Naše rozhořčení nad postupem pekingského vedení je tím silnější, že nás s lidem Číny spojovaly svazky přátelství a třídní solidarity, že jsme se sympatiemi a nadšením sledovali hrdinský národně osvobozenecký boj čínského lidu, že jsme ze všech svých sil přispívali svou podporou a pomocí k jeho úsilí o vybudování základů socialismu, dokud čínské vedení svévolně, v zájmu svých velmocensko-šovinistických ambicí nezpřetrhalo přátelské vztahy se socialistickými zeměmi.

Proto s větším zájmem a očekáváním jsme sledovali, jak se bude rozvíjet politika vedení ČLR po změnách, ke kterým v průběhu minulého roku v Pekingu došlo, zejména po odchodu Mao Ce-tunga a po odstranění nejortodoxnějších představitelů maoismu z čínské vedoucí skupiny. Vývoj za období více než jednoho roku od těchto událostí a zejména výsledky XI. sjezdu KS Číny, který se konal v srpnu t. r. ukázaly, že nové vedení nehodlá ustoupit od maoistického kursu, nemíní kriticky přehodnotit chybné maoistické teze a vrátit se na cestu internacionalismu a socialistické výstavby na základě vědeckého komunismu. Vše nasvědčuje spíše tomu, že tichým odstraněním nejvíce zdiskreditovaných částí politiky a ideologie maoismu - zejména v oblasti řízení ekonomiky - se snaží zachránit autoritu Mao Ce-tunga a prestiž maoismu, učinit jej přitažlivějším v očích čínského lidu i za hranicemi Číny. XI. sjezd KS Číny potvrdil maoismus s jeho nacionalistickým obsahem a hegemonistickými aspiracemi jako ideově politickou platformu vnitřní i zahraničně politické činnosti strany a státu. A veškeré úsilí nového vedení je zaměřeno na využití nejefektivnějších cest k dosažení těchto nacionalistických, velmocensko-šovinistických cílů.

Naše pracující znepokojuje zejména skutečnost, že zahraničně politická situace Pekingu, schválená XI. sjezdem KS Číny, nabývá ještě reakčnějšího charakteru, než měla doposud, že se dále zesilují její rysy nebezpečné míru, socialismu a společenskému pokroku ve světě. Zvláště pobuřující je, že čínské vedení je dnes prakticky jedinou vládou, která otevřeně vystupuje jako podněcovatel nového světového válečného požáru a dokonce jako propagátor jeho prospěšnosti. XI. sjezd KS Číny tvrdí, že "narůstá faktor války", a toto své hodnocení označuje za "mimořádně příznivou situaci" ve světě. O nevyhnutelnosti války hovoří vedoucí čínští představitelé v Pekingu, z tribuny OSN a na jiných mezinárodních fórech.

Přístup současného čínského vedení k otázkám války a míru je nebezpečným a cynickým přehlížením nejživotnějších zájmů lidstva. Jak jinak nazvat skutečnost, že jeden z nejvlivnějších čínských představitelů prohlásil: "Musíme klást důraz na to, že brzy vypukne válka velkých rozměrů." Tato prohlášení se stala 9. května letošního roku, tj. v den, kdy mírové lidstvo si připomínalo výročí konce druhé světové války a vyhlašovalo své úsilí zabránit novému světovému válečnému konfliktu. Současně vidíme, že celá zahraničně politická koncepce Číny, schválená XI. sjezdem KS Číny, je otevřeně zaměřena proti jakýmkoliv krokům na mezinárodním poli směřujícím k mírovému řešení existujících problémů, k přestavbě mezinárodních vztahů na principech mírového soužití, k omezení horečného zbrojení a k odzbrojení, jejichž iniciátory jsou Sovětský svaz a další země socialistického společenství. ČLR je jednou z mála zemí, které nepřijaly žádné závazky týkající se zákazu nebo omezení výroby a použití zbraní hromadného ničení. Naopak, otevřeně vyhlašuje své "právo" na urychlení výroby jaderných zbraní a podněcuje agresívní imperialistické kruhy k dalšímu zesílení zbrojní horečky.

A pekingské vedení nezůstává jen u proklamací na mezinárodním fóru. V rámci hesla "přípravy na válku", vytyčeného Mao Ce-tungem, zvýšeným tempem narůstá vojenský potenciál Činy.

Přímé vojenské výdaje činily v roce 1976 41,5 % státního rozpočtu ČLR. Z toho téměř polovina byla určena na výrobu raketových a jaderných zbraní. Dnešní čínské vedení kritizuje odstraněnou tzv. "čtyřku" za zanedbávání potřeb armády a klade hlavní důraz na modernizaci armády a rozvoj zbrojní výroby, což je samozřejmě na úkor uspokojování naléhavých životních potřeb čínského lidu. S žádostí o pomoc při rozvoji vojensko-průmyslového potenciálu se čínští předáci obracejí na imperialistické země, přičemž argumentují "slabou vybaveností" čínské armády soudobou technikou, což prý jim ztěžuje klást odpor "válečné hrozbě" ze strany SSSR. A je třeba zdůraznit, že tyto požadavky nalézají kladnou odezvu u vládnoucích kruhů zemí NATO. Zejména v poslední době zesílil tok vojenských specialistů a přímo vojenských činitelů a představitelů vojensko-průmyslových komplexů ze Západu a z Japonska do Číny a z Číny na Západ. Zaznívá-li současně z úst čínského představitele na zasedání Valného shromáždění OSN, že války se není třeba bát, pak je přirozené, že náš lid sleduje tyto skutečnosti s rostoucími obavami, neboť vytvářejí vážnou hrozbu nejen pro bezprostřední sousedy Číny, ale pro světový mír.

Není divu, že při provádění této politiky nachází pekingské vedení nejen společný jazyk, ale i vzájemnou podporu s nejreakčnějšími silami současného mezinárodního života, s nejagresívnějšími, militaristickými kruhy monopolistické buržoazie, s Pinochetem v Chile, se všemi těmi, kdo se snaží zabrzdit a zmařit proces uvolňování mezinárodního napětí, vrátit svět zpět do stavu "studené války" nebo ještě lépe války "horké". Politika čínského vedení hraje významnou úlohu v úsilí imperialismu o změnu poměru sil ve světě v jeho prospěch, o podkopání pozic světového socialismu a o znovuzískání ztracené strategické iniciativy.

Na našem kontinentě - v Evropě - se pekingské vedení orientuje zejména na ultrapravicové, militaristické, revanšistické kruhy, na politiky typu nám všem známého Strausse, na britské konservativce. Vyvíjí tlak na západoevropské vlády se záměrem zostřit situaci v Evropě, torpedovat iniciativy socialistických zemí na rozvoj politických a ekonomických styků s kapitalistickými státy na zásadách mírového soužití, zabránit úspěšnému provedení bělehradské schůzky. Navazuje kontakty s hlavním stanem imperialistického paktu NATO v zájmu koordinace svých protisocialistických akcí. V rozhovorech s delegací francouzských novinářů prohlásili čínští představitelé otevřeně: "... chceme, aby Evropa byla mocnou a aby její obrana proti Sovětskému svazu byla stále pevnější."

Nepřekvapuje nás, když britský list Daily Telegraph napsal 24. srpna t. r., že "mnozí vojenští experti (ze štábu NATO) se v soukromých rozhovorech odvolávají na Peking jako na neoficiálního spojence NATO."

Náš lid je otevřeně pobouřen tím, že vedení ČLR vytyčilo jako hlavní motiv své politiky antisovětismus, nepřátelství vůči Sovětskému svazu a politice KSSS. Tímto vyhroceným antisovětismem, který za nového vedení nabývá ještě větší šíře a intenzity, se snaží zakrýt své velmocensko-šovinistické, hegemonistické záměry, spolčování se s imperialismem a nepřátelství vůči světovému socialismu. Těmto cílům slouží i nechvalně známá "teorie tří světů", jež znamená plně popření přístupu v hodnocení států a jejich zahraniční politiky. V materiálech XV. sjezdu KS Číny je Sovětský svaz označován za "nejnebezpečnější zdroj války" a za nepřítele všech národů světa, nebezpečnějšího než americký imperialismus, neboť prý "sovětský sociál-imperialismus útočí, kdežto americký imperialismus se brání". Jsme si vědomi toho, že útoky proti Sovětskému svazu, proti Leninově straně, jsou útokem proti výsledkům a zkušenostem 60 let Velkého října, útokem proti celému socialistickému společenství i proti politice naší strany.

Antisocialistická pozice pekingského vedení se projevuje i ve snaze diferencovaným přístupem k jednotlivým socialistickým zemím, rozleptat jednotu zemí socialistického společenství, především izolovat je od Sovětského svazu. Důsledná internacionalistická politika naší země, její těsné bratrské vztahy se Sovětským svazem jsou trnem v oku čínskému vedení, jež se rovněž staví bok po boku imperialistickým a reakčním silám v jejich pokusech o oslabení socialistického zřízení v naší zemi.

Neztotožňujeme však politiku vedení ČLR s čínským lidem. V naší paměti navždy zůstává hluboký obdiv k hrdinskému boji lidu Číny proti reakci a imperialismu, za národní osvobození. S upřímnými sympatiemi jsme sledovali jeho pracovní hrdinství na stavbách první pětiletky, které svými úspěchy nemá obdoby v celých dějinách Číny. Mohutné závody, vybudované právě v tomto období i za pomoci ČSSR, tvoří dosud významný přínos čínské ekonomice. Jsou to památníky přátelství, spolupráce a jednoty, která spojovala naše národy.

Náš lid si z celého srdce přeje obnovy dřívějších bratrských svazků přátelství a třídní sounáležitosti s lidem Činy. Překážkou tomu je politika vedení ČLR, která je v základním rozporu se zájmy národů obou našich zemí, světového revolučního procesu a všech národů světa. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Grolmusovi. Jak jsem již oznámil, poslanec Grolmus byl posledním z písemně přihlášených řečníků do rozpravy.

Hlásí se ještě někdo z poslanců o slovo? (Nikdo.) Nikdo. Vyhlašuji tedy rozpravu k výkladu federálního ministra zahraničních věcí za skončenou.

Prosím s. ministra Chňoupka, aby odpověděl na otázky položené mu poslancem Kožíkem a reagoval na rozpravu.

Ministr zahraničních věcí ČSSR B. Chňoupek: Vážený súdruh predseda Federálneho zhromaždenia, vážení súdruhovia poslanci a súdružky poslankyne! Dovoľte, aby som najprv odpovedal na otázky poslanca Kožíka.

V programe rokovania tohtoročného zasadania Valného zhromaždenia OSN, ktorého počet sa rozrástol na 149 členov, figuruje 125 prerokúvaných bodov, čo je najväčší počet otázok v celých 32 rokoch histórie tejto organizácie. Samozrejme, že nie všetky body tejto bohatej agendy OSN majú rovnaký význam. Je však medzi nimi množstvo takých, ktoré sa bezprostredne dotýkajú životných záujmov ľudstva, pretože sú spojené s otázkami zachovania a upevnenia svetového mieru a medzinárodnej bezpečnosti. Sú to hlavne otázky iniciované Sovietskym zväzom a ďalšími socialistickými štátmi, ktoré už niekoľko rokov figurujú v programe valných zhromaždení OSN, ako napr. príprava svetovej odzbrojovacej konferencie, plnenie Deklarácie o upevnenie medzinárodnej bezpečnosti a celý rad ďalších bodov.

Pravda, najvýznamnejšou iniciatívou sa stali nové návrhy vlády Sovietskeho zväzu prednesené tohto roku s. Gromykom, ktoré boli zaradené ako nové body agendy 32. Valného zhromaždenia OSN. Mám na mysli návrhy spomenuté už v mojom dopoludňajšom vystúpení. Treba povedať, že tieto nové iniciatívy Sovietskeho zväzu - podobne ako výsledky rokovaní Gromyko - Vance a Gromyko - Carter - výrazne ovplyvnili tohtoročné rokovanie Valného zhromaždenia a mali priamy pozitívny účinok na atmosféru celého rokovania.

Priebeh pred niekoľkými dňami skončenej všeobecnej rozpravy, ktorej sa zúčastnilo 140 rečníkov - hláv štátov, šéfov vlád, ministrov zahraničných vecí - to napokon dosvedčuje. Až na malé výnimky, sa rečníci venovali nie okrajovým, ale kľúčovým otázkam súčasnej svetovej politiky, to znamená otázkam mieru, znižovania napätia a odzbrojenia a podporili ich upevnenie vo svojich vystúpeniach. Jednotliví delegáti tohto roku takisto zdôrazňovali viac ako inokedy nevyhnutnosť ďalšieho rozvoja rovnoprávnej, vzájomne výhodnej spolupráce medzi štátmi. To všetko je v súlade s tým, čo už dávno presadzujú krajiny socialistického spoločenstva pri rôznych príležitostiach na medzinárodnom fóre.

V stručnosti povedané: celkový trend všeobecnej rozpravy 32. VS OSN potvrdil aktuálnosť a opodstatnenosť mierovej politiky, dôsledne presadzovanej Sovietskym zväzom i ďalšími socialistickými krajinami, potvrdil, že hlavnou tendenciou rozvoja súčasných medzinárodných vzťahov je proces uvoľňovania napätia vo svete.

Teší nás, že vo včerajších tajných voľbách za nestáleho člena Rady bezpečnosti Československo zvolili 131 hlasmi zo 149 možných, čo predstavuje najväčší počet hlasov získaných tohto roku kandidátmi na miesto nestálych členov Bezpečnostnej rady. Československá delegácia i na tomto zasadaní Valného zhromaždenia dôsledne plní smernicu nášho ústredného výboru a vlády ČSSR vychádzajúcu z línie XV. zjazdu KSČ.

Teraz mi dovoľte niekoľko slov o rokovaniach v New Yorku.

Ako je známe, zasadania Valného zhromaždenia OSN poskytujú vhodnú príležitosť k vzájomným stretnutiam delegácií členských krajín OSN, najmä ich vedúcich. Naša delegácia mala tentokrát možnosť rokovať so 40 partnermi vedenými ministrami zahraničných vecí členských krajín. Stretla sa aj s generálnym tajomníkom OSN Kurtom Waldheimom a s predsedom Valného zhromaždenia Mojsovom.

K plodným stretnutiam došlo predovšetkým medzi vedúcimi delegácií krajín socialistického spoločenstva, ktoré poskytli možnosť vymeniť si názory na problémy súčasného svetového diania a koordinovať postup našej delegácie pri prerokúvaní rôznych bodov programu zasadania Valného zhromaždenia OSN. Medzi týmito stretnutiami malo osobitne významné miesto stretnutie s ministrom zahraničných vecí ZSSR s. Gromykom.

Predstavitelia rozvojových krajín - nech išlo o ministrov Indie, Nigérie, Iránu, Venezuely, Etiopie, Líbye, Iraku, Filipín, či ďalších - pri našich stretnutiach jednoznačne potvrdili záujem o prehlbovanie širokej dvojstrannej, vzájomne výhodnej spolupráce s nami. Vymenili sme si s nimi názory na hlavné medzinárodné problémy, najmä na otázky znižovania napätia, odzbrojenia, situácie na juhu Afriky, odstránenia ohnísk napätia a problematiku vybudovania medzinárodného ekonomického poriadku. Naše zásadné stanoviská k týmto problémom ocenili. Jednoznačne potvrdili potrebu rozšíriť uvoľnenie na všetky svetadiely, preniesť ho z oblasti politickej aj do oblasti vojenskej a podporili návrhy ZSSR na zastavenie horúčkovitého zbrojenia.

Dôkazom rastúceho záujmu zo strany predstaviteľov rozvojových krajín o stretnutia s nimi je skutočnosť, že k väčšine našich rozhovorov došlo z ich iniciatívy. Predbežne boli dohodnuté aj návštevy ministrov zahraničných vecí viacerých rozvojových krajín u nás.

Rokovania s predstaviteľmi vyspelých kapitalistických krajín ukázali, že sa naša krajina teší zaslúženej vážnosti a je vyhľadávaným partnerom pre všestranný rozvoj spolupráce. Aj v týchto rozhovoroch sa na prvé miesto dostali otázky détente a odzbrojenia. Boli vecné, prebiehali v konštruktívnej atmosfére. Rokovalo sa o možnostiach rozšíriť vzájomné kontakty na všetkých úrovniach, vrátane najvyššej.

Z rozhovorov či s ministrom NSR Genscherom, ministrom Rakúska Pahrom, ministrom Belgicka Simonetom, či s ministrami Fínska, Nórska, Španielska, Portugalska, vyplynul celý rad konkrétnych námetov pre rozvoj stykov v politickej, hospodárskej, kultúrnej i v iných oblastiach, a to aj na úseku zmluvnej úpravy vzťahov.

Boli tiež dohodnuté alebo upresnené termíny niektorých návštev na najvyššej úrovni. Po niekoľkých rokoch opäť došlo k stretnutiu ministra ČSSR a štátneho tajomníka Vanca, predstaviteľa novej administratívy prezidenta Cartra, s ktorým sa diskutovali zložité otvorené problémy, zabraňujúce normalizácii našich vzájomných vzťahov s USA.

Súhrnne možno povedať, že prevažná väčšina rozhovorov v New Yorku bola produktívna a bezpochyby prispeje k naplneniu spoločných cieľov krajín socialistického spoločenstva v oblasti medzinárodných vzťahov.

V nadväznosti na zasadanie Valného zhromaždenia som vykonal oficiálne návštevy Kostariky, Venezuely a Panamy. Bola mi poskytnutá možnosť mať otvorené rozhovory jednak so svojimi partnermi, jednak s hlavami týchto štátov, predsedami parlamentov a ďalšími vedúcimi vládnymi a ústavnými činiteľmi.

Rozhovory plne potvrdili, že socialistické Československo so svojím vyspelým priemyslom a poľnohospodárstvom a bohatou kultúrou sa teší v týchto krajinách už dávnejšie - najmä na základe našej tradičnej obchodnej aktivity - veľkej vážnosti. To vytvára priaznivé konkrétne podmienky pre ďalší všestranný rozvoj doterajších vzájomných priateľských stykov vo všetkých oblastiach.

Potešil nás úprimný záujem vedúcich činiteľov všetkých navštívených krajín o súčasnú situáciu u nás a ocenenie našej principiálnej zahraničnej politiky, najmä pokiaľ ide o krajiny Latinskej Ameriky.