Svým významem má zvláštní
postavení ochrana objevů především
proto, že umožňuje využívat dosud
neznámé jevy a zákonitosti přírody.
V praktickém životě se vynálezy realizují
ve formě technických řešení buď
jako vynálezy nebo výjimečně i jako
zlepšovací návrhy.
Úloha objevů státe stoupá proto, že
mohou podstatně ovlivňovat a také ovlivňují
především rozvoj ekonomiky, ale i ostatní
oblasti života společnosti. Proto stoupá zájem
a nutnost jejich mezinárodní ochrany. Je snaha postupně
vybudovat mezinárodní systém, který
by ochraňoval zájmy jednotlivých států
i autorů.
Zákonnou formou jsou objevy v současné době
chráněny v Sovětském svazu, Československé
socialistické republice, Bulharské lidové
republice a Mongolské lidové republice. Sovětský
svaz zavedl právní ochranu objevů již
v roce 1947. Československá socialistická
republika poprvé v roce 1957.
V mezinárodním měřítku se právní
otázka objevů dostala na pořad jednání
v rámci vytvoření Světové organizace
na ochranu duševního vlastnictví (CMPI). Stockholmská
diplomatická konference přijala dne 14. 7. 1967
Úmluvu o Světové organizaci na podporu duševního
vlastnictví, v níž se kromě jiného
vyjmenovávají jednotlivé instituty "duševního
vlastnictví", mezi nimiž se uvádí
i objev.
Už v roce 1971 navrhl Sovětský svaz, aby tato
organizace se zabývala otázkami ochrany objevů.
Výsledkem několikaletých jednání
je smlouva o mezinárodním zápisu vědeckých
objevů, kterou nyní vláda předkládá
Federálnímu shromáždění
ČSSR k vyslovení souhlasu. Smyslem smlouvy o mezinárodním
zápisu vědeckých objevů je zajištění
přístupnosti veřejnosti k objevům,
zejména v rozvojových zemích a morální
zajištění priority autorů objevů.
Výbory ústavně právní, zahraniční,
kulturní a výbor pro průmysl, dopravu a obchod,
které předložený vládní
návrh projednávaly, došly ke shodnému
závěru, že účast Československé
socialistické republiky na této smlouvě je
výhodná a doporučily proto vyslovit se smlouvou
souhlas.
Jako společný zpravodaj výborů ústavně
právního, zahraničního, kulturního
a výboru pro průmysl, dopravu a obchod proto doporučuji
Sněmovně národů vyslovit souhlas se
Ženevskou smlouvou o mezinárodním zápisu
vědeckých objevů, podepsanou v Ženevě
dne 7. března 1978. Děkuji za pozornost.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Navrátilovi.
Prosím o přednesení zpravodajské zprávy
společného zpravodaje výborů Sněmovny
lidu poslance Šimka.
Společný zpravodaj výborů SL V.
Šimek: Vážený soudruhu předsedo,
vážené soudružky a soudruzi, vážení
hosté, významným činitelem v rozvoji
vědy a techniky jsou objevy, které svým způsobem
ovlivňují všechny oblasti rozvoje společnosti
a jsou důležitým prvkem v procesu ekonomické
a vědeckotechnické spolupráce. Významné
objevy tvoří často základ celé
řady vynálezů a jak ukazuje zkušenost,
vědeckotechnická revoluce přímo zkracuje
interval mezi vznikem objevu a jeho využitím ve vynálezu,
který z něho vychází.
Rychlým vědeckotechnickým pokrokem, vysokým
počtem i rozsahem výzkumných prací
a integraci vědeckotechnických vztahů mezi
státy, směřuje celková tendence na
světě k zavedení právní ochrany
objevů jak v jednotlivých státech, tak i
v mezinárodním měřítku.
Sovětský svaz byl prvním státem na
světě, který si uvědomil tento význam
objevů pro společnost a zavedl již v roce 1947
právní ochranu objevů. Na základě
sovětských zkušeností zavedly pak další
tři socialistické státy, mezi nimi Československo,
právní úpravu objevů. V Československé
socialistické republice jsou objevy chráněny
od roku 1957. Stanovisko kapitalistických států
k zavedení právní ochrany objevů je
dosud převážně negativní. Z mezinárodních
smluv toliko Stockholmská úmluva o zřízení
Světové organizace duševního vlastnictví
ze dne 14. července 1967 uvádí pod pojmem
"duševního vlastnnictví" též
práva k vědeckotechnickým objevům.
Pařížská unijní úmluva
na ochranu průmyslového vlastnictví se o
objevech nezmiňuje.
Je třeba vyzdvihnout, že to byl Sovětský
svaz, který dal v roce 1971 Světové organizaci
duševního vlastnictví podnět k projednávání
otázky vědeckých objevů na mezinárodním
fóru a k uzavření mezinárodní
smlouvy v této věci.
Předložená smlouva o mezinárodním
zápisu vědeckých objevů je v souladu
s československým právním řádem.
Pojem vědeckého objevu podle smlouvy odpovídá
v podstatě pojmu objevu podle zákona č. 84/1972
Sb. I pojem autora vědeckého objevu ve smlouvě
je ve shodě s čs. právní úpravou.
Právo žádat o mezinárodní zápis
mají občané smluvních států
nebo osoby, které mají bydliště na území
těchto států. Každý stát
určí jednu nebo několik vědeckých
institucí nebo jeden čí více státních
orgánů, které potvrzují, že předmět
přihlášky je vědeckým objevem
a že přihlášku předkládá
uvedená instituce nebo orgán. Tím se má
zabránit tomu, aby k zápisu nebyly předkládány
neodložené přihlášky objevů.
Smlouva byla projednána ve výboru ústavně
právním, zahraničním, kulturním
a výboru pro průmysl, dopravu a obchod; jak bylo
ve výborech konstatováno, přistoupením
k Ženevské smlouvě o mezinárodním
zápisu vědeckých objevů Československá
socialistická republika podpoří úsilí
socialistických států o vytvoření
mezinárodního systému v oblasti ochrany objevů
v zájmu vědeckotechnického rozvoje.
Doporučuji proto Sněmovně lidu jako společný
zpravodaj výborů ústavně právního,
zahraničního, kulturního a výboru
pro průmysl, dopravu a obchod vyslovit souhlas s Ženevskou
smlouvou o mezinárodním zápisu vědeckých
objevů, podepsanou v Ženevě dne 7. března
1978.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Šimkovi.
Do rozpravy se k tomuto bodu nikdo nepřihlásil.
Ptám se proto, zda někdo z poslanců žádá
o slovo. (Nikdo se nehlásil.) Nikdo.
Můžeme přistoupit k hlasování.
V zasedacím sále je přítomno 166 poslanců
Sněmovny lidu, 65 poslanců Sněmovny národů
zvolených v České socialistické republice,
61 poslanců Sněmovny národů zvolených
ve Slovenské socialistické republice.
Obě sněmovny jsou podle ústavního
zákona o československé federací usnášení
schopné. V parlamentním tisku č. 44 se navrhuje
usnesení, kterým se doporučuje souhlasit
s projednávanou smlouvou.
Nejdříve budou hlasovat poslanci Sněmovny
národů.
Kdo souhlasí s návrhem usnesení jak doporučil
společný zpravodaj výborů Sněmovny
národů, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Sněmovna národů návrh usnesení
přijala.
Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny
lidu.
Kdo souhlasí s návrhem usnesení podle doporučení
společného zpravodaje výborů Sněmovny
lidu? (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se hlasování? (Nikdo.)
Také Sněmovna lidu přijala návrh usnesení
jednomyslně.
Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven
konstatuji že Federální shromáždění
Československé socialistické republiky souhlasí
se Ženevskou smlouvou o mezinárodním zápisu
vědeckých objevů, podepsanou v Ženevě
dne 7. března 1978.
Soudružky a soudruzi poslanci, o slovo se přihlásil
ministr zahraničních věcí Československé
socialistické republiky soudruh Chňoupek, aby odpověděl
na otázku, kterou mu položil poslanec Karel Michalski.
Otázka zní: Jaké je naše stanovisko
k současné politice Čínské
lidové republiky?
Prosím ministra zahraničních věcí
ČSSR soudruha Chňoupka, aby se ujal slova.
Ministr zahraničních věcí ČSSR
B. Chňoupek: Vážený súdruh
predseda, súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci,
otázka súdruha poslanca Michalského, týkajúca
sa zahranično-politickej činnosti súčasného
čínskeho vedenia je bezpochyby jednou z tých,
ktoré pre svoju závažnosť sústreďujú
na seba záujem celej našej verejnosti.
Preto aj naše oznamovacie prostriedky venujú tejto
problematike tak často a z najrôznejších
aspektov svoju pozornosť. Táto skutočnosť
mi zároveň umožňuje sústrediť
sa v rámci tu poskytovaného časového
úzu iba na jej kľúčové a najaktuálnejšie
aspekty.
Predovšetkým na skutočnosť, že maoistická
politika veľmocenských ambícií, zameraná
proti mieru a bezpečnosti národov proti uvoľňovaniu
medzinárodného napätia, proti socializmu, medzinárodnému
robotníckemu a národnooslobodzovaciemu hnutiu zostala
vo svojej podstate a v základnej línii bezo zmeny
aj po takých udalostiach, akými bol lanský
XI. zjazd Komunistickej strany Číny, či piate
zasadanie Celočínskeho zhromaždenia ľudových
zástupcov vo februári a v marci t. r., ktoré
oficiálne zakotvili a uzákonili túto politiku
v stanovách strany a v novej ústave krajiny.
A na tejto skutočnosti, na tejto podstate nezmenili nič
ani niektoré nové známky vonkajšej stránky
veci, napríklad modifikácia slovníka, ktorý
sme poznali za čias Mao Ce-tunga, o "kultúrnej
revolúcie" či "gangu štyroch",
o "veľkom chaose pod slnkom", o "svete, ktorý
je celý v zmätku a zvíja sa v kŕčoch",
o "nevyhnutnosti novej svetovej vojny v dôsledku nebezpečenstva,
objektívne daného súperením dvoch
superveľmocí", o "nejestvovaní procesu
znižovania napätia", o "jadrovej vojne, ktorej
sa netreba báť, hoc by stála stámilióny
obetí", či o tom, že "všetky
rozpory sveta sa zostrujú" - napriek
čomu všetkému je však - vraj - "situácia
skvelá a budúcnosť ľudstva svetlá!"
Táto nezmyselná heslovitá demagógia
- v ktorej sa maoizmus odrážal akoby v
koncentrovanej podobe - nemajúca žiadnu
logiku, vymykajúca sa normálnemu ľudskému
úsudku, a tým tiež nepochopiteľná,
svojím spôsobom kompromitujúca, vystavujúca
jej autorov do značnej miery nielen kritike, ale aj ironizujúcemu
výsmechu - čím ju aj zároveň
devalvujúc a zbavujúc očakávaného
efektu - bola dnes v Pekingu pre svoju očividnú
jalovosť - ako sa zdá - prehodnotená
a preto aj nadobudla vo výrazive nové odtiene.
Preto ak sa započúvame do najnovších
prejavov čínskych predstaviteľov, zaznamenávame
niektoré nové, doteraz nepočuté tóny.
Napríklad pekinskí vodcovia - bez
akéhokoľvek opodstatnenia odrazu pasujú sami
seba za hlavného a dôsledného obrancu svetového
mieru a medzinárodnej bezpečnosti, ba dokonca po
dlhých rokoch tvrdošijného bojkotovania čo
len púhej výmeny názorov na odzbrojenie sa
predstavili nedávno zrazu ako účastníci
rokovaní o tejto základnej otázke na najvyššom
medzinárodnom fóre - OSN, nehovoriac
už o staronovom vydávaní seba samého
za jediného a dôsledného obhajcu práv
malých a stredných krajín, ich nezávislosti
a suverenity.
Avšak v tom hlavnom a rozhodujúcom sa v Pekingu hrá
podľa starých partitúr: vo vydávaní
Sovietskeho zväzu, socialistických krajín za
úhlavného kazimiera, osnovateľa intríg,
podpaľača konfliktov, organizátora ohnisiek
napätia, vykorisťovateľa malých a trpiacich,
teda úhlavného nepriateľa mieru a bezpečnosti
súčasného sveta. Iba s tým rozdielom,
že miesto vulgárneho slovníka nadávok
a urážok, ktorý pre svoju hrubosť strácal
vierohodnosť vo svoj obsah a argumenty u čoraz väčšieho
počtu adresátov až ju prakticky stratil, a
ktorý bol aj príčinou podstatného
poklesu dovtedajšieho vplyvu jeho pôvodcov, prešli
teraz v tomto smere na akoby zmäkčený slovník
inotajov, v ktorom osočovanie v dôsledku spružnenej
taktiky nahradili konkrétne - akoby -
fakty.
Preto ak Sovietsky zväz, socialistické krajiny
- tento hlavný a rozhodujúci objekt útokov
maoizmu - zostal hlavným a rozhodujúcim
objektom útokov aj nového pekingského vedenia,
netreba dlho dosadzovať do rovnice onú -
na prvý pohľad neznámu: že totiž
všetko, čo dnešný Peking aj naďalej
hlása - hoci v modifikovanej propagandistickej
podobe - hlása iba preto, aby aj naďalej
sústredil a tým aj upevnil svoje úsilie o
vytvorenie čo najširšieho frontu proti Sovietskemu
zväzu a bratským socialistickým krajinám.
A že je tomu tak, to Peking dokazuje transponovaním
maoizmu konca sedemdesiatych rokov nielen do sféry propagandy,
ale aj do praktickej politiky postmaového obdobia od úsilia
o zblíženie sa s imperialistickými štátmi
- vrátane ich vojensko-politických aliancií
- na protisovietskej základni, cez náruč
otvorenú pre najmilitantnejších antikomunistov
najťažších kalibrov, či najskompromitovanejších
postáv z blízkosti ultrareakčného
podsvetia až po paktovanie sa so zločinným
fašistickým pinochetovským režimom.
A kto sa tomu všetkému vzoprieš - hrozia
z Pekingu - rátaj s osudom národov
Indočíny: po polstoročí krviprelievania
nemajúceho obdoby sa zrežírujú nezmyselné
ozbrojené útoky kambodžských vojsk proti
vietnamskému ľudu, čínska menšina
poslúži za zámienku hrubého nátlaku,
politického vydierania, ba dokonca ozbrojených provokácií
proti Vietnamskej socialistickej republike.