemají odvahu situaci principiálně
řešit, lajdáky postihovat a vyžadovat
plnění všech pracovních povinností.
Tato praxe přecházela současně negativně
i do mzdové praxe, projevy nivelizace. Neřeknu nic
nového, sdělím-li, že současně
v poli soustavné kritiky občanů a pracujících
je i praxe hospodaření s pracovními silami
v oblasti technickohospodářských pracovníků
a administrativních sil, zejména z hlediska jejich
soustavného a neodůvodněného nárůstu.
Víme, že v šesté pětiletce jejich
nárůst vytvářel vážný
problém. Odborníci tvrdí, že pro další
řešení tohoto problému nebude jiná
možnost než administrativní rozhodnutí
a direktivní snížení počtů
administrativních a technicko-hospodářských
pracovníků.
Kritika toho všeho, co jsem řekl, je o to závažnější,
že pochází především od
poctivých pracovníků, kteří
vidí, že ne všichni se stejně podílejí
na společné práci, ale zejména vidí
to, že nepoctivci perfektně vědí, co
jim patří, co mají dostat, na co mají
v naší socialistické společnosti právo
a nároky.
Údajné nedostatky pracovních sil, někde
doslovné podbízení při náborech
pracovních sil, má také své následky
v nevyužití základních fondů,
malé směnnosti a v neposlední řadě
ve vyvolávání inflační spirály,
preferencí, výhod, ale i ústupků od
pořádku všeho druhu. Velký nadbytek
pracovních příležitostí vedl
k tomu, že tam, kde se musí poctivě pracovat,
kde jsou pracovní profese pod širokou kontrolou veřejnosti,
tam se lidí nedostává, ať již je
to v odvětví těžby paliv, těžkého
strojírenství, dopravy, ale i stavebnictví.
Pokles počtu pracovníků v těchto,
pro nás rozhodujících profesích, zatím
pokračuje.
Neoddiskutovatelná fakta o dosavadní špatné
praxi v hospodaření pracovními silami jsou
navíc násobena značným viditelným
i skrytým nevyužíváním pracovní
doby. Uvedu příklady z praxe. Měřením,
tak zvanými snímky pracovního dne, bylo prokázáno
například ve stavebnictví, že ze základní
pracovní doby je na různých místech
promarněno 20 - 30 % směnového výkonu.
Za tím samozřejmě není jen nízká
výkonnost jednotlivců, ale řada dalších
nedostatků. To není jen záležitost stavebnictví.
Například v odvětví kusové
neopakovatelnosti výroby ukazují snímky pracovního
dne ztráty v rozmezí 10 - 15 % uvnitř směn.
Zřejmě zde bude nutné mít stále
na mysli, že pouhá jedna hodina zbytečných
ztrát v našem národním hospodářství
představuje hodnotu stovek miliónů Kčs,
o které ochuzujeme vlastně sami sebe.
Dnes se začíná měnit situace, nízká
plánovaná tempa ekonomiky, snížení
investiční politiky, požadované strukturální
změny naznačují potřebu nových
přístupů k řešení otázek
zaměstnanosti. Mnozí z nás si řeknou,
že konečně může být v pracovních
silách pořádek. Zmenší se počet
pracovních příležitostí, utuží
se všeobecná kázeň i pořádek
a kontrola bude.
Situace zřejmě nebude tak jednoduchá, jak
bychom si přáli, především v
nerovnoměrném rozmísťování
pracovních sil. K tomu by se dále měla připojit
prognóza nízkých počtů přírůstku
zaměstnanosti. Stále přetrvává
"válka" o pracovní síly. Jak se
ukazuje, nebude v budoucnosti z čeho brát. V 7.
pětiletém plánu bude celkový přírůstek
ekonomicky činného obyvatelstva minimální.
Jestliže pak například bychom chtěli
řešit situaci v našich dolech, aby horníci
nemuseli pracovat 20 - 30 sobot v roce navíc, posílit
tedy těžbu pracovními silami, pak nemůže
většina odvětví počítat
s žádoucími přírůstky
pracovních sil.
Nejobtížnější bude situace v hlavním
městě Praze. Praha jako významné průmyslové
centrum se silnou základnou strojírenství
má nemálo problémů. Při poklesu
celkové zaměstnanosti, způsobené především
odchodem pracovníků produktivního věku
do důchodu, je pokles počtu dělníků
podstatně rychlejší. Je to o to závažnější,
že jde o dělníky nejzákladnějších
profesí, především strojních
profesí a hutnických oborů. Bylo by možná
zbytečné hovořit o příčinách
poklesu zájmu o tyto obory, kdyby 7. pětiletka nekladla
především na strojírenství podstatně
vyšší a náročnější
úkoly. Nezájem je především dán
mimořádnými nároky v těchto
oborech, kde se pracuje ve vysokém stupni dělby
práce, technologické kázně, kontroly
a vícesměnných režimech. Vysoké
fyzické napětí, duševní aktivita
potřebná pro výkon práce, ztížené
pracovní podmínky jsou příčinami
nezájmu o tyto profese. Stejné příčiny
a důvody mohou uvádět soudruzi pracující
v Severočeském kraji a v hornických oblastech
vůbec.
Přitom současně v těchto silně
průmyslových aglomeracích působí
i jiní činitelé na nedostatky nebo úbytky
pracovních sil. Je to mnohdy nedostatečná
pozornost sociálním a pracovním podmínkám.
Bude nutné v 7. pětiletce počítat
i s těmito činiteli při rozmísťování
a stabilizaci pracovních sil. Kvalifikované pracovníky
nelze zbytečně ztrácet. Proto i regulace
pracovních sil musí mít svoji přitažlivost.
Jen poctivě prováděná regulace pracovních
sil, zachovávající přísně
socialistické principy preferencí, postrádající
striktnosti nařízení, může pomoci
našemu strojírenství, oboru paliv a energií
při zajišťování uvažovaných
a navrhovaných temp růstu objemu výroby v
7. pětiletce.
Pro zabezpečování úkolů 7.
pětiletého plánu byl vypracován systém
jednotné regulace zaměstnanosti s rozmísťováním
pracovních sil, byl publikován a dá se o
něm říci, že může být
významným pomocníkem při ovlivňování
zaměstnanosti. Zatím ale musíme konstatovat,
že vývoj zaměstnanosti v národním
hospodářství od začátku tohoto
roku ukazuje závažné odchylky od záměrů.
Nepodařilo se využít nižšího
tempa výroby ke zpomalení potřeb přírůstku
zaměstnanosti, nedochází k potřebným
strukturálním změnám, podstatnému
zvýšení efektivnosti práce, kvality
výroby a dalších potřebných ukazatelů.
Nedaří se mezikrajové přesuny, je
i značně nedostatečná migrace obyvatel
a pracovníků do potřebných oblastí.
Navíc regulace pracovních sil může být
jedině tehdy účelná, budou-li známy
systémy priorit, které je nutno pracovními
silami zabezpečovat. Regulační systém
je jen základním nástrojem národohospodářského
plánu, tudíž od něj nelze očekávat
více, než je jeho úlohou.
Je jasné, že nás hlavní nápor
problémů teprve čeká. Aktuální
otázkou ovšem je, aby se nestalo, že vyvolané
skutečnosti nás zastihnou nepřipravené.
Strukturální změny našeho národního
hospodářství vyvolávají vedle
problémů v rozmísťování
lidí ohromnou spoustu následných sociálních
problémů, problémů s eventuální
změnou kvalifikace u lidí, kteří řadu
let vykonávali práci, na kterou byli zvyklí.
Řada lidí bude stát před problémy
své rekvalifikace, před otázkami získání
nové kvalifikace a rozšiřování
odborných znalostí ve více oborech. V současné
době neexistuje ústřední norma, řešící
komplexně přeškolování velkých
skupin pracovníků. Existují pouze podnikové
předpisy. Bude asi především nutné
urychlit práce na návrhu zákona o výchově
a vzdělání dospělých, který
je připravován. Současně s tím
bude nutno měnícím se podmínkám
přizpůsobovat vhodně výchovu na odborných
školách a v učňovských zařízeních.
Soudružky a soudruzi, moje vystoupení a zamyšlení
nad současným stavem hospodaření pracovními
silami a potřebami jejich regulace není vyvoláno
ničím jiným, než upozorněním
na ohromnou potřebu práce při jejím
důsledném, ale zároveň nejvýše
rozumném prosazování. Všechna opatření
a zásahy musí být nesmírně
citlivé, založené na zásadě posouzení
odborných schopností a zásluhovosti každého
jednotlivého pracujícího. Jedině podle
těchto zásad, vedle společenské potřeby,
se dá řešit rozmísťování
pracujících. Odborné schopnosti a zásluhovost
bude také muset být měřítkem
při ovlivňování počtu technicko-hospodářských
a administrativních pracovníků a v neposlední
řadě i při určování
počtu potřeby pracovníků v poprodukčním
věku.
Zároveň mi dovolte říci: tak jak všichni
víme, že se projevuje řada rezerv, například
ve využívání základních
fondů, v hospodaření s materiálem,
energiemi, musíme si současně uvědomit,
že v oblasti pracovních sil máme jedny z největších
rezerv vůbec.
Chceme cíle, vytyčené 7. pětiletkou
plnit, proto musíme úkoly v regulaci a hospodaření
pracovními silami cílevědomě a citlivě
řešit.
Na závěr mi dovolte, abych vám doporučil
k přijetí návrh zákona o sedmém
pětiletém plánu.