Omluveni poslanci

Sněmovny lidu:

Axman, Bohuslav, Čapka, Gahurová, Hajko, Hejna, Ivanič, Janec, Jägerman, Kmeťová, Lovětínský, Mamula, Matýsková, Mičanová, Minďaš, Mrázik, Sakmar, Švestka, Vacíková

Sněmovny národů zvolení v České socialistické republice:

Fojtík, Havlín, Kabrhelová, Kovalčík, Kvasnicová

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské socialistické republice:

Beňo, Kováč, Lúčan, Mihálik, Muržic, Slivka, Šalgovič, Šepeľa, Šlapka, Vojteková

Předseda FS A. Indra: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, srdečně vás vítám a zahajuji 9. společnou schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů třetího volebního období Federálního shromáždění Československé socialistické republiky.

Dovolte mi, abych i vaším jménem přivítal vedoucí funkcionáře ústředního výboru Komunistické strany Československa, Národní fronty, společenských organizací, nekomunistických politických stran a členy federální vlády, vedené jejím předsedou s. Štrougalem. (Potlesk.)

Soudružky a soudruzi, v těchto dnech si připomínáme 60. výročí vzniku Československé republiky, našeho samostatného státu v novodobých dějinách jednotlivé události té doby, jejich časový sled a vnitřní i mezinárodní souvislosti vedou k jednoznačnému závěru: národní svobodu o státní samostatnost nám nikdo nedaroval, jejich tvůrcem nebyl nikdo jiný než český a slovenský lid, především pak naše dělnická třída. Sociální a třídní zápasy pracujících se prolínaly s bojem za vytvoření samostatného státu a vystupňovaly se pod přímým vlivem Velké říjnové socialistické revoluce. Tato největší událost dvacátého století otřásla světem a našla zvlášť silný ohlas ve válkou zničených evropských zemích. Požadavky mladé sovětské moci na okamžitý mír bez anexí a kontribucí, na právo národů na sebeurčení, byly roznětkou revolučních výbuchů i v našich zemích. Příklad ruských bolševiků ukázal zbídačenému lidu východisko z nesmyslného vraždění, z bídy, z třídního i národnostního útlaku. Teprve tehdy si mocnosti Dohody a buržoazní představitelé našeho domácího i zahraničního odboje uvědomili nebezpečí, kterým pro ně byl plamen revolučních bouří a hledali záchranu svých třídních zájmů v likvidaci Rakousko-Uherska, na jehož troskách vznikla řada samostatných států. Historické skutečnosti tedy dávají za pravdu tezi Klementa Gottwalda, že by bez Velké říjnové socialistické revoluce nebylo svobodného Československa.

Žel, politické a sociální tužby, které lid spojoval se vznikem samostatného státu, zůstaly nesplněny. V zápase o charakter republiky zvítězila buržoazie, které právě "osvoboditelské" legendy a rádoby vlastenecká demagogie sloužily k uchvácení a upevnění vůdčího postavení ve společnosti. Svoji politickou moc opírala buržoazie o nenarušené hospodářské pozice, ale i o staré císařsko-královské zákony, o převzaté mocenské a správní nástroje, stejně jako o politickou, materiální a vojenskou podporu "dohodových" mocností. Neocenitelnou službu prokázali buržoazii reformističtí vůdcové sociální demokracie, kteří pokračovali v tradicích smutně proslulé ll. internacionály z posledních let její existence. Dělnická třída musela okusit trpkost porážky, protože tehdy ještě neměla svůj organizovaný politický předvoj, chyběla jí revoluční strana nového typu. Ještě celých dalších dvacetsedum roků procházel náš lid školou tvrdých zkušeností, než si vydobyl podmínky pro harmonický soulad národních, politických i sociálních zájmů.

Buržoazii, jako vládnoucí třídu v "první" republice, není věru za co pochválit. Hospodářské a sociální problémy spíše ještě zauzlila, a to pochopitelně, na účet lidu. Politický systém dokazoval, zejména perzekucí komunistů a svým militantním antisovětismem, že demokracie za kapitalismu nemůže být ničím jiným než jednou z forem buržoazní diktatury její národnostní politika oslabovala vnitřní soudržnost státu, hnala vodu na mlýn fašistickým seskupením, aby nakonec posloužila mnichovanům jako "argument" k zakrytí jejich pravých záměrů. Svou zahraniční politikou se buržoazie stala vědomě spoluhrobařem samostatnosti republiky, která se ve své původní podobě nedožila ani dvacátého výročí svého vzniku. Souhrnně řečeno: buržoazie jako vládce naší země neobstála.

Oprávněná kritika politických, hospodářských i sociálních poměrů v buržoazní republice ovšem nemá nic společného s naším vztahem ke vzniku a existenci samostatného československého státu. Vznik ČSR byl objektivně výrazným dějinným pokrokem, splňoval staletou tužbu Čechů a Slováků po životě ve vlastním společném státě, umožnil regeneraci národních sil. Tvrdý zápas o charakter republiky vedl, po příkladu ruských bolševiků, k vytvoření revoluční avantgardy dělnické třídy - Komunistické strany Československa. Navzdory všem obtížím se v lůně buržoazní společnosti formovala síla, jejímž dějinným posláním bylo nastolit politickou moc dělnické třídy a jejich spojenců.

Zkušenosti ze sociálních a politických zápasů, opravdové vlastenectví a důsledná obrana republiky předurčily komunistům odpovědnost za vedení boje proti německému nacismu a slovenskému klerofašismu. Zkušenosti ze sociálních zápasů, které předurčily komunistickou stranu jako vůdce, našly porozumění u našeho lidu. Lid komunisty jako vůdce ctil, právě v komunistech viděl záruku opětného osvobození a dobré budoucnosti svého státu. Naše strana tuto důvěru nezklamala. Organizovala národně demokratickou revoluci a rozvíjela ji tak, aby přerostla v revoluci socialistickou, aby úlohu vládce převzal lid, aby na čele společnosti stanula dělnická třída. Polovinu období od vzniku československého státu, jak letos v Praze připomenul soudruh Brežněv, žije tato země pod hvězdou socialismu - a my k tomu dodáváme, že je to šťastná hvězda. Svědectví o tom vydává rozkvět naší vlasti, rozvoj hospodářství, vzdělanosti a kultury i dosažený stupeň životní úrovně československého lidu. Nejdůležitější změna, která podmiňuje všechno ostatní, spočívá v tom, že držitelem a vykonavatelem politické moci je dělnická třída spolu s novou třídou družstevních rolníků a socialistickou inteligencí, že všechno bohatství této země patří lidu. Právě to je podstatou socialistické demokracie, která nepřipouští vykořisťování člověka člověkem a svojí hospodářskou i politickou praxí zabezpečuje lidská práva v rozsahu, jaký v buržoazní společnosti nemůže mít obdoby. Síla našeho politického systému, ztělesněného Národní frontou, je v účasti pracujících na tvorbě a uskutečňování vnitřní i zahraniční politiky. V tom je zdroj politické aktivity a pracovní iniciativy, to je základní podmínka morálně politické jednoty lidu a záruka úspěšného splnění závěrů XV. sjezdu Komunistické strany Československa.

Schválením ústavního zákona o československé federaci došel před deseti lety naplnění dlouholetý program Komunistické strany Československa, odvozený ze zásad leninské národnostní politiky a z bohatých praktických zkušeností Sovětského svazu. Nové státoprávní uspořádání jsme nikdy nechápali jen jako formální právní, či organizačně politický akt. Jakkoliv je to důležité, nespočívá jeho smysl jen ve vytvoření vlád i zákonodárných orgánů a v určení jejich pravomocí. Vytvoření federativní republiky bylo klíčovou součástí pokračujícího procesu ekonomického a kulturního vyrovnávání obou částí našeho státu. Naše bratrské národy využily svého práva na sebeurčení, Češi a Slováci se dobrovolně rozhodli žít ve společném státě - Československé socialistické republice. Politika Komunistické strany Československa, vyjádřená státoprávní formou, zajišťuje v plné míře svébytný rozvoj českého a slovenského národa, jejich úplnou rovnost ve správě vlastních národních záležitostí i společných věcí federace a zabezpečuje i práva národnostních menšin. Po desetileté zkušenosti je zřejmé, že se nové státoprávní uspořádání osvědčilo, že posílilo vzájemnou důvěru obou bratrských národů a upevnilo jednotu našeho společného státu. K dlouhé řadě zásadních problémů života socialistické společnosti, které se pod vedením komunistické strany podařilo zvládnout, tedy připojujeme i úspěšné vyřešení vztahů mezi národy a národnostmi.

Poučeni zkušenostmi, v souladu s tužbami našeho lidu a v plné shodě s naší vnitřní politikou jsme bezpečnost republiky zajistili spojenectvím se Sovětským svazem a dalšími zeměmi socialistického společenství. Československý lid přece nemůže nikdy zapomenout, že v době Mnichova nám jedině Sovětský svaz nabídl spojeneckou pomoc. Sovětská armáda měla rozhodující zásluhy o porážku nacistického Německa, především jí děkujeme za obnovení naší národní svobody a státní samostatnosti. Československo-sovětské spojenectví se plně osvědčilo, obstálo i v nejtěžších zkouškách - bylo a je naší oporou v řešení mnoha problémů výstavby nové společnosti, pomohlo nám před deseti lety ubránit socialismus "naplňuje nás jistotou, že se Mnichov nebude v žádné podobě už nikdy opakovat. Správnost a prospěšnost naší zahraničně politické orientace nejpřesvědčivěji dokazuje už třicátý čtvrtý rok mírového života, růst mezinárodní vážnosti Československé socialistické republiky a její aktivní podíl v úsilí o zachování míru, o rozvoj demokracie a sociální pokrok na celém světě.

Šedesátileté zkušenosti, zvláště pak výsledky budování socialismu nám dávají právo prohlásit: pod vedením své komunistické strany se dělnická třída a její spojenci ukázali být ve všech směrech nesrovnatelně schopnějšími vládci než buržoazie. Jedinou oprávněnou dědičkou nejpokrokovějších tradic této země je socialistická společnost. Dnešním generacím připadl čestný úkol, chránit a rozvíjet v současných podmínkách revoluční odkaz svých předchůdců. Teprve v období socialistické výstavby jsme uskutečnili a v mnohém i překonali tužby československého lidu, které v roce 1918 spojoval se vznikem samostatného státu. Proto vstupujeme optimisticky do příštích desetiletí života svobodné a jednotné republiky Čechů a Slováků, hluboce přesvědčeni o dobré budoucnosti své milované vlasti. (Potlesk.)

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, prezident republiky svým dopisem ze dne 11. září t. r. svolal podle čl. 61 ústavního zákona o čs. federaci Federální shromáždění k podzimnímu zasedání dnem 15. září.

Předsednictva Sněmovny lidu a Sněmovny národů navrhla na svých říjnových schůzích konat společnou schůzi sněmoven s pořadem, který jste obdrželi písemně.

Prosím vás, abyste souhlasili s tím, že bychom projednali společně, tedy s jednou úvodní zprávou a s jedním zpravodajským zdůvodněním body 4., 5. a 6.. a potom 8. a 9. samozřejmě s tím, že o každém návrhu budeme Hlasovat zvlášť.

Má někdo z vás doplňující návrh nebo připomínku jednak k programu, jednak k mému návrhu? (Nikdo se nehlásil.) Ne.

Přítomno je 176 poslanců Sněmovny lidu a ze Sněmovny národů 69 poslanců zvolených v České a 64 zvolených ve Slovenské socialistické republice. Obě sněmovny jsou tedy usnášení schopné.

Nejdříve prosím, aby se vyjádřili poslanci Sněmovny lidu.

Kdo z nich souhlasí s návrhem předsednictva své sněmovny na konání společné schůze s navrženým pořadem? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se hlasování? Není tomu tak.

Sněmovna tedy schvátila návrh jednomyslně.

Prosím, aby se ke stejné otázce, tedy k programu a ke konání společné schůze vyjádřili poslanci Sněmovny národů.

Kdo z nich souhlasí? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.)

Zdržel se někdo hlasování? Není tomu tak.

Tím poslanci Sněmovny národů vyslovili souhlas.

Konstatuji tedy, že obě sněmovny se usnesly podle článku 34, odst. 2 ústavního zákona o československé federaci na konání společné schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů a schválily její pořad.

Přistoupíme nyní k projednání prvního bodu, kterým je

Vládní návrh, kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku právnických osob, podepsaná v
Ulánbátaru dne 19. května 1978 (tisk 51).

Prosím soudruha Léra, ministra financí aby návrh jménem federální vlády zdůvodnil.

Ministr financí ČSSR L. Lér: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, zabezpečení dynamického rozvoje našeho národního hospodářství spolu s rychlým rozvojem vědy a techniky nutně vyžaduje stále těsnější sepětí naší ekonomiky s hospodářstvím členských států Rady vzájemné hospodářské pomoci.