B. Zvláštní část

1. K § 1-2 zákona

Účelem nové zákonné úpravy vnitřního obchodu je nahradit současným ekonomicko-politickým podmínkám nevyhovující a překonanou právní úpravu z roku 1949 (zákon č. 160/2949 Sb., o vnitřním obchodě) novou úpravou, která vyjádří postavení a úkoly socialistického vnitřního obchodu v etapě budování rozvinuté socialistické společnosti.

Zákon upravuje zejména řízení vnitřního obchodu, jednotnou socialistickou obchodní politiku, působnost orgánů státní správy ve vnitřním obchodě, obsah a podmínky provozování obchodní činnosti, provádění dozoru ve vnitřním obchodě, včetně ukládání pokut a jiných sankcí za porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona a dotváří jednotný systém ochrany zájmů občanů ve vnitřním obchodě.

Pokud jde o postavení a úkoly vnitřního obchodu, vymezuje zákon v souladu s hlavním cílem hospodářské a sociální politiky Komunistické strany Československa jejich bližší obsah ve vztahu k obyvatelstvu a k reprodukčnímu procesu.

Základní úkoly socialistického vnitřního obchodu pro jednotlivé časové etapy jsou určovány národohospodářskými plány a jednotnou socialistickou obchodní politikou stanovenou vládou.

Vychází se rovněž z toho, že vnitřní obchod uskutečňuje svoji úlohu v podmínkách plánovitě organizovaného socialistického vnitřního trhu, jehož dynamická rovnováha je součástí celkové rovnováhy národního hospodářství a důležitým činitelem vnitropolitickým.

2. K § 3 zákona

7. zasedání ÚV KSČ, konané v květnu 2977, stanovilo direktivu, aby vnitřní obchod pracoval na podkladě jednotné obchodně politické koncepce. Jednotná obchodně politická koncepce ve vnitřním obchodě zakládá potřebu formování jednotné socialistické obchodní politiky, která je součástí hospodářské a sociální politiky Komunistické strany Československa.

Proto zákon upravuje závaznost jednotné socialistické obchodní politiky pro všechny orgány a organizace, které řídí, popřípadě provozují obchodní činnost ve vnitřním obchodě a zároveň jim ukládá povinnost využívat vedle obecně stanovených nástrojů plánovitého řízení národního hospodářství také z hlediska řízení vnitřního obchodu specifické nástroje a metody, které mají přispět k dosažení těchto cílů.

Zásady jednotné socialistické obchodní politiky navrhuje ke schválení vládě ČSR ministerstvo obchodu, které také provádění jednotné socialistické obchodní politiky řídí a v součinnosti s Českým svazem spotřebních družstev, ostatními ústředními orgány a krajskými národními výbory provádí.

Jednotná socialistická obchodní politika vyjadřuje ve svých zásadách své cíle, obsah a nástroje. Její cíle spočívají v dosažení plánovitého rozvoje tržní osobní spotřeby v souladu s požadavky socialistického životního způsobu. V tom směru sledují zejména strukturální a kvalitativní přeměny v osobní spotřebě i v nákupních podmínkách obyvatelstva.

Obsahem jednotné socialistické obchodní politiky a tím i základními povinnostmi všech orgánů a organizací, které jednotnou socialistickou obchodní politiku řídí, popř. provádějí, zejména jsou

a) stanovení koncepcí rozvoje tržní osobní spotřeby a vytváření podmínek k jejich realizaci. Koncepcemi rozvoje tržní osobní spotřeby se rozumí jednak souhrnné záměry v dynamice a struktuře prodeje spotřebního zboží na vnitřním trhu a jednak obdobné záměry ve spotřebě v konkrétních sortimentních okruzích zboží. Koncepce řeší vedle předpokládaného vývoje prodeje zboží současně budoucí vývoj kvality, inovační proces, záměry v oblasti cenových relací, způsobu prodeje, spotřebitelského balení apod.,

b) aktivní ovlivňování tržní osobní spotřeby a výužívání cenových a měrových opatření, výzkumu trhu a obchodní propagace,

c) zajišťování dodávek zboží do tržních fondů z výroby i z dovozu v souladu s plánem vnitřního obchodu,

d) zvyšování ekonomické efektivnosti obchodní činnosti, zejména zabezpečování racionálního oběhu zboží a odpovídající výše zásob zboží,

e) zvyšování péče o jakost zboží ve vnitřním obchodě a aktivního působení na inovaci a obměnu výrobků,

f) soustavné zvyšování úrovně nákupních podmínek občanů ve vnitřním obchodě a jakosti a rozsahu poskytovaných služeb,

g) prohlubování ochrany zájmů občanů ve vnitřním obchodě a přispívání k vytváření socialistických vztahů mezi občany a organizacemi provozujícími obchodní činnost a jejich pracovníky.

I plnění úkolů sledovaných jednotnou socialistickou obchodní politikou využívají orgány a organizace, které řídí, popřípadě provozují obchodní činnost ve vnitřním obchodě vedle stanovených nástrojů plánovitého řízení národního hospodářství, zejména tyto nástroje a metody:

a) poznatky výzkumu trhu a spotřebitelské poptávky,

b) obchodně provozní a organizačně technická opatření k aktivnímu usměrňování maloobchodního prodeje a poskytovaných služeb,

c) cenová a úvěrová opatření,

d) opatření právní povahy,

e) opatření k ochraně zájmů občanů na vnitřním trhu,

f) socialistickou obchodní propagaci.

3. K § 4-12 zákona

Provádění hospodářské činnosti socialistickými organizacemi ve vnitřním obchodě se v zákoně označuje společným termínem "obchodní činnost". Zákon proto tento termín blíže vymezuje a jednotlivé druhy obchodní činnosti uvádí tak, aby byl patrný jejich obsah.

Provozováním obchodní činnosti podle tohoto zákona se rozumí soustavná a výdělečná činnost, pokud zákon výslovně nestanoví jinak, jako je tomu např. podle ustanovení § 14 odst. 3 písm. d) zákona.

Vymezení maloobchodní činnosti se nedotkne příslušných ustanovení občanského zákoníku o prodeji zboží v obchodě (§ 239 a násl. obč. zák.). To znamená, že právní vztahy mezi organizacemi a občany z této maloobchodní činnosti vznikající se řeší podle příslušných ustanovení občanského zákoníku. Maloobchodní prodej občanům se uskutečňuje v prodejnách, obchodních domech, závodech, stáncích, v prodejních skladech, kioscích, bufetech, pojízdných prodejnách apod. Jsou povoleny různé formy prodeje, jako je zásilkový prodej, prodej zboží podle vzorků, obstarání prodeje věci, prodej zboží na půjčku apod. V rámci maloobchodní činnosti se provádí též nákup některých druhů použitého spotřebního zboží, starožitností a výtvarných děl a jejich prodej a obstarání prodeje věci. Za maloobchodní činnost se považuje i nákup a prodej po domácku vyráběných výrobků, zejména výrobků lidově-umělecké nebo umělecko-řemeslné výroby od občanů, které ve svých maloobchodních prodejnách prodávají zejména organizace výrobních družstev. Předpokladem je, že občan má k takové výrobě povolení (vydané podle zásad č. 20/1965 Sb.) a že výrobek byl schválen, pokud takovému schválení podléhá, uměleckou komisí, zřízenou podle vyhlášky č. 149/1961 Sb. Podle potřeby se podrobnější úprava jednotlivých forem a způsobu prodeje stanoví v prováděcím předpise, který také blíže upraví řízení výstavby a modernizace obchodní sítě a její racionální rozvoj.

Podrobnosti o podmínkách nákupu socialistických organizací ve vnitřním obchodě upraví ministerstvo obchodu v prováděcím předpise s tím, že podle situace na vnitřním trhu může být resortními opatřeními takto povolený prodej socialistickým organizacím omezen, popřípadě úplně vyloučen.

Obchodními službami podle zákona se rozumí služby, které přímo souvisejí s prodejem a dále služby, které bezprostředně s prodejem nesouvisejí, ale jsou zavedeny, obchodní organizace jsou na ně zařízeny a občané je využívají, například opravny hodinek, opravny sportovních potřeb, seřízení a zapojení barevných televizorů v bytech občanů a některé další obchodní služby.

Zákon se nevztahuje na ty služby, které poskytují organizace místního hospodářství a výrobních družstev a jiné organizace, které jsou pro poskytování těchto služeb, jako je například zhotovení věcí na zakázku, opravy a úpravy věcí, zřízeny. Ustanovení občanského zákoníku o službách zůstávají nedotčena.

Jednotlivé obchodní služby se podle jejich charakteru, rozsahu nebo jejich obtížnosti poskytují jako služby placené nebo neplacené. Jejich poskytování, způsob a formu provádění stanoví nadřízený orgán, tj. střední článek řízení (generální ředitelství OHJ, gen. ředitelství VHJ, Krajský výbor svazu spotřebních družstev apod.).

Služby veřejného stravování se uskutečňují zejména ve stanovených typech závodů a provozoven veřejného stravování, jako jsou restaurace, kavárny, bufety, jídelny, motoresty apod., které jsou blíže specifikovány v oborové normě. Zahrnují i výrobu polotovarů, lahůdek, cukrářského zboží apod.

Zákon neupravuje závodní stravování, které nezařazuje z hlediska této zákonné úpravy do pojmu "obchodní činnosti". Vedle závodního stravování v podnicích a jejich závodech existuje dále školní stravování, stravování v jeslích a mateřských školách, stravování ozbrojených sborů a další. Uvedené formy společného stravování se vztahují vždy na určitý okruh osob (pracovníků, dětí apod.) a nejedná se proto v těchto případech o stravování na principu obchodní činnosti, nýbrž o stravování pro určitý okruh osob. Kromě toho základní ustanovení o poskytování a rozvoji závodního stravování je upraveno v zákoníku práce a v nařízení vlády ČSSR č. 25/1974 Sb., o závodním stravování.

Ubytovací služby se uskutečňují v různých typech ubytovacích zařízení jako jsou hotely, motely, noclehárny, campingy apod., jak jsou blíže rozvedeny v příslušné oborové normě. Zákon neupravuje ubytování a s tím související služby poskytované v podnikových rekreačních zařízeních, školských a jiných obdobných podnikových ubytovnách a internátech, v ubytovacích zařízeních ROH. Pokud však tato rekreační zařízení, ubytovny, internáty apod. poskytují stravovací a ubytovací služby veřejnosti, pak se jedná o obchodní činnost provozovanou podle tohoto zákona.

Poskytování ubytovacích služeb i služeb veřejného stravování veřejnosti podle tohoto zákona, znamená, že se tyto služby poskytují každému, kdo o ně požádá a dodrží přitom předpisy a podmínky platné pro jejich poskytování.

Velkoobchodní činnost se uskutečňuje v síti velkoobchodních skladů a zařízení. Spočívá v provádění nákupu zboží, včetně přípravy na nákup, organizování kontraktačních jednání a uzavírání hospodářských smluv, jejich hodnocení, zajišťování podmínek řádného skladování zboží a racionalizace práce velkoobchodních skladů, tvorba spotřebního sortimentu, prodejní úprava zboží, činnost velkoobchodních vzorkoven a vyřizování objednávek maloobchodních prodejen a provozoven a organizace rozvozu zboží včetně sestavování rozvozních plánů. Zákon se nevztahuje na činnost odbytových základen (zásobovacích základen apod.) výrobních organizací, pokud zabezpečují materiálně technické zásobování organizací.

K výkonu činnosti v zahraničním cestovním ruchu je třeba povolení podle zvláštních předpisů.

4. K § 13-19 zákona

Provozování obchodní činnosti ve vnitřním obchodě si vzhledem k některým specifickým podmínkám této činnosti vyžaduje zvláštní úpravu jejího povolování. Podle obecné úpravy obsažené v hospodářském zákoníku vymezení hospodářské činnosti organizacím určí orgán, který příslušnou organizaci zřizuje, stanovením předmětu její hospodářské činnosti. Obecná úprava (§ 43 hospodářského zákoníku) bližší podrobnosti pro určení předmětu hospodářské činnosti neobsahuje, takže není-li určitá oblast hospodářské činnosti a její vykonávání upravena zvláštním předpisem, mohl dosud takovou činnost, tedy i obchodní činnost ve vnitřním obchodě, povolit kterýkoliv ústřední orgán. Kromě toho podle ustanovení § 18 a) hospodářského zákoníku mohly organizace realizovat maloobchodní prodej výrobků, které samy vyrábějí, pokud právní předpisy nestanoví něco jiného; takové předpisy ve vnitřním obchodě dosud vydány nebyly. V důsledku toho se mohou státní, družstevní a společenské organizace zabývat provozováním obchodní činnosti, tj. prodejem zboží a poskytováním služeb, aniž by dodržovaly základní principy jednotné socialistické obchodní politiky a žádoucí úroveň poskytovaných služeb.

Zavedení pořádku do provozování obchodní činnosti v souladu se společenskými zájmy je navíc vyvoláno objektivní potřebou národních výborů, odpovídajících za komplexní socialistický ekonomický rozvoj ve své územní působnosti, mít ucelený přehled o provozování obchodní činnosti na vnitřním trhu a současně možnost činit v tomto směru potřebná aktivní event. regulující opatření.

Proto je v zákoně zakotvena pro příslušné národní výbory i ministerstvo pravomoc udělovat při splnění zákonem stanovených předpokladů a podmínek povolení k provozování obchodní činnosti ve vnitřním obchodě. Povolení se uděluje ve správním řízení (zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení) a stanoví se v něm podmínky pro provozování obchodní činnosti, vymezí její rozsah a územní a časová platnost. Povolovací řízení je spojeno s vybíráním správního poplatku.

Organizace státního obchodu, spotřebních družstev a obchodní organizace řízené národními výbory, jejichž ekonomicko-společenským posláním je prodej zboží a poskytování služeb ve vnitřním obchodě, nepotřebují povolení k provozování této činnosti a mají toto oprávnění přímo ze zákona.

Ostatní socialistické organizace, jakož i jiné organizace, jejichž činnost přispívá k rozvoji socialistických vztahů (§ 14 hospodářského zákoníku) a dále i jiné organizace než socialistické, jsou-li právnickými osobami (488 občanského zákoníku), potřebují podle zákona k provozování obchodní činnosti ve vnitřním obchodě povolení. Tyto organizace provozují obchodní činnost ve vnitřním obchodě často jako vedlejší, doplňkovou činnost.

Aby mohla být zabezpečena koordinace poskytování služeb obyvatelstvu, budování materiálně-technické základny maloobchodní sítě, účelné hospodaření s pracovními silami atd., je nezbytné, aby tyto organizace, pokud budou po nabytí účinnosti zákona chtít jako svou vedlejší činnost provozovat též obchodní činnost, měly k této činnosti povolení příslušného orgánu státní správy. To se vztahuje i na provozování prodeje výrobků organizacemi, které tyto výrobky vyrábějí vzhledem k tomu, že tento zákon představuje právní předpis ve smyslu ustanovení § 18 a) hospodářského zákoníku.

Zákon umožňuje, aby v případech, kdy půjde o provozování obchodní činnosti organizacemi v působnosti příslušného ústředního nebo nadřízeného řídícího orgánu na celém území republiky, udělilo k žádosti tohoto orgánu povolení k provozování obchodní činnosti ministerstvo obchodu (např. Českého svazu výrobních družstev pro příslušné organizace výrobního družstevnictví). Podrobnější postup při podávání žádosti o udělení povolení upraví prováděcí předpis.

Jinak oprávněnou organizací podle tohoto zákona [§ 13 odst. 1 písm. b)] se rozumí v souvislosti s přechodným ustanovením § 53 ta organizace, která v den nabytí účinnosti zákona obchodní činnost na vnitřním trhu již provozuje a nemusí žádat o povolení k této činnosti. Stačí toliko, že tubo skutečnost oznámí do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona orgánu státní správy, který by jinak (kdyby bylo třeba povolení) byl příslušný podle § 14.

Zákon upravuje též případy, v nichž lze povolení k provozování obchodní činnosti odejmout a případy, v nichž oprávnění k provozování obchodní činnosti zaniká. Pokud se týká termínu "předpoklady" [§ 19 odst. 1 písm. a)] jsou tím míněny skutečnosti, které byly uvedeny v žádosti o udělení povolení k provozování obchodní činnosti, na základě kterých bylo povolení uděleno (např., že žádná socialistická organizace určitý druh zboží neprodává a situace se mezitím změní).

5. K § 20 zákona

Podmínky provozování obchodní činnosti ve vnitřním obchodě byly dosud upraveny nejednotně, v předpisech různé závaznosti a mnohé z nich již zastaraly a současným podmínkám a požadavkům na úroveň poskytovaných služeb ve vnitřním obchodě již neodpovídají. Některé otázky provozování obchodní činnosti nejsou upraveny vůbec.

Z těchto důvodů zákon vymezuje podmínky, které musí každá organizace, která provozuje obchodní činnost, zabezpečit a soustavně dodržovat. Zákon upravuje tuto otázku rámcově a podrobnosti ponechává úpravě v prováděcím předpisu. Tento předpis závazným způsobem pro všechny organizace, které jsou oprávněny provozovat obchodní činnost, stanoví provozní podmínky prodejen a provozoven a náležitosti jejich vybavení, provádění obchodní politiky, povinnosti pracovníků prodejen a provozoven při prodeji zboží a poskytování služeb, formy prodeje zboží, ochranu zájmů občanů ve vnitřním obchodě, používání knihy přání a stížností a vedení inspekčních knih.

6. K § 21 zákona

Prodejní dobu je třeba stanovit v prodejnách, provozovnách veřejného stravování, v cestovních kancelářích, u objednávkových kanceláří obchodu palivy, kiosků, bufetů atd. tak, aby si občané mohli zakoupit potřebné zboží a uspokojovat své potřeby mimo pracovní dobu.

Na základě jednotných zásad stanovených vládou vydá ministerstvo obchodu v součinnosti s příslušnými ústředními orgány a orgány ROH úpravu prodejní doby pro jednotlivé typy prodejen s přihlédnutím k místům, kde má být prodejní doba stanovena, jako např. lázeňská a rekreační střediska, frekventovaná místa v krajských, okresních a průmyslových městech a střediscích atd. U výrobních družstev, kde nepůsobí odborová organizace, nepřichází účast orgánů ROH v úvahu. Obchodní organizace jsou povinny spolu s příslušným národním výborem zabezpečit podle potřeby a v zájmu řádného zásobování místního obyvatelstva úpravu tohoto prodeje jak z hlediska časového, tak i počtu prodejen.

7. K § 22 zákona

Úprava přechodného uzavírání prodejen nebo provozoven má zabránit jejich uzavírání bez závažného důvodu a bez souhlasu či vědomí místního (městského) národního výboru. Při mnohdy neodůvodněném či ve větším počtu případů uzavírání prodejen a provozoven dochází ke zhoršení podmínek pro nákup zboží občany a obstarávání služeb, k jejich dezorientaci a mnohdy k neinformování samotných národních výborů. K zamezení takovýchto případů se v zákoně závazným způsobem stanoví, že přechodně prodejnu či provozovnu může uzavřít organizace jen po projednání s příslušným místním národním výborem.

Jiným příslušným orgánem státní správy, na základě jehož rozhodnutí může být prodejna nebo provozovna na přechodnou dobu uzavřena, je míněno například opatření krajského nebo okresního hygienika podle § 75 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu nebo opatření stavebního úřadu podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu apod.

Povinnost zabezpečení prodeje zboží či poskytování služeb stejného sortimentního typu a obdobné služby nejbližší prodejně nebo provozovně při přechodném uzavření prodejny nebo provozovny, se týká v prvé řadě samotné organizace s tím, že tento náhradní prodej v jiné prodejně nebo poskytování služeb v jiné provozovně má organizace zabezpečit v dohodě s příslušným místním národním výborem.

Od přechodného uzavření prodejen a provozoven je nutno rozlišovat změněnou pracovní dobu, např. zkrácenou po dobu nemoci pracovníka nebo i jinak upravenou, např. po dobu dovolené.

Úprava přechodného uzavírání prodejen a provozoven se týká případů, kdy jde o přechodné uzavření nejméně na jeden celý den.

8. K § 23-28 zákona

Prodej zboží občany vzhledem ke své důležitosti je upraven přímo v zákoně. Přitom je rozlišen prodej rostlinných a živočišných výrobků z vlastní drobné zemědělské výroby, včetně sběru lesních plodin a prodej vlastních po domácku vyráběných nebo zpracovávaných výrobků.

Zemědělské výrobky v drobném, jednotlivými pěstiteli vyprodukované, mohou občané prodávat bez povolení, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak (např. zákon č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby, vyhláška č. 123/1976 Sb., o základních podmínkách dodávky zemědělských výrobků a spotřeb ve znění vyhlášky č. 83/1977 Sb., vyhláška č. 62/ 1961 Sb. a další). Pokud takovéto výrobky občané prodávají na trzích ve městech a obcích, jsou povinni řídit se tržními řády, které vydá příslušný místní národní výbor a v nichž se upraví podmínky, za kterých je možno na trzích tyto výrobky prodávat. Jednou z podmínek je i řádné označení stánku plným jménem a místem trvalého pobytu, čímž se rozumí adresa trvalého bydliště. Přitom platí obecné předpisy o vybírání místních poplatků národními výbory (zákon č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích a prováděcí předpisy vydané k jeho provedení). Zemědělské výrobky mohou však občané prodávat i na jiných prostranstvích a místech, např. v zahradě, ve vesnicích před domem či při silnicích, pokud na těchto místech prodej není z jiných důvodů zakázán (např. z důvodu bezpečnosti silničního provozu).

Vlastní po domácku vyráběné či zpracované výrobky mohou občané prodávat jen na základě zvláštního povolení. Zdůrazněním, že jde o vlastní po domácku vyráběné či zpracované výrobky, se zamezuje překupnictví.

Toto povolení vydávají místní národní výbory příslušné podle místa, kde má být zboží prodáváno a to na základě vyjádření místního národního výboru příslušného podle místa trvalého pobytu občana. Před jeho vydáním zkoumají účelnost a potřebu povolení takového prodeje z hlediska obchodně politických záměrů a zásobování obyvatelstva. Přihlíží též k tomu, zda výrobky, jejichž prodej má být povolen, v prodejnách socialistických organizací se neprodávají a občané je požadují, zda je vhodné o tyto výrobky doplnit sortiment výrobků v obchodě apod.

Povolení k prodeji občany je udělováno ve správním řízení. Národní výbory předložené žádosti před rozhodnutím o povolení či zamítnutí prodeje řádně přezkoumají, vyžádají si eventuálně jejich doplnění, aby mohly posoudit, zda jsou dány všechny potřebné předpoklady pro to, aby mohlo být povolení k prodeji občanu uděleno.

Pro provozování prodeje zboží občany platí též § 399 a násl. občanského zákoníku, jakož i některé další zvláštní předpisy.

V prováděcím předpise může být upraveno též, u kterých druhů vlastních po domácku vyráběných nebo zpracovaných výrobků není třeba povolení.

9. K § 29 zákona

Úkolem socialistického obchodu je též hájit a prosazovat oprávněné zájmy občanů ve vnitřním obchodě. To se týká jak poctivosti při prodeji zboží a poskytování služeb, tak i prosazování větší náročnosti na kvalitu a technickou úroveň spotřebního zboží vůči výrobě, důsledného dodržování stanovených cen a vyřizování reklamací.

Základní úpravu práv občanů a odpovědnosti organizací při prodeji zboží v obchodě a poskytování služeb obsahuje občanský zákoník. Dosavadní zkušenosti prokázaly, že rámcové ustanovení občanského zákoníku je účelné podrobněji upravit pokud se týká odpovědnosti a povinnosti obchodních organizací. Jedná se o takové otázky, jako je uplatňování práv z odpovědnosti za vady, tj. reklamací občanů, rozhodování o nich a jejich vyřizování, bližší vymezení pojmu vad odstranitelných a neodstranitelných podle jednotlivých skupin výrobků, podrobnější úprava obsahu záruk a další. Jedná se též o to, aby tato podrobnější úprava a vymezení povinností a odpovědnosti organizací provozujících obchodní činnost, která posiluje ochranu oprávněných zájmů a práv občanů ve vnitřním obchodě, platila obecně pro každou organizaci provozující obchodní činnost bez ohledu kterému ústřednímu orgánu podléhá. Předpisem o vyřizování reklamací občanů (§ 29 odst. 3) se rozumí vyhlášky o činnosti prodejen, o poskytování služeb veřejného stravování a ubytovacích služeb (stačí též výpisy z nich) a příslušné reklamační řády jednotlivých obchodních oborů.

S ochranou občanů ve vnitřním obchodě nerozlučně souvisí dozor nad činností organizací při prodeji zboží a poskytování služeb, prováděný zejména nadřízenými orgány. Jedná se o důsledné prosazování dodržování předpisů upravujících např. ochranu občanů ve veřejném stravování, dodržování závazných receptur pro výrobu jídel a nápojů, zejména z hlediska stanovených cen, dodržování správné míry a hmotnosti, množství, jakost atd. Proto zákon výslovně ukládá příslušným orgánům povinnost dále prohlubovat ochranu občanů ve vnitřním obchodě a kontrolovat dodržování předpisů a opatření na tomto úseku vydaných.

10. K § 30 zákona

Rozvoj tržní osobní spotřeby a činnosti vnitřního obchodu klade stále vyšší nároky na úroveň řídící činnosti ve vnitřním obchodě. Proto přijalo 7. zasedání ÚV KSČ v roce 1977 též úkol posílit princip odvětvového řízení vnitřního obchodu.

V odvětví vnitřního obchodu provozují obchodní činnost:

- státní obchodní organizace řízené ministerstvem obchodu,

- družstevní obchodní organizace řízené Českým svazem spotřebních družstev,

- státní obchodní organizace řízené národními výbory,

- ostatní organizace, provozující obchodní činnost podle tohoto zákona, které jsou považovány za obchodní systémy.

V souladu se závěry 7. zasedání ÚV KSČ i se Souborem opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství se odvětvové řízení vztahuje na všechny socialistické organizace provozující obchodní činnost podle tohoto zákona a je prováděno podle vymezených kompetencí s příslušnými ústředními orgány státní správy ve vzájemné spolupráci s Českým svazem spotřebních družstev, národními výbory a ostatními orgány v jimi řízených organizacích. Zároveň se ukládá ministerstvu obchodu povinnost v úzké spolupráci s těmi orgány, které činnost obchodních organizací řídí, usměrňovat a koordinovat veškerou obchodní činnost v celém odvětví vnitřního obchodu. Především půjde o metodické usměrňování a koordinaci v tomto odvětví.

Základním nástrojem odvětvového řízení vnitřního obchodu jsou národohospodářské plány a ekonomické, právní a jiné motivační nástroje; významným nástrojem je též výzkum vnitřního trhu a spotřebitelské poptávky. Plánovité řízení vnitřního obchodu plně respektuje též jednotnou socialistickou obchodní politiku a funkce socialistického trhu spotřebním zbožím. Při odvětvovém řízení vnitřního obchodu podle tohoto zákona nebudou nijak dotčeny dosavadní právní předpisy, zejména pokud jde o působnost orgánů, jichž se dotýká. Rovněž budou ke zlepšení a plnému uplatnění odvětvového řízení využívány všechny účinné formy vzájemné spolupráce s těmito orgány.

V rámci odvětvového řízení vnitřního obchodu jde též o jednotnou přípravu kvalifikovaných kádrů ve vnitřním obchodě ve středních odborných učilištích, středních odborných školách a na vysokých školách. V oblasti sociálního rozvoje bude zajišťována metodická pomoc při sestavování dlouhodobých programů a střednědobých plánů.

11. K § 31-36 zákona

Zákon vychází z toho, že výkon státní správy v odvětví vnitřního obchodu zabezpečují ministerstvo obchodu ČSR jako ústřední orgán státní správy pro tuto oblast (zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR, ve znění pozdějších předpisů a příslušné národní výbory. Výkon státní správy v odvětví vnitřního obchodu tyto orgány vykonávají podle principu územní působnosti a odvětvového principu tak, jak jim je..příslušná pravomoc a působnost vyhrazena tímto zákonem, prováděcími předpisy, popřípadě zvláštními předpisy (např. zákon o národních výborech, zákon o péči o zdraví lidu, zákon o státních inspekcích apod.).

V zákoně jsou uvedeny hlavní oblasti činností, ve kterých je státní správa vykonávána. Zákon rovněž uvádí působnost jednotlivých stupňů národních výborů na tomto úseku.

V souladu s usnesením předsednictva ÚV KSČ z 27. 4. 1979 o prohloubení činnosti národních výborů dochází k posílení jejich pravomoci a nebo k přesunu působnosti mezi jednotlivými stupni národních výborů. Tak např. provádějí rozbory vývoje osobní spotřeby, vypracovávají koncepci rozvoje materiálně-technické základny vnitřního obchodu a cestovního ruchu, koordinují a kontrolují její realizaci, vypracovávají koncepce rozvoje podniků řízených národními výbory v odvětví vnitřního obchodu a kontrolují její realizaci.

K zajištění realizace stranických a vládních opatření na úseku jednotné socialistické obchodní politiky a zásobování obyvatelstva mají příslušné orgány státní správy zmocnění k provádění nezbytných opatření při prodeji zboží občanům ve vnitřním obchodě. Jedná se o opatření, která vyplývají z potřeb národního hospodářství, obchodně politických záměrů apod., kdy je nutné z celospolečenských důvodů provést určitá usměrňující opatření v prodeji zboží občanům, zajistit realizaci cenových a úvěrových opatření apod.

Zákon vychází z dosavadní úzké spolupráce s Českým svazem spotřebních družstev a respektuje zvláštní předpisy upravující postavení a úkoly družstevních organizací. Rovněž je zabezpečena úzká spolupráce s příslušnými orgány ROH.

Koordinační a poradní funkce a činnost Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR zůstává tímto zákonem nedotčena.

Jednotlivá ustanovení o působnosti ministerstva obchodu a jednotlivých stupňů národních výborů v této oblasti, nelze považovat za zmocnění k uvedeným činnostem, nýbrž jde o výčet (přehled) kompetencí těchto orgánů na úseku státní správy. Jednotlivá zmocnění k uvedeným působnostem jsou konkrétně formulována v zákoně v souvislosti s řešením té které věcné problematiky.

12. K § 37-45 zákona

Zákon doplňuje z hlediska ochrany vnitřního obchodu právní úpravu státního obchodního dozoru zejména v těch oblastech, které nejsou jiným právním předpisem upraveny a které jsou specifické pro provozování obchodní činnosti. Je to především kontrola obchodních prodejen a provozoven a poskytování služeb občanům se zaměřením na důslednou ochranu jejich zájmů, operativní záznamy o nedostatcích v obsluze, zásobování, jednání pracovníků prodejen a provozoven, poctivost, ochotu při prodeji atd.

Zákon svěřuje výkon státního obchodního dozoru všem stupňům národních výborů i ministerstvu obchodu.

V souladu se závěry 7. zasedání ÚV KSČ z května 1977 se k omezení pronikání vadného zboží na vnitřní trh rozšiřuje ve výjimečných případech a za stanovených podmínek možnost provádět - na základě vzájemné spolupráce mezi nadřízenými ústředními orgány - státní obchodní dozor též ve výrobě.

Vlastní výkon státního obchodního dozoru prováděného ministerstvem obchodu v sobě zahrnuje též dozor nad přípravou mládeže pro dělnická povolání, zabezpečovaný v úzké součinnosti s ministerstvem školství ČSR.

Zákon stanoví principy provádění státního obchodního dozoru s tím, že podrobnější úprava a postup při provádění státního obchodního dozoru budou upraveny v prováděcím předpise.

Při provádění státního obchodního dozoru nad provozováním obchodní činnosti budou podle tohoto zákona pomáhat i spotřebitelské rady jako aktivy národních výborů, zřizované podle ustanovení 65 zákona o národních výborech. Účelem jejich zřizování je prohloubit účast občanů na řízení a kontrole vnitřního obchodu, lepší poznávání potřeb občanů a obrana jejich zájmů. Činnost spotřebitelských rad je iniciativní, kontrolní a průzkumová a zaměřuje se zejména na kontrolu dodržování základních činností a povinností prodejen a provozoven (úroveň obsluhy a plynulého zásobení, dodržování prodejní doby, zásad poctivosti, hygieny atd.), provádění vlastního průzkumu a tematických šetření a předkládání návrhů na zlepšení vztahů mezi občany a pracovníky prodejen a provozoven.

13. K § 46-52 zákona

V souladu s potřebami praxe zákon stanoví, že za porušení povinností vyplývajících ze zákona, popřípadě podle něho uložených, mohou být organizace hmotně postihovány. Zákon vymezuje jednotlivé skutkové podstaty porušení povinností a stanoví pro tyto případy odstupňované horní hranice pokut.

Odpovědnost pracovníků za plnění pracovních povinností na úseku vnitřního obchodu je stanovena v organizačních a pracovních řádech a je vymezena v popisech práce. Její porušení bude postihováno podle ustanovení zákoníku práce.

Orgány státní správy na úseku vnitřního obchodu ukládají pokuty, popřípadě jiné sankce ve správním řízení a výnos pokut je jejich příjmem.

Zákon také upravuje postih občanů, kteří při prodeji zboží ve vnitřním obchodě poruší ustanovení zákona nebo úkoly podle něho uložené. Zákon vymezuje skutkové podstaty jednotlivých přestupků a stanoví za ně tresty ve formě důtky nebo pokuty. Pokuty jsou stanoveny diferencovaně podle povahy spáchaných přestupků.

Jako další sankci zákon obsahuje i ustanovení a propadnutí zboží, které je v zákoně stanoveno na ochranu celospolečenských zájmů nebo v případech vážného porušení ochrany občanů.

Nedovolenou obchodní činností podle ustanovení § 49 odst. 3 písm. c) se rozumí např. provozování prodeje zboží nad rámec stanovený v uděleném povolení (rozsah, druh zboží, místo apod.).

Pro projednávání přestupků a řízení o nich platí obecné předpisy, pokud není tímto zákonem stanoveno jinak.

Zákon vychází z obecné zásady, že o přestupek půjde tehdy, jestliže nebudou naplněny skutkové podstaty přečinu nebo trestného činu. V tomto směru pak přichází v úvahu příslušná ustanovení zákona č. 150/1969 Sb., o přečinech nebo příslušná ustanovení trestního zákona.

14. K § 53 a 54 zákona

K zabránění velkému rozsahu administrativních prací na ministerstvu obchodu a národních výborech se stanoví, že organizace, které v den nabytí účinnosti zákona provozují obchodní činnost a potřebují k tomu podle zákona povolení, mohou ji provozovat i nadále a považují se za oprávněné k jejímu provozování podle zákona. Podmínkou však je, že do 6ti měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona oznámí skutečnost, že i nadále budou v provozování obchodní činnosti pokračovat, orgánu státní správy příslušnému podle § 14.

Tato oznamovací povinnost se nevztahuje na obchodní organizace řízené ministerstvem obchodu, Českým svazem spotřebních družstev a národními výbory. Na organizaci, která tuto oznamovací povinnost nesplní ve lhůtě, se bude po uplynutí této lhůty hledět jako na organizaci, která provozuje obchodní činnost bez povolení.

Občané, kteří mají povolení k prodeji vlastních podomácku vyrobených či zpracovaných výrobků, které jim vydal podle § 6 odst. 2 vyhlášky č. 13/1968 Sb., kterou se vyhlašují pravidla obchodního podnikání, příslušný místní národní výbor a chtějí prodávat zboží i za platnosti nového zákona o vnitřním obchodě, musí do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona požádat o udělení nového povolení příslušný místní národní výbor.

15. K § 55 zákona

Zákon se vztahuje na všechny organizace, které ve vnitřním obchodě vykonávají obchodní činnost bez ohledu na to, kterému ústřednímu orgánu jsou podřízeny. Přihlíží však k odlišnému postavení některých organizací, které sice vykonávají činnost ve vnitřním obchodě při uspokojování potřeb občanů, mají však specifické podmínky výkonu této činnosti, které se liší od běžných organizací provozujících obchodní činnost. Proto se zákon nevztahuje na prodej léčiv a zdravotnických potřeb, pokud jej provozují organizace ministerstva zdravotnictví, na prodej a rozšiřování periodického tisku a prodej poštovních a jiných cenin, prodej filatelistického zboží a reproduktorů rozhlasu po drátě, pokud jej provozují organizace spojů a dále pak na prodej devocionálií a církevní literatury, prováděný církvemi nebo náboženskými společnostmi i na ostatní obchodní činnost organizací, řízených ministerstvem kultury ČSR. V uvedených případech jde o zcela specifické činnosti, které jsou sice také obchodní činností, avšak působnost zákona o vnitřním obchodě není účelné nebo možné na ně vztahovat.

Nákup zemědělských výrobků je upraven hospodářským zákoníkem (§ 259 a násl.) a předpisy vydanými k jeho provedení, zejména vyhláškou č. 123/1976 Sb., o základních podmínkách dodávky zemědělských výrobků a potřeb ve znění vyhlášky č. 83/1977 Sb. V souladu s těmito předpisy mohou obchodní organizace i nadále nakupovat zemědělské výrobky stejně jako dosud a to včetně nákupu lesních a volně rostoucích plodů od organizací i občanů.

Zákon se rovněž nevztahuje na zahraničněobchodní činnost upravenou v zákoně č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím. Nevztahuje se tedy na maloobchodní činnost prováděnou organizací zahraničního obchodu Tuzex a na velkoobchodní činnost prováděnou ostatními organizacemi zahraničního obchodu ve vztahu k zahraničí.

Obchodní činnost v ozbrojených silách a v ozbrojených sborech je vzhledem ke specifickým podmínkám podrobněji upravena v předpise vydaném ministerstvem obchodu, federálním ministerstvem národní obrany, federálním ministerstvem vnitra a ministerstvem spravedlnosti ČSR.

Pokud v tomto zákoně je v příslušných ustanoveních zakotvena spolupráce s odborovými orgány, pak se tato ustanovení na členské vztahy ve výrobních družstvech nevztahují a platí úprava podle § 267 a) zákoníku práce.

16. K § 56-58 zákona

V závěrečných ustanoveních zákon obsahuje zmocnění pro ministerstvo obchodu k vydání prováděcích předpisů a deroguje nepotřebné a překonané právní předpisy.

V Praze dne 14. října 1981

Předseda vlády

České socialistické republiky:

Josef Korčák v. r.

Ministr obchodu

České socialistické republiky:

Antonín Jakubík v. r.