Opatření vlády bude třeba promítat nejen do výrobně hospodářských jednotek, v nichž dodavatelské útvary a organizace mají již svou tradici, ale i v těch VHJ, kde je žádoucí vyšší dodavatelské funkce založit nebo rozvinout. Jako příklad z mého volebního obvodu mohu uvést, že při přechodu VHJ Sigma Olomouc na koncernovou organizaci vznikne nový dodavatelskoinženýrský podnik, který bude schopen opatření a moderní prvky z oblasti vyšších dodávek plnit a využívat k rozvoji technické a ekonomické úrovně investičních celků. Přípravy na nový systém již probíhají za spolupráce s resortem.

Záměry a opatření hospodářských orgánů v oblasti vyšších dodavatelských funkcí jsou progresivní i racionální a je proto třeba je v zájmu dalšího zefektivnění naší ekonomiky v hospodářské praxi podporovat a prosazovat. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda SL R. Nejezchleb: Ďakujem poslankyni Pokornej, slovo má poslanec Kryll, pripraví sa poslanec Kubeš.

Poslanec J. Kryll: Soudružky a soudruzi, ze všeho, co jsme zde dosud slyšeli vyplývá, že splnění náročných úkolů postavených před naše strojírenství a hutnictví na XV. sjezdu KSČ, rozpracovaných 3. plenárním zasedáním ÚV KSČ, do značné míry závisí na tom, jak budou pro tyto resorty zajištěny plánované počty pracovníků, a to jak v potřebné kvalifikační struktuře, tak i v oblastním členění. Vysoké výrobní úkoly nelze zajistit jen nárůstem produktivity práce, ale musí být kryty i růstem počtu pracovníků, zvláště tam, kde jde o zaměstnanost v nových výrobních kapacitách. Ovšem nejde jen o získání nových potřebných pracovníků, úkolem neméně důležitým je zabezpečit péči strojírenských podniků jejich stabilizaci, optimální využití ve výrobním procesu. Šestý pětiletý plán postavil před hutnictví a strojírenství úkoly zvýšit zaměstnanost o více než 58 tis. pracovníků, z čehož má být přes 38 tis. pracovníků dělnických profesí. Tento úkol zvláště ve zvýšení počtu dělníků je o to těžší, že výsledky v dosahovaných přírůstcích obou resortů v pátém pětiletém plánu nebyly nijak příznivé. Při poklesu celkové zaměstnanosti byl pokles počtu dělníků podstatně rychlejší. Zvýšení jejich počtu nebude proto lehkým úkolem. Jde o nejzákladnější strojírenské profese - soustružník, frézař, brusič, vrtař, horizontkář, strojní zámečník - obory, které nazýváme strojními profesemi. V hutnických oborech je to slévač, kovář, kalič apod.

Příčinu malé atraktivnosti, u těchto pro nás dnes i v budoucnosti nezbytně potřebných oborů, vidím v tom, že práce v těchto oborech klade na zaměstnance mimořádné nároky, je důsledně organizována, pracuje se podle norem, existuje vysoký stupeň dělby práce, pracovní a technologická kázeň je stále kontrolována, práce je organizována i ve vícesměnných režimech, což vše ve svých důsledcích vyžaduje zvýšené fyzické i duševní vypětí pracovníků. Taktéž ztížené pracovní podmínky ovlivňují zájem o tyto profese.

Souběžně s tímto je nutno, byť i velmi stručně, zmínit se i o mzdových podmínkách pracovníků ve strojírenství a hutnictví. Při jednání výboru pro sociální politiku jsme měli možnost slyšet z výkladu zástupce federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství slova o tom, že ne vždy jsou výdělkové možnosti pracovníků dělnických profesí a výdělková hladina THP ve strojírenství úměrné důležitosti, kterou strojírenství přikládáme. Nechci, aby někdo mým slovům přikládal jiný význam než mají, a to je ten, že i tento faktor hraje nemalou roli při volbě a výběru povolání. A to nejen u flektujících pracovníků, ale je prokazatelný i u mládeže.

K prováděným mzdovým opatřením v obou strojírenských resortech se dá obecně říci, že dosud se výrazněji neprojevila jejich účinnost v náboru pracovníků, spíše se jeví jako určitý stabilizační činitel.

Je známo, že situace ve stavu pracovních sil je zvláště komplikovaná v některých oblastech s velkými výrobními celky: Škoda Plzeň, Vítkovice Brno, ČKD Praha. V přípravě na dnešní jednání jsem shromáždil řadu příkladů o stavu a vývoji zaměstnanosti z Prahy. Stav zde je obdobou celostátní situace. Při zvýšení celkové zaměstnanosti na území hlavního města dochází v relaci 75/76 k poklesu zaměstnanosti v podnicích řízených oběma strojírenskými ministerstvy s rychlejším poklesem počtu zaměstnanců dělnických kategorií. Hlubší pohled vývoje u jednotlivých výrobně hospodářských jednotek a podniků, který bohužel nemohu rozvádět, ukazuje někde na doslova kritický vývoj.

Z těchto důvodů velmi záleží na přesném dodržování přijatých opatření, která mají za cíl získat pro strojírenství a hutnictví potřebný počet pracovních sil. Přestože je známo, že s nedostatkem pracovních sil zápasí i některá další odvětví národního hospodářství, musí být uplatněna se vší vážností zásada přednostního krytí pracovníků dělnických kategorií pro strojírenské podniky. Proto i bilanční rozdělení zdrojů pracovních sil musí být závazné a jeho dodržování přehledné, umožňující přesnou operativní kontrolu.

Rozhodující úlohu při získávání pracovníků musí ovšem sehrát samotné podniky. Požadavek zvýšit v tomto směru jejich aktivitu je na místě. Dovolte mi vysvětlit, co tím chci říci. Hovořil jsem o těžké situaci některých výrobních celků a míst. Tomuto by leckde odpomohla migrace pracovníků. Skutečnost je taková - jako poslanec z Prahy řeknu čísla za Prahu - úkol vnitroresortních převodů pracovníků do nosných, rozhodujících, efektivních výrob byl u federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství v I. pololetí 1977 splněn na 8,8 %, což je 63 pracovníků z celkového úkolu 720 pracovníků; u federálního ministerstva všeobecného strojírenství byl úkol splněn na 7,3 %, což je 42 pracovníků z 575. To ukazuje, že i zdánlivě jednoduché vnitropodnikové nebo i resortní přesuny pracovníků uvnitř organizací jsou nejslabším článkem při uplatňování žádoucí formy migrace.

V náboru organizovaném národními výbory opět čísla za Prahu ukazují, že za I. pololetí 1977 u federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství byl plán splněn pouze na 38 %, u federálního ministerstva všeobecného strojírenství na 43 %. Domnívám se, ze příčinou slabšího plnění náboru v těchto resortech je okolnost, že jejich organizace nevěnovaly náboru a převodu pracovníků náležitou pozornost.

Ve zprávě ústředního výboru strany na 3. plenárním zasedání bylo zdůrazněno, že strojírenské resorty, výrobní hospodářské jednotky a podniky musí v řadě případů přehodnotit svůj dosavadní postoj a přístup k pracovním silám. Nemohou pouze nárokovat nové pracovníky, ale musí hledat i možnosti, jak je získat z vlastních zdrojů cestou likvidace neperspektivních provozoven, omezením a lepší organizací administrativy, režijní a obslužné činnosti a vnitroresortním přesunem.

Tuto pasáž ze zprávy ÚV KSČ uvádím proto, že má v obou resortech platnost. Nejsem určitě sám, kdo tvrdí, že u nás mnohdy nejde o nedostatek pracovních sil, ale že jde také o jejich lepší a racionálnější využívání.

Zpráva dále říká, že mnohem větší pozornost musí být věnována vytváření podmínek pro stabilizaci pracovníků. Je třeba se lépe o lidi starat a ne je s lehkým srdcem uvolňovat, aniž se odhalují a hlavně řeší dané příčiny. Zde půjde podle mého názoru o důsledná stabilizační opatření. V podnicích existuje celá řada žádostí o rozvázání pracovních poměrů, u nichž po zjištění příčin je v moci podniků tyto fluktuační tendence odstraňovat. Vyžaduje to ovšem včasné řešení nedostatků, které jsou příčinou odchodu pracovníků.

Chtěl bych upozornit na význam protifluktuačních komisí, které jsou v podnicích ustaveny. Výsledky, jež některé tyto komise dosahují, skutečně vedou ke snížení odchodů některých pracovníků. Např. jak bylo zjištěno při poslaneckém průzkumu, kladně hodnotí činnost komise v SONP Kladno. V roce 1976 na základě jednání těchto komisí zrušilo výpověď 423 dělníků. Stejně dobré zkušenosti mají z činnosti protifluktuačních komisí ve Východoslovenských železárnách Košice, kde se fluktuace pohybuje okolo 10 %, což je o polovinu nižší v porovnání s vývojem v ostatních průmyslových odvětvích.

Pro dosažení plánované úrovně zaměstnanosti by zvýšená pozornost měla být věnována také návratu vyučených pracovníků po skončení základní vojenské služby do svých mateřských hutních a strojírenských podniků.

Důležitým zdrojem pracovních sil nadále zůstává učňovský dorost. Je proto zcela na místě, podle mého soudu, aby vybraný okruh podniků byl preferován v náboru učňů. O této nutnosti hovoří některé číselné údaje. Zatímco v roce 1965 vyšlo z učilišť strojírenství a hutnictví téměř 27 800 vyučenců, o 10 let později, v roce 1975, už pouze 21 900. Přitom problém je zejména s náborem u velkých podniků. Např. v ČKD se nedaří plnit, jak ze zdrojů Národního výboru hlavního města Prahy, tak z ostatních krajů. V roce 1976 byl plán náboru učňů v resortu federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství v Praze splněn na 61,6 % - tedy chci říci pouze - v Bratislavě na 55,6 % a ve Východoslovenském kraji na 89,8 %, i když v roce 1976 došlo v Praze k určitému zlepšení v počtu přijímaného dorostu, je i nadále současná situace v nejdůležitějších oborech dosti kritická. Provedený průzkum mezi žáky 8. a 9. tříd ZDŠ ukazuje, že o obory strojního obrábění je minimální zájem.

Na druhé straně značná část učebních oborů ve strojírenství montážního charakteru - automechanik, letecký mechanik, elektromechanik, provozní zámečník, montéři ocelových konstrukcí - patří mezi vyhledávané učební obory. Situace se poněkud lepší v učebních oborech hutnické a strojírenské metalurgie a v oborech strojního obrábění zavedením čtyřletých oborů s maturitou.

Dalším významným zdrojem pracovních sil jsou ženy na mateřské dovolené. V odvětví hutí a strojírenství je jich téměř 63,5 tis. Máme zkušenosti z naší dosavadní práce ve výboru, že ne všechny ženy jsou doma s dětmi dobrovolně. Převážně je to proto, že nedostatek míst v předškolních zařízeních brání ženám vrátit se do zaměstnání. Ukazuje se však, že dosud přijatá opatření ve výstavbě předškolních zařízení, zejména v Praze, tuto situaci zatím zcela nevyřeší.

Dalším pohotovým zdrojem pracovních sil mohou být pracovníci získáni likvidací méně významných nebo neefektivních výrob, provozů a závodů. Zmínil jsem se o tom, když jsem citoval pasáž ze zprávy ÚV KSČ. Z hlášení resortů, která jsou k dispozici za rok 1976, je zřejmé, že federální ministerstvo hutnictví a těžkého strojírenství z úkolu šesté pětiletky 5922 osob, uvolnilo v loňském roce pouze 245 osob, federální ministerstvo všeobecného strojírenství z úkolu 4050 osob uvolnilo dosud 123 osob. Přestože vývoj není v rozporu s ročním prováděcím plánem, domnívám se, že těmto problémům bude nutné věnovat větší pozornost a důrazněji přistupovat k jejich řešení.

Ze všeho, co bylo řečeno na adresu pracovních sil, je jasné, že pracovní síly je třeba získávat ze všech dostupných, zejména z vlastních zdrojů odvětví strojírenské výroby. V této souvislosti si myslím, že by nám ministři soudruzi Bahyl a Půček mohli odpovědět na otázku, v jakém rozsahu počítají resorty se získáváním pracovních sil ze závodů, kde jsou útlumové programy.

Ještě nakonec bych se rád zastavil u jedné myšlenky. Dnes, kdy stojíme na prahu vědeckotechnické revoluce, lze plným právem od nové techniky požadovat, aby ve větším rozsahu vedla ke společensky žádoucímu nahrazení pracovní síly technikou. Je samozřejmé, že nemůžeme tento proces absolutizovat, ale přece jen toto kritérium by se mělo stát součástí posuzování investičních záměrů. Bylo by asi účelné, aby byl podrobněji rozpracován způsob vykazování, sledování a hodnocení záměny živé práce technikou. Děkuji.

Předsedající místopředseda SL R. Nejezchleb: Ďakujem poslancovi Kryllovi. Slovo má poslanec Kubeš. Pripraví sa poslanec Michalski.

Poslanec F. Kubeš: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, 3. zasedání ÚV KSČ podtrhlo nutnost stálého zvyšování technické úrovně a efektivnosti strojírenské výroby.

Rozvoj a technickoekonomická úroveň strojírenství jsou v podstatné míře podmíněny i výsledky práce naší metalurgické základny. Strojírenství potřebuje jednak odpovídající množství hutních výrobků, jednak výrobky v potřebné kvalitě, technické úrovni a výrobky, které umožňují progresivní konstrukci strojů a zařízení. Pro strojírenskou výrobu se spotřebuje 70 % z celkové tuzemské potřeby válcovaného materiálu, 95 % všech ušlechtilých ocelí a 62 % neželezných kovů. Snižování hmotnosti strojů a zařízení a zvyšování jejich užitných hodnot i spolehlivosti jsou tedy do značné míry společnými úkoly strojařů a hutníků. Zatímco strojírenská výroba vzrůstá zhruba o 50 % v šesté pětiletce, výroba hutnictví o 21 %. Pokračuje tedy trvalý proces snižování spotřeby materiálu na hodnotě strojírenské produkce a zvyšování nároků na její kvalitu, přesnost a vysoké mechanické hodnoty.

Při našich průzkumech v hutních závodech jsme se seznámili s řadou nových hutních výrobků. Zajímaly nás zejména výrobky pro energetiku, paliva, pro atomový program, pro chemii a také pro zdravotnictví, slaboproudý průmysl, elektrotechniku a další. Myslím, že můžeme být právem hrdí na řadu speciálních ocelí vyráběných v SONP Kladno. Vyrábějí například kvalitní oceli pro zdravotnictví, chromniklmolybdénové oceli pro lékařský drát, oceli pro výrobu implikátů pro léčení kostních zlomenin. Ocenili jsme, že se podařilo již také technologicky zvládnout vysoce legovanou ocel třídy 17 pro výrobu přehřívákových trubek parních elektráren, které, jak všichni víme, byly v minulých letech příčinou řady poruch v parních elektrárnách.

Ověřili jsme si ve válcovnách Chomutov, že tyto trubky již odpovídají požadavkům i potřebám pro vysoké teploty a tlaky, na jaké jsou konstruovány moderní přehříváky. V programu SONP Kladno jsme se také zajímali o výrobu a vývoj speciální oceli z antikora pro chemický průmysl. Tento závod se již stává úspěšným a tradičním výrobcem. Zatím ne v plném rozsahu je úspěšně dokončen vývoj některých druhů vysoce náročných materiálů pro atomový program. Zdá se, že se zatím nedaří v plném rozsahu sladit dokončení vývoje a zavádění do výroby a dodání některých druhů v potřebném množství, tak jak je plánována výroba zejména pro nové reaktory.

Tak jako v SONP Kladno, i v dalších podnicích jsou v programu zavedeny nové ověřené druhy kvalitních ocelí. Např. ve Východoslovenských železárnách jsou jako podnikové značky zavedeny oceli KOHAL, KOSIL, KODUR a další. Stejně tak za zmínku stojí úspěšně dokončeny vývoj a výroba takové oceli jako je AMOFIX 52 v NHKG Ostrava, které se s úspěchem užívá na úsporné konstrukce stožárů elektrického vedení pro velmi vysoké napětí. Nejde však jenom o oceli, ale také o řadu úspěšně vyráběných profilů vysoce kvalitních bezešvých i svařovaných trubek i výrobků z barevných kovů. Je třeba připomenout, že převážná většina těchto vyzkoušených a ověřených nových progresivních výrobků je výsledkem úspěšného plnění páté pětiletky v oblasti hutnictví. Přesto však je zde ještě řada programů, které by měly být ve vyšším stadiu ať už vývoje nebo výroby. Napr. u výroby surového železa se v šesté pětiletce počítá s tím, že přírůstek výroby bude dosažen v podstatě bez zvýšení objemu vysokých pecí. Nesetkali jsme se však, zejména ve Východoslovenských železárnách, s významnějšími vývojovými nebo výzkumnými pracemi v této oblasti. Nesetkali jsme se s pracemi týkajícími se přímo redukce rudy na surové železo nebo ocel, která je v současné době považována za jednu z moderních progresivních metod.

I v našem odborném tisku prošla informace, že přímou redukcí se už vyrábí ocel v řadě zemí. Např. počátkem letošního roku bylo ve světě 39 závodů na výrobu oceli tímto způsobem a bylo vyrobeno téměř 9 mil. tun. Zde bychom neměli připustit zpoždění jako při výrobě oceli v kyslíkových konvertorech, které teprve nyní usilovně, a možno říci, že s úspěchem doháníme. Dobré výsledky výroby v konvertorové ocelárně ve Východoslovenských železárnách plně opravňují výstavbu další takové ocelárny v Třineckých železárnách, která má přispět také k výraznému snížení spotřeby energie.

Při diskusi v konvertorové ocelárně ve Východoslovenských železárnách nás poněkud zarazilo, že nejsou v programu větší výzkumné a vývojové práce ke zpřesnění technologie výroby pro výrobu i náročnějších značek ocelí s nižšími zaručenými tolerancemi jednotlivých prvků.

Progresivním směrem ve výrobě oceli jsou elektroocelárny. Umožňují totiž výrobu vysoce kvalitních ocelí i pro nejnáročnější použití. Zde jsme značně postoupili zejména výstavbou dvou velkých elektropecí v nové ocelárně ve Dříni. Zatím málo se používá při tomto způsobu výroby progresivních metod, např. rafinace argonem a kyslíkem, nebo párou a kyslíkem při výrobě nerezavějících ocelí. O elektroocelárně ve Dříni bych se chtěl zmínit ještě z jednoho hlediska. Máme zde dvě nové moderní progresivní pece s úsporným režimem výroby elektrooceli, ale pracují zhruba na polovinu své kapacity. Je to především proto, že nebyla včas dokončena a časově zkoordinována výstavba linky na kontinuální lití bloků pro válcovny. Myslím, že to je vážný nedostatek, který dočasně umrtvuje vložené investiční prostředky. Při průzkumu v tomto podniku jsme si ověřili, že je nezbytné, aby komplexnost takovýchto velkých investičně náročných akcí byla jedním z prvních nebo nejdůležitějších sledovaných hledisek.