- 14 -
cení příčin rozvratu, nelze mít za to, že by soudy mohly v pod-
statné míře počet rozvodů ovlivnit. Mohou však přispět k řeše-
ní tím, že své zkušenosti zprostředkují těm státním orgánům a
společenským organizacím, které na výchovu občanů k manželst-
ví a rodičovství mají vliv.
Z rozboru statistických údajů o počtu rozvodů /v roce 1979
jich bylo v ČSSR přes 32 000)/ a o příčinách rozvodů je patrná
převažující iniciativa žen při podávání návrhů, plynoucí zřejmě
z vědomí jejich ekonomické nezávislosti na muži. Z příčin rozvo-
du je nejčastěji udávaná rozdílnost povah, nevěra, nezájem o
rodinný život a alkoholismus. Manžely uváděná rozdílnost povah
může ovšem zastírat jinou skutečnou příčinu rozvratu u manželů,
kteří oba o zrušení manželství usilují. Příčiny uváděné v dalším
pořadí mohly být a často byly známy v okruhu blízkém oběma man-
želům a přesto nebylo ze strany společenských organizací, pra-
covních kolektivů ani vedoucích pracovníků zaměstnavatelských
organizací podniknuto nic, co by zabránilo rozpadu manželství,
zejména manželství s nezletilými dětmi.
Působení na smíření manželů až v řízení před soudem probí-
ha ve stadiu, kdy manželé již zpravidla nejsou ochotni přijímat
rady a doporučení, a proto toto působení. často vyzní formálně.
Stav rozvodovosti účinněji neovlivní ani zvyšující se počet zamít-
nutých návrhů, patrný zvláště u soudů v SSR. Zamítnutí návrhu
samo nezajistí, aby manželství existovalo jako trvalé harmonie-
ke společenství, V němž se nebudou manželé opětovně vyslovení
rozvodu domáhat. Jsou tedy možnostem působení soudu na smíre-
ní manželů položeny určité meze, a to tím spíše, že při řešení
dané problematiky vůbec a i v konkrétním případě nejde pouze
o řešení otázek právních, nýbrž otázek, jejichž posouzení nále-
ží spíše lékaři, psychologovi, psychiatrovi apod. Přes
toto
konstatování jsou soudy vedeny k tomu, aby věnovaly důsledně
pozornost zjišťování okolností každého případu a volily prostřed-
ky vhodné právě pro jeho řešení, a to individuálně ve spoluprá-
ci s odborníky/ Těžiště řešení této problematiky tkví ovšem
-15-
spíše v tom, aby ještě dříve, než dojde k rozvratu manželství,
se včas působilo na oba manžely za účinné součinnosti spole-
čenských organizací i státních orgánů a institucí. Velký význam
má zejména předmanželská výchova a výchova k rodičovství.
Ve spolupráci soudů s manželskými poradnami šlo zpočát-
ku spíše o záměr získat poznatky o příčinách rozvratu manželst-
ví u vícekráte se rozvádějících manželů. Později se spolupráce
rozšiřovala nejen na věci rozvodů manželství,, ale i na věci vý-
chovy a výživy nezletilých dětí a posléze i na věci výživného
mezi manžely. Přitom soudci působí jako odborní externí pra-
covníci těchto poraden. Směr dalšího rozvíjení této součinnosti
je třeba spatřovat v tom, aby se ve spolupráci národních výbo-
rů, zdravotnických orgánů a soudů podařilo dosáhnout vytvoře-
ní situace, v níž by existence manželských a předmanželských
poraden vešla do povědomí občanů, a aby služeb těchto poraden
bylo mezi manžely, mezi dospělými a mezi mládeží postupně stá-
le více využíváno. Rozšíření té to propagačně výchovné činnos-
ti umožní právě dosáhnout větší účinnosti, na odstranění rozporů
mezi manžely v narušených manželstvích, a to ve stadiu, kdy
jejich vztahy nejsou ještě ovlivněny zahájeným řízením o rozvod
manželství.
Přes vážné, negativní důsledky na výchovu dětí nelze v kaž-
dém rozvodu vidět záporný jev. Pokud manželé nejsou totiž s to
vytvořit klidné, citově vázané rodinné prostředí, je třeba
v rozvodu manželství spatřovat východisko ze situace, v níž se
nemůže dařit vychovávat děti v citlivé a charakterní občany.
Rozbor příčin, které ovlivňují stabilitu manželství, nedává
předpoklad, že by v nejbližších letech mohlo dojít k výrazněj-
ším změnám v rozvodovosti. Je to situace obdobná jako ve všech
ekonomicky vyspělých zemích. ČSSR spolu s Bulharskou lido-
vou republikou je v počtu rozvodů /2, 1 na 1000 obyvatel/ na
4. a 5. místě v rámci evropských socialistických zemí /po SSSR,
NDR a MLR/.
- 16.
S rozvodovou problematikou souvisí vzájemná úhrada ži-
votních potřeb mezi rozvedenými manžely. Nejde o případy
zvlášť početné /přes tisíc ročně/; zcela převážně jde o pří-
pady, kdy se rozvedené ženy domáhají přiznání příspěvku na
úhradu životních potřeb proti bývalému manželovi. Sociální
postavení žen, které nárok uplatňují, tu ukazuje, že řešení
této problematiky je i nadále aktuální. Jde-li o mladší ženu,
považují soudy ženu za neschopnou, aby se sama živila v těch
případech, kdy pečuje o dítě do 3 let nebo o dítě, které z růz-
ných důvodů nemůže být umístěno v kolektivní péči. V případě
rozvodu starších manželů považují soudy základní podmínku
pro uložení povinnosti poskytovat rozvedené manželce příspě-
vek na úhradu životních potřeb za splněnou v případě, kdy pod-
le znaleckého posudku není schopna být výdělečně činná. Pokud
jde o otázku výše příspěvku na výživu, nerozumí se jím v pra-
xi pouze nutné náklady na stravování, ale také i na uspokojová-
ní dalších nezbytných životních potřeb rozvedeného manžela
/rozvedené manželky/, vyplývajících z věku, zdravotního sta-
vu, způsobu života apod.
Zvlášť závažným úkolem, který klade na soudy značné
nároky, je rozhodování o tom, kterému z manželů má být dítě
svěřeno do výchovy, případně jaká opatření v zájmu dítěte je
třeba za konkrétní situace učinit. Rozhodující tu je, aby děti
byly svěřeny tomu z manželů, který může lépe zajistit, aby
z nich vyrůstali uvědomělí, mravně vyspělí, vzdělaní občané,
kteří budou uplatňovat a rozvíjet svoje schopnosti v souladu s
potřebami výstavby rozvinuté socialistické společnosti. Při vět-
ším zdůraznění výchovné práce, zejména ze strany společenských
organizací, by však i zde bylo možné ve větší míře než dosud
přede jít vytvoření stavu, který vyvolává nezbytnost soudního
rozhodování. V soudním řízení o těchto věcech jde o agendu po-
četně rozsáhlou. Z celkového počtu věcí práva rodinného, jichž
je ročně téměř 200 000, tvoří rozhodování o výchově a výživě
dětí více než jednu třetinu. V rychlosti řízení bylo dosaženo
uspokojivého stavu, avšak nesprávně se v něm ještě někdy pro-
- 17 -
jevuje snaha dávat přednost prostředí s lepšími materiálními
než morálními předpoklady.
Poznatky odborníků dokládají, že vychová v rodině má pro
dítě řadu předností ve srovnání s výchovou v kolektivních za-
řízeních. Z tohoto hlediska nabývají na významu dva právní
instituty, jejichž cílem je řešení výchovy dítěte náhradní rodin-
nou výchovou. Jde především o osvojení a dále pak o pěstounskou.
péči, od roku 1973 upravenou nově zákonem. Institut pěstounské
péče je založen na myšlence, aby co největšímu počtu dětí, pro
něž není vhodná kolektivní péče, byla zajištěna trvalá individuál-
ní péče. Tento záměr podle dosavadních poznatků nebyl zatím
ještě plně realizován. K vyslovení pěstounské péče dochází vět-
šinou v případech, v nichž bylo dříve svěřeno dítě do výchovy
jiným osobám než rodičům, z větší části blízkým, příbuzným.
Ročně přechází do pěstounské péče v ČSSR okolo 800 dětí.
Institut pěstounské péče není plně využíván, proto nedochází
ani k plnému čerpání prostředků k tomu účelu před pokládaných
z rozpočtových prostředků.
Celkový počet dětí svěřených do pěstounské péče od počát-
ku účinnosti zákona do konce roku 1979 činil 6 025 dětí. Větší
počet vyslovení pěstounské péče v letech 1973 - 1974 /po vydá-
ní zákona, který zavedl pěstounskou péči/ lze vysvětlit tím, že
existujícím faktickým stavům, kdy se dítě nacházelo v péči ji-
ných osob než rodičů, byl dán právní podklad. Zvýšit zájem
občanů o tuto formu náhradní rodinné výchovy pro děti sleduje
návrh na zvýšení výše poskytovaného příspěvku, připravovaný
v návaznosti na jiné obdobné úpravy. Předpokládá se, že v násle-
dujících letech se bude počet dětí svěřených do pěstounské péče
zvyšovat asi o 200 ročně.
Podstatně větší měrou je využíváno vžitého právního insti-
tutu osvojení. Ročně je osvojeno okolo 2 400 dětí. Výrazně se
projevuje tendence k osvojení nezrušitelnému. Více než polovi-
na počtu osvojených dětí bylo osvojeno manželem rodiče.
- 18 -
K zamítnutí návrhu na osvojení dochází v soudním řízení
jen zřídka / u nezrušitelného osvojení ve 2 - 3 případech roč-
ně, u zrušitelného osvojení v 35 - 40 případech ročně /, a to
tehdy, nejsou-li u osvojitelů předpoklady k zajištění řádné
péče a výchovy nezletilého dítěte nebo bylo-li v řízení bezpeč-
ně prokázáno, že rodiče projevovali o dítě, i když bylo v ústav-
ní péči, opravdový zájem, takže nebylo možné povolit osvojení
dítěte bez přivolení rodičů. Praxe soudů při výkladu a aplika-
ci ustanovení § 68 odst. 1 písm. a/ zákona o rodině /"jestliže
rodiče neprojevují nejméně po dobu jednoho roku o dítě oprav-
dový zájem, který by jako rodiče projevit měli"/ je usměrňo-
vána v rámci soudního dozoru v tom smyslu, aby jednak v kaž-
dém jednotlivém případě byl důkladně a komplexně objasněn
celkový postoj rodičů k dítěti, jejich poměry i důvody, proč
o dítě osobně nepečují a jaké překážky jim v tom brání, a jed-
nak aby za projev opravdového zájmu rodičů o dítě byly pova-
žovány jen takové projevy, z nichž lze přesvědčivě dovodit,
že se rodiče chtějí a mohou o dítě starat, že tento jejich zá-
měr je opravdový a že k dítěti mají citový vztah.
Proces výchovy dětí mohou soudy v občanském soudním ří-
zení ovlivňovat ukládáním vhodných výchovných opatření ve
smyslu ustanovení § 43 zákona o rodině / zákon č. 94/1963 Sb. /.
Mohou být zaměřena proti nepříznivým vlivům jiných osob
/ včetně rodičů /, ale i vůči nezletilému.
Také prokuratura může významně přispívat k odstraňová-
ní poruchových jevů ve výchově dětí a k jejich ochraně před
škodlivými vlivy. Prokuratura tu podává soudům návrhy na za-
hájení řízení, v nichž má soud rozhodnout o použití některých
z výchovných opatření podle zákona o rodině, jimiž jsou např.
nařízení dohledu nad nezletilým nebo uložení omezení nezleti-
lému, jež zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, dále svě-
ření dítěte do výchovy jiného občana než rodiče, omezení nebo
i zbavení rodičů rodičovských práv, případně nařízení ústavní
výchovy. Prokuratura navrhuje také uložení ochranné výchovy
- 19 -
podle ustanovení § 86 trestního zákona, o níž se v některých
případech jedná v občanském soudním řízení /např. jde-li o
pachatele činu, který by jinak byl trestným činem, jenž je
mladší 15 let/. Prokurátoři se v těchto věcech zúčastňují ta-
ké jednání komisí péče o děti národních výborů, pokud tyto
orgány samy činí výchovná opatření, která jsou uvedena v
ustanovení § 43 odst. 2 zákona o rodině, a jež směřují rov-
něž k zajištění řádné výchovy dětí.
Avšak jiné orgány a instituce /škola, národní výbor, spo-
lečenské organizace/ nereagují mnohdy vhodným výchovným
opatřením nebo upozorněním ani na takové jednání nezletilého
/jenž není trestně odpovědný pro nedostatek věku/, které by
jinak naplňovalo znaky trestného činu a přečinu. Nevyužívání
prostředků k vytváření pocitu odpovědnosti za jednání podobné-
ho druhu může vést později u těchto mladých lidí k lhostejnému
postoji k zákonům, k státním orgánům i k celé společnosti. Vy-
užití všech zákonných prostředků k ovlivnění chování a postojů
občanů, zejména mladých lidí, je součástí formování osobnosti
socialistického člověka. Jde o to, aby toto působení bylo sladě-
no s prostředky
ostatních výchovných činitelů a působilo v jed-
notě s nimi.
c/ Z aplikace zákona o sociálním zabezpečení
/zákona č. 121/1975Sb. /
Československá soustava důchodového zabezpečení se
počtem občanů zabezpečených důchodem a rozsahem důchodo-
vých nároků řadí k předním soustavám sociálního zabezpeče-
ní na světě. Roste počet vyplácených důchodů /v roce 1948
1, 3 mil., v roce 1970 3, 3 mil. a v roce 1977 3, 6 mil. / a
rostou také náklady na dávky důchodového zabezpečení /v ro-
ce 1970 24, 7 mld. a v roce 1979 30, 1 mld. /.
-20-
Provádění zákona o sociálním zabezpečení, jímž se reali-
zuje sociální program KSČ směřující k dalšímu upevňování
životních jistot pracujících, se promítá i do činnosti soudů.
Do pravomoci soudů náleží přezkoumání rozhodnutí orgá-
nu důchodového zabezpečení o přiznání, změně a zániku ná-
roku na dávky důchodového zabezpečení. Soudy přezkoumá-
vají tato rozhodnutí na základě včas podaného, opravného prost-
ředku.
V letech 1977 - 1979 vydaly Úřady důchodového zabezpe-
čení v Praze a v Bratislavě 713 062 rozhodnutí o uplatněných
nárocích na dávky důchodového zabezpečení. Počet jejich
roz-
hodnutí se od roku 1976, kdy nabyl účinnosti zákon o sociálním
zabezpečení, zvyšuje /z 228 621 v roce 1977 na 247 227 v ro-
ce 1979/ a zvyšuje se i ve srovnání s počtem rozhodnutí vyda-
ných v letech 1974 až 1976.
O opravných prostředcích podaných v letech 1977 až 1979
bylo pravomocně rozhodnuto soudy ve více než 23 000 věcech. "
Podíl takto vyřízených opravných prostředků na celkovém poč-
tu rozhodnutí republikových Úřadů důchodového zabezpečení
necelých 3, 5%.
Soudy přezkoumávaly nejčastěji rozhodnutí o invalidních
a částečných invalidních důchodech, jichž se v letech 1977 -
1979 týkalo 52, 65% opravných prostředků, a dále rozhodnutí
o starobních důchodech, jichž se ve stejném období týkalo
33% podaných opravných prostředků.
Soudy plně vyhověly opravným prostředkům ve 22, 44 %
pravomocně vyřízených věcí, částečně vyhověly ve 4, 72 %
věcí a přezkoumaná rozhodnutí potvrdily ve 41, 78 % věcí,
zbytek věcí byl vyřízen jiným způsobem /např. zpětvzetím
odvolání apod. /.
Vyřizování opravných prostředků, podaných proti roz-
hodnutí orgánů důchodového zabezpečení u soudů, posuzova-
né ve vztahu k celkovému počtu rozhodnutí republikových
-21-
Úřadů důchodového zabezpečení o uplatněných nárocích na
dávky důchodového zabezpečení, je významné z toho hlediska,
že soudy svými rozhodnutími řeší závažné sporné otázky vy-
plývající z provádění zákona o sociálním zabezpečení a svým
rozhodováním působí k zachování socialistické zákonnosti na
společensky výzamném úseku činnosti státních orgánů. Před-
pisy o sociálním zabezpečení, platné od 1. 1. 1976, se vcel-
ku osvědčují.
Nejvyšší soud ČSSR, který v této agendě rozhoduje o
stížnostech pro porušení zákona podaných proti rozhodnutím
nejvyšších soudů republik, vyhodnocuje soustavně poznatky
z rozhodování soudů především z toho hlediska, zda důcho-
dové zabezpečení a řízení o dávkách z tohoto zabezpečení je
prováděno v souladu se zákonnými předpisy. Získané poznat-
ky jsou podkladem k tomu, aby v součinnosti s nejvyššími sou-
dy republik byly uplatňovány příslušné prostředky soudního
dozoru k zajištění jednotného a správného výkladu zákona.
Dobré úrovni rozhodování nejvyšších soudů republik,
které v důchodových věcech rozhodují jako soudy odvolací,
nasvědčuje skutečnost, že generální prokurátor ČSSR podal
proti těmto rozhodnutím Nejvyššího soudu ČSR a Nejvyššího
soudu SSR v období 1977 - 1979 jen 12 stížností pro poruše-
ní zákona.
Nároky na činnost soudů vyplývající z jejich odpovědnosti
za správnou a cílům zákona odpovídající interpretaci a apli-
kaci ustanovení právních předpisů jsou tím větší, že jejich
rozhodování zpětně ovlivňuje praxi orgánů důchodového
zabezpečení i v dalších případech.
- 22-
d/ Z aplikace zákona o státním notářství
/zákona č. 95/1963 Sb. /
V oblasti vzniku a řešení některých občanskoprávních
vztahů má nemalý význam i činnost státních notářství.
Zvyšování životní úrovně občanů, růst majetkových hod-
not a volnost dispozice s tímto majetkem se promítá také. do
činnosti státních notářství. Ročně např. rozhodují státní
notářství o registraci téměř 180 000 smluv o převodu a ji-
ných právních úkonů týkajících se nemovitostí. Účelem říze-
ní o registraci smluv je zajistit právní jistotu těchto nově
vznikajících vlastnických i užívacích vztahů. Obsahem řízení
je přezkoumání toho, zda smlouva se nepříčí zákonu, zda
jej neobchází anebo jinak neodporuje zájmům společnosti.
Obtížné je zejména zjistit a posoudit ty případy smluv k re-
gistraci ohlášených, které jsou účastníky smlouvy /nebo jed-
ním z nich/ uzavírány v úmyslu obejít zákon /např. při pře-
vodech nemovitosti osobami, které smlouvy uzavírají v úmyslu
předejít majetkovým důsledkům odchodu do ciziny bez souhla-
su čs. úřadů/. Přitom je třeba mít na zřeteli, že i později
zjištěný úmysl účastníka uzavřít smlouvu s cílem obejít zákon
činí registrovanou smlouvu od počátku neplatnou /§ 39 občan-
ského zákoníku/ bez ohledu na dobrou víru druhého účastníka
smlouvy.
Protože jedním z předpokladů platnosti smlouvy převodu
nemovitosti je nepřekroční maximální ceny stanovené cenový-
mi předpisy, musí státní notářství také zjišťovat cenu převá-
děné nemovitosti; sledují také, zda ve smlouvě uvedená kupní
cena je totožná s cenou skutečně vyplacenou mezi účastníky
smlouvy. Vědomě nevážně uzavřené smlouvy s uvedením jiné
než vyplacené kupní ceny působí negativně na právní vědomí
občanů. Je ovšem třeba poznamenat, že nyní platné předpisy
o cenách nemovitostí nevyjadřují svými stanovenými cenami
plně současnou hodnotu nemovitosti a neodpovídají poptávce
po nemovitostech.
- 23 -
U převodů zemědělské půdy je při registraci smlouvy rov-
něž sledováno, aby nedocházelo ke zmenšováni zemědělského
půdního fondu a aby se převody zemědělských pozemků uskuteč-
ňovaly jen se souhlasem organizací, které pozemky užívají. Při
převodech chalup k rekreačním účelům je sledováno, aby nebylo
narušováno oprávnění národních výborů disponovat s uvolněný-
mi byty a aby nebyly nedovoleně převedeny hospodářské budovy
zemědělských usedlostí, které byly bez stavebního povolení
přestavěny na garáže, na součásti příslušenství obytných částí
zemědělských usedlostí atd.
V projednávání dědictví je činnost státních notářství zamě-
řena k pečlivějšímu zjišťování rozsahu majetků zůstavitelů úměr-
ně růstu životní úrovně občanů a jejich majetkovým poměrům.
Jde tu především o zjištění bezpečného skutkového podkladu pro
potvrzení nabytí dědictví dědicům k jednotlivým majetkovým hod-
notám po zůstaviteli.
Pozornost státních notářství je zaměřována také na to, aby
v souvislosti s projednáváním dědictví se zemědělskou půdou
zprostředkovávaly darování půdy státu, pokud dědici sami v ze-
mědělství nepracují. Např. v roce 1978 bylo v souvislosti s pro-
jednáním dědictví nebo s převody staveb darováno státu více jak
15 000 ha půdy.
Při projednání dědictví, sepisování a registraci smluv a v
ostatní činnosti přicházejí státní notáři do styku s velkým poč-
tem občanů. Mají proto příležitost působit na právní vědomí ob-
čanů, která není ještě dostatečně využita.
II.
Stav socialistické zákonnosti v řízení
a při rozhodování soudů
Ročně soudy v ČSSR projednají a rozhodnou více než
1/2 miliónů občanskoprávních věcí; státní notářství projednají
-24-
téměř 200 000 případů dědictví, zaregistrují asi 180 000 smluv
týkajících se nemovitostí, sepíšou s občany bezmála 100 000
notářských zápisů o smlouvách a dohodách občanů a sepisují
občanům i velké množství dalších písemností.
Z celkového počtu rozhodnutí vydaných okresními /obvode,
nimi/ soudy Aktére kromě věcí důchodového zabezpečení pro-
jednávají všechny věci v prvním stupni/ zůstává v právní moci
asi 90% rozhodnutí. Proti zcela převážné části rozhodnutí
soudů prvního stupně není tedy účastníky řízení podáno odvolá-
ní. Lze mít proto za to, že se těmito rozhodnutími podařilo
věc vyřešit pro účastníky uspokojivě a že rozpor ve vztazích
mezi nimi byl odstraněn.
Určitým hodnotícím ukazatelem pro posouzení úrovně roz-
hodování soudů jsou údaje o počtu odvolání a výsledcích řízení
u odvolacích soudů, k nimž jsou podávána odvolání proti rozhod-
nutím soudů prvního stupně průměrně v 10 % případů. Asi u 40 %
podaných opravných prostředků dochází k potvrzení rozhodnuti
soudů prvního stupně, ve 40% případů dochází ke změně rozhod-
nutí soudů prvního stupně nebo je rozhodnuto ve věci jinak /např.
soudem schváleným smírem účastníků/ a ve 20% případů jsou
rozhodnutí soudů prvního stupně zrušena a věci jim vráceny
k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí. V případě zrušení roz-
hodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení jde o takové vady řízení
a rozhodnutí, které nelze bez rozsáhlejšího doplňování řízení
odstranit tak, aby odvolací soud mohl rozhodnout sám ve věci;
zpravidla jde o nedostatečně zjištěný skutkový stav.
Z tematických a komplexních prověrek stavu zákonnosti
řízení a rozhodování okresních soudů, prováděných krajskými
soudy a nejvyššími soudy republik i ministerstvy spravedlnosti
ČSR a SSR, vyplývá ne jedné straně poznatek, že převážná
část rozhodnutí soudů prvního stupně je v souladu se zákonem,
ale zároveň také poznatek, že se v nikterak zanedbatelné části
pravomocných rozhodnutí soudů prvního stupně opakovaně vysky-
tují chyby a nedostatky vyplývající z
neujasněnosti právního
- 25-
stavu věci, který má za následek nesoustředěnosti dokazování
a nedostatečné zjištění skutkových okolností, rozhodných pro
správné právní posouzení projednávané věci.
Neujasněnost právního stavu věci a z toho vyplývající ne-
soustředěnost dokazování je ovšem v rozporu s požadavkem
zákona, který ukládá soudům připravit jednání tak, aby o věci
bylo možné rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Při prvním
jednání končí u soudů prvního stupně necelých 70 % věcí. U zbý-
vajícího počtu projednávaných věcí dochází k několika jednáním
a není zcela výjimečný stav, že v jednom řízení se uskuteční
pět až deset jednání a ojediněle i více, takže řízení trvá i déle
než 2 roky.
Prosazuje se požadavek chápat zrychlení řízení jako součást
zkvalitnění práce a zvýšení účinnosti výchovného působení sou-
dů. Ministerstva spravedlnosti ČSR i SSR společně se soudy
vyšších stupňů projednávají a přijímají opatření ke zlepšení
současného stavu, zejména u soudů prvního stupně. Jde o opatře-
ní v oblasti výchovy a školení soudců s poměrně krátkou praxí,
jichž je více než polovina z celkového počtu, i v oblasti odmě-
ňování. Úroveň rozhodování soudů a státních notářství sledují
krajské soudy i nejvyšší soudy ČSR, SSR i ČSSR i ministerstva
spravedlnosti s využíváním všech zákonem stanovených prostřed-
ků.
Na průtazích v řízení i ve vyhotovování soudních rozhodnutí
má svůj podíl kromě subjektivních faktorů i nepříznivý stav
v obsazení míst administrativního aparátu soudů i státních notář-
ství.
Počet věcí, projednávaných odvolacími soudy v České so-
cialistické republice a ve Slovenské socialistické republice má
poměrně stálou úroveň; v letech 1977 až 1979 se tento počet
v ČSR pohyboval okolo 27 000 věcí a v SSR okolo 18 000 věcí.
Projevují se dílčí rozdíly ve způsobu rozhodnutí mezi krajskými
soudy v ČSR a v SSR, jak v počtu potvrzených rozhodnutí
- 26 -
soudů prvního stupně odvolacím sudem, tak i v počtu věcí, v
nichž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc vrá-
cena k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí soudu prvního
stupně, i v počtu věcí, v nichž došlo ke změně rozhodnutí sou-
du prvního stupně přímo odvolacím soudem. Počet případů, v
nichž rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno, klesá
ve prospěch případů, v nichž rozhodnutí soudu prvního stupně
bylo změněno přímo odvolacím soudem. Tato skutečnost nazna-
čuje tendenci odvolacích soudů prosazovat urychlený průběh
řízení také tůn, že odvolací soudy samy dokazování doplní, aniž
by z tohoto důvodu rušily napadené rozhodnutí soudu prvního
stupně a vracely mu věc k dalšímu řízení a k novému rozhodnu-
tí. Předpokladem správnosti této praxe ovšem je, že odvolací
soudy postupují v souladu s ustanovením občanského soudního
řádu, která přesně vymezují, kdy je namístě rozhodnutí soudu
prvního stupně změnit a kdy ho zrušit.
Pro hodnocení úrovně soudního a notářského rozhodová-
ní poskytuje určitý podklad i obsah a počet podnětů občanů a
organizací, jimiž se obracejí zejména na generální prokura-
tury ČSR a SSR s žádostí o podání stížnosti pro porušení zá-
kona. Jejich nepatrný počet v porovnání s celkovým počtem pra-
vomocných rozhodnutí / okolo 0, 2 %/ svědčí o tom, že občané
převážně respektují pravomocná soudní a notářská rozhodnutí.
Podíl důvodných podnětů / kolem jedné čtvrtiny v ČSR a kolem
15 % v SSR / vyžaduje, aby jim byla věnována trvalá pozornost;
rozhodnutí nejvyšších soudů ČSR, SSR i ČSSR vydaná na
základě podaných stížností pro porušení zákona současně
účinně přispívají ke zkvalitnění a sjednocování právní
praxe.
Poměrná stabilita právní úpravy v oblasti občanskopráv-
ních vztahů umožnila již nejvyšším soudům ČSSR, ČSR a
SSR zaujmout zásadní stanoviska ke správnému výkladu záko-
nů téměř ve všech významnějších sporných otázkách, které