Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Sněmovna lidu

Omluveni poslanci:

Bahyl, Bendžák, Boroš, Brabenec, Dzúr, Exner, Flídr, Gubová, Hoffman, Chňoupek, Kapek, Klčovská, Korčák, Mamula, Pirč, Rozsypalová, Štěpán, Štrougal, Tajovská, Tichavský, Zavadil

Předseda SL V. David: Vážená Sněmovno lidu, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, zahajuji 4. schůzi Sněmovny lidu a srdečně vás všechny vítám.

Vítám člena předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa a předsedu Federálního shromáždění soudruha Aloise Indru a další členy předsednictva ústředního výboru, kandidáty předsednictva a tajemníky ústředního výboru Komunistické strany Československa. Vítám rovněž místopředsedy federální vlády a další členy federální vlády.

Vítám také prvního místopředsedu Federálního shromáždění soudruha Jána Marka, místopředsedu Federálního shromáždění a předsedu Sněmovny národů soudruha Dalibora Hanese a místopředsedu Sněmovny národů soudruha Vladimíra Vedru.

Vítám též vedoucí pracovníky oddělení ústředního výboru Komunistické strany Československa, náměstky ministrů vlády ČSSR, představitele společenských organizací Národní fronty, generální ředitele a další vedoucí hospodářské pracovníky podniků a institucí, v nichž poslanci vykonali poslanecké průzkumy, pracovníky hromadných sdělovacích prostředků a další hosty.

Soudruzi a soudružky, podle zjištění je v zasedací síni přítomno 158 poslanců Sněmovny lidu, takže podle článku 40 odst. 1 ústavního zákona o čs. federaci je Sněmovna lidu schopna se usnášet.

Oznamuji vám, že prezident Československé socialistické republiky dopisem ze dne 14. září 1984 svolal podle článku 61 ústavního zákona o československé federaci dnem 17. září 1984 Federální shromáždění Československé socialistické republiky k podzimnímu zasedání.

Předsednictvo Sněmovny lidu navrhlo dnešní schůzi Sněmovny lidu jeden bod pořadu:

Zpráva - Za hospodárné využívání zásob a snižování ztrát v národním hospodářství.

Soudružky a soudruzi, navrhuje někdo z poslanců změnu nebo doplnění návrhu pořadu? (Nikdo.) Nikdo.

Přistoupíme k hlasování. V zasedací síni je přítomno 158 poslanců Sněmovny lidu.

Kdo souhlasí s návrhem předsednictva Sněmovny lidu, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se hlasování? (Nikdo.) Také nikdo.

Návrh pořadu schůze Sněmovny lidu byl jednomyslně schválen.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, problematikou hospodárného využívání zásob a snižování ztrát v národním hospodářství se zabýváme ve Sněmovně lidu prakticky od začátku letošního roku. Výbory i poslanci sněmovny přistupovali k projednávání těchto ekonomicky závažných otázek a problémů i k přípravě dnešní schůze velmi odpovědně. Dlouhodobá a cílevědomá práce našich výborů a také organizátorská činnost předsednictva sněmovny vyústí dnešní plenární schůzí.

Přípravou i vlastním jednáním sněmovny, kontrolou realizace závěrů, které dnes přijmeme chceme účinně napomáhat k plnění úkolů souvisejících se zvyšováním společenského efektu výroby, jak to vyplývá ze závěrů XVI. sjezdu Komunistické strany Československa.

Soudružky a soudruzi, úvodní výklad přednese místopředseda vlády Československé socialistické republiky a předseda Státní plánovací komise soudruh Svatopluk Potáč. Prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády ČSSR a předseda SPK S. Potáč: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, problematiku zásob i ztrát v národním hospodářství, kterou má dnes na pořadu jednání Sněmovna lidu, je nezbytné posuzovat ve spojitosti s vývojem a problémy ekonomického a sociálního rozvoje, s účinností hospodářské politiky a systémem řízení.

Tvorba, struktura a efektivní využívání zásob a snižování ztrát v národním hospodářství souvisí bezprostředně s naším úsilím o intenzifikaci ekonomiky uskutečňovanou v souladu se závěry XVI. sjezdu Komunistické strany Československa, který stanovil jako naléhavý požadavek důsledně realizovat hospodářskou strategii vysoké efektivnosti výroby a kvality veškeré práce cestou postupného převádění ekonomiky na intenzívní typ rozvoje.

V 7. pětiletce se intenzifikace stala při omezených palivoenergetických, surovinových a materiálových zdrojích, při úsporném investičním a dovozním rozvoji, při nutnosti řešit obnovu rovnováhy vnějších ekonomických vztahů a posilovat naší soběstačnost v potravinách hlavním zdrojem růstu národního důchodu a dalšího hospodářského a sociálního rozvoje.

Z toho vycházela koncepce hospodářské politiky pro 7. pětiletku, která stanovila úkol urychleně v letech 1981 a 1982 přizpůsobit ekonomiku mnohem obtížnějším a náročnějším podmínkám oproti předpokladům XVI. sjezdu KSČ. Zvládnutí tohoto úkolu bylo základním předpokladem obnovy dynamiky rozvoje na úrovni úkolů v ročním průměru stanovených XVI. sjezdem počínaje rokem 1983.

Tento strategický záměr se v souladu s koncepcí 7. pětiletky cílevědomě realizuje. Po průměrném ročním vzestupu hrubého národního důchodu v letech 1981 a 1982 o 0,7 %, průmyslové výroby o 1,6 % a zemědělské výroby o 0,9 % činil růst národního důchodu v roce 1983 už 2,8 %, průmyslové výroby 3 % a zemědělské výroby 4,4 % při nejvyšší sklizni obilovin a hektarových výnosů v historii. Trend k urychlení rozvoje pokračuje i v letošním roce, kdy očekáváme, že růst národního důchodu bude minimálně 3 %. Za 9 měsíců činí denní přírůstek průmyslové výroby 3,9 % a stavební 1,7 %. Plán rostlinné výroby bude celkově splněn při další, v této pětiletce, rekordní sklizni obilí. Zdroje krmiv obdobně jako loni umožňují v letošním roce překračovat plán živočišné výroby a výrobu v potravinářském průmyslu.

Pozitivním rysem obnovení dynamiky rozvoje je, že se jí dosahuje cestou žádoucího obratu v intenzifikaci, zvýšením efektivnosti a hospodárnosti při posilování ekonomické rovnováhy. Dochází především ke snižování energetické a materiálové náročnosti výroby, rychleji než se předpokládalo se snižují materiálové a celkové náklady, zvyšuje se společenská produktivita práce a její podíl na přírůstku národního důchodu, dosahuje se dobré užitkovosti v živočišné výrobě a snižuje se přepravní náročnost v národním hospodářství. To vše příznivě ovlivňuje tvorbu zisku, rentability a růst upravených vlastních výkonů.

Vcelku dobré výsledky v rozvoji národního hospodářství a převážně úspěšná realizace usnesení 10. zasedání ústředního výboru KSČ o zprogresivnění plánu a stanovení cílových úkolů v kvalitativních ukazatelích na letošní rok potvrdily, že naše ekonomika má velké rezervy a schopnost s využitím iniciativy pracujících je mobilizovat.

Vyšší tvorba zdrojů a růst výroby umožnily proti předpokladům l vyšší růst mezd a příjmů zemědělců, zlepšit situaci na vnitřním trhu, zejména v potravinách, posílit zdroje na společenskou spotřebu a zároveň zajišťovat důsledně obnovu rovnováhy vnějších ekonomických vztahů. V souladu s dosahovanými výsledky v národním hospodářství se naplňuje stěžejní cíl XVI. sjezdu KSČ o udržení a zkvalitnění životní úrovně a upevnění sociálních jistot.

Převádění ekonomiky na intenzívní rozvoj však neprobíhá bez problémů a nedostatků. Ty stále ještě oslabují lepší výsledky naší společné práce. Využití našeho ekonomického potenciálu a úroveň společenské produktivity práce zaostává ve srovnání s vyspělými státy. Především vědeckotechnický pokrok a inovace se zatím nestaly všude hlavní metodou intenzifikace, vyšší kvality výroby, vyššího stupně zhodnocování paliv, energie, surovin a materiálu, vyšší efektivnosti zahraničně obchodní směny a hodnotově vyšší a sortimentně bohatší nabídky na vnitřním trhu. V duchu závěrů 8. zasedání ústředního výboru KSČ o urychlení realizace vědeckotechnického pokroku v praxi jsou vytvářeny předpoklady, aby se vědeckotechnický rozvoj rozhodným způsobem podílel na tvorbě národního důchodu a stal se rozhodujícím nositelem intenzifikace.

Závažné problémy a nedostatky jsou v dalších oblastech ekonomiky, mezi nimi je i nedostatečná efektivnost ve využití zásob, jejich nadměrný růst a stále vysoké ztráty v národním hospodářství. Zásoby se dlouhodobě zvyšují rychleji než růst výroby a národní důchod. Rovněž ztráty jsou nadále vysoké a jejich snižování je stále nedostatečné. Jsou tak ochuzovány zdroje, které by mohly posílit konečnou spotřebu obyvatelstva a společnosti. Proto problematika hospodárného využívání zásob a snižování ztrát v národním hospodářství představuje významný zdroj rezerv. Je to oblast, kde je nutno tyto rezervy cílevědomě mobilizovat a tím dosahovat celkově vyššího efektu rozvoje ekonomiky a vyššího uspokojování potřeb společnosti.

Základním požadavkem je, aby objem, struktura a rozmístění zásob, surovin, materiálů a výrobků, jakož i stupeň rozpracovanosti výroby, objem hotových výrobků a dodavatelských zásob vytvářely nezbytné podmínky pro zajištění plynulé, bezporuchové a tím i efektivní výroby, podmínky pro krytí všech národohospodářských potřeb, a to v závislosti na strukturální politice, mezinárodní specializaci a kooperaci výroby, změn poptávky na vnitřním i zahraničních trzích. Zatím zásoby tyto své funkce zcela neplní. Na jedné straně se hromadí zásoby nadbytečné a nepotřebné a na druhé straně se jiných zásob pro zabezpečení plánovaných a nezbytných potřeb nedostává.

Funkcí zásob také je, aby překlenovaly časové rozdíly mezi výrobou a spotřebou, zejména ze sezónních a dopravních důvodů, nebo když jde o dlouhé výrobní a dodávkové cykly a také o konjunkturální dovozy v souvislosti s velkými výkyvy zahraničních cen. I v této oblasti je dosti problémů a nedostatků, málo předvídavosti a konkrétních řešení. Objem a struktura těchto zásob musí být posuzovány a plánovány v závislosti na charakteru výroby a spotřeby a s přihlédnutím k dlouhodobým zkušenostem v této oblasti.

Specifickou funkcí zásob je vytvářením hmotných rezerv u životně důležitých surovin a materiálů, zajišťovat dlouhodobou stabilitu hospodářského rozvoje v případech mimořádných událostí, zejména živelných pohrom, havárií, neúrody a v dalších závažných a nepředvídaných případech. Jejich objem je nutno plánovitě zvyšovat přiměřeně k jejich charakteru, k reálným zdrojům národního hospodářství, vytvářeným zdrojům VHJ, podniků a organizací, k velikosti rizik a dlouhodobým zkušenostem.

Zásoby obdobně jako základní prostředky tvoří významnou složku produktivně fungujícího národního bohatství naší země. Toto bohatství se každoročně zvyšuje použitím části národního důchodu na akumulaci do investic, zásob a hmotných rezerv. V letech 6. pětiletky činil tento podíl v průměru 27,0 % z užitého národního důchodu. V 7. pětiletce v zájmu efektivnějšího využití výrobních fondů se předpokládá snížení tohoto podílu na 25,6 %. Naše společnost tak disponuje ke konci loňského roku 3,6 bilióny Kčs základních prostředků (v cenách letošního roku), z toho 2,1 biliónu Kčs výrobních základních prostředků. V hmotných zásobách je nahromaděno zhruba 475 mil. Kčs hodnot, což představuje přibližně roční netto národní důchod. Přírůstky zásob odčerpávají v posledních pětiletkách 2 až 6 % ročně užitého národního důchodu. Kromě hmotných zásob spojených přímo s reprodukčním procesem je ještě 154 mld. Kčs hodnot spojeno s průběhem investiční výstavby ve formě nevyfakturovaných prací a dodávek a zařízení stavenišť.

Proto je nutné, aby národní bohatství v zásobách bylo plnohodnotné, kvalitní, s vysokou užitečností pro efektivní národohospodářský obrat a tvorbu zdrojů. Pro efektivnost zásob je rozhodující nejen jejich objem, ale zejména jejich struktura, rozložení, kvalita, možnost hospodárného a racionálního využívání, jakož i pohotovost pro uspokojování reálných potřeb. Neplní-li zásoby tyto funkce, umrtvuje se společenská práce, která je obsažena v nevyužitých zásobách ve formě spotřebovaných surovin, materiálů, paliv, energií, opotřebování základních prostředků, vyplacených mezd a dalších hodnot vynaložených na jejich výrobu. To je v zásadním protikladu s požadavky intenzifikace.

V tom je podstata problémů a požadavků na podniky a VHJ, ministerstva, finanční orgány a plánovací komise, aby plánovaly, řídily a ovlivňovaly výrobu a oběh zboží tak, aby zásoby plnily efektivně svou funkci v národním hospodářství a současně se jejich struktura a objem udržovaly na ekonomicky optimální úrovni. Tomu se musí podřídit a přizpůsobit organizace výroby a oběh výrobků a zboží, plánování a hospodářský mechanismus, zejména finančně ekonomické nástroje a vnitropodnikové řízení.

Za vývoj zásob a zásobování národního hospodářství musí nést plnou odpovědnost především orgány, které bezprostředně řídí výrobu, obchod a organizují služby. V zásadě je možno říci, že systémově je řízení zásob zabezpečeno jak po stránce institucionální, kde jsou vymezeny povinnost a funkce jednotlivých orgánů a stupňů řízení, tak po stránce věcných záměrů a cílů hospodářské politiky.

Dlouhodobé i krátkodobé záměry a cíle hospodářského a sociálního rozvoje mají zásadní vliv na vývoj zásob. Proto je nezbytné, aby plánovací komise navrhovaly základní proporce v rozvoji národního hospodářství a možný a nezbytný objem zdrojů a užitého národního důchodu do přírůstku zásob, federálních a státních hmotných rezerv tak, aby byl zajištěn optimální a efektivní vývoj zásob při respektování úkolů státního plánu. Tomu se musí podřídit metodika plánování, normování zásob, zásady hospodaření s nimi a kvalita 260 hmotných bilancí státního plánu, které ovlivňují objem a strukturu zásob nejdůležitějších položek paliv, surovin, materiálů a výrobků.

Je nezbytné zvýšit nároky a požadavky na výrazné zlepšení péče o výrobu a zásoby, uspokojování potřeb národního hospodářství na hospodářská ministerstva, která mají odpovědnost za celkový vývoj zásob, za jejich efektivní a hospodárné využívání v rámci hospodářské činnosti organizací v působnosti svého resortu. Rovněž resorty musí zvýšit kvalitu hmotných bilancí výroby a užití důležitých položek, které řídí a spravují. V přímé odpovědnosti mají normotvornou činnost a kontrolu norem. V roce 1983 podléhalo této kontrole téměř 5000 norem spotřeby, které se postupně zkvalitňují. Podloženost přímé výrobní spotřeby normami se pohybuje mezi 70 - 90 %. Kvalita, objektivizace, technická a ekonomická zdůvodněnost norem spotřeby a norem zásob je základní podmínkou kvality hospodářských plánů, významným nástrojem vnitropodnikového řízení a výrazně ovlivňuje celkovou výši a strukturu zásob.

Podniky, VHJ a organizace podle Souboru opatření a principu chozrasčotu jsou zainteresovány na efektivním hospodaření se zásobami, bilancují z hlediska základních záměrů rozvoje národního hospodářství některé méně důležité položky, mají gesční působnost za určitý okruh výrobků a zboží, projednávají odběratelskododavatelské vztahy a uzavírají hospodářské smlouvy. V činnosti podniků, VHJ a organizací je stále ještě mnoho nedostatků ze subjektivních příčin. Jejich odstranění představuje hlavní zdroje pro mobilizaci rezerv ve výrobě a zásobách.

Důležitou úlohu v oblasti zásob mají finančně ekonomické a měnové nástroje a soulad hmotných a hodnotových vztahů. Záleží na tom, aby ministerstva financí a Státní banka československá v rámci finančního a měnového plánu usměrňovaly vývoj zásob v souladu se státním plánem a kritérii efektivnosti a hospodárnosti jak z hlediska jejich plánované výše a obratu, tak i z hlediska zdrojů financování a úvěrování a vytvářely ekonomický tlak na vyšší krytí zásob podnikovými finančními zdroji. Orgány Státní banky československé svou činností a nástroji úvěrové politiky musí působit na to, aby vývoj zásob v podnicích, VHJ a organizacích odpovídal plánovaným předpokladům a byl v souladu se záměry a cíli hospodářské politiky. Orgány Státní banky mají proto při úvěrování a financování velkou odpovědnost za vývoj zásob především z toho hlediska, aby důsledným uplatňováním úvěrového tlaku nepřipouštěly nadplánovaný a nadměrný růst zásob a neefektivní hospodaření se zásobami. Současně však musí postupovat diferencovaně a národohospodářsky, aby aktivní úvěrovou politikou podporovaly tvorbu žádoucích a pohotových odbytových zásob, vytvářely podmínky pro zvyšování exportních schopností, pro plynulé a efektivní uspokojování potřeb společnosti, ale na druhé straně tvrdě postihovaly ty organizace, které dlouhodobě a neefektivně zásoby hromadí.