Soudružky a soudruzi, v příštím roce musíme učinit další významný krok k dosažení cílů hospodářského a sociálního rozvoje vytyčených XV. sjezdem strany. Vyžaduje to řešit velké množství konkrétních a na řadě úseků složitých úkolů, které jsou pro jednotlivá odvětví a oblasti národního hospodářství stanoveny ve státním plánu, státním rozpočtu a měnovém plánu.

Jejich úspěšné zvládnutí se neobejde bez důrazného přístupu k řešení některých věcných problémů, které v naší ekonomice máme, ať jsou již staršího nebo novějšího data. Tyto problémy dobře známe, mnohé se již vykonalo pro jejich překonání, ale mnoho práce stojí ještě před námi - na úrovni centrálních orgánů, VHJ i podniků. I když jde mnohdy o různorodé oblasti, hlavním jednotícím článkem a základnou splnění všech úkolů a překonávání problémů je a stále více bude vyšší efektivnost, lepší kvalita, dokonalejší řízení a stále větší náročnost na každého z nás při prosazování těchto "pravd" do konkrétního každodenního jednání. Na těchto východiscích jsme postavili své plány a takto je musíme také realizovat i v roce 1979.

V oblasti finančního hospodaření nachází linie k vysoké efektivnosti svůj výraz především ve finančních výsledcích státních hospodářských organizací. Návrh státního rozpočtu vychází z toho, že v příštím roce tyto organizace vytvoří o 10 % více finančních zdrojů než letos, a že jejich výdaje vzrostou o 3,9 %. V souvislosti s tím se zvýší i aktivní rozdíl mezi odvody těchto organizací do státního rozpočtu a dotacemi, které dostávají ze státního rozpočtu, na 54,9 mil Kčs, což je o 7,8 % více než letos.

Hlavní přírůstek tvorby finančních zdrojů ve státních hospodářských organizacích bude dosažen růstem zisku. Jeho objem roste o 8,9 mld Kčs, tj. o 9,7 %. Náročnost tohoto úkolu je o to větší, že přírůstku zisku má být dosaženo téměř ze dvou třetin snížením nákladů. Počítáme tedy s tím, že letošní poměrně dobrý vývoj nákladů bude nejen udržen, ale že se dále zlepší. Dosažení úspor v celkových nákladech je vyjádřeno jejich plánovaným relativním snížením o 0,66 %. K zajištění tohoto úkolu je třeba na všech řídících stupních přijmout promyšlená a důsledná hospodářsko-politická opatření.

Zvlášť naléhavým úkolem je zajištění energeticky a materiálně úspornějšího rozvoje. Má k tomu přispět i úprava velkoobchodních cen některých druhů paliv a energie, kterou vláda schválila s platností od 1. ledna 1979. S tímto zvýšením cen se v plánovaných nákladech podniků a organizací nepočítá a představuje tedy další, doplňkový úkol v úspoře celkových nákladů. S ohledem na současnou situaci v palivoenergetické bilanci nám jde hlavně o věcnou úsporu energie a paliv a k tomu je zapotřebí, aby v podnicích a organizacích byla přijata účinná opatření k racionalizaci jejich spotřeby.

O tom, že musíme ještě mnoho udělat pro vytvoření náročnějšího ekonomického klimatu, svědčí kromě jiného i praktické zkušenosti, jak se využívá evidence nákladů, kalkulace výrobků, norem všeho druhu a prováděných analýz ke každodennímu zápasu o vyšší efektivnost a hospodárnost. To, že se ještě mnozí vedoucí pracovníci obejdou bez těchto nezbytných nástrojů chozrasčotního hospodaření, máme být k sobě méně shovívaví, být přísnější ve výdajích ze státní pokladny a více zaútočit na mobilizaci vlastních zdrojů. A těm, co vidí východisko převážně ve zvýšení cen svých výrobků, je třeba doporučit, aby více srovnávali technickoekonomické parametry své výroby s tím, čeho bylo dosaženo ve světě.

K soustavnému a rychlému snižování nákladů nás může dovést jen náročná řídící práce prováděná na vysoké technické a ekonomické úrovni a s hlubokou znalostí věcné problematiky. Ve spojení s širokou aktivní účastí pracujících je třeba tuto práci orientovat na ty úseky, které v konkrétních podmínkách každého podniku mají pro růst efektivnosti klíčový význam.

Do popředí činnosti všech podnikových a nadpodnikových orgánů se musí dostat hlediska soustavného zvyšování kvality výrobků a jejich technickoekonomické úrovně. To zároveň vyžaduje důsledněji než dosud bojovat proti nekvalitní práci. Výroba, jejíž kvalita není na úrovni současných požadavků, maří naše úsilí, snižuje hodnotu výsledků naší národní práce. Nemůžeme se proto trvale smiřovat s nedostatky, které na tomto úseku máme.

Vláda přijala opatření k posílení tlaku na kvalitu. Pomocí cenové tvorby stimulujeme výrobu kvalitních a technicky progresívních výrobků, zavádíme komplexní režimy řízené jakosti. Od 1. ledna příštího roku budou podniky výrazněji než dosud dostihovány za nekvalitní výrobu, a to jak na zisku, tak i na výkonech rozhodujících pro regulaci mezd. Hmotnou zainteresovanost na kvalitní výrobě chceme dále zdokonalovat a prohlubovat.

Velkou rezervou pro zvýšení celkové úrovně efektivnosti našeho národního hospodářství je zvýšení efektivnosti investic a vůbec celého procesu reprodukce základních fondů. Je známou skutečností, že o efektivnosti investice se nerozhoduje jen ve fázi výstavby, ale zejména v etapě její přípravy, kdy je třeba rozhodnout o koncepčním řešení, které pak na dlouhou dobu dopředu předurčuje, s jakou výkonností a efektem bude podnik pracovat. Zejména je proto nezbytné zvýšit úroveň přípravy u rozsáhlých investic, jak z technických hledisek, tak i z hlediska ekonomických parametrů, kterých má být dosaženo. Velký význam má proto expertizní činnost, zejména státní expertízy. V tom směru přijímáme některá opatření, která by měla zvýšit odpovědnost za přípravu investic, účinněji než dosud sladit celý proces reprodukce základních fondů s reprodukcí pracovních sil, dosáhnout vyššího využívání stávajících základních prostředků a zvýšit směnnost.

Nelze se také smiřovat s tím, že počty neobsazených strojních míst rostou, a že při nevyužití jedněch výrobních kapacit stavíme další. Naší situaci v pracovních silách může řešit jen rychlý růst produktivity práce, uvolňování pracovníků nejen relativně, ale i absolutně z některých odvětví výroby. K tomu musí více než dosud přispět i převádění pracovníků od zastaralých nevýkonných zařízení k moderním, vysoce výkonným, a ty pak plně využívat ve vícesměnném provozu. Na základě opatření vlády se bude daleko přísněji posuzovat nezbytnost nové výstavby výrobních staveb ve vztahu k využití stávajících kapacit. V těch podnicích, oborech, odvětvích či místech, kde směnnost nedosáhne stanovené úrovně, nebo u nichž je vyšší počet neobsazených pracovních míst, nebude povoleno zahájení nových výrobních staveb.

V příštím roce vynaložíme na investice 30,2 % hrubého národního důchodu. Ze státního rozpočtu poskytneme investiční dotace v rozsahu 56,9 mld Kčs, což představuje 19,9 % celkového objemu rozpočtu. Největší část dotací směřuje do oblasti paliv a energetiky, dopravy a bytové výstavby. Je žádoucí, aby prostředky vydělené na tyto účely ve státním rozpočtu byly plně a hospodárně využívány. Vždy tomu tak není. Například v roce 1977 zůstalo jen ve výdajích na bytovou výstavbu nevyčerpáno 1,4 mld Kčs a letos se očekává, že to bude více než 0,5 mld Kčs.

Ve finančních plánech na příští rok počítáme s další mobilizací rezerv, které jsou skryty ve využívání zásob. Doba jejich obratu v průmyslu a stavebnictví se má zrychlit o 0,8 dne, což představuje relativní uvolnění finančních prostředků ve výši 1,4 mld Kčs.

V posledních dvou letech se vývoj zásob zlepšuje, což svědčí o tom, že opatření, která přijala vláda v této oblasti, se postupně realizují. S globálním zlepšením vývoje zásob se však nemůžeme uspokojovat. Je nutné zlepšit celkovou strukturu zásob, a to jak výrobních, tak i spotřebitelských, aby odpovídala ekonomické potřebě - tedy bez nedostatkových zásob na jedné straně a zásob pomaluobrátkových a nepotřebných na straně druhé.

XV. sjezd zdůraznil, že celý řídící proces musí být prostoupen prosazením a využitím vědeckotechnického rozvoje jako základní hybné síly dalšího rozvoje naší společností. To zdaleka neznamená jen zajistit dostatek finančních prostředků na vědu a technický rozvoj. Hospodářská politika koncentruje zdroje a prostředky především na rozhodující úseky hospodářství a nemůže tomu být jinak ani v této oblasti. Věcná struktura úkolů státního plánu rozvoje vědy a techniky vychází především z potřeby řešit úkoly, které jsou pro národní hospodářství zvláště aktuální. Např. 11 % všech úkolů je orientováno na efektivnější využívání zdrojů paliv a energie, 12 % úkolů na úspory živé práce a 25 % úkolů na účelnou náhradu dovážených výrobků a na zvýšení vývozu.

Prostředky, které jsou ve státním rozpočtu na rok 1979 určeny na financování rozvoje vědy a techniky ve výši 6,4 mld Kčs, jsou soustředěny na úkoly důležité z hlediska celého hospodářství. Dalších 10,4 mld Kčs bude vynaloženo z vlastních zdrojů organizací a jejich nadřízených orgánů.

V souhrnu jde tedy o vysoké částky, jejichž efektivní využití je třeba posuzovat se stejně vysokou náročností jako jinde. Zdůrazňuji to proto, že toto kritérium není ještě všude důsledně uplatněno, že ve vyšší návratnosti vložených prostředků jsou stále ještě rezervy, které je nezbytné co nejúčinněji mobilizovat. Rychlá aplikace nových poznatků vědy v praxi, vyšší přínos technického rozvoje pro zvýšení celkové technické úrovně naší výroby a zejména vyšší inovační aktivita, lepší kvalita a spolehlivost výrobků patří nejen k rozhodujícím faktorům růstu efektivnosti, ale jsou zároveň nezbytným a možno říci primárním předpokladem růstu exportu ve hmotném a ještě ve větším měřítku v hodnotovém vyjádření.

Zahraniční obchod má pro nás klíčový význam. Vždyť více než jednu třetinu finální průmyslové produkce vyvážíme, abychom mohli dovézt jiné suroviny a výrobky, které nemáme, nebo které je výhodnější dovézt, než vyrábět doma.

Dvě třetiny obratu našeho zahraničního obchodu připadají na země socialistické soustavy a tento obrat se má v roce 1979 zvýšit o 7 %. Je proto na nás, abychom plně využili výhody, které socialistická ekonomická integrace především se Sovětským svazem nabízí, zejména pokud jde o vytváření ekonomicky racionální struktury naší výroby z hlediska pracovních, surovinových a energetických zdrojů, a abychom touto cestou dosáhli i výrazného pokroku v řešení otázek růstu efektivnosti našeho hospodářství. Musíme si stále více uvědomovat, že i ve vztahu k socialistickým státům roste náročnost na naši výrobní a obchodní aktivitu. Vyplývá to především z jejich dynamického rozvoje, cílevědomé strukturální přestavby hospodářství a ze zvyšování životní úrovně jejich obyvatel. Podstatné je, že postupující proces socialistické ekonomické integrace států RVHP přináší prospěch všem zúčastněným zemím. Umožňuje řešit ve vzájemné úzké spolupráci životně důležité otázky hospodářského rozvoje s potřebnou perspektivou, dává tak všem dlouhodobou ekonomickou jistotu a snižuje i rizika přenášení krizových jevů z kapitalistického světa.

V posledních letech došlo na světových trzích k rychlejšímu růstu cen surovin ve srovnání s hotovými výrobky. Poněvadž ve struktuře našeho vývozu mají rozhodující váhu výrobky zpracovatelského průmyslu a naopak polovinu dovozu představují suroviny, paliva a materiál, je zřejmé, že výsledný pohyb cenových relací našeho vývozu a dovozu je pro naši ekonomiku nepříznivý.

V případě obchodních vztahů s nesocialistickými státy jsou tyto tvrdé ekonomické podmínky ještě ztíženy tendencemi některých států k ochranářské nebo dokonce k diskriminační politice a celkovou hospodářskou situací v kapitalistickém světě, vyznačující se značnou labilitou, nezaměstnaností a inflací. Reálným a pozitivním východiskem proto může být v podstatě jen zvýšení naší exportní schopnosti opírající se o zvýšení výkonnosti celého hospodářství. Tento cíl sleduje hospodářská politika již několik let. Máme zde řadu pozitivních výsledků, přesto však soudíme, že celkové výsledky stále ještě neodpovídají našim potřebám.

Soudružky a soudruzi, výsledky, které v rozvoji hospodářství dosahujeme, ve značné míře odrážejí současnou úroveň řízení na všech stupních. Již jsem uvedl, že v různých oblastech ekonomiky máme řadu rezerv a obdobně to platí i pro řízení. Lze dokonce říci, že to je naše největší rezerva. Přitom platí: čím vyšší etapa ekonomického rozvoje, tím vyšší nároky na řízení, a to běžné i koncepční. Tento trend vysoké náročnosti je trvalý. Zcela jasné závěry k těmto otázkám přijal XV. sjezd a opět zdůraznilo 11. i 12. zasedání ÚV KSČ. Jde o vysoce tvůrčí činnost, ve které by mělo být cizím prvkem rutinérství, šablonovitost a formálnost. Naopak základním znakem dobrého řízení se musí stát iniciativa a aktivita, novost přístupů. Platí zde plně slova s. Brežněva na listopadovém zasedání ÚV KSSS, že "kdo se bojí a má strach z nového, brzdí rozvoj". Nové přístupy musíme prosazovat - a také o to stále usilujeme - ve všech fázích procesu řízení, tedy i v hodnocení dosažených výsledků. Musí být náročné zejména v tom smyslu, že i v něm se dostanou otázky efektivnosti a kvality na první místo. Musí být však současně konstruktivní. Poznatky a závěry z různých analýz se musí rychle a účinně realizovat a nedostatky odstraňovat. Vyžaduje to změnu myšlení ještě řady hospodářských pracovníků, neboť jde o kvalitativní změnu v přístupu k řízení. Přesto, že hospodářská politika strany i státní plán kladou rozhodující váhu na plnění strukturálních úkolů výroby a odbytu a kvalitativních úkolů a ukazatelů plánu, přetrvává v praxi jako hlavní kritérium hodnocení podniků splnění plánu objemu výroby, vyjádřené v ukazatelích hrubé výroby nebo výroby zboží. V opatřeních, která schválila vláda k plánu na příští rok se proto výslovně stanoví, že při běžném hodnocení nejsou ukazatele hrubé výroby a výroby zboží kritériem plnění plánu. Řídící pracovníci z toho musí ve své činnosti vyvodit potřebné závěry.

Tato kritéria musí ve své práci ještě více zvýraznit i finanční a úvěrové orgány. Finanční nástroje a celý systém kontroly korunou musí mnohem adresněji a preventivněji postihovat všechny projevy a snahy neefektivního hospodaření, ať již jde o investování při snižování směnnosti, či o ztráty z nekvalitní výroby a vynakládání finančních prostředků bez žádoucího efektu pro zlepšování konečných výsledků.

Řada nových, účinnějších prvků v řízení se ověřuje v rámci komplexního experimentu řízení efektivnosti a kvality, který probíhá ve 12 průmyslových VHJ. Tento komplexní experiment zasahuje všechny základní složky soustavy plánovitého řízení a obsahuje také řadu prvků k aktivizaci působení financí a úvěru především zvýšenou orientací plánu, jeho hodnocení i hmotné zainteresovanosti na kvalitativní stránku činnosti VHJ. Důraz se klade na výsledky hospodaření charakterizující konečný efekt - přínos každé VHJ, každého podniku k tvorbě nových hodnot při vysoké efektivnosti a kvalitě práce. Vyhodnocování komplexního experimentu věnujeme náročnou pozornost, zejména z hlediska změny myšlení řídících pracovníků i vytváření většího prostoru pro inovaci, modernizaci a zvyšování kvality. Některé prvky ověřované v experimentu, například účinnější stimulaci efektivního exportu již uplatňujeme od příštího roku v celém strojírenství a v ministerstvech průmyslu republik.

Byla přijata i další opatření sledující lepší provázanost úkolů plánu na základě uceleného systému hmotných bilancí, zejména ve strojírenství, ale i v dalších odvětvích, rozšíření gescí apod. Ani další oblasti plánovitého řízení neunikají naší pozornosti, avšak v souhrnu nutno konstatovat, že v intenzitě prací na zdokonalení soustavy řízení musíme podstatně přidat.

Soudružky a soudruzi, všechny tyto otázky výrazně ovlivňují dynamiku růstu životní úrovně. XV. sjezd strany postavil do čela cílů hospodářské a sociální politiky v období 6. pětiletého plánu další růst životní úrovně obyvatelstva. Skutečnost, že vysoký životní standard, kterého jsme dosáhli, každoročně dále zvyšujeme, a to i přes složitější podmínky, v nichž se nachází naše ekonomika, nebývá vždy doceněna. Přitom platí zřejmá ekonomická logika, že životní úroveň můžeme rozvíjet jen v závislosti na celkových hospodářských výsledcích. Úsilí o trvalý růst efektivnosti je proto bojem za vytváření možností dalšího růstu životní úrovně.

Zvyšování životní úrovně se zabezpečuje a uskutečňuje mnoha formami. Na prvním místě - a z toho také plán vychází - je to růst peněžních příjmů obyvatelstva z pracovní činnosti. Celkové peněžní příjmy obyvatelstva se mají v příštím roce zvýšit o více než 14 mld Kčs, tj. o 4,3 %, při růstu příjmů z mezd o 3,5 %.

K předním úkolům hospodářské politiky patří, aby peněžním příjmům obyvatelstva odpovídala struktura a kvalita zboží i služeb na vnitřním trhu, aby zásobování obyvatelstva probíhalo plynule a plně odpovídalo jeho požadavkům. Z tohoto hlediska musí výrobní i obchodní podniky neustále zlepšovat svou práci a důsledněji plnit úkoly vytyčené pro tuto oblast. Rostoucí požadavky obyvatelstva na práci obchodu a tím i výroby jsou nedílnou součástí růstu celkové náročnosti hospodářského vývoje.

K zajištění růstu životní úrovně je každoročně využíván vysoký podíl výdajů našeho státního rozpočtu, ať již přímou formou nebo nepřímo přes poskytování dotací výrobním odvětvím, především zemědělství nebo do oblasti některých služeb.

Ve státních rozpočtech, včetně rozpočtů národních výborů na příští rok se počítá, že neinvestiční výdaje na kulturní a sociální opatření dosáhnou částky 115,7 mld Kčs. Je to o 3,9 % více než v letošním roce a v průměru na jednoho obyvatele to představuje 7566 Kčs.

Současně je třeba vzít v úvahu, že část společenské spotřeby obyvatelstva - a nikoli malá, neboť to představuje více než 7 mld Kčs - je financována přímo z prostředků podniků a organizací. Z těchto prostředků se hradí některé výdaje na zdravotní péči, tělovýchovu, rekreaci, závodní stravování apod.