Druhá otázka poslance Charváta se týká toho, zda vláda připravuje změnu věkové hranice odchodu do důchodu, to znamená, zda připravuje návrhy na prodloužení věkové hranice odchodu do důchodu. Mohu rovnou říci, že federální vláda takové návrhy nepřipravuje, o takových námětech neuvažuje, nechce měnit věkovou hranici odchodu do důchodu. Ovšem tyto otázky, jak známo, jsou rozšířeny po celé republice, a nejen u nás, různé rozhlasy z okolních států nám je různými způsoby infikují. Proto je třeba na tuto otázku dávat jasnou odpověď. Je pochopitelné, proč se takové dotazy vyskytují. U nás je nedostatek pracovních sil, alespoň když to posuzujeme z hlediska současné výkonnosti, z hlediska využití současné MTZ a živé pracovní síly. Víme, že ve využití MTZ pokud jde o výkonnost pracovní síly, jsou velké rezervy. A struktura pracovních sil není optimálně rozmístěna. To ovšem nelze řešit ze dne na den, to je určitý proces, který musí být založen věcnými plánovanými záměry i konkrétními ekonomickými opatřeními, ale o tuto změnu musíme v příštích 5-10 letech usilovat.

Druhým problémem je, že věková hranice odchodu do důchodu v okolních státech se poněkud liší. Je známo, jak je tomu např. v kapitalistických státech. V NSR odchod do důchodu u mužů je v 65 letech, u žen rovněž. Na to se v naší propagandě někdy zapomíná. V Rakousku odcházejí muži v 65 letech, ženy v 60 letech. Když se podíváme na socialistické státy, je to obdobné jako u nás, až na Polsko, kde je věková hranice u mužů 65 let a u žen 60 let, v NDR rovněž tak. V Rumunsku je rovněž poněkud vyšší než u nás.

Jakým směrem a na jakých opatřeních pracujeme? Nechystáme změnu věkové úrovně odchodu do důchodu. Přemýšlíme o dalších opatřeních, která by povzbudila důchodce, kteří chtějí po odchodu do důchodu dobrovolně několik let ještě pracovat, nebo aby prodloužiti svou aktivní práci s tím, že jim umožníme zvýšení úrovně důchodu. To jsou dva směry, o kterých přemýšlíme. Tyto věci nejsou řešeny, ale přece jen musíme, soudružky a soudruzi, vzít v úvahu, že u nás z patnáctimiliónového národa je 3 mil. 600 tis. důchodců. Tento počet se bude dále zvyšovat. Dnes pracuje přes 800 tis. důchodců, ať už celoročně (v průmyslu, zemědělství a ve službách), v administrativě je to těch známých 180 dní. Přes 800 tis. důchodců se zapojilo do práce. To není malé procento.

Přesto se domníváme, že je zde určitá rezerva a proto přemýšlíme o opatřeních, která by podnítila dobrovolně zapojení do pracovního procesu i po věkové hranici, která je určena pro odchod do důchodu. To je tedy naše stanovisko, linie, kterou máme, linie, kterou nechceme měnit, poněvadž úroveň sociálního zabezpečení včetně dílčí otázky věkové hranice odchodu do důchodu pokládáme za sociální vymoženost a nedomníváme se, že jsou nějaké podstatné důvody ke změně.

Třetí otázka: Soudruh poslanec Petřík se ptá na íránský plyn, který má k nám být v 80. letech dodáván. Je známo, soudružky a soudruzi poslanci, že v roce 1976 byl uzavřen kontrakt mezi státním íránským podnikem a naším podnikem zahraničního obchodu na dodávky plynu z Íránu do Československa ve výši 3 mld 600 mil. m³ plynu, počínaje rokem 1980 do roku 2003. V roce 1983 až 1984 se předpokládala plná kapacita, tj. 3 mld 600 mil. m³ - v roce 1981 to mělo být asi 1,5 mld m³ plynu. Tento kontrakt je počítán tak, že má být plyn dodáván přes Sovětský svaz a systémem tranzitních plynovodů, které existují a které dále budujeme, by měl být částečně dodáván do Československa. Je to kontrakt velice závažný a my ho pokládáme pro období 80. let v této etapě za nenahraditelný zdroj naší energetické bilance. Je to pochopitelně velice náročný dovoz, protože dnes těchto 3,6 mld m³ plynu stojí 110 mil. ročně a kontrakt je stavěn tak, že plyn musíme platit ve volných měnách. Ovšem po poradě se sovětskými soudruhy je nezbytné, abychom doplnili svou energetickou bilanci nejen v plynu, ale i v ropě a dalších surovinách dovozem z rozvojových zemí. V tomto směru jsme tedy po různých úvahách plně zvážili náročnost uvedené transakce.

Je známo, že do Československa dovážíme v roce 1978 zhruba 5,3 mld m³ plynu a v roce 1980 to bude 8,8 mld m³ - je to ze Sovětského svazu. Jedině přes Sovětský svaz můžeme dopravovat plyn do Československa, protože jiný plynovod nemáme. Ropovod druhý máme, ten dobudováváme přes Jugoslávii a Maďarsko, ale plyn vedeme jen ze Sovětského svazu.

Nyní je zde otázka, kterou dává s. poslanec, zda tento plyn nám bude v roce 1981 a v dalších letech dodáván. Na to nemohu dát dnes definitivní odpověď. Snažíme se, aby byl tento kontrakt potvrzen. Náš velvyslanec navštívil místopředsedu prozatímní vlády, a ten dal odpověď, jakou dávají i jiným státům socialistického společenství, že v oblasti ropy, plynu a surovin budou všechny kontrakty, které byly minulým režimem uzavřeny zvažovat. Snažíme se dělat všechno k tomu, aby íránský plyn do Československa přišel v první polovině 80. let.

Čtvrtá otázka se týká atomových elektráren z hlediska názoru, postojů nebo námitek či požadavků rakouských úředních míst, rakouské vlády a na to následujících velkých tiskových kampaní, která rakouská místa vůči nám dělají v této otázce. Je známo, co se stalo v Rakousku. Postavili elektrárnu v Zwentendorfu, která je komplexně dokončena, připravena ke spuštění. Bylo vypsáno referendum, které se vyslovilo proti. Je známo, že to není ojedinělý případ.

Co staví rakouská vláda vůči nám? Musím říci, že pan kancléř Kreiský při posledním rozhovoru, který jsem s ním měl v Židlochovicích, velice důrazně tuto otázku stavěl. Nejdříve, asi před dvěma lety, kladli otázku, zda Československo vůbec má stavět atomové elektrárny, protože prý ohrožují bezpečnost Rakouska. Jasně jsme řekli příslušným rakouským institucím, že pokud se týká kontroly zařízení dnes existujících atomových elektráren v Československu, plně dodržujeme mezinárodní dohody. To znamená, že Mezinárodní atomová agentura se sídlem ve Vídni prostřednictvím svých inspektorů plně kontroluje chod reaktorů v Jaslovských Bohunicích. Kontrola je tedy plně možná. Vedle toho vycházíme rakouské straně vstříc v tom, aby rakouští odborníci mohli být na základě mezinárodních pravidel ve styku s našimi odbornými místy a podívat se na chod některých zařízení podle vzájemné dohody.

Soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi několik slov k rozpravě.

Vážím si rozpravy, která byla kritická a netýkala se dílčích otázek. Byla soustředěna na hlavní problémy. Jsem rád, že se k věcem diskutuje racionálně, tzn. že se hledají východiska a nediskutuje se bezvýchodně. Složitá situace bezesporu existuje a byli bychom na omylu, kdybychom si ji zastírali. Složitá situace ovšem vždy má východiska. Hledat tato východiska znamená věřit, že východiska existují. Nebýt pesimistou, nepropadat nervozitě, ale přemýšlet netradičně o nových přístupech, o nových řešeních, které třeba jdou i nám osobně proti srsti, protože i my jsme odchovanci určité soustavy, určitých zvyklostí, nějakých obvyklých řešení v ekonomickém rozvoji a nyní musíme přemýšlet úplně jinak. Proto kritickou, racionální, z pozitivních hledisek rozpravu oceňuji a vítám.

Mohl bych se vzdát, soudružky a soudruzi, slova, vzhledem k tomu, že dnes bylo zveřejněno závěrečné slovo s. Husáka na posledním zasedání ÚV komunistické strany. Dovolte mi však přece jen připojit několik vět.

My bezesporu jdeme vpřed a zaznamenáváme úspěchy, ovšem postup vpřed není dostatečně rychlý, úspěchy nejsou dostatečně velké k tomu, aby uspokojovaly naše potřeby. Prostě jdeme dopředu pomalu vzhledem k nové, změněné situaci.

Podívejme se na to blíže. Již jsem řekl, že v zahraničním obchodě zvyšujeme vývoz o 36 % - více do zemí socialistického tábora, méně do kapitalistických států, ale zhruba kolem tohoto čísla zvýšení osciluje. Je to tempo, které jsme v 5. pětiletce nedosáhli. Přesto nám toto tempo nestačí. Ceny surovin, energetických zdrojů, materiálů jdou velice rychle nahoru. Určité zvýšení v plánu na rok 1979 máme. Je třeba však říci, že zvýšení cen dovážených surovin, energetických zdrojů a materiálů je dnes, jak ukazuje situace na světovém kapitalistickém trhu, daleko vyšší, než jsme v plánu předpokládali. A my ty dovozy potřebujeme.

Co tedy musíme udělat? Buď zvýšit vývoz a uskutečnit potřebný dovoz, anebo krátit dovoz při uskutečnění plánovaného vývozu. Tak to vyžaduje obchodně platební bilance Československa.

Základní strategií v této oblasti - a já znovu říkám, že je to velice důležitá, klíčová oblast - je snažit se o zvyšování exportní výkonnosti, zvyšovat vývoz již v roce 1979 a přemýšlet úplně netradičně a nově, jak se s tímto úkolem vypořádat. Marné je říkat, že potřebujeme další dovoz techniky, potřebujeme ten stroj a tu technologickou linku, že tu a tu investici potřebujeme realizovat a potřebujeme na to dovozní limity, když nemáme větší vývozní možnosti. Hospodářství je třeba regulovat a držet v určité rovnováze v této základní oblasti, i když si uvědomuji, že důsledky vzbuzují a rozvíjejí určitou nerovnováhu v mikrostruktuře.

Podívejme se na dodávky masa. Na vnitřní trh, k vnitřnímu užití dáváme potřebných 25-28 tisíc tun masa ročně jako přírůstek pro vnitřní potřebu. Stačí to? Všichni víme, že to nestačí. Všichni zaznamenáváme tento měsíc, tento týden určité poruchy na trhu masa. A pochopitelně maso na vnitřním trhu hraje klíčovou pozici. Zde se rovněž zemědělci, a nejen zemědělci, musí zamyslet nad tím, co dělat, jak tuto otázku řešit. Je známo, že nám v posledních letech značně klesá samozásobitelské kvantum masa, určeného na zásobováni obyvatelstva, ať už individuální nebo kolektivní a které rozmnožovalo společenský přírůstek spotřeby masa z centrálních fondů. Ročně někdy o 8-10 tisíc tun. Nevíme, jak to bude v roce 1979. Údaje a statistiky jsou v tomto směru velice nepřesné a prognózy neuvádějí přesný výhled. A přece i v této oblasti je třeba pracovat. Tak rychlý pokles samozásobení není zdůvodněn objektivními ani subjektivními příčinami. Protože zdroje pro krmení určité struktury hospodářských zvířat v domácnostech jsou, jsou u družstevních rotníků nebo pracovníků státních statků. A to nám může rozmnožit fond masa. A nejen to. Otázka využití krmiv a všechny technologické otázky také hrají svou roli.

V kvalitě naší výroby jsme postoupili dopředu. Ale, soudruzi, to vůbec nestačí. Jsou zde výkyvy a my musíme vždycky posuzovat výrobní, obchodní, vědeckovýzkumné a jiné instituce velice diferencovaně. Jsou podniky výborné, průměrné, jsou podniky a instituce podprůměrné. A tak vždy musíme k tomu přistupovat. Ale k otázce kvality v užším slova smyslu, kdy z podniku vychází nekvalitní výrobek, který je reklamován, ať už spotřebitelem vnitřním nebo zahraničním, k tomu mlčet nelze. Podnik nesmí vypustit nekvalitní výrobek a pokud ho vypustí, zvláště když jde o křiklavé a četné případy, nelze dělat nic jiného, než vyvozovat kádrové závěry. A to se pochopitelně týká nejen podniků, to se týká i vyšších článků řízení a v tomto směru tedy musíme v roce 1979 nastoupit velice přísnou linii v kádrové politice. Jednotliví soudruzi, kteří nesou za tyto velké národohospodářské, a nejen hospodářské, ale i politické škody odpovědnost, musí to pocítit na své vlastní kůži.

Podívejme se na otázku uhlí. Uhlí dobýváme stále více a v Severočeském hnědouhelném revíru, který je hlavním zdrojem růstu těžby uhlí, máme problémy. 450 tisíc tun je tam výpadek v ročním plánu za tyto měsíce. Jak to nahradit, jak to dohnat? Co dělat, abychom splnili roční plán? Uhlí je úplně základním činitelem ročního plánu pro rok 1979 a 1980. Známe problémy Severočeského kraje a musíme zde všichni zapnout velice intenzívně. Jsou to nesmírně složité ekonomické a technické problémy. Zvláště technické problémy vyplývající z mnohých potřebných rekonstrukcí těch obrovských mechanizmů. Jsem rád, že všichni jsme seznámeni prostřednictvím televize, tisku i osobně s problémy tohoto klíčového oboru, kde se rozhoduje o proporcionalitě ekonomiky. Co jsou nám platné elektrárenské kapacity, když nemáme uhlí. Ten problém musíme řešit, protože v případě, že by se nám něco nepodařilo, mělo by to velký vliv na proporce národního hospodářství. Zde se nesmí pomýšlet jen na stranu výroby, zde se musí pomýšlet i na stranu spotřebitelů. Přece jenom zde vyzývám, a říkali jsme to velice otevřeně na poradě generálních ředitelů, k úplně primitivním metodám šetření uhlím v letošním a příštím roce. Určité rezervy zde existuji, bez ohledu na to, jakým tempem uskutečňujeme některá racionalizační opatření z hlediska vybavení technickými prostředky. Zde musíme velice intenzívně přemýšlet, jak ušetřit v této oblasti onen základní zdroj, který ovlivňuje proporcionalitu národního hospodářství.

Nechci mluvit o dalších otázkách. Ve všech oblastech, výrobních i nevýrobních, v celé nadstavbě neproniká náročnost dostatečně rychle do vědomí lidí, jdeme dopředu, ale nejdeme dopředu dostatečně rychle, v potřebných kvalitativních směrech. Vyvinout úsilí ke splnění i těch námětů, které v rozpravě byly uvedeny, to je úkol federální vlády a věřím, že ve spolupráci s národními vládami se nám to podaří.

Tato země má velké rezervy. Má rezervy v bohaté materiální základně, ve vysoké úrovni kvalifikace kádrů a velkou předností je, že má jasnou a reálnou linii, prostou jakéhokoliv subjektivismu a voluntarismu. A mezinárodni podmínky jsou z hlediska postavení socialistického Československa v rámci RVHP a Varšavské smlouvy velice příznivé. Proto se domnívám, že máme všechny předpoklady důsledně splnit závěry XV. sjezdu KSČ, cíle 6. pětiletky s vaší pomocí a za aktivní účasti, za aktivní tvořivé práce všech článků federálního ústrojí a zvláště federálních orgánů naší československé vlády. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda FS A. Indra: Děkuji s. Štrougalovi za závěrečné slovo i za odpovědi na otázky. Ptám se poslanců, kteří otázky položiti, zda jsou s odpovědí předsedy vlády spokojeni. (Poslanec SN A. Blažej: Ano. Poslanec SN S. Charvát: Ano. Poslanec SL J. Petřík: Ano. Poslankyně SL D. Kancírová: Ano.)

Můžeme přistoupit k projednání návrhu usnesení. Prosím předsedu návrhové komise s. Vedru, aby návrh předložil.

Místopředseda SN V. Vedra: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, návrhová komise vám předkládá ke schválení tento návrh usnesení:

Federální shromáždění Československé socialistické republiky na 11. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů dne 28. března 1979 projednalo zprávu vlády Československé socialistické republiky o plnění jejího programového prohlášení, přednesenou jejím předsedou soudruhem Lubomírem Štrougalem.

Federální shromáždění konstatuje, že vláda i v náročnějších podmínkách postupně realizuje svůj program, vycházející ze závěrů XV. sjezdu Komunistické strany Československa;

vyjadřuje přesvědčení, že vláda bude v dalším období v duchu usnesení ústředního výboru Komunistické strany Československa, zejména usnesení 11. zasedání ústředního výboru KSČ, ještě energičtěji zabezpečovat úkoly hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje naší společnosti;

očekává, že vláda soustředí pozornost zejména na všestranné zvyšování efektivnosti a kvality veškeré práce, na zdokonalováni řídící, organizátorské a výchovné činnosti na všech stupních, na řešení nejdůležitějších problémů ve všech odvětvích národního hospodářství, zejména v odvětví paliv a energetiky, ve vědeckotechnickém rozvoji a v investiční výstavbě.

V tomto úsilí bude Federální shromáždění ČSSR vládu plně podporovat.

Poslanci Federálního shromáždění budou na svých pracovištích a ve volebních obvodech přispívat k rozvíjení iniciativy pracujících a podněcovat. jejich tvůrčí úsilí při řešení aktuálních otázek rozvoje naší socialistické společnosti.

Předseda FS A. Indra: Soudružky a soudruzi, má někdo k přednesenému návrhu usnesení připomínky, doplňky? (Připomínky ani doplňky nebyly.)

Není tomu tak. Děkuji návrhové komisi. Můžeme přistoupit k hlasování.

V této chvíli je v sále přítomno 152 poslanců Sněmovny lidu, 55 poslanců Sněmovny národů zvolených v ČSR a 68 poslanců Sněmovny národů zvolených v SSR. Obě sněmovny jsou tedy schopné se usnášet.

Prosím, aby se nejdříve vyslovili poslanci Sněmovny národů. Kdo souhlasí s návrhem usnesení ke zprávě vlády o plnění jejího programového prohlášení? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)