"Jsme svědky toho, že politika mírového soužití, prosazovaná Sovětským svazem a dalšími socialistickými zeměmi, získává i v kapitalistických zemích stále větší podporu, čímž se vytvářejí další příznivé předpoklady pro řešení nejdůležitějších problémů světové bezpečnosti. V poslední době jsem však znepokojen dvojím přístupem nové americké vlády k politice mírového soužití, k problémům uvolnění napětí a upevnění světového míru, který podle mého názoru v sobě skrývá nebezpečí pro další uvolňování. Sleduji pozorně rozpor v jejich slovech a činech, zvláště ve vztahu k socialistickým zemím. Na jedné straně se američtí činitelé vyslovují pro jednání se socialistickými zeměmi v "duchu vzájemné důvěry", zároveň však šířením různých pomluv o tzv. "vojenské hrozbě ze strany socialistických zemí" se snaží zpochybnit jejich mírovou politiku. S pomocí hrstky politických zkrachovanců a odpadlíků z těchto zemí, ignorujíce názory stamiliónů jejich občanů, se pokoušejí pod falešnou rouškou obrany lidských práv zahájit nové křižácké tažení proti socialismu.

Ptám se, píše s. Hnát, kdo dal Spojeným státům, které dosud nepodepsaly ani jeden z mezinárodních paktů o občanských, politických či hospodářských, sociálních a kulturních právech, nebo nadále odmítají ratifikovat úmluvu o zabránění a trestátní zločinů genocidy, kterou již schválilo přes 80 vlád, právo kázat o morálce politiky jiných? Je více než zřejmé, že lživým obviňováním socialistických zemí z nedodržování lidských práv se snaží skrýt skutečnost, že od vzniku Spojených států vydaly přes 170X příkaz k represivním zásahům svých vojenských sil v zahraničí, přičemž 73X nepokládaly ani za nutné vypovědět válku. Snaží se zahladit svou účast na vyhlazovacích válkách v Koreji a Indočíně, vojenských akcích v Dominikánské republice a Libanonu. Pro vzbuzení dojmu "nestrannosti" nová americká vláda v poslední době sice poukazuje na nerespektování lidských práv v některých jejich spřátelených zemích - jako např. Chile, Brazílii, Uruguai a Paraguai. Cudně však zamlčuje, že fašistické, reakční, diktátorské a rasistické režimy byly převážně vytvořeny a jsou udržovány při životě právě zásluhou Spojených států. Farizejství americké politiky odhaluje skutečnost, že jen v roce 1976 vydaly Spojené státy na pomoc reakčním režimům přes 25 mld dolarů.

To všechno nasvědčuje tomu, že současný přístup nové americké vlády k rozvíjení dialogu se socialistickými zeměmi je pokrytectví. Hrubě deformuje principy Závěrečného aktu Helsinské konference a je v rozporu s politikou mírového soužití, uvolňování napětí a upevňování míru."

Odesilatelka druhého dopisu, paní Marie Koubová z Chlumu, poslankyně ONV Český Krumlov, uvádí, že se v našem tisku dočetla, že americké ministerstvo zahraničí v poslední době několikrát kritizovalo potlačování lidských práv v zemích socialistického společenství, konkrétně i u nás, v Československé socialistické republice. "Jsem hrdá," píše dále, "že jsem občankou socialistického státu, ve kterém všechna základní a reálná občanská práva a svobody, jako je právo na práci, život, vzdělání, sociální zabezpečení a všestranný kulturní rozvoj, jsou poskytována všemu lidu a ne jen proklamována a ve skutečnosti umožňována pouze izolované skupince majetných, jak je tomu právě ve Spojených státech. Země, ve které je přes 7 miliónů nezaměstnaných, kolem 26 miliónů chudých, a ve které, jak o tom každodenně přinášejí informace světové sdělovací prostředky, existuje diskriminace žen a lidé jsou neustále pronásledováni pro barvu své pleti, resp. národní příslušnost, nemá práva farizejsky kritizovat zemi, vůči které navíc sama v hospodářské oblasti již léta uplatňuje diskriminační politiku, odmítá vydat její zlatý poklad, uloupený nacisty za druhé světové války. Myslím, že by Američané měli věnovat více pozornosti řešení svých vlastních problémů. O nás ať nemají obavy, my si svůj šťastný život vytvoříme a budeme utvářet podle vůle pracujících naší země a ne podle jakýchsi představ amerických boháčů."

Soudružky a soudruzi, řada realisticky uvažujících politiků na Západě si dnes již začíná uvědomovat, že protikomunistická kampaň tak, jak ji organizují proti socialistickým zemím reakční síly imperialismu, by mohla mít zhoubné důsledky pro politiku mírového soužití a mohla by negativně ovlivnit nadcházející setkání signatářů helsinského Závěrečného aktu v Bělehradě. Proto vládnoucí kruhy Spojených států by se měly rozhodnout, zda chtějí rozvíjet styky s vládami socialistických států k prospěchu bezpečnosti světa, nebo zda budou považovat za své partnery a spojence ty, kteří se snaží otravovat mezinárodní atmosféru a dorozumění mezi národy.

Vznáším dotaz na ministra zahraničních věcí Československé socialistické republiky s. Bohuslava Chňoupka, jak posuzuje snahy politických kruhů USA, o nichž jsem mluvil. Děkuji.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Kalkusovi. Nyní bude hovořit poslankyně Tvrzníková, připraví se poslanec Plojhar.

Poslankyně SL M. Tvrzníková: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych se ve svém příspěvku zabývala tou částí zprávy, která se týká občanskoprávní oblasti, a to otázek upevňování rodiny jako základu socialistické společnosti.

Význam rodiny v životě jednotlivce i celé naší společnosti znovu zdůraznil XV. sjezd KSČ, který před nás vytyčil důležitý úkol - upevňovat a dále prohlubovat rozvoj socialistické rodiny. Nikdy v minulosti nebyly pro rodinu, pro výchovu dětí, vytvořeny tak příznivé podmínky, jako jsou v naší socialistické současnosti. Mnozí z nás si ještě pamatují, jaké to bylo u nás za buržoazní republiky. Právní úprava vztahů v rodině a v manželství byla konstruována jako smlouva s ekonomickým charakterem.

Až po roce 1945 a hlavně 1948, kdy došlo k základním ekonomickým, sociálním a politickým změnám v naší společnosti, se do značné míry ovlivnily i vztahy mezi manžely, rodiči a dětmi a v rodině vůbec. S růstem socialistického uvědomění, na principech marxisticko-leninského světového názoru měnily se a mění se i vzájemné vztahy mezi lidmi i v soukromém životě a mění se i funkce rodiny a manželství. Lidé neuzavírají manželství kvůli majetku a společenskému postavení, ale na základě citových vztahů a naprosté dobrovolnosti.

Náš československý zákon o rodině vychází z teorie socialistického rodinného práva, která v manželství vidí trvalé životní společenství vyznačující se pevností a harmonií vztahů mezi mužem a ženou. V manželství jsou si oba rovni. Tedy rovni mezi sebou a též ve vztahu ke společnosti. Mimořádnou důležitost klade zákon na mateřství jako základní společenské poslání ženy a předpokladu další existence společnosti. Proto si mateřství vyžaduje zvláštní ochrany, která má svůj konkrétní výraz nejen v zákoně o rodině, ale i v dalších předpisech, zvláště v oblasti sociálního zabezpečení, pracovního práva a řadě dalších.

Výrazným znakem naší socialistické demokracie je, že náš nejvyšší zákonodárný sbor nejenže přijímá v souladu se zájmy a potřebami našeho lidu zákony, ale že tyto se uvádějí důsledně do života. A právě v oblasti péče o rodinu a mateřství, zvyšování populace a všestrannou péči o růst a výchovu našich dětí zařadili jsme se mezi přední státy ve světě. V sociální politice XV. sjezd KSČ zařadil zlepšení populační politiky, pomoc rodinám s dětmi a mladým manželstvím na jedno z nejdůležitějších míst. Při realizaci závěrů sjezdu jako první opatření bylo rozšíření materského příspěvku, příspěvek při narození dítěte se zdvojnásobil z 1000 na 2000 Kčs. Od ledna 1973 se zvýšily přídavky na děti, zvláště na druhé a třetí dítě. Mladým manželům se začaly poskytovat novomanželské půjčky, při kterých je splatnost zvýhodněna počtem dětí.

K tomu všemu je třeba připočítat výstavbu jeslí, mateřských škol, jednu z nejdelších mateřských dovolených na světě, vysokou úroveň dětského bezplatného zdravotnictví, všestrannou péči o matku, zdravotní prohlídky během těhotenství a všechny další vymoženosti, které převzala společnost na sebe. Celková společenská pomoc rodinám s dětmi představuje dnes ročně více než 27 mld Kčs, což znamená na jedno dítě měsíčně v průměru více než 500 Kčs. To všechno je výrazem zvyšování životní úrovně a upevňování sociálních jistot našich občanů, které vyrostly z hospodářských úspěchů dosažených v letech socialistické výstavby.

V Československu se těší úctě a vážnosti rodina, má plnou právní ochranu, je všestranně zabezpečena a stále více se prohlubují podmínky k tomu, aby žena mohla plnit svoje nejvlastnější poslání - mateřství. V těchto příznivých sociálně ekonomických podmínkách a pozitivním morálně politickém klimatu, na které jsme právem hrdi, jsme všichni minulý týden - bylo to v pondělí 28. března - přivítali s velkou radostí nově narozené děti, mezi kterými byl i patnáctimilióntý občan Československé socialistické republiky. Prvně v historii je nás tedy více než 15 miliónů. je to bezesporu výsledek důsledné stranické a státní sociální politiky, která dává lidem jistotu, že člověk v naší společnosti je to nejcennější, že jemu věnujeme veškerou péči od prvních krůčků až po jeho stáří. Je to projev i důkaz hluboké humánnosti naší socialistické společnosti.

Naše nové občany spolu se všemi mladými lidmi čeká všestranná péče v rodině, škole a v celém životě naší socialistické společnosti. Nikdo nemusí mít obavy o svoji budoucnost. O to více vyniknou naše vymoženosti, když je porovnáme s některými skutečnostmi v kapitalistických zemích, odkud zejména v poslední době je pokrytecky projevována starost o svobodu a práva člověka socialistických zemí buržoazními sdělovacími prostředky. Myslím si, že i bez komentáře stačí uvést to, co hamburský týdeník "Die Zeit" uvádí, že krize západoněmeckého hospodářství dolehla tíživěji na tamnější pracující ženy než na muže. V obsáhlé studii o problémech nezaměstnanosti dochází "Die Zeit" k závěru, ze ani dlouhodobě se nedá očekávat podstatná změna zaměstnanosti v průmyslu Německé spolkové republiky.

Italský list "La Stampa" informoval o tom, že v Neapoli "nelegálně" pracuje asi 40 tisíc dětí, i když práce dětí je v Itálii zákonem zakázána.

Americký týdeník "Time" napsal o dětské práci ve státě Nové Mexiko na jihu USA: "V celém státě pracují na polích statisíce dětí".

Podle západoněmeckého tisku v Německé spolkové republice se zneužívá práce učňů a stát k tomu nečinně přihlíží. Zákon na ochranu pracujicí mládeže v Německé spolkové republice stanoví, že učni od 14 do 16 roků nesmí pracovat více než 40 hodin týdně. Zákon se často porušuje - za posledních pět roků se zaznamenalo tři sta tisíc porušení proti němu.

Vážené soudružky a soudruzi, výbory pro sociální politiku Sněmovny lidu a Sněmovny národů při projednávání současného stavu socialistické zákonnosti konstatovaly, že zákony našeho státu, zejména zákon o rodině, ale i řada dalších, dostatečně zabezpečují právní ochranu naší rodině a mateřství a že účinně napomáhají vytvářet nejvhodnější podmínky pro rozvoj rodiny jako základu rozvoje naší společnosti. Svědčí o tom růst počtu uzavřených manželství i počet narozených dětí v posledních letech. Přes pozitivní výsledky, kterých jsme dosáhli a které nemají u nás obdoby, máme ještě řadu problémů a nedostatků, k jejichž řešení je třeba se postavit daleko aktivněji se širším přístupem za účasti národních výborů, institucí a společenských organizací. Nemůže nám být lhostejné, že z velkého počtu uzavřených mladých manželství zaznamenáváme ještě značné procento rozvodů.

Jsem přesvědčena o tom, že kdyby byly důsledně využívány všechny možnosti v prevenci, dokázali bychom ještě více snižovat i počet rozvodů. Víc bychom měli přispívat při výchově mladých lidí k tomu, aby svoje závazky uzavírali s plnou odpovědností. Pozitivní úlohu při řešení složitějších rodinných situací i při výchově mladých lidí k rodičovství sehrávají také manželské a předmanželské poradny. Z praxe z volebního obvodu vím, že mladí lidé mají o takovéto poradenství zájem. Tam, kde dokáží národní výbory, ale i společenské organizace těchto zařízení účelně využívat, přináší to očekávaný výsledek. Dosud máme tyto poradny asi ve dvou třetinách okresů, další se postupně budují. Bylo by žádoucí ustavovat je všude, kde žijí mladí lidé.

Negativním jevem je též to, že někteří jednotlivci neplní svoje rodičovské povinnosti a řádně neplatí vyživovací příspěvky. I alkohol má v mnohých případech svůj negativní vliv na život rodiny. Bohužel, právě poslední skutečnost vede někdy až k úplnému rozvratu rodiny.

Ve výborech pro sociální politiku jsme toho názoru, že proti těm, kteří neplní vyživovací povinnosti, by se mělo hledat účinnější opatření s přísnějším postihem. Podobně zpřísnit i boj proti alkoholismu. Velký důraz třeba klást na předmanželskou výchovu k rodičovství. Musíme si uvědomit, že i když se vytvořily dobré materiální a sociální podmínky pro založení rodiny, které ovlivňují vztahy k rodině, výchovný proces tu neprobíhá automaticky. Proto je třeba využít všech osvědčených forem k jeho prohlubování a zvyšování účinnosti. Musíme usilovat též o zvýšení autority těch, kteří se na výchově mládeže podílejí, jsou s nimi v bezprostředním styku a poznají jejich prostředí. Jsou to zejména učitelé, vychovatelé, mistři a zdravotníci.

Na formování vědomí lidí a tedy i vytváření odpovědného vztahu k rodině a dětem se musí stále účinněji podílet i prostředky hromadného působení, zejména televize, film, rozhlas, ale i tisk, knižní literatura a umění jako celek. Mnoho můžeme v tom učinit i my, poslanci ve volebních obvodech, národní výbory a zejména společenské organizace. Intenzívně v tomto společenském úsilí pomáhají v mém volebním obvodě např. organizace Svazu československých žen.

Stranou nestojí ani soudní orgány. Například v mém volebním obvodě v okrese Mladá Boleslav svědčí o rostoucím zodpovědném a svědomitém přístupu soudců na tomto citlivém úseku agendy dosažené výsledky. Zatímco v roce 1972 bylo povoleno 224 rozvodů, v minulém roce jen 211. Tento příznivý trend je v souladu s celostátním vývojem, který v roce 1976 taktéž zaznamenal určitý pokles.

Vážené soudružky a soudruzi, péče o rodinu, o její upevňování, o mateřství a výchovu našich dětí je úkol nejen náročný, ale v každé etapě velmi důležitý. Naše socialistická společnost i v tomto ohledu udělala už velmi mnoho. Práce je však stále dost. Ve výborech pro sociální politiku jí budeme věnovat neustálou pozornost tak, jak nám to vytyčil XV. sjezd Komunistické strany Československa. Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Tvrzníkové. Prosím poslance Plojhara, aby se ujal slova.

Poslanec SL J. Plojhar: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, jak vyplývá ze zpráv tisku, má se v Rakousku konat letošní sraz sudetských Němců. Rád bych vyjádřil naději, že příslušná rakouská místa ještě uváží tento nanejvýš vážný krok. V případě, že by ze strany našeho souseda, neutrálního Rakouska, se přece jen sudetoněmecký den uskutečnil, byl by to neslýchaný provokační akt vůči Československé socialistické republice.

Žádám ministra zahraničních věcí, aby nás informoval, jaké je oficiální stanovisko rakouské vlády, jaké kroky podniká federální ministerstvo zahraničních věcí k tomu, aby nedošlo k tomuto hrubému porušení vzájemných vztahů i mezinárodních závazků Rakouska jako neutrálního státu.

Právě jsem se vrátil po týdenním pobytu ze svého volebního obvodu na okresech Kroměříž a Gottwaldov. Na veřejných schůzích jsem byl dotazován na připravovaný sudetoněmecký sraz v Rakousku. Dostávám také od svých voličů množství dopisů, vyjadřujících jejich pobouření nad postupem rakouských úřadů. Dovolte mi, abych přečetl úryvek alespoň některého z nich:

"V Rakousku se v posledních letech nápadně prosazuje silný západoněmecký vliv, což budí dojem, jako by se Rakousko postupně stávalo strukturální a geografickou enklávou Německé spolkové republiky. Tyto svazky a pouta závislosti Rakouska na NSR jsou v rozporu se Státní smlouvou s Rakouskem z roku 1955.

Nyní se chystá setkání všech sudeťáků, které se tak zřejmě má stát jakýmsi apelplatzem pro prosazování velkoněmeckých, pangermánských, šovinistických myšlenek a cílů.

Rakousko jak se zdá, žije stále na rozhraní mezi starými tradicemi monarchistického centra a novodobou imperialistickou strategií vůči socialistickým zemím. Je proto třeba si povšimnout i specificky rakouského rysu, tj. růstu neonacismu v Rakousku, v jehož rámci vyrostla řada organizací řídících se starými cíli pangermánství a antikomunismu. Nacismus se v Rakousku po prohrané druhé světové válce opět prodírá na světlo. K čemu je sudetoněmecký sraz rakouské vládě dobrý? Slyšel jsem, že podle prohlášení předáků sudetoněmeckého landsmanschaftu má prý letošní sráz vytvořit předpoklady pro tzv. sjednocenou svobodnou Evropu, a že prý modelem pro to by mělo být císařské Rakousko. Má tedy snad být sudetoněmecký den ve Vídni novodobým symbolem neukojených aspirací starého mocnářství? Anebo tu jde o hazard v licitaci o výsledek nejbližších parlamentních voleb? "

V jiném dopise mi občan píše: "Pan Kreisky nevynechá jedinou příležitost, aby nám udílel moudré rady, jak prý máme postupovat. Zřejmě trochu zaspal dobu a nechce brát v úvahu, že vrchnostenské postavení Vídně vůči naší zemi je už dávnou minulostí. Na druhé straně pan Kreisky říká, že si nenechá od nikoho nic předpisovat. Budiž. Ale že si nechá předpisovat právě jenom od sudetských Němců, to nevěští nic dobrého.