Otázku zabezpečování souladu mezi růstem produktivity práce a průměrných mezd jsem si ověřovala ve svém volebním obvodě, v okrese Benešov.

Dosažená hodnota výroby za téměř 1 mld 912 mil. Kčs je proti loňskému srovnatelnému období vyšší téměř o 59 mil. Kčs. Z ročního úkolu bylo koncem září splněno 72,6 %. Zvýšilo se plnění plánu produktivity práce a současně bylo zaznamenáno i zrychlení jejího růstu v porovnání s loňským obdobím. I když byl vývoj produktivity práce v porovnání s loňským obdobím příznivější než u průměrných mezd, přesto však celkový vzájemný vztah plnění plánu produktivity práce a průměrných výdělků doposud na našem okrese příznivý není.

Lépe se využíval fond pracovní doby dělníků, snížilo se procento pracovní neschopnosti, celkově se snížila přesčasovost, stoupla denní i hodinová produktivita práce, a to jak během roku, tak i ve vztahu ke srovnatelnému loňskému období. Ne všechny ukazatele však vykazovaly příznivé tendence. Např. poklesla směnnost na 1,3 % a pokud jde o neodpracované dny - placené dny zůstaly na 0,6 %.

V průběhu třetího čtvrtletí byl snížen schodek ve stavech pracovníků a zvyšující se úroveň plnění plánu výroby se projevila v plnění plánu produktivity práce tak, že bylo dosaženo její plánované úrovně za tři čtvrtletí z 99,4 %. Ne všechny závody okresu dosáhly plánované úrovně produktivity práce, u několika byl zaznamenán dokonce pokles. Naproti tomu průměrná mzda zaznamenala v průměru předstih o 1,1 %, tedy celková relace nepříznivá. Vývoj vzájemného poměru plánu průměrných mezd a produktivity práce se zlepšil ve třetím čtvrtletí roku a je třeba v celé řídící sféře dbát na to, aby tato tendence se stala trvalou.

Základním nástrojem, podle kterého je vývoj mzdových nákladů v závislosti na vyprodukovaných hodnotách usměrňován, je limit mzdových a ostatních osobních nákladů, který je rozpisem ukládán do podnikových plánů. Jeho kontrola a usměrňování je úkolem nejen nadřízených nadpodnikových orgánů, ale i objektivních státních orgánů, především Státní banky československé.

Jaký byl dosavadní vývoj v dodržování tohoto limitu v našem okrese za tři čtvrtletí? 23 sledovaných podniků - bez experimentujících Blanických strojíren Vlašim a jednotných zemědělských družstev - vynaložilo na mzdové a ostatní osobní náklady 339 mil. 189 tis. Kčs, to znamená, že došlo k překročení, a to k absolutnímu překročení proti nároku, vyjádřenému v tzv. použitelných mzdových a ostatních osobních nákladech o 39 tis. Kčs. Přitom je třeba uvést, že 18 podniků z 23 sledovaných dosáhlo úspor ve výši 3 mil. 271 tis. Kčs, zatímco překročení závazného limitu u 5 zbývajících podniků celkově činilo 3 mil. 310 tis. Kčs. Podstatný podíl na tomto překročení mají dva, svými parametry absolutně největší podniky - n. p. Metaz a n. p. Jawa, oba Týnec nad Sázavou. Tyto skutečnosti jsou pochopitelně sledovány a hodnoceny jak stranickými, tak i státními orgány okresu.

Např. v n. p. Jawa hodnocení ukázalo, že došlo v roce 1979 k poklesu směnnosti z 1,3 na 1,28, že o 2 % poklesl v roce 1979 podíl úkolové mzdy na objemu celkových výplat, že se zvýšil podíl vyplacených prémií z nákladů na základní mzdy téměř o 1 %. Byly však i pozitivní tendence: zlepšilo se procento využití fondu pracovní doby a snížila se přesčasovost. Tyto tendence se objevily ve třetím čtvrtletí roku.

Hodnocení zároveň ukázalo na příčiny současného stavu v n. p. Jawa. Z důvodů zákazu nakládky motocyklů došlo k neplánovaným vícenákladům na skladování a ochranu ve výši 580 tis. Kčs, přičemž podnik pochopitelně vysoce překračoval i stav regulovaných zásob. I když se nyní již situace v nakládce motocyklů zlepšila, vynaložené vícenáklady se projeví i v ročním výsledku hospodaření.

Dalšími příčinami jsou relativní překročení materiálových a jiných nákladů, které se promítlo do překročení mzdových a ostatních osobních nákladů částkou 383 tis. Kčs, energetická opatření částkou 313 tis. Kčs, nekvalitní výroba částkou 190 tis. Kčs a neplnění časového plánu výkonů částkou 131 tis. Kčs.

Je vidět, že kromě příčin, které lze hodnotit jako objektivní - např. zákaz nakládky či energetická opatření - jsou příčiny překročení v podnikové úrovni, jejichž řešení je předmětem současných jednání a podnik je může odstranit sám.

Výsledkem hodnocení jsou opatření, jejichž realizace má do konce roku minimalizovat negativní vlivy. Kromě toho byla samozřejmě ze strany objektivních orgánů zavedena příslušná opatření, která vycházejí z platných předpisů o dodržování pravidel mzdové regulace.

Obdobná hodnocení byla provedena i u dalších podniků, které překračují závazné limity mzdové regulace. Ukazuje se, že některé uvedené problémy by se daly lépe řešit, popřípadě by se neobjevovaly při operativnějším a konstruktivnějším přístupu nadpodnikových orgánů.

Soudružky a soudruzi, zabezpečovat předstih růstu produktivity práce před růstem průměrných mezd v současných podstatně náročnějších podmínkách plnění plánovaných úkolů, znamená nejen postihovat vedoucí pracovníky a kolektivy organizací, které správně nedodržují hlediska tvorby a čerpání mzdových prostředků, případně organizací, které překračují závazné mzdové limity, znamená to také zabezpečovat a správně uplatňovat diferenciaci mezd. Vidíme však, že základní záměr, prohlubovat diferenciaci mezd mezi jednotlivci a pracovními kolektivy podle dosahovaných výsledků, není ve mzdové praxi plněn s potřebnou důsledností. Přitom při mzdové přestavbě byly v průběhu racionalizace práce a mzdových soustav v nástupu do 6. pětiletky vytvořeny podmínky i předpoklady pro větší diferenciaci mezd pracovníků, i vyšší adresnost hodnocení výsledků jejich práce. V praxi se však uplatňují v nedostatečném rozsahu a nedůsledně.

S tím úzce souvisí a samozřejmě s produktivitou práce, jeden ožehavý problém, a to je otázka postihu nekvalitní výroby. Zde je třeba požadovat a do podnikové praxe prosazovat rovnováhu pravomocí a odpovědností příslušných hospodářských pracovníků a funkcionářů tak, aby podle platných zásad pro postih nekvalitní výroby mohly být objektivně a nekompromisně zaměřeny dopady do hmotné zainteresovanosti odpovědných pracovníků.

Za jednu z rezerv při zajišťování správných proporcí produktivity práce a mzdového vývoje, je možno označit také oblast tvorby výkonových norem na podnikové úrovni i norem na vyšší úrovni tak, aby v každém okamžiku objektivně odrážely současný stav vývoje. To je rovněž jedna z cest, která může přispět k intenzifikaci výroby a tím i k řešení náročných úkolů, které naše podniky a závody zajišťují. Odpovídá základní směrnici rozvoje našeho národního hospodářství, vytyčené XV. sjezdem Komunistické strany Československa.

Předsedající místopředseda FS M. Žákovič: Ďakujem poslankyni Formanovej.

Súdružky a súdruhovia, prerušujem naše rokavanie na dobu 30 minút; budeme pokračovať v 15.30 hodín.

Rokovanie bude riadiť podpredseda Federálneho zhromaždenia súdruh Kučera.

V rozprave po popoludňajšej prestávke ako prvý vystúpi poslanec Axman.

(Jednání přerušeno v 15 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.30 hodin.)

(Řízení schůze převzal místopředseda Federálního shromáždění B. Kučera.)

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Soudružky a soudruzi poslanci, zaujměte místa.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, budeme pokračovat v rozpravě k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu československé federace na rok 1980. Ke slovu je přihlášen poslanec Axman. Prosím, aby se ujal slova. Připraví se poslanec Kožík.

Poslanec SL M. Axman: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, z návrhu státního rozpočtu a prováděcího plánu vyplývá, že přes všechny nedostatky a složitosti, které se v našem hospodářství projevují a přes všechna nezbytná a ve své podstatě správná úsporná opatření, má tento rozpočet a plán zabezpečovat další progresivní rozvoj naší společnosti. Počítá tedy i s dalším rozvojem kultury, která se již dávno stala nejen proklamativně, ale fakticky organickou a neodmyslitelnou součástí našeho denního života.

Je přirozené, že ne každý ji konzumuje jako zcela samozřejmou věc a že ne každý z ní čerpá to, co potřebuje pro svoji zábavu nebo vzdělání, či odpočinek. Přesvědčujeme se ale na druhé straně, že kultura ve svém celku dnes ve společnosti objektivně plní svou nezastupitelnou funkci, která logicky a zákonitě vyplývá z programových cílů socialismu.

Čím náročnější a složitější národohospodářské a vědeckotechnické úkoly bude naše společnost řešit, tím vyšší nároky politické, odborné, kulturní i morální budou kladeny na každého jednotlivého občana, zejména na mladou nastupující generaci. Jde tu tedy o vzájemnou podmíněnost rozvoje výroby s růstem všestranného rozvoje tvůrčích sil člověka za pomoci kultury a umění. Proto také naší společnosti jde především o plné uspokojování materiálních i duchovních potřeb v zájmu harmonického rozvoje lidské osobnosti.

Vyspělá socialistická společnost se nemůže obejít bez pokračujícího procesu kulturní revoluce, i když v dnešním stadiu našeho vývoje již plní kvalitativně jiné úkoly vzhledem k budoucnosti.

Každoročně vydáváme na rozvoj kultury, vědy, školství a umění vůbec ze státního rozpočtu značné finanční prostředky. Řádově jde o miliardy. To však neznamená, že si můžeme dovolit s nimi nehospodárně zacházet. Naopak! Nejaktuálnějším požadavkem současnosti ve všech oblastech našeho národního hospodářství je úspornost, racionalita a efektivnost lidské práce, jak to tu ostatně skoro po celý den zaznívalo ve všech příspěvcích.

Tento požadavek má své plné oprávnění i ve sféře kultury a umění, ovšem s tím rozdílem, že zde chápeme efektivnost především ve smyslu účinnosti ideově politického a kulturně výchovného působení.

Kultura je obrovská ideologická zbraň, jejíž působení se ani v kladném nebo záporném smyslu nedá podceňovat. Je v přímé návaznosti na působení všech ostatních prostředků ideologické práce, jako je tisk, rozhlas, televize, film atd.

V souvislosti se schvalováním rozpočtu a plánu rozvoje našeho hospodářství je nutné tím více tuto podmíněnost a funkci zdůraznit! Beze vší snahy o nějaké přikrašlování či zveličování. V socialistické společenské praxi musíme ovšem zásadově vyžadovat důslednou ideově politickou činnost všech kulturních zařízení, která se někdy, bohužel, omezuje pouze na výkazy a čísla statistik o uskutečněných kulturních akcích a pořadech, nebo o číselné vyjádření ekonomického efektu.

My ale potřebujeme především tvůrčí, ofenzívní kulturní politiku, prováděnou ve všech zařízeních a na všech stupních řízení v duchu usnesení XV. sjezdu KSČ! V dané situací a s výhledem na 7. pětiletku to zejména vyžaduje dopracování otázek ekonomiky kultury v zájmu vytvoření potřebného souladu mezi kulturně výchovnými a komerčními zájmy společnosti.

Rezervy jsou i v této oblasti, v oblasti organizace a řízení kultury, v jejich komplexnosti, ve větší a účinnější kooperaci, ve sdružování prostředků, lidských sil i talentů.

Z mnoha volebních obvodů by bylo možno uvádět příklady velmi dobrých zkušeností s budováním společných kulturních zařízení na základě sdružených prostředků. Řada z nich byla vybudována, rekonstruována nebo adaptována v rámci volebních programů národních výborů při využití svépomocné aktivity občanů. Tato forma budování materiálně technické základny kultury by se měla i v budoucnu ještě více rozvíjet nejen v souladu s celospolečenskými potřebami a možnostmi, ale především v souladu s kulturně výchovnými cíli i socialismu, což se, bohužel, vždy neděje.

Například v oblasti pracovní a společenské morálky se stále ještě ve velké míře setkáváme s nežádoucími a škodlivými jevy, které velmi úzce souvisejí se všemi projevy konzumního způsobu života a které někdy negativně ovlivňují vývoj mladé generace. Příklady snad ani nemusím uvádět.

Většina našich občanů o těchto problémech ví, ale domnívá se, že o nich nelze do nekonečna jenom kriticky psát či hovořit v tisku, televizi i jinde, ale že je již na čase proti nim a jejich nositelům energicky a účinněji zasáhnout všude tam, kde se tyto problémy mají řešit.

Vyžaduje to osobní politickou a morální vyspělost každého jednotlivce, zvláště pak poctivost a důslednost vedoucích pracovníků a také sílu postavit se za každého jednotlivce, který se za správnou věc angažuje, ať je to mistr nebo ministr.

Není žádnou náhodou, ale zákonitostí dějin to, že celá vývojová činnost komunistických a dělnických stran vždy zdůrazňovala v ideologické oblasti účinnost a sílu kultury a umění v celospolečenském a internacionálním smyslu. Protože kultura ve svém celku působí a musí působit nejen na city, emoce a vědomí lidí, ale také a vlastně především na jejich životní postoje ve společenském dění, a že je tudíž uměleckým odrazem jejich konkrétních realizací.