FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1980
III. volební období
88
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické
republiky k souhlasu Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou
republikou a Tuniskou republikou, podepsaná v Tunisu dne 12. dubna 1979
Návrh schvalovacího usnesení;
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou
mezi Československou socialistickou republikou a
Tuniskou republikou, podepsanou v Tunisu dne
12. dubna 1979.
Důvodová zpráva
Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a
Tuniskou republikou, která je předkládána Federálnímu shromáždění ČSSR,
byla podepsána 12. dubna 1979 za návštěvy ministra zahraničních věcí ČSSR
B. Chňoupka v Tunisku. Konzulární styky, jejichž úprava je zakotvena v úmlu-
vě, tvoří významnou oblast vztahů mezi státy. Představují jednu z nejstarších
forem vzájemné spolupráce mezi státy, jelikož umožňují účinně chránit práva
a zájmy vysílajícího státu, jeho občanů a právnických osob, což představuje
významný přínos v růstu jistoty a stability ve vzájemných vztazích.
Ochrana a zabezpečování politických, hospodářských a jiných zájmů vy-
sílajícího státu má z vlast velký význam ve vztazích mezi těmi státy, jejichž
vzájemné styky jsou jak v politické, tak v hospodářské, ale i v jiných oblastech
široké a jejichž další rozvoj vyžaduje vytvoření bezpečného právního základu.
Ve vzájemných vztazích mezi ČSSR a Tuniskem se zejména v posledních letech
projevuje významný rozvoj styků v oblasti politické, hospodářské, vědecko-
výzkumné spolupráce, ale i na úseku kultury a školství. Podnětem k dalšímu
rozvoji těchto styků byla jak návštěva bývalého tuniského ministra zahranič-
ních věcí v ČSSR v roce 1977, tak návštěva ministra zahraničních věcí ČSSR
v Tunisku v dubnu 1979.
Základem ekonomických styků mezi oběma zeměmi je obchodní dohoda
z roku 1973. Obchodní výměna ČSSR s Tuniskem činila v roce 1978 14, 8 mi-
lionů US dolarů. Hlavními položkami čs. vývozu jsou stavební a silniční
stroje, dopravní prostředky, sušené mléko, ploché sklo, v menší míře zdra-
votnická technika, textilní stroje, autobusy, sanitní vozy, účelové vozy a
osobní automobily. Hlavními položkami našeho dovozu jsou fosfáty a kyselina
fosforečná.
V Tunisku v současné době působí více než 60 čs. expertů, převážně
lékařů, pedagogů, techniků, inženýrů a geologů. Kulturní a školské styky
mezi oběma zeměmi zaznamenaly v posledních letech výrazný vzestup. ČSSR
se účastní řady mezinárodních kulturních akcí v Tunisku, přijímá stipen-
disty, stážisty a odborníky z oblasti kultury, školství a vědy. Rozvinuly se
první kontakty mezi spisovatelskými svazy.
S ohledem na šíři a všestranný charakter spolupráce mezi ČSSR a
Tuniskem vyžádala si oblast konzulárních styků dvoustrannou smluvní úpra-
vu. Pravidla mezinárodního práva upravující konzulární otázky, resp. posta-
vení a činnost konzulárních úřadů a jejich členů, tvoří v mezinárodním prá-
vu ucelený a propracovaný systém tzv. konzulárního práva, jež se od roku
1963 opírá o mnohostrannou smluvní úpravu, kterou vypracovala Vídenská
konference OSN o konzulárních stycích. Vídenská úmluva z roku 1963 nejen
kodifikovala dosavadní platné obyčejové právo, ale současné v mnoha smě-
rech jeho ustanovení pokrokově rozvinula. Přes svůj celkově pozitivní pří-
nos však představuje v některých bodech jen rámcovou úpravu a nevyhovuje
specifickým požadavkům, jež jsou na konzulární činnost ve dvoustranných
vztazích kladeny. Sama v článku 73 předvídá, že bude doplněna a dále roz-
vinuta cestou sjednávání dvoustranných konzulárních úmluv.
-2-
Konzulární úmluva mezi ČSSR a Tuniskem vychází z ustanovení mnoho-
stranné Vídenské úmluvy o konzulárních stycích z roku 1963, jíž jsou obě
smluvní strany vázány, a dále tato ustanovení rozvíjí a doplňuje.
Text konzulární úmluvy je v meritorní části členěn do 3 hlav, v nichž
jsou upraveny otázky provádění konzulárních styků /hlava 1/, výhody, vý-
sady a imunity konzulárních úřadů a jejich členů /hlava 2/ a konzulární
funkce /hlava 3/. V úvodních ustanoveních jsou definovány výrazy v úmluvě
použité. " Svojí strukturou i zaměřením odpovídá pojetí ostatních konzulárních
úmluv, jež ČSSR doposud sjednala. Obsahově je nejbohatší hlava 3, v níž
je současně rozvoj dosavadní právní úpravy konzulárních funkcí, tj. stě-
žejní problematiky, nejmarkantnější.
Terminologie úmluvy upravená v článku 1 vychází z textu Vídenské, úmlu-
vy o konzulárních stycích z r. 1963. V tomto směru odráží konzulární úmluva
s Tuniskem snahu o unifikaci smluvní terminologie a tím i o větší zpřístupně-
ní adresátům.
Hlava 1 konzulární úmluvy upravuje otázky provádění konzulárních sty-
ků, tj. zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníků a
zaměstnanců. Vedle základních ustanovení o tom, že ke zřízení konzulárního
úřadu, stanovení jeho třídy a obvodu je třeba souhlasu přijímajícího státu,
ustanovení požadujícího vybavení vedoucího konzulárního úřadu konzulským
patentem, na nějž udílí přijímající stát exequatur a ustanovení o dočasném
zastupování vedoucího konzulárního úřadu je upraveno i tzv. prozatímní při-
jetí vedoucího konzulárního úřadu k výkonu konzulárních funkcí, vymezení
okruhu skutečností týkajících se postavení
členů konzulárního úřadu, které
se notifikují přijímajícímu státu, a otázky skončení konzulárních funkcí.
Hlava 2 konzulární úmluvy pojednává o výhodách, výsadách a imunitách
poskytovaných přijímajícím státem konzulárnímu úřadu a jeho členům. Tyto
otázky jsou nedílnou součástí zajištění příznivých podmínek pro řádný chod
konzulárních úřadů. V této části převzala konzulární úmluva ustanovení
mnohostranné Vídenské úmluvy o konzulárních stycích z roku 1963, jež
v zásadě koncipují pojetí konzulárních výsad a imunit, na rozdíl od výsad
a imunit diplomatických misí a jejich členů, funkčně. Členové konzulárního
úřadu tak zejména mohou být podrobení jurisdikci přijímacího státu ve vě-
cech, jež nemají souvislost s výkonem jejich úředních funkcí.
Patnáct článků hlavy 3 je v konzulární úmluvě věnováno otázkám konzu-
lárních pravomocí a konzulárních funkcí. Jsou odrazem potřeby právně re-
gulovat konzulární činnost v jejím nejširším záběru. Článek 38 stanoví
oprávnění konzulárních úředníků chránit v přijímajícím státě práva a zájmy
vysílajícího státu a jeho občanů, podporovat rozvoj obchodních, hospodářských,
vědeckých a kulturních styků a zjišťovat všemi zákonnými prostředky podmín-
ky a vývoj obchodního, hospodářského, kulturního a vědeckého života přijí-
majícího státu. Ustanovení této části dávají konzulárním úředníkům významné
pravomoci na úseku právní pomoci státním příslušníkům vysílajícího státu
V otázkách pasových a vízových, ve věcech matričních a notářských funkcí,
-3-
jakož i při stanovení poručníků a opatrovníků pro občany vysílajícího státu
a přebírání péče nad nezletilými občany vysílajícího státu. Jsou zde uprave-
ny rovněž otázky pomoci konzulárního úředníka lodím vysílajícího státu a
kontrolní oprávnění vůči nim, jakož i dozorčí a inspekční funkce vůči le-
tadlům vysílajícího státu.
Podle závěrečných ustanovení konzulární úmluva mezi ČSSR a Tuniskem
vstoupí v platnost třicátého dne po dni výměny ratifikačních listin. Je uzavře-
na na dobu 10 let a bude automaticky prodlužována vždy na stejnou dobu,
dokud ji jedna ze smluvních stran nevypoví
šest měsíců před uplynutím uve-
deného období.
Konzulární úmluva mezi ČSSR a Tuniskou republikou vytváří spolehlivý
základ pro další vývoj konzulárních styků mezi oběma zeměmi, který se po-
zitivně odrazí i v jiných oblastech Čs. tuniských vztahů.
V Praze dne 8. května 1980
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Konzulární úmluva
mezi
Československou socialistickou republikou
a
Tuniskou republikou
Československá socialistická republika
a
Tuniská republika
přejíce si rozvíjet přátelské styky založené na zásadách respektování
svrchovanosti, národní nezávislosti, nevměšování do vnitřních záležitostí,
rovnoprávnosti a vzájemné výhodnosti,
přejíce si upravit konzulární styky, usnadnit ochranu svých zájmů a
zájmů svých občanů a stanovit práva a povinnosti, výsady a imunity konzu-
lárních úřadů svých zemí,
potvrzujíce, že ustanovení Vídenské úmluvy o konzulárních stycích
z 24. dubna 1963 nadále upravují otázky, které nejsou výslovně upraveny
ustanoveními této Úmluvy,
rozhodly se uzavřít konzulární úmluvu a jmenovaly k tomu účelu svými
zmocněnci:
prezident Československé socialistické republiky:
Bohuslava Chnoupka,
ministra zahraničních věcí,
prezident Tuniské republiky:
Mohameda F i t o u r i,
ministra zahraničních věcí,
kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě
a dohodli se na těchto ustanoveních:
Článek l
Definice
Pro účely táto Úmluvy mají následující výrazy tento význam:
- 2 -
a/ "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo
konzulární jednatelství;
b/ "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzu-
lárních funkcí;
c/ "vedoucí konzulárního úřadu" je osoba pověřená jednat v této funkci;
d/ "konzulární úředník" je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního úřa-
du, pověřená výkonem konzulárních funkcí;
e/ "konzulární zaměstnanec" je každá osoba zaměstnaná v administrativních
nebo technických službách konzulárního úřadu;
f/ "člen služebního personálu" je každá osoba zaměstnaná v domácích služ-
bách konzulárního úřadu;
g/ "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci, konzulární za-
městnanci a členové služebního personálu;
h/ "členové konzulárního personálu" jsou konzulární úředníci, vyjma vedou-
cího konzulárního úřadu, konzulární zaměstnanci a členové, služebního
personálu;
i/ "člen soukromého personálu" je každá osoba zaměstnaná výlučně v soukro-
mých službách člena konzulárního úřadu;
j/ "rodinný příslušník" je manžel, nezletilé dítě, jakož i otec nebo matka
Člena konzulárního úřadu nebo jeho manžela, který žije v jeho domácností,
a kterého Člen konzulárního úřadu vyživuje;
k/ "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části, budov a pozemky k nim ná-
ležící, které jsou užívány výlučně pro účely konzulárního úřadu, bez
ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;
1/ "konzulární archívy" jsou veškeré listiny, dokumenty, korespondence,
knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spolu
s šiframi, kartotékami a zařízením určeným k jejich ochraně a uložení;
m/ "úřední korespondence" je veškerá korespondence vztahující se ke kon-
zulárnímu úřadu a k jeho funkcím;
n/ "loď vysílajícího státu" je, pokud jde o článek 49 této Úmluvy, každé pla-
vidlo mající státní příslušnost vysílajícího státu, určenou podle jeho
právního řádu.
Hlava první
Provádění konzulárních styků
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze
se souhlasem tohoto státu;
-. 3 -
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace a hranice konzulárního
obvodu jsou určovány vysílajícím státem a podléhají schválení přijímajícího
státu.
3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu, jeho klasifikace nebo změ-
ny hranic konzulárního obvodu může provést vysílající stát. pouze se souhla-
sem přijímajícího státu.
4. Předchozího výslovného souhlasu přijímajícího státu je zapotřebí též
k zřízení úřadovny tvořící součást konzulárního úřadu, která je vsak umístě-
na mimo sídlo tohoto úřadu.
Článek 3
1. Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího státu.
V době svého jmenování nesmí mít trvalé bydliště v přijímajícím státě ani
pobývat na území tohoto státu za účelem výkonu jiného povolání.
2. Konzulárními zaměstnanci a Členy služebního personálu mohou být
pouze příslušníci vysílajícího státu nebo státu přijímajícího.
Článek 4
Vedoucí konzulárních úřadů jsou jmenováni vysílajícím státem a přijímání
k výkonu svých funkcí přijímajícím státem.
Článek 5
1. Vysílající stát musí vedoucího konzulárního úřadu, generálního konzu-
la, konzula nebo vicekonzula opatřit dokladem ve formě patentu, vyhotovené-
ho pro každé jmenování zvlášť, který osvědčuje jeho. funkci a v němž je uve-
deno zpravidla jeho plné jméno, třída, konzulární obvod a sídlo konzulárního
úřadu.
2. Vysílající stát zašle patent diplomatickou cestou vládě přijímajícího
státu.
Článek 6
1. Vedoucí konzulárního úřadu, uvedený v předchozím článku, je přijí-
mán k výkonu svých 'funkcí na základě přivolení přijímajícího státu nazývané-
ho
exequatur.
2. Stát, který odmítá poskytnout exeguatur, není povinen sdělit vysíla-
jícímu státu důvody svého odmítnutí.
-4-
Článek 7
Vedoucí konzulárního úřadu může být do té doby, než mu bude uděleno
exequatur, přijat k výkonu svých funkcí prozatímně. V tom případě se budou
na něho vztahovat ustanovení této Úmluvy.
Článek 8
Jakmile je vedoucí konzulárního úřadu k výkonu svých funkcí přijat, být
i prozatímně nebo ad interim, vyrozumí o tom přijímající stát ihned příslušné
orgány konzulárního obvodu a učiní příslušná opatření k tomu, aby vedoucí
konzulárního úřadu mohl vykonávat povinnosti vyplývající z jeho úřadu a po-
žívat výhod vyplývajících z této Úmluvy.
Článek 9
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu vykonávat své funkce nebo
je-li místo vedoucího konzulárního úřadu uprázdněno, může být funkcí dočas-
ného vedoucího konzulárního úřadu pověřen konzulární úředník tohoto úřadu
nebo jiného konzulárního úřadu vysílajícího státu v přijímajícím státě nebo
diplomatický zástupce diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím
státě.
2. Jméno osoby pověřené dočasným vedením podle ustanovení předchozí-
ho odstavce bude předběžně sděleno ministerstvu zahraničních věcí přijíma-
jícího státu.
3. Konzulární úředník pověřený dočasným vedením požívá práv, imunit
a výsad, které přísluší podle této Úmluvy vedoucímu konzulárního úřadu.
Článek 10
1. Vysílající stát oznámí ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího
státu:
a/ jmenování členů konzulárního úřadu, příjezd jmenovaných členů konzulár-
ního úřadu na konzulární úřad, jejich konečný odjezd nebo skončení jejich
funkcí a všechny další změny týkající se jejich postavení, které mohou
nastat během jejich služby na konzulárním úřadě;
b/ příjezd a konečný odjezd rodinného příslušníka Člena konzulárního úřadu,
žijícího v jeho domácnosti, a tam, kde to přichází v úvahu i případy, kdy
osoba se stane nebo přestane být rodinným příslušníkem;
c/ příjezd a konečný odjezd členů soukromého personálu a tam, kde to přichá-
zí v úvahu, skončení jejich služby v tomto postavení;
-5-
d/ přijetí a propuštění členů konzulárního úřadu nebo členů soukromého
personálu majících právo na výsady a imunity, jde-li o osoby mající
bydliště v přijímajícím státě.
2. Kdykoli je to možné, bude rovněž příjezd a konečný odjezd písemně
oznamován předem.
Článek 11
Vysílající stát stanoví počet členů konzulárního úřadu s přihlédnutím
k významu tohoto úřadu a potřebám normálního rozvoje jeho Činnosti; přijí-
mající stát může přesto požadovat, aby počet personálu konzulárního úřadu
byl udržován v hranicích, které sám považuje za rozumné a obvyklé se zřete-
lem k podmínkám v konzulárním obvodu a k potřebám konzulárního úřadu.
Článek 12
Členové konzulárního úřadu nesmějí v přijímajícím státě provozovat
žádnou obchodní nebo jinou výdělečnou činnost.
Článek 13
1. Přijímající stát bezplatně vydá každému konzulárnímu úředníkovi do-
kument osvědčující jeho totožnost a jeho funkci.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahují rovněž na konzulární
zaměstnance a na členy služebního personálu, kromě případu, kdy jsou stát-
ními příslušníky přijímajícího státu nebo mají trvalé bydliště na území tohoto
státu.
3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahují rovněž na rodinné
příslušníky členů konzulárního úřadu, kromě případu, kdy jsou státními
příslušníky přijímajícího státu, mají trvalé bydliště na území tohoto státu
nebo tam provozují soukromou výdělečnou činnost.
Článek U
1. Funkce Člena konzulárního úřadu končí zejména:
a/ písemným oznámením vysílajícího státu přijímajícímu státu o tom, že funkce
člena konzulárního úřadu skončily;
b/ odnětím exeguatur;
c/ oznámením přijímajícího státu vysílajícímu státu, že přijímající stát danou
osobu přestal považovat za člena konzulárního úřadu.
-6-
2. Přijímající stát může kdykoli oznámit vysílajícímu státu, že některý
konzulární úředník je persona non grata nebo že některý konzulární za-
městnanec nebo člen služebního personálu je nepřijatelný. V takovém pří-
padě vysílající stát podle povahy případu konzulárního úředníka odvolá
nebo ukončí Činnost konzulárního zaměstnance nebo člena služebního perso-
nálu konzulárního úřadu.
3. Jestliže se vysílající stát v rozumné lhůtě něžností povinností, které
pro něj z tohoto sdělení vyplývá jí, může přijímající stát podle povahy případu -
a poté co své rozhodnutí oznámil diplomatickou cestou vysílajícímu státu,
vedoucímu konzulárního úřadu odejmout exequatur nebo dotyčnou osobu přestat
považovat za člena konzulárního personálu.
4. V případech uvedených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku není přijíma-
jící stát povinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého rozhodnutí.
Hlava 2
Výhody, výsady a imunity
Článek 15
1. Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí konzulárního úřadu a kon-
zulárních úředníků a učiní nezbytná opatření, aby mohli požívat práv, výsad
a imunit stanovených v této Úmluvě
2. Přijímající stát bude jednat se členy konzulárního úřadu s náležitou
úctou a učiní všechna příslušná opatření, aby byla zajištěna jejich ochrana,
svoboda a důstojnost.
Článek 16.
1. Státní znak vysílajícího státu spolu s označením konzulárního úřadu
v jazycích obou smluvních stran mohou být umístěny na budově, v níž sídlí
konzulární úřad, i na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu.
2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena na budově
konzu-
lárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích tehdy, užívá-li se jich ke
služebním účelům.
3. Při výkonu práva daného tímto článkem se bude přihlížet k zákonům,
předpisům a zvyklostem přijímajícího státu.
Článek 17.
1. Vysílající stát může v souladu s právními předpisy přijímajícího.
státu nabývat do vlastnictví, najímat nebo užívat v jakékoli formě stanovené *
-7-
těmito právními předpisy, pozemky, budovy nebo části budov pro potřeby
konzulárního úřadu nebo pro ubytování členů konzulárního úřadu, kteří
jsou občany vysílajícího státu.
2. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat právní předpisy
přijímajícího státu o výstavbě a územním plánování nebo jiná omezení vzta-
hující se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo částí, budov na-
cházejí.
Článek 18
1. Místnosti, konzulárního úřadu a sídlo vedoucího konzulárního úřadu
jsou nedotknutelné.
2. Orgány přijímajícího státu mohou vstoupit do konzulárních místností
a do sídla vedoucího konzulárního úřadu jen se svolením vedoucího konzu-
lárního úřadu, vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu nebo osoby
pověřené některým z nich. V případě požáru nebo jiné pohromy vyžadující
okamžité ochranné akce lze však předpokládat, že souhlas vedoucího konzu-
lárního úřadu byl dán.
3. Přijímající stát má povinnost učinit všechna vhodná opatření k ochra-
ně místností konzulárního úřadu před vniknutím nebo poškozením a k zabráně-
ní jakémukoliv rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.
4. Konzulární místnosti, jejichž zařízení a jiný majetek konzulárního
úřadu a jeho dopravní prostředky nepodléhají žádné formě rekvizice pro
účely národní obrany nebo veřejné potřeby. Je-li nutno provést jejich vy-
vlastnění pro uvedené účely, musí být podniknuly všechny možné kroky,
aby se předešlo narušení výkonu konzulárních funkcí a vysílajícímu státu
musí být vyplacena
okamžitá, přiměřená a efektivní náhrada.
Článek 19
Konzulární archívy a dokumenty jsou vždy nedotknutelné, ať se nalézají
kdekoli.
Článek 20
1. V souladu s ustanoveními zákonů a předpisů přijímajícího státu je
vysílající stát v přijímajícím státě osvobozen od všech daní a poplatků,
pokud jde o:
a/ získávání do vlastnictví nebo do užívání pozemků, budov nebo částí budov
určených pro úřední účely konzulárního úřadu nebo jako obydlí konzulár-
ních úředníků a konzulárních zaměstnanců, kteří nejsou státními příslušní-
ky přijímajícího státu ani nemají v tomto státě trvalé bydliště:
- 8 -
b/ výstavbu budov nebo částí budov pro tyto účely;
c/ vlastnictví nebo držbu pozemků, budov nebo částí budov pro tyto účely;
d/ nabývání, vlastnictví, držbu nebo užívání veškerého movitého majetku,
včetně dopravních prostředků, určeného nebo sloužícího výlučně pro
úřední účely konzulárního úřadu.
2. Osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje na da-
ně a poplatky stanovené nebo vybírané za prokázané služby.
3. Osvobození uvedené v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje na daně
a poplatky, které podle právních předpisů přijímajícího státu mají být place-
ny osobami vstupujícími do smluvního poměru s vysílajícím státem.
Článek 21
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci nepodléhají soudní ani
správní jurisdikci přijímajícího státu pokud jde o výkon konzulárních funkcí.
2. Ustanovení odst. 1 tohoto článku se však nevztahují na občanskopráv-
ní řízení:
a/ vyplývající ze smlouvy, která nebyla uzavřena výslovně ani konkludentně
v zastoupení vysílajícího státu nebo smlouvy týkající se dědictví v případě,
že konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec nevystupuje za vysí-
lající stát, ale jako soukromá osoba;
b/ týkající se odpovědnosti za škodu způsobenou v přijímajícím státě třetím
osobám při provozu vozidla, lodi nebo letadla.
Článek 22
1. Konzulární úředníci nemohou být zatčeni ani jakýmkoli jiným způso-
bem zbaveni osobní svobody nebo na ní omezeni, vyjma případu, kdy jsou
obviněni příslušným justičním orgánem přijímajícího státu ze spáchání zá-
važného trestného činu nebo děje - li se tak na základě konečného soudního
rozhodnutí.
2. "Závažným trestným činem" se rozumí ve smyslu tohoto článku jakýkoli
trestný čin, na který je právním řádem přijímajícího státu stanoven trest
odnětí svobody nejméně pět let.
3. Jestliže je vůči konzulárnímu úředníkovi zahájeno trestní řízení, je
konzulární úředník povinen dostavit se před soudní orgány. Řízení bude
prováděno s ohledem na jeho úřední postavení způsobem, který by co nejmé-
ně narušil výkon konzulárních funkcí. Pokud za okolností uvedených v odstav-
ci
i tohoto článku je nutné vzít konzulárního úředníka do vazby nebo jinou
formou omezit jeho osobní svobodu, musí být řízení proti němu zahájeno
v co nejkratší lhůtě.
- 9 -
4. V případě kroků směřujících k omezení svobody člena konzulárního
úřadu nebo v případě jeho trestního stíhání bude o tom přijímající stát co
nejdříve informovat vedoucího diplomatického nebo konzulárního úřadu.
Článek 23
Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby se dostavili
jako svědci k soudnímu nebo správnímu řízení. Odmítne-li konzulární úřed-
ník podat svědectví, nelze vůči němu uplatnit žádné donucovací opatření
nebo sankci.
Konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu nemohou, s vý-
jimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto
článku, odmítnout podat svě-
dectví.
2. Orgán přijímajícího státu, který svědectví požaduje, musí dbát
na to, aby neomezoval konzulárního úředníka při výkonu jeho funkcí. Může
přijmout jeho svědectví v sídle konzulárního úřadu nebo v jeho bytě nebo
od něj přijmout písemné prohlášení.
3. Členové konzulárního úřadu nemají povinnost podávat svědectví
o skutečnostech spojených s výkonem svých funkcí nebo předkládat úřední
korespondenci nebo jiné dokumenty týkající se výkonu jejich funkcí.
4. Členové konzulárního úřadu nemusí vystupovat jako znalci vnitro-
státního práva vysílajícího státu.
Článek 24
1. Konzulární zaměstnanci a členové služebního personálu konzulární-
ho úřadu, kteří jsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo jsou stát-
ními příslušníky vysílajícího státu s trvalým bydlištěm v přijímajícím státě,
požívají pouze imunit a výsad stanovených v článku 21, odstavec 1 a v
člán-
ku 23, odstavec 3 této Úmluvy,
2. Rodinní příslušníci členů konzulárního úřadu požívají podle okolností
výsad přiznaných členům konzulárních úřadů, kromě případů, kdy jde o stát-
ní příslušníky přijímajícího státu nebo o osoby, které v něm mají trvalé
bydliště nebo v něm vykonávají soukromou výdělečnou
činnost.
3. Přijímající stát musí vykonávat svou jurisdikci nad osobami uvede-
nými v odstavcích 1 a 2 tohoto článku tak, aby nebránil činnosti konzulární-
ho úřadu.