Země RVHP řeší jako jeden z nejdůležitějších úkolů Stálé komise ve zdravotnictví program č. 5 Hygiena životního prostředí. Práce se v České socialistické republice soustřeďuje v Institutu hygieny a epidemiologie ministerstva zdravotnictví ČSR, který je zároveň odborným metodickým centrem ministerstva zdravotnictví ČSR pro problematiku životního prostředí ve vztahu ke zdraví člověka.  

Stálá pracovní skupina předsednictva ČNR pro životní prostředí konstatovala, že soustavnou starostlivost našich občanů o problematiku životního prostředí je třeba vysoce hodnotit a rozvíjet. Může však u nás vést k představě, že v ČSSR máme zvlášť pro nás specifický problém, tj. znečišťování životního prostředí. Tuto představu často podporují i útočné kampaně vedené proti nám v některých západních sdělovacích prostředcích, jako bychom byli v Evropě jediní, kteří znečišťují životní prostředí a nadto, že my nemáme ani plány ani snahu, jak zabránit dalšímu narůstání a jak zlepšovat poškozené životní prostředí a tvořit nové. Přitom zcela záměrně přehlížejí generální linii danou k životnímu prostředí XVI. sjezdem KSČ a rozpracovanou vládními usneseními. Z nich bych chtěl zdůraznit usnesení vlády ČSR č. 58/1982 s konkrétními úkoly v oblasti péče o životní prostředí doplněné výzvou vlády ČSR a ÚV Národní fronty ČSR k péči o životní prostředí. Nechtějí vidět obrovskou aktivitu našich občanů organizovanou NV a NF. Přitom se každý sjezd organizací NF rozsáhlými závazky přihlásil k péči o životní prostředí.

Jednání, která proběhla v Evropské hospodářské komisi jednoznačně ukázala, že ČSSR není zdaleka tím nejvážnějším znečišťovatelem, jak bývá označována - kysličníkem siřičitým a kyselými dešti. Veřejnost v kapitalistických státech nejraději věří svým vlastním pramenům, tak citujme např. známý časopis Stern:

Stern (ročník 37, číslo 18, str. 202 - 205, 1984) přináší článek Sebastiana Knauera, kde se mimo jiné zmiňuje o dálkových znečišťovatelích v Evropě na příkladu NSR. Uvádí, že ČSSR vysílá ročně do NSR 58 000 tun kysličníku siřičitého, zatím co my přijímáme z NSR více než dvakrát tolik, celkem 130 000 tun především v Čechách. Z téhož pramene cituji že do NSR vysílá Francie 130 000 tun, Velká Británie 60 000, Belgie 44 000 a NDR 142 000 tun ročně. Při převaze západních větrů nad východními (poměr 8: 2) padá do NDR z NSR 102 000 tun, do Polska 96 000 tun kysličníku siřičitého ročně.

Elektrárna na hnědé uhlí, která se staví ve Spolkové republice v Buschausu u Helmstedtu nedaleko hranic NDR má ročně vypouštět do ovzduší 150 000 tun kysličníku siřičitého. 

Imise kysličníku siřičitého ohrožují lesní porosty v NSR. Různé prameny z NSR uvádějí, že tam odumírá jedna třetina lesů a stav se stále zhoršuje.

Rakouský list Die Presse přinesl 5. 6. 1984 zprávu o poškozování lesů v okolí Krušných hor. Píše doslova "Vinu na tom nemají ani tak závody v okolí (to jsou míněny závody v západních Čechách) jako spíše škodliviny z Porúří, vzdáleného 500 kilometrů. To se již prokázalo." Toto objektivní zjištění kontrastuje s častými nepodloženými úvahami některých západoněmeckých listů, které "usuzovaly", že přírodu v pohraničních oblastech NSR ohrožují jen československé průmyslové závody v západních Čechách.

Na tiskové konferenci pořádané 14. 6. 1984 Rakouskou společností pro ochranu přírody a životního prostředí bylo sděleno, že plocha odumírajících lesů v Rakousku, zvláště v alpských oblastech Tyrolích a Vorarebergu se zvýšila již na 300 000 až 350 000 ha. Přímé škody působené imisemi z ovzduší na lesích se odhadují ročně na 1,3 mld šilinků (Volksstime, 16. 6. 1984, str.

Několik konkrétních čísel, která jsem uvedl ze zahraničních pramenů jsou dostatečně přesvědčivým důkazem pro každého. My ni komu neskrýváme, že ochrana a tvorba životního prostředí u nás, ale i jinde je vážným a velmi nákladným problémem.

Nedávno naše stálá pracovní skupina diskutovala o životním prostředí s poslanci strany SPD Bavorského zemského sněmu vedený mi poslancem H. Rothemundem. Plně jsme se přesvědčili, že v Bavorsku a celé NSR mají stejné ekologické problémy jako my a že vidí ekologickou krizi v Evropě podobně jako my.

Mají ale mocné monopoly, které jsou podporovány vládou. Naše socialistická země pod vedením KSČ však má tu přednost, že ty to problémy může ve svém plánovitém hospodářství systematicky řešit. Naši voliči, naše vlády, národní výbory jsou v otázkách udržení míru a ochrany životního prostředí zajedno. Pro zlepšení čistoty ovzduší plánujeme přechod na jadernou energetiku a výstavbu odsiřovacích zařízení. Podnikáme rozsáhlé rekultivace k zlepšení stavu poškozených lesů, kyselost půdy snižujeme rozsáhlým vápněním. Jen mimochodem, kdo pak ví, že naše lesní závody připravují ročně na 220 mil. nových odolnějších lesních sazenic? To vše podporuje udržení lesních porostů a tím i jejich rekreační a zdravotní význam.

Žádný jiný stát se nemůže pochlubit rozsáhlými ozdravnými opatřeními, která se u nás podnikají v exponovaných oblastech především pro dětskou populaci.

Kompenzační, tj. ozdravná opatření je však nutno chápat jako jeden z možných následných opatření, která nemohou nahradit základní technické investice.

Tak např. v Severočeském kraji se podávají přesnídávky s vitamínem C pro 96 000 školních dětí. Realizují se školy v přírodě pro školní děti a nejstarší děti ze škol mateřských.

NV organizují rekreační krátkodobé pobyty, tzv. výjezdy za zdravým ovzduším. MZ ČSR rozšířilo indikační seznam k poskytování bezplatné lázeňské péče, zlepšilo ozdravenskou činnost atd. V rámci komplexu ozdravných opatření v Praze vyjelo v roce 1980 do škol v přírodě z mateřských a základních škol 12 500, v roce 1983 již cca 70 000 pražských dětí.

Naše státní politika v péči o životní a pracovní prostředí vychází z principů, že za hygienickou nezávadnost výrobků, za nepoškozování životního prostředí, za bezpečnost pracovního prostředí ručí výrobce. Také důsledky znečišťování a jiného znehodnocování životního prostředí má řešit a odstraňovat ten, kdo je způsobil. Naše stálá pracovní skupina předsednictva ČNR se nejednou přesvědčila, že je to těžký úkol, a to na všech úsecích. Nenaučili jsme se ještě dostatečně ekonomicky myslet: že co je dobré pro ekonomiku, musí být také dobré pro životní a pracovní prostředí a naopak. Všichni jsme minulý týden pozorně sledovali vystoupení ministra financí ČSSR Leopolda Léra ve Federálním shromáždění, kde vyzdvihl dosaženou vysokou životní úroveň u nás a podíl všech poctivě pracujících na ní. Vysoká životní úroveň má jako nedílnou součást i zdravé a estetické životní prostředí. Je na nás všech, abychom na tomto úseku životní úrovně neměli velké dluhy. Musíme plánovitě a cílevědomě pokračovat v odstraňování příčin znečišťování životního prostředí - a že to jde, dokázali jsme v Ostravě při pronikavém snížení spadu popílku, při výstavbě některých čistíren odpadních vod, při akcích "Z" národních výborů a organizací NF, atd.

Dosavadní zkušenosti jednoznačně ukazují, že prevence je vždy levnější než následná velmi drahá opatření.

Současné úkoly hygienické služby v návaznosti na významný rozvoj národního hospodářství a jeho odraz do životního prostředí neustále narůstají. Naše poslanecké průzkumy ukázaly, že má hygienická služba zajišťovat všechny úkoly je nezbytné, aby v okresech a krajích byly hygienické stanice posíleny odbornými kádry a dobudována síť hygienických stanic tak, jak byla v krajích schválena.

Také na úseku hygienické služby včetně útvaru hlavního hygienika, je třeba posílit státní dozor a udělit jí v rámci Souboru opatření výjimku z krácení plánu práce jako pro jiné inspektivní orgány. Dáváme toto jako podnět pro příslušné vládní orgány.

Ještě i dnes, ačkoli v tom směru byla vykonána velká přesvědčovací a politická práce, se setkáváme u hospodářských organizací a někdy dokonce i pracovníků národních výborů s podceňováním správných rozhodnutí hygienické služby. Ta jsou brána jako by překážka rozvoje ekonomických akcí, které hospodářské organizace hodlají podnikat. Zapomínají, že hygienická služba je součástí jejich vlastního mocenského aparátu a že podle zákona o zdraví lidu i o národních výborech pečuje o ochranu zdraví obyvatelstva, tedy i o ně samé.

Nelze totiž pojímat úkoly hygienické služby a celého zdravotnictví tak zjednodušeně, že napravuje škody, kterým zabraňovat je povinností vyplývající z našich zákonů pro jiné podniky a instituce a každého občana.  

Nelze také podléhat iluzi, že hygienická věda a služba nějakými následnými opatřeními a řekl bych doslova kouzly vyčistí znečištěné ovzduší nebo vodu či půdu tam, kde byla zanedbána jakákoli základní prevence.

Jako státní kontrolní orgán chránící zdraví nás všech musí být hygienická služba vybavena nejmodernější kontrolní technikou, aby mohla na podkladě přesných zjištění navrhovat účinná opatření na ochranu zdraví.

Právem proto očekáváme, že vědeckovýzkumná základna ČSSR v rámci svých úkolů přinese účinný vklad do vybavení hygienické služby moderní přístrojovou technikou, schopnou zjišťovat ta nejmenší množství škodlivin.

Naše strana a vláda nejednou zdůraznily, že ochrana životního prostředí musí být plánovitá, systematická a komplexní. Naši voliči jsou si vědomi, že problémy nahromaděné za desetiletí, ba někde od samých začátků industrializace našich zemí v minulém století nelze řešit v jedné či dvou pětiletkách. Nechtějí se však snižovat s málo iniciativním přístupem a liknavostí proti znečišťovatelům. A tu musí hygienická služba sehrát svou kontrolní a nezastupitelnou úlohu v našem státě v boji o prevenci nemocí a o zdravé pracovní a životní prostředí pro člověka socialistické epochy.

Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./