Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji soudruhu Skácelovi za zpravodajskou zprávu.

Soudružky a soudruzi, doporučuji, aby pro přípravu návrhu usnesení ke zprávě vlády České socialistické republiky o plnění úkolů stavebnictví v České socialistické republice byla zvolena návrhová komise.

Navrhuji, aby komise pracovala v tomto složení: předseda komise - poslanec ing. František Skácel, členové komise - poslanci Josef Podlešák, František Vrbka, RSDr. Václav Šlapák, Jaroslav Hrbotický.

Máte k tomuto návrhu nějaké připomínky? /Nikdo se nehlásil./ Nejsou. Můžeme tedy o návrhu hlasovat.

Kdo souhlasí s tím, aby navržení poslanci byli zvoleni do návrhové komise, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Děkuji. Tím je zvolena návrhová komise.

Nyní přistoupíme k rozpravě ke zprávě vlády České socialistické republiky. Do rozpravy se zatím přihlásili poslanci Bohuslav Horáček, MUDr. Eva Hálková, Josef Podlešák, doc. Antonín Kachlík, RSDr. Václav Šlapák, Jaromír Plíva, Gertruda Hambalčíková, Jaroslav Hrbotický, Bohumil Kozák, doc. MVDr. Antonín Kubíček, CSc.

Prosím prvního při hlášeného řečníka, poslance Bohuslava Horáčka, aby se ujal slova.

Poslanec Bohuslav Horáček: Soudružky a soudruzi, stavebnictví a zejména část komplexní bytové výstavby, kterou dnes projednáváme, je předmětem kritiky naší veřejnosti. Je třeba ale rozlišovat kritiku oprávněnou, či kritiku za každou cenu. Na některé nedostatky upozorňuje i zpráva vlády o plnění úkolů ve stavebnictví. Přes všechny nedostatky je třeba kladně hodnotit i to, co vše se v této oblasti dokázalo. V Severočeském kraji to můžeme dokázat od Liberce, České Lípy, Ústí n./L. a Chomutovem konče. Toto obrovské dílo a změny si mnozí lidé mnohdy ani neuvědomují. Je to výsledkem práce právě našich stavbařů a za to jim patří dík. Ale tak jako ve všech odvětvích, je i ve stavebnictví řada nedostatků a problémů. Hlavně v oblasti efektivnosti, hospodárnosti a řízení. To je nutné okamžitě a důsledně řešit. To je i názor, který je obsažen ve zprávě vlády.

V našich poslaneckých obvodech se s otázkami komplexní bytové výstavby velmi často setkáváme v bouřlivých diskusích s lidmi. V mém volebním obvodě, kterým je severní část okresu Česká Lípa, je tomu stejně. Nejčastější připomínky jsou ke kvalitě odevzdávaných bytů, k občanské vybavenosti, úpravě přístupových komunikací a podobně. Někdy se nedostatky řeší provizorně a stavbaři ujišťují, že věci rychle napraví. Náprava se děje, ale pomalu.

V letošním roce se výstavba občanské vybavenosti v našem okrese částečně zlepšila. Skluz v občanské vybavenosti má být, podle ujištění soudruhů z VHJ Ústí n./L. do dvou let zlikvidován. Věřím, že se to společným úsilím podaří.

V našem okrese je v posledních letech vysoký nárůst bytové výstavby, což přináší složité problémy. Ty nastaly hlavně vlivem rozvoje uranového průmyslu, který má pro svůj význam v zajištění budoucích energetických potřeb společnosti jeden z prioritních významů. Potřeby tohoto odvětví vyžadují velký příliv pracovních sil, jejich ubytování a podmínky pro jejich stabilizaci. Náš okres, největší rozlohou v kraji, ale do nedávno s nejmenším počtem obyvatel, toto není schopen sám zajistit. Pracovníci přicházejí většinou z jiných krajů republiky. Okres nemá ani vlastní kapacity velkého stavebnictví. Je zde pouze OSP s pěti sty zaměstnanci. Ceníme si pozornosti ÚV KSČ a vlády, kterou věnují Severočeskému kraji i našemu okresu. Ta se projevila schválením oblastního plánu rozvoje Severočeského kraje na 7. pětiletku, který zahrnuje i náš okres. Harmonogram schválených akcí jsme dali pod veřejnou kontrolu. Musíme proto sledovat jejich plnění a dělat opatření taková, aby byly ve schválených termínech a schváleném\rozsahu plněny a splněny. Řada akcí je závislá na dovozu stavebních kapacit z jiných krajů republiky. Chtěl bych proto využít přítomnosti poslanců z celé České socialistické republiky a požádat je o pomoc. Slyšeli jsme, že je to složitá záležitost. Mnohdy je včasné přesunutí těchto kapacit důležité pro zajištění právě celospolečenských potřeb.

Soudružky a soudruzi, z průzkumu, který dělal náš výbor pro průmysl a stavebnictví vyplývá, že další úkoly v KBV pro léta 7. pětiletky budou velmi náročné. Dokončení velkého počtu bytů bude právě v posledních letech 7. pětiletky. To vyžaduje urychlené a včasné vyřešení projektové a územní připravenosti. Realizace podmiňujících investic je podle mého názoru nejdůležitější právě v zajištění zdrojů tepla, vody, elektřiny a dalších potřeb. Sem musíme soustředit největší pozornost a úsilí a učinit vše, aby nestály hotové byty, které se nemohou obývat proto, že nemají zajištěny tyto zdroje. To není záležitostí jenom resortu stavebnictví, ale i jiných resortů.

Přesvědčil jsem se o tom, že stavbaři vědí o svých problémech a přijímají opatření k jejich řešení. Zpráva vlády vystihuje situaci ve stavebnictví a doporučuje některá opatření, a my jako poslanci výboru se budeme v dalším období ke kontrole plnění přijatých opatření soustavně vracet.

Na závěr mi dovolte vyslovit přesvědčení, že nedostatky v KBV se vyřeší, stavbaři budou dávat byty s vyšším standardem bydlení, včetně občanské vybavenosti. My, poslanci, musíme ale udělat všechno pro to, aby tyto hodnoty lidé také správně užívali. Jsou krásná sídliště se zelení a květinami, zářící čistotou. Jsou ale také sídliště, kde je tomu naopak. Tam je třeba působit na lidi prostřednictvím občanských výborů tak, aby tyto hodnoty šetřili a zvelebovali. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci Horáčkovi. Slovo má poslankyně dr. Eva Hálková.

Poslankyně MUDr. Eva Hálková: Vážené soudružky, vážení soudruzi, naplnění úkolů 7. pětiletky vyžaduje důsledné řešení soustavně se projevujících vlivů, které snižují výkonnost stavebnictví. Náročnost spatřujeme především v překonání setrvačnosti ve vývoji. Stavebnictví a spolu s ním i jeho materiálně technická základna a projektová příprava investora se jen pomalu vyrovnávají s novými ekonomicko-technickými podmínkami. Nedostatečně se přizpůsobují požadavkům na zvyšování efektivnosti stavění z hlediska celospolečenských potřeb. To vyžaduje společně s řešením strukturálních změn stavebních prací a dalších úkolů působit na snižování potřeby pracovních sil a vytváření předpokladů předstihu růstu produktivity práce před růstem objemu stavebních prací.

Srovnání vývoje zaměstnanosti ve stavebnictví ve vybraných zemích ukazuje, že stojí před stejnými otázkami a že proto nelze hovořit o nějaké zvláštnosti naší ekonomiky. Jde o trvalý pokles podílu zaměstnanosti založený na rozmístění a využití pracovních sil v rámci efektivní dělby práce, vybavenosti základními prostředky a technické politice zvyšování úrovně zprůmyslnění stavebnictví.

Jeden ze základních problémů vidíme v disproporcích v profesní struktuře. Jde o náročný úkol, přičemž nelze předpokládat, že dojde k výraznému zlepšení bez komplexního řešení organizace a řízení stavebnictví a bez zvýšené péče o pracující. Proto jsme se ve zdravotním a sociálním výboru zaměřili především na tyto otázky.

Při vysokém stupni zaměstnanosti v národním hospodářství konkurují stavebnictví jiná odvětví s výhodnějšími podmínkami zejména v tom, že nevyžadují časté přesuny mimo trvalé bydliště a odloučenost od rodiny. Za tohoto stavu vystupují do popředí mzdové relace k ostatním odvětvím národního hospodářství. Neplnění úkolů ve stavebnictví má proto při uplatňovaných principech odměňování za následek zhoršování těchto relací a tím i předpokladů pro stabilizaci pracovníků. V této spojitosti bych chtěla poukázat na to, že podle statistického zjištění nepracuje ve stavebních podnicích v povoláních, pro něž se vyučili, 25 % kvalifikovaných dělníků. Nejde tedy o absolutní nedostatek kvalifikovaných pracovníků, ale o skutečnost, že dochází k odchodu těchto pracovníků do jiných odvětví.

Možnosti zvýšení výkonnosti stavebnictví spatřujeme i v rezervách ve využívání pracovníků ve stavebnictví. V roce 1950 připadalo na jednoho technickohospodářského pracovníka šest dělníků. V roce 1980 už jen zhruba 3,2 pracovníka. Přitom zůstává skutečností, že úroveň řídící práce se snižuje. Obdobný vývoj má poměr dělníků na stavebních pracích k ostatním pracovníkům ve stavebnictví. V roce 1950 připadali na tzv. ostatního pracovníka 2,2 dělníků, v roce 1980 se tento poměr přiblížil 1: 1. Vznikají celkem oprávněné kritiky nadměrného zaměstnávání pracovníků mimo vlastní stavební práce s poměrně nízkou efektivností /doprava, projekce, průmyslová výroba apod./. Jde tedy o to, jak efektivněji rozmístit pracovníky meziodvětvově i uvnitř vlastního stavebnictví.

Věnovali jsme pozornost i poměrně nízkému podílu normované práce. Přesto, že změny ve struktuře prací vyvolané orientací na dokončování staveb, rekonstrukce a modernizace budou mít za následek širší uplatňování prací v časové mzdě, vidíme stále ještě rezervy v uplatňování norem a pokrokových forem práce.

Za velmi závažné pokládáme rozptylování kvalifikovaných pracovníků do různých údržbářských čet. Pokud jsem informována, drobné investiční akce, opravy a údržbu mají zabezpečovat především podniky místního stavebnictví. Vzhledem k tomu, že tyto podniky jsou do značné míry pověřovány úkoly na investiční výstavbě, nemají dostatek možností zabezpečovat naléhavé, mnohdy havarijní potřeby. Důsledkem je potom zřizování vlastních údržbářských kapacit u nestavebních organizací.

Jak čelit kupříkladu takovému argumentu: při poruše výtahu v nemocnici nezajistí OSP z různých důvodů jeho okamžitou opravu. Aby nebylo nutno vozit pacienty na vozících po schodech, přijme nemocnice do pracovního poměru vlastního opraváře výtahu. Do jaké míry a jak efektivně je využíván, je jedna otázka. Druhá pak, jak v rámci plánu práce váže místo pro kvalifikovaného zdravotnického pracovníka. Zastáváme proto názor, že by bylo potřebné, aby plánem i organizačními opatřeními se vytvářely podmínky k tomu, aby podniky místního stavebnictví svými kapacitami byly schopny zabezpečovat plánovaný rozsah oprav, údržby, rekonstrukcí a modernizací zdravotnických zařízení a zařízení sociální péče, jakož i bezodkladné havarijní stavy; tímto opatřením současně působit proti vytváření vlastních údržbářských čet ve zdravotnických i jiných organizacích, mnohdy nedostatečně využívaných.

Ve zdravotním a sociálním výboru jsme věnovali pozornost i péči o pracovníky ve stavebnictví. Vycházíme z toho, že k dalšímu prohloubení péče o stavbaře by bylo žádoucí:

- působit k tomu, aby v místech soustředěné výstavby byla v předstihu budována zdravotnická zařízení, která by po ukončení stavebních akcí byla předávána k dalšímu využívání zdravotnickým zařízením

- v souladu se schválenou dlouhodobou koncepcí budování závodních zdravotnických zařízení pokračovat v postupném budování sítě zdravotnických lékařských stanic, středisek, poliklinik, a to především v Severočeském, Severomoravském a Jihomoravském kraji

- s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu pracovníků stavební výroby, vyplývajícímu z charakteru prací, zlepšit prováděnou návaznost léčebné a preventivní rehabilitace a vytvořit v součinnosti ministerstva zdravotnictví s ministerstvem stavebnictví ČSR a s příslušným odborovým svazem kádrové předpoklady pro další rozšíření rehabilitačních zařízení

- dobudovat závodní ústav národního zdraví Stavebních závodů v Praze s tím, aby se stal metodickým centrem pro poskytování zejména lékařské péče pro ostatní kraje a okresy.

V oblasti práce a sociálních věcí by mělo být působeno k tomu, aby pracovníkům ve stavebnictví byly poskytovány za stejnou práci jako v jiných odvětvích odpovídající odměny a výhody. Jde zejména o práce v podzemí, kde charakter prací je obdobný jako hornictví.

Těmto doporučením budeme ve výboru průběžnou kontrolou napomáhat k jejich postupné realizaci. Očekáváme, že příslušné výkonné orgány nám v tom budou nápomocny.

Soudružky a soudruzi! Při jednání našeho výboru jsme se snažili posoudit co nejlépe objektivní vlivy i subjektivní příčiny neuspokojivé situace ve stabilizaci pracovníků ve stavebnictví. Domníváme se, že stabilizovaný, vzájemně provázaný plán a vyšší úroveň řízení by významně přispěly jak k plnění úkolů stavebnictví, tak i ke stabilizaci pracovníků v tomto národohospodářsky důležitém odvětví,

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslankyni Evě Hálkové.

Nyní přerušíme schůzi na 30 minut. Prosím členy návrhové komise, aby se o přestávce odebrali k poradě do místnosti č. 30.

Budeme pokračovat v 11.00 hodin,

/Schůze byla přerušena v 10.26 hodin a znovu zahájena v 11.00 hodin./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Soudružky a soudruzi poslanci budeme pokračovat v rozpravě. Slovo má poslanec Josef Podlešák.

Poslanec Josef Podlešák: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, jako pracovník v zemědělství se chci ve svém vystoupení zabývat především otázkami zemědělského stavebnictví. Chtěl bych se současně vyjádřit v těch vazbách, které odpovídají potřebám rozvoje naší ekonomiky, osídlení a také přitom věnovat zvýšenou pozornost otázkám zabezpečení rozvoje zemědělství a potřeb obyvatel žijících na naší vesnici.

Vycházím z názoru, že organizace investiční činnosti a tudíž i samotná výstavba investičních celků je velmi důležitá a - řekl bych - v určitém smyslu i rozhodující pro další rozvoj zemědělské výroby, a to bych chtěl zdůraznit, na několik let do budoucna. Myslím si, že ne vždy tyto otázky doceňujeme a že v některých případech anebo u některých typů investic podléháme určitým dobovým, v určitém smyslu módním názorům, které se za několik let ukazují jako nereálné, případně mají řadu rizikových oblastí, se kterými se pak musí potýkat výroba, tj. zemědělství. Musíme pak v krátké době po uvedení do provozu provádět nákladné opravy a rekonstrukce těchto staveb.

Ve výboru pro zemědělství a výživu se otázkami investiční činnosti zabýváme pravidelně. Také naše praxe při realizaci zemědělské výroby i činnosti ve volebních obvodech ukazuje, že úroveň, kapacita i kvalita stájí, skladů i zařízení pro rostlinnou výrobu, které nechci podrobně vyjmenovávat, zásadním způsobem ovlivňuje charakter zemědělské výroby, hygienu a produktivitu práce. Je to dáno především tím, že určujícím způsobem ovlivňuje technologické postupy v zemědělské výrobě, a to i v pozitivním i negativním smyslu.

Těchto několik slov jsem pokládal za nutné říci proto, abychom si připomněli závěry zejména 6. zasedání ÚV KSČ a XVI. sjezdu KSČ, z nichž vyplývá, že investiční výstavbu musíme chápat jako jednu ze základních podmínek, které dlouhodobě zakládají plnění politické linie v celém národním hospodářství a speciálně v zemědělskopotravinářském komplexu a v samotném zemědělství. Z těchto hledisek jsme proto věnovali zvýšenou pozornost projekční činnosti a podporovali určitou centralizaci stavebnictví v oblasti zemědělství. Chápali jsme to jako jednu z možností využití vědy i osvědčených poznatků v praxi. Domnívám se, že tento přístup v určitém smyslu platil v období, kdy i vstupy investiční činnosti do zemědělství nebylo nutné omezovat tak, jak je tomu v současném období.

Nyní však musíme položit větší důraz na mnohem efektivnější využívání vstupů a stávajících základních prostředků, které v zemědělství máme nebo které budeme mít v 7. pětiletce. Z těchto hledisek jsme v přípravě i při samotném jednání výboru položili zvýšený důraz na údržbu i modernizaci stávajících investic. Vycházíme z toho, že nejde jen o objem materiálových vstupů, ale také o otázky nákladovosti celé zemědělské výroby.

Je nutné připomenout, že zemědělské stavebnictví, vzhledem ke svému plošnému rozmístění a dalším vazbám v rámci zemědělskopotravinářského komplexu, je pověřováno aktuálními úkoly, které vyplývají z potřeb realizovat některé akce na základě rozhodnutí územních orgánů při plnění volebních programů národních výborů a v některých případech jsou jim ukládány konkrétní úkoly tam, kde - jak říkáme - velké stavebnictví nestačí nebo nemůže plnit své úkoly vůči organizacím potravinářského průmyslu, zemědělského zásobování, nákupu atd.

Především z uvedené rozptýlenosti zemědělského stavebnictví zákonitě vyvstává problém vyšší nákladovosti, zejména na dopravu, snižuje možnost využití těžší a výkonnější mechanizace, což vede k nižší produktivitě práce.

To vše, včetně problémů s nedostatky v materiálně technickém zabezpečení, především ve vybavenosti stavebními mechanismy i ostatními stavebními materiály, klade vysoké nároky na všechny organizace zemědělského stavebnictví. Osobně se domnívám, že pracovníci těchto organizací mají v tomto smyslu významný podíl na zabezpečování rozvoje naší ekonomiky, a proto bych doporučoval vyjádřit jim uznání za vynaložené úsilí.

Z našich volebních obvodů je známo, že mnoho zemědělských staveb zastarává, je nevhodných pro současnou úroveň velkovýrobních technologií a navíc z nich celá řada není dostatečně udržována. V době, kdy je třeba a jistě to všichni chápeme, snižovat investiční činnost, je asi nutné zvýšenou pozornost věnovat údržbě a modernizaci těchto staveb.

Z toho pro praktickou činnost v realizaci úkolů zemědělského stavebnictví vyplývá, že bude třeba udržet a stabilizovat stavební skupiny v jednotných zemědělských družstvech a státních statcích. Tyto nám totiž mohou být zárukou údržby a také případných rekonstrukcí stávajících budov.

V tomto smyslu jsme také doporučili ministru zemědělství a výživy, aby jim byla věnována pozornost. Vycházeli jsme přitom z toho, že v nich pracuje řada důchodců, kteří by mohli v případě centralizace odejít a v důsledku toho bychom uvedené úkoly nemohli zajišťovat.

Pokládám za nutné upozornit i na bilancování stavebních materiálů a jejich kvalitu. Bilance nejsou v souladu s plánovanými objemy stavebních prací a potřeb údržeb. Zvlášť tíživý je nedostatek zdících materiálů, zejména cihel, v kterých bilanční příděl pokrývá sotva třetinu potřeby. Vážná situace je i s kvalitou dodávaných stavebních materiálů, zejména pálených cihel, drenážních trubek a krytiny. Tato se dost často musí už za jeden rok ve značné části vyměnit a jestliže není v pořádku střecha budov, pak jedna až dvě zimy může tyto budovy značně poškodit se všemi důsledky, které z toho vyplývají.

V této souvislosti snad by bylo též potřebné upozornit na to, že údržba, menší stavby, případně rekonstrukce zpravidla potřebují menší množství materiálu během celého roku. Snaha dodavatelů však je dodat určité množství materiálu tak, aby to bylo výhodné z hlediska vykrytí dodávek i jejich zúčtování. Čili jinými slovy řečeno, mají snahu dodat družstvům a státním statkům cement, střešní krytinu, cihly a hutní materiál ve větším množství, zpravidla na celý rok. To však vyvolává potíže s pobočkami státní banky, které v tom oprávněně vidí hromadění zásob a podle stávajících předpisů provádějí nápravná opatření. Mám za to, že by tato problematika vyžadovala většího zamyšlení a zohlednění ve finančních i organizačních opatřeních.

Soudružky a soudruzi, při jednání výboru pro zemědělství a výživu jsme se dále zamýšleli nad některými dalšími otázkami. Jsou to především problémy projekční činnosti, realizace stavebních investic v zimním období, vyhodnocování staveb, zejména v souvislosti s tím, aby se neopakovaly jejich nedostatky. Zabývali jsme se také otázkami technologií i tím, jak projektovat a realizovat stavební činnost nejen z hlediska produktivity práce při provádění staveb, ale především z hlediska produktivity samotné zemědělské výroby.

Projektové ústavy pracují velmi zdlouhavě, požadují příliš mnoho údajů, mnohdy vysoce odborných od investora. V projektech více uspokojují požadavky na snažší provádění stavby než potřeby a požadavky příštího uživatele stavby, včetně respektování potřeb lidí pracujících v uvedených objektech a vhodnosti stavby pro ustájení daného druhu zvířat. Z toho pak vzejdou stavby, kde se nedosahuje plánované produktivity práce ani plánované užitkovosti.

Dále jsme v našem výboru zdůraznili, že více než dosud bude třeba zapracovat do projekce i realizace potřebu úspor z hlediska energetiky. Projektuje se stále velké a nákladné osvětlení všech objektů. Toto je nákladné i z hlediska pořízení, protože prý nestačí obyčejné osvětlovací těleso zhruba za 50,- až 100,- Kčs, ale musí být instalovány armatury v hodnotě 200,- až 600,- Kčs ve stejném počtu.

Podobně je to s větráním objektů. Projektanti tvrdošíjně plánují do objektů živočišné výroby nucené větrání, tj. ventilátory, které vzduch vhánějí do objektů a další, které vzduch odvádějí. Ventilátory musí

běhat nepřetržitě 24 hodin denně po celý rok. Mimo velkých nákladů na pořízení, dále na spotřebu elektrické energie, způsobují i velký hluk nepříjemný jak pro obsluhu v objektech živočišné výroby, tak i pro ustájená zvířata. Bylo by možné uvést řadu dalších příkladů, kde se nerespektují požadavky na úspory energie a materiálu.

Tyto a další otázky, včetně ovlivňování nákladovosti zemědělské výroby investicemi, bude třeba sledovat soustavně ve výboru pro zemědělství a výživu. A doporučoval bych, aby jim též věnovaly pozornost ve své iniciativní a kontrolní činnosti další příslušné výbory.

V tomto smyslu, soudružky a soudruzi, doporučuji vyjádřit v souladu s přijatými závěry předsednictva ÚV KSČ souhlas s navrhovaným usnesením našeho dnešního plenárního zasedání,

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR prof. ing. Josef Kempný, CSc.: Děkuji poslanci soudruhu Podlešákovi, slovo má poslanec Antonín Kachlík.

Poslanec doc. Antonín Kachlík: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, dovolte, abych se v souvislosti s dnes projednávanou problematikou stavebnictví a stavební výroby v ČSR zabýval složitou situací v mém volebním obvodě, kterou se zatím přes všechno úsilí soudruhů z ONV Praha 1 i za vydatné pomoci NVP nedaří uspokojivě řešit. Budu se zabývat něčím zdánlivě mimo program jednání: totiž krásou našeho hlavního města Prahy a zvláště pak krásou a významem jejího historického jádra.

Ještě než začnu, chtěl bych upoutat vaši pozornost tím, že vám připomenu existenci sedmi divů světa v dávných časech historie lidstva, na něž se dosud vzpomíná jako na architektonické či výtvarné zázraky lidského tvůrčího úsilí. Většina z nich, ať již jde o visuté zahrady Semiramidiny, Feidiova Día v Olympii, nebo o rhodovskou sochu boha Helia, vysokou 45 m, nebo o maják na ostrově Faru, všechny už neexistují - až na egyptské pyramidy. Ty jsou dokladem, že existovaly i divy ostatní. Po nich však vznikly a dosud existují další výtvarné zázraky, které překonaly staletí a které dnes nazýváme architektonickými skvosty minulých generací a nebo zcela všedněji muzeji pod širým nebem, kam celoročně putují milióny turistů z celého světa, aby se nejen poučily minulostí člověka, ale zároveň i pokochaly krásou jeho tvůrčích schopností v dávných dobách. I když je těchto vzácných památek zdánlivě mnoho, těch nejvýznamnějších zase tak mnoho není a dají se vyjmenovat. Vedle Athénské Akropole, Delf, a Agamemnonova hradu i Tróje, jak nám je Schliemann vykopal dle návodu starověké básnické epopeje Illias a Odyssea, jsou to v dnešní Itálii zpola odhalené Pompeje a zcela zachované středověké Benátky, v Jugoslávii Dubrovník a ve Španělsku Toledo.

Všechna tato města - a zároveň tedy veřejná muzea, tvoří ve své posloupnosti historicky konkrétní obraz dějin lidského rodu. A mezi tyto architektonické zázraky patří i Praha, která se však od všech vyjmenovaných měst liší tím, že netvoří jeden výtvarný celek jedné architektury, jako jmenovaná města, ale že naopak představuje ve své celistvosti a v jednom městě živý doklad celého historického vývoje naší české architektury od prvopočátků státnosti našich zemí až do dnešní doby.

Proto nebylo náhodou, že naše společnost už v roce 1971 prohlásila území Prahy, jako jedinečný skvost evropské i světové urbanistiky a architektury, za chráněnou rezervaci s cílem uchovat ji nejen pro současnou, ale zejména i pro další generace. Na zmíněném území nejsou koncentrovány jen dějiny naší architektury, ale současně i historie našich národů. Nádherným pohledem od Vyšehradu přes Národní muzeum, Národní divadlo, Karolinum, Klementinum, Staroměstské náměstí, Staré Město, Malou Stranu až k Hradčanům, můžeme naši dnešní tvořivou socialistickou současnost propojit v myšlenkách se všemi světlými obdobími našeho lidu a být hrdi na vše, co jsme dosud vytvořili.

Vedle architektonických velikánů je však v centru našeho hlavního města i řada budov obytného a jiného určení, které jsou neoddělitelnou součástí celého architektonického skvostu, kterým se inspirovaly desítky básníků, spisovatelů i malířů a v neposlední řadě i filmoví tvůrci všech generací od vzniku kinematografie až do dneška. Avšak Praha není jen inspirací pro umělce. Praha svou krásou fascinuje a nutí i k návratům všechny návštěvníky, kteří ji kdy spatřili. Praha současně umocňuje patriotický cit jejích rodáků i obyvatel k tomuto městu a vzbuzuje zejména u tvůrčích a uměleckých pracovníků celé naší země touhu v této naší stověžaté zlaté matičce žít a především tvořit,

A i když v ní každý z jejích ctitelů nemůže trvale žít, je nutkán se do ní neustále a trvale vracet. Taková je její přitažlivost, taková je její trvalá hodnota. Zachovat tuto hodnotu budoucnosti je proto povinností nejen Pražanů, nejen povinností všech Čechů, ale je doslova povinností všeho lidu naší československé vlasti. Avšak zachovat Prahu krásnou a bohatou svou uměleckou historií budoucím pokolením není snadné. Ona se totiž nezachová sama. Ono se jí musí pomoci. A někde se musí s tou pomocí začít. Domnívám se, že začít s touto pomocí můžeme zde, my čeští a moravští poslanci, na půdě naší České národní rady.

Začněme proto u statutu Pražské památkové rezervace. Po dobu jejího trvání od roku 1971 se nám pozitivně daří v preventivní, rozhodovací části činnosti. Prostřednictvím Pražského střediska památkové péče přísně posuzujeme veškeré projekční záměry majitelů a investorů, abychom nepřipustili destrukci rezervace. Jsme přitom někdy až příliš citliví. Horší situace je v celkovém objemu realizovaných stavebně údržbových a rekonstrukčních prací. Za období posledních let nejsou vkládané prostředky rozhodně malé. Ale nestačí mnohde ani na odstranění každoročně narůstajících vážných stavebních závad, natož na potřebnou stavební údržbu. Z dosud vkládaných finančních i kapacitních prostředků se mohly realizovat za poslední léta jenom nejpotřebnější věci, významné historické objekty a nejnutnější závady střech a fasád ostatních domů. V současné době však už nemůžeme nečinně přihlížet, jak v samotném srdci Prahy máme více než 50 domů dlouhodobě vystěhovaných, chátrajících, dalších 100 domů naprosto zralých pro okamžitou rekonstrukci, že teče více než 700 střech obytných domů, že existují celé architektonicky cenné územní celky volající ihned po regeneraci, že i profilující památky, jako je například Týnský chrám, hrozí opravou až po roce 2000 a také že nám centrum města hyzdí více než 100 ochranných lešení, řada z nich i desetiletých.

Než jsem se rozhodl vystoupit na našem jednání, přesvědčil jsem se o tom, že jak v orgánech obvodního národního výboru, tak v orgánech Národního výboru hlavního města Prahy i velkým úsilím pražského primátora je sice vyvíjena jim dostupná veškerá snaha na zlepšení situace, avšak zároveň jsem se přesvědčil, že vážnost problematiky přesahuje dnes jejich možnosti. Známá finanční situace státu mě vede k úvaze, že za tohoto stavu by možná zatím stačilo zajistit nejnutnější prostředky alespoň pro vnější vzhled budov a jejich střechy, aby nepokračoval jejich základní rozpad zvenčí. A teprve v další etapě či etapách by se dokončily rekonstrukce a opravy vnitřků. To je minimální program mého návrhu, avšak program pro záchranu pražských památek přímo existenční. Ovšem ani ten není v možnostech uvedených soudruhů. Dospěl jsem proto k názoru, že se musíme s tímto problémem my z obvodu Prahy 1 obrátit na celou Českou republiku a možná i na celou federaci - vždyť jde o hlavní město celé naší země a o jeho budoucnost.

Proto, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, pomozme zachránit krásu našeho hlavního města, pomozme zachránit naši Prahu. Vše, co jsem zde uvedl, mne - jak se domnívám po důkladném uvážení - plně opravňuje navrhnout, aby usnesení našeho dnešního jednání obsahovalo úkol jak pro náš výbor pro průmysl a stavebnictví, tak případně pro vládu ČSR a prostřednictvím jí i pro federální vládu, věnovat se zásadním způsobem urychlené obnově a záchraně všech vzácných památek Prahy, především v tom, aby se vytvořily finanční, kapacitní a materiálové možnosti rychlejšího postupu údržby, rekonstrukcí a regenerací stavebního fondu Pražské památkové rezervace, tak jak jsem o tom hovořil v průběhu svého projevu. To je celý můj návrh a já vás všechny prosím o jeho podporu. Děkuji vám za pozornost, s níž jste mě vyslechli. /Potlesk./