Mnohem účinněji by nám proto měla v příštím roce pomáhat k dosažení plánovaných výsledků též ekonomická agitace. Potřebujeme po mém soudu ještě více a lépe srovnávat přímo na pracovištích nejlepší výrobky a výkony s těmi, které jsou dosahovány v zahraničí. Nezůstávat jen u tabulí ukazujících míru využívání strojů a zařízení, ale ukázat přitom též, jak se zlepšené jejich využívání projeví v úrovni růstu rentability výroby a jak ovlivní výši odměn a podílů na hospodářských výsledcích. Potřebujeme neskrývat za nějakým průměrem organizace či pracovníky, kteří mají na svědomí zmetky, nízkou kvalitu výrobků a její vyšší podíly na objemu výroby, ztráty výroby a nedostatky v plnění dodávek, ale ukazovat na to, jaké hodnoty představuje každé procento úspor, či jeho pouhý zlomek a jak je možno jich dosahovat.

Předpokládám také, že v dalších formách ekonomického působení na naše občany budou pokračovat i hromadné sdělovací prostředky. Je to velký štáb profesionálních, vyspělých pracovníků, kteří mají k dispozicí velmi účinné nástroje, jak o tom svědčí například ohlasy na úspěšné televizní seriály nebo inscenace, ale i na vynalézavé a kritické reportáže, u nichž nechybí ani návrhy na další postup, či snaha o rozšiřování dobrých poznatků.

Slyšeli jsme tu dnes, jak ceny řady surovin na světovém trhu stoupají a jaký to má dopad na naše hospodářství, resp. jak se to promítá v předložených rozpočtových ukazatelích. Takové vlivy objektivně vyžadují dosahovat zvláště tam, kde s těmito surovinami pracují, zásadního obratu ve způsobu jejich využití, orientovat k nim soutěžení v úsporách, rozvíjet vhodnou antiimportní politiku. Jinde třeba jen lépe seznámit pracovníky s tím, s jakými vyššími hodnotami nyní pracují a jak by proto také měli umět lépe s nimi hospodařit. V řadě míst, která jsme jako členové výboru pro plán a rozpočet měli příležitost v minulosti navštívit, jsme takové dobré příklady viděli a jen si přáli, aby jich bylo více a hlavně všude.

V úsilí o dosažení vyšší efektivnosti a kvality předpokládané v plánech příštího roku, by vedle morálních aspektů měly plnit svou úlohu též hmotné podněty, zvláště pak prémie a odměny, motivačně správně orientované.

Poznatky nedávných resortních kontrol nebyly na tomto úseku pro řadu podniků příliš lichotivé. Odhalily, jak pro uplatňování prémií chybí objektivní hodnocení i potřebné předpoklady, např. normy. Ukázaly rovněž, že lepší není ani situace v poskytování odměn za plnění zvlášť náročných resp. mimořádných úkolů, či praxe v osobním hodnocení pracovníků.

Mám za to, že každé takovéto znehodnocování poslání a účelu mzdových forem pracovní stimulace a přežívající rovnostářské tendence by byly v příštím roce špatným služebníkem plánovaných úkolů a jejich vysoké náročnosti. Proto musíme trvat v této oblasti na daleko přísnějším dodržování kázně a odpovědnosti za cílevědomé a správné uplatňování hmotné zainteresovanosti pracovníků na konkrétních výsledcích a ukazatelích efektivnosti a kvality, a netrpět žádnou nedisciplinovanost či kompromisy.

Jestliže z rozpočtových podkladů vyplývá, že průměrné mzdy v národním hospodářství by se měly v příštím roce zvýšit o 2,8 %, měli bychom tento nárůst vidět v souvislosti s uvažovaným přírůstkem pracovních sil. Spíše jej přijmout jako výraz snahy, lépe nyní oceňovat práci dobrou a kvalitní a společnosti prospěšnou, náležitě přitom postihovat práci špatnou a zbytečnou, a v tomto smyslu též zaručovat československé koruně její vysoce reálnou hodnotu.

Soudružky a soudruzi, závěrem bych se chtěla zmínit o jedné otázce, která mě zajímá. Pro okruh ukazatelů stanovených vládou pro hodnocení plnění plánu v roce 1979 je výslovně stanoveno, že nemá být používáno ukazatele hrubé výroby, resp. výroby zboží. Stále se však při výkonu poslanecké funkce setkáváme s tím - zejména u organizací řízených národními výbory - že preferují ukazatele tohoto typu, a že to zvláště u opravárenské činnosti vede k velké nehospodárnosti, plýtvání materiálem, náhradními díly atp.

Žádám proto soudruha ministra Léra o vysvětlení zda v opatřeních, připravovaných ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení se počítá v tomto směru se změnami, které by byly uplatňovány též v organizacích místního průmyslu a služeb.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Zadražilové, slovo má poslankyně Chodurová, která vystoupí jako poslední před polední přestávkou.

Poslankyně SN D. Chodurová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, jak vyplývá ze zpráv k rozpočtu, bude v příštím roce nutné usilovat na všech úsecích velmi důrazně o to, aby minimem nutných nákladů se dařilo dosahovat ve výrobní i nevýrobní sféře co největších efektů. Je to ekonomická nezbytnost, která odpovídá především zásadám dobrého hospodaření. Měla by to však být v příštím roce ta nejlepší odpověď na každou napjatost surovinové, materiálové a energetické bilance, odpověď na omezené zdroje pracovních sil a možnosti širšího využití výrobních fondů, či na efekt, s jakým se v soudobé ostré konkurenci zhodnocují naše produkty na zahraničních trzích.

S ohledy na potřebnou minimalizaci nákladů se v hospodářské praxi bohužel vždy nesetkáváme. Máme možnost poukázat zde na řadu příkladů vynalézavosti, prozíravosti a šetrnosti, jichž konečný výsledek rozhodl o efektu výroby z hlediska její užitkovosti, kvalit a nákladovosti. Máme ale také určité zkušenosti s tím, že mnohdy zůstanou tyto pozitivní výsledky omezeny jen na úzký okruh míst. Setkáváme se také s tím, že jejich prosazování naráží v běžné praxi i na nepochopení, či na překážky v podobě takových argumentů, jako je námitka, že nižší náklady budou výrobek promítat do plnění plánu nižším podílem a že pak bude třeba plnění plánu dohánět jinde atp. Při takovém přístupu ke snižování nákladovosti výroby se zapomíná na to, že každá dosažená úspora a efektivní využití odkrytých rezerv by umožnily rozšířit stejnou či zabezpečit jinou produkci a posilovat tak tvorbu dalších hodnot. Proto úkoly, které jsou zpracovány do záměrů státního plánu a státního rozpočtu na příští rok, by měly nalézt všude co nejlepší smysl pro efektivnost a hospodárnost. Zvláště pak pochopení nutnosti vyššího zhodnocování toho, s čím pracujeme, a dalšího rozšiřování úspor jako kategorického příkazu doby, jako potřeby dosahovat výrazného obratu v kvalitě plnění požadavků příštího roku. Jsem přesvědčena, že takového obratu lze dosáhnout, avšak musí jít o něj skutečně na všech pracovištích, ve všech společenských orgánech a ve všech organizacích. Zvláště by mělo být při něm působeno daleko cílevědoměji a účinněji na odstraňování různých návyků a zvyklostí či "samozřejmostí", které přežívají a které s principy efektivnosti a hospodárnosti nemají nic společného.

Hledání a realizování různých způsobů zvyšování efektivnosti a prohlubování hospodárnosti by mělo být proto v příštím roce pochopeno i jako vážný politický úkol výrobní a nevýrobní sféry, a být výrazem správného přístupu k současným potřebám rozvoje naší společnosti. U výrobní sféry by se mělo zejména příznivě odrážet v kvalitativních podmínkách tvorby zisku, splněním a překročením plánem určeného snížení nákladů. Domnívám se, že s takovým požadavkem a jeho konkrétními ukazateli by se mělo v příštím roce pracovat na všech stupních hospodářských organizací jako se základním kritériem hodnocení efektu jejich činnosti a posuzování, jak se dokáží vyrovnávat s narůstajícími potřebami společnosti.

Snaha dosahovat plánovaných výsledků při co nejnižším vynaložení sil a prostředků by se měla přitom zejména opírat o účinnější racionalizaci. Dosavadní úsilí ještě nesehrává odpovídající roli v podpoře kursu efektivnosti a kvality a hlavně z hlediska potřeb vyšší hospodárnosti výroby. Žádoucí výsledky nepřináší hlavně tam, kde se neopírá o soustavnou analýzu zdrojů a rezerv a o dobrou spolupráci dělníků a techniků.

K úrovni efektivnosti, kvality a hospodárnosti práce mohou dospět jen cestou velmi konkrétních opatření a metod, které pomáhají odkrývat rezervy a účelně a hospodárně přispívají ke zvyšování úrovně pracovního procesu. Pochopili také, že k tomu je třeba zaměřovat též novátorské a zlepšovatelské hnutí.

Pracuji sama ve spotřebním průmyslu České socialistické republiky a chtěla bych v té souvislosti proto uvést, že jen v letošním I. pololetí v něm bylo podáno na 800 vynálezů a přes 28 tis. zlepšovacích námětů, jichž celkový přínos lze hodnotit přes 1 mld Kčs. Racionalizační programy mají vypracovány téměř všechny podniky a závody. Ale k tomu, aby všude měly plnou váhu, je také zapotřebí, aby byly vždy pojímány od předvýrobních etap až po expedici výrobků, aby byly též soustavně kontrolovány a jejich plnění vyhodnocováno.

Skutečná racionalizace spotřeby není jen záležitostí vedení závodů, či významných dlouhodobých programů, ale je ve skutečnosti záležitostí každého pracoviště a každé domácnosti. Zdůrazňuji to proto, že bych ve svém příspěvku chtěla poukázat též na význam a přínos, jaký by mohla do některých našich surovinových bilancí vnést. Dovozní náročnost a nákladovost by snížila určitá racionalizace a zlepšená organizace sběru tzv. použitých surovin.

Vynakládáme velké úsilí na tvorbu nových hodnot, ale hospodaření s tím, co z nich po upotřebení zbývá, nám ještě nedává důvod ke spokojenosti. Možnostem využívání jednou již použitých surovin a jejich technologickému a ekonomickému přínosu je nyní v celém světě věnována stále větší pozornost. Jeden z nositelů Nobelovy ceny dokonce předvídá společnost, v níž prý bude materiálová bilance obrácená, protože odpad či šrot se stanou hlavními zdroji surovinového zabezpečení. Problematice s kovovým šrotem a odpadem, lepšímu organizování sběru odpadových surovin, věnovalo pozornost právě včera skončené plenární zasedání ÚV KSČ. Vždyť vedle úspor na surovině, práci a na investicích, jde u nich též o nemalé úspory na palivu a energii. Mnohokrát již bylo např. upozorněno na to, že 1 t šrotu železa představuje možnou úsporu až 2 t uhlí, 4 t železné rudy a méně asi o 70 hodin práce; že tuna skelných střepů dovolí uspořit na 80 kwh elektrické energie, resp. 33 m³ plynu; že za 110 t starého papíru lze uspořit dřevo asi z 1 ha lesa.

Všechny tyto závažné skutečnosti by měly proto vybízet naše hospodářské organizace a občanstvo, aby nepodceňovaly význam sběru různých těchto surovin a naopak mu účinněji napomáhaly. Avšak k tomu, aby jich mohlo být získáváno co nejvíce, je nutné vytvářet odpovídající podmínky, a to jak v průmyslových oblastech, tak i v občanských rajónech.

Zatím není situace ve sběru nijak ideální. Např. původní síť stálých sběren ve starší zástavbě se snižuje a nová výstavba sběrných míst včetně jejich vybavení na nově postavených sídlištích, kde je daleko větší koncentrace rodin a osob a kde při ústředním vytápění je více předpokladů pro získávání druhotných surovin, je pomalu realizována. Ještě nelze proto říci, že by opatření vlády pod č. 244/1975 byla uspokojivě naplňována. Bylo by proto účelné, aby se v příštím roce podařilo zřizováním míst sloužících výkupu druhotných surovin po organizační a technické stránce lépe a komplexněji zabezpečovat a aby bylo též lépe podpořeno investiční politikou krajských národních výborů.

Pro dobrý vzor a příklady nemusíme chodit daleko. Stačí využít zkušeností Německé demokratické republiky, kde vznikla poměrně hustá výkupní síť, zhruba vždy pro 5 tis. obyvatel. Bude proto velmi záležet na úzké spolupráci národních výborů, složek Národní fronty a součinnosti vedoucích pracovníků hospodářské sféry, aby sběr a využití druhotných surovin dostalo svůj pravidelný rytmus, stálé místo i formy a aby dobrá organizace a informovanost dovolovaly provádět úspěšně větší výkup, přejímku, shromažďování a výchozí úpravu jednotlivých těchto surovin a umožňovaly nejen perspektivně, ale co nejdříve zvyšovat jejich získávání.

Nepůjde přitom jen o železné a barevné kovy, sklo či papír. Mělo by jít též např. o zlepšení sběru zaječích kožek. Vždyť je známo, že kdybychom nepřicházeli jejich nežádoucím únikem asi o 0,5 mil. kusů, nemuseli bychom je za drahé peníze pro náš zpracovatelský průmysl dovážet.