FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1978
III. volební období
52
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé
socialistické republiky k souhlasu Smlouva mezi Československou
socialistickou republikou a Portugalskou republikou o zamezení
dvojího zdanění v oboru daní z příjmu, podepsaná v Lisabonu
dne 28. Června 1978
Návrh schvalovacího usnesení;
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí se Smlouvou mezi
Československou socialistickou republikou a Portu-
galskou republikou o zamezení dvojího zdanění
v oboru daní z příjmu, podepsanou v Lisabonu dne
28. června 1978.
Důvodová zpráva
Občané a organizace, kteří vykonávají v cizině činnost
a z této činnosti pobírají příjmy nebo kteří mají příjmy z
jiných zdrojů v cizině, mohou být za určitých podmínek
podrobeni zdanění jak v tuzemsku, kde je jejich bydliště
nebo sídlo, tak i v cizině, kde je zdroj jejich příjmu.
Tím dochází k dvojímu zdanění, které je výsledkem ko-
lize daňových předpisů dvou nebo více států a které nepříz-
nivě ovlivňuje rozvoj mezinárodní hospodářské spolupráce.
Dvojí zdanění je proto považováno za nežádoucí. Nejúčinněj-
ším prostředkem, jímž může být dvojí zdanění odstraněno,
je mezinárodní smluvní úprava.
Smlouva mezi Československou socialistickou republi-
kou a Portugalskou republikou o zamezení dvojího zdanění
v oboru daní z příjmu upravuje problematiku dvojího zdanění
všech druhů přijmu občanů a organizací smluvních států.
K jednotlivým ustanovením se uvádí:
K článku 1
Smlouva se vztahuje na občany a organizace, jejichž
bydliště nebo sídlo je v některém ze smluvních států.
Státní občanství není rozhodující.
K článku 2
Smlouva se vztahuje na všechny současné i budoucí da-
ně vybírané z příjmu, ze zisku a z přírůstku hodnoty.
K článkům 3, 4 a 5
V těchto článcích jsou obsaženy definice výrazů použi-
tých ve smlouvě, aby se vyloučila možnost rušného jejich
- 2 -
výkladu. Některé výrazy, které jsou vyšňořené pouze pro-
určitý článek smlouvy, jsou definovány v tomto článku.
K článku 6
Výnosy z nemovitého majetku mohou být zdaněny ve
státě, ve kterém je tento majetek umístěn, bez ohledu
na způsob využívání tohoto majetku.
K článku 7
Zisky z průmyslové nebo obchodní činnosti podniků
mohou být zdaněny jen ve státě, ve kterém má podnik síd-
lo. V druhém smluvním státě mohou být zdaněny jen tehdy,
jestliže byly dosaženy z činnosti vykonávané podnikem v
druhém smluvním státě pomocí trvalého zařízení tem umístě-
ného nebo pokud plynou z určitých zdrojů, pro které je
ve smlouvě jiné výslovné ustanovení.
K článku 8
Zisky z námořní nebo letecké dopravy mohou být zda-
něny jen ve státě, ve kterém je vedení podniku.
K článku 9
Ustanovení tohoto článku umožňuje zabránit daňovému
úniku ve formě skrytého převodu zisku mezi podniky na sobě
závislými.
K článku 10
Zdanění dividend ve státě, ve kterém má sídlo společ-
nost dividendy vyplácející, nesmí překročit 15
%
K článku 11
Zdanění úroků ve státě zdroje nesmí přesáhnout. 15 %
Úroky z mezivládních úvěrů však zdanění ve státě zdroje
nepodléhají.
-3 -
K článku 12
Licenční poplatky za výužívání autorských práv umě-
leckých, patentů a jiných průmyslových práv nesmí ve stá-
tě zdroje činit více než 10 %.
K článku 13
Článek 13 upravuje zásady pro zdanění zisků, které
byly docíleny ze zcizení majetku.
K článku 14
Příjem ze samostatně vykonávané výdělečné činnosti
fyzických osob (svobodná povolání) může být zdaněn jen
ve státě, ve kterém má bydliště tato osoba. V druhém stá-
tě může být takový příjem zdaněn, byl-li dosažen pomocí
trvalého zařízení, kterým tato osoba disponuje v druhém
státě,
K článkům 15 a 16
Příjem z pracovního poměru může být zdaněn ve státě
bydliště. V druhém smluvním státě může být takový příjem
zdaněn jen tehdy, byla-li práce vykonávána v tomto druhém
státě a byly-li splněny některé další podmínky. Podobná
zásada platí pro zdanění tantiém.
K článku 17
Příjmy umělců a sportovců za jejich osobní umělecké
a sportovní výkony mohou být zdaněny ve státě, kde byla
činnost vykonávána.
K článku 18
Ustanovení tohoto článku upravuje zdanění penzí ji-
ných než těch, ktoré vyplácí stát za výkon činnosti ve
správním aparátu státu.
-4-
K článku 19
Tento článek upravuje zdanění platů a penzí funkcio-
nářů státní správy.
K článku 20
Studentům, kteří studují nebo konají přechodně praxi
v druhém státě, se přiznávají daňové úlevy,
K článku 21
V tomto článku se stanoví zásada pro zdanění všech
příjmů, na které se nevztahují žádné z předchozích ustano-
vení smlouvy.
K článku 22
Článek 22 upravuje postup v daňovém řízení ve státě
bydliště nebo sídla poplatníka, aby bylo zabráněno dvojímu
zdanění příjmů, které mohou být podle smlouvy zdaněny také
v druhém státě.
K článkům 23 - 25
Ustanovení těchto článků obsahují zásadu rovného naklá-
dání, řešení sporných případů dohodou a výměnu informací.
K článku 26
Daňové výsady Diplomatických a konzulárních úředníků
zůstávají nedotčeny.
K článkům 28 a 29
Závěrečná ustanovení upravují nabytí platnosti a ukon-
čení smlouvy.
- 5 -
Smlouva vyžaduje souhlas Federálního shromáždění
podle článku 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.,
o československé federaci, a ratifikaci prezidentem re-
publiky, protože upravuje odchylně od ustanovení federál-
ních zákonů daňové povinnosti občanů a organizací, posky-
tuje daňová osvobození a jiné úlevy. Jde o výjimky z plat-
ných čs. zákonů, které překračují rámec zmocnění daných
těmito zákony ministerstvu financí.
V Praze dne 4. září 1978
Předseda vlády ČSSR:
Štrougal v. r.
Ministr zahraničních věcí ČSSR:
Chňoupek v. r.
SMLOUVA
MEZI ČESKOSLOVENSKOU SOCIALISTICKOU REPUBLIKOU
a
PORTUGALSKOU REPUBLIKOU
O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
Československá socialistická republika a Portugalská
republika,
vědomy si potřeby usnadňovat obchod a podporovat hospo-
dářskou spolupráci v souladu se Závěrečným aktem Konference
o bezpečnosti a spolupráci v Evropě,
se rozhodly uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění
v oboru daní z příjmu.
Za tím účelem dohodly toto:
Článek 1
Osoby, na které se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště
či sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech.
Článek 2
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu vybírané
ve prospěch některého smluvního státu nebo jeho nižších správ-
ních útvarů nebo místních úřadu, ať je způsob vybíráni jakýkoli.
- 2 -
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírá-
né z celkového příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze
zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku a daní
z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:
a) v Československu:
(1) odvod ze zisku a daň ze zisku;
(2) daň ze mzdy;
(3) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;
(4) daň zemědělská;
(5) daň z příjmů obyvatelstva;
(6) daň domovní
(dále nazývané "československá daň"),
b) v Portugalsku:
(1) daň z výnosů nemovitého majetku;
(2) daň zemědělská;
(3) daň z výnosů průmyslu;
(4) daň z výnosů movitého kapitálu;
(5) daň z příjmu z pracovní činnosti;
(6) souhrnná daň z příjmu;
(7) daň ze zisku ze zcizení majetku;
(8) daň z příjmu z minerálních olejů;
(9) přirážky k předchozím daním,
(10) jiné daně vybírané ve vztahu k předchozím
daním ve prospěch místních úřadů a přísluš-
né přirážky
(dále nazývané "portugalská daň ").
4. Tato smlouva se vztahuje také na všechny stejné
nebo podstatně podobné daně, které budou vybírány po pod-
pisu smlouvy vedle současných daní nebo místo nich.
Příslušné úřady smluvních států si na počátku každého
roku vzájemně sdělí závazné změny, které byly provedeny
v jejich příslušných daňových zákonech během předchozího
roku.
- 3 -
Článek 3
Všeobecné definice
1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyža-
duje odlišný výklad:
a) výraz "Československo" označuje Československou
socialistickou republiku:
b) výraz "Portugalsko", pokud je užit v zeměpisném
smyslu, označuje území Portugalska umístěné
na evropské pevnině a souostroví Azory a Madei-
ru a zahrnuje všechny oblasti ležící za terito-
riálními vodami Portugalska, které ve shodě
s mezinárodním právem byly nebo mohou být pro-
hlášeny podle zákonů Portugalska o pevninské
mělčině za oblast, nad níž mohou být vykonává-
na práva Portugalska vztahující se na mořské
dno a jeho podzemí a jejich přírodní zdroje:
c) výrazy "jeden smluvní stát a "druhý smluvní
stát" označují podle souvislosti Československo
a Portugalsko;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společ-
nosti a všechna jiná sdružení osob:
e) výraz "společnost" označuje právnické osoby
nebo nositele práv, považované pro účely zdaně-
ní za právnické osoby;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "pod-
nik druhého smluvního státu" označují podnik
provozovaný, osobou mající bydliště či sídlo v
jednom smluvním státě, případně podnik provo-
zovaný osobou mající bydliště či sídlo v dru-
hém smluvním státě;
g) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli
lodní nebo leteckou dopravu prováděnou podnikem,
johož skutečné vedení je umístěno v jednom
smluvním státě, pokud lodní nebo letecká dopra-
va není provozována pouze mezi místy ležícími
v druhém smluvním státě:
- 4 -
h) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Československa ministra financí
Československé socialistické republiky ne-
bo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Portugalska ministra financí,
generálního ředitele dání (Director-Goral
das Contríbuicoes e Impostos) nebo jejich
zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, mé pra
aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, který mu ná-
leží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, jež
jsou předmětem této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad.
Článek 4
Daňový domicil
1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo v jednom
smluvním státě" označuje ve smyslu této smlouvy osobu,
která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě
zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa ve-
dení nebo jiného podobného kritéria. Avšak tento výraz ne-
zahrnuje osoby, které jsou podrobeny zdanění v tomto státě
pouze
s ohledem na příjmy ze zdrojů- v tomto státě.
2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstav-
ce 1 bydliště v obou smluvních státech, postupuje se takto:
a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom
státě, ve kterém má stálý byt; jestliže mé stálý byt v
obou smluvních státech, předpokládá se, že má bydliště v tom
státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (stře-
disko životních zájmů).
b) Jestliže nemůže být určen stát, ve kterém má tato
osoba středisko životních zájmů, nebo jestliže tato osoba
nemá stálý byt v žádném z obou států, předpokládá se, že má
bydliště v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje.
- 5 -
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou.
státech nebo jestliže se obvykle nezdržuje v žádném z nich,
předpokládá se, že má bydliště v tom státě, jehož je stát-
ním občanem.
d) Jestliže je tato osoba státním občanem obou stá-
tů nebo jestliže není státním občanem žádného z nich, upraví
příslušné úřady smluvních států otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická má podle usta-
novení odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech, předpoklá-
dá se, že má sídlo v tom státě, v němž je místo jejího sku-
tečného vedení.
Článek 5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této
smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vy-
konává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Vyraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení,
b) závod,
c) kancelář,
d) továrnu,
e) dílnu,
f) důl, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní
zdroje,
g) staveniště nebo montáž, které trvají déle než
12 měsíců.
3. Předpokládá se, že výraz "stálá provozovna" nezahr-
nuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění,
vystavení nebo k dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje
pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje
pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
- 6 -
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze
za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací
pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikáni, které se udržuje pouze
za účelem provádění reklamy, poskytování informací;
vědeckých rešerší nebo podobných činností pro podnik,
které mají přípravný nebo pomocný charakter.
4. Osoba jednající v jednom smluvním státě v zastoupení pod-
niku druhého smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce ve smys-
lu odstavce 5 - se považuje za stálou provozovnu v prvně zmíněném
státě, jestliže má a obvykle využívá v tomto státě plnou moc uza-
vírat smlouvy jménem podniku, pokud její činnost není omezena na
nákupy zboží pro podnik.
5. Nepředpokládá se, že podnik jednoho smluvního státu má
stálou provozovnu v druhém smluvním státě jenom proto, že v tom-
to druhém státě vykonává činnost prostřednictvím-makléře, gene-
rálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto
osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
6. Skutečnost, že společnost, která má sídlo v jednom smluv-
ním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která
má sídlo v druhém smluvním státě, nebo která v tomto druhém státě
vykonává činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak),
neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozov-
nu druhé společnosti.
Článek 6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které osoba mající bydliště či sídlo v jednom
smluvním státě pobírá z nemovitého majetku, včetně příjmů ze
zemědělských a lesních podniků, které jsou umístěny v druhém
smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má význam, který mu náleží
podle práva toho smluvního státu, v němž tento majetek leží.
Tento výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého
majetku, živý a mrtvý inventář zemědělských a lesních podniků,
- 7 -
práva, pro která platí předpisy občanského práva vztahující
se na pozemky, požívání nemovitého majetku a práva na proměn-
livá nebo pevná plnění, placená za těžení nebo za právo na
těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdro-
jů; lodi a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého
užívání, nájmu nebo pachtu a každého jiného způsobu užívání
nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí také pro příjmy z
nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majet-
ku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
5. Předchozí ustanovení platí také pro příjmy z movité-
ho majetku, které jsou podle daňových zákonů smluvního státu,
ve kterém je takový majetek umístěn, postaveny na roven příj-
mům z nemovitého majetku.
Článek 7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu mohou být
zdaněny jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé pro-
vozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává
svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zda-
něny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu,
v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává,
svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé
provozovny, které je tam umístěna, přisuzují se s výhradou
ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé
provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla
jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné čin-
nosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela ne-
závislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
- 8 -
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje
odečíst náklady vynaložené na tuto stálou provozovnu včet-
ně výloh vedení a všeobecných správních výloh, ať vznikly
ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna či jinde.
4. Pokud je v některém smluvním státě obvyklé stanovit
zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě
rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, ne-
vylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento smluvní stát sta-
novil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením;
použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby
výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto člán-
ku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně se
při aplikaci předchozích odstavců stanoví každý rok stejným
způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch
článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
Lodní a letecká doprava
/1. Zisky z provozování námořních lodí nebo letadel v
mezinárodní dopravě mohou být zdaněny jen ve smluvním státě,
ve kterém je umístěno skutečné vedení podniku.
2. Jestliže místo skutečného vedení podniku námořní
dopravy je na lodi, bude se považovat za umístěné ve smluv-
ním státě, ve kterém je domovský přístav lodi, nebo, není-li
takový domovský přístav, ve smluvním státě, ve kterém má pro-
vozovatel lodi bydliště či sídlo...
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti.
na poolu, společném provozu nebo na jiném mezinárodním provoz-
ním sdružení,
- 9 -
Článek 9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podíli přímo ne-
bo nepřímo na vedeni, kontrole nebo jmění podniku druhého
smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na vede-
ni, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i
podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech byly mezi oběma podniky v je-
jich obchodních nebo finančních vztazích sjednány nebo jim
uloženy podmínky, které se liší od podmínek, které by byly
sjednány mezi podniky nezávislými, mohou být do zisků tohoto
podniku včleněny a přiměřeně zdaněny zisky, které by byly
bez těchto podmínek docíleny jedním z podniků, které však
vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly.
Článek 10
Dividendy
1. Dividendy přiznané nebo vyplácené společností, kte-
rá má sídlo v jednom smluvním státě, osobě mající bydliště
či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny také ve smluv-
ním státě, v němž má sídlo společnost, která je přiznává ne-
bo vyplácí, a to podle práva tohoto státu, avšak daň takto
uložená nesmí přesáhnout 15 % hrubé částky dividend, jestli-
že příjemce je skutečným vlastníkem dividend.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou do-
hodou způsob aplikace tohoto omezení.
- 10 -
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků, společ-
nosti, ze kterých se dividendy přiznávají nebo vyplácejí.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje
příjmy z akcií, "požitkových akcií" nebo "požitkových" listů,
kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou
pohledávek, s účastí na zisku a příjmy z jiných podílů na
společnosti, které jsou podle práva státu, ve kterém má
sídlo společnost, která dividendy rozděluje, postaveny da-
ňově na roven příjmům z akcií. Tento výraz také zahrnuje,
pokud jde o Portugalskou republiku, zisky přiznané na zákla-
dě smlouvy o účasti na zisku (conta em participacao).
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže
příjemce dividend mající bydliště či sídlo v jednom smluvním
státě vykonává v druhém smluvním státě, v němž má sídlo spo-
lečnost, která přiznává nebo vyplácí dividendy, průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě
nezávislé povolání pomocí trvalého zařízení tam umístěného,
a jestliže účast, pro kterou se dividendy přiznávají nebo
vyplácejí, skutečně patří k této stálé provozovně nebo k tomu-
to trvalému zařízení. V takovém případě mohou být dividendy
zdaněny v tomto druhém státě, a to podle jeho daňových záko-
nů,
5. Jestliže společnost mající sídlo v jednom smluvním
státě dosahuje zisky nebo příjem z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy přiznané nebo vyplá-
cené společností, ledaže tyto dividendy jsou přiznány nebo-
vypláceny osobě mající bydliště či sídlo v druhém státě nebo
že účast, pro kterou se dividendy přiznávají nebo- vyplácejí,
skutečně patří ke stálé provozovně nebo k trvalému zařízení,
které jsou umístěny v tomto druhém státě, ani podrobit ne-
rozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, ani
když přiznané nebo vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky
pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docíle-
ných v tomto druhém státě.
- 11 -
Článek 11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a přizna-
né nebo vyplácená osobě mající bydliště či sídlo v druhém
smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním
státě, ve kterém je jejich zdroj a to podle práva tohoto stá-
tu, avšak daň takto uložená nesmí přesáhnout 15 % hrubé část-
ky úroků, jestliže příjemce je skutečným vlastníkem těchto
úroků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou
dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Úroky z půjček poskytnutých vládou některého smluv-
ního státu nebo bankou nebo jakoukoli jinou institucí jmé-
nem nebo na účet této vlády mohou být zdaněny pouze ve smluv-
ním státě, ve kterém má příjemce bydliště či sídlo.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy
z veřejných půjček a z obligací, i když jsou zajištěny zástav-
ními právy na nemovitostech nebo poskytují právo na účast na
zisku a z pohledávek jakéhokoli druhu, a všechny jiné příjmy,
které jsou postaveny na roven příjmům z půjček daňovými zá-
kony státu, ve kterém je zdroj těchto příjmů.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže
skutečný vlastník úroků, který má bydliště či sídlo v jednom
smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém
mají úroky zdroj, průmyslovou nebo, obchodní činnost prostřed-
nictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykoná-
vá v tomto druhém státě nezávislé povolání pomocí trvalého
zařízení tam umístěného a jestliže pohledávka, ze které jsou
úroky přiznány nebo placeny, skutečně patří k této stálé
provozovně nebo k tomuto trvalému zařízení. V takovém případě
mohou být úroky zdaněny, v tomto druhém státě a to podle jeho
daňových zákonů.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluv-
ním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, některý jeho
nižší správní útvar, místní úřad nebo osoba mající bydliště
- 12 -
či sídlo v tomto státě. Jestliže však osoba, která přizná-
vá nebo platí úroky, bez ohledu na to, zda má nebo nemá
bydliště či sídlo v některém smluvním státě, má v jednom
smluvním státě stálou provozovnu nebo trvalé zařízení, ve
spojení s nimiž vznikl závazek, ze kterého se úroky přizná-
vají nebo platí, a jestliže úroky nese ke své tíži tato stá-
lá provozovna nebo trvalé zařízení, bude se předpokládat,
že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém stálá provo-
zovna nebo trvalé zařízení jsou umístěny.
7. Jestliže úroky, posuzováno se zřetelem k pohledávce,
ze které jsou přiznány nebo placeny, přesahují v důsledku
zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným
vlastníkem úroků nebo mezi oběma a třetí osobou částku,
kterou by, byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem úroků,
kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platu,
která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle
práva každého smluvního státu a s přihlédnutím k jiným usta-
novením této smlouvy.
Článek 12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním
státě a přiznané nebo placené osobě, která má bydliště či
sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky mohou však být zdaněny také
ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle
práva tohoto státu, avšak daň takto uložená nesmí přesáhnout
10 % hrubé částky licenčních poplatků, jestliže příjemce je
skutečným vlastníkem těchto licenčních poplatků. Příslušné
úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob apli-
kace tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku
označuje platy jakéhokoli druhu přijaté náhradou za užití
nebo za právo na užití autorských práv k dílům literárním,
uměleckým nebo vědeckým, včetně kinematografických filmů,
filmů nebo pásek pro televizní nebo rozhlasové vysílání,