Posuzujeme-li stav pouze z hlediska jeho plnění, pak bychom mohli být spokojení. Posuzujeme-li však tyto výsledky z hlediska současné národohospodářské situace a perspektiv, které zde máme, pak už spokojeni být nemůžeme. Jinými slovy řečeno, jestliže úvahy o snížení energetické spotřeby založené do programu racionalizace zhruba před 3-4 léty odpovídaly tehdejší situaci, dnes se ukazují být překonané. Proto také 11. zasedání ÚV KSČ hodnotilo kriticky situaci na tomto úseku a rozhodlo, aby se k dosažení vyšší ekonomie ve spotřebě přistoupilo ze zásadních pozic, aby se založila dlouhodobá koncepce (program) zahrnující řešení jak ve výrobní, tak v nevýrobní sféře na základě změn ve struktuře výroby a uplatnění nové techniky. Naléhavost tohoto požadavku je tak nezbytná, že snad není nutno ji blíže dokumentovat. Přitom vůbec nejde pouze o tuto oblast, ale stejně tak by bylo možno jmenovat hospodaření se železnými a neželeznými kovy a pracovními silami.

Přizpůsobovat realizaci vědeckotechnické politiky novým poznatkům a potřebám se tedy ukazuje zcela nezbytné.

Takováto "pružnost" je plně v souladu s potřebami národního hospodářství, a to nejen na úrovni centrálních orgánů, ale v každé VHJ, v každém podniku. Energetická náročnost, respektive požadavek na její snižování se musí stát i základním kritériem pro práci našich konstrukčních kanceláří a výzkumných ústavů. Parametry vývoje a potřeb ekonomiky jsou v současných podmínkách vnitřního a zejména mezinárodního vývoje v intenzívním pohybu a my nemůžeme k těmto skutečnostem jenom pasívně přihlížet, ale přijímat taková opatření a řešení, která budou včas na situaci reagovat.

Soudružky a soudruzi poslanci, mluvím-li o nezbytnosti nezůstat na místě, ale naopak reagovat obsahovým zaměřením vědeckotechnické politiky na nové potřeby, chtěl bych připomenout ještě jednu - v současné době mimořádně významnou oblast technického rozvoje - kterou je jakost výrobků spojená s urychlením jejich obměny zejména v některých oborech a odvětvích. Nelze přirozeně říci, že se v této oblasti dělá málo. I z podkladu, který jsme vám předali, je zřejmé, že málokterému problému se věnujeme s takovou intenzitou, měřeno alespoň počtem opatření nejrůznějšího charakteru, která jsme přijali, a připravujeme ať již v posuzování a hodnocení pokrokovosti výrobků, jejich technické úrovně, v otázkách stimulace, určování a hodnocení lhůt životnosti apod.

Vůbec toho není málo, přičemž se snažíme, abychom postihli všechny stránky a nástroje, které mohou přispět k řešení. Očekáváme, že se účinek těchto opatření projeví a že dosáhneme cílů, o které usilujeme.

Jsme si však zároveň vědomi toho, že sebelepší soustava nástrojů hmotné zainteresovanosti by byla málo platná, jestliže by se otázky soustavného zvyšování kvality a jakosti výrobků nedostaly na prvořadé místo pozornosti všech řídících orgánů a článků. Vždyť obecně platí, že především v technické úrovni a jakosti výrobků se projevuje zdatnost a schopnost prodávat na stále náročnějším světovém trhu. Vůbec si neděláme iluze o tom, že světový trh bude k nám laskavější. Naopak, rostou celní i jiné přehrady, které brání v širším měřítku uplatnit naše výrobky na trhu nesocialistických států. Jsou však výrobky, které tam prodáváme, o které je zájem, ale kde často ztrácíme jenom proto, že nejsme s to zabezpečit zejména takové požadavky současného světového trhu, jako je dobrý a rychlý servis a krátké dodací lhůty.

Víme přirozeně, že nemůžeme ani my - a ostatně nejsme jediní - klást si program dosažení světové úrovně u celého sortimentu vyráběných výrobků. Budeme mít vždy výrobky, s nimiž se budeme uplatňovat na světovém trhu, i výrobky standardní kvality, které však rovněž potřebujeme. Tím spíše musíme usilovat o to, abychom položili právě zde určitou dlouhodobější strategii formování struktury a výrobní specializaci naší, zejména strojírenské výroby: v centru, ve VHJ i v jednotlivých podnicích.

Nemusím snad zdůrazňovat, že nás tyto problémy nejvíce tíží ve strojírenství. Je to dáno jeho funkcí, jakožto výrobce nové techniky a rozhodujícího vývozního odvětví a v neposlední řadě jako výrobce předmětů dlouhodobé osobní spotřeby. Zůstává skutečností, že soudobé vnitřní i vnější problémy ekonomického rozvoje jakoby se koncentrovaly a protínaly v technickém rozvoji strojírenství.

Proto se ukazuje nezbytné věnovat pozornost řešení jakosti výrobků především v něm. Víme například, jak naše mnohé finální strojírenské výrobky nemohou zatím být dostatečně konkurenčně schopné potřebnou elektronikou, regulační a automatizační technikou. Máme nesporně slabiny ve výrobě hydraulických prvků a soudobých převodových ústrojí. Potřebujeme mít k dispozici dostatečný sortiment kompletačních výrobků na vysoké technické úrovni, které by neměly být přitom záležitostí pouze velkých výrobců, ale i řady menších podniků, často i mimo sféru ústředně řízeného průmyslu.

Jedná se o výrobní programy, které by pomohly zásadním způsobem řešit technickou úroveň a kvalitu většiny finálních strojírenských výrobků. Proto musíme od nich začít odvíjet řešení. Když usilujeme o zvýšení technické úrovně a kvality, pak to zároveň znamená, že každý nový stroj nebo různé soustavy strojů musí přinášet výrazný ekonomický efekt zejména v růstu produktivity práce, ve snížení měrné spotřeby paliv a energie i měrné spotřeby kovů. Je třeba ovšem říci, že vynikající nový výrobek a zejména nový stroj není však stroj maximálně složitý. K zadanému cíli se musí naopak konstruktér dostávat nejjednoduššími řešeními z mnoha variant, které se mu nabízejí. Vynikající stroj se totiž vyznačuje nejen špičkovými parametry, ale především také vysokou provozní spolehlivostí, minimálními nároky na údržbu a náhradní díly. Každý strojírenský podnik musí mít zájem na tom, aby jeho stroje spolehlivě pracovaly a ku příkladu, aby jeho lokomotivy jezdily, a je třeba říci, že v tomto ohledu je například dosud značný rozdíl mezi elektrickými lokomotivami ze Škodovky a motorovými lokomotivami z ČKD Praha, které právě v tomto ohledu zůstávají pozadu. Proto pojem vysoká kvalita výrobku zahrnuje i takové atributy, jako je dokonalý servis a včasné dodávky náhradních dílů.

V direktivách ústředního výboru naší strany bylo zároveň nejednou zdůrazněno, že ve strojírenství, a nejen tam, nemáme pro příští období žádnou jinou reálnou alternativu rozvoje, než právě technologickou a organizační modernizaci stávajících závodů a provozů. Avšak i zde v každém jednotlivém případě musíme počítat a zvažovat, co může modernizace závodu stát a co musí na druhé straně přinést.

Problém technické úrovně výroby a jakosti výrobků je nutno přirozeně řešit nejenom ve strojírenství, ale i ve všech ostatních odvětvích národního hospodářství. V praxi narážíme stále ještě často na to, že ukončení výzkumných etap není dostatečně sladěno s navazujícími ostatními fázemi - investiční výstavbou, potřebnými devizovými prostředky atd. V důsledku toho pak dochází k odsunu realizace výsledků výzkumu a vývoje. Zaměřili jsme se proto u úkolů státního plánu tímto směrem, což vede k postupnému zlepšování a snížení počtu případů opožděné realizace vyřešených úkolů. Tímto způsobem však musí zároveň postupovat i nižší články řízení, aby se vztah mezi jednotlivými fázemi cyklu výzkum-výroba-užití stal plynulý, aby výzkum měl včas připraveny podmínky k realizaci, aby realizace proběhla v co nejkratších lhůtách a přinesla žádoucí efekt.

Hovořím-li k některým aktuálním otázkám vědeckotechnické politiky především v průmyslu, přirozeně to neznamená, že bychom snad chtěli opomíjet situaci, která je v některých dalších oblastech, jako je zemědělství, stavebnictví, zdravotnictví, životní prostředí atd. Máme zde analogické úkoly a nutno říci i mnoho společných problémů, které řešíme. Nemohu však ve svém vystoupení zacházet do podrobností ve všech odvětvích.

Soudružky a soudruzi poslanci, hlubší zamyšlení nad programem technického rozvoje vyvolává přirozeně otázku, zda na něj stačíme, zda jenom neregistrujeme, jak úlohy narůstají, aniž máme síly se s nimi vyrovnat. Chtěl bych k tomu říci několik poznámek.

Především je třeba zdůraznit, že celý náročný program urychlení vědeckotechnického rozvoje není formulován nezávisle na podmínkách, které jsme k tomu vytvořili v dosavadním vývoji vědy, techniky i ekonomiky a zároveň v širokém zapojení československé ekonomiky do mezinárodní dělby práce, do programu prohlubování socialistické ekonomické integrace. Bylo již mnohokrát zdůrazněno, že mezinárodní spolupráce je vlastně jednou ze základních podmínek, na níž je položena koncepce vědeckotechnického rozvoje.

V této souvislosti bych chtěl zejména připomenout práce na dlouhodobých cílových programech spolupráce, které se v jednotlivých zemích RVHP zabezpečují na základě závěrů XXX. zasedání Rady a které byly již částečně posuzovány na jejím XXXII. zasedání v Bukurešti. To umožňuje i nám využít kvalitativně nové možnosti i ve výzkumu a vývoji. Dlouhodobé cílové programy mnohostranné spolupráce socialistických zemí tak zakládají strategický kurs řešení klíčových problémů rozvoje ekonomik jednotlivých našich zemí.

Pojetí dlouhodobých programů vychází z nezbytnosti a možností spojení materiálních a tvůrčích zdrojů socialistických zemí. Řada našich specifických problémů, o kterých jsem hovořil, nebo těch, které jsou blíže rozvedeny v předaném podkladu, se rovněž bude řešit jako součást řešení úkolů celého socialistického společenství. To zároveň znamená, že i my můžeme počítat s využitím výzkumného potenciálu Sovětského svazu a ostatních zemí RVHP, který má již dnes kolem 4,5-5 mil. pracovníků. Tyto záměry a tato fakta jsou základem, na němž stavíme náš program. Tím spíše je nutno i zde postupovat aktivněji, nesnažit se za každou cenu zůstávat u výzkumných programů, kde nemáme reálné předpoklady řešit úkoly na úrovni soudobých požadavků. A ty jsou dnes, kromě jiného, dány i tím, že k úspěšnému řešení je nezbytné soustředit určitý rozsah kapacit.

Vycházíme z toho, že je nezbytné soustředit se i ve výzkumné a vývojové základně v nejbližších letech na využívání především jejich vnitřních zdrojů, na intenzifikaci výzkumné činnosti. To se týká účinnějších vazeb mezi základním a aplikovaným výzkumem, účinnějšího využívání kapacit vysokých škol, zúžení profilu výzkumných prací a důslednější orientace na rozhodující problémy. Lépe než dosud musíme také hospodařit s výsledky tvůrčí aktivity a iniciativy pracujících. Jde o nenahraditelný zdroj inovací, který má naše společnost k dispozici.

Jeho dynamika je přitom vysoká a nic nebrání tomu, abychom tuto tvůrčí iniciativu dále všestranně podporovali. Budeme přitom usilovat o to, aby se odstraňovaly četné překážky mezi touto činností a profesionální prací, aby se k sobě naopak maximálně přibližovaly, jak už je tomu dnes v komplexních racionalizačních brigádách i v některých jiných formách tvůrčí iniciativy pracujících.

Vědeckotechnický pokrok v národním hospodářství a na jeho základě zvyšování efektivnosti společenské výroby je podmíněno ve značné míře i tím, jak se nám bude dařit celou tuto sféru řídit směrem k dosahování celospolečenských cílů. Víte, že na otázky řízení se klade v poslední době mimořádná pozornost. Právem se v nich spatřuje jeden z nejvýznamnějších zdrojů zvyšování účinnosti práce v konkrétních podmínkách dílny, výrobního podniku, výzkumného ústavu, projektové organizace i vyšších řídících článků. Na všech těchto úsecích pracují lidé a působí řídící pracovníci. Na jejich iniciativě a aktivním přístupu k řešeným úkolům především závisí, jak se nám podaří úkoly zvládnout. Právě proto bych chtěl v souvislosti s otázkami řízení úlohu konkrétního subjektu, tvůrce nebo realizátora technického řešení nebo řídícího pracovníka, postavit na prvé místo. Platí to zvlášť ve vědeckotechnickém rozvoji.

Ne každý konstruktér, technolog, projektant, vývojový nebo výzkumný pracovník, stejně jako ne každý dělník je schopen brát na sebe "zátěž", která souvisí s opravdově tvůrčí technickou prací. Tady se nevystačí jen se zkušeností a tím méně s rutinou. Tvůrčí technická práce vyžaduje opravdu mnoho znalostí, a to takových, které jsou na úrovni současného světového poznání. Tady nepomůže jen sebevyšší získaná vědecká či pedagogická hodnost. Vyžaduje to trvalou, časově náročnou práci "nad sebou samým", a to zdaleka ne jen v pracovní době.

Nežijeme v době Edisona. A tak každý nový stroj nebo jiný složitý výrobek, každá nová složitější technologie je dílem často velkého kolektivu lidí a zpravidla, více kolektivů, kteří na řešení úkolu pracují souběžně ve více podnicích či ústavech. Tvůrčí technický pracovník musí proto umět pracovat s kolektivem a v kolektivu.

Opravdu vynikající lidé, jejichž tvůrčí přínos má pro práci celého kolektivu často rozhodující význam, jsou zpravidla velmi skromní a raději vydávají své výsledky za výsledky celého kolektivu než obráceně. Důležité je, aby o takovýchto lidech věděly příslušné stranické organizace a vedoucí pracovníci podniků a aby tito lidé získali přesvědčení, že si jich opravdu vážíme, neboť tvůrčí technická práce je náročná, spojená často s nejedním osobním rizikem, přičemž v naší socialistické společnosti vždy měla a zejména dnes má velký společenský význam.

Nejinak je tomu s vedoucími řídícími pracovníky. Ti, kdož řídí svěřený úsek, musí především mít vztah k novému, a nejenom to, musí mít schopnost za pokrokové řešení bojovat, přičemž to je vždy spojeno nejen s úspěchy a s osobní popularitou. Konkrétní řídící a organizátorská práce, odpovědnost vedoucích pracovníků za prosazování vědeckotechnického pokroku je a zůstane tím hlavním, co rozhodne o našich výsledcích. Nechci přitom vůbec zužovat problém řízení na tyto otázky. V podkladu, který jsme vám předali, uvádíme, co jsme všechno v posledních letech na úseku řízení vědeckotechnického rozvoje připravili a realizovali a co máme v záměru udělat do budoucna. V podstatě nám jde o to, aby vědeckotechnickému rozvoji napomáhala soustava řízení národního hospodářství všemi svými nástroji, počínaje plánem a konče vytvářením náročných kritérií pro chování a hospodaření podniků.

Jinými slovy hlavní úkol spatřujeme nyní v tom, abychom propracovali způsob přípravy všech částí národohospodářského plánu tak, aby odrážely potřeby vědeckotechnického pokroku, a aby se celý plán stal jeho nositelem. Usilujeme také o to, aby soustava podmínek pro hospodaření podniků přímo nutila podniky, aby hledaly zdroje v efektivním uplatňování vědeckotechnického pokroku, aby tato potřeba byla pro ně ekonomickou nezbytností. Experiment, který probíhá od letošního roku ve vybraných výrobních hospodářských jednotkách, je veden tímto směrem.

Soudružky a soudruzi poslanci, v informacích, které jste od nás dostali i v tom, co jsem měl nyní možnost uvést, se odráží cílevědomá organizátorská a řídící činnost, kterou rozvíjíme po XV. sjezdu KSČ v zájmu realizace hospodářské a sociální politiky, v zájmu zabezpečení potřebné dynamiky v tvorbě zdrojů nezbytných pro růst životní úrovně obyvatelstva. Jsme rádi, že se nám daří prosazovat vědeckotechnický rozvoj nikoliv jako úzce resortní záležitost, ale že se postupně stává neoddělitelnou součástí veškeré hospodářské činnosti závodů, podniků, výrobních i nevýrobních složek. Postupně se také mění postoje všech kategorií pracovníků k technickému rozvoji, což odráží ideově výchovnou, politickou a organizátorskou činnost, kterou rozvíjejí orgány a organizace Komunistické strany Československa, státní a hospodářské orgány všech stupňů, ale i aktivní úlohu, kterou na tomto úseku sehrávají jednotlivé organizace Národní fronty.

Vážíme si práce, která je věnována otázkám vědeckotechnického rozvoje při výchově mladé generace. Kladně tomuto úsilí pomáhá rozhlas a televize. V celospolečenském měřítku dochází tak k významnému sjednocování zájmů a vytváření nejširšího veřejného mínění pro pochopení úkolů, ale i problémů vědeckotechnického rozvoje. To je významný morálně politický faktor, jehož působení bude v naší společnosti nepochybně sílit. To také vytváří základní předpoklad pro odstraňování subjektivních překážek urychlování technického pokroku. I v tom nepochybně spočívá přednost socialistického společenského systému. Jestliže v kapitalistických státech dochází k ostrým sociálním otřesům, a často k otevřenému odporu proti zavádění některých nových technických systémů, odráží se v tom neschopnost kapitalismu vyrovnat se s pokrokem vědy a techniky právě v širších sociálně společenských souvislostech. Dosažené výsledky i reálné perspektivy vědeckotechnického pokroku nemohou přirozeně oslabit pozornost k řešení problémů, které na tomto úseku máme. Není jich málo a mnohé z nich není možno řešit ze dne na den, ale pouze jako součást cílevědomého, ale energického řešení našich současných hospodářských problémů.

Kritickou analýzu, provedenou na 11. zasedání ústředního výboru naší strany na adresu pomalého uplatňování technického pokroku, chápeme jako výzvu k mobilizaci všech vnitřních zdrojů, abychom je uvedli do pohybu a zabezpečili růst podílu technického rozvoje při zvyšování efektivnosti národního hospodářství.