Poslankyně MUDr. Marcela Černá: Vážené soudružky a soudruzi, při plnění celospolečenského programu v péči o ženu a dítě jsme dosáhli významných úspěchů. Podstatně se snížila mateřská úmrtnost, snížil se počet dětí zemřelých v souvislosti s porodem. V těchto ukazatelích jsme dosáhli zhruba 20. místa na světě. Je ovšem pohříchu třeba přiznat, že bychom se měli srovnávat ne s těmi, co jsou za námi, ale s těmi, co jsou před námi. A tady by to už bylo trochu horší, protože naše výsledky byť na krásném dvacátém místě na světě jsou o polovinu horší než u těch nejlepších.

Po vzestupu populační vlny v 70. letech se rodí nyní méně dětí, proto se můžeme spokojit pouze s ukazatelem nízké novorozenecké úmrtnosti, ale musí nám jít především o podstatné snížení nemocnosti a poruch vývoje, musí nám jít o kvalitu nové populace.

Naše zdravotnictví svým široce založeným pojetím, svými principy na to samozřejmě má. Jde nám v prvé řadě o to, snížit procento předčasných porodů, které mají často za následek poruchy ve vývoji dítěte. Dítě se závažnými poruchami vývoje potřebuje dlouhodobý a často trvalý pobyt v léčebném ústavu. Jeden rok pobytu stojí více než 50 tis. Kčs, nemluvě o útrapách rodiny. Tam, kde riziko známe, ženě vystavujeme dlouhodobou pracovní neschopnost. Stálo by možná za ekonomickou úvahu, zda by nebylo efektivnější prodloužit placenou mateřskou dovolenou s povinností ženy nastoupit ji delší dobu před termínem porodu.

Ke včasnému odhalení rizika za porodu jsou dnes k dispozic monitory, které sledují funkční stav dítěte ještě před narozením O výrobu monitorů se pokouší i naše Tesla, ale zatím jsou problémy se zapisovacím zařízením. Věříme, že se našim elektrotechnikům podaří odstranit závady a že nebudeme vázáni na omezené možnosti dovozu.

Je samozřejmě věcí našeho resortu, aby na široce pojatou péči v těhotenství navázala i specializovaná poradenská péče o rizikové novorozence, péče dětského lékaře, rehabilitační i psychologická. Věříme, že výsledky by se v zápětí projevily.

Nyní mi dovolte říci několik slov k problematice pražského zdravotnictví. Pražské zdravotnictví poskytuje vysoce specializované zdravotnické služby pacientům z celé republiky, ale má své vlastní specifické problémy při zajišťování běžné péče. Náklady na jedno lůžko v Praze činí 105 tis. Kčs, což je o 30 tis. Kčs více než průměr ČSSR. Přitom většina obyvatel Prahy nepotřebuje lůžka vysoce specializovaná a tím drahá, ale především lůžka s běžnou péči a levnější. Lůžkový fond v Praze je zastaralý. Chybí zde nejméně 2 tisíce lůžek, zejména v místech se soustředěnou bytovou výstavbou. Všem nám jsou známy důvody, ze kterých  

bylo nutno snížit vysokou rozestavěnost, ale lze těžko pochopit, proč např. rekonstrukci Thomayerovy nemocnice v Praze 4 nechce převzít dodavatelsky žádný stavební podnik, proč Ústav péče o matku a dítě v Podolí má kotelnu před havárií a nemůže dostat kapacitu na opravu, proč je v havarijním stavu poliklinika v Praze 3 a náhradní objekt bude až v roce 1988. Nebo je snad ekonomické čekat a při havárii zajišťovat provizoria? Přitom služby zdravotnictví potřebuje dříve nebo později každý občan tohoto státu.

Pražští občané si stěžují na dlouhé čekací doby, na neurgentní výkony v ambulantních zařízeních. V Praze připadá na 10 tis. obyvatel 23 lékařských míst, zatímco v jiných krajích pouze 16 17 a přesto je tam situace lepší. Je to tedy nejen otázka dobudování kapacity ambulantních zařízení, ale zároveň i otázka úrovně organizátorské práce ve zdravotnictví, důsledného využívání pracovní doby a samozřejmě kontrolní činnosti. Problém Prahy způsobuje i to, že pražské zdravotnictví je řízeno z 19 míst, že neexistuje racionální systémové uspořádání pražského zdravotnictví.

Obecné problémy, jako je nedostatek pomocného materiálu, sanitárek, jsou zde stejné jako v celé republice. Přitom úroveň čistoty a hygieny ve zdravotnických zařízeních není jistě to, co by mělo být na posledním místě, protože to zároveň s chováním nás, zdravotníků, vytváří názory pacientů na to, jakou péči jim poskytujeme.

Dovolte mi na závěr, abych jako zdravotnice ocenila dnešní jednání. Vážíme si toho, že nejvyšší zákonodárný sbor ČSR věnoval problematice zdravotnictví takovou pozornost, stejně jako všech slov uznání, která zde zazněla. Myslím si, že každý z nás opravdu přispěje k tomu, aby problémy, jejichž odstranění je v zájmu všech našich občanů, byly co nejrychleji vyřešeny. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Černé. Slovo má poslanec ing. Josef Meier, připraví se poslankyně Olga Divilová.

Poslanec ing. Josef Meier: Vážené soudružky, vážení soudruzi, ve stálých pracovních skupinách předsednictva České národní rady pro mládež, tělesnou výchovu a sport a pro brannou výchovu obyvatelstva jsme věnovali pozornost zejména péči o zdravotní stav dětí a mládeže.

Na základě rozborů, které jsme měli k dispozici, je zřejmé, že lékařská péče o děti a mládež se v posledních letech zkvalitnila, zvýšil se podíl preventivní lékařské péče, stoupá aktivita při vyhledávání chronicky nemocných. Ubylo akutních nemocí, značně klesl počet infekčních nemocí, na druhé straně stoupá počet onemocnění alergických, což je celosvětový trend a také počet vrozených vývojových vad. Duševní i tělesný vývoj dětí má příznivý trend, nestoupá podíl dětí vyžadujících zvláštní tělesnou výchovu i podíl dětí se změněnou pracovní schopností. Rozbor zdravotního stavu dětí a mládeže umožnil i přes nepříznivý výskyt některých nemocí a vad konstatovat, že jejich zdravotní stav se ve srovnání s předchozími léty nezhoršil.

V posledních letech se výrazně zlepšily sociální podmínky vývoje dětí a mládeže i jejich postavení v rodině a ve společnosti. Stejně tak se měnily i nároky rodiny a společnosti na výkonnost dítěte. Ta se stále více projevuje v oblasti intelektuální v protikladu k oblasti tělesné. Odráží se v tom i zlepšený vztah společnosti k zabezpečování optimálních podmínek pro vývoj dětí a mládeže. To, co bylo před 10 - 15 lety považováno u dětí a mládeže za dostatečný výkon a kvalitní znalosti, dnes je velmi často považováno za průměrné, či nevyhovující.

Za posledních 25 let je prokazatelný rychlejší růst a větší přírůstky hmotnosti dětí a mládeže. Průměrná celostátní hodnota tělesné výšky vzrostla o 4,1 cm, tělesná hmotnost se zvýšila o 2,24 kg a průměrná hodnota obvodu hrudníku o 4,8 cm. Na vzestup průměrných hodnot uvedených údajů působily životní podmínky, ve kterých žije mladý organismus a kvalita výživy. Vyrovnávají se rozdíly mezi dětmi z měst a vesnice. Nepřibývá dětí, které mají pro tělesnou a duševní nevyspělost odloženou školní docházku. Závažným jevem se však ukazuje nárůst počtu dětí ohrožených prostředím, především v souvislosti s vyšší mobilitou a nestabilitou současné rodiny a rovněž problematikou ekonomickou. Tyto skutečnosti spolu se zvyšujícími se nároky ovlivňují adaptabilitu dětí a jejich socializační proces, což nezůstává bez vlivu i na jejich fyzickou zdatnost a odolnost.

Nelze kupříkladu přehlížet výsledky prověrek tělesné zdatnosti vojáků základní služby, které jsou s povolanci prováděny u útvaru po nástupu základní vojenské služby a které ukazují, že je stále velké procento neplavců. Přitom není bez zajímavosti např. zjištění, že na snížení fyzické zdatnosti mladých mužů povolanců má vliv i statisticky zjištěný přírůstek jejich průměrné váhy. Dalším zajímavým poznatkem je, že v pětiletých spartakiádních cyklech se výrazně zlepšují výsledky prověrek fyzické zdatnosti. Předspartakiádní a spartakiádní tělovýchovné aktivity mají na naše mladé lidí prokazatelný vliv. Po každé spartakiádě je proklamována nutnost udržet mládež při pravidelném provádění tělovýchovy i po spartakiádě. Dát mládeži podobnou motivaci jako je spartakiáda, aby u pravidelného cvičení a sportování zůstávala, to je velice aktuální úkol v rozvoji masové tělovýchovy v současném období. Poslední rozsáhlé šetření pohybové činnosti dětí a mládeže v roce 1981 provedené ČSTV u souboru 15 - 29leté mládeže ukazuje, že pravidelnou celoroční sportovní činnost provádí 20 - 25 % této věkové kategorie. 15 - 18letí provozují pravidelnou sportovní činnost ve 42 %, což je určité zlepšení oproti roku 1979.

Vybavenost tělovýchovnými zařízeními v ČSR dosahuje pouze 63 % ve srovnání s platnými urbanistickými normami, v Praze dokonce 23,9 % (přitom např. na Jižním Městě jen 14,6 %). Také zásobování obyvatelstva sportovními potřebami, výstrojí a výzbrojí, v efektivním využívání stávajících tělovýchovných zařízení, zejména školních i pro potřebu masové tělesné výchovy obyvatelstva. je dosud řada nedostatků.

Uvedené rezervy jsou i v činnosti společenských organizací Národní fronty, v nevyužitých možnostech k tomu, aby ve stávajících materiálních podmínkách v nich mohlo cvičit a sportovat a věnovat se tělovýchově - branným aktivitám mnohem více občanů, zejména dětí a mládeže, než je tomu dosud. Jednou z možností jak přispět k širšímu a účinnějšímu rozvoji tělesné zdatnosti mladé generace je proto další rozšíření její účasti v dobrovolných formách mimoškolní tělesné výchovy a zájmové a branně sportovní činnosti.

Revoluční změny ve vedení soudobého zbrojeného zápasu se výrazně promítají i do oblasti branné výchovy, zvláště pak do její tělovýchovné složky. To se týká jak aspektů tělesné a branné zdatnosti, tak i potřeb, formování a udržování pohybových návyků, zručností a dovedností. V podmínkách vedení současné války již nestačí, aby k obraně socialistického státu byly připraveny pouze ozbrojené síly. Stejně nezbytné je, aby k obraně vlasti bylo připraveno veškeré obyvatelstvo. Vyplývá to zejména z možnosti konfliktů s užitím zbraní hromadného ničení. Z charakteru takového možného konfliktu je potřeba i odvozovat preventivně tělovýchovný program všelidového pojetí.

Schopnost lidského organismu lze několikanásobně zvýšit rozvojem svalové síly a fyziologického průměru břišního, prsního a zádového svalstva. K tomu jsou vhodné takové sporty, jako kondiční gymnastická cvičení, vzpírání, plavání, sportovní gymnastika. I účinek ozáření na lidský organismus je v přímé závislosti na zdravotním stavu a fyzické zdatnosti jedince. Tyto skutečnosti vyvolávají výraznější požadavky na zvyšování tělesné zdatnosti a do popředí vystupuje požadavek na vysokou úroveň základních pohybových schopností, síly, rychlosti, vytrvalosti i obratnosti.

Závěrem bych chtěl, soudružky a soudruzi konstatovat, že hovoříme-li o snížené fyzické zdatnosti naší mládeže, není to v žádném případě z důvodů zhoršování jejího zdravotního stavu. Naše zdravotní péče plně zajišťuje zdraví naší nejmladší generace jako jedna z nejlepších na světě. Je však úkolem celé společnosti toto zdraví mladé generace udržovat a vytvořit k tomu maximální předpoklady. Udržovat si dobré zdraví znamená udržovat si i fyzickou zdatnost.  

Získat všechny mladé lidi pro pravidelné provádění tělovýchovy, pro pravidelné sportování a vytvořit k tomu příslušné materiálně technické i politickoorganizační podmínky, to je hlavní úkol těchto dnů. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci ing. Meierovi. Slovo má poslankyně Olga Divilová a připraví se poslanec akademik Bohumír Rosický.

Poslankyně Olga Divilová: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, ve stálé pracovní skupině předsednictva České národní rady pro zahraniční vztahy jsme se v přípravě na dnešní jednání zabývali spoluprací členských států RVHP v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy, spoluprací ve farmaceutickém průmyslu a na úseku zdravotnické techniky. Dovolte mi proto, abychom se s vámi o některé poznatky rozdělili.

Spolupráce členských států RVHP v oblasti zdravotnictví a lékařské vědy se realizuje v rámci Stálé komise RVHP pro spolupráci v oblasti zdravotnictví, která byla zřízena v prosinci 1975. Největší efekt však přináší zcela neformální spolupráce jednotlivých zdravotnických pracovišť u nás a v Sovětském svazu a v dalších zemích RVHP. Předávají se nové způsoby diagnostiky i léčení, poznatky o používaných lécích i zkušenosti s využíváním zdravotnické techniky. Uskutečňují se i styky našich zdravotníků se zdravotnickými pracovišti v nesocialistických zemích.

Mezi členskými státy RVHP probíhá spolupráce v rámci dvoustranných a mnohostranných dohod. Z této spolupráce jsou pro nás velice cenné poznatky z řízení a organizace léčebně preventivní péče a hygienicko-epidemiologické služby. Vždyť např. úspěch boje proti smrtelným nemocem dětí je založen právě na úspěšné organizaci a dobrém řízení. Je také snaha předcházet duplicitám ve výzkumu. Např. vývoj umělé ledviny se provádí jak u nás, tak v SSSR, tak i v NDR.

Úspěšně se také začala rozvíjet kooperace s ostatními státy RVHP ve výzkumu a výrobě léčiv.

Na základě uzavřených dohod jsme zásobováni zejména léky ze SSSR, NDR, MLR, PLR a BLR. Jde nám ale o to, aby dodávky z těchto zemí byly plynulé, pravidelné a zaručené. Stejně se musíme chovat i my vůči ostatním zemím RVHP.

Též se daří rozvíjet obchodní i hospodářské styky s kapitalistickými státy. Byly uzavřeny a realizují se dohody s velkými koncerny v Anglii, Švýcarsku, Francii, NSR a Itálii a z dalších západních zemí mohu jmenovat např. Japonsko.

Náš farmaceutický průmysl v porovnání s jinými zeměmi má poměrně nízkou závislost na dovozu surovin a materiálů pro výrobu léků. Tato dovozní závislost však narůstá s tím, jak náš chemický průmysl snižuje míru uspokojování potřeb našeho farmaceutického průmyslu. Není asi dobrým vysvědčením, když i injekční vodu musíme dovážet ze Švýcarska. Nebo např. kyselina acetylová, potřebná pro výrobu acylpyrinu, která se u nás dříve vyráběla, se musí nyní dovážet.

V něčem je tato závislost dána přírodními podmínkami, to závislost na tropických a subtropických drogách. Ale i tyto drogy bychom snad mohli získávat ze socialistických zemí, jako je Kuba, Vietnam, Kambodža, Laos nebo přátelských zemí v Africe a v Asii. Ovšem podstatná část této dovozní závislosti je otázkou rozvinutí kvalifikované chemie, v níž bychom se měli ucházet o přední místo v zásobování farmaceutického průmyslu v rámci RVHP

Léta podceňování léčivých rostlin a přírodních léčiv vůbec jsou již za námi. Četné firmy ve světě, které se dříve orientovaly především na těžkotonážní chemii, vynakládají v posledních letech stále více prostředků na výrobu léčiv a na vědeckovýzkumné práce ve farmacii a biochemii. Je to proto, že tempo růstu chemického průmyslu jako celku se zpomaluje a u farmaceutického průmyslu je podíl nákladů na suroviny a energii nižší než v ostatních odvětvích chemického průmyslu. Je také známé, k jakým změnám dochází v jednotlivých oborech farmaceutické výroby ve světě. Neustále roste prodej antibiotik a je předpoklad, že se bude zvětšovat potřeba kardiak a protinádorových léčiv. Proto je třeba tento světový vývoj neustále sledovat. Vždyť chceme-li a hlavně potřebujeme-li dovážet, měli bychom udělat vše pro to, abychom i efektivně vyváželi.

Obdobnou roli jako léčiva, sehrává v moderní medicíně zdravotnická technika a materiál. Pro současný vývoj zdravotnické techniky a materiálu platí plně závěry 10. zasedání ÚV KSČ, že existuje poměrně vysoký podíl výrobků i oborů, kde se světovou úrovní zatím nedržíme krok. A ve srovnání se světem je tempo inovací velkého počtu pomalé.

Je známo, že nemalou část špičkové zdravotnické techniky získávají zdravotnická zařízení z devizových podílů úspěšných výrobních podniků. Pokud nezvládneme lepší úroveň v přerozdělování v centru, bude tento způsob sehrávat významnou úlohu při vybavování našeho zdravotnictví. A do té doby musíme vzít na vědomí, že takto získaná zdravotnická technika přichází do zdravotnických zařízení v jiném pořadu, než vyplývá z objektivních společenských potřeb.

Je tedy jasné, že než dosáhneme v oblasti zdravotnické techniky lepších výsledků, budeme závislí na dovozech z nesocialistických zemí, což je devizově značně nákladná záležitost. Proto je nutné, aby dovoz zdravotnické techniky ze zahraničí měl svou koncepci, svoji jasnou obchodní politiku, aby přinášel zaručeně spolehlivé a vysoce moderní přístroje, aby zajistil potřebné dodávky náhradních dílů a servisní opravy, ale aby také přinášel obchodně politické výhledy. Přitom jde o to, aby také zdravotnická technika dovážela tak, aby z jednotlivých přístrojů bylo možné sestavovat uspořádané a vzájemně kompatibilní soubory schopné procházet inovací jednotlivých členů bez rozpadu souboru. O takovou dovozní politiku může podle nás s úspěchem pečovat jenom ministerstvo zdravotnictví. Dáváme toto jako podnět pro Českou plánovací komisi, ministerstvo financí a ministerstvo zdravotnictví ČSR.

Úspěchy našeho zdravotnictví jsou založeny na využití zkušeností sovětského zdravotnictví. Sovětský svaz nám vždy ochotně pomáhal při řešení otázek zásobování léky a pomáhá nám i při přípravě řady našich lékařů specialistů. Máme všechny důvody proto, abychom vysoce ocenili spolupráci mezi členskými zeměmi Rady.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, z pověření stálé pracovní skupiny předsednictva České národní rady pro zahraniční vztahy jsem ve svém volebním obvodě provedla individuální průzkum ve Výzkumném ústavu klinické a experimentální onkologie v Brně na Žlutém kopci a to jako součást přípravy na dnešní jednání. Dovolte mi několik slov k práci tohoto Ústavu.

Jeho hlavním posláním je co nejrychleji přenášet poznatky výzkumu do praxe. Vysoce specializovaný výzkum je propojen s klinikou a právě díky této propojenosti, na které je postaven i onkologický program, dosahuje Ústav významných výsledků, které jsou známy i ve světě. K naplnění tohoto programu musí mít specialisté jednak vlastní poznatky, ale i aktuální informace, aby nedocházelo k časovým ztrátám ve výzkumu u problémů již ve světě vyřešených. Publikované informace v této oblasti jsou již ale nutně zastaralé a chceme-li mít úspěch, musí být naši odborníci, naši specialisté v neustálém styku se světem, to znamená zúčastňovat se kongresů, seminářů a sympózií, na kterých je možnost navázání nejenom významných kontaktů, ale i získání informací o léčebných postupech, o používaných lécích a vzájemném předání zkušeností ve využívání zdravotnické techniky. Je třeba si uvědomit, že nádorová onemocnění neznají hranic a v celém světě se dostávají na jedno z předních míst.

Tím nechci říct, že by ústav nespolupracoval s jinými státy. Velice dobrá spolupráce je se SSSR, NDR a MLR při řešení úkolů, které jsou většinou součástí státního plánu rozvoje vědy a techniky. Spolupráce je podložena dvoustrannými smlouvami a je velice prospěšná. Významná je pro Ústav i spolupráce s Anglií. V rámci členství Sdružení evropských onkologických ústavů se již 4 roky pravidelně scházejí ředitelé těchto ústavů a na jeden rok si stanovují přesné výzkumné úkoly. Pravidelně se také konají schůzky v rámci Světové zdravotnické organizace.

Co se týká vlastní základní léčby, jsou v Ústavu rozvíjeny tři léčebné metody onkologického onemocnění a to chirurgie, radioterapie a chemoterapie. Zde je třeba si uvědomit, že především chirurgie a radioterapie jsou odkázány na nejmodernější techniku. Dnes již nestačí rentgeny, ale je nutné používat počítačové tomografy k přesnému stanovení nádoru, jeho velikosti a určení strany potřebné k ozáření, včetně určení potřebné síly ozáření, aby nedošlo buď k přezáření nebo ozáření nedostatečnému. Nutná je také potřeba linerálního urychlovače, jehož cena je však 30 mil. devizových korun. Proto dováženou zdravotnickou techniku, která je značně investičně náročná, soudruzi využívají na dvě směny, aby se její provoz opravdu vyplatil. Pro informaci uvedu, že např. radioizotopový ozařovač stojí cca 800 tis. Kčs.

Na můj dotaz, jak je to s přístrojovou technikou v ostatních zemích RVHP jsem se dozvěděla, že například NDR vyrábí vlastní přístrojovou techniku pro prevenci, čímž na rozdíl od nás se u nich situace v této oblasti zlepšuje. Nabyla jsem přesvědčení, že pro prevenci by se mělo u nás udělat mnohem více. Svědčí o tom ta skutečnost, že když se nám podaří zabezpečit kvalitní prevenci zejména v gynekologii a zachytit nádorové ložisko v počátcích, stojí preventivní zákrok 220,- Kčs. Léčení již vzniklého karcinu nás ale stojí 400 tis. Kčs.

Nejmladší léčebnou metodou je chemoterapie, která je závislá zase na dovozech aplikovaných chemických látek, tzv. cytostatik. V posledních několika letech se již rozšířila vlastní výroba těchto cytostatik v nově vytvořené VHJ Lachema. Jednou z velice účinných látek je např. používání platiny. Cytostatikum "Platidiam", které se již dnes v Lachemě vyrábí, je na dobré úrovni. Ústav s Lachemou úzce spolupracuje a to v předávání podnětů, která cytostatika se na určité typy nádorů osvědčila. Jde o to, aby výroba vždy pružně reagovala na potřebu výzkumu i kliniky. A bude-li výroba vždy pružně reagovat a zabezpečí-li naše potřeby, máme možnost cytostatika i výhodně vyvážet. A v odborných kruzích je známo, že ve světě je o výrobu cytostatik neobyčejný zájem, neboť ekonomická stránka prodeje dosahuje obrovské výše.

Na závěr mi dovolte ještě uvést jeden poznatek. Zajímala jsem se také v ústavu o to, jak si soudruzi vychovávají své budoucí zástupce a vůbec další potřebné kádry. Situace v tomto směru je dosti vážná, neboť o onkologii ze strany mladých lékařů není velký zájem a to z těch důvodů, že jsou vystavováni několika rizikům. Jednak je to riziko ze záření, dále rizika při podávání cytostatik a nelze ani pominout psychickou zátěž. Jsem si plně vědoma toho, že pro různé úlevy nebo zvýhodnění pracovníků za práci škodlivou nebo zvlášť obtížnou jsou v platnosti právní předpisy. Zdá se mi však, že některé by bylo třeba novelizovat a přizpůsobit je současným i budoucím podmínkám tohoto oboru. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Olze Divilové. Slovo má poslanec akademik Bohumír Rosický.

Poslanec akademik Bohumír Rosický: Vážené předsednictvo, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, ekologická krize, která je po základním úkolu současného světa zachovat mír a zabránit jaderné katastrofě, bezpochyby největší starostí lidstva, se ve svém rozsahu stává více a více globálním problémem. Nepostihuje jen průmyslové státy, ale vystupuje v světově závažných důsledcích i v rozvojových zemích. Většina států uznává, že ekologickou krizi je nutno řešit v mezinárodní spolupráci a otevřeném dialogu.

Problém znečišťování životního prostředí se stal předmětem jednání OSN - EHK. ČSSR se účinně podílí na její práci. Právě v těchto dnech probíhá mezinárodní konference o ochraně životního prostředí v Mnichově.