Soudružky a soudruzi, realizace úkolů hospodářského rozvoje v prvních dvou letech 6. pětiletky potvrdila, že při překonávání složitých vnitřních i vnějších ekonomických podmínek lze uspokojovat stále se zvyšující potřeby společnosti a obyvatelstva jen na základě efektivního rozvíjení společenské výroby. Z toho také vycházejí i základní proporce státního plánu na rok 1978. Národní důchod vzroste o 4,9 %, což je rychlejší tempo ve srovnání s letošním výsledkem. To umožňuje počítat i se zrychlením vývoje hmotné osobní spotřeby z letošních 2,1 % na 3 % a s růstem investic o 5,7 %. Odpovídají tomu i úkoly v tvorbě a užití produkce hlavních výrobních odvětví. Průmyslová výroba se má zvýšit téměř o 5 %, přičemž nejrychleji - o 7,4 % - rostou dodávky pro vývoz. Na vnitřní trh dodá průmysl téměř o 7 % více zboží. Ve srovnání s letošním rokem to je o 5 bodů rychlejší tempo.

Stavební práce se mají zvýšit o 6,2 %, z toho práce na investiční výstavbě o 7,3 %. V zemědělské produkci se počítá v plánu s růstem 3,4 %.

Rozvoj výroby zdaleka neznamená jen zajišťování jejího plánovaného tempa růstu. Stále intenzívněji narůstá význam plnění úkolů především v plánované struktuře a kvalitě. Z věcného hlediska jde v roce 1978 především o zabezpečení hospodářství palivy a energií, zajištění dynamického růstu vývozu, realizaci důležitých investičních akcí ve výrobní i nevýrobní sféře, účinnější využívání vědeckotechnického rozvoje a o zajištění vnitřního trhu zbožím a službami v potřebné struktuře a kvalitě. Narůstá rovněž význam dobře fungující dopravy.

Splnění úkolů a záměrů plánu na těchto úsecích a zejména zajištění dalšího růstu efektivnosti bude rozhodovat o dynamickém, proporcionálním, finančně vyrovnaném a měnově stabilizovaném vývoji naší ekonomiky. Právě tyto základní rysy zdravého ekonomického rozvoje prosazujeme ve finanční politice na rok 1978. Přitom ve státním rozpočtu a ostatních finančních plánech plně zabezpečujeme úkoly státního plánu, ať se již týkají vnitřní ekonomiky nebo vztahů k zahraničí.

Plánem a rozpočtem zvyšujeme tlak na efektivnost v podnikové sféře a na růst finančních zdrojů, které tato sféra má vytvořit. Současně se relativně zpomaluje růst jejích výdajů a zvyšuje se tím tlak na jejich hospodárnost, takže zůstane i více prostředků pro celospolečenské potřeby. Konkrétním výrazem této politiky je zejména zvýšení aktivního finančního salda hospodářských organizací ke státnímu rozpočtu o téměř 23 %, což je ovlivněno růstem celkových odvodů do státního rozpočtu skoro o 10 % při zvýšení celkových dotací rozpočtu jen asi o 1 %. To znamená, že podniky musí ve větším rozsahu mobilizovat rezervy a dosáhnout vyšší tvorby finančních zdrojů k zajištění svých potřeb, především investičních.

Současně s tím zaměřujeme finanční a rozpočtovou politiku

- k zajištění dalšího rozvoje společenské spotřeby jako významné složky životní úrovně obyvatelstva,

- ke koncentraci finančních prostředků a zdrojů státního rozpočtu na rozhodující úkoly v oblasti investiční výstavby a vědeckotechnického rozvoje,

- k dalšímu upevnění hospodárnosti na všech úsecích a ve všech článcích národního hospodářství.

Tento přístup umožnil, aby návrh státního rozpočtu na rok 1978 byl předložen Federálnímu shromáždění jako věcně vyrovnaný.

Příjmy státních rozpočtů včetně příjmů rozpočtů národních výborů mají v příštím roce dosáhnout výše 274,5 mld Kčs, což srovnatelně představuje zvýšení o 14 mld Kčs, tj. o 5,3 %. Ve stejné výši se plánují i výdaje. K tomu pokládám za účelné uvést několik základních údajů o struktuře rozpočtu.

Rozhodující část rozpočtových příjmů - 87 % - tvoří příjmy od socialistických organizací a ostatní příjmy, zatímco podíl příjmů od obyvatelstva představuje 13 %.

Z celkových rozpočtových výdajů je určena polovina na financování investiční výstavby a na neinvestiční výdaje na rozvoj hospodářství. Na neinvestiční výdaje ve školství, zdravotnictví, sociálním zabezpečení a jiných oblastech společenské spotřeby připadá 41 % výdajů a zbývajících 9 % je určeno na obranu, bezpečnost a státní správu. Tato struktura příjmů a výdajů dokazuje vysoký rozsah přerozdělování finančních prostředků prostřednictvím státního rozpočtu přímo či nepřímo ve prospěch obyvatelstva, což patří k typickým rysům socialistického státního rozpočtu.

Tuto souhrnnou charakteristiku návrhu státního rozpočtu je nutno doplnit některými údaji o základních finančních vztazích v naší rozpočtové soustavě. Z celkových příjmů federálního rozpočtu, které jsou na rok 1978 stanoveny ve výši 154,6 mld Kčs, je určeno na financování federálně řízených orgánů a organizací 55,9 mld Kčs a na dotace do státních rozpočtů republik celkem 98,6 mld Kčs. Tyto dotace se zvyšují o 1,5 %, spolu s vlastními příjmy státních rozpočtů republik zabezpečují jejich vyrovnanost a umožňují jim poskytnout dotace a subvence do rozpočtů národních výborů ve výši 56,9 mld Kčs, což je o 8,4 % více než letos. Rovněž příjmy a výdaje rozpočtů národních výborů jsou v rovnováze a dosáhnou celkového objemu 90,5 mld Kčs. To znamená, že prostřednictvím rozpočtů národních výborů se uskutečňuje jedna třetina celostátních rozpočtových výdajů. Výdaje rozpočtů národních výborů se zvyšují v příštím roce o 6,6 %, což je rychlejší růst ve srovnání s celostátními výdaji. Vyplývá to zejména z rychlého růstu výdajů na financování komplexní bytové výstavby a dále i z potřeby zabezpečit zvýšené úkoly v některých odvětvích nevýrobní sféry. Vedle plánovaných příjmů existují další možnosti v tvorbě doplňkových zdrojů národních výborů, což vytváří příznivé podmínky pro realizaci jejich volebních programů a financování akce "Z".

Soudružky a soudruzi, z jednání a usnesení 9. zasedání ÚV KSČ vyplývá jednoznačný závěr, že hlavní cestou překonávání náročných ekonomických podmínek, které trvají i v roce 1978, a zároveň rozhodujícím činitelem plnění úkolů plánu je stupňování nároků na kvalitu práce na všech úsecích, každodenně a bez rozdílu stupně řízení. Všichni, ať pracujeme na kterémkoli úseku široké fronty boje za splnění hospodářských či jiných úkolů, musíme z toho vyvodit praktické závěry především pro svou vlastní práci. Důrazněji musíme vystupovat proti všem projevům nehospodárnosti a plýtvání a konkrétními činy naplňovat politiku vysoké efektivnosti.

Generální tajemník ÚV KSSS a předseda prezidia Nejvyššího sovětu L. I. Brežněv na nedávném slavnostním zasedání v Moskvě k 60. výročí Velké říjnové socialistické revoluce prohlásil: "Budoucnost naší ekonomiky je ve zvyšování efektivnosti. Neexistuje jiná cesta, jak zajistit úspěšný a dynamický rozvoj národního hospodářství". Tato zákonitost plně platí i pro naši ekonomiku, je jádrem strategie naší hospodářské politiky. Musíme ji stále intenzívněji a důsledněji uplatňovat.

V těchto souvislostech pokládáme za nutné zdůraznit, že vyrovnanost příjmů a výdajů státního rozpočtu se nedostavuje automaticky, ale vyžaduje činorodé úsilí. Rozpočtové hospodaření je těsně spjato s vývojem celého hospodářství, a proto se v něm odráží úspěšný rozvoj stejně jako problémy nebo přetrvávající nedostatky na některých úsecích ekonomiky. Požadavky na státní rozpočet neustále rostou a i při poměrně rychlém růstu jeho příjmů mají tendenci je předstihnout. Pokračující rozvoj výrobní základny, kde řešíme řadu důležitých úkolů spojených s utvářením její moderní struktury a rovněž rozvoj dopravy, bytové výstavby a dalších oblastí nevýrobní sféry, kladou vysoké požadavky na investiční a finanční zdroje. Další nároky na státní rozpočet zakládá vývoj vývozních a dovozních cen v zahraničním obchodě. Východiskem řešení těchto problémů musí být především aktivní opatření ve výrobě, v investiční výstavbě, zahraničním obchodě, efektivnosti a hospodárnosti, jak to stanovil XV. sjezd KSČ.

Konkrétní prosazování takovéto linie v oblasti financí vyžaduje klást důraz především na tvorbu finančních zdrojů a jejich efektivní užití.

Pro zabezpečení finanční a rozpočtové rovnováhy má v roce 1978 rozhodující význam vývoj obou základních forem čistého důchodu - daně z obratu a zisku.

Výnos daně z obratu se má zvýšit o 7,1 %. Dosažení tohoto vysokého tempa vyžaduje důsledné plnění úkolů v dodávkách do tržních fondů v potřebných objemech, struktuře a kvalitě. Zdaleka nejde o fiskální stránku věci. Růst nároků na strukturu a kvalitu zboží a poskytovaných služeb je objektivním jevem a nezbytným předpokladem plnějšího uspokojování potřeb obyvatelstva a plynulé realizace jeho rostoucích příjmů. Sedmé zasedání ÚV KSČ vytyčilo další úkoly a směry uspokojování hmotných potřeb obyvatelstva a dalšího rozvoje vnitřního trhu. Plnění těchto úkolů se musí stát jedním z důležitých kritérií hodnocení činnosti příslušných výrobních podniků i obchodních organizací.

Obdobně náročně je stanoven i úkol v tvorbě zisku, který se má zvýšit skoro o 9 %. Klademe důraz jak na zajištění tohoto růstu, tak zejména na způsob, jakým má být dosažen. Přírůstek zisku má být vytvořen z 58 % snížením nákladů a vyšší efektivností vývozu a jen ze 42 % růstem výkonů.

To jsou podstatně mobilizačnější parametry, než jsme dosahovali v minulých letech. Celkové náklady se mají relativně snížit více než o půl procenta, což představuje finanční efekt 4 mld Kčs. Zajištění tohoto úkolu nemůžeme dosáhnout pouhým rozpisem příslušných čísel až na podniky. Pozitivní výsledek může přinést jen náročná práce na všech stupních řízení, vypracování souboru zcela konkrétních věcných opatření směřujících k úsporám paliv, energie, surovin a materiálu, ke zlepšení využití základních prostředků, ke zvýšení účinnosti technického rozvoje, ke zdokonalení organizace práce a plnému a účelnému využití pracovní doby, zkrátka k maximálnímu využití existujících rezerv ve výrobě i ve službách.

Tato opatření musí mít potřebnou míru komplexnosti a konkrétnosti, musí být organizačně dobře zabezpečena a jasně stanoveno, kdo za jejich provedení odpovídá. To zároveň umožní i provádění důslednější kontroly jejich plnění.

Jednu z hlavních rezerv efektivnější tvorby finančních zdrojů představuje řádové zvýšení efektivnosti investičních výdajů. Na jednotlivých stupních řízení se k investicím přistupuje často z hlediska, že jsou nutné pro zvýšení výroby. To jistě nelze pomíjet. Stranou však mnohdy zůstává ekonomická stránka investic - jejich přínos pro tvorbu národního důchodu, pro snižování materiálové a energetické náročnosti výroby, pro úspory pracovních sil i jejich rychlé splacení. Tato hlediska musí mít při rozhodování o investicích stejnou důležitost jako jejich kapacitní efekt. Nelze rovněž připustit, aby nové moderní výrobní kapacity trpěly nedostatkem pracovních sil a aby jejich časové využití bylo nízké. Centrální orgány včetně finančních orgánů a banky musí podstatně zpřísnit hlediska, kdy, kde a jak investovat. Ke zlepšení struktury a zvýšení efektivnosti investiční výstavby směřují úkoly a opatření přijatá vládou při schválení plánu na příští rok, zejména pokud jde o zvýšení podílu investic na modernizační a rychle návratné akce.

Rozhodnějšího obratu musíme dosáhnout ve využívání základních prostředků. Trvající pokles směnnosti, značný počet neobsazených pracovních míst a v některých odvětvích klesající účinnost základních prostředků dokazují, že právě v této oblasti existují rezervy, jejichž využití může přispět k vyšší tvorbě zdrojů a ke snížení nároků na investice.

Rovněž v zajišťování hospodárného vývoje zásob musíme postupovat důsledněji. Po zpomalení obrátky zásob v minulých letech očekáváme letos její zrychlení a na příští rok plánujeme jejich další lepší využití, což je příznivá tendence. Přesto plánovaný rozsah zásob ve státních hospodářských organizacích ve výši 283 mld Kčs a doba obrátky téměř 110 dnů - zejména ve světle mezinárodních srovnání - ukazuje, že vázanost finančních prostředků v této oblasti je u nás vysoká a ani vývoj těchto ukazatelů posuzovaný z dlouhodobějšího hlediska nesvědčí o tom, že v hospodaření se zásobami bylo dosaženo výraznějšího pokroku. Tyto otázky nelze posuzovat izolovaně, neboť zásoby v jistém smyslu představují průsečík různých hospodářských procesů i problémů, které provázejí rychlý rozvoj ekonomiky. K tomu, aby se lepší využití zásob stalo činitelem růstu efektivnosti, musíme zejména zajišťovat vývoj výroby a odbytu v plánované struktuře a sortimentu, zpružnit zásobování a důsledněji k tomu využívat hospodářských smluv, zdokonalovat vnitropodnikové řízení a normování zásob a spotřeby materiálu.

Dalším faktorem, který může přinést nejen kvantitativní, ale zejména kvalitativní změny v růstu společenské produktivity práce a tím i celkové efektivnosti národního hospodářství, je nesporně vědeckotechnický rozvoj, rychlé osvojování a zavádění jeho výsledků do praxe. Na rozvoj vědy a techniky se již řadu let vynakládá v průměru 3-3,5 % užitého národního důchodu. V příštím roce to představuje skoro 16,5 mld Kčs neinvestičních výdajů, což je částka o 5,4 % vyšší než letos. Jestliže v těchto parametrech dosahujeme srovnatelné úrovně s průmyslově vyspělými státy, měli bychom dosáhnout i přiměřeného ekonomického efektu této činnosti. Mnohdy tomu tak není, což svědčí o potřebě zintenzivnit práci ve vědě a výzkumu. Zkušenosti rovněž ukazují, že ne vždy jsou nové vědecké a technické poznatky, nová technologická řešení, vynálezy, výsledky zlepšovatelského hnutí aplikovány a realizovány dostatečně rychle ve výrobě. Jejich opožděné a někdy i zdlouhavé uvádění do praxe pak snižuje ekonomický přínos pro národní hospodářství. XV. sjezd strany a již květnové zasedání ÚV KSČ v roce 1974 formulovaly východiska k překonání těchto problémů a jasně stanovily hlavní úkoly vědy a techniky. Musíme se k nim stále vracet a náročně posuzovat, co se splnilo a zejména kde je třeba přidat v práci, neboť jde o oblast, která je pro zajištění intenzívního rozvoje hospodářství nezastupitelná.

V návrhu státního rozpočtu na příští rok počítáme, že se v příštím roce dále zvýší efektivnost zahraničního obchodu, která je v našich podmínkách rovněž jedním ze základních předpokladů růstu efektivnosti.

Ve zprávě předsednictva ÚV KSČ na jeho 9. zasedání bylo poukázáno na hlavní problémy v oblasti vnějších ekonomických vztahů a na jejich příčiny. Postupné zmírnění jejich dopadu do oblasti devizových vztahů má být dosaženo především rychlejším růstem vývozu než dovozu. Realizace tohoto záměru je podmíněna řadou činitelů, které spolu úzce souvisejí. Dosažení dynamického růstu vývozu, zvýšení jeho efektivnosti a vůbec zvýšení naší exportní schopnosti může mít pevný základ jen ve zvýšení výkonnosti celého hospodářství. A ta je opět podmíněna efektivnější a kvalitnější prací na všech úsecích, dosahováním vysoké technické úrovně, kvality a provozní spolehlivosti našich výrobků. Růst požadavků na technickoekonomické parametry vyvážené produkce je celosvětovým trendem a naše ekonomika, jejíž rozvoj ve značném rozsahu závisí na zapojení do mezinárodního obchodu, se musí tomuto trendu pružně přizpůsobovat.

Je naší nespornou výhodou, že řadu životně důležitých ekonomických problémů, jako je především dlouhodobé zajištění surovin a palivoenergetických zdrojů, řešíme společně a v těsné spolupráci se státy RVHP. A nejde jen o suroviny, paliva a energii. Integrační proces se stále větší intenzitou proniká do zpracovatelského průmyslu, na stále širší platformě jsou řešeny otázky zajištění výživy lidu, výroby spotřebního zboží, rozvoje dopravy, vědeckotechnické problémy a rozvoj řady dalších oblastí. Přitom dynamickým a určujícím prvkem našeho zapojení do socialistické ekonomické integrace je zejména prohlubování a rozšiřování sepětí naší ekonomiky s ekonomikou Sovětského svazu.

Plnění programu hospodářského a sociálního rozvoje v příštím roce a tomu odpovídající úkoly vyžadují, aby se zásadně změnil přístup k hodnocení naší práce, k tomu, aby zajišťování vysoké efektivnosti a kvality veškeré práce se dostalo na přední místo v každém hodnocení, na každém stupni řízení a také v ročních rozborech hospodaření, které budeme brzy provádět. Přes určité zlepšení jejich úrovně je třeba opakovaně zdůraznit, že smyslem ročních rozborů není uspokojit nadřízené nebo finanční orgány, ale na základě kritické analýzy dosažených výsledků ukázat nevyužité rezervy a způsoby jejich mobilizace směřující k reálnému zajištění a splnění úkolů roku 1978. V tomto směru musí výkonněji fungovat celá řídící osa. I finanční orgány a banka musí ještě náročněji a nekompromisněji prosazovat celospolečenské zájmy, upevňování plánovací a finanční disciplíny.

Zvláštní pozornost musíme věnovat i kvalitě hospodářských plánů podniků a výrobních hospodářských jednotek. Dnešní praxe, kdy jejich úloha je oslabována četnými změnami v průběhu roku, snižuje účinnost a autoritu státního plánu, vyvolává tlak na celospolečenské zdroje a ve svých důsledcích snižuje efektivnost rozvoje. Proto tak zdůrazňujeme nutnost kvalitně rozepsat hospodářské plány na příští rok i směrnici na rok 1979 a zajistit jejich stabilitu.

Stále více je zřejmé, že výsledky, které v hospodářském rozvoji dosahujeme, jsou ve značné míře ovlivněny celkovou úrovní řízení. Požadavky kladené na tuto oblast, ať jde již o koncepční činnost, či o přímou organizátorskou a řídící práci na jednotlivých stupních včetně vnitropodnikového řízení, neustále rostou. Tento fakt nebyl ještě všude plně doceněn a formálnost při zajišťování úkolů, rutinérství, setrvávání na zastaralých metodách jsou jevy, které se nám ještě nepodařilo zcela vymýtit z našeho hospodářského života. Všude je třeba podněcovat snahu o tvořivý přístup k řešení hospodářských otázek, podporovat smysl pro nová racionální řešení a rozšiřovat aktivní účast pracujících na řízení.