Je potěšitelné a svědčí o úspěšné realizaci vytyčených cílů, že stupňované úsilí o využití vědeckotechnického rozvoje za podmínek zostřujícího se ideologického boje u nás doma i na mezinárodním kolbišti, doprovázel a doprovází každodenní boj o myšlení lidí. Že náročnost uplatňovaná ve výrobní sféře se promítala a promítá i do výchovy a vzdělání širokých vrstev pracujících.

Rozmach hnutí brigád socialistické práce, iniciativní plnění volebních programů Národní fronty, nové a nové vlny socialistických závazků, jak je přineslo loňské 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a jak je v současné době nese 30. výročí Vítězného února, to je nejen zcela průkazný projev ztotožnění našich pracujících s programem socialistické výstavby, ale i zcela zřetelný výraz nové socialistické morálky.

Morálky, rozvíjející činorodý vztah k životu i práci; morálky, nesené pocitem odpovědnosti za věc kolektivu a socialistické společnosti jako celku. Té morálky, jež vede k osobní motivaci boje proti sobectví a netečnosti, všem projevům maloměšťáctví a individualismu všeho druhu. Zásada, že nás nikde a nikdy nemají dosažené úspěchy vést k sebeuspokojení, ale naopak, inspirovat k ještě cílevědomější činnosti, platí v oblasti výchovy zvlášť důsledně. Doslova na každém kroku, každý den znovu jde o to, aby se dnes už stále zřejmější základ nové socialistické morálky rozšiřoval, upevňoval a tříbil.

Je samozřejmé, že splnění tak široce pojatých výchovných cílů, jak je vytyčil XV. sjezd KSČ, jak je přijala celá Národní fronta, a jak je pro dané období v sobě zahrnovalo programové prohlášení vlády, není jednoduché a snadné. V zásadě jsou to úkoly trvalé nejen časově, ale - jak nám to v loňském roce výrazně a inspirativně připomněla nová sovětská ústava - zejména tím, že jejich plnění spoluvytváří samu podstatu socialismu a komunismu.

Jestliže dnes zaznamenáváme výrazný kvalitativní posun i v této pro vnitřní rozvoj naší socialistické společnosti tak mimořádně důležité oblasti, je to nesporně zásluha jednotně zacílené, komplexně rozpracované politickovýchovné koncepce, uplatňované pod vedením komunistické strany v celém politickém systému naší společnosti. V tomto rámci nesly a nesou svůj díl odpovědnosti jak federální vláda, vlády obou našich republik, tak pokud jde o bezprostřední realizaci v jejím nejširším dosahu, národní výbory všech stupňů, což samozřejmě zahrnuje i poslance všech stupňů.

Ve vymezeném rozsahu tohoto vystoupení není možné zabývat se podrobně všemi faktory, jež se při výchově socialistického člověka uplatňují. V každém případě nelze tu však pominout školu. Jednak proto, že v oblasti výchovy a vzdělání hraje základní roli, jednak proto, že naše výchovně vzdělávací soustava prochází právě nyní důležitou fází zásadní přestavby. Přestavby organizační i obsahové, jak byla vytyčena XIV. a upřesněna XV. sjezdem KSČ. Po důkladné dlouhodobé přípravě vstoupila 1. září 1976 naše nová výchovně vzdělávací soustava do praxe v prvních třídách základních škol a rok po roce postupuje nyní výš. Oba výbory kulturní Sněmovny lidu a Sněmovny národů, z jejichž pověření mluvím, v této souvislosti oceňují stálou pozornost a všechna konkrétní opatření, včetně opatření rozpočtových, jimiž vláda ČSSR tento úkol zabezpečila a zabezpečuje. Jde - a to nesmíme v žádné souvislosti ztrácet se zřetele - o mimořádně rozsáhlý a mnohostranně náročný projekt, jehož úspěšná realizace závisí na souhře mnoha činitelů, z nichž žádný nesmí být podceněn nebo zanedbán. Nejvýznamnější role, protože role rozhodující o plnění ideově výchovných cílů této akce, patří a bude na všech stupních trvale patřit osobnosti učitele. Maximální důslednost proto vyžadují kádrové otázky našeho školství a výchova skutečně všestranně vzdělaných, odborně zdatných, politicky uvědomělých učitelů všech stupňů. Je tu ovšem i úkol, při němž můžeme významně pomoci právě my, poslanci. Zahájená příprava zákonů, které pro plánované změny našeho školství vytvoří nutný legislativní podklad, bude pro každého z nás vhodnou příležitostí k bezprostřední osobní účasti při vysvětlování a propagaci jejich smyslu a cílů.

Naše školství, jak se je od Února 1948 za stálé pozornosti a péče KSČ podařilo našemu socialistickému státu rozvinout, patří ve srovnání se školstvím kapitalistického světa k nejpřesvědčivějším důkazům předností socialistického zřízení. Uvědomíme-li si, že například v USA existuje ještě dnes mezi dospělými milión negramotných a několikanásobně větší počet těch, kteří - jak uvádějí oficiální americké prameny - "umějí číst tak málo, že nemohou efektivně působit jako samostatní občané" vyniká, co je to skutečně reálné právo na vzdělání a jeho opravdová demokratičnost. Zakrátko tomu bude už rovných třicet let, co byl u nás 29. dubna 1948, tedy bezprostředně po Vítězném únoru a v přímé vazbě na něj, přijat zákon o jednotné škole. Zákon, který předznamenal rozvoj našeho školství snahou o poskytování co nejvyššího stupně vzdělání příslušníkům všech vrstev naší společnosti, potvrdil zásadní rozdíl mezi kapitalistickým a socialistickým zřízením.

Výsledky této snahy dokumentuje dnes skutečnost, že už jen pouhých 6 % mladých lidí končících základní školní docházku odchází pracovat přímo do výroby bez odborné kvalifikace. A téměř 60 % dětí pokračujících ve studiu tvoří děti z dělnických a zemědělských rodin. Že vzdělání, včetně vzdělání vysokoškolského, je bezplatné, je u nás samozřejmé.

V cílové podobě zahrnuje naše nová výchovně vzdělávací soustava už i předškolní výchovu, péči o talenty všeho druhu, skutečně cílevědomé zabezpečení výchovy a odborné přípravy mládeže na dělnická povolání a zejména pak dosažení středoškolského vzdělání u všech mladých lidí. Naše školství tím nezajišťuje jen další dynamický rozvoj naší společností, ale skutečně ofenzívně se uplatňuje i v ideologickém boji socialismu s kapitalismem.

V soustavné péči socialistické společnosti o všestranný harmonický rozvoj člověka a o utváření socialistického způsobu života, zaujímá nezastupitelné místo kultura a umění. l na tomto úseku znamenají uplynulá léta významný krok vpřed. Výrazně tento krok charakterizovalo například naprosté ztroskotání plánů tzv. chartistů, kteří se místo bláhově očekávané odezvy setkali v naší kulturní a umělecké obci se spontánním odmítnutím, manifestačně demonstrovaným na dnes už historickém shromáždění výkvětu našich kulturních pracovníků a umělců v pražském Národním divadle. Na shromáždění, které zcela jednoznačně dokumentovalo ztotožnění našich tvůrčích pracovníků s politikou komunistické strany a kulturní politikou našeho socialistického státu. Ve stejném kontextu odezněly loňské i letošní sjezdy všech uměleckých tvůrčích svazů, a co je ještě důležitější a průkaznější, tento duch prostupuje už stále výrazněji současnou tvorbu našich umělců. A to ne už v ojedinělých případech, ale v hlavním určujícím proudu jak v literatuře, hudbě, všech složkách výtvarného umění, tak v tvorbě rozhlasové, televizní i filmové.

Vážené soudružky, vážení soudruzi, profesor Vladimir Rozumnyj v nedlouhé, ale velmi obsažné stati "Umění a morálka", jejíž překlad nedávno přinesla Tvorba, napsal: "Pro člověka zřejmě není větší záhada než člověk sám. Dnes milióny sovětských lidí se při odpovědi na otázku o smyslu života střetávají s problémy, které jejich předchůdci neznali." Poznání, jež je v těchto dvou prostých větách zobecněno, platí v neztenčené míře i pro nás. Problém člověka v současném umění nachází svůj výraz i v analýze systému nové morálky, který se utváří v podmínkách rozvinutého socialismu a je přímo závislý na rozvoji pracovních sil. Má svou specifiku a kvalitativní zvláštnosti. Představitelé KSČ ve svých projevech na sjezdech uměleckých svazů po právu ocenili, čím naši tvůrčí pracovníci upevňují a rozvíjejí nejlepší vlastnosti člověka - jeho principiálnost, čestnost, hloubku citu a oddanost věci revoluce.

A když na nedávném 11. plénu ÚV KSČ byla v řadě souvislostí zdůrazněna nutnost podstatného zlepšení řídící práce a v souvislosti s tím podtržen význam morálně politického profilu řídícího pracovníka, byl tím vytyčen i velmi závažný a nanejvýš aktuální úkol pro umění, zejména pak pro literaturu, aby spoluformulovala odpověď na otázku morálního práva být řídícím pracovníkem. Víme přece, že morálně politické a odborné kvality vedoucího aktivizují tvůrčí schopnosti a dobré vlastnosti všech členů kolektivu. Proto umění všeho druhu, pokud je takto zaměřeno, představuje mocnou a účinnou mravně politickovýchovnou sílu. Orientovat se na vědomou a uvědomělou tvorbu, zacílenou na nejzákladnější a nejnosnější hodnoty socialismu, odhalovat zdroje politické i mravní síly socialistické společnosti, to jsou úkoly, kterými umění doslova vrůstá do života lidí a ukazuje jim cestu.

V nedávných dnech jsme vzpomínali 30. výročí Vítězného února, s nímž je neodmyslitelně spojeno vše, co tak bohatě charakterizuje život naší společnosti. V plné míře se to týká i všestranného rozvoje vzdělanosti a kultury, v němž jsme dosáhli úrovně, na jaké s námi nemůže soutěžit žádný kapitalistický stát. Kultura ve všech svých složkách a projevech tvoří neodmyslitelnou součást života naší socialistické společnosti, proniká do dalších a dalších oblasti života, vstupuje do myšlení našich pracujících, obohacuje a zušlechťuje jejich poznání, jako nenahraditelný syntetizující činitel.

Za několik dní se naplní 30 let od památného sjezdu národní kultury, na němž v dubnu 1948 Klement Gottwald vytyčil dva základní cíle naší kulturní revoluce, spočívající ve zlidovění a demokratizaci této oblasti a ve vytváření socialistické kultury s novým revolučním obsahem. Ohlížíme-li se dnes zpět, porovnáme-li výchozí situaci s dosaženým stavem, vyniká, co pro kulturní úroveň každého našeho občana znamenalo zlomení moci kapitalistického vykořisťování a vítězství pracujících, k němuž nás dovedla Komunistická strana Československa. Strana, pod jejímž vedením dnes úspěšně pokračujeme v budování rozvinuté socialistické společnosti, jejíž krédo, že člověk musí žít lépe, krásněji a šťastněji, vyjadřuje v kostce samu podstatu socialistického humanismu a nejvlastnější motivaci veškeré naší práce.

Na dnešní úrovni vývoje naší společnosti, kdy vzrůstá stále těsnější spojitost rozvoje kultury s vědeckotechnickým pokrokem, otevírají nám oba tyto zdroje společenského pohybu spolehlivou cestu k stále plnějšímu naplňování humanistických cílů socialismu a komunismu, přičemž kultura, jak výstižně napsala N. K. Krupská, "je cement, jenž upevňuje všechno, čeho jsme dosáhli". Právem jí proto patří pozornost a péče, kterou jí věnuje náš socialistický stát.

Členové kulturních výborů oceňují úsilí, jež vláda ČSSR na úseku, k němuž jsem hovořil, věnovala rozpracování a realizaci závěrů XV. sjezdu KSČ. Členové kulturních výborů souhlasí plně se zprávou, kterou vláda dnešnímu plenárnímu zasedání o plnění svého programového prohlášení předložila, a zavazují se ze všech sil pomáhat při plnění usnesení, jež bude k tomuto bodu přijato.

Byl jsem dále pověřen, abych tu jako člen Čs. strany socialistické tlumočil souhlasné stanovisko i jménem Klubu poslanců této strany. Se závěry XV. sjezdu KSČ se pro jejich celospolečenskou prospěšnost právem ztotožnila celá Národní fronta a přijala je za své. Usnesení, které v tomto směru přijala loňská VII. celostátní konference Čs. strany socialistické, je zcela jednoznačné. Poslanci, členové Čs. strany socialistické budou proto hlasovat pro schválení předložené zprávy a zavazují se k aktivnímu plnění úkolů, které z dnešního jednání vyplynou. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. lndra: Děkuji poslanci Machoňovi. Prosím, aby se slova ujala poslankyně Obžerová a připraví se poslední z písemně přihlášených řečníků, poslanec Tomáš Trávníček.

Poslankyně SL M. Obžerová: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, závery XV. zjazdu strany, ktoré určujú kam až pokročí naše socialistické dielo do roku 1980, zodpovedne prihliadajú tak na vnútorné možnosti ktoré máme, ako aj na zložité vonkajšie vplyvy. Meniť tieto projekty v konkrétne hospodárske výsledky znamená, ako tomu rozumieme my, ľudia z výrobnej praxe, "vziať rozum do hrsti", čiže pracovať racionálne a dobre - teda účinne pracovať a vyrábať. Slovom - vyrábať efektívne. Neškodí si pripomenúť, že efektívnosť je v podstate účinnosť prostriedkov vložených do určitej ekonomickej činnosti hodnotená z hľadiska výsledkov tejto činnosti.

Aj keď nejde o nejaké pekné slovo, pokiaľ však ide o jeho význam, naši ľudia dobre rozumejú tomu, keď sa im povie, že všetko čo robia a všetko čo na prácu a výrobu vynakladajú, sa prosto musí rentovať. Opačné úsilie skončí v slepej uličke. A v tejto súvislosti má práve nezastupiteľné poslanie iniciatíva ľudí, iniciatíva pri všetkom a všade. Právom je iniciatíva nazývaná jednou z najmocnejších výrobných síl socializmu. Podľa súhrnného hodnotenia 82 % všetkých pracujúcich v rôznych formách pracovnej a tvorivej iniciatívy sa usiluje o to, aby účinnosť ich konania bola čo najväčšia. Na počesť 60. výročia Októbra uzavreli naši pracujúci - podľa prehľadu ÚRO - dva a pol milióna osobných záväzkov, viac než 600 tisíc kolektívnych a 20 tisíc celozávodných a celopodnikových záväzkov. A výsledok - hodnota vyrobenej produkcie dosiahla niekoľko miliónov nad štátny plán, čo sa týka aj poľnohospodárskej produkcie, hoci počasie bolo značne nepriaznivé. Výsledkom tejto celospoločenskej aktivity sú aj veľké materiálové úspory a úspory energií. Tak v zmysle záverov XV. zjazdu strany a 11. zasadania ÚV KSČ dávajú pracovné kolektívy a jednotlivci odpoveď na otázku, ako v podmienkach jednotlivých dielní, prevádzkach závodov a podnikov zvýšiť celkovú efektívnosť a kvalitu všetkej práce. Je to prístup, ktorý vedie k splneniu a prekročeniu cieľov 6. päťročnice, k zabezpečeniu úloh štátneho plánu, vyjadrujúceho celospoločenské záujmy a potreby.

Nie je možné dosť dobre doceniť, a to aj pre budúci rozvoj pracovnej iniciatívy, aký politický, ekonomický i morálny kapitál má naša socialistická spoločnosť v brigádach socialistickej práce. Dnes je v nich už zapojený každý tretí pracovník v národnom hospodárstve.

Nikdy nebude v tomto smere, súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci, dosť zdôraznená úloha pracovných kolektívov. Veď práve prostredie pracovných kolektívov má zásadný význam tak pre riešenie výrobných úloh, ako aj vo výchovnej práci. A pretože charakter tohto prostredia kolektívu je vo viacerých smeroch určovaný vzájomnými vzťahmi v kolektívoch a aj tónom, aký udávajú vedúci, musíme čo najenergickejšie presadzovať, aby sa všetky pracovné kolektívy pod vedením straníckych organizácií a za aktívnej účasti odborových úsekov stali skutočnými strediskami boja za dôsledné plnenie hospodárskych úloh, starostlivosti o pracujúcich a výchovy nového človeka.

Je dostatočne známe, že vzťah k práci, iniciatíva a aktivita členov výrobných kolektívov sú priamo závislé na úrovni organizácie práce. Nič nepôsobí tak zhubne na ľudské vedomie, na postoj človeka k práci, ako nedostatočný poriadok a nezáujem vedúcich. Najrôznejšie prejavy neorganizovanosti dezorientujú ľudí, majú za následok prezieravý postoj k vlastným povinnostiam aj ku kolektívu a vedú k strate zodpovednosti a nedisciplinovanosti.

Súhlasím s výkladom predsedu vlády s. Štrougala a v súlade s ním som toho názoru, že budúcnosť ďalšieho mocného rozvoja pracovnej a vôbec aj spoločenskej iniciatívy našich ľudí je aj v dobrej organizácii a tým aj v dobrovoľnej kázni a i poriadku.

Brigády socialistickej práce sú aj v tomto smere súčasnými priekopníkmi a nositeľmi nového vzťahu k práci a k morálke. Čo iného, ako markantný prejav takého vzťahu je rozvoj iniciatívy, ktorá našla svoje vyjadrenie v 60 vzorných smenách vo Vigone Svitavy, do ktorých sa zapojilo 83 % pracujúcich podniku? Takýmto prejavom je aj 60 úderníckych smien v ČKD Hradec Králové, Tepna O1 v Náchode a v ďalších závodoch. Čo iného, ako nový vzťah k práci predstavuje príklad rúbaňového kolektívu Lumíra Sakmara, ktorý sa rozhodol pracovať v poslednom štvrťročí minulého roku už podľa parametrov tohtoročného, ešte náročnejšieho roku. A tento príklad prostého pracovného hrdinstva nasledovalo len v Severomoravskom kraji okolo 800 kolektívov.

Tak ako človek naozaj silný nepotrebuje ospevovať silu, tak statočne pracujúci človek netrpí závratmi z úspechov a zbytočným sebavedomím. Ľudia dobre vedia, že "bez práce nie sú koláče". Preto ich tým viac trápi, keď robotníci, družstevníci nenachádzajú pre svoju iniciatívu, pre svoje pripomienky a námety vždy dosť pochopenia u niektorých vedúcich pracovníkov. Preto bolo na adresu takýchto vedúcich pracovníkov z tribúny XV. zjazdu KSČ povedané: "Od riadiacich pracovníkov požadujeme, aby boli smelí a iniciatívni, aby boli priekopníkmi všetkého pokrokového, usilovali o zavádzanie najlepších skúseností do praxe...". Myslím, že toto nepotrebuje nijaký komentár.

Všetky ostatné kritériá, ktorými musíme merať výsledky svojej práce, keď máme aj naďalej úspešne dodržiavať hlboké humanistické krédo socializmu - všetko pre človeka a jeho blaho - sa vzťahuje bezo zvyšku aj na celú poľnohospodársku sféru a na sféru potravinárskeho priemyslu. My, v poľnohospodárstve, riešime strategickú úlohu strany, dosiahnuť postupne sebestačnosť vo výrobe zrnín a ďalej zvyšovať našu celkovú sebestačnosť vo výrobe potravín. Nielen poľnohospodári, ale všetci musíme mať neustále pred očami túto spoločenskú úlohu. A práve preto, že je celospoločenská, nie je a nemôže byť len lokálnou záležitosťou poľnohospodárov. Zároveň sme si však my, ktorí v poľnohospodárstve bezprostredne pracujeme, vedomí, že za nás nikto nebude preberať zodpovednosť a že odkazom na najrôznejšie objektívne príčiny nikoho nenasýtime.