8. Školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy
Školskými zařízeními pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy mládeže jsou dětské domovy a zvláštní výchovná zařízení, pro výkon ústavní výchovy též internátní školy pro mládež vyžadující zvláštní péči.
Školský zákon nemá výslovné ustanovení o výkonu ústavní a ochranné výchovy. Působnost ministerstva školství v této věci byla odvozována z ustanovení § 21 vládního nařízení č. 59/1964 Sb., o úkolech národních výborů při péči o děti, a z ustanovení § 85 odst. 1 trestního zákona, podle nichž se ústavní a ochranná výchova realizuje ve výchovných nebo zvláštních výchovných zařízeních v oboru působnosti ministerstva školství. Vládní nařízení č. 59/1964 Sb. bylo z převážné části zrušeno novými předpisy o výkonu státní správy v sociálním zabezpečení. Navrhuje se proto převzít znění § 21 citovaného vládního nařízení v pozměněné podobě do navrhované právní úpravy.
Ústavní výchova mládeže mentálně, smyslově nebo tělesně postižené, popř. mládeže s vadou řeči se s ohledem na toto postižení vykonává též ve školách pro mládež vyžadující zvláštní péči.
19. Dětský domov
Dětský domov je internátní výchovné zařízení pro výkon ústavní výchovy mládeže. Zajišťuje výchovnou, hmotnou a sociální péči mládeži s normálním duševním vývojem, která ze závažných důvodů nemůže být vychovávána ve vlastní rodině a nemůže být osvojena nebo umístěna v jiné formě náhradní rodinné péče.
Mládež, u níž se předpokládá dlouhodobý pobyt v dětském domově, je vychovávána v dětském domově rodinného typu.
Dětský domov pečuje o mládež od tří do osmnácti let, popřípadě do ukončení přípravy na povolání.
Do dětských domovů jsou na základě rozhodnutí soudu umisťovány děti s nařízenou ústavní výchovou, které ze závažných důvodů nemůže vychovávat vlastní rodina a které nemohou být umístěny v jiné formě náhradní péče (§ 45 odst. 2 zákona o rodině), nebo děti, o jejichž umístění v dětském domově rozhodl předběžným opatřením národní výbor (§ 15 písm. a) bod 1 zákona ČNR č. 129/1975 Sb., o působnosti orgánů ČSR v sociálním zabezpečení), nebo dětí, o jejichž umístění v dětském domově požádali zákonní zástupci příslušný národní výbor.
Zásada přejímá z praxe a z dosavadní právní úpravy rozdělení dětských domovů na domovy internátního typu a domovy rodinného typu (s rodinnou péčí), které se osvědčilo.
20. Zvláštní výchovná zařízení
Zvláštní výchovná zařízení jsou internátní výchovná zařízení pro výkon ochranné výchovy nebo ústavní výchovy obtížně vychovatelné mládeže.
Zvláštní výchovná zařízení jsou diferencována podle věku, podle pohlaví, podle stupně obtížnosti výchovy a podle mentální úrovně mládeže.
Dětský výchovný ústav pečuje o mládež do doby, než ukončí docházku do základní školy (základní devítileté školy) nebo do zvláštní školy, popřípadě než ukončí přípravu na povolání.
Výchovný ústav pro mládež pečuje o mládež, která ukončila docházku do škol uvedených v předcházejícím odstavci; v péči ústavu mládež zůstává do osmnácti, popřípadě do devatenácti let, byla-li jí ústavní výchova nebo ochranná výchova prodloužena soudem.
Zvláštní výchovná zařízení jsou určena pro mládež obtížně vychovatelnou, s výraznějšími závadami v chování. Zásada přejímá z dosavadní právní úpravy i osvědčenou vnitřní a vnější diferenciaci zařízení, která je motivována především zájmy úspěšné převýchovy mravně ohrožených jedinců.
V dětských výchovných ústavech zůstávají chovanci do doby, než ukončí docházku do základní (základní devítileté) školy nebo do zvláštní školy. Aby bylo zabráněno nežádoucímu přemisťování chovanců po dosažení tohoto věku do neznámého prostředí, zůstávají chovanci, pokud ústavní nebo ochranná výchova nebyla soudem zrušena, v prodloužené péči dětského výchovného ústavu a nepřecházejí do výchovného ústavu pro mládež.
21. Výchovný ústav s léčebným režimem
Výchovný ústav s léčebným režimem pečuje po dobu nezbytné potřeby o mládež z dětských domovů a zvláštních výchovných zařízení, u níž byla zjištěna přechodná nebo trvalá duševní porucha takového druhu a stupně, že nemůže být vychovávána v zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy.
Výchovné ústavy s léčebným režimem jsou novým typem zařízení pro chovance dětských domovů nebo zvláštních výchovných zařízení, kteří v důsledku své přechodné nebo trvalé duševní poruchy působí v těchto zařízeních potíže a ztěžují výchovný proces s ostatními chovanci.
Tyto ústavy nejsou dosud v praxi zřízeny. Předpokládá se, že výchovné ústavy s léčebným režimem budou zřizovat orgány státní školské správy, přičemž léčebně preventivní péči v nich budou zajišťovat příslušná zdravotnická zařízení.
22. Diagnostické ústavy
Diagnostické ústavy jsou internátní výchovná zařízení, která komplexně vyšetřují z hlediska psychologického a pedagogického mládež s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou, nebo mládež, o jejímž umístění do výchovného zařízení rozhodl předběžným opatřením národní výbor, popřípadě mládež, o jejíž umístění do výchovného zařízení požádali národní výbor její zákonní zástupci, a zprostředkovávají její zdravotní vyšetření. Vyšetřenou mládež rozmisťují do příslušných typů dětských domovů a zvláštních výchovných zařízení, popř. do internátních škol pro mládež vyžadující zvláštní péči.
Diagnostické ústavy poskytují po přechodnou dobu výchovnou péči mládeži zadržené na útěku od rodičů nebo jiných osob, popřípadě z institucí odpovědných za jejich výchovu.
Diagnostické ústavy se člení na dětské diagnostické ústavy a diagnostické ústavy pro mládež.
Dětský diagnostický ústav vede evidenci mládeže umístěné v dětských domovech a ve zvláštních výchovných zařízeních v územním obvodu krajského národního výboru.
Diagnostický ústav pro mládež vede evidenci mládeže umístěné ve výchovných ústavech v územním obvodu stanoveném ministerstvem školství České socialistické republiky.
Zásada stanoví úkoly diagnostických ústavů a vymezuje jejich vztah k ostatním zařízením pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy.
IV. ŠKOLSKÁ ÚČELOVÁ ZAŘÍZENÍ
23. Školská účelová zařízení
Školská účelová zařízení uvedená v zásadních č. 24 až 28 pomáhají předškolním zařízením, základním školám, základním devítiletým školám, školám pro mládež vyžadující zvláštní péči, středním školám a školským výchovným zařízením plnit výchovně vzdělávací úkoly; poskytují školám, předškolním zařízením a školským výchovným zařízením speciální služby.
Zásada obecně charakterizuje tzv. "zařízení sloužící školám", uvedená v § 20 odst. 1 zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech.
Některá tato zařízení mají sociálně výchovný charakter a zajišťují hmotnou péči o žáky (školní jídelny a internátní jídelny, střediska školního stravování), prostřednictvím jiných zajišťuje státní školská správa odbornou a metodickou pomoc školám a výchovným pracovníkům (krajský pedagogický ústav, okresní pedagogické středisko, zařízení výchovného poradenství apod.).
24. Zařízení výchovného poradenství
Úkoly výchovného poradenství plní výchovní poradci na školách, okresní pedagogicko psychologické poradny a krajské pedagogicko psychologické poradny.
Výchovným poradcem na základních školách, na základních devítiletých školách, na školách pro mládež vyžadující zvláštní péči a na středních školách je učitel školy, odborně připravený pro výkon této funkce.
Okresní pedagogicko psychologická poradna pomáhá řešit výukové a výchovné problémy žáků škol, předškolních zařízení a školských výchovných zařízení, které odborně vede okresní národní výbor, a pomáhá při jejich profesionální orientaci a uvědomělé volbě povolání. Zajišťuje pro školy, pro předškolní zařízení, pro školská výchovná zařízení, pro žáky a jejich zákonné zástupce, pro učitele a vychovatele, pro zařízení a orgány národních výborů zajišťující rozmístění dorostu a péči o děti a mladistvé a pro další společenské instituce odborné pedagogicko psychologické služby. Provádí pedagogicko psychologické vyšetření žáků navrhovaných k zařazení do škol pro mládež vyžadující zvláštní péči a zprostředkovává jejich zdravotní a jiná vyšetření. Metodicky usměrňuje činnost výchovných poradců na základních školách, na základních devítiletých školách a na školách pro mládež vyžadující zvláštní péči, které odborně vede okresní národní výbor.
Krajská pedagogicko psychologická poradna pomáhá řešit výukové a výchovné problémy žáků škol a školských výchovných zařízení, které odborně vede krajský národní výbor, a pomáhá v jejich profesionální orientaci a uvědomělé volbě povoláni. Poskytuje okresním pedagogicko psychologickým poradnám odbornou pomoc v případech, které vyžadují speciální vyšetření nebo vedení. Metodicky usměrňuje činnost okresních pedagogicko psychologických poraden v kraji, výchovných poradců na středních školách, na školách pro mládež vyžadující zvláštní péči a psychologů ve školských výchovných zařízeních, které odborně vede krajský národní výbor.
Školský zákon č. 186/1960 Sb. nemá výslovné ustanovení o výchovném poradenství. Jde o jeden z těch institutů, které vznikly z potřeb výchovně vzdělávacího procesu po nabytí účinnosti školského zákona. Jeho organizace je dosud upravena jen instrukcí. Vzhledem k celospolečenské důležitosti zařízení výchovného poradenství, zejména při usměrňování profesionální orientace žáků a při volbě povolání, která se projeví i v posledním ročníku základní školy, při usměrnění profesionální volby žáků v souladu s potřebami společnosti do tří proudů studia v rámci desetileté povinné školní docházky, byl tento institut převzat do právní úpravy soustavy základních a středních škol.
Zařízení výchovného poradenství a jejich úkoly vymezuje tato zásada.
25. Krajský pedagogický ústav, okresní pedagogické středisko
Krajský pedagogický ústav (dále jen "ústav") poskytuje odbornou pomoc ředitelům, učitelům a ostatním výchovným pracovníkům škol a školských výchovných zařízení, která odborně vede krajský národní výbor, školským pracovníkům okresních národních výborů a metodikům okresních pedagogických středisek.
Ústav pomáhá učitelům, ostatním výchovným pracovníkům a školským pracovníkům zvyšovat úroveň výchovné a vzdělávací; práce, organizuje studijní cykly, kursy, semináře, přednášky, hospitace, vzdělává ředitele škol a ředitele školských výchovných zařízení, poskytuje orgánům státní školské správy konzultační a poradenskou službu při dalším vzdělávání učitelů, ostatních výchovných pracovníků a pracovníků státní školské správy, a podle pokynů orgánů státní školské správy zkoumá stav a metody učebně výchovné práce v jednotlivých učebních předmětech, v předškolní výchově a ve výchově mimo vyučování.
Okresní pedagogické středisko (dále jen "středisko") poskytuje odbornou pomoc ředitelům, učitelům a ostatním výchovným pracovníkům škol, předškolních zařízení a školských výchovných zařízení, které odborně vede okresní národní výbor.
Středisko organizuje studijní cykly, semináře, přednášky, hospitace a výměnu zkušeností, poskytuje ředitelům škol a školských výchovných zařízení a orgánům státní školské správy konzultační a poradenskou službu při dalším vzdělávání učitelů, ostatních výchovných pracovníků a pracovníků státní školské správy, podle pokynů orgánů státní školské správy zkoumá stav a metody učebně výchovné práce v jednotlivých učebních předmětech, v předškolní výchově a ve výchově mimo vyučování.
Krajské pedagogické ústavy a okresní pedagogická střediska jsou základním článkem systému dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v resortu školství. V této složce je jejich činnost koordinována a metodicky řízena Ústředním ústavem pro vzdělávání pedagogických pracovníků v Praze. Dokument o dalším rozvoji čs. výchovně vzdělávací soustavy ve svém cílovém řešení předpokládá vybudování uceleného třístupňového systému vzdělávání učitelů a ostatních výchovných pracovníků, v němž budou mít krajské pedagogické ústavy a okresní pedagogická střediska nezastupitelnou úlohu.
Vzhledem k významným úkolům, které mají krajské pedagogické ústavy a okresní pedagogická střediska nejenom v dalším vzdělávání všech školských pracovníků, ale i v odborné pomoci školám a ostatním školským výchovným zařízením již v současné době, se začleňují tato důležitá účelová zařízení do soustavy školských zařízení.
Krajské pedagogické ústavy a okresní pedagogická střediska dosud postrádají zásadní právní úpravu. Školský zákon z r. 1960 nemá o těchto zařízeních výslovné ustanovení a podle důvodové zprávy ke školskému zákonu nejsou ústavy a střediska zahrnuta ani do tzv. mimoškolních výchovných zařízení.
Jejich činnost se řídí pouze vzorovým statutem.
26. Školní hospodářství
Školním hospodářstvím se rozumí školní statek, školní polesí, školní rybářství nebo školní zahradnictví.
Školní hospodářství se zřizuje na zemědělských středních technických školách, na lesnických středních technických školách a na rybářských středních technických školách. Školní hospodářství plní účelové pedagogické poslání spočívající zejména v zajištění praktického výcviku žáků a jejich zájmové činnosti.
Školní hospodářství plní též výrobní úkoly na úseku zemědělské, rybářské nebo lesní činnosti v souladu se svým účelovým posláním a v rozsahu stanoveném státním plánem.
27. Školní jídelna a internátní jídelna, středisko školního stravování
Školní jídelna se zřizuje jako účelové zařízení pro předškolní zařízení a pro školy všech druhů. Zabezpečuje stravování dětí a žáků v době jejich pobytu ve škole a spolupůsobí při vytváření správných výživových, hygienických a společenských návyků.
Internátní jídelna se zřizuje jako součást internátních škol a internátních výchovných zařízení; poskytuje celodenní stravování.
Pro školní a internátní jídelny v okrese a v kraji se zřizuje středisko školního stravování.
Krajské nebo okresní středisko školního stravování zabezpečuje zvyšování kvalifikace pracovníků školních a internátních jídelen (dále jen "jídelny") a výchovu učňů oboru kuchař pro potřebu jídelen; plní funkci metodického a odborného centra pro jídelny v kraji (okrese).
Školní stravování má v podmínkách socialistické společnosti, při vysoké zaměstnanosti žen, mimořádný význam. Zajišťuje dětem zaměstnaných matek hodnotnou stravu v průběhu výchovně vzdělávacího procesu.
Školnímu stravování slouží školní jídelny, v internátních zařízeních jsou zřizovány jako součást těchto zařízení internátní jídelny.
Dosavadní právní úprava školních jídelen je nedostatečná. V důvodové zprávě k § 24 školského zákona z roku 1960 jsou sice školní jídelny zmíněny jako "mimoškolní sociální a zároveň i výchovná zařízení", školský zákon však postrádá příslušné zmocňovací ustanovení k právní úpravě.
28. Technické a materiálové středisko
Technické a materiálové středisko poskytuje školám komplexní pomoc při modernizaci výchovně vzdělávací práce a při rozvoji polytechnického vyučování. Vytváří materiálně technickou základnu pro rozvíjení, zkvalitňování a prohlubování polytechnizace zvláště v předmětech matematicko přírodovědného charakteru, v laboratořích, školních dílnách, na školních pozemcích a v pracovnách pro specifickou přípravu dívek. Zajišťuje využívání moderní didaktické techniky a provádění pohotového a hospodárného servisu.
V přírodovědných a technických předmětech škol se soustavně uplatňují prvky polytechnického vyučování. Mimořádný význam v soustavě učebních předmětů má pracovní vyučování jako integrující předmět technického charakteru. Dlouhodobým problémem je vytváření podmínek pro tento předmět, zejména jeho materiální základny. Splnění cílů stanovených učebními osnovami tohoto předmětu je závislé na zásobování škol potřebným materiálem. Tento úkol je možno racionálně vyřešit jen v rámci většího celku (okresu).
Asi 60 % okresů zřídilo pro tento účel technická a materiálová střediska jako účelová zařízení, která plní úkoly, jež jsou pro jednotlivé školy nebo pedagogy obtížně realizovatelné, málo efektivní a neekonomické. Tato střediska dosud pracují na různé úrovni, protože pro ně nebyl vydán jednotící předpis. Předpokládá se, že síť středisek bude doplňována postupně, podle možností plánů pracovníků.
29. Závěrečná ustanovení
Zákon podle těchto zásad se vztahuje na školská zařízení spravovaná národními výbory. Na předškolní zařízení zřizovaná socialistickými organizacemi se vztahuje zásada č. 9 a přiměřeně též zásady č. 3 až 8.
Vláda České socialistické republiky nařízením stanoví, která další školská zařízení mohou národní výbory podle společenské potřeby zřizovat.
Podrobnosti o zřizování, zrušování a organizaci školských zařízení uvedených v těchto zásadách, o organizaci jejich činnosti a o přijímání žáků do nich stanoví ministerstvo školství České socialistické republiky obecně závazným právním předpisem, pokud tato působnost podle zvláštního zákona nepřísluší jinému ústřednímu orgánu státní správy.
Délku studia a studijní plány na lidových školách umění, lidových školách jazyků a na jazykových školách stanoví ministerstvo školství České socialistické republiky obecně závazným právním předpisem.
Podrobnosti o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy stanoví ministerstvo školství České socialistické republiky v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány obecně závazným právním předpisem.
Ministerstvo školství České socialistické republiky v součinnosti se zúčastněnými ústředními orgány řídí v rozsahu stanoveném vládou České socialistické republiky pokusné ověřování organizace a forem výchovně vzdělávací práce v předškolních zařízeních a ve školských výchovných zařízeních.
Navrhovaná právní úprava umožní zrušit § 3, 4 a § 22, 23 a 24 zákona č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání (školský zákon), 21 vládního nařízení č. 59/1964 Sb., o úkolech národních výborů při péči o děti, a vládní vyhlášku č. 72/1961 Sb., o zřizování jeslí a mateřských škol ve společných budovách.
Jak prokázalo časové období šestnácti let od účinnosti dosavadního školského zákona, může si společenská praxe vynutit vznik dalších druhů školských výchovných nebo účelových zařízení. Aby se v těchto případech nemusel měnit zákon, zmocňuje se vláda České socialistické republiky, aby doplnila soustavu školských zařízení o zařízení jiného druhu.
Důležitým nástrojem poznání pro pedagogickou teorii i praxi se stává pedagogický experiment. Před obecným zavedením do praxe je třeba experimentálně ověřit novou organizaci a formy výchovy v předškolních zařízeních a ve školských výchovných zařízeních. Problematika pedagogického experimentu v těchto zařízeních nebyla dosud právně upravena. Protože při pokusném ověřování nových organizačních forem a nových forem výchovy může dojít ke kolisi s platnou právní úpravou, je třeba pro experimentální činnost vytvořit zákonný podklad.
Politický a ekonomický rozbor
k návrhu zásad zákona České národní rady o školských zařízeních
I
Soustava škol (základních, středních, vysokých) je upravena zvláštními zákony. Školská zařízení, která se člení na předškolní zařízení, školská výchovná zařízení a školská účelová zařízení, mají být upravena předkládaným návrhem zásad zákona České národní rady o soustavě školských zařízení.
Soustavná a cílevědomá výchova dětí předškolního věku a výchova žáků základních a středních škol v době mimo vyučování se v dokumentu o dalším rozvoji čs. výchovně vzdělávací soustavy stává organickou součástí procesu výchovy a vzdělávání.
Předškolní výchova dětí v jeslích a v mateřských školách zaujímá v socialistické výchovně vzdělávací soustavě významné místo. Plní nejen sociální funkci tím, že umožňuje stále většímu počtu matek zapojit se do pracovního procesu a zúčastnit se veřejného života, ale má také, jak dokazují výzkumy, významnou úlohu výchovnou v přípravě dětí pro vstup do základní školy.
Ve svém souhrnu výzkumy potvrdily, že v předškolním vývoji dětí jsou značné možnosti a rezervy, že jejich plné využití může mít významný vliv na celkový vývoj a strukturu výchovně vzdělávací soustavy, zejména pak na obsah prvního stupně základní školy, a na zvyšování efektivnosti celého systému výchovy a vzdělávání.
Proto se v dalším rozvoji československé výchovně vzdělávací soustavy klade důraz na rozvoj a vysokou úroveň předškolní výchovy dětí, zejména v mateřských školách, s cílem zajistit všem dětem systematickou a cílevědomou výchovu tak brzy, jak jen to společenské podmínky dovolují. Pro ty děti, které nemají možnost soustavně navštěvovat mateřskou školu, se budou zřizovat přípravná oddělení při mateřských školách ve druhém pololetí školního roku, před vstupem do 1. ročníku základní školy, a bude se uskutečňovat poradenská činnost mateřských škol, pro rodiče dětí předškolního věku sjednocující postup mateřské školy a rodiny.
Nový obsah práce s dětmi v mateřských školách a zejména zabezpečení kvalifikované přípravy všech pětiletých dětí na vstup do prvního ročníku základní školy umožnil zkrácení prvního stupně základní školy z pěti let na čtyři roky, přičemž se na takto zkráceném prvním stupni počítá s novým obsahem a strukturou učiva.
Školská výchovná zařízení zabezpečují výchovu žáků mimo vyučování; jsou nedílnou součástí naši socialistické výchovně vzdělávací soustavy. Výchova žáků mimo vyučování se uskutečňuje výchovnou a vzdělávací činností organizovanou školou mimo povinné vyučování a činností ostatních institucí a organizací, které se podílejí na výchovně vzdělávací práci s dětmi a mládeží. Jejím obsahem je kolektivní výchova, výchova k socialistické angažovanosti, občanská výchova v nejširším slova smyslu a výchova k účelnému využití volného času. Součástí výchovně vzdělávací práce mimo vyučování je i zájmová činnost, která významným způsobem přispívá k výchově a vzdělávání žáků se slabším prospěchem i žáků talentovaných a k ovlivňování a usměrňování žáků při volbě povolání.
II
Za hlavní dva druhy předškolních zařízení považuje návrh zásad zákona jesle a mateřskou školu, dětský útulek je koncipován jako druh, který perspektivně zanikne.
Jesle jsou v odvětvové působnosti ministerstva zdravotnictví. Navrhovaná právní úprava tento stav zachovává. Právní úprava jeslí, provedená zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, charakterizuje jesle jako zařízení léčebně preventivní péče a řadí je do kategorie "zvláštních dětských zařízení". Protože jesle jsou současně výchovnými zařízeními, začlenil je školský zákon z r. 1960 do školské soustavy; jsou proto převzaty i do tohoto návrhu zákonné úpravy.
Zatímco jesle byly do školské soustavy pojaty až školským zákonem z r. 1960, byly mateřské školy do soustavy začleněny již říšským zákonem z r. 1869 pod názvem "školky pro opatrování, vychovávání a vyučování dítek, které ještě nejsou povinny do školy choditi". Také školské zákony z r. 1948 a 1953 jednoznačně přejímají mateřské školy jako součást školské soustavy.
Z předcházejících právních úprav předškolní výchovy přejímá navrhovaná úprava osvědčené a progresívní prvky, které doplňuje novými úkoly mateřských škol, vyplývajícími ze schváleného dokumentu o rozvoji čs. výchovně vzdělávací soustavy, z nichž nejvýznamnější je příprava dítěte předškolního věku pro vstup do základní školy (na povinnou školní docházku). Tento úkol mateřských škol vyjadřuje návrh právní úpravy tím, že do zásady o mateřské škole
a) zařazuje ustanovení o přednostním přijímání pětiletých dětí do mateřské školy,
b) přebírá institut tzv. přípravných oddělení, k jejichž zřizování ve druhém pololetí školního roku přistoupila praxe v uplynulých letech a která se osvědčila jako vhodná forma přípravy těch dětí, které z různých důvodů nemohou pravidelně docházet do mateřské školy.
Navrhovaná právní úprava zachovává i dosavadní institucionální systém předškolní výchovy. Nově se však přímo v návrhu zásad zákona uvádějí jednotlivé typy mateřské školy, které byly dosud upraveny jen nižší normou. Převzetí právní úpravy dosavadního zařízení jesle-mateřská škola do navrhovaného zákona o soustavě školských zařízení umožní zrušit vládní vyhlášku č. 72/1961 Sb., o zřizování jeslí a mateřských škol ve společných budovách.
Zcela odlišná situace se jeví v právní úpravě školských výchovných zařízení.
Školský zákon z r. 1948 pojal do školské soustavy pouze domovy mládeže jako internátní zařízení pro studující mládež a družiny mládeže (dnešní školní družiny) jako zařízení výchovná a sociální.
Školský zákon z r. 1953 značně rozšířil výčet školských výchovně vzdělávacích zařízení. Do školské soustavy zakotvil již tradiční družiny mládeže, dále nově vzniklé pionýrské domy, dětské domovy, které se tak dostaly ze sféry sociální péče, a "jiná mimoškolní výchovná zařízení". Touto otevřenou dikcí zákon umožňoval perspektivní vznik dalších mimoškolních výchovných zařízení.
Naproti tomu školský zákon z r. 1960 v § 24 odst. 2 stanoví, že "úkoly mimoškolní výchovy vedle škol s celodenní péčí a škol internátních plní mimoškolní výchovná zařízení".
Tato mimoškolní výchovná zařízení však blíže nespecifikuje. V důvodové zprávě k § 24 se uvádí:
"Dosud jsou zřizována tato mimoškolní výchovná zařízení: družiny mládeže, domy pionýrů a mládeže (stanice), žákovské a učňovské domovy (internáty), dětské domovy a dětská zotavovací zařízení a ústavy sociální péče pro tělesně vadnou mládež... K mimoškolním sociálním a zároveň i výchovným zařízením patří školní jídelny."
Některá školská výchovná zařízení školský zákon z r. 1960 konstituoval ve zvláštním ustanovení, zřejmě s ohledem na jejich celospolečenský význam (lidové školy umění v § 22, -lidové školy jazyků v § 23).
Přesto je nesporné, že také školský zákon z r. 1960 zcela jednoznačně prohlásil školská výchovná zařízení (v tehdejší terminologii označovaná jako školní a mimoškolní výchovná zařízení), i když je až na dvě výjimky nespecifikoval, za součást školské soustavy. Je to patrné i z ustanovení § 2 písm. b) citovaného zákona ("V této soustavě... b) poskytuje se mládeži v době mimo vyučování výchova ve školních a mimoškolních výchovných zařízeních").
Je tedy jen logickým a zákonitým vyvrcholením dosavadního vývoje této problematiky, přejímají-li se školská výchovná zařízení, která v průběhu svého vývoje vytvořila logicky uspořádanou soustavu, i do navrhované právní úpravy.
Rozvoj těchto zařízení, který nastal v posledních letech, a to nejen co do kvality jednotlivých druhů a typů zařízení, ale i z hlediska typologie, vedl v navrhované právní úpravě ke vzniku nadřazených pojmů, označujících vždy několik typů nebo druhů určitého zařízení. Zařazení těchto nadřazených pojmů do zásad právní úpravy bylo nutné i z hlediska strukturálního; usnadňuje obecnou orientaci v problematice.
Podle čl. 37 odst. 3 ústavního zákona č. 143/ 1968 Sb., o československé federaci, přísluší zákonodárná úprava soustavy základních a středních škol Federálnímu shromáždění. Podle čl. 37 odst. 2 téhož ústavního zákona Federální shromáždění přijímá dále zákon o vysokých školách.
V souvislosti s těmito ustanoveními citovaného zákona bylo třeba vyřešit otázku, jakým způsobem konstituovat soustavu předškolních zařízení, školských výchovných zařízení a školských účelových zařízení jako součást čs. školské výchovně vzdělávací soustavy.
Soustava základních škol a středních škol je právně upravena jednak školským zákonem č. 186/1960 Sb., jednak návrhem zákona Federálního shromáždění o opatřeních v soustavě výchovy a vzdělávání, který se souběžně předkládá.
Vysoké školy jsou právně upraveny zákonem č. 19/1966 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších změn a doplňků.
Předškolní zařízení, školská výchovná zařízení a školská účelová zařízení nejsou "školami" ve smyslu čl. 37 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., a nemohla být proto začleněna do zákona Federálního shromáždění, jímž byla konstituována soustava základních a středních škol.
Bylo proto třeba soustavu těchto zařízení upravit zvláštním zákonem. Protože školství je podle čl. 9 ústavního zákona č. 143/1968 Sb. ve výlučné působnosti České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, navrhuje se, aby právní úprava soustavy předškolních zařízení, školských výchovných zařízení a školských účelových zařízení byla provedena zákonem České národní rady a zákonem Slovenské národní rady.
III
V souvislosti s demografickým vývojem a s rozvojem vzdělanosti se ve smyslu dokumentu o dalším rozvoji čs. výchovně vzdělávací soustavy a v souladu s plánem 6. pětiletky počítá s růstem kapacit mateřských škol pro dalších 125 tisíc dětí. Ve školních jídelnách vzroste počet stravovaných dětí a žáků o cca 250 000. Počet lůžek v domovech mládeže vzroste cca o 3700.
V 7. pětiletce se vzhledem k demografickému vývoji růst počtu dětí v mateřských školách zpomalí. Ve školních jídelnách vzroste počet stravovaných dětí a žáků o 140 tisíc. Počet lůžek v domovech mládeže vzroste o cca 3000.
Další uvolňování žen do pracovního procesu a zkvalitnění přípravy dětí pro vstup do základní školy vyžaduje,aby se v 6. pětiletce intenzívně pokračovalo v rozšiřování kapacit mateřských škol. Při výstavbě a provozu mateřských škol se počítá s výraznější účastí podnikli a zemědělských závodů a se zajišťováním provozu mateřských škol socialistickými organizacemi, a to tak, aby podíl dětí umístěných v závodních mateřských školách vzrostl z necelých 10 % v roce 1975 na 17 % v roce 1985. To předpokládá výstavbu závodních a družstevních mateřských škol a zajišťování jejich provozu potřebnými pracovními silami z plánu práce hospodářských a družstevních organizací. Více se využije sdružování finančních prostředků a zdrojů k těmto účelům.
Předpokládaný růst kapacit mateřských škol v průběhu 6. pětiletky umožní, aby koncem 6. pětiletky bylo v mateřských školách umístěno více než 80 % tří až pětiletých dětí a koncem 7. pětiletky 85 % těchto dětí. Tím by byl dlouhodobý záměr pléna ÚV KSČ z července 1973 nejenom splněn, ale i překročen.
IV
Zvýšené výdaje spojené s právní úpravou školských účelových zařízení budou hrazeny v rámci prostředků na další realizaci čs. školské výchovně vzdělávací soustavy.
V Praze dne 22. února 1978
Předseda vlády
Josef Korčák, v. r.
Ministr školství
Milan Vondruška, v. r.