Přítomno: 180 poslanců Sněmovny
lidu
Host: Letec-kosmonaut mjr. ing. Vladimír Remek
Omluveni poslanci:
Axman, Biľak, Čapka, Gahurová, Hajko, Hejna,
Ivanič, Janec, Jägerman, Kmeťová, Lenárt,
Lovětínský, Mamula, Matýsková,
Mičanová, Minďaš, Mrázik, Rozsypalová,
Sakmar, Švestka
Předseda SL V. David: Vážená
Sněmovno lidu, vážené soudružky
poslankyně, vážení soudruzi poslanci,
vážení hosté, zahajuji 3. schůzi
Sněmovny lidu a srdečně vás všechny
vítám. Zvlášť vítám
člena předsednictva ústředního
výboru Komunistické strany Československa
a předsedu vlády Československé socialistické
republiky soudruha Lubomíra Štrougala (potlesk), člena
předsednictva ústředního výboru
Komunistické strany Československa a předsedu
Federálního shromáždění
soudruha Aloise Indru (potlesk) a další členy
předsednictva ústředního výboru
Komunistické strany Československa soudruhy Karla
Hoffmanna (potlesk), Václava Hůlu (potlesk), Antonína
Kapka (potlesk), Josefa Korčáka (potlesk), kandidáty
předsednictva ústředního výboru
soudruhy Miloslava Hruškoviče (potlesk) a Miloše
Jakeše (potlesk), místopředsedy federální
vlády a další členy federální
vlády (potlesk).
Vítám také předsedu Sněmovny
národů soudruha Dalibora Hanese (potlesk), místopředsedu
Sněmovny národů soudruha Vladimíra
Vedru a další poslance Sněmovny národů
(potlesk). Vítám rovněž předsedu
České národní rady soudruha Evžena
Erbana (potlesk) a další poslance České
i Slovenské národní rady (potlesk).
Soudružky a soudruzi, s radostí vítám
letce-kosmonauta hrdinu Československé socialistické
republiky a hrdinu Svazu sovětských socialistických
republik majora Vladimíra Remka (potlesk), který
tak důstojně reprezentoval naši socialistickou
vlast při prvním společném kosmickém
letu se sovětskými kosmonauty.
Současně vítám ministra výstavby
a techniky České socialistické republiky
s. Šrámka (potlesk) a ministra výstavby a techniky
Slovenské socialistické republiky s. Vačoka
(potlesk). Vítám též hrdiny socialistické
práce, vedoucí pracovníky federálního
ministerstva pro technický a investiční rozvoj
a dalších ústředních orgánů,
členy brigád socialistické práce,
členy komplexních racionalizačních
brigád a další hosty (potlesk).
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, podle zjištění
je v zasedací síni přítomno 170 poslanců
Sněmovny lidu, takže podle článku 40
odst. 1 ústavního zákona o československé
federaci je Sněmovna lidu schopna se usnášet.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, oznamuji
vám, že prezident Československé socialistické
republiky dopisem ze dne 11. září 1978 svolal
podle článku 61 ústavního zákona
o československé federaci dnem 15. září
1978 Federální shromáždění
Československé socialistické republiky k
podzimnímu zasedání.
Předsednictvo Sněmovny lidu navrhlo dnešní
schůzi Sněmovny lidu tento pořad:
Zpráva ministra ČSSR pro technický a investiční
rozvoj o uplatňování vědeckotechnického
rozvoje při zvyšování technické
úrovně výroby a kvality výrobků.
Soudružky a soudruzi, navrhuje někdo z poslanců
změnu nebo doplnění návrhu pořadu?
(Nikdo.)
Přistoupíme k hlasování. V zasedací
síni je přítomno 179 poslanců Sněmovny
lidu.
Kdo souhlasí s návrhem předsednictva Sněmovny
lidu, nechť zvedne ruku! (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.)
Zdržel se hlasování? (Nikdo.)
Návrh pořadu schůze Sněmovny lidu
byl jednomyslně schválen.
Soudružky a soudruzi, problematikou uplatňování
vědeckotechnického rozvoje se zabýváme
ve Sněmovně lidu prakticky od počátku
letošního roku.
XV. sjezd Komunistické strany Československa zdůraznil
mimořádný význam vědeckotechnického
rozvoje pro efektivní rozvoj národního hospodářství
a zabezpečení dalšího růstu životní
úrovně lidu.
Komunistická strana věnuje rozvoji vědy a
techniky neustálou pozornost. Závěry květnového
zasedání ústředního výboru
KSČ z roku 1974 mají dlouhodobou platnost. To programově
potvrdil i XV. sjezd KSČ. Otázky vědeckotechnického
rozvoje byly v popředí pozornosti všech zasedání
ústředního výboru strany, která
se od XV. sjezdu uskutečnila.
Díky talentu, schopnostem a tvořivé aktivitě
a iniciativě našich pracujících, díky
spolupráci se zeměmi socialistického společenství,
především díky soustavné bratrské
pomoci a spolupráci se Sovětským svazem,
dosáhli jsme ve vědeckotechnickém rozvoji
významných výsledků. Jeho plné
zvládnutí je jednou z rozhodujících
podmínek vítězství socialismu v soutěži
s kapitalismem. Prosazování a urychlování
vědeckotechnického rozvoje je proto revolučním
úkolem celé společnosti.
K plnění tohoto úkolu je nezbytné,
aby se boj za vědeckotechnický rozvoj stal nedílnou
a podstatnou součástí veškeré
řídící a organizátorské
práce, východiskem v plánovací činnosti
od vlády až po podniky, aby úsilí o
využití všech možností vědeckotechnického
pokroku se stalo základní metodou zabezpečování
úkolů národohospodářských
plánů.
Úspěch vědeckotechnické revoluce a
její blahodárný vliv na ekonomiku a na všechny
stránky života společnosti nemůže
zajistit pouze úsilí vědeckých pracovníků.
Do tohoto historicky významného procesu je mimořádně
důležité zapojovat všechny účastníky
společenské výroby a všechny články
hospodářského mechanismu.
Revoluce ve vědě a technice vyžaduje pronikavé
změny ve stylu a metodách hospodářské
činnosti, rozhodný boj proti zkostnatělosti
a rutinérství. Tato revoluce vyžaduje zdokonalit
plánování a hospodářské
stimulování, vytvářet podmínky,
jež by plnou měrou přispívaly k tomu,
aby nové myšlenky co nejrychleji pronikaly do celého
cyklu od výzkumu až po užití, od vynálezu
až po sériovou výrobu a aby vytvářely
spolehlivou ekonomickou hráz proti výrobě
zastaralých výrobků.
Jen v podmínkách socialismu může věda
v plné míře projevit své humanistické
poslání. Naším cílem při
vytváření materiálního bohatství
je uspokojování potřeb umožňujících
rozvoj člověka i celé společnosti.
Z těchto základních politických aspektů
jsme přistupovali k přípravě schůze
sněmovny. Přípravou i vlastním jednáním
sněmovny chceme napomáhat plnění vytyčených
úkolů v oblasti vědeckotechnického
rozvoje.
Soudružky a soudruzi, úvodní slovo k předložené
písemné
Zprávě o uplatňování vědeckotechnického
rozvoje při zvyšování technické
úrovně výroby a kvality výrobků
(tisk 11/SL)
přednese ministr ČSSR pro technický a investiční
rozvoj soudruh Šupka. Dávám mu slovo.
Ministr ČSSR pro technický a investiční
rozvoj L. Šupka: Vážený soudruhu předsedo,
soudružky a soudruzi poslanci, vážení
hosté, dovolte mi, abych ocenil pozornost, která
je z vaší strany věnována otázkám
vědeckotechnického rozvoje. Mám na mysli
zejména poslanecké průzkumy uskutečněné
v řadě podniků a ústavů a jednání
výborů sněmovny. Pronikli jste do hloubky
praktického řešení jednotlivých
problémů v této oblasti a my jsme měli
možnost již v průběhu téměř
půlroční přípravy dnešního
zasedání čerpat z vašich postřehů
a námětů.
O otázkách vědeckotechnického rozvoje
jsme hovořili na tomto fóru před pěti
léty. Už tehdy jsme se společně zamýšleli
nad realizací závěrů XIV. sjezdu Komunistické
strany Československa na úseku vědeckotechnického
rozvoje. V celém tomto mezidobí rozvoje výrobních
sil naší společnosti, růstu životní
úrovně a posilování sociálních
jistot pracujících jsme měli možnost
zároveň sledovat, jak se soustavně zvyšuje
pozornost, která je věnována nejvyššími
stranickými a státními orgány vědeckotechnickému
rozvoji, jak se zvyšuje odpovědnost všech článků
hospodářského řízení
za prosazování technického pokroku v zájmu
zvyšování efektivnosti národního
hospodářství.
Zasedání pléna ústředního
výboru KSČ k otázkám vědeckotechnického
rozvoje v květnu 1974 a zejména pak závěry
XV. sjezdu Komunistické strany Československa zcela
jednoznačně určily úlohu, kterou má
technický pokrok v realizaci strategické linie využívání
intenzívních faktorů ekonomického
růstu, spojení výstavby rozvinuté
socialistické společnosti s všestranným
využíváním poznatků vědy
a techniky. Jestliže 11. zasedání ústředního
výboru KSČ - v souladu s touto, dlouhodobou linií
hospodářské politiky - ve svých závěrech
požaduje, aby úkoly ve vědeckotechnickém
rozvoji byly řešeny s větší intenzitou
a odpovědností, musíme nejenom vidět,
co se nám daří, kde máme úspěchy,
ale zároveň se zamýšlet nad cestami,
jak účinněji naše materiální
a tvůrčí zdroje využít v zájmu
efektivního hospodářského rozvoje.
To je kategorický požadavek hospodářské
politiky, k jehož realizaci musíme provádět
opatření v řídící praxi,
plně využívat naše možnosti a zabezpečit,
aby se jejich řešení stalo věcí
dělnické třídy, družstevního
rolnictva, inteligence, záležitostí všech
stupňů řízení, všech složek
Národní fronty.
V podkladu, který jsme vám, soudružky a soudruzi
poslanci, předali, jsme se pokusili shrnout základní
fakta o výsledcích dosahovaných ve vědeckotechnickém
pokroku z hlediska úkolů, které vyplývají
z plánu rozvoje národního hospodářství
za léta 1976 až 1980. Je tam uveden i přehled
opatření, která se na jednotlivých
úsecích řeší, která byla
v posledním období realizována a která
se připravují. V podkladu jsou přirozeně
uvedeny pouze rozhodující výsledky, pouze
hlavní opatření. Intenzita práce státních
a hospodářských orgánů na úseku
vědeckotechnického rozvoje je přirozeně
větší, protože se snažíme
pronikat do podstaty úkolu, který je v historii
socialistické výstavby - měřeno jeho
současným rozsahem a významem - kvalitativně
nový a vyžaduje tomu odpovídající
přístupy, formy i metody řešení.
Mnohé se nám podaří a v dosažených
výsledcích můžeme nalézt oporu
pro řešení náročnějších
úkolů. Přesto však pozornost, kterou
věnujeme vědeckotechnickému rozvoji, nenašla
dosud svůj plný odraz v souhrnné národohospodářské
efektivnosti. l když v řadě případů
lze tuto skutečnost přičíst náročnějším
podmínkám, ve kterých se náš
ekonomický vývoj uskutečňuje, nelze
zároveň nevidět, že mnohé nedostatky
se opakují, že zůstávají delší
dobu neřešeny. Při pokusu o určitá
souhrnná zhodnocení musíme vzít do
úvahy všechny tyto skutečnosti: předpoklady,
výsledky i nové podmínky ekonomického
rozvoje. Ty se nám dnes střetávají
a výrazně ovlivňují realizaci hospodářské
politiky, konkrétní úkoly, které máme
a které budeme v nejbližším období
plnit.
Řeknu pouze jednu stručnou poznámku k věcnému
zaměření naší vědeckotechnické
politiky.
Úkoly schválené ve směrnici hospodářského
a sociálního rozvoje na léta 1976-1980, konkretizované
v pětiletém národohospodářském
plánu, formulují rozhodující ekonomické
cíle, kterým je nutno vědeckotechnický
rozvoj podřizovat. Pětiletý plán určuje
základní celospolečenské zájmy,
záměry v sociální oblasti i způsoby
tvorby zdrojů pro zabezpečení růstu
životní úrovně. Jednotná vědeckotechnická
politika předpokládá úzkou součinnost
státních orgánů, výrobních
hospodářských jednotek i podniků.
Na tom je založeno její pojetí a konkretizace
v podobě úkolů státního plánu
rozvoje vědy a techniky, investiční výstavby,
ale i výroby.
Pokládal jsem za nutné na tyto obecnější
souvislosti upozornit proto, že nejsou mnohdy ze strany nižších
článků řízení dostatečně
respektovány a praxe je v některých případech
v rozporu s celospolečenskými zájmy. Prostřednictvím
státního plánu určujeme využití
pouze zhruba 30 % prostředků vynakládaných
naší společností na technický
rozvoj, které mají konkrétní určení,
tzn. jsou spojeny s jmenovitými úkoly ať již
vývojem nových výrobků nebo technologií.
O využití zbývajících 70 % prostředků,
které v této oblasti vynakládáme,
rozhodují v podstatě nižší stupně
řízení. Posuzováno podle počtu
úkolů je situace taková, že zhruba 98
% úkolů připravují, řeší
a realizují ve své pravomoci nižší
stupně řízení. Nám přirozeně
i nadále půjde o to, aby se na úrovni státního
plánu řešily rozhodující a klíčové
úkoly. Budeme však stále náročnější
v požadavku, aby tyto úkoly měly všestrannou
prioritu v příslušných resortech, VHJ
a podnicích a aby současně byly vhodně
doplňovány úkoly jednotlivých oborů
a tím aby se dosáhlo komplexního a co největšího
efektu.
Nemůžeme zůstávat lhostejní k
určitým projevům nezájmu o řešení
státních úkolů jak ve výzkumu,
tak zejména v realizaci. A to jenom proto, že se značně
zpřísnil plánovací a kontrolní
režim na úrovni státního plánu
technického rozvoje a že plnění některých
jeho nejvýznamnějších úkolů
se projednává i na úrovni vlády. Výsledky
ukazují, že ve svém souhrnu zpřísnění
plánovacího režimu u úkolů státního
plánu prospělo. Snaha o rozšíření
tohoto režimu o opatření směřující
k tomu, abychom více ovlivňovali z pozice státních
orgánů přípravu a řešení
i některých dalších úkolů,
je někdy odmítána s poukazem na to, že
toto opatření přináší
s sebou větší a hlavně jakoby zbytečnou
administrativu.
Chtěl bych vás ujistit, že naší
snahou nikdy nebylo a není zatěžování
plánovacího režimu ve výzkumu a vývoji
administrativou. Bylo by to v rozporu se samotným charakterem
tvůrčího procesu. Zamýšlíme
se nad tím, jak zdokonalit informační systém
a jak věci kolem řízení zracionalizovat.
Říkáme však otevřeně,
že ne na úkor plánovací disciplíny
a kontroly. Nedávná prověrka nám totiž
ukázala, že disciplína na úseku plánování
vědeckotechnického rozvoje je v chozrasčotní
sféře nízká, že vykazované
plnění plánu ne vždy odráží
skutečný průběh řešení
úkolů, poněvadž plán se dodatečně
- a někdy i koncem roku - přizpůsobuje dosaženým
a ne vždy příznivým výsledkům.
Vydáváme ročně na výzkum a
vývoj kolem 17 mld Kčs a bez ohledu na to z jakých
zdrojů se tyto výdaje kryjí, jde koneckonců
o finanční prostředky celé společnosti,
která má zájem na tom, aby jí přinášely
co největší národohospodářský
efekt. Tak se díváme na odpovědnost řídících
článků, všech stupňů a
v tomto směru chceme i nadále postupovat v souladu
se závěry 11. zasedání ústředního
výboru KSČ.
Nejde nám přirozeně o nějakou neměnnost
či dokonce o strnulost naší vědeckotechnické
politiky. Vždyť vědeckotechnický rozvoj
je dnes jedním z nejdynamičtějších
faktorů stejně jako se mění podmínky,
v nichž se realizuje. Proto je nanejvýš žádoucí
včas a pružně reagovat na měnící
se potřeby a podmínky a přehodnocovat některé
původní záměry.
Nároky na dosahování vyšší
efektivnosti a kvality se soustavně zvyšují,
zabezpečování ekonomického růstu
je stále náročnější a
nutno říci i obtížnější.
Chtěl bych to dokumentovat na příkladu palivoenergetické
základny.
Víme poměrně přesně, jak jsme
na tom s domácími zdroji. Díky spolupráci
se Sovětským svazem zvýšíme mezi
léty 1970-1980 jenom dodávky ropy na dvojnásobek
a u plynu to bude dokonce šestinásobek. Z řady
důvodů není reálné, abychom
na stejných předpokladech založili vývoj
v 80. letech. Přitom jistě znáte, jak se
zhoršují geologické a jiné podmínky
pro těžbu uhlí u nás, jak objektivně
rostou náklady na vytěženou 1 tunu. Takto by
bylo možno pokračovat, srovnávat, počítat.
Výsledek je už dnes znám: situaci v palivoenergetické
základně nemůžeme prostě do budoucna
řešit tím, že neúměrně
poroste zdrojová část bilance, ale především
tím, že se výrazně zaměříme
na racionalizaci spotřeby paliv a energie. Stručně
řečeno: chceme-li zabezpečovat dynamický
rozvoj národního hospodářství,
musíme bezprostředně nastoupit náročný
kurs dosahování vyšších efektů
na jednotku přírůstku energetických
zdrojů. Chceme-li srovnat požadavek 80. let s vývojem
v 70. letech, pak by to měl být efekt zhruba dvojnásobný.
To znamená, že ať se díváme na
tyto otázky z kteréhokoliv konce, dospíváme
k závěru o nutnosti urychleně zpracovat a
prosadit program zásadní racionalizace spotřeby
paliv a energie. Dnes k tomu známe cesty i možnosti.
Jak přitom probíhá plnění racionalizačního
programu spotřeby paliv a energie, který byl schválen
jako součást tohoto pětiletého plánu.