FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY
III. volební období.
95
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálníma shromáždění Československé socialistické
republiky k souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou
republikou a Vietnamskou socialistickou republikou, podepsaná v Hanoji dne
14. února 1980
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění československé socia-
listické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou me-
zi Československou socialistickou republikou a Viet-
namskou socialistickou republikou, podepsanou v Ha-
noji dne U. února 1980.
Důvodová zpráva
Sjednání Konzulární úmluvy mezi ČSSR a VSR, která byla
podepsána 14. února 1980 v Hanoji v průběhu návštěvy čs.
stranická a státní delegace na nejvyšší úrovni ve VSR, odpo-
vídá celkovému trendu rozvoje a prohlubování čs. -vietnamských
styků, který nachází stále častěji odraz i v oblasti meziná-
rodně právní úpravy vzájemných vztahů.
Vztahy mezi ČSSR a VSR jako zeměmi světové socialistické
soustavy, založené na principech socialistického internacio-
nalismu, charakterizuje vzájemná soudružská spolupráce a
bratrská pomoc ze strany ČSSR, která se datuje již od podpisu
ženevských dohod o Indočíně z r. 1954 a významně se rozvířila
zejména v období bojů vietnamského lidu proti agresi USA.
Vítězné dovršení národně osvobozeneckého boje ve Vietna-
mu koncem dubna 1975 otevřelo nové možnosti pro rozvoj vzá-
jemných styků.
Všestranný charakter spolupráce mezi oběma zeměmi vedl
ke sjednání konzulární úmluvy již počátkem 60. let. Konzu-
lární úmluva mezi ČSSR a VDR ze 14. ledna 1963, doposud
platná, vytvořila první smluvní základ pro rozvoj konzulár-
ních styků.
Úkoly, které v konzulární oblasti vyvstaly v procesu
rozvíjení čs. -vietnamské spolupráce, zejména po sjednocení
země v r. 1975, si vyžádaly modernizaci tohoto smluvního
dokumentu.
Dalším důvodem, jenž vedl ke sjednání nové konzulární
úmluvy mezi oběma zeměmi, je skutečnost, že v r. 1963 byla
ve Vídni sjednána mnohostranná Úmluva o konzulárních stycích,
jejíž stranou se stala i ČSSR. Tato úmluva představuje obecně
přijatý mezinárodní standard, který se stal východiskem
i pro novou konzulární úmluvu mezi ČSSR a VSR. Jelikož VSR
doposud není stranou Vídeňské úmluvy z r. 1963,. je dvoustranná
- 2 -
čs. -vietnamská smluvní úprava konzulárních otázek, vycházející
z Vídeňské úmluvy, o to významnější.
Nová konzulární úmluva mezi ČSSR a VSR rozvíjí ustanovení
Vídeňské úmluvy a konkretizuje a přizpůsobuje je specifice
vztahů ČSSR a VSR.
S ohledem na socialistický charakter revolučních přeměn
v dnešním Vietnamu, vychází nová konzulární úmluva zejména
ze zkušeností v oblasti konzulárních styků mezi socialistický-
mi státy.
Text Konzulární úmluvy mezi ČSSR a VSR je rozdělen
do 5 částí, v nichž jsou upraveny: definice výrazů v úmluvě
použitých /hlava I/, zřizování konzulárních úřadů a jmenování
konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců /hlava II/,
výsady a imunity /hlava III/, konzulární pravomoci a konzulár-
ní funkce /hlava IV/ a ustanovení závěrečná /hlava V/. Svojí
strukturou tedy odpovídá pojetí ostatních konzulárních úmluv,
jež ČSSR doposud sjednala. Obsahově je nejbohatší hlava IV,
v níž je rozvoj dosavadní právní úpravy konzulárních funkcí
/t. j. stěžejní problematiky/ nejmarkantnější.
Podrobněji než v konzulární úmluvě z r. 1963 jsou však
upraveny i ostatní části úmluvy.
Terminologie úmluvy, upravená v hlavě I, vychází z textu
Vídeňské úmluvy z r. 1963. I v tomto směru odráží konzulární
úmluva s VSR trvalou snahu o unifikaci smluvní terminologie
a ve svém důsledku o její větší zpřístupnění běžným uživatelům
úmluvy. Dílčí odlišnosti v této části oproti Vídeňské úmluvě
jsou důsledkem toho, že v měritorních ustanoveních jde konzu-
lární úmluva nad rámec ustanovení Vídeňské úmluvy o konzulár-
ních stycích.
Hlava II konzulární úmluvy upravuje zřizování konzulár-
ních úřadů a jmenování konzulárních úředníků a zaměstnanců.
Vedle ustanovení o tom, že ke zřízení konzulárního úřadu, "
stanovení jeho třídy a obvodu je třeba souhlasu přijímajícího
státu, ustanovení požadujícího vybavení vedoucího konzulární-
ho úřadu konzulským patentem, na nějž udílí přijímající stát
exeguatur, a ustanovení o dočasném zastupování vedoucího
- 3 -
konzulárního úřadu, která jsou obsažena již v konzulární úmlu-
vě z r. 1963, přináší nová konzulární úmluva úpravu dalších
otázek. Jde zejména o tzv. prozatímní přijetí vedoucího konzu-
lárního úřadu k výkonu konzulárních funkcí, vymezení okruhu
skutečností týkajících se postavení konzulárních úředníků,
které se notifikují přijímajícímu státu / t. j. jmenování, pří-
jezdy, odjezdy apod. /, o otázky skončení konzulárních funkcí
atd.
Hlava III konzulární úmluvy pojednává o výsadách a imuni-
tách poskytovaných přijímajícím státem konzulárnímu úřadu,
jeho úředníkům a zaměstnancům. Tyto otázky jsou nedílnou sou-
částí zajištění příznivých podmínek pro řádný chod konzulár-
ních úřadů. Ve dvoustranných smluvních úpravách ČSSR usiluje
vždy o to, aby byla přijata ustanovení, která zajistí konzu-
lárním úřadům prakticky stejnou ochranu, jaká je poskytována
diplomatickým misím. Tento požadavek jde již nad rámec mnoho-
stranné úpravy obsažené ve Vídeňské úmluvě z r. 1963.
Nedotknutelnost konzulárních místností stanovená v čl. 16
čs. -vietnamské úmluvy je absolutní a svým rozsahem se tudíž.
kryje s nedotknutelností místností diplomatických misí. Rovněž
vynětí konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků
z jurisdikce přijímajícího státu /čl. 19/ je zakotveno
ve stejném rozsahu v jakém jej požívají diplomatičtí zástupci
a jejich rodinní příslušníci.
21 článků hlavy IV je v konzulární úmluvě věnováno otáz-
kám konzulárních pravomocí a funkcí. / Dosavadní platná smluvní
úprava těmto otázkám, věnovala pouze 12 článků. / Jsou odrazem
potřeby právně regulovat konzulární činnost v jejím nejširším
záběru. Čl. 32 stanoví oprávnění konzulárních úředníků chránit
v přijímajícím státě práva a zájmy vysílajícího státu, jeho
občanů a právnických osob, podporovat rozvoj obchodních, hos-
podářských, kulturních a vědeckých styků a zjišťovat všemi
zákonnými prostředky jejich stav.
Ustanovení této části úmluvy dávají konzulárním úředníkům
významné pravomoci na úseku právní pomoci státním příslušníkům
- 4 -
vysílajícího státu v otázkách pasových a vízových, ve věcech
matričních a notářských funkcí, doručování soudních a mimo-
soudních písemností, jakož i při ustanovování poručníků
a opatrovníků pro občany vysílajícího státu a přebírání péče
nad nezletilými občany vysílajícího státu. Jsou zde upraveny
rovněž otázky pomoci konzulárního úředníka námořním či říčním
lodím vysílajícího státu a kontrolní oprávnění vůči nim,
jakož i dozorčí a inspekční funkce vůči letadlům vysílajícího
státu.
Hlava V obsahuje ustanovení závěrečná. Konzulární úmluva
mezi ČSSR a VSR vstoupí v platnost třicátého dne po dni výmě-
ny ratifikačních listin a zůstane v platnosti dokud ji jedna
ze smluvních stran nevypoví se šestiměsíční výpovědní lhůtou.
Dnem jejího vstupu v platnost pozbude platnosti Konzu-
lární úmluva mezi ČSSR a VDR ze 14. ledna 1963.
Nová Konzulární úmluva mezi ČSSR a VSR vytváří spolehli-
vý základ pro další rozvoj konzulárních styků mezi oběma ze-
měmi, který se pozitivně odrazí i v jiných oblastech čs. -viet-
namských vztahů.
Vzhledem k tomu, že se jedná o smlouvu politické povahy,
předkládá se Konzulární úmluva mezi ČSSR a VSR, před tím než
bude ratifikována prezidentem republiky, podle čl. 36 odst. 3
ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci,
Federálnímu shromáždění ČSSR k vyslovení souhlasu.
V Praze dne 26. srpna 1980
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Konzulární úmluva
mezi
československou socialistickou republikou
a
Vietnamskou socialistickou republikou
Prezident československé socialistické republiky
a
prezident Vietnamské socialistické republiky
přejíce si upravit konzulární styky mezi oběma státy a roz-
víjet tyto styky v duchu přátelství a spolupráce
rozhodli se uzavřít tuto konzulární úmluvu a jmenovali
k tomu účelu svými zmocněnci:
prezident Československé socialistické republiky
Bohuslava Chňoupka,
ministra zahraničních věcí,
prezident Vietnamské socialistické republiky
Nguyen Co Thacha,
ministra zahraničních vědí,
kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali v dobré a na-
ležité formě, a dohodli se na těchto ustanoveních:
- 2 -
HLAVA I
Definice
Článek 1
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:
a/ výraz "konzulární úřad" značí generální konzulát, konzulát,
vicekonzulát nebo konzulární jednatelství,
b/ výraz "konzulární obvod značí území určené konzulárnímu úřadu
k výkonu konzulárních funkcií
c/ výraz "vedoucí konzulárního úřadu" značí osobu pověřenou vysí-
lajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené s jeho úřed-
ním postavením,
d/ výraz "konzulární úředník" značí každou osobu, včetně vedoucí-
ho konzulárního úřadu, pověřenou výkonem konzulárních funkcí
e/ výraz "konzulární zaměstnanec" značí každou osobu zaměstnanou
v administrativních, technických nebo domácích službách konzu-
lárního úřadu,
f/ výraz "Členové konzulárního personálu" značí konzulární úřed-
níky vyjma vedoucího konzulárního úřadu a konzulární zaměst-
nance,
g/ výraz "členové konzulárního úřadu" značí konzulární úředníky
a konzulární zaměstnance,
h/ výraz '"konzulární místnosti" značí budovy nebo části budov a
pozemky k nim náležící, které
jsou používány výhradně pro úče-
ly konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlast-
níkem, včetně sídla vedoucího konzulárního úřadu,
i/ výraz "konzulární archívy" značí veškeré listiny, dokumenty,
korespondenci, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzu-
lárního úřadu spolu s šiframi a kódy, kartotékami a kteroukoli
částí zařízení určenou k jejich ochraně a uložení
j/ výraz "úřední korespondence" značí veškerou korespondenci
vztahující se ke konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím,
k/ výraz "loď" značí plavidlo plující pod vlajkou vysílajícího
státu, s výjimkou válečných
plavidel
- 3 -
1/ výraz "letadlo" značí civilní letadlo registrované a imatriku-
lované ve vysílajícím státě v souladu s jeho právními předpisy
a nesoucí jeho označení.
HLAVA II
Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníků
a konzulárních zaměstnanců
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího
státu pouze s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a konzulární obvod
jsou určovány vysílajícím státem a podléhají schválení přijímají-
cího státu.
3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu, jeho třídy nebo
změny konzulárního obvodu může provést vysílající stát pouze
se souhlasem přijímajícího státu.
4. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je
zapotřebí též k zřízení úřadovny, která tvoří součást konzulární-
ho úřadu, je-li umístěna mimo sídlo tohoto úřadu.
Článek 3
Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího stá-
tu.
Článek 4
Vedoucí konzulárních úřadů jsou jmenováni vysílajícím stá-
tem a přijímáni k výkonu svých funkcí státem přijímajícím.
Článek 5
1. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu opatřit
dokladem ve formě patentu nebo obdobného dokumentu vyhotoveného
pro každé jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho funkci a v němž
- 4 -
je uvedeno zpravidla jeho plné Jméno, kategorie a třída, konzu-
lární obvod a sídlo konzulárního úřadu.
2. Vysílající stát zašle patent nebo obdobný dokument diplo-
matickou nebo jinou vhodnou cestou vládě státu, na jehož území
má vedoucí konzulárního úřadu vykonávat své funkce.
Článek 6
1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán k výkonu svých
funkcí na základe přivolení přijímajícího státu nazývaného
exequatur, ať již je forma přivolení jakákoliv.
2. Stát, který odmítá poskytnout exequatur, není povinen
sdělit vysílajícímu státu důvody svého odmítnutí.
Článek 7
Do té doby, než mu bude uděleno exequatur, může být vedoucí
konzulárního úřadu přijat k výkonu svých funkcí prozatímně.
V tom případě se budou na něho vztahovat ustanovení této úmluvy.
Článek 8
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z jakýchkoli důvodů
vykonávat své funkce nebo je-li místo vedoucího konzulárního úřa-
du dočasně uprázdněno, může vysílající stát funkcí dočasného ve-
doucího konzulárního úřadu pověřit konzulárního úředníka tohoto
úřadu nebo jiného konzulárního úřadu nebo člena diplomatického
personálu diplomatické mise jméno této osoby je třeba sdělit
předem ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.
2. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu se poskytují práva,
výsady a imunity, jakých požívá podle této úmluvy vedoucí konzu-
lárního úřadu.
Článek 9
Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu k výkonu svých funkcí
přijat, byt i prozatímně nebo ad interim, vyrozumí o tom přijíma-
jící stát ihned příslušené orgány konzulárního obvodu a učiní
- 5 -
příslušná opatření k tomu, aby vedoucí konzulárního úřadu mohl
vykonávat povinnosti souvisící s jeho pověřením a požívat výhod
vyplývajících z táto úmluvy.
Článek 10
Vysílající stát oznámí ministerstvu zahraničních věcí při-
jímajícího státu:
a/ jmenování členů konzulárního úřadu, jejich příjezd po jmeno-
vání na konzulární úřad, jejich konečný odjezd nebo skončení
jejich funkcí a všechny další změny mající vliv na jejich
postavení, které mohou nastat během jejich služby na konzu-
lárním úřadě:
b/ příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka Člena konzu-
lárního úřadů, který patří k jeho domácnosti, a tam, kde to
přichází v úvahu, případy, kdy osoba se stane nebo přestane
být rodinným příslušníkem:
c/ přijetí do zaměstnání a propuštění ze zaměstnání osob used-
lých v přijímajícím státě, pokud jde o členy konzulárního
úřadu.
Článek 11
1. Přijímající stát vydá každému konzulárnímu úředníku
dokument osvědčující jeho právo vykonávat konzulární funkce
na území přijímajícího státu.
2. Přijímající stát může kdykoli a bez udání důvodu svého
rozhodnutí oznámit vysílajícímu státu, že některý konzulární
úředník je persona non grata nebo že kterýkoli jiný člen konzu-
lárního personálu je nepřijatelný. V takovém případě vysílající
stát podle povahy případu odvolá dotyčnou osobu, ukončí její
funkce na konzulárním úřadě nebo odvolá její jmenování.
3. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opomene vyhovět
v rozumné době závazkům, které má podle odstavce 2 tohoto článku,
může přijímající stát podle povahy případu odejmout příslušné
osobě exequatur nebo přestat ji považovat za člena konzulárního
personálu.
- 6 -
Článek 12
Funkce člena konzulárního úřadu končí mino jiné:
a/ písemným oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu
o tom, že jeho funkce skončily;
b/ odnětím exeguatur;
c/ písemným oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu,
že ho přijímající stát přestal považovat za člena konzulární-
ho personálu v případech předvídaných v. Článku 11 odstavci 3.
HLAVA III
Výsady a imunity
Článek 13
1. Přijímající stát plné usnadní výkon funkcí konzulárního
úřadu a konzulárních úředníků a učiní nezbytná opatření k tomu,
aby. mohli požívat práv, výsad a imunit stanovených v této úmluvě.
2. Přijímající stát bude jednat se členy konzulárního úřadu
s náležitou úctou a učiní všechna příslušná opatření k tomu, aby
byla zajištěna jejich ochrana, svoboda a důstojnost.
Článek 14
1. Vysílající stát má právo používat v přijímajícím státě
svou státní
vlajku a státní znak v souladu s ustanovením tohoto
článku.
2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena a
státní znak umístěn na budově konzulárního úřadu a na jeho vchodu,
na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních
prostředcích, jestliže se jich užívá ke služebním účelům.
3. Při výkonu práva daného tímto článkem bude se přihlížet
k zákonům, předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.
- 7 -
Článek 15
1. Vysílající stát může v souladu s právními předpisy přijí-
majícího státu najímat, nabývat do vlastnictví nebo užívat
v jakékoli formě stanovené těmito právními předpisy pozemky, bu-
dovy nebo části budov pro potřeby konzulárního úřadu nebo
pro ubytování členů konzulárního úřadu, kteří jsou občany vysí-
lajícího státu.
2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu při získává-
ní pozemků a budov nebo částí budov pro účely uvedené v odstavci 1
veškerou potřebnou pomoc.
3. vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat právní
předpisy o výstavbě a územním plánování nebo jiná omezení vztahu-
jící se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo části
budov nacházejí.
Článek 16
1. Místnosti konzulárního úřadu jsou nedotknutelné. Orgány
přijímajícího státu do nich nesmí vstoupit bez svolení vedoucího
konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise vysílajícího
státu nebo osoby pověřené některým z nich.
2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechna
vhodná opatření k ochraně místností konzulárního úřadu před vnik-
nutím nebo poškozením a k zabránění jakémukoli rušení klidu kon-
zuláního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.
3. Místnosti konzulárního úřadu, jejich zařízení a jiný ma-
jetek v nich nemohou být předmětem prohlídky, rekvizice, zabavení
nebo exekuce.
Článek 17
Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy nedotknutelné, ať
se nalézají kdekoli. V konzulárních archívech nelze ukládat doku-
menty osobní povahy.
- 8 -
Článek 18
1. vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen
od všech daní, dávek a poplatků:
a/ z pozemků, budov a částí budov používaných ke konzulárním
účelům nebo jako obydlí členů konzulárního úřadu, jestliže
jsou ve vlastnictví vysílajícího státu nebo jsou-li jeho
jménem najaty:
b/ ze smluv a listin, které se týkají nabytí nemovitostí, uvede-
ných v odstavci 1, písmeno a/;
c/ z výkonu konzulárních funkcí, včetně vybírání konzulárních
poplatků a dávek.
2. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobozen
od všech daní, dávek a poplatků z movitého majetku, který je
ve vlastnictví, vysílajícího státu nebo který se nachází v jeho
držení nebo užívání, a který je určen výhradně ke konzulárním
účelům.
3. Osvobození stanovené v tomto článku se nevztahuje na po-
platky a dávky za prokázané služby.
Článek 19
1. Konzulární úředníci a jejich rodinní příslušníci, kteří
nejsou občany přijímajícího státu ani v něm nemají trvalé byd-
liště, nepodléhají trestní, občanskoprávní a správní jurisdikci
přijímajícího státu,
2. Konzulární zaměstnanci nepodléhají trestní, občansko-
právní a správní jurisdikci přijímajícího státu, pokud jde o vý-
kon jejich úředních funkcí.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na občansko-
právní řízení:
a/ vyplývající ze smluv, které konzulární úředník nebo zaměstna-
nec neuzavřel v zastoupení vysílajícího státu;
b/ týkající se dědictví, kde konzulární úředník nebo konzulární
zaměstnanec nevystupuje za vysílající stát, ale jako soukromá
osoby;
- 9 -
c/ týkající se odpovědnosti za škodu způsobenou v přijímajícím
státě třetím osobám při provozu vozidla, lodi nebo letadla:
d/ týkající se jakékoli soukromé nebo obchodní činnosti, kterou
konzulární úředník nebo zaměstnanec vykonává v přijímajícím
státě vedle svých úředních funkcí.
4. Přijímající stát bez odkladu uvědomí vedoucího konzu-
lárního úřadu v případech, kdy je konzulární zaměstnanec zadr-
žen, vzat do vazby nebo kdy je proti němu zahájeno trestní stí-
hání.
Článek 20
1. Členova konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se.
dostavili jako svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. Konzu-
lární zaměstnanci nemohou, s výjimkou případů uvedených v od-
stavci 4 tohoto článku, odmítnout podat svědectví. Odmítne-li
konzulární úředník podat svědectví, nesmí vůči němu být uplatně-
no žádné donucovací opatření nebo jiné sankce.
2. Příslušná ustanovení odstavce 1 týkající se konzulárních
úředníků a konzulárních zaměstnanců se použijí obdobně na jejich
rodinné příslušníky.
3. Orgán požadující svědectví musí dbát o to, aby neomezo-
val konzulárního úředníka při výkonu jeho funkcí. Kdykoli je
to možné, může přijmout svědectví v jeho rezidenci nebo na kon-
zulárním úřadě nebo přijmout od něho svědectví v písemné formě.
4. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci
nemají povinnost podávat svědectví o skutečnostech spojených
s výkonem jejich funkcí nebo předkládat úřední korespondenci
a dokumentaci týkající se těchto skutečností. Jsou rovněž
oprávněni odmítnout podat posudek jako znalci vnitrostátního
práva vysílajícího státu.
Článek 21
1. Vysílající stát se může u člena konzulárního, úřadu vzdát
výsad a imunit uvedených v článcích 19 a 20.
- 10 -
2. Vzdání se výsad a imunit musí být, s výjimkou ustanove-
ní odstavce 3 tohoto článku, ve všech případech výslovné a nůší
být sděleno přijímajícímu státu písemné.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec
sahají řízení ve věci, v níž požíval vynětí' z jurisdikce podle
článku 19, nemaže se dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde
o žaloby navzájem souvisící přímo s hlavní žalobou,
4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanských nebo
správních neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o exe-
kuční výkon rozsudku i této imunity je nutno se vzdát zvlášť.
Článek 22
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního úřadu a jejich
rodinné příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti od všech
osobních služeb, veřejných služeb jakéhokoli druhu a od vojen-
ských povinností, jako jsou rekvizice, vojenské kontribuce a uby-
tování vojska.
Článek 23
1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a jejich ro-
dinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou vy-
ňati ze všech povinností uložených zákony a předpisy přijímají-
cího státu, pokud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu,
pracovní povolení a jiné formality, které se obecně vztahují
na cizince.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují
na konzulární zaměstnance, kteří nejsou státními příslušníky vy-
sílajícího státu nebo vykonávají soukromou výdělečnou činnost
v přijímajícím státě, ani na jejich rodinné příslušníky.
Článek 24
1. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci
žijící s nimi ve společné domácnosti jsou vyňati z ustanovení
o sociálním zabezpečení, která popřípadě platí v přijímajícím
- 11 -
státě, pokud jde o služby, které vykonávají pro vysílající
stát.
2. Vynětí stanovené v odstavci 1 tohoto článku nebrání do-
brovolné účasti na systému sociálního zabezpečení přijímajícího
státu za předpokladu, že účast na něm je přijímajícím státem
dovolena.
Článek 25
Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich, rodin-
ní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobo-
zení ode všech daní a poplatků, ať osobních nebo věcných, celo-
státních, oblastních a místních s výjimkou:
a/ nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty v ceně zboží nebo
služeb;
b/ daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na Území přijímají-
cího státu s výhradou ustanovení článku 18;
c/ dědických poplatků, a poplatků z převodu majetku vybíraných
přijímajícím státem, s výhradou ustanovení pod písmenem b/
článku 27;
d/ daní a poplatků ze soukromých příjmů všeho druhu, které pochá-
zejí z přijímajícího státu, včetně zisků pocházejících z pře-
vodu majetkových hodnotí;
e/ daní a poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;
f/ registračních, soudních, hypotečních a kolkových poplatků,
s výhradou ustanovení
článku 18.
Článek 26
1. Přijímající stát v souladu s platnými zákony a předpisy
povolí dovoz a poskytne osvobození ode všech celních dávek, daní
a ostatních poplatků kromě poplatků za skladování, přepravu a po-
dobné služby:
a/ u předmětů, včetně automobilů, určených pro úřední potřebu kon-
zulárního úřadu;
- 12 -
b/ u předmětů určených pro osobní potřebu konzulárních úředníků
a jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve společné
domácnosti, včetně předmětů určených pro jejich počáteční
zařízení. Spotřební předměty nesmějí přesáhnout množství nut-
né pro přímou spotřebu příslušných osob.
2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a osvobození uve-
dených v odstavci 1 tohoto článku, jde-li o předměty dovezené
při jejich nástupu do úřadu.
3. Osobní spoluzavazadla konzulárních úředníků a jejich ro-
dinných příslušníků žijících s nimi ve společné domácnosti jsou
osvobozena od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v pří-
padě, že, jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty
než uvedené pod písmenem b/ odstavce 1 tohoto článku nebo předmě-
ty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán zákony a předpisy přijí-
majícího státu, nebo na které se vztahují jeho zákony a předpisy
o karanténě. Tato prohlídka může být provedena pouze v přítom-
nosti konzulárního úředníka nebo jeho rodinného příslušníka.
Článek 27
V případě úmrtí člena konzulárního úřadu nebo jeho rodinné-
ho příslušníka žijícího s ním ve společné domácnosti přijímající
stát:
a/ povolí vývoz movitého majetku zesnulého s výjimkou majetku,
který byl získán v přijímajícím státě a jehož vývoz je zaká-
zán v době jeho úmrtí,
b/ nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní dědické po-
platky ani poplatky z převodu majetku, jde-li o movitý maje-
tek, který byl na území přijímajícího státu pouze v důsledku
pobytu zesnulého v tomto státě jako člena konzulárního úřadu
nebo rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu.
Článek 28
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svobodu spojení
konzulárního úřadu pro všechny úřední účely. Při spojení s vládou,