Rozhodující podíl na využití druhotných surovin a průmyslového odpadu má v ČSR resort ministerstva průmyslu, i když je nutno vzít v úvahu, ze z celkového objemu odpadů, zhruba 500 mil. tun připadá na tento resort pouze 3 mil. tun. Je třeba, abychom ocenili práci a výsledky, které dosud tento resort ve využívání druhotných surovin dosáhl. Tak např. sklářský průmysl zpracovává veškeré vlastní odpady skla, papírenský průmysl veškeré odpady papíru ze své produkce, gumárensko-plastikářský průmysl homogenní odpady ze svých provozů rovněž vrací zpět do výroby. Textilní průmysl zpracovává 85 % celostátně textilních odpadů a dřevařský průmysl využívá odpady dřevní hmoty, především ve výrobě aglomerovaných desek. Přesto však v resortu vzniká řada technologických odpadů, které zatím využívány nejsou, jsou ukládány na skládky se všemi nepříznivými ekonomickými, zejména pak ekologickými dopady. Jde např. zhruba o 500 000 tun zelené skalice a 1 mil. 200 tis. tun fosfosádrovce, odkaly z regenerace minerálních olejů a o další technologické odpady.

V předložené zprávě soudruha ministra Kapouna je velmi dobře poukázáno na základní problémy z oblasti druhotných surovin, které je nutno řešit v rámci československé ekonomiky. Jak zpráva vlády, tak i zpracované materiály vydané ve spolupráci příslušných ministerstev, jsou v souladu s poznatky nás poslanců, získaných individuálními i skupinovými průzkumy. Zejména skupinový průzkum provedený naším výborem pro průmysl a stavebnictví v podnicích a výzkumných ústavech MSP konkrétně v n. p. Fatra Napajedla, nás přesvědčil o upřímném zájmu o řešení této problematiky. Kupř. v n. p. Fatra Napajedla stoprocentně využívají vlastní odpad ve výrobě, tím řeší nejen úsporu prvotní suroviny, ale i problém skládky. Ve výzkumném ústavu gumárenské a plastikářské technologie jsme se seznámili s vypracovanými návrhy - programy, jak zpracovat všechny odpadové a plastické hmoty. Problémy a studie jsou a bude tedy záležet na centrálních orgánech, kdy se přistoupí k realizaci. Řadu námětů na řešení je možno vidět na výstavce, která je instalována v budově ČNR. Mimo jiné jsme při jednání našeho výboru poukazovali i na nutnost zpracování zásad právní úpravy - zákona ve sběru a hospodaření s druhotnými surovinami, jak o tom ostatně hovořil i předseda našeho výboru, zpravodaj dnešního jednání akademik Kubíček.

Současné zpracovatelské možnosti, zejména možnost odbarvování tištěného papíru, nás nutí přebytečné druhotné suroviny vyvážet s minimální efektivností. Je třeba, abychom velmi rychle s touto situací skoncovali, abychom je využívali v našem národním hospodářství. Vždyť např. 110 tis. tun papíru ročně vyvážíme s RU kolem 30 bodů a ze státního rozpočtu potom dotujeme ztrátu sběrným surovinám, která jen v loňském roce činila 76 mil. Kčs. Nebylo by výhodnější tyto prostředky investovat do zpracovatelských linek sběrového papíru k využití ve vlastním hospodářství? Ve světě již není problém odbarvovat novinový papír. Tím, že v naší republice podobnou linku nemáme, lze říci, že v tomto směru jsme výjimkou. Na základě úspěšně ukončené výzkumné práce VÚPaC v Bratislavě byla prodána u nás vyvinutá licence na technologii odbarvování papíru špičkové světové firmě. Dokonce již v roce 1976 bylo u nás postaveno zkušební zařízení, které ve zlepšené formě bylo uvedeno v poloprovozu ve Vratimovských papírnách, závod Žimrovice a bylo oceněno na výstavě Invex Brno 77 zlatou medailí. Obdrželo i cenu bývalého FMTIR. Přes tyto počáteční úspěchy se podařilo jediné, postavit již vzpomenutou poloprovozní linku na zpracování 20 tun sběru denně. Tato linka dnes stojí, závod přešel pod jiný podnik a zařízení slouží jako zdroj náhradních dílů. Licence odkoupená zahraniční firmou nebyla v zahraničí využita, v podstatě se takto znemožnila naše konkurence. U nás se linka řádně neodzkoušela, vývoj ve světě šel dál a tak vlastně dnes po osmi letech stojíme před problémem, jak za devizy koupit draze zahraniční stroje. Přitom pracovníci Výzkumného ústavu papíru a celulózy jsou přesvědčeni i nyní, že u nás projektované a vyrobené linky o kapacitě 40 tun odbarveného papíru denně, za použití u nás vyráběných chemikálií by byly efektivnější než totéž zařízení z dovozu, které by navíc pracovalo i s dováženými chemikáliemi. Dosud však ani GŘ průmysl papíru a celulózy Praha, ani GŘ SLOVCEPY B. Bystrica neobjednaly ani projekt, i když je nejvyšší čas. Domnívám se, že jednou z příčin našeho zaostávání jsou ekonomické podmínky u výrobců. Dosud je pro ně finančně výhodnější zpracovávat prvotní surovinu - dřevinu, než odpadový novinový papír. Cena dřeviny je 2200 Kčs za 1 tunu, kdežto surovina získaná zpracováním sběrového papíru vyjde na 4200 Kčs. Jsou to cenové relace úplně opačné, než jinde ve světě. Je správné zvažovat, zda je ekonomičtější vlastní výroba nebo dovoz špičkové světové techniky. Avšak v tomto případě se zvažuje již více než sedm let. Dávám podnět České komisi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj zda by bylo možné ve spolupráci s federální komisí se iniciativně ujmout tohoto problému a v zájmu efektivnosti urychleně rozhodnout. Získáme tím nejen finanční efekt, ale navíc budeme šetřit i naše lesní bohatství.

Vážené soudružky a soudruzi, dovolte, abych ještě jednou konkrétně poukázal na jeden problém z oblasti plánování druhotných surovin. Hovořil o tom přede mnou i poslanec Černý. V tomto konkrétním případě se mi jedná o plán odvodu barevných kovů - národnímu podniku Kovošrot. Setkal jsem se s ním při závěrečném hodnocení hospodaření u konc. podniku Bižuterie a ověřil jsem si skutečnosti i na GŘ Jablonecké Bižuterie. Tento podnik dostal pro rok 1983 rozpisem plánu zabezpečit odvod odpadu mědi a mosazi ve výši 590 tun, což bylo o 60 tun více než v roce 1982, přitom však bilance na výchozí suroviny byly v úrovni roku 1982. Navíc podnik přijal řadu opatření na snížení spotřeby kovů. Žádost o změnu plánu ve snížení limitu na odvod odpadu byla ministerstvem průmyslu zamítnuta s odvoláním na rozpis plánu ČPK. Podle platných předpisů jsou na plánované limity uzavírány direktivně s n. p. Kovošrot hospodářské smlouvy. Takže při zachování limitu předepsaného odpadu zaplatil k. p. Bižuterie penále ve výši 160 tis. Kčs. Penále za to, že nespotřeboval kov jako výchozí surovinu, že zajistil plánovanou úsporu barevných kovů. Toto je příklad, jak mnohdy protichůdné předpisy, nepřizpůsobení plánovací metodiky má vlastně opačný důsledek než podporu zdravé efektivní ekonomice. Podávám tento příklad jako podnět České plánovací komisi ke všeobecnému řešení plánu a bilancí odpadních kovů.

Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, končím svůj diskusní příspěvek s přáním, co nejdříve dořešit všechny problémy, ať již jsou v odbytu sběrných surovin, s jejich využitím, které je ve sféře zpracovatelského průmyslu anebo v dalším zvyšování sběru, které je podmíněno řešením zásadních technických a ekonomických otázek ve Sběrných surovinách n. p. Děkuji vám. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Jaroslavu Šafaříkovi. Slovo má poslanec Jaroslav Schuster, připraví se poslanec Karel Chýlek.

Poslanec Jaroslav Schuster: Vážené soudružky a soudruzi, dnešní jednání je zaměřeno na využití některých druhotných surovin a to těch, které může zpracovávat průmysl řízený českou vládou.

Je v určitém smyslu logické, že se zpráva vlády zabývá tímto okruhem druhotných surovin. Na našem výboru pro zemědělství a výživu jsme však konstatovali, že takto pojatá problematika se však zdá poněkud zúžená, vezmeme-li v úvahu její celý smysl. Pro využití druhotných surovin je rozhodující to, že jde o materiály, do kterých již byla vložena práce i energie. Byly vytěženy, zpracovány a pak ve formě obalů, odpadů, zastaralých či poškozených strojů a zařízení již nemohou sloužit svému účelu. Rozhodující je to, že hodnota vložené práce, energie a další náklady nejsou využity a to buď vůbec - když se nestanou součástí výrobků anebo znovu využity, když svůj účel již splnily.

Proto se domnívám, že především musíme položit důraz na maximální využití všeho toho, co získáme jako surovinu těžbou a dalším zpracováním, ale také to, co nám naroste na našich polích a v našich lesích i toho, co vypěstujeme ve stájích.

Z tohoto hlediska je třeba v prvé řadě položit důraz na bezodpadové technologie, event. na maximální využívání toho, co jsme vypěstovali, vyrobili, vydolovali či dovezli.

Druhou a následnou záležitostí je využití toho, čemu říkáme druhotné suroviny. Zde bych chtěl jen připomenout, že mimo to, o čem jsem již hovořil, je též velmi důležité, že při nevyužívání druhotných surovin musíme tyto často pracně a nákladně likvidovat. Mnohdy i za cenu zabírání zemědělské či lesní půdy. Tím též mimo jiné zhoršujeme životní prostředí. Proto musíme připočíst k tíži i tyto ekonomické i neekonomické faktory v případě, že druhotné suroviny nevyužíváme, nebo k jejich využití přistupujeme s nedostatečným důrazem.

V přípravě na dnešní jednání pléna jsme ve výboru již v říjnu minulého roku projednávali využívání odpadů potravinářského průmyslu, veřejného stravování i pro krmení využitelných odpadků z domácností. Zde jsme mohli konstatovat, že ministerstvo zemědělství i další řídící orgány resortu věnují těmto otázkám značnou pozornost. V této oblasti je přehled a organizátorskou prací je zabezpečováno jejich využívání. Přitom je třeba dbát i o kvalitu těchto krmiv, případně o jejich zdravotní nezávadnost. To zaručují asanační veterinární ústavy. Proto se domnívám, že je třeba podporovat jejich rozvoj.

Přes pozitivní výsledky však i zde jsou některé problémy. Množství a kvalita zkrmitelných odpadů z potravinářského průmyslu se mění se změnami zpracovatelských technologií. S tím bude nutné do budoucna počítat.

Dnes se příkladně zpracovává kolem 230 tisíc tun masných a drůbežích odpadů. Mlékárenský průmysl dodává tekuté odpady pro přímé krmení. Toto množství bude vzhledem k omezeným palivoenergetickým zdrojům narůstat. Tak například v roce 1980 bylo ke zkrmení dodáno 679 mil. litrů syrovátky, v roce 1981 již 715 mil. litrů a v roce 1982 860 mil. litrů.

Z konzervárenského a lihovarského průmyslu bylo v zemědělských podnicích využito v letech 1981 - 1983 -43 tis. tun. Rezervy jsou v tom, že toto využití se pohybuje něco málo nad padesát procent.

Z pivovarů a sladoven jsou využívány odpady jako je mláto, sladový prach, sladové a ječné plevy ve výši 537 tis. tun z celkového množství 560 tis. tun. Dále je to 260 tis. tun tekutých kvasnic. Tyto odpady sice mají nižší krmnou hodnotu, neboť je v nich značné množství vody. Navíc je nutno je urychleně zkrmit, neboť jsou lehce zkazitelné. Ale v nejbližším okruhu pivovarů a sladoven jsou příspěvkem k posílení krmné bilance.

Obdobně je tomu u mrazírenského tukového, škrobárenského a dalších odvětví potravinářského průmyslu, i když zde jde o nižší množství.

Větší problémy jsou s využíváním odpadů z veřejného stravování a z domácností. Zde jde především o iniciativu zemědělských podniků. To znamená, že musí organizovat svoz, zpracování i využití. Příklad JZD Jílového ukázal, že i tento zdroj je významný a že se významně podílí i na dojivosti a přírůstcích. Proto je jistě správné, že se zabezpečuje zvýšené využití z těchto zdrojů z dnešních 200 tisíc tun na 230 tis. tun v roce 1985.

Je však třeba říci, že někdy nepochopení a nekázeň některých občanů má za důsledek, že se do sběrných nádob dostávají i nevhodné předměty a nebo zase naopak zkrmitelné zbytky se odhazují do normálních popelnic.

Soudružky a soudruzi, několik příkladů a údajů ukazuje, že je vyvíjeno úsilí o využití dalších zdrojů pro krmné účely, ale že i zde jsou další rezervy.

V lesním hospodářství je v současné době více než 1,3 mil. m³ dřevního odpadu. Vzhledem k tomu, že určité množství je rozptýleno, lze odhadnout využitelnou výši asi na 600 tis. m³. Jejich využití sledují dva základní programy. Pro průmyslové zpracování ve formě štěpky a pro získání tepla také především formou lesní štěpky, tj. rozsekáním na menší kousky - na štěpiny 5 - 6 cm dlouhé. Vzhledem k tomu, že toto využití vyžaduje zabezpečit štěpkovací stroje, dohodnout dodávky s dřevařským a papírenským průmyslem i zajištění speciálních spalovacích kotlů, je nutné říci, že půjde o dlouhodobější program.

Ve výboru i v přípravě na jednání výboru jsme získali informace, že do roku 1990 se předpokládá pro průmyslové zpracování využití 323 tis. m³ štěpky a k získání tepelné energie 286 tis. m³.

Přesto, že tyto programy jsou ve stadiu rozpracovanosti, jsou zajišťovány štěpkovací stroje a od roku 1983 jsou vyráběny kotle pro spalování typu Klemza o výkonu 75 kW a 200 kW. Od letošního roku bude vyráběn kotel o výkonu 400 kW. Celkem jich letos bude vyrobeno 90 kusů. Myslím, že je to dobrý nástup i když je v této oblasti řada dalších problémů příkladně s využitím kůry, jehličí atd.

Problém, na který bych ještě chtěl upozornit, je se sběrem kovového šrotu. Některé poznatky poslanců z volebních obvodů ukazují, že úkoly dávané zemědělským a lesním podnikům ve sběru kovového odpadu jsou vyšší než hmotnost strojů a zařízení do těchto podniků dodávaných. Myslím však, že tento poznatek není nutné brát jako podnět, neboť na jednání výboru byl při projednávání přítomen zástupce generálního ředitelství Průmysl kovového odpadu.

Soudružky a soudruzi, na závěr bych chtěl vyjádřit názor, že bylo správné, že otázky využití druhotných surovin byly zařazeny na program jednání orgánů ČNR. Myslím, že tato problematika je tak závažná a rozsáhlá, že bude třeba jí i nadále věnovat pozornost. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Jaroslavu Schustrovi, slovo má poslanec Karel Chýlek, připraví se poslanec Josef Brisuda.

Poslanec Karel Chýlek: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, při jednání zdravotního a sociálního výboru jsme vycházeli z toho, že význam druhotných surovin spočívá především v možnosti získat nové, vlastní suroviny v době, kdy jejich přírodní zdroje nejen u nás, ale i v celém světě ubývají, kdy dostupnost prvotních surovin je stále obtížnější. Dále pak z toho, že využívání druhotných surovin přináší národnímu hospodářství vedle své vlastní užitné hodnoty i značné úspory pracovních sil, investic, finančních nákladů a energie, přičemž vedle svého ekonomického významu má značný význam a užitek při ochraně a tvorbě životního prostředí.

S přihlédnutím k tomu širokému okruhu návaznosti jsme se zamýšleli nad tím, jak komplexně posoudit problematiku druhotných surovin a to jak z hlediska jejich návaznosti na hospodaření primárními surovinami, tak i z hlediska využívání výrobního odpadu a dalších pro výrobní zpracování použitelných materiálů.

Při poslaneckých průzkumech jsme se nejednou setkali s tím, že nedostatky v dodavatelsko-odběratelských vztazích i přes docilované materiálové úspory vykazované poklesem materiálových nákladů zatím nepřispívají v žádoucí míře k racionálnímu hospodaření primárními surovinami. Projevuje se to v množství často plně neodůvodněného výrobního odpadu, ale i v nedostatečném uspokojování odběratelů dodávkami materiálů v požadovaných velikostech a profilech.

Průzkumy dále ukázaly, že k zabezpečování sběru druhotných surovin jsou uplatňovány různé principy hmotné zainteresovanosti, a to jak v závislosti na plánem stanovených úkolech, tak i vedle organizačních opatření na aktivizaci pracovníků zejména tím, že část získaných finančních prostředků za sběr druhotných surovin je možno použít na odměny pracovníkům nebo pro financování různých potřeb organizací, které se na sběru podílely.

Pro oblast zdravotnictví vydalo ministerstvo zdravotnictví ČSR prostřednictvím odborů zdravotnictví KNV jednotné pokyny pro sběr druhotných surovin. Mimo běžné druhy sbíraných surovin jako papír, sklo, železo apod. je ve zdravotnických zařízeních soustředěna pozornost zejména na sběr filmového materiálu a ustalovače a drahých kovů na stomatologických pracovištích.

Specifický charakter zdravotnické výroby, především výroby krevních derivátů a některých hormonů, jakož i nedostatek surovinových zdrojů, především plnohodnotné lidské krevní plasmy, si vyžadoval obrátit pozornost na hledání potřebných surovinových zdrojů.

V současné době je v Ústavu sér a očkovacích látek zabezpečována výroba krevních derivátů - přípravků albumin a gammaglobulin z tzv. náhradních surovin, kterými jsou retroplacentární sérum získávané z gynekologicko-porodnických oddělení OÚNZ, zbytková plasma získávaná pro vyšetření v biochemických laboratořích a erytromasy dodávané organizacemi transfuzní služby. Sběr těchto surovin v celém rozsahu nahrazuje plnohodnotnou krevní plasmu, ze které jsou rovněž krevní deriváty vyráběny.

Organizací tohoto sběru ušetří naše zdravotnictví ročně průměrně 25 tisíc litrů plnohodnotné lidské plasmy.

Ústav sér a očkovacích látek zajišťuje i sběr lidských hypofýz z jednotlivých patologicko-anatomických oddělení v ČSSR. V současné době provádí tento sběr 64 pracovišť v ČSR a 32 pracovišť v SSR. Organizace sběru byla postupně vybudována za spolupráce hlavních odborníků ministerstev zdravotnictví ČSR a SSR. Tento vzácný biologický materiál je vazbou na dodávky růstového hormonu v injekční formě, který je stále předmětem dovozu do ČSSR. Obchodní transakce založená na obchodních stycích se švédskou firmou přináší ročně čistý devizový přínos 6 mil. Kčs franco.

Na základě spolupráce interní kliniky fakultní nemocnice v Hradci Králové a VHJ Spofa je připravováno zavedení výroby lidského růstového hormonu a dalších izolovaných hormonů z lidských hypofýz v 8. pětiletce.

Pro výrobu dalšího důležitého hormonu se sbírá těhotenská moč. Ročně se sebere kolem 30 tis. litrů, což umožní výrobu 360 mil, jednotek tohoto hormonu pro výrobu léku Praedyn.

Vedle těchto uvedených běžně sbíraných surovin jsou ve zdravotnictví hledány a využívány další netradiční zdroje k zabezpečování surovinových potřeb zdravotnické výroby.

Poměrně dobrých výsledků při sběru druhotných surovin je docilováno na základě celostátní soutěže o nejlepší kolektiv ve sběru náhradních surovin organizované Ústavem sér a očkovacích látek a Ústředním výborem odborového svazu pracovníků ve zdravotnictví.

Na dobrých výsledcích se podílí i popularizace soutěže prováděná sdělovacími prostředky a každoroční slavnostní vyhodnocení nejlepších kolektivů.

Uvádím tyto příklady proto, že se domnívám, že vedle tradičního sběru druhotných surovin máme v našem národním hospodářství řadu dosud ne dostatečně prozkoumaných zdrojů surovin a materiálů, jejichž využitím by bylo možno v podstatně větší míře zabezpečovat rostoucí potřeby našeho národního hospodářství. Je věcí výrobních podniků, ale zejména naší vědeckovýzkumné základny takovéto zdroje odhalovat a hledat cesty jejich co nejracionálnějšího využití ve výrobní sféře.

Přestože zdravotnictví svým rozsahem výroby i možnostmi získávání druhotných surovin nezaujímá v našem národním hospodářství významnější místo, budeme i nadále sledovat ve výboru opatření k dalšímu prohlubování organizace sběru i dalšímu vyhledávání možností využití netradičních druhů surovin. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Karlu Chýlkovi. Slovo má poslanec Josef Brisuda a připraví se poslanec Jiří Hrdlička.

Poslanec Josef Brisuda: Vážené soudružky a soudruzi, ve svých volebních obvodech se stále setkáváme s otázkou, co si počít s veškerými výrobními a spotřebitelskými odpady, které se nepřetržitě v naší společnosti produkují. Dosud nejrozšířenějším způsobem manipulace s těmito odpady bylo jejich prosté ukládání na skládky. Dnes již víme, že tato poměrně primitivní forma řešení nás ochuzuje o půdu a přináší s sebou další značné národohospodářské ztráty, ale čím dál tím více ohrožuje přímo i nepřímo životní prostředí kolem nás.

Jak ukázalo nedávné jednání stálé pracovní skupiny předsednictva ČNR pro životní prostředí, mezi nejzávažnější otázky likvidace odpadů patří problematika odpadů vznikajících v domácnostech a vůbec v oblasti bydlení. Jejich produkce se odhaduje v celé federaci ročně na 3,5 mil. tun a lze očekávat, že tento objem s přibývajícím počtem bytů vytápěných ústředním topením ještě poroste.

Je třeba si přitom uvědomit, že kromě železa, papíru, skla a dalších surovin se ročně odhazuje do odpadu asi 14 tis. tun hliníkových aerosolových nádobek a z odhozených pocínovaných plechovek by bylo možno znovu získat více než 400 tun cínu, jehož cena za posledních 10 let čtyřikrát stoupla.

To pochopitelně vyvolává u každého z nás jako hospodáře v prvé řadě otázku, jak zabránit vzniku a dalšímu znehodnocení těchto odpadů. Víme, že odpovědí na ni stále přibývá, ať již mám na mysli rozvoj bezodpadové technologie, spalování odpadu, případně jeho využití pro energetické účely, zřizování linek umožňujících návrat druhotných surovin do výrobního procesu a samozřejmě i zvyšování intenzity lidového sběru organizovaného podniky Sběrných surovin.

V této souvislosti se domnívám, že zůstává stále ještě podceněna otázka, jak vůbec předcházet vzniku odpadů a uspořádat tok materiálu tak, aby se do odpadu ani nedostal. Příkladem takového uzavřeného cyklu může být i manipulace s telefonními seznamy nebo s vratnými obaly. U skleněných obalů by ovšem stálo za úvahu i snížení počtu jejich druhů, což by podle mého názoru mohlo jejich návrat do koloběhu ještě usnadnit.

I když budeme brát v úvahu stále širší využívání těchto rezerv, zůstane nám ještě značné množství odpadu, který bude nutno ukládat na skládky. Odhaduje se, že v současné době je to z celého objemu tuhých domovních odpadů asi 94 %. O jaký problém jde, je vidět i na příkladu Severočeského kraje. Ročně se v našem kraji ukládá cca 500 tis. tun domovních odpadů na 400 skládkách, jejichž kapacita je necelých 30 tis. m³; z toho je však již více než 40 % zaplněno a v některých okresech jsou skládkovací kapacity téměř vyčerpány. Můžeme proto jen uvítat pomoc Geoindustrie a dalších organizací, které národním výborům pomáhají vytipovat vhodné lokality pro založení nových skládek s řízeným provozem.

Tyto tzv. řízené skládky je třeba v současné době považovat za jednu z hlavních forem, jak zabránit nepříznivému působení masy nahromaděných nepotřebných odpadů na životní prostředí. K zřizování a provozu těchto skládek již byla vydána řada předpisů, norem a metodických pokynů. Zatím je však situace taková, že počet řízených skládek je stále ještě nízký. Oficiální statistiky hovoří o 17 - 22 %. Ve skutečnosti je jich podle mého názoru daleko méně, neboť to, co se často za řízenou skládku pokládá, neodpovídá ani stavebním ani hygienickým předpisům, ale při nejlepším se jim pouze přibližuje. Je to mimo jiné způsobováno také tím, že budování pravé řízené skládky je finančně a investičně poměrně náročné.

Tak např. v Severočeském kraji bude v období 7. pětiletky zahájena výstavba pouze jedné centrálně řízené skládky, a to v roce 1985 ve Všebořicích. Výhoda je však v tom, že se jedná a investici sdruženou, kde hlavním podílníkem a investorem je n. p. Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem a její realizací se umožní i přesun odpadu ze stávající nevyhovující skládky a její asanace.

Chceme-li proto dosáhnout v oblasti nezávadného skládkování tuhých domovních odpadů rychlejšího pokroku, je třeba počítat nejen s aktivnějším přístupem národních výborů, jak při výběru lokalit, tak při zřizování skládek a kontrole jejich provozu, ale též s pomocí centrálních orgánů, zejména pokud jde o přidělování potřebných limitů a zařazování akcí na likvidaci tuhých komunálních odpadů do plánu. Konečným cílem u každé řízené skládky musí být, podobně jako u výsypek u nás na Mostecku, jejich rekultivace a využití pro další činnost člověka a jeho rekreaci.

Neméně závažným úkolem národních výborů je stupňovat úsilí o likvidaci tisíců divokých či černých skládek, které se dosud stále vyskytují v rozporu se všemi předpisy a v mnoha případech nejsou ani národními výbory evidovány. Takováto nežádoucí shromaždiště odpadků jsou nejen semeništěm různých chorob a infekcí a zdrojem různých nebezpečí hlavně pro děti, ale rozhodně nejsou ani žádnou pastvou pro oči. Desetitisíce tun pevných i plynných zplodin pak uniká do ovzduší, kazí kvalitu vody a překvapí nás na každém kroku - za vesnicí, chatovou osadou, nebo v lesním zátiší. Přitom víme, že pohozený igelitový sáček je trvanlivější než dosavadní archeologické nálezy; přes 20 let trvá, než se rozpadne plechovka od paštiky, a sklo je téměř nezničitelné.

Na likvidaci těchto nešvarů nestačí jen tabulka "Skládka zakázána". Zde musí nastoupit důsledná realizace celé řady opatření, z nichž některá je nutno teprve důkladně promyslet. Je třeba již začít od výchovy dětí ve školách a v rodinách a končit stále přísnějšími sankcemi za porušování čistoty a pořádku. Od stavařů očekáváme, že nebudou po sobě zanechávat po dokončení staveb skladiště železa, dřeva a dalšího materiálu; od národních výborů očekáváme, že budou v okruhu své působnosti lokalizovat nejen velké, řízené skládky, ale i skládky malé, zejména pro ty obce, které nejsou napojeny na centrální svoz odpadů a kde se vyskytuje vyšší aktivita turistického ruchu a rekreace. Můžeme jen uvítat, že metodický návod k zřizování těchto malých skládek tuhých komunálních odpadů byl již zpracován a nedávno projednán v radě pro životní prostředí při vládě České socialistické republiky.

Snížení počtu míst, kam se odhazují odpady, a jejich koncentrace na předem vytipované a popularizované skládky umožní i vyšší aktivitu individuálních sběratelů druhotných surovin, kterým poskytly národní výbory příslušné povolení.

Vážené soudružky a soudruzi, z důvodů, které jsem uvedl, pokládá stálá pracovní skupina předsednictva ČNR pro životní prostředí řešení problematiky skládkování za jeden z důležitých předpokladů zlepšování životního prostředí v naší zemi. Navíc to není v rozporu s požadavkem lépe hospodařit s druhotnými surovinami, ale naopak to s tím velmi úzce souvisí. Dovolte mi proto na závěr vyslovit přesvědčení, že racionálním a komplexním řešením všech otázek spojených se vznikem, využíváním a likvidací odpadů všeho druhu v daném územním průřezu se nám zároveň podaří dosáhnout i toho, že se budeme moci stále více těšit z čisté, nezkažené přírody a krás kolem nás. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Josefu Brisudovi. Prosím o slovo poslance Jiřího Hrdličku a připraví se poslankyně Dana Trochtová.