- 10-
Článek 25
1. Vysílající stát se může u člena konzulárního úřadu vzdát výsad a
imunit uvedených v článku 21 a 22 této Úmluvy.
2. Vzdání se výsad a imunit musí být, s výjimkou ustanovení odstavce
3 tohoto článku, vždy výslovné a musí být přijímajícímu státu sděleno pí-
semně.
3. Jestliže člen konzulárního úřadu zahájí řízení ve věci, v níž požívá
vynětí z jurisdikce podle článku 21, odstavec 1 této Úmluvy, nemůže se
dovolávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o žalobu navzájem souvisící s hlav-
ní žalobou.
4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanských nebo správních
neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o exekuční výkon rozsudku;
této imunity je nutno se vzdát zvlášť.
Článek 26
Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi
ve společné domácnosti jsou osvobozeni v přijímajícím státě od všech ve-
řejných služeb a od jakýchkoli vojenských povinností, osobních služeb
jakékoli povahy a kontribucí, které by je mohly nahrazovat.
Článek 27
1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci a Členové jejich rodin
žijící s nimi ve společné domácnosti jsou vyňati ze všech povinností ulože-
ných zákony a předpisy přijímajícího státu, pokud jde o registraci cizinců,
povolení k pobytu, pracovní povolení a jiné formality, které se obecně vzta-
hují na cizince.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahují na konzulární
zaměstnance, kteří mají trvalé bydliště v přijímajícím státě nebo tam vyko-
návají soukromou výdělečnou Činnost, ani na jejich rodinné příslušníky.
Článek 28
1. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku jsou Členové konzu-
lárního úřadu, pokud jde o služby, které vykonávají pro vysílající stát,
a jejich rodinní příslušníci Žijící s nimi ve společné domácnosti vyňati
z ustanovení o sociálním zabezpečení, která popřípadě platí v přijímajícím
státě.
- 11 -
2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku se vztahuje také na čle-
ny soukromého personálu, kteří jsou výlučně zaměstnáni u členů konzulár-
ního úřadu, a to za podmínky:
a/ že nejsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo v něm nejsou
trvale usedlí,
b/ že se na ně vztahují předpisy o sociálním zabezpečení platné ve vysíla-
jícím nebo ve třetím státě.
3. Členové konzulárního úřadu zaměstnávající osoby, na které se ne-
vztahuje vynětí uvedené v odstavci 2 tohoto článku, musí plnit povinnosti,
které ukládají zaměstnavatelům ustanovení o sociálním zabezpečení přijí-
majícího státu.
4. Vynětí stanovené v odstavci 1 a 2 tohoto článku nebrání dobrovolné
účasti na systému sociálního zabezpečení přijímajícího státu za předpokla-
du, že účast na něm je tímto státem dovolena.
Článek 29
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci a jejich rodinní přísluš-
níci žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozeni od všech daní a
poplatků, ať osobních nebo věcných, celostátních, oblastních a místních
s výjimkou:
a/ nepřímých daní, jež bývají obvykle zahrnuty v ceně zboží nebo služeb;
b/ daní a poplatků ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího státu
s výhradou ustanovení článku 20 této Úmluvy;
c/ dědických poplatků a poplatků z převodu majetku vybíraných přijímajícím
státem s výhradou ustanovení odstavce b/ článku 32 této Úmluvy;
d/ daní a poplatků ze soukromých příjmů všeho druhu, které pocházejí z při-
jímajícího státu včetně zisků pocházejících z převodu majetkových hodnot;
e/ daní a poplatků vybíraných za poskytování zvláštních služeb;
f/ registračních, soudních, hypotečních a kolkových poplatků, s výhradou
ustanovení článku 20 této Úmluvy.
2. Členové služebního personálu, kteří jsou státními příslušníky vy-
sílajícího státu, jsou osvobozeni od daní a poplatků ze mzdy, kterou pobí-
rají za svou úřední
činnost.
3. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměstnávají osoby, jejichž pla-
ty nebo mzdy jsou podrobeny dani z příjmů v přijímajícím státě, musí plnit
povinnosti, které zákony a předpisy tohoto státu ukládají, pokud jde o vy-
bírání daně z příjmů.
- 12 -
Článek 30
1. Přijímající stát v souladu se zákony a předpisy, které múze vydat,
povolí dovoz a poskytne osvobození od všech celních dávek, daní a ostatních
poplatků u předmětů určených:
a/ pro úřední potřebu konzulárního úřadu;
b/ pro osobní potřebu konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků
žijících s nimi ve společné domácností, včetně předmětů určených pro
jejich počáteční zařízení. Spotřební předměty nesmějí přesáhnout množství
nutné pro přímou spotřebu příslušných osob. Uznané osvobození se netý-
ká poplatků za skladování a přepravu a za výlohy týkající se podobných
služeb.
2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a osvobození uvedených pod
písmenem b/ odstavce 1 tohoto článku, jde-li o předměty dovezené při jejich
nástupu do úřadu.
3. Osobní spolu zavazadla konzulárních úředníků a jejich rodinných přísluš-
níků žijících s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozena od celní prohlídky.
Mohou být prohlédnuta: pouze v případě,
že jsou vážné důvody k domněnce, že
obsahují jiné předměty než uvedené pod písmenem b/ odstavce 1 tohoto článku
nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoj je zakázán zákony a předpisy přijí-
majícího státu nebo na které se vztahují jeho zákony a předpisy o karanténě.
Tato prohlídka může být provedena pouze v přítomnosti konzulárního úřední-
ka nebo jeho rodinného příslušníka.
Článek 31
1. Konzulární úřad může vybírat na území přijímajícího státu poplatky
a dávky stanovené zákony a předpisy vysílajícího státu za konzulární úkony.
2. Částky vybrané ve formě poplatků a dávek uvedených v odstavci 1
tohoto článku jsou osvobozeny od všech daní a dávek v přijímajícím státě.
Článek 32
V případě úmrtí člena konzulárního úřadu nebo člena jeho rodiny žijí-
cího s ním ve společné domácnosti přijímající stát:
a/ povolí vývoz movitého majetku zesnulého s výjimkou majetku, který byl
získán
v přijímájícím státě a jehož vývoz je v době jeho úmrtí zakázán;
b/ nebude vybírat celostátní, oblastní nebo místní dědické poplatky ani
poplatky z převodu majetku, jde-li o movitý majetek, který byl na území
přijímajícího státu pouze proto, že zesnulý byl v tomto státě jako
člen
konzulárního úřadu nebo rodinný příslušník člena konzulárního úřadu.
- 13 -
Článek 33
1. Přijímající stát povolí a bude chránit pro všechny úřední účely
svobodu spojení konzulárních úřadů vysílajícího státu s vládou, diploma-
tickými misemi a ostatními konzulárními úřady tohoto státu, ať jsou v při-
jímajícím státě nebo v dalších státech. Za tím účelem mohou konzulární
úřady používat všech vhodných spojovacích prostředků, včetně diplomatických
nebo konzulárních kurýrů, diplomatických nebo konzulárních zavazadel a ne-
šifrovaných nebo šifrovaných zpráv. Rádiovou vysílací stanici může vsak
konzulární úřad zřídit a používat pouze se souhlasem přijímajícího státu.
2. Úřední korespondence konzulárního úřadu je nedotknutelná.
3. Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno ani zadrženo. Jestliže
však příslušné orgány přijímajícího státu mají vážné důvody se domnívat,
že zavazadlo obsahuje něco jiného než úřední korespondenci nebo dokumenty
nebo předměty uvedené v odstavci 4 tohoto článku, mohou žádat, aby za-
vazadlo bylo otevřeno v jejich přítomnosti odpovědným zástupcem vysílají-
cího státu. Jestliže orgány vysílajícího státu takovou žádost odmítnou, bude
zavazadlo vráceno na místo odkud pochází.
4. Konzulární zavazadlo, ať je tvoří jedna nebo více zásilek, musí být
zapečetěno a opatřeno zřetelným vnějším označením své povahy; může obsa-
hovat pouze úřední korespondenci nebo dokumenty a předměty určené výlučně
k činnosti konzulárního úřadu.
5. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou označující jeho
postavení a uvádějící počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo. Konzu-
lární kurýr nemůže být občan přijímajícího státu, ani nesmí mít v přijíma-
jícím státě trvalé bydliště. Při výkonu svých funkcí kurýr požívá ochrany
přijímajícího státu. Požívá osobní nedotknutelnosti a nesmí týt zadržen
ani podroben jakékoliv formě uvěznění nebo omezení své osobní svobody.
6. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánovi lodi nebo civilní-
ho letadla přistávajícího na dovoleném vstupním letišti. Kapitán musí být
vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární zava-
zadlo, nebude však považován za konzulárního kurýra. Po projednání
s příslušnými místními orgány může konzulární úřad poslat jednoho ze svých
členů, aby uvedené zavazadlo převzal přímo a volně od kapitána lodě nebo
letadla nebo mu je odevzdal.
Článek 34
S výhradou zákonů a předpisů přijímajícího státu týkajících se oblastí,
do nichž je vstup zakázán nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti nebo
veřejného zájmu, přijímající stát zajistí svobodu pohybu na svém území
čle-
nům konzulárního úřadu.
- 14 -
Článek 35
1. Členové konzulárního úřadu požívají výsad a imunit uvedených
v této Úmluvě od doby svého vstupu na území přijímajícího státu za účelem
převzetí svého úřadu nebo, pokud již jsou na jeho území, od doby, kdy se
ujmou svých povinností na konzulárním úřadě.
2. Rodinní příslušníci členů konzulárního úřadu, na něž se vztahují
výsady podle této Úmluvy, požívají těchto výsad za následujících podmínek:
a/ od okamžiku, kdy člen konzulárního úřadu začíná požívat výsad a imunit
podle odstavce 1 tohoto článku;
b/ od okamžiku svého vstupu na území přijímajícího státu, pokud na toto
území vstoupili později než v době uvedené pod písmenem a/ tohoto
odstavce;
c/ od doby, kdy se stali rodinnými příslušníky člena konzulárního úřadu,
pokud se tak stalo později než v době uvedené pod písmeny a/ a b/ tohoto
odstavce.
3. Jestliže činnost člena konzulárního úřadu končí, výsady a imunity
tohoto člena a jeho rodinných příslušníků skončí v době, kdy dotyčná osoba
opouští území přijímajícího státu nebo po uplynutí rozumné lhůty, která jí
byla za tím účelem stanovena.
Imunity a výsady konzulárních zaměstnanců nebo členů služebního per-
sonálu, kteří jsou občany přijímajícího státu nebo v něm mají trvalé bydliště,
skončí v době, kdy dotyčná osoba ztrácí své postavení konzulárního zaměst-
nance nebo člena služebního personálu.
4. Výsady přiznané rodinným příslušníkům konci rovněž v době, kdy
tyto osoby přestávají být rodinnými příslušníky
člena konzulárního úřadu.
Nicméně vsak jestliže tyto osoby prohlásí, že mají v úmyslu opustit
v rozumné lhůtě území přijímajícího státu, jejich výsady potrvají až do
jejich odchodu.
5. V případě smrti člena konzulárního úřadu budou jeho rodinní přísluš-
níci požívat výsad přiznaných touto Úmluvou do doby, kdy opustí území při-
jímajícího státu nebo kdy uplyne rozumná lhůta, která jim bude za tím účelem
stanovena.
6. Členové soukromého personálu požívají práv a výhod, které jsou
jim přiznány touto Úmluvou, po dobu svého zaměstnání v tomto postavení.
7. Pokud jde o činnost prováděnou členy konzulárního úřadu v souvis-
losti s výkonem jejich úředních funkcí, vynětí z jurisdikce trvá neomezeně.
- 15 -
Článek 36
1. Všechny osoby požívající těchto výsad a imunit jsou povinny, bez
újmy na těchto výsadách a imunitách, dodržovat zákony a předpisy při-
jímajícího státu a nevměšovat se do vnitřních záležitostí tohoto státu.
2. Výhod, výsad a imunit členů konzulárního úřadu se bude užívat jen
k plnění jejich úředních funkcí.
3. Konzulární místnosti nebudou užívány způsobem neslučitelným s výko-
nem konzulárních funkcí.
Článek 37
Všechny dopravní prostředky, jichž je vysílající stát vlastníkem a kte-
ré jsou užívány konzulárními úřady, jakož i všechny dopravní prostředky,
které patří
členům konzulárního úřadu nebo jejich rodinným příslušníkům,
musí být pojištěny proti škodám způsobeným třetím osobám.
Hlava 3
Konzulární funkce
Článek 38
1. Konzulární funkce jsou vykonávány s cílem:
a/ chránit práva a zájmy vysílajícího státu a jeho občanů v přijímacím státe;
b/ napomáhat rozvoji obchodních, hospodářských, vědeckých, kulturních
a turistických styků mezi vysílajícím státem a přijímajícím státem;
c/ zjišťovat všemi zákonnými prostředky podmínky a vývoj obchodního, hos-
podářského, kulturního, vědeckého a turistického života přijímajícího
státu;
d/ podporovat přátelské styky mezi oběma státy;
e/ poskytovat pomoc a podporu občanům vysílajícího státu.
2. Ustanovení této Úmluvy týkající se občanů vysílajícího státu se budou
vztahovat, pokud to bude možné, na právnické osoby mající podle právního
řádu vysílajícího státu jeho státní příslušnost.
- 16 -
Článek 39
1. Konzulární funkce jsou prováděny konzulárními úředníky vysílajícího
státu,
2. Diplomatičtí zástupci diplomatické mise vysílajícího státu mohou
v přijímajícím státě rovněž přechodně vykonávat konzulární funkce na kon-
zulárním úřade vysílajícího státu. V tomto případe budou respektována je-
jich práva a povinnosti diplomatických zástupců.
3. Konzulární funkce se provádějí v konzulárním obvodě. Ve výjimečných
případech lže po předběžném souhlasu přijímajícího státu vykonávat konzu-
lární funkce mimo konzulární obvod.
4. Konzulární funkce stanovené v této Úmluvě se vykonávají v souladu se
zákony přijímajícího státu a v rozsahu, v jakém to připouští mezinárodní
právo.
Článek 40
Konzulární úředník se může při výkonu konzulárních funkcí podle této
Úmluvy obracet na:
a/ příslušné místní orgány konzulárního obvodu,
b/ ústřední orgány přijímajícího státu, je-li to dovoleno zákony, předpisy
a zvyklostmi přijímajícího státu nebo mezinárodními dohodami upravují-
cími tuto otázku.
Článek 41
1. Konzulární úředník je oprávněn registrovat občany vysílajícího stá-
tu, kteří mají bydliště nebo sídlo v jeho konzulárním obvode.
2. Registrace provedená konzulárním úředníkem nezbavuje občany povin-
nosti zachovávat právní řád a předpisy přijímajícího státu týkající se poby-
tu cizinců.
Článek 42
1. Konzulární úředník je oprávněn s podmínkou zachovávání zákonů a před-
pisů přijímajícího státu zastupovat občany vysílajícího státu nebo činit
opatření k zajištění jejich náležitého zastoupení před soudy nebo jinými or-
gány přijímajícího státu, jestliže pro nepřítomnost nebo z jiných důvodů,
nejsou s to hájit včas svá práva a zájmy.
2. Zastupování podle odstavce 1 tohoto článku konci, jakmile zastupova-
né osoby jmenují svého zmocněnce nebo si samy zajistí ochranu svých práv
a zájmů.
-17-
Článek 43
1. Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy vy-
sílajícího státu vydávat, obnovovat, prodlužovat, rušit, odnímat a zadržo-
vat pasy a jiné cestovní doklady občanů vysílajícího státu.
2. Je oprávněn vydávat a rušit příslušná víza osobám, které si přejí
cestovat do vysílajícího státu.
Článek 44
1. Konzulární úředník má právo registrovat narození a úmrtí občanů vy-
sílajícího státu a vydávat příslušné doklady; Tato ustanovení nezbavují oso-
by, jichž se to týká, povinnosti podat hlášení předepsané zákonodárstvím
přijímajícího státu.
2. Konzulární úředník má právo uzavírat manželství mezi občany vysíla-
jícího státu a vydávat o tom příslušná potvrzení a opisy. Konzulární úředník
a osoby, jichž se to týká, o tom zpraví bezodkladné příslušné orgány přijí-
majícího státu.
3. V případě úmrtí občana vysílajícího státu na území přijímajícího státu
budou příslušné orgány přijímajícího státu, jakmile se o tom dovědí, neprod-
leně informovat konzulární úřad.
Článek 45
1. V rozsahu, v jakém to připouští zákonodárství přijímajícího státu,
může konzulární úředník
činit kroky u příslušných úřadů tohoto státu v pří-
padech, kdy se ustanovuje nebo je třeba ustanovit poručníka nebo opatrov-
níka pro občany vysílajícího státu. Může rovněž navrhovat příslušným úřa-
dům přijímajícího státu osoby, které mohou být pověřeny funkcí poručníka
nebo opatrovníka.
2. Příslušné orgány přijímajícího, státu, jakmile se dovědí o případech,
kdy je nutné jmenovat poručníka nebo opatrovníka pro občana vysílajícího
státu, budou bez prodlení informovat konzulárního úředníka.
Článek 46
1. Pokud právní řád přijímajícího státu tomu nebrání, konzulární úřed-
ník může vykonávat ve svém konzulárním obvodu a na žádost svých občanů
tyto úkony:
a/ přijímat, sepisovat a osvědčovat dokumenty s prohlášeními občanů vy-
sílajícího státu;
- 18 -
b/ přijímat, sepisovat a osvědčovat listiny a smlouvy občanů vysílajícího
státu, které mají mít účinky mimo území přijímajícího státu, pokud se
netýkají nemovitostí nacházejících se na území tohoto státu nebo věc-
ných práv k těmto nemovitostem;
c/ legalizovat podpisy občana vysílajícího státu na listinách, jakož i pod-
pisy soudních orgánů nebo jiných orgánů vysílajícího státu nebo přijí-
majícího státu na listinách, které tyto orgány vystavují;
d/ legalizovat opisy, překlady nebo výpisy ze všech listin;
e/ přijímat do úschovy listiny, peněžní částky, cenné předměty a jiný ma-
jetek patřící občanům vysílajícího státu nebo jim určené. Tyto uložené
předměty nepožívají imunity stanovené v článku 19 této Úmluvy a mohou
být vyvezeny z přijímajícího státu pouze v souladu s právním řádem
tohoto státu.
2. Listiny uvedené v odstavci 1 tohoto článku mají v přijímajícím stá-
tě stejnou právní účinnost a důkazní sílu jako listiny potvrzené, legalizo-
váné nebo ověřené soudními orgány nebo jinými příslušnými orgány tohoto
státu.
Článek 47
1. Jestliže dědic, oprávněný účastník nebo odkazovník, jemuž má při-
padnout dědictví projednávané na území přijímajícího státu, je příslušníkem
vysílajícího státu, příslušný orgán přijímajícího státu o tom bezodkladně
uvědomí konzulární úřad vysílajícího státu; toto sdělení se však nepodává,
jestliže dotyčná osoba nesídlí nebo není zákonně zastupována na území při-
jímajícího státu.
2. Příslušný orgán přijímajícího státu oznámí bezodkladně, je-li o to
požádán, konzulárnímu úřadu vysílajícího státu opatření učiněná k zajiště-
ní a správě dědického majetku zanechaného na území přijímajícího státu
zesnulým občanem vysílajícího státu.
Konzulární úřad vysílajícího státu může požádat příslušný orgán při-
jímajícího státu, aby přijal bezodkladná opatření, pokud tak již neučinil
dříve, nezbytná k zajištění a správě dědického majetku zanechaného v tom-
to státě zesnulým občanem vysílajícího státu.
Při zajišťování opatření podle předešlého podstavce mohou konzu-
lární úředníci poskytnout pomoc přímo nebo prostřednictvím zástupce.
Mohou zejména:
a/ dbát, aby byla respektována dědická práva občanů vysílajícího státu;
b/ dbát, aby byly převedeny občanům vysílajícího státu všechny peněžní.
Částky, cenností a ostatní movitý majetek vyplývající z jejich dědických
- 19 -
nároků na území přijímajícího státu. Tento převod bude proveden
v souladu se zákony přijímajícího státu.
3. Jestliže po splnění všech formalit týkajících se dědictví nalézají-
cího se na území přijímajícího státu, movitosti tvořící obsah dědictví nebo
výtěžek z prodeje movitostí nebo nemovitostí přísluší dědici, oprávněnému
účastníku nebo odkazovníku, kteří jsou občany vysílajícího státu a nemají
na území přijímajícího státu trvalé bydliště, formálně se dědického řízení
neúčastnili nebo nestanovili zmocněnce, zmíněný majetek nebo výtěžek z je-
ho prodeje bude odevzdán konzulárnímu úřadu vysílajícího státu k převodu
tomuto dědici, oprávněnému účastníku nebo odkazovníku za podmínky, že:
a/ příslušné orgány povolily předání majetku nebo výtěžku z jeho prodeje;
b/ všechny dluhy lpící na dědictví, přihlášené ve lhůtě předepsané právní-
mi předpisy přijímajícího státu, byly zaplaceny nebo zajištěny;
c/ je prokázána způsobilost dědiců, oprávněných účastníků nebo odkazov-
níků;
d/ dědické poplatky byly zaplaceny nebo zajištěny.
4. V případě, že občan vysílajícího státu se nachází dočasně na území
přijímajícího státu a na tomto území zemře, osobní svršky a peněžní částky,
které zesnulý zanechal a které nebyly vyžádány přítomným dědicem, budou
prozatímně bez dalších formalit předány do úschovy konzulárnímu úřadu vy-
sílajícího státu, přičemž se pro správní nebo soudní orgány vyhrazuje právo
na převzetí těchto věcí v zájmu spravedlnosti.
Konzulární úřad musí. tyto osobní svršky a peněžní částky předat orgá-
nu přijímajícího státu pověřenému jejich správou nebo likvidací. Konzulár-
ní úřad musí dbát zákonodárství přijímajícího státu o vývozu svršků a pře-
vodu peněžních částek.
5. Ve věcech dědických platí rovněž ustanovení článku 42 této Úmluvy.
Článek 48
1. Konzulární úředník má ve svém konzulárním obvodu právo na spoje-
ní s občany vysílajícího státu, má právo je navštěvovat, radit jim, a je-li
to nutné, činit opatření k zajištění právní pomoci a jejích právního zastupová-
ní.
Občané vysílajícího státu mají volnost spojení s konzulárními úředníky
a přístupu k nim.
2. Příslušné orgány přijímajícího státu musí bez prodlení nejpozději
však do deseti dnů informovat konzulární úřad vysílajícího státu o případech,
kdy v jeho konzulárním obvodu je občan tohoto státu vzat do vazby nebo kdy
je jeho osobní svoboda jakoukoli jinou formou omezena.
- 20 -
3. Konzulární úředník má právo přijímat dopisy nebo jakákoli jiná
sdělení od občana vysílajícího státu, který byl vzat do vazby nebo jehož
osobní svoboda byla jakoukoli jinou formou omezena, a s výhradou výslov-
ného odmítnutí osoby, jíž se to týká, ho navštěvovat a být s ním. ve spoje-
ní.
Výkon těchto práv nemůže být odložen orgány přijímajícího státu
na dobu delší patnácti dnů, počínaje datem sdělení uvedeného v odstavci
2 tohoto článku.
4. Práva uvedená v odstavci 3 tohoto článku budou prováděna v sou-
ladu s prováděcími nařízeními zákonů a předpisů přijímajícího státu týka-
jícími se návštěv a styku s osobami ve vazbě.
5. Příslušné orgány přijímajícího státu musí informovat občana vysí-
lajícího státu, který je ve vazbě nebo jehož osobní svoboda byla jakoukoli
jinou formou omezena, o možnostech, spojení, které má ve smyslu tohoto
článku.
Článek 49
1. Konzulární úředníci jsou oprávněni poskytovat pomoc lodím plují-
cím pod vlajkou vysílajícího státu, které připlouvají do přístavu nebo kte-
ré se nacházejí v přístavu jejich konzulárního obvodu.
2. Kapitán nebo kterýkoli člen posádky může přijít na konzulární úřad
v konzulárním obvodu, v němž se nachází přístav. Může tak činit v souladu
s právními předpisy týkajícími se- režimu přístavu a vstupu cizinců do země.
3. Pokud to zákonodárství vysílajícího státu dovoluje, mohou konzu-
lární úředníci vejít ve styk s posádkou lodí plujících pod vlajkou vysílající-
ho státu, jakmile je lodím povolen volný styk s pobřežím, navštěvovat je,
kontrolovat a vidovat lodní doklady a doklady týkající se nákladu a vůbec
zajistit na těchto lodích uplatňování zákonů vysílajícího státu o plavbě.
Bez újmy na pravomoci příslušných orgánů přijímajícího státu, mohou konzulár-
ní úředníci rovněž vyšetřovat všechny nehody, k nimž došlo v době plavby
na palubě lodi vysílajícího státu, vyslechnout kapitána a každého člena posád-
ky, přijímat prohlášení o cestě a místě určení, a pokud je to zákonodárstvím
vysílajícího státu
povoleno, řešit spory všeho druhu mezi kapitánem a ostat-
ními členy
posádky, činit opatření k přijetí kapitána nebo kteréhokoli člena
posádky do nemocničního léčení nebo k návratu do vlasti, usnadnit příjezd
nebo odjezd lodi a její pobyt v přístavu.
4. Orgány přijímajícího státu se nevměšují do žádné události na palu-
bě lodi s výjimkou nepokojů, které by mohly porušit klid a veřejný pořádek
na zemi nebo v přístavu, způsobit újmu na zdraví nebo ohrozit veřejnou
bezpečnost, bezpečnost lodi, nebo nepokojů, jichž se zúčastnily osoby,
které nejsou členy posádky.