V šesté pětiletce chceme společně řešit více než 300 problémů a témat, zahrnujících přibližně 30 odvětví národního hospodářství obou našich zemí.

Díky této společné internacionální politice Československa, Sovětského svazu a dalších socialistických zemí, členů RVHP, se naše společenství úspěšně rozvíjí.

Členské země RVHP produkují více výrobků než USA, více než země EHS. Světový socialismus nezná hospodářské krize a nezaměstnanost. Kontrasty mezi oběma světy nelze nevidět.

Historická zkušenost, zejména pak praxe posledních let, názorně ukazuje, že kapitalismus nemá žádnou přesvědčivou alternativu, kterou by mohl postavit proti socialismu. Tuto bezvýchodnost dokreslují slova amerického novináře Sulzbergera: "Situace ve svobodném světě se stává stále kritičtější v důsledku našich neúspěchů a v důsledku toho, že zároveň roste sebejistota v komunistickém táboře."

Soudružky a soudruzi, ve vztazích mezi námi a Sovětským svazem a dalšími zeměmi socialistického tábora má velký význam spolupráce na úseku zahraniční politiky. Jako členové Varšavské smlouvy společně usilujeme o upevnění mezinárodních pozic socialistického společenství, o vytvoření spolehlivých záruk své bezpečnosti.

Máme upřímný zájem o důsledné prosazování politiky mírového soužití, o provádění politiky odzbrojení. Vedou nás k tomu také historické zkušenosti a současná skutečnost. Na západní hranici naší země je nejpočetnější seskupení vojsk NATO, je zde veliká síla zbraní, včetně atomových.

Chceme, aby Evropa nebyla znovu ohniskem světového požáru, jak tomu bylo dvakrát v minulosti. Proto naši občané plně podporují návrhy, které vzešly z jednání politického poradního výboru členských států Varšavské smlouvy v Bukurešti. Důkazem této široké podpory je ohlas našich pracujících v rozvoji iniciativy a pracovní aktivity.

Soudružky a soudruzi, možnost pracovat a žít v míru patří k největším hodnotám lidského štěstí. Při existenci zbraní hromadného ničení je alternativa míru nebo války alternativou života nebo ohrožení existence celého lidstva.

Ubránit světový mír je pro všechen lid doslova existenční otázkou života a bude úspěšné, dokáže-li se v boji za mír sjednotit všechno lidstvo.

Východiskem tohoto sjednocení je mírový program XXV. sjezdu KSSS. Naše strana a lid tento program plně podporují. Svět se denně přesvědčuje, že Sovětský svaz trpělivě dělá všechno pro odvrácení nebezpečí jaderné války, pro to, aby mír byl trvale zachován.

Jsme přesvědčeni, že boj za mír není pouze otázkou mezinárodního jednání diplomatů. Podmínky pro pevný mírový život vytváří každý z nás na svém pracovišti. Mír bude tím pevnější, čím lépe se nám bude dařit plnit naše ekonomické úkoly, čím větší bude síla států socialistického společenství.

Je proto žádoucí, abychom dále v duchu závěrů XV. sjezdu KSČ prohlubovali ve vědomí našich občanů vztah k naší společnosti, rozvíjeli aktivitu na všech pracovištích.

Soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych vyjádřil na závěr vládnímu prohlášení plnou podporu. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající I. místopředseda FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Zavadilovi. Prerušujem teraz rokovaní spoločnej schôdzky snemovní do 15.30 hodín. Po prestávke ako prvý rečník vystúpi poslanec Bohuslav Kučera.

(Jednání přerušeno v 15.05 hod.)

(Jednání opět zahájeno v 15.32 hod.)

Předsedající I. místopředseda FS ing. J. Marko: Vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci, budeme pokračovať v rozprave k programovému vyhláseniu vlády Československej socialistickej republiky.

Slovo má poslanec Bohuslav Kučera. Pripraví sa poslanec Anton Blažej.

Místopředseda FS JUDr. B. Kučera: Vážené Federální shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, jak zdůraznil už nejeden můj předřečník, vyslechli jsme prohlášení federální vlády s nevšední pozorností a soustředěným zájmem. To proto, že vláda ve svém prohlášení rozpracovala cíle své práce skutečně tvůrčím způsobem, s kritickou náročností nejen ke své práci, ale i k orgánům a organizacím, jež řídí.

Je přirozené, že vládní prohlášení věnuje mimořádnou pozornost především otázkám hospodářského rozvoje. Vždyť právě v hospodářství se rozhoduje o zabezpečení životních a sociálních jistot, o růstu životní úrovně, tedy hodnot tak charakteristických právě pro socialistickou společnost. Harmonický rozvoj ekonomiky socialistické společnosti je přirozeným předpokladem pro harmonický rozvoj společnosti vůbec.

O řadě těchto problémů bylo dnes z této tribuny již hovořeno. Chtěl bych proto obrátit pozornost k odvětví, které rovněž podmiňuje dobrý rozvoj našeho národního hospodářství. Jde o náš dopravní systém, který je prodlouženou rukou výroby i obchodu, opravdovou tepnou složitého národohospodářského organismu.

Jestliže bylo možno z tribuny XV. sjezdu KSČ prohlásit pátou pětiletku za nejúspěšnější období naší socialistické výstavby, pak na tom má důležitý podíl také doprava. Naši železničáři, pracovníci vodní, silniční i letecké dopravy, budovatelé dálnic i pražského metra - ti všichni si právem zasluhují uznání celé společnosti.

Díky jejich obětavosti a trvalé pracovní iniciativě byl vysoko překročen objem přepravy, došlo k dalšímu růstu produktivity práce, zlepšilo se využívání dopravních prostředků i zařízení. Intenzívněji se využívají disponibilní dopravní kapacity. Je to o to důležitější, že právě tak jako v každém odvětví jsou prostředky, které plán pro rozvoj dopravy vyčleňuje, a to ať už v investičních či pracovních silách, přirozeně limitovány celkovými možnostmi naší ekonomiky. Jde nyní o to s přidělenými prostředky moudře hospodařit, správně stanovit pořadí akcí tak, aby investiční náklady - v pětiletce se počítá s více než 37 mld Kčs - přinášely co nejrychlejší a největší efekt.

Vy, soudružky a soudruzi poslanci, kteří jste zastupovali své voliče ve Federálním shromáždění v předcházejícím období, si dobře pamatujete, že Sněmovna lidu Federálního shromáždění věnovala otázkám dopravy v roce 1974 mimořádnou pozornost. Před časem se ukázalo, že resort plní s jistými rezervami opatření, tehdy mu doporučená Sněmovnou lidu Federálního shromáždění.

Tento stav i kritické postřehy naší veřejnosti, společně s analýzou některých slabých míst, kterou provedlo federální ministerstvo dopravy, se poslední dobou staly hlavními motivujícími činiteli pro urychlení přípravy zásadních koncepčních materiálů, jejichž realizace může přispět k překonání přetrvávajících nedostatků.

S uspokojením lze proto konstatovat, že kromě prvotních souborů opatření, které byly vypracovány, jsou dnes připravena další racionalizační opatření. Připravuje se rovněž koncepce řešení sociální politiky ve všech dopravních odvětvích, koncepce proto tak důležitá, neboť právě tato opatření, budou-li ovšem důsledně provedena, mohou pomoci dopravě udržet a rozmnožit tak nezbytné pracovní síly. Federální ministerstvo dopravy ve spolupráci s dalšími orgány pak připravilo návrh "Zásad státní dopravní politiky ČSSR". Ty obsahují řadu krátkodobých i dlouhodobých opatření v oblasti koordinace a kooperace jednotlivých druhů dopravy.

Hlavním posláním této koncepce dalšího rozvoje dopravní soustavy je zvýšit úlohu přepravního plánování, dosáhnout vyšší proporcionality v rozdělování dopravních prostředků, širšího uplatnění racionalizace dodavatelskoodběratelských vztahů a prohloubení spolupráce dopravních oborů.

Jsou to náročné cíle, které odpovídají potřebám doby. Vyžadují nové přístupy a rozhodná řešení. Nyní půjde o to, aby i uživatelé dopravy postupovali obdobným způsobem. Aby prokázali svůj racionální přístup k dopravě samotné. To platí především pro spolupráci při přepravě nákladů. Železničáři i ostatní dopraváci právem zdůrazňují, že bez úzké spolupráce a pochopení přepravců se nemohou obejít. Vždyť jejich, bohužel častá plánovací nekázeň, nepřesné a často se měnící nároky, nerovnoměrnost nakládky a vykládky, hromadění požadavků na konci čtvrtletí nebo nyní na konci roku, to všechno nesmírně ztěžuje práci, rytmičnost i včasnost přepravy. Je přirozené, že s těmito jevy se nelze spokojit, je třeba proti nim bojovat. V tom směru potřebuje doprava přirozeně podporu celé naší společnosti.

Chtěl bych ovšem zdůraznit, že vedle přepravy nákladů musí doprava lépe než dosud plnit i své úkoly vůči cestující veřejnosti. Domnívám se, že kvalita osobní dopravy, její kulturnost, přesnost je neoddělitelnou součástí životní kultury socialistické společnosti. Proto přes všechny obtíže a problémy, s nimiž se doprava potýká, i těmto otázkám je třeba věnovat soustředěnější pozornost a důsledně je řešit.

I v dopravě, jako ve všech odvětvích našeho hospodářství, mnoho zmůže správně využitá iniciativa lidí. Projevila se i v dopravě množstvím socialistických závazků v období páté pětiletky. Také jejich nápaditost v hledání nových forem práce neustala. Ba naopak. Znovu se zvýšila před XV. sjezdem KSČ a volbami do zastupitelských orgánů.

Dnes navzdory některým obtížím v plnění přepravních úkolů usilují pracovníci dopravy o to, aby dohnali skluzy ze začátku tohoto roku a dobře se připravili na vstup do roku 1977. Lze proto vyjádřit přesvědčení, že i doprava splní své úkoly v zájmu úspěšného celospolečenského vývoje.

Soudružky a soudruzi, naše společenské zřízení svou hlubokou demokratičností vytváří všechny podmínky pro to, aby žádná podstatná otázka života této země se nerozhodovala bez široké účasti našich občanů. Cíle své činnosti, jež federální vláda předložila Federálnímu shromáždění, jsou cíli, k nimž se vyjádřil prakticky každý náš občan, a to buď na půdě Národní fronty a jejích organizací v průběhu příprav XV. sjezdu KSČ, nebo ve volbách na tisících předvolebních shromáždění, jichž se zúčastnily milióny voličů. Není jistě náhodou, že účast na předvolebních schůzích byla letos tak početná, ovzduší voleb tak radostné. Je to doklad hluboké důvěry našich občanů v politiku KSČ a Národní fronty, která dovedla vyřešit ty nejzávažnější otázky. Umožnila našemu lidu žít v socialistické společnosti, v níž jen on sám spravuje své věci, ve společnosti, v níž po odstranění vykořisťování člověka vládne opravdová občanská rovnost, ve společnosti, v níž poprvé nejsou ideály humanismu jen frází, ale hlubokou náplní její činnosti. Nikdy v minulosti nebyla rovněž svoboda, bezpečnost a nezávislost našich národů - Čechů a Slováků - zabezpečena lépe než právě dnes, kdy naše usilování po mnoha historických zkušenostech se opřelo o pevné a hluboké přátelství, spojenectví a spolupráci se Sovětským svazem, kdy žijeme v rodině socialistického společenství.

Všechny tyto skutečnosti si uvědomujeme i my, příslušníci Československé strany socialistické. Jsme hrdi na to, že v díle, které bylo vykonáno, je vložen i náš podíl. Všestranný rozvoj naší země je nám pak dokladem, že naše cesta v Národní frontě v čele s Komunistickou stranou Československa byla správná.

Proto, projednáváme-li dnes prohlášení federální vlády, vidíme v něm ztělesnění politických cílů, k nimž jsme se na půdě Národní fronty ze svého hlubokého přesvědčení přihlásili. Vždyť je to prohlášení, které důsledně rozpracovává perspektivy vytyčené XV. sjezdem KSČ, perspektivy přijaté celou Národní frontou a představují program dalšího šťastného života našeho lidu, naší drahé socialistické vlasti. Proto pro jeho přijetí budeme i my, poslanci Federálního shromáždění - příslušníci Československé strany socialistické, hlasovat. (Potlesk.)

Předsedající I. místopředseda FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Bohuslavovi Kučerovi. Udeľujem slovo poslancovi Antonovi Blažejovi a pripraví sa poslanec Jindřich Poledník.

Poslanec SN prof. ing. A. Blažej. DrSc.: Vážený súdruh predseda, vážené súdružky a súdruhovia! Chcem nadviazať vo svojom diskusnom príspevku na problematiku vedeckotechnickej politiky, o ktorej hovoril predseda federálnej vlády súdruh dr. Štrougal vo vládnom vyhlásení.

Budem venovať pozornosť hlavne vplyvu vedeckotechnického rozvoja na efektívnosť a produktivitu práce. V našich československých podmienkach ide hlavne o problematiku relatívne vysokej výrobnej spotreby, o riešenie deficitu pracovných síl, o zvýšenie technických a úžitkových parametrov našich výrobkov, o lepšie využívanie kvalifikácie pracujúcich, o efektívnejšie využívanie materiálno-technickej základne výroby a potenciálu vedeckovýskumnej základne a o zlepšenie organizácie a riadenia v podstate na všetkých úsekoch spoločenskej praxe. Dosiaľ nevieme objektívne kvantifikovať podiel vedy a vedeckotechnického rozvoja na raste našej ekonomiky. Podľa niektorých sovietskych prameňov sa veda a vedeckotechnický rozvoj podieľa 60 - 70 % na raste spoločenskej produktivity práce. Keď vezmeme do úvahy v ČSSR len spodnú hranicu 60 %, i tak to znamená, že podiel vedy a vedeckotechnického rozvoja má už dnes u nás rozhodujúcu úlohu z hľadiska zabezpečenia rastu výroby a produktivity práce. Jej podiel sa bude stále zvyšovať a stáva sa teda jedným z limitujúcich faktorov ďalšieho úspešného rozvoja našej ekonomiky. Veda sa stáva potencionálnym zdrojom výrobných síl za predpokladu, že výsledky vedeckovýskumnej činnosti sa realizujú v spoločenskej praxi. Preto otázky tvorby nových vedeckých a technických poznatkov a ich realizácia a spoločenské využitie nemôžu byť viac-menej náhodné, živelné, ale musia sa komplexne, plánovite, cieľavedome organizovať a riadiť ako trvalý systematický proces, vychádzajúci z dlhodobej koncepcie a stratégie našej ekonomiky.