V šesté pětiletce chceme společně
řešit více než 300 problémů
a témat, zahrnujících přibližně
30 odvětví národního hospodářství
obou našich zemí.
Díky této společné internacionální
politice Československa, Sovětského svazu
a dalších socialistických zemí, členů
RVHP, se naše společenství úspěšně
rozvíjí.
Členské země RVHP produkují více
výrobků než USA, více než země
EHS. Světový socialismus nezná hospodářské
krize a nezaměstnanost. Kontrasty mezi oběma světy
nelze nevidět.
Historická zkušenost, zejména pak praxe posledních
let, názorně ukazuje, že kapitalismus nemá
žádnou přesvědčivou alternativu,
kterou by mohl postavit proti socialismu. Tuto bezvýchodnost
dokreslují slova amerického novináře
Sulzbergera: "Situace ve svobodném světě
se stává stále kritičtější
v důsledku našich neúspěchů a
v důsledku toho, že zároveň roste sebejistota
v komunistickém táboře."
Soudružky a soudruzi, ve vztazích mezi námi
a Sovětským svazem a dalšími zeměmi
socialistického tábora má velký význam
spolupráce na úseku zahraniční politiky.
Jako členové Varšavské smlouvy společně
usilujeme o upevnění mezinárodních
pozic socialistického společenství, o vytvoření
spolehlivých záruk své bezpečnosti.
Máme upřímný zájem o důsledné
prosazování politiky mírového soužití,
o provádění politiky odzbrojení. Vedou
nás k tomu také historické zkušenosti
a současná skutečnost. Na západní
hranici naší země je nejpočetnější
seskupení vojsk NATO, je zde veliká síla
zbraní, včetně atomových.
Chceme, aby Evropa nebyla znovu ohniskem světového
požáru, jak tomu bylo dvakrát v minulosti.
Proto naši občané plně podporují
návrhy, které vzešly z jednání
politického poradního výboru členských
států Varšavské smlouvy v Bukurešti.
Důkazem této široké podpory je ohlas
našich pracujících v rozvoji iniciativy a pracovní
aktivity.
Soudružky a soudruzi, možnost pracovat a žít
v míru patří k největším
hodnotám lidského štěstí. Při
existenci zbraní hromadného ničení
je alternativa míru nebo války alternativou života
nebo ohrožení existence celého lidstva.
Ubránit světový mír je pro všechen
lid doslova existenční otázkou života
a bude úspěšné, dokáže-li
se v boji za mír sjednotit všechno lidstvo.
Východiskem tohoto sjednocení je mírový
program XXV. sjezdu KSSS. Naše strana a lid tento program
plně podporují. Svět se denně přesvědčuje,
že Sovětský svaz trpělivě dělá
všechno pro odvrácení nebezpečí
jaderné války, pro to, aby mír byl trvale
zachován.
Jsme přesvědčeni, že boj za mír
není pouze otázkou mezinárodního jednání
diplomatů. Podmínky pro pevný mírový
život vytváří každý z nás
na svém pracovišti. Mír bude tím pevnější,
čím lépe se nám bude dařit
plnit naše ekonomické úkoly, čím
větší bude síla států
socialistického společenství.
Je proto žádoucí, abychom dále v duchu
závěrů XV. sjezdu KSČ prohlubovali
ve vědomí našich občanů vztah
k naší společnosti, rozvíjeli aktivitu
na všech pracovištích.
Soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych vyjádřil
na závěr vládnímu prohlášení
plnou podporu. Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající I. místopředseda
FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Zavadilovi. Prerušujem
teraz rokovaní spoločnej schôdzky snemovní
do 15.30 hodín. Po prestávke ako prvý rečník
vystúpi poslanec Bohuslav Kučera.
(Jednání přerušeno v 15.05 hod.)
(Jednání opět zahájeno v 15.32 hod.)
Předsedající I. místopředseda
FS ing. J. Marko: Vážené súdružky
poslankyne, vážení súdruhovia poslanci,
budeme pokračovať v rozprave k programovému
vyhláseniu vlády Československej socialistickej
republiky.
Slovo má poslanec Bohuslav Kučera. Pripraví
sa poslanec Anton Blažej.
Místopředseda FS JUDr. B. Kučera: Vážené
Federální shromáždění,
soudružky a soudruzi poslanci, jak zdůraznil už
nejeden můj předřečník, vyslechli
jsme prohlášení federální vlády
s nevšední pozorností a soustředěným
zájmem. To proto, že vláda ve svém prohlášení
rozpracovala cíle své práce skutečně
tvůrčím způsobem, s kritickou náročností
nejen ke své práci, ale i k orgánům
a organizacím, jež řídí.
Je přirozené, že vládní prohlášení
věnuje mimořádnou pozornost především
otázkám hospodářského rozvoje.
Vždyť právě v hospodářství
se rozhoduje o zabezpečení životních
a sociálních jistot, o růstu životní
úrovně, tedy hodnot tak charakteristických
právě pro socialistickou společnost. Harmonický
rozvoj ekonomiky socialistické společnosti je přirozeným
předpokladem pro harmonický rozvoj společnosti
vůbec.
O řadě těchto problémů bylo
dnes z této tribuny již hovořeno. Chtěl
bych proto obrátit pozornost k odvětví, které
rovněž podmiňuje dobrý rozvoj našeho
národního hospodářství. Jde
o náš dopravní systém, který
je prodlouženou rukou výroby i obchodu, opravdovou
tepnou složitého národohospodářského
organismu.
Jestliže bylo možno z tribuny XV. sjezdu KSČ
prohlásit pátou pětiletku za nejúspěšnější
období naší socialistické výstavby,
pak na tom má důležitý podíl
také doprava. Naši železničáři,
pracovníci vodní, silniční i letecké
dopravy, budovatelé dálnic i pražského
metra - ti všichni si právem zasluhují uznání
celé společnosti.
Díky jejich obětavosti a trvalé pracovní
iniciativě byl vysoko překročen objem přepravy,
došlo k dalšímu růstu produktivity práce,
zlepšilo se využívání dopravních
prostředků i zařízení. Intenzívněji
se využívají disponibilní dopravní
kapacity. Je to o to důležitější,
že právě tak jako v každém odvětví
jsou prostředky, které plán pro rozvoj dopravy
vyčleňuje, a to ať už v investičních
či pracovních silách, přirozeně
limitovány celkovými možnostmi naší
ekonomiky. Jde nyní o to s přidělenými
prostředky moudře hospodařit, správně
stanovit pořadí akcí tak, aby investiční
náklady - v pětiletce se počítá
s více než 37 mld Kčs - přinášely
co nejrychlejší a největší efekt.
Vy, soudružky a soudruzi poslanci, kteří jste
zastupovali své voliče ve Federálním
shromáždění v předcházejícím
období, si dobře pamatujete, že Sněmovna
lidu Federálního shromáždění
věnovala otázkám dopravy v roce 1974 mimořádnou
pozornost. Před časem se ukázalo, že
resort plní s jistými rezervami opatření,
tehdy mu doporučená Sněmovnou lidu Federálního
shromáždění.
Tento stav i kritické postřehy naší
veřejnosti, společně s analýzou některých
slabých míst, kterou provedlo federální
ministerstvo dopravy, se poslední dobou staly hlavními
motivujícími činiteli pro urychlení
přípravy zásadních koncepčních
materiálů, jejichž realizace může
přispět k překonání přetrvávajících
nedostatků.
S uspokojením lze proto konstatovat, že kromě
prvotních souborů opatření, které
byly vypracovány, jsou dnes připravena další
racionalizační opatření. Připravuje
se rovněž koncepce řešení sociální
politiky ve všech dopravních odvětvích,
koncepce proto tak důležitá, neboť právě
tato opatření, budou-li ovšem důsledně
provedena, mohou pomoci dopravě udržet a rozmnožit
tak nezbytné pracovní síly. Federální
ministerstvo dopravy ve spolupráci s dalšími
orgány pak připravilo návrh "Zásad
státní dopravní politiky ČSSR".
Ty obsahují řadu krátkodobých i dlouhodobých
opatření v oblasti koordinace a kooperace jednotlivých
druhů dopravy.
Hlavním posláním této koncepce dalšího
rozvoje dopravní soustavy je zvýšit úlohu
přepravního plánování, dosáhnout
vyšší proporcionality v rozdělování
dopravních prostředků, širšího
uplatnění racionalizace dodavatelskoodběratelských
vztahů a prohloubení spolupráce dopravních
oborů.
Jsou to náročné cíle, které
odpovídají potřebám doby. Vyžadují
nové přístupy a rozhodná řešení.
Nyní půjde o to, aby i uživatelé dopravy
postupovali obdobným způsobem. Aby prokázali
svůj racionální přístup k dopravě
samotné. To platí především pro
spolupráci při přepravě nákladů.
Železničáři i ostatní dopraváci
právem zdůrazňují, že bez úzké
spolupráce a pochopení přepravců se
nemohou obejít. Vždyť jejich, bohužel častá
plánovací nekázeň, nepřesné
a často se měnící nároky, nerovnoměrnost
nakládky a vykládky, hromadění požadavků
na konci čtvrtletí nebo nyní na konci roku,
to všechno nesmírně ztěžuje práci,
rytmičnost i včasnost přepravy. Je přirozené,
že s těmito jevy se nelze spokojit, je třeba
proti nim bojovat. V tom směru potřebuje doprava
přirozeně podporu celé naší společnosti.
Chtěl bych ovšem zdůraznit, že vedle přepravy
nákladů musí doprava lépe než
dosud plnit i své úkoly vůči cestující
veřejnosti. Domnívám se, že kvalita
osobní dopravy, její kulturnost, přesnost
je neoddělitelnou součástí životní
kultury socialistické společnosti. Proto přes
všechny obtíže a problémy, s nimiž
se doprava potýká, i těmto otázkám
je třeba věnovat soustředěnější
pozornost a důsledně je řešit.
I v dopravě, jako ve všech odvětvích
našeho hospodářství, mnoho zmůže
správně využitá iniciativa lidí.
Projevila se i v dopravě množstvím socialistických
závazků v období páté pětiletky.
Také jejich nápaditost v hledání nových
forem práce neustala. Ba naopak. Znovu se zvýšila
před XV. sjezdem KSČ a volbami do zastupitelských
orgánů.
Dnes navzdory některým obtížím
v plnění přepravních úkolů
usilují pracovníci dopravy o to, aby dohnali skluzy
ze začátku tohoto roku a dobře se připravili
na vstup do roku 1977. Lze proto vyjádřit přesvědčení,
že i doprava splní své úkoly v zájmu
úspěšného celospolečenského
vývoje.
Soudružky a soudruzi, naše společenské
zřízení svou hlubokou demokratičností
vytváří všechny podmínky pro
to, aby žádná podstatná otázka
života této země se nerozhodovala bez široké
účasti našich občanů. Cíle
své činnosti, jež federální vláda
předložila Federálnímu shromáždění,
jsou cíli, k nimž se vyjádřil prakticky
každý náš občan, a to buď
na půdě Národní fronty a jejích
organizací v průběhu příprav
XV. sjezdu KSČ, nebo ve volbách na tisících
předvolebních shromáždění,
jichž se zúčastnily milióny voličů.
Není jistě náhodou, že účast
na předvolebních schůzích byla letos
tak početná, ovzduší voleb tak radostné.
Je to doklad hluboké důvěry našich občanů
v politiku KSČ a Národní fronty, která
dovedla vyřešit ty nejzávažnější
otázky. Umožnila našemu lidu žít
v socialistické společnosti, v níž jen
on sám spravuje své věci, ve společnosti,
v níž po odstranění vykořisťování
člověka vládne opravdová občanská
rovnost, ve společnosti, v níž poprvé
nejsou ideály humanismu jen frází, ale hlubokou
náplní její činnosti. Nikdy v minulosti
nebyla rovněž svoboda, bezpečnost a nezávislost
našich národů - Čechů a Slováků
- zabezpečena lépe než právě
dnes, kdy naše usilování po mnoha historických
zkušenostech se opřelo o pevné a hluboké
přátelství, spojenectví a spolupráci
se Sovětským svazem, kdy žijeme v rodině
socialistického společenství.
Všechny tyto skutečnosti si uvědomujeme i my,
příslušníci Československé
strany socialistické. Jsme hrdi na to, že v díle,
které bylo vykonáno, je vložen i náš
podíl. Všestranný rozvoj naší země
je nám pak dokladem, že naše cesta v Národní
frontě v čele s Komunistickou stranou Československa
byla správná.
Proto, projednáváme-li dnes prohlášení
federální vlády, vidíme v něm
ztělesnění politických cílů,
k nimž jsme se na půdě Národní
fronty ze svého hlubokého přesvědčení
přihlásili. Vždyť je to prohlášení,
které důsledně rozpracovává
perspektivy vytyčené XV. sjezdem KSČ, perspektivy
přijaté celou Národní frontou a představují
program dalšího šťastného života
našeho lidu, naší drahé socialistické
vlasti. Proto pro jeho přijetí budeme i my, poslanci
Federálního shromáždění
- příslušníci Československé
strany socialistické, hlasovat. (Potlesk.)
Předsedající I. místopředseda
FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Bohuslavovi Kučerovi.
Udeľujem slovo poslancovi Antonovi Blažejovi a pripraví
sa poslanec Jindřich Poledník.
Poslanec SN prof. ing. A. Blažej. DrSc.: Vážený
súdruh predseda, vážené súdružky
a súdruhovia! Chcem nadviazať vo svojom diskusnom
príspevku na problematiku vedeckotechnickej politiky, o
ktorej hovoril predseda federálnej vlády súdruh
dr. Štrougal vo vládnom vyhlásení.
Budem venovať pozornosť hlavne vplyvu vedeckotechnického
rozvoja na efektívnosť a produktivitu práce.
V našich československých podmienkach ide hlavne
o problematiku relatívne vysokej výrobnej spotreby,
o riešenie deficitu pracovných síl, o zvýšenie
technických a úžitkových parametrov
našich výrobkov, o lepšie využívanie
kvalifikácie pracujúcich, o efektívnejšie
využívanie materiálno-technickej základne
výroby a potenciálu vedeckovýskumnej základne
a o zlepšenie organizácie a riadenia v podstate na
všetkých úsekoch spoločenskej praxe.
Dosiaľ nevieme objektívne kvantifikovať podiel
vedy a vedeckotechnického rozvoja na raste našej ekonomiky.
Podľa niektorých sovietskych prameňov sa veda
a vedeckotechnický rozvoj podieľa 60 - 70 % na raste
spoločenskej produktivity práce. Keď vezmeme
do úvahy v ČSSR len spodnú hranicu 60 %,
i tak to znamená, že podiel vedy a vedeckotechnického
rozvoja má už dnes u nás rozhodujúcu
úlohu z hľadiska zabezpečenia rastu výroby
a produktivity práce. Jej podiel sa bude stále zvyšovať
a stáva sa teda jedným z limitujúcich faktorov
ďalšieho úspešného rozvoja našej
ekonomiky. Veda sa stáva potencionálnym zdrojom
výrobných síl za predpokladu, že výsledky
vedeckovýskumnej činnosti sa realizujú v
spoločenskej praxi. Preto otázky tvorby nových
vedeckých a technických poznatkov a ich realizácia
a spoločenské využitie nemôžu byť
viac-menej náhodné, živelné, ale musia
sa komplexne, plánovite, cieľavedome organizovať
a riadiť ako trvalý systematický proces, vychádzajúci
z dlhodobej koncepcie a stratégie našej ekonomiky.