26. 6. 1984

/Schůze České národní rady opět zahájena v 9.00 hodin/

Předseda České národní rady prof. ing. Josef Kempný, místopředsedové České národní rady Oldřich Voleník, Marie Jarošová, Zbyněk Žalman a JUDr. Čestmír Adam

Členové vlády České socialistické republiky

předseda vlády Josef Korčák, místopředsedové vlády doc. RSDr. Ladislav Adamec, CSc., ing. Zdeněk Krč, CSc., ing. Stanislav Rázl, ministr financí ing. Jaroslav Tlapák, ministr práce a sociálních věcí RSDr. Emilian Hamerník, ministr průmyslu Miroslav Kapoun, dipl. tech., ministr stavebnictví Karel Polák, ministr obchodu ing. Antonín Jakubík, ministr spravedlnosti JUDr. Antonín Kašpar, ministr školství doc. Milan Vondruška, ministr kultury doc. JUDr. Milan Klusák, CSc., ministr zdravotnictví prof. MUDr. Jaroslav Prokopec, CSc., ministr-předseda Výboru lidové kontroly ČSR Vlastimil Svoboda a ministr Ladislav Kopřiva.

176 poslanců České národní rady podle prezenční listiny.

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Zahajuji přerušenou 13. schůzi České národní rady a všechny vás srdečně vítám. Vítám mezi námi opět předsedu vlády České socialistické republiky, člena předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa soudruha Josefa Korčáka, všechny členy vlády a místopředsedkyni Slovenské národní rady Annu Kmetovou. Vítám předsedy okresních národních výborů, odborových rad a ředitele ústavů národního zdraví, kde se uskutečnily besedy poslanců k přípravě dnešního jednání. Dále vítám vědecké a pedagogické pracovníky ve zdravotnictví a funkcionáře, kteří se podílejí na zabezpečování úkolů v této oblasti.

Můžeme přistoupit k projednání druhého bodu programu, kterým je

II

Zprávu vlády České socialistické republiky přednese z pověření vlády ministr zdravotnictví prof. MUDr. Jaroslav Prokopec, CSc. Prosím soudruha ministra, aby se ujal slova.

Ministr zdravotnictví ČSR prof. MUDr. Jaroslav Prokopec, CSc.: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vláda České socialistické republiky mě pověřila, abych předložil České národní radě zprávu o rozvoji zdravotnictví v krajích a okresech, abych přiblížil jeho podíl na zabezpečování závěrů XVI. sjezdu Komunistické strany Československa.

Je to poprvé, co předstupujeme před náš nejvyšší zákonodárný orgán - a je třeba zdůraznit, že poprvé po 28 letech vůbec s komplexnějším rozborem zdravotnické politiky. Přistupujeme k těmto otázkám z hlediska jejich podílu na upevňování životní úrovně, formování socialistického způsobu života a posilování sociálních jistot. Dobrá úroveň zdravotnických služeb napomáhá k zabezpečování hospodářského programu.  

Ano, zdraví je jednou z nejvyšších hodnot. Tuto mnohokrát ověřenou pravdu si většinou uvědomujeme až tehdy, když je ztrácíme. Usilujeme o posilování zdraví lidu, o předcházení nemocem, o prohlubování prevence. Když již dojde k onemocnění, je naším cílem kvalitní léčebná péče na úrovni současné lékařské vědy a s ohledem na možnosti společnosti. Považujeme za svou povinnost spoluvytvářet zdravé životní a pracovní podmínky.

Chceme však zároveň v souladu se svěřeným posláním důsledněji orientovat léčebnou péči na mnohotvárné plnění zákonem vymezených povinností a budovat ji i nadále na zásadách vysoké odborné vyspělosti, skutečné účinnosti, vzájemné ohleduplnosti a nekompromisního uplatňování přísně vymezených morálních pravidel.

Je nesporné, že vypořádat se s těmito úkoly vyžaduje zdokonalovat práci řídících orgánů, od ministerstva až po okresy. Půjde o soustavné prohlubování součinnosti s výrobní a nevýrobní sférou, se sociálními, kulturními a dalšími institucemi.

Nelze také opomíjet vliv takových činitelů, jako je starostlivost o zdravý způsob života a zlepšování životního prostředí. Zdraví člověka není jen věcí péče státu, ale i každého jednotlivce, není záležitostí pouhého práva, ale i povinností. Neztrácíme proto se zřetele možnosti soustavného výchovného působení zejména ROH a Československého červeného kříže.

Soudružky a soudruzi, jenom v loňském roce jsme v České socialistické republice vydali na zdravotnictví, jak již řekl soudruh Tlapák, okolo 16 mld Kčs, to znamená více než 1500 Kčs na 1 obyvatele. V České socialistické republice jsme se počtem 300 obyvatel na jednoho lékaře dostali na 1. místo na světě. O rozsahu zdravotnických služeb svědčí i taková fakta, jako je 140 tisíc lůžek ve zdravotnických zařízeních, 150 nemocnic, 100 ozdravoven a ostatních odborných léčeben a skoro 10 lázeňských ústavů.

Uvědomujeme si naší odpovědnost za to, jak jsou tyto velké prostředky a kapacity využity, co skutečně přinášejí lidem.  

K dokreslení pozitivních výsledků bych chtěl uvést ještě několik konkrétních údajů. Úspěšně jsme pokročili ve zřizování nových lékařských míst v územních a závodních obvodech a poliklinikách. V roce 1985 bude mít jeden gynekolog v ambulantní péči na starost 7000 žen a jeden dětský lékař 1100 dětí.

Zdokonalujeme systém preventivních prohlídek u dětí a žen a počítáme s jeho zavedením u veškeré populace. Rozšiřujeme síť nemocničních oddělení intenzívní péče, doléčovacích a koronárních jednotek. Můžeme se pochlubit rozsáhlou sítí diabetologických poraden, které dnes evidují 375 000 lidí.

Zahraniční návštěvníci se často s obdivem vyslovují k tomu, že jsme v Československu vymýtili dětskou obrnu a spalničky. Chci při té příležitosti citovat autora vakcíny amerického prof. Sabina, který při svém 80. výročí prohlásil: "Bohužel pouze v komunistickém státě jako je Československo byla obrna úplně vymýcená". Takže pouze u nás se naplnil jeho životní sen. Vymýtili jsme spalničky a přistupujeme k rozsáhlému očkování děvčat ze šestých tříd základních škol proti zarděnkám. Připravujeme očkování proti příušnicím, jako základní prevence proti časnému diabetu a poprvé v historii lidstva bude v Československu provedeno očkování proti rakovině děložního čípku, která je prokazatelně virového původu. Rozbory také prokazují, že kdybychom neočkovali proti záškrtu, černému kašli a spalničkám, museli bychom ročně vynaložit nejméně 300 mil. korun na léčení nemocných. Nehovoříme samozřejmě o zbytečných úmrtích. Není rovněž bez zajímavosti, že ošetřování jednoho pacienta postiženého tetanem je tak nákladné, že se vyrovná hodnotě vynaložené na očkování 25 000 osob proti této chorobě. Cožpak lze brát na lehkou váhu zjištění, že v době, kdy se proti spalničkám neočkovalo, muselo národní hospodářství počítat s ročními ztrátami hodně přes 50 mil. korun a rodiny, které se musely o nemocné děti starat, přicházely každoročně o milión korun na snížených mzdách?

Mimořádnou pozornost věnujeme zdravému vývoji mladé generace. V jeslích je umístěno více než 22 % dětí a v mateřských školách okolo 90 %. Tím výrazně pomáháme rodičům při výchově a vytváříme podmínky pro klidnější pracovní aktivitu a spokojenější život. V předškolních a školních zařízeních dbáme na systematické provádění prohlídek a naši školní lékaři zasluhují uznání.

V hojné míře umožňujeme našim lékařům studijní pobyty v socialistických i na vynikajících pracovištích vyspělých kapitalistických zemích. Při objektivním posuzování kvality našeho zdravotnictví můžeme bez nadsázky říci, že řada našich pracovišť snese srovnání se světovou špičkou. Důkazem toho je i nemalý podíl našich odborníků při budování zdravotnických složek v rozvojových zemích. V této souvislosti chci vyzvednout úspěchy naší chirurgie, ortopedie, kardiologie a dalších oborů i transplantologie. Nelze nevidět i dobré výsledky našeho zdravotnického výzkumu, zejména v oblasti léčiv.

Tyto poznatky přesvědčivě dokazují úlohu komunistické strany a socialistického státu v péči o zdraví obyvatel, o spokojenost lidí a zdárné plnění jejich poslání na pracovištích i v rodinách.

Oprávněné vyzvednutí úspěchů však neznamená, že bychom neviděli problémy a zavírali oči před potížemi. Na dosažený stav se však nedíváme růžovými brýlemi. Je ještě hodně nedostatků, které jsou předmětem oprávněné kritiky.

Máme kraje i okresy, jejichž výsledky mohou sloužit za příklad, ale máme i takové, kde je na řadě úseků svízelná situace. Některé problémy jsou dlouhodobé, souvisejí s našimi reálnými možnostmi. V zájmu pravdy je však nutno otevřeně říci, že mnohé rozdíly jsou zaviněny nedůsledností v rozhodování jak zdravotnických orgánů, tak i některých národních výborů.

Naše vláda spatřuje v naplňování požadavků na zvýšení náročnosti v řízení - od ministerstva zdravotnictví až po jednotlivé národní výbory - závazek, jemuž chceme ve shodě se závěry XVI. sjezdu a s cíli vlastního Programového prohlášení čestně do stát.

Chtěl bych upozornit na otevřené otázky ve výstavbě zdravotnických zařízení, jejichž základní prostředky představují hodnotu 17,5 mld Kčs. Přitom polovina budov slouží více než půl století a skoro třetina třicet let. Od počátku 7. pětiletky se dokončilo 31 zdravotnických staveb, dalších 30 se staví a 27 ještě do konce roku 1985 zahájíme.

To jistě neznamená, že během několika málo let vše vyřešíme. I nadále budou přetrvávat těžkosti v kapacitách a také různorodou úroveň vybavenosti se nepodaří odstranit. Zvláště složitá je situace v Praze, kde na jedné straně musíme poskytovat odpovídající péči v rychle se rozvíjejícím městském organismu, na druhé straně je potřebí utvářet předpoklady pro nezastupitelnou činnost vrcholných pracovišť, často ojedinělých a sloužících širokému okruhu pacientů z ostatních krajů naší republiky, ale i SSR. Naše vláda spolu s městským výborem KSČ a NVP zpracovala dokument který bude brzy posouzen jak českou, tak federální vládou. Je zřejmé, že tato historicky vzniklá složitá situace není řešitelná pouze z národních zdrojů a neobejde se bez pomoci celé federace.

Samostatnou kapitolu v tomto směru představují sídliště. Někdy jsme si, žel, už zvykli na to, že vytváření nezbytného zázemí pro spokojený život lidí se opožďuje, že radost z dobrého bydlení kazí nedostatek obchodních, kulturních, společenských a v neposlední řadě také zdravotnických zařízení. Co neřešení takových problémů může v konkrétních případech vyvolat, není jistě třeba rozvádět, S tím se do budoucna - v souladu se závěry 6. zasedání ÚV KSČ - nechceme a nebudeme smiřovat.

Úspěchy socialistického zdravotnictví jsou přesvědčivé. Ale, přiznejme si, občan se na ně dívá spíše očima vlastních zkušeností, přes pochopení lékařů pro jeho osobní potíže, prostřednictvím kvality zdravotnických služeb pro něho a jeho rodinu.

Pravda, pro vyhovující síť obvodních a závodních lékařů se vykonalo mnohé. Na konci pětiletky bude mít zhruba milión dvěstě tisíc pracujících svého závodního lékaře. Tuto výhodu bude též mít více než 70 % zemědělců.  

Nicméně je třeba si přiznat, že tato opatření by sama o sobě mnoho nepomohla, kdyby se nepodařilo pracovníky stabilizovat a dosáhnout toho, aby v těchto náročných funkcích viděli svou životní perspektivu a trvalé uplatnění. To bude vyžadovat nejenom jejich cílevědomou průpravu, ale i vytváření celého souhrnu nezbytných podmínek - včetně bydlení.

Závodní lékař může značně ovlivnit procento pracovní neschopnosti, které je u nás na čsl. podmínky ještě stále vysoké. Proto klademe takový důraz na jeho součinnost s hospodářským vedením a odborovou organizací, na důkladnou znalost pracovních podmínek i všech zaměstnanců.

Stejně tak stavíme do popředí záslužnou práci obvodního lékaře. Pravda, specializace v medicíně je na trvalém postupu. Ale zejména na vesnici a v malých městech má obvodní lékař nezastupitelné poslání. Mnohdy lidé oprávněně kritizují dlouhé vysedávání v čekárnách, nedostatky v organizaci, zbytečné úřadování, dlouhé čekací lhůty na vyšetření a operace.

Orgány státní správy i vedení zdravotnických zařízení mají ve většině případů možnosti, jak věci řešit. K tomu, aby všude převládala atmosféra nesmiřitelnosti s nepořádky, není žádoucí přijímat nějaká dodatečná opatření, ale jenom přičinit o to, aby se povinnosti plnily, aktivita podporovala a iniciativa přijímala s upřímným porozuměním. Falešná solidarita, přezíravý vztah k lidem, slabé zaujetí pro vykonávanou práci je v rozporu s cíli naší politiky. A to platí - jak vláda mnohokrát zdůraznila - nejenom pro zdravotnictví.

Vážené soudružky a soudruzi, jistě si vzpomínáte, a můžete to doložit názory ze svých volebních obvodů, kolik závažných výhrad ještě před časem existovalo k zabezpečování léků a zdravotnického materiálu. Bylo by chybou, kdybychom si namlouvali, že důvody ke stížnostem už minuly, a vydávali přání za skutečnost.

Nutno však mít na paměti, že v roce 1983 jsme na léky vydali přes 3 mld Kčs, že jich v léčebně preventivní péči můžeme využít přes 1380 druhů z domácích zdrojů, přes 300 dovážíme ze socialistických zemí a bezmála 400 ze západních kapitalistických zemí. Vyjádřeno v korunách, představují domácí zdroje 78 %; dodávky ze socialistických zemí 17 % a z kapitalistických zemí 5 %. Tím máme na mysli nejenom hotové preparáty, ale i suroviny.

Počítáme také s tím, že do konce pětiletky vzroste jejich výroba o více než čtvrtinu. Zahájili jsme výstavbu nových závodů. Chceme zároveň prozíravěji přistupovat k možnostem zahraničního obchodu a více se opírat o domácí surovinovou základnu. Růst zásob léků, zkvalitnění jejich sortimentu i výroba nových účinných látek je odpovědí na závěry, přijaté v předsednictvu ústředního výboru strany a ve vládě, důkazem odpovědného postoje ke kritice.

Celá problematika má však i jinou, méně známou podobu. V posledních létech vzrůstá počet nemocných, jejichž zdraví bylo poškozeno nadměrným používáním léků. Jejich počet se pohybuje kolem 5 % ze všech hospitalizovaných ročně a náklady na jejich léčení představují skoro půl mld Kčs. Zde má velké pole působnosti zdravotnická osvěta a úzká spolupráce lékaře s pacientem a funkce komisí pro účelovou farmakoterapii.

Zvláštní zmínku zasluhuje zdravotnická technika. Je přirozené, že bez vědeckotechnického pokroku, který dnes prostupuje všemi směry, si nelze představit ani rozvoj medicíny. Nové diagnostické a léčebné postupy vyžadují odpovídající technické zázemí, dokonalejší vědomosti a také schopnost umět se porovnávat s tím, čeho bylo dosaženo ve světě.

Nemá smysl si zakrývat, že zatím máme málo důvodů ke spokojenosti. Svědčí o tom skutečnost, že zdravotnická technika je z více než 40 procent zastaralá a udržování některých diagnostických a léčebných přístrojů v chodu stojí mnoho úsilí, námahy a peněz, a co nás nejvíce trápí, devizových prostředků. Všechno dovážet nemůžeme a naše výroba kapacitně a zejména úrovní neodpovídá potřebám. 10. zasedání ÚV KSČ uložilo strojírenství, aby i v této oblasti lépe uspokojovalo požadavky. Půjde o to, aby bylo více podniků vyrábějících zdravotnickou techniku, která by patřila ke světové špičce.  

V zájmu lepšího technického vybavení zdravotnických zařízení připravujeme návrh opatření, které by umožnilo výrobním i nevýrobním organizacím v okresech sdružovat prostředky na nákup nákladnějších přístrojů i pro územní zdravotnická zařízení. Větší vliv resortu na technickou politiku a nákup velkých investičních strojů by také nebyl na škodu.

Rostoucí nároky na rozvoj zdravotnických služeb a zvyšování jejich efektu vyžadují ujasňování perspektiv. Proto se zaměřujeme na vypracování výhledu pro rozvoj vědeckovýzkumné základny až do roku 2000. Dostát světovým trendům není ani v této oblasti v silách našeho státu. Půjdeme proto dál cestou prohlubování oboustranně prospěšné spolupráce se Sovětským svazem - a to nejenom na úrovni ministerstva zdravotnictví - v oblasti léčebných postupů i při vývoji na výrobě přístrojů a léčiv.

Odpovědný pohled do budoucnosti, to není jakýsi soubor přání či nereálných požadavků, ale především plné docenění rezerv, které stále máme. Je to i pochopení rostoucích nároků, jež strana i socialistický stát na zdravotníky klade.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, otázky zabezpečování kádrové a materiálně technické základny jsou důležité pro činnost celé zdravotnické soustavy. V České socialistické republice je vytvořena síť padesáti čtyř středních zdravotnických škol. Ročně na nich studuje v denním studiu nebo ve studiu při zaměstnání přibližně 20 000 žáků. Dalšímu rozvoji tohoto školství přikládáme velkou důležitost, zejména proto, že v posledním období se počet lékařů zvyšoval rychleji než středních zdravotnických pracovníků. Ve středním zdravotnickém školství byla provedena přestavba podle požadavku "Dokumentu o dalším rozvoji československé výchovně vzdělávací soustavy". Toto školství si udržuje dobrou úroveň. Zároveň byla zřízena střední odborná zdravotnická učiliště pro studium dvouletých, tříletých a čtyřletých oborů.

Zdravotnictví je prvním naším resortem, který již tři desetiletí uplatňuje systém dalšího vzdělávání lékařů a zdravotníků po maturitě a promoci. Tento úkol plní Institut pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze a Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně. Činnost těchto institucí nesporně přispívá k vysoké odborné úrovni našich zdravotníků a našeho zdravotnictví vůbec.

Každý lékař nebo farmaceut je po nástupu do práce zařazen do studia specializace právního stupně. Kromě toho může získat odbornost i ve vyšších nebo jiných nástavbových specializacích. V této pětiletce bylo v pražském Institutu zahájeno také soustavné vzdělávání vedoucích a řídících pracovníků ve zdravotnictví, které mimo jiné probíhá i v SSSR každý rok. Vzhledem k věkovému složení vedoucích pracovníků musíme počítat v osmé pětiletce s vyšším procentem obměny těchto kádrů. Proto rostou požadavky na včasnou odbornou přípravu kádrových rezerv.

V současné době prochází ročně různými školícími akcemi v Institutu průměrně 5000 lékařů a dalších pracovníků. Cílem je dosáhnout toho, aby všichni lékaři a odborníci procházeli cyklickým vzděláváním v pětiletých intervalech po celou dobu své odborné činnosti. Takovým postupem bude možné zabezpečit periodické doplňování znalostí, nových poznatků vědy a techniky i praktických zkušeností.

Dále se propracovává prognóza potřeby odborníků vyšších specializací pro lékařské a farmaceutické obory do roku 2000 a analýza příčin fluktuace středních a nižších zdravotnických pracovníků a lékařů. V zájmu zabezpečení dalších perspektiv bude vypracován harmonogram materiálně technického, prostorového a kádrového rozvoje Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze, Ústavu pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků v Brně a středních zdravotnických škol na léta 8. a 9. pětiletky.

Důležitou složkou dalšího vzdělávání zdravotníků je ideově politická výchova jako nutná součást odborné kvalifikace socialistického zdravotníka. V socialistických podmínkách se každý lékař a zdravotník stává významným veřejným činitelem, který svým postojem a jednáním ovlivňuje také myšlení a chování svých pacientů a spoluobčanů. Podílejí se na formování životních a pracovních podmínek a způsobu života, které ovlivňují rozvoj lidských schopností a tvůrčích i společenských aktivit. Tím pochopitelně neobyčejně vzrůstá jejich společenská, politická a morální odpovědnost.

Oprávněně proto XVI. sjezd KSČ žádá, aby se z praxe zdravotnických zařízení a zdravotníků odstraňovaly nejrůznější negativní jevy, které způsobují nemalé morálně politické škody a poškozují dosaženou úroveň zdravotní péče. Setkáváme se s neochotou mladých lékařů pracovat v ambulantní péči, v hygienické službě nebo v pohraničních či některých ekonomicky významných oblastech. Stejně tak závažné jsou přestupky proti etice socialistického zdravotnictví - necitlivý vztah k pacientům, zneužívání postavení lékaře a někdy i bohužel korupce. Za tyto přestupky a přehmaty nelze činit odpovědný jen resort zdravotnictví. Do zdravotnictví přicházejí lidé, kteří prošli dlouhou školní, ale také rodinnou a společenskou výchovou. Otázky jejich morálního profilu jsou tedy i celospolečenskou záležitostí.

Morální a ideově politická výchova zůstává i nadále důležitým prvkem vzdělávání lékařů a zdravotníků také proto, že se vlivem rychlého pokroku lékařské vědy a medicíny mění staré způsoby péče a styku lékaře s pacientem, vstupují nové prvky, jako stroj, pacient a lékař. Pochopí to člověk, který někdy ležel na intenzivní péči. Tyto zásadní změny je třeba zvládat nejen odborně, ale také morálně a lidsky.

Na druhé straně nelze opomenout ani skutečnost, že socialistický vztah mezi zdravotníkem a občanem narušují sami občané. Mnozí se pod nejrůznějšími záminkami snaží získat pro sebe nebo příslušníky svých rodin jakési výhodnější služby, zneužívají doby pracovní neschopnosti, nedodržují stanovený léčebný řád, vynucují si na lékařích jen určité léky nebo terapii, atd. Vláda připomíná, že řešení těchto negativních jevů je v kompetenci vedoucích zdravotnických zařízení a orgánů státní správy všech stupňů.

Dovolte, vážené soudružky a soudruzi, abych se ještě zmínil o třech kruzích otázek, na jejichž dosah naše veřejnost často upozorňuje.

Tím prvním je protetická péče. Vláda už v minulosti celou situaci podrobila důkladnému rozboru.

Je jistě třeba připustit, že malosériovost výroby, převaha řemeslných prvků, obtížná mechanizace, výrazně působí na úroveň produktivity práce. Mnohá krajská protetická oddělení pracují v nevyhovujících poměrech. Určitá zlepšení sice přinesl dovoz polotovarů ze zahraničí, např. materiálů z umělé hmoty. Připravuje se výstavba nového závodu národního podniku Ergon. K rozhodnému obratu prozatím nedošlo. Proto je oprávněná kritika Svazu invalidů i lidí, kteří tyto věci nutně potřebují. Jsme si vědomi nutnosti zásadního řešení, které vyžaduje posouzení na úrovni federace. Bez aktivního podílu strojírenských ministerstev, ministerstva elektrotechnického průmyslu, zahraničního obchodu a dalších, není v silách české vlády tento problém dovést do důkladného konce.

Neméně závažnou problematikou společenského významu je uskutečňování programu péče o starou generaci. Jde nám především o vytváření potřebných materiálních a kádrových předpokladů. Do konce roku 1980 se podařilo získat téměř 6000 lůžek v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, v prvních letech této pětiletky se zatím mnoho nedokázalo. Pouhých sedm set nových lůžek neodpovídá stanoveným požadavkům.