§ 26
Splatnost poplatků
(1) Poplatky za notářské úkony stanovené pevnou částkou jsou splatné okamžikem vzniku poplatkové povinnosti, ostatní poplatky do 15 dnů ode dne, ve kterém se poplatník o vyměření poplatku od státního notářství dověděl.
(2) Nebyl-li poplatek zaplacen včas, je poplatník povinen, a to bez vyměření, platit za každý započatý měsíc poplatek z prodlení ve výši 0,5 % dlužné částky.
§ 27
Ručení
(1) Ručitel je povinen splatný poplatek zaplatit, pokud tak neučinil poplatník, přestože byl o zaplacení upomenut. Ručení trvá po dobu, po kterou může být poplatek vymáhán na poplatníkovi.
(2) Ručitel je povinen dlužnou částku zaplatit do 15 dnů ode dne, kdy se o této povinnosti dověděl.
(3) Nezaplatí-li ručitel dlužnou částku včas, je povinen, a to bez vyměření, platit za každý započatý měsíc prodlení poplatek z prodlení ve výši 0,5 % dlužné částky.
§ 28
Náhrada nákladů
(1) Náklady za notářské úkony, které jsou provedeny mimo úřadovnu státního notářství, je povinen uhradit poplatník.
(2) O vzniku pohledávky na náhradu nákladů, o její splatnosti, o poplatku z prodlení a o řízení ve věcech náhrad platí obdobně ustanovení o poplatcích.
§ 29
Zaokrouhlování a vracení poplatku
(1) Při vyměřování poplatku se zaokrouhluje základ poplatku na celé stokoruny nahoru a vyměřený poplatek na celé koruny nahoru.
(2) Poplatek se vrátí
a) jestliže jej zaplatil, kdo nebyl k tomu povinen,
b) tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávného rozhodnutí státního notářství, kterým mu byla tato povinnost uložena.
(3) Bylo-li zaplaceno na poplatku více, než mělo být zaplaceno, vrátí se přeplatek.
(4) Poplatek (přeplatek poplatku) se nevrátí, nepřevyšuje-li 30 Kčs.
§ 30
Působnost ve věcech notářských poplatků
(1) Notářské poplatky, penále za nesplnění ohlašovací povinnosti a výši náhrady nákladů určuje místně příslušné státní notářství.
(2) Okresní soud, v jehož obvodu je státní notářství, které poplatek vyměřilo a určilo výši náhrady nákladů, vypočítává poplatek z prodlení, upomíná o zaplacení splatných notářských poplatků, náhrad nákladů, penále a poplatku z prodlení a vymáhá je.
§ 31
Kontrola a dohled
(1) Ministerstvo financí České socialistické republiky, finanční správy a ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky (dále jen "kontrolní orgány") ověřují u státních notářství a soudu, poplatníků a u jiných zúčastněných osob a organizací, včetně organizačních jednotek, zda se notářské poplatky vyměřují a vybírají ve správné výši, řádně a včas.
(2) Státní notářství a soudy, poplatníci a jiné zúčastněné osoby a organizace včetně organizačních jednotek, u nichž se kontrola provádí, jsou povinni poskytnout kontrolnímu orgánu na požádaní pomoc nutnou pro dosaženi účelu kontroly, zejména poskytnout vysvětlení a důkazní prostředky, předložit písemnosti a pomůcky týkající se skutečností rozhodných pro vyměření poplatků.
(3) Při provádění kontroly jsou kontrolní orgány oprávněny vstupovat do místností, zařízení a na pozemky a provádět přitom nutná šetření.
(4) Kontrolní orgány jsou oprávněny uložit státním notářstvím a soudům opatření k nápravě zjištěných nedostatků a sledovat,plnění těchto uložených opatření.
Řízení
§ 32
(1) Řízení o vyměření notářského poplatku za úkony zahajuje státní notářství z vlastního podnětu. Řízení o vyměření ostatních notářských poplatků zahajuje státní notářství, jakmile se doví o skutečnosti, která je předmětem poplatku.
(2) Řízení o vyměření penále za nesplnění ohlašovací povinnosti a o výši náhrady nákladů zahajuje státní notářství z vlastního podnětu.
§ 33
(1) Rozhodnutí o vyměření notářského poplatku a penále za nesplnění ohlašovací povinnosti vydává státní notářství ústně, je-li poplatník přítomen a nečiní-li poplatek (penále) více než 1000 Kčs; v ostatních případech vydává rozhodnutí písemně. V rozhodnutí státní notářství poučí té o povinnosti zaplatit poplatek z prodlení, nebude-li vyměřený poplatek zaplacen včas.
(2) Státní notářství vydá poplatníkovi na jeho žádost písemné osvědčení o obsahu ústního rozhodnutí.
(3) Rozhodnutí o náhradě nákladů a o povinnosti ručitele, jakož i rozhodnutí, kterým se ukládá jiná povinnost, vydává státní notářství písemně.
§ 34
(1) Nebyl-li poplatek vyměřen vůbec nebo byl-li vyměřen nižší částkou, než měl být vyměřen, vyměří státní notářství poplatek (doplatek poplatku) ve lhůtě podle odstavce 2.
(2) Poplatek (doplatek poplatku) nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, ve kterém se státní notářství dovědělo o skutečnosti, která je předmětem poplatku.
(3) Od konce kalendářního roku, ve kterém se poplatník od státního notářství dověděl o úkonu provedeném k vyměření nebo k vymáhání poplatku (doplatku poplatku), běží nová tříletá lhůta.
(4) Poplatek (doplatek poplatku) nelze vyměřit ani vymáhat, uplynulo-li od konce kalendářního roku, v němž nastala skutečnost, která je předmětem poplatku, 10 let.
§ 35
Pro řízení před státním notářstvím ve věcech notářských poplatků, pokud tento zákon nestanoví jinak, platí zvláštní předpisy.
§ 36
(1) Proti rozhodnutí státního notářství ve věcech notářských poplatků se může účastník odvolat; odvolání se padává do 15 dnů od doručení nebo vyhlášení rozhodnutí, a to u státního notářství, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje.
(2) Státní notářství může samo rozhodnout o odvolání, jen vyhoví-li mu zcela.
(3) Nerozhodne-li státní notářství o odvolání (odstavec 2), rozhodne o něm krajský soud, v jehož obvodu je státní notářství, které rozhodnutí vydalo.
§ 37
(1) Pravomocné rozhodnutí o vyměření poplatku (doplatku poplatku) státní notářství na žádost poplatníka změní, popřípadě zruší, jestliže na základě nových skutečností nebo důkazů, které nemohly být uplatněny v poplatkovém řízeni bez zavinění poplatníka, by byl poplatek vyměřen nižší částkou, popřípadě by nebyl vyměřen vůbec.
(2) Žádost musí být podána do tří měsíců ode dne, kdy se poplatník o nových skutečnostech nebo důkazech dověděl.
(3) Rozhodnutí nelze změnit ani zrušit, jestliže žádost byla podána po uplynutí tří let od jeho právní moci.
§ 38
Ustanovení § 34 a § 37 platí obdobně o penále, poplatku z prodlení a o náhradách nákladů.
§ 39
Pro řízení o opravných prostředcích ve věcech notářských poplatků platí notářský řád a občanský soudní řád, pokud tento zákon nestanoví jinak.
ČÁST TŘETÍ
Ustanovení přechodná a závěrečná
§ 40
(1) Nastala-li před účinností tohoto zákona skutečnost, která byla podle dřívějších předpisů předmětem poplatku (daně) z dědictví, z darování, z převodu nebo přechodu nemovitosti nebo za úkony, postupuje se podle dřívějších předpisů.
(2) Nastala-li před účinností tohoto zákona skutečnost, která byla předmětem poplatku, ale nevznikla poplatková pohledávka, poplatková povinnost vznikne, jakmile nastane skutečnost, která je předmětem poplatků; v těchto případech se postupuje podle dosavadních předpisů.
§ 41
(1) Ministerstvo financí České socialistické republiky v dohodě s ministerstvem spravedlnosti České socialistické republiky vydá předpisy k provedení tohoto zákona, v nichž stanoví notářské úkony, za něž se vybírají poplatky, upraví podrobnosti o rozsahu základů poplatků, sazby poplatků za notářské úkony, může stanovit další případy osvobození od poplatků, popřípadě jiné úlevy, blíže upraví práva a povinnosti poplatníků, státních notářství, soudů a kontrolních orgánů, podrobnosti o vzniku poplatkové povinnosti, o placení nákladů a o způsobu placení poplatků. Prováděcí předpis též stanoví místní příslušnost státních notářství ve věcech řízení o notářských poplatcích.
(2) Ministerstvo financí České socialistické republiky v dohodě s ministerstvem spravedlnosti České socialistické republiky může podle potřeby stanovit odchylky od zákona k zabránění dvojímu zdanění nebo zpoplatnění, k zachování vzájemně stejného postupu s cizinou nebo k provádění opatření nutných s ohledem na postup cizích orgánů.
(3) Ministerstvo financí České socialistické republiky může v dohodě s ministerstvem spravedlnosti České socialistické republiky
a) poskytnout osvobození od poplatku nebo povolit jiné úlevy pro určité druhy majetku nebo určitým skupinám osob nebo i jednotlivým osobám; pověřit jiné orgány a vymezit rozsah jejich oprávněni k povolování úlev,
b) učinit vhodná opatření k zamezení nesrovnalostí nebo tvrdostí, jež by z provádění zákona mohly vzniknout.
§ 42
Zrušují se pro území České socialistické republiky
1. Zákon č. 24/1964 Sb., o notářských poplatcích.
2. Vyhláška ministerstva financí č. 25/1964 Sb., k provedení zákona o notářských poplatcích, ve znění vyhlášky ministerstva financí České socialistické republiky č. 30/1972 Sb., a vyhlášky ministerstva financí České socialistické republiky č. 74/1983 Sb.
3. Opatření ministerstva financí České socialistické republiky č. j. 153/6754/80 ze dne 8. 10. 1980, o osvobození registrací převodů skupinových rodinných domků z družstevního vlastnictví do osobního vlastnictví občanů od notářského poplatku za úkony a o snížení notářského poplatku za úkony při registraci smlouvy o omezení převodu těchto nemovitostí, registrované v částce 39/1980 Sb.
4. Výnos ministerstva financí České socialistické republiky č. j. 153/8039/1983 ze dne 12. 5. 1983, o snížení notářského poplatku za registraci smlouvy o omezení převodu nemovitostí podle položky G č. 2 sazebníku I. vyhlášky č. 25/1964 Sb., kterou se provádí zákon o notářských poplatcích, registrovaný v částce 26/1983 Sb.
§ 43
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1985.
Důvodová zpráva
I. Všeobecná část
1. Současná právní úprava.
Notářské poplatky jsou upraveny zákonem č. 24/1964 Sb. a vyhláškou č. 25/1964 Sb., k provedení zákona o notářských poplatcích, ve zněni vykl. č. 30/1972 Sb. a vykl. č. 74/1983 Sb.
Podle platné právní úpravy se notářské poplatky vybírají:
a) za činnost státních notářství (notářské poplatky za úkony),
b) z úplatného převodu vlastnictví k nemovitostem (notářské poplatky z převodu nemovitostí),
c) za bezúplatné nabytí majetku úmrtím občana (notářské poplatky z dědictví),
d) za bezúplatné nabytí majetku převodem (notářské poplatky z darování).
Notářský poplatek za úkony se vybírá za sepsání notářských zápisů a písemností (smluv, osvědčení, prohlášení, žádostí apod.), za ověření opisu nebo kopie listiny, za registraci úkonu o převodu nemovitostí, za vydání potvrzení o nabytí dědictví, za vydání výpisu a opisu z pozemkové knihy, za vyhotovení dalších stejnopisů notářských zápisů a za další úkony.
Sazby poplatků jsou stanoveny v sazebníku I. (příloha 1 k vykl. č. 25/1964 Sb.), a to buď pevnou částkou (od 4 Kčs do 100 Kčs) nebo procentem z ceny předmětu (od 0,25 % do 1,5 %), přičemž sazby poplatků u úkonů složitých, obtížných nebo časově náročných se úměrně zvyšují až o 100 %.
Notářský poplatek z převodu nemovitostí se vybírá za úplatný převod nebo přechod vlastnictví k nemovitosti. Poplatek je povinen platit převodce, přičemž nabyvatel za poplatek ručí.
Obecná sazba poplatku je stanovena ve výši 6 % až 13 % ze základu poplatku (z úplaty za nemovitost). Při úplatných převodech nemovitostí mezi nejbližšími příbuznými činí zvýhodněné sazby poplatku 1 % až 5 % základu poplatku. Převádí-li se nemovitost ze soukromého vlastnictví nebo do soukromého vlastnictví, zvyšuje se sazba poplatku o 3 %.
Poplatek se nevybírá, jde-li o nemovitost nabývanou do socialistického nebo ze socialistického vlastnictví.
Notářský poplatek z dědictví se vybírá za nabytí majetku děděním a za jiné bezúplatné nabyti majetku úmrtím občana. Poplatek, je povinen platit nabyvatel.
Základem poplatku je cena majetku po srážce zůstavitelových dluhů. Đo základu poplatku se ne, započítává cena zděděných hospodářských budov a pozemků, které jsou v užívání socialistické zemědělské organizace nebo které nabyvatel do jednoho roku odevzdá do bezplatného užívání.
Sazby poplatku jsou odstupňovány podle stupně příbuzenského nebo jiného osobního poměru nabyvatele k zemřelému občanovi do tří skupin. Pro první skupinu nabyvatelů (nejbližší příbuzní zůstavitele) činí sazba poplatku ad 5 % do 25 %, pro druhou skupinu nabyvatelů (další příbuzní zůstavitele) činí sazba od 12 % do 30 % a pro ostatní osoby třetí skupina nabyvatelů) od 20 % do 55 % základu poplatku. Sazby poplatků z věcí nabývaných ze soukromého nebo do soukromého vlastnictví se zvyšují o 3 %.
Osobní a věcná osvobození od dědického poplatku jsou nyní uvedena v prováděcí vyhlášce k zákonu.
Notářský poplatek z darování se vybírá z bezúplatného nabytí majetku na základě právního úkonu. Poplatek je povinen platit nabyvatel, převodce za poplatek ručí.
Poplatek z darování se nevybírá z movitého majetku v ceně nepřesahující 3000 Kčs a z majetku nabývaného ze socialistického nebo do socialistického vlastnictví. Prováděcí předpis pak stanoví, které věci a za jakých podmínek jsou osvobozeny od notářského poplatku z darování.
Sazby notářského poplatku z darování jsou shodné se sazbou notářského poplatku z dědictví.
2. Stručné zhodnoceni současné právní úpravy
Zákonná úprava notářských poplatků byla přijata v roce 1964, avšak bez podstatných změn navázala na úpravu z roku 1957 a na původní koncepci poplatků z dědictví a darování, upravenou předpisy z roku 1921 jako daň z obohacení.
V počátcích budování socialistické společnosti, kdy přetrvávaly určité pozůstatky dřívějšího soukromokapitalistického vlastnického systému, tyto finanční nástroje plnily důležitou politickou funkci a diferencovaly přístup k majetku občanů. S rozvojem socialistické společnosti však tato funkce postupně přirozeným vývojem vlastnických a majetkových vztahů zaniká, jeví se proto nezbytné přehodnotit jejich úpravu. V současné etapě rozvoje socialistické společnosti lze konstatovat, že majetek občanů pochází z pracovních příjmů a jiných obdobných příjmů, jedná se převážně o osobní vlastnictví sloužící k uspokojování potřeb občana a jeho rodiny. Pokud ještě existuje majetek v soukromém vlastnictví, ztratil již svůj původní charakter výrobních prostředků a jde již jen o výjimečné případy nepodstatného rozsahu.
Z tohoto pohledu je třeba posuzovat i převody majetku mezi občany a jejich zpoplatňování. Právní úprava notářských poplatků byla již vývojem naší společnosti zčásti překonána a proto při její praktické aplikaci dochází k určitým problémům, což se odráží v kritice občanů i příslušných orgánů. Zpoplatňování převodů majetku v osobním vlastnictví progresivními sazbami v dané etapě vývoje naší společnosti se jeví již jako neopodstatněné a má v praxi závažné důsledky, a to zejména při převodech majetku mezi nejbližšími příbuznými. Majetek byl získán z pracovních příjmů odpovídajících pracovním zásluhám členů rodiny, přičemž jde v rozhodující míře o příjmy, které byly zdaněny. Další progresívní zdaňování tohoto majetku, kterým je ve své podstatě současné zpoplatňování, je z tohoto pohledu nejen nezdůvodnitelné, ale jeví se zároveň jako nepřiměřená tvrdost a dochází v celé řadě k sociálním problémům, zejména u dědictví mezi nejbližšími příbuznými.
Diferencovaný přístup při zpoplatňování dědictví a darování ve srovnání s úplatným převodem nemovitostí má za následek, že občané předstírají uzavírání kupní smlouvy, kdy je notářský poplatek z úplatného převodu nemovitosti nižší, i když se ve skutečnosti jedná o darováni, zejména mezi rodiči a dětmi. Tento stav nepřispívá k posílení právního vědomí občanů.
V současné době byla již schválena nová právní úprava oceňování staveb, pozemků a užívacích vztahů k pozemkům, která má nabýt účinnosti k 1. lednu 1985. Cíleni této právní úpravy je podstatné zvýšení dosavadní podhodnocené cenové úrovně a to tak, že ceny jednotlivých druhů nemovitostí mají odpovídat její reálné cenové úrovni, tj. nákladům, které byly na jejich pořízení skutečně vynaloženy. Ponechání dosavadních sazeb poplatků by mělo negativní finanční dopad na obyvatelstvo. Z uvedených důvodů bylo nutno provést dosavadní přehodnocení současného systému notářských poplatků z dědictví, z darování a z úplatného převodu nemovitostí. Pokud se jedná o poplatky za úkony, některé sazby již neodpovídají dnešním cenovým relacím a sazbám správních poplatků za obdobné úkony.