14. Přijímání žáků do středních škol

O přijetí žáka do školy poskytující střední a úplné střední vzdělání rozhoduje ředitel školy ve stanovené lhůtě.

K posouzení studijních předpokladů uchazečů o studium zřizuje ředitel školy se souhlasem krajského národního výboru přijímací komisi jako svůj poradní orgán. Na středních odborných učilištích jsou členy přijímací komise též zástupci organizace, pro kterou mají být žáci vychováváni.

Uchazeč o studium na škole podle odstavce 1 podává přihlášku ke studiu písemně ve stanovené lhůtě škole, kterou navštěvuje, nebo organizaci, s níž je v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu. Ředitel školy nebo vedoucí organizace postoupí přihlášku s připojeným hodnocením uchazeče ve stanovené lhůtě škole, na kterou se uchazeč hlásí.

Podkladem pro rozhodnutí je klasifikace žáka ze školy poskytující základní vzdělání, jeho hodnocení vypracované ředitelem školy poskytující základní vzdělání nebo vedoucím organizace, s níž je v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu, vyjádření lékaře o zdravotním stavu uchazeče a jeho zdravotní způsobilosti ke studiu a k výkonu povolání, na které se studiem připravuje, a výsledek přijímací zkoušky.

Proti rozhodnutí ředitele školy o nepřijetí může uchazeč podat do osmi dnů prostřednictvím ředitele střední školy odvolání k národnímu výboru, který školu odborně vede; ředitel střední školy nemůže o odvolání sám rozhodnout.

Pokud tato zásada nestanoví jinak, vztahuje se na přijímání žáků do středních škol zákon upravující obecné řízení před správními orgány.

Náležitosti přihlášky ke studiu, termíny přijímacího řízení, lhůtu k předání přihlášky řediteli střední školy a lhůtu, do které je ředitel této školy povinen rozhodnout, stanoví ministerstvo školství ČSR po projednání se zúčastněnými ústředními orgány obecně závazným právním předpisem.

Podle návrhu zákona o opatřeních v soustavě výchovy a vzdělávání se do škol poskytujících střední a úplné střední vzdělání přijímají žáci podle schopností, zájmů, zdravotního stavu a v souladu s potřebami socialistické společnosti. Touto zásadou má být v hlavních rysech upraven způsob a forma přijímání žáků. Právní poměry obsažené v této zásadě byly dosud upraveny pouze směrnicemi a pokyny ministerstva školství. Navrhovaná norma jim má dát zákonný podklad.

Tato zásada se vztahuje na přijímání žáků, kteří úspěšně ukončí 9. ročník základní devítileté školy, i na přijímání žáků, kteří mohou být přijati ke studiu z 8. ročníků základní devítileté školy podle návrhu zákona o opatřeních v soustavě výchovy a vzdělávání.

Pro podřízení přijímacímu řízení režimu zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) svědčí ta okolnost, že se rozhoduje o realizaci práva občana na vzdělání. Vzhledem k jistým specifikám přijímajícího řízení je třeba upravit některé otázky odchylně od správního řádu, popř. některé jeho instituty vyloučit. Jedná se o vyloučení podání ústně do protokolu, popř. telegraficky podle § 19 odst. 1 správního řádu, uplatňuje se pouze zásada disposiční (řízení se zahajuje pouze z podnětu uchazeče o studium), upravuje se postup při podávání přihlášek, upravuje se lhůta k podání odvolání.

15. Stipendium a hmotné zabezpečení

Stipendium a hmotné zabezpečení ze státních rozpočtových prostředků žákům středních škol přiznává ředitel školy.

Postup při udílení a odnímání stipendia a hmotného zabezpečení stanoví ministerstvo školství ČSR a ministerstvo zdravotnictví ČSR po projednání se zúčastněnými ústředními orgány obecně závazným právním předpisem.

Podle návrhu zákona o opatřeních v soustavě výchovy a vzdělávání může být žákem gymnázií, odborných škol a konzervatoří poskytnuto ze státních rozpočtových prostředků stipendium a hmotné zabezpečení s přihlédnutím k jejich sociálním poměrům a prospěchu; žákům středních odborných škol a středních škol pro pracující může být poskytnuto toto stipendium a hmotné zabezpečení, nebo stipendium a hmotné zabezpečení z prostředku socialistických organizací.

Podle dosavadních předpisů rozhoduje o přiznání stipendia ředitel školy. Navrhuje se tento stav zachovat. Vzhledem k tomu, že jde o právem chráněný zájem, rozhoduje se podle správního řádu. O případném odvolání rozhoduje krajský národní výbor, který školu odborně vede.

Poskytování stipendií nepřichází v úvahu u učňů. Jejich finanční a hmotné zabezpečení je upraveno § 230 zákoníku práce a příslušnými prováděcími předpisy. Finanční a hmotné zabezpečení žáků středních odborných učilišť je řešeno v návrhu zákona o opatřeních v soustavě výchovy a vzdělávání.

16. Přerušení studia

Žákům středních škol, kteří splnili povinnou školní docházku, může být z vážných důvodů osobních, zejména zdravotních, přerušeno studium a to až na dobu dvou let. Po uplynutí doby přerušeného studia pokračuje žák v tom ročníku, ve kterém bylo studium přerušeno. O přerušení studia rozhoduje ředitel školy. Podrobnosti o přerušení studia stanoví ministerstvo školství ČSR po projednání se zúčastněnými ústředními orgány obecně závazným právním předpisem.

Na středních školách nebyl dosud znám institut přerušení studia, což v praxi přinášelo velké potíže zvláště u dlouhodobě nemocných žáků a v případech mateřství žákyň. Navrhuje se proto upravit problematiku obdobně jako je tomu ve studiu na vysokých školách.

Vzhledem k tomu, že jde o právem chráněný zájem, rozhoduje se podle správního řádu. O případném odvolání rozhoduje krajský národní výbor, který školu odborně vede.

17. Uznávání cizozemských vysvědčení

Cizozemské vysvědčení o maturitní nebo obdobné zkoušce platí na území České socialistické republiky jen, bylo-li výslovně nostrifikováno. nostrifikovat lze jen vysvědčení, vydávaná na cizozemských školách téže úrovně, jako jsou školy poskytující v ČSSR střední, popř. vyšší vzdělání. O nostrifikaci rozhoduje krajský národní výbor. Vysvědčení nostrifikovaná na území Slovenské socialistické republiky platí též na území České socialistické republiky.

Na území České socialistické republiky platí doklady o maturitních a obdobných zkouškách, které byly vydány na zahraničních školách, jsou-li opatřeny ověřovací doložkou, za rovnocenné vysvědčení, vydávaným absolventům škol poskytujících úplné střední, popřípadě vyšší vzdělání v České socialistické republice, je-li vzájemná rovnocennost upravena mezinárodními dohodami. Ověřovací doložku vydává krajský národní výbor. Vysvědčení opatřená ověřovací doložkou na území Slovenské socialistické republiky platí též na území České socialistické republiky.

Podrobnosti o podmínkách uznání cizozemských vysvědčení a o rovnocennosti vysvědčení stanoví ministerstvo školství ČSR v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány státní správy obecně závazným právním předpisem.

Uznávání maturitních a jiných obdobných zkoušek je dosud upraveno směrnicí ministerstva školství a kultury ze dne 18. března 1957 čj. 770/57 A II/3.

Vzhledem k uzavření "Konvence o vzájemném uznávání ekvivalentnosti dokladů o absolvování středních, středních odborných a vysokých škol a rovněž dokladů o udělení vědeckých hodností", podle níž dochází k uznávání studia bez nostrifikačního řízení, a se zřetelem na dvoustranné dohody je třeba tuto skutečnost též vyjádřit v zákoně. Ekvivalence dokladů je dosud upravena vyhláškou č. 83/1974 Sb., ve znění vyhlášky č. 147/1976 Sb., a vyhláškou č. 146/1976 Sb.

Při řízení o nostrifikaci vysvědčení postupuje krajský národní výbor podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Navrhovaná norma má dát právním poměrům, obsaženým v této zásadě, zákonný podklad.

18. Výchovná opatření

Za vzorné chování, za vzorné plnění povinností, za významný projev aktivity nebo za statečný čin může být žáku nebo učni udělena pochvala nebo jiné ocenění. Proviní-li se žák nebo učení proti školnímu řádu, mohou se mu podle závažnosti provinění uložit některá z těchto výchovných opatření: napomenutí, důtka třídního učitele, důtka ředitele školy, u žáků škol poskytujících střediti, úplné střední a vyšší vzdělání, kteří splnili povinnou školní docházku, též podmíněné vyloučení ze studia nebo vyloučení ze studia; o věci rozhoduje na návrh ředitele školy krajský národní výher, který školu odborně vede.

Pravidla chování žáků a učňů (školní řád), jakož i podrobnosti o druzích a stupních výchovných opatření stanoví ministerstvo školství ČSR obecně závazným právním předpisem.

Výchovná opatření jsou v současné době upravena jen výnosem ministerstva školství ČSR ze dne 28. 12. 1973 čj. 31 568/73 - 210 (Věstník MŠ a MK ČSR 1974 str. 1). Vzhledem k tomu, že v případě vyloučení žáka ze studia jde o vážný zásah do práva občana na vzdělání, je nutno upravit tuto problematiku zákonem. Je též nepochybné, že v tomto případě jde o řízení podle správního řádu. O vyloučení rozhoduje v prvním stupni krajský národní výbor, protože spravuje školy poskytující střední a vyšší vzdělání. Vzhledem k ustanoveni § 5 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., je třeba založit působnosti krajských národních výborů zákonem.

19. Ministerstvo školství ČSR

Ministerstvo školství ČSR je ústředním orgánem státní správy České socialistické republiky; jednotně řídí výkon státní správy ve školství, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

Ministerstvo školství ČSR

a) stanoví a upravuje po projednání s příslušnými ústředními orgány a krajskými národními výbory síť středních škol, škol pro mládež vyžadující zvláštní péči, zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy a školních hospodářství; ke stanovení sítě ostatních škol a školských zařízení vydává zásady, podle nichž stanoví síť krajský národní výbor;

b) stanoví druhy a náležitosti vysvědčení a ostatních školních tiskopisů, jakož i způsob jejich evidence;

c) stanoví zásady pro ideové a pedagogické řízení škol v oboru působnosti jiných ústředních orgánů;

d) stanoví pro projednání s příslušnými ústředními orgány podmínky pro studium cizích státních příslušníků na středních školách;

e) stanoví v dohodě s ministerstvem spravedlnosti ČSR postup při zabezpečování vzdělání občanů ve výkonu trestu odnětí svobody;

f) vydává obecně závazné právní předpisy o stejnokrojích pro žáky a pracovníky v lesnictví a rybářství v oboru své působnosti.

Působnost ministerstva školství ČSR je rámcově stanovena jinými zákony, např. zákonem ČNR č. 2/1969 Sb. a školským zákonem. V této zásadě jsou podchyceny jen specifické činnosti, které nejsou zakotveny jinde. Zvláštním zákonem je upravena působnost ministerstva zdravotnictví vůči zdravotnickým školám (§ 57 odst. 2 a § 70 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu) působnost ministerstva národní obrany a ministerstva vnitra vůči vojenským školám a školám Sboru národní bezpečnosti (§ 36 zákona č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání) a působnost ministerstva spravedlnosti ČSR vůči školám Sboru nápravné výchovy (čl. II zákona č. 173/1968 Sb., jímž se mění a doplňuje zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, 11 odst. 2 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR).

20. Inspekce výchovy a vzdělávání

Inspekce výchovy a vzdělávání jako součást řízení školství je státní kontrolou výchovy a vzdělávání, poskytovaných občanům ve školách a ostatních školských zařízeních. Hlavním posláním inspekce výchovy a vzdělávání je kontrola ideově politické, pedagogické, odborné a metodické činnosti škol a školských zařízení tak, aby byl zajištěn jednotný vliv státu na tuto činnost.

Inspekce výchovy a vzdělávání kontroluje též úroveň řízení škol a školských zařízení z odborného i pedagogického hlediska, vytváření kádrových a potřebných materiálně technických podmínek pro jejich účinnou práci. Inspekce výchovy a vzdělávání poskytuje odbornou pedagogickou pomoc učitelům a ostatním pracovníkům škol a školských zařízení.

Na školách v oboru působnosti jiných ústředních orgánů inspekce výchovy a vzděláváni kontroluje, jak jsou uplatňovány zásady stanovené ministerstvem školství ČSR pro ideové a pedagogické řízení škol, a kontroluje vyučování všeobecně vzdělávacím předmětům.

V oblasti přípravy mládeže pro dělnická povolání inspekce výchovy a vzdělávání též kontroluje, jak ústřední orgány, organizace a zařízení pro výchovu mládeže, které odpovídají za přípravu mládeže pro dělnická povolání, dodržují a realizují úkoly vyplývající z obecně závazných právních předpisů a ze schválených opatření v této oblasti. Součástí této kontroly je též kontrola úrovně a účinnosti resortního dozoru i úrovně řízení přípravy mládeže pro dělnická povolání v organizacích a jejich nadřízených orgánech.

Vyšší stupeň inspekce metodicky usměrňuje inspekci na nižším stupni řízení a kontroluje a hodnotí její účinnost.

Inspekce výchovy a vzdělávání se člení na školní inspekci a státní dozor na přípravu mládeže pro dělnická povolání. Školní inspekci vykonávají ministerstvo školství ČSR, krajské a okresní národní výbory školními inspektory; státní dozor na přípravu mládeže pro dělnická povolání vykonávají ministerstvo školství ČSR a krajské národní výbory školními inspektory.

Školní inspektoři předávají poznatky a závěry o inspekční činnosti orgánů, jehož jsou pracovníky; o poznatcích týkajících se pedagogického procesu informují též příslušné školní inspektory nadřízeného orgánu. Školní inspektoři jsou oprávněni pozastavit výkon nezákonného nebo pedagogicky nesprávného opatření učitele, ředitele školy (vedoucího školského zařízení) nebo školního inspektora národního výboru nižšího stupně, jsou povinni informovat o tom též orgán nebo organizaci, která odborně vede školu nebo školské zařízení a vyžadovat od nich zjednání nápravy.

Ústřední inspekci výchovy a vzdělávání vykonává ministerstvo školství ČSR svými ústředními školními inspektory - inspekci výchovy a vzdělávání v krajích a okresech vykonávají krajští a okresní školní inspektoři, kteří jsou pracovníky příslušných národních výborů.

Ministerstvo školství ČSR stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnější úkoly inspekce výchovy a vzdělávání, práva a povinnosti školních inspektorů, stanoví též závazný plán hlavních úkolů inspekce výchovy a vzdělávání, kvalifikační předpoklady školních inspektorů, zásady pro jejich výběr, přípravu a další vzdělávání.

Inspekce výchovy a vzdělávání není v současné době upravena právním předpisem. Proto se do návrhu zásad vkládají základní ustanovení upravující tuto otázku.

Jako obecný pojem pro daný okruh činnosti se zavádí název "inspekce výchovy a vzdělávání". Inspekce výchovy a vzdělávání se člení na školní inspekci, která je zaměřena především na kontrolu škol a školských zařízení v oboru působnosti ministerstva školství ČSR, a na státní dozor na přípravu mládeže pro dělnická povolání, který kontroluje otázky přípravy mládeže pro dělnická povolání, která se vykonává v oboru působnosti jiných ústředních orgánů.

Na zdravotnických školách provádí inspekce výchovy a vzdělávání kontrolu vyučování všeobecně vzdělávacím předmětům, ostatní kontrola je věcí resortního dozoru ministerstva zdravotnictví ČSR.

V prováděcích předpisech budou stanoveny podrobnosti týkající se inspekce výchovy a vzdělávání.

21. Rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů

Na stanovení příspěvku podle zásad č. 12 a 13 se nevztahuje zákon upravující obecné řízení před správními orgány; na přijímání žáků do středních škol se vztahuje s odchylkami, uvedenými v zásadě č. 14.

Touto zásadou se vylučuje použití zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, při stanovení příspěvku na ubytování, výchovně výcvikové lyžařské zájezdy, školní stravování apod., které jsou dány pevnou částkou.

Nutné odchylky od zákona č. 71/1967 Sb. při přijímání žáků do středních škol jsou uvedeny v zásadě č. 14. Jinak se na všechny případy rozhodování, uvedené v zásadách, uvedený zákon vztahuje.

22. Závěrečná ustanovení

Připravovaný zákon se nevztahuje na vysoké školy, vojenské školy, školy Sboru národní bezpečnosti, školy Sboru nápravné výchovy, podniková a družstevní výchovná zařízení a výchovná zařízení společenských organizací.

Působnost ministerstva zdravotnictví ČSR podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, není dotčena.

Veškeré otázky vysokých škol jsou upraveny zvláštními předpisy. Působnost národních výborů se nevztahuje na vojenské školy, školy Sboru národní bezpečnosti a školy Sboru nápravné výchovy; působnost ministerstva školství ČSR je vyjádřena v § 36 odst. 2 zákona č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání, tak, že ústřední orgány, které tyto školy řídí, spolupracují s ministerstvem školství ve věcech všeobecně pedagogických, týkajících se těchto škol.

23. Zrušovací ustanovení

Zákonem se zruší ustanovení druhé a třetí věty § 31 odst. 2 zákona č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání.

Podle navrhované právní úpravy (zásada č. 2 a č. 19) může zvláštní zákon svěřit působnost, která přísluší ministerstvu školství ČSR, jinému ústřednímu orgánu státní správy. Protože podle ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání, je svěřen přesun působnosti vládě, navrhuje se příslušné ustanovení zrušit s tím, že ostatní otázky obsažené v tomto ustanovení se promítají do zásady č. 19 a č. 20 tohoto návrhu.

Politický a ekonomický rozbor

k návrhu zásad zákona České národní rady

o státní správě ve školství

I

Státní správa v odvětví školství jako nedílná součást státní správy je důležitým nástrojem, jehož prostřednictvím realizuje socialistický stát úkoly školské politiky, stanovené Komunistickou stranou Československa. Na tvorbě těchto úkolů se státní školská správa nejen podílí, ale sama státní školskou politiku provádí a zabezpečuje. Mají-li orgány státní školské správy zabezpečovat realizaci stanovených úkolů, je třeba stanovit jejich působnost a vytvořit jim k tomu potřebné podmínky a vybavit je i odpovídajícím stupněm pravomoci a odpovědnosti. Obsah činnosti státní školské správy se v posledních deseti letech výrazně změnil, a to v souvislosti se změnou úkolů ukládaných v tomto odvětví. Změna úkolů byla vyvolána především probíhajícím rozvojem socialistické společnosti.

XIV. sjezd Komunistické strany Československa ve vztahu ke školství zdůraznil, že je nutno důsledně uskutečňovat jednotnou celostátní školskou politiku, zvyšovat účinnost řízení, postupně a cílevědomě zkvalitňovat celý školský systém, pokračovat v rozšiřování a modernizaci hmotné základny školství.

Plenární zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa v červenci 1973 ve svém usnesení ukládá mimo jiné

- posílit koordinující a řídící úlohu socialistického státu při výchově mladé generace, zejména tam, kde je bezprostředně zajišťován rozvoj vzdělávací a výchovné činnosti mezi mládeží v oblasti školství, vědy, kultury, sdělovacích prostředků, branné a tělesné výchovy;

- k zabezpečení cílů školské politiky strany zvýšit odpovědnost ministerstev školství, národních výborů všech stupňů, vedení škol a výchovných zařízení za výsledky výchovně vzdělávacího procesu.

XV. sjezd Komunistické strany Československa v návaznosti na zasedání ústředního výboru z července 1973 stanoví jako perspektivní cíl dosáhnout, aby většina naší mladé generace získala v učňovských,odborných a všeobecně vzdělávacích školách úplné střední vzdělání. Tohoto cíle má být dosaženo postupně. Z toho vycházel návrh dalšího rozvoje čs. výchovně vzdělávací soustavy, schválený dne 4. června 1976 předsednictvem ÚV KSČ, 1. července 1976 usnesením vlády ČSSR č. 169 a dne 28. srpna 1976 usnesením vlády ČSR č. 194.

Realizační program schváleného návrhu dalšího rozvoje čs. výchovně vzdělávací soustavy m. j. ukládá vypracovat návrh zákona o výkonu státní správy ve školství v působnosti národních výborů. Pozornost stranických i státních orgánů bude v následujících letech zaměřena na posílení koordinující a řídící úlohy orgánů státní školské správy a na zvýšení odpovědnosti všech jejích stupňů za výsledky výchovně vzdělávacího procesu.

II

Při správě školství je svěřena velká společenská odpovědnost národním výborům. Rozvoj výchovně vzdělávací soustavy vyžaduje důsledné vytváření vhodných podmínek pro řídící práci národních výborů nejen cestou racionalizace, ale i účelnou úpravou právních předpisů tak, aby bylo dosaženo cílů, které byly přijaty XV. sjezdem. Působnost národních výborů v oblasti školství je třeba stanovit tak, aby odpovídala úkolům vyplývajícím ze zákonné úpravy soustavy základních a středních škol a soustavy školských zařízení a zároveň, aby byla v souladu se zákonem o národních výborech.

Zákon o národních výborech upravuje působnost národních výborů v oblasti školství obecně v § 20 tak, že národní výbory spravují předškolní a mimoškolní výchovná zařízení, školy poskytující základní, střední a vyšší vzdělání a jim sloužící zařízení. Pokud jde o jednotlivé stupně národních výborů, je v § 25 odst. 2 pístu. a) zákona stanovena působnost místního národního výboru; podle § 27 odst. 4 okresní národní výbor spravuje školy a školská zařízení. v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy; působnost krajského národního výboru je v § 8 odst. 4 vymezena ještě obecněji tak, že tento národní výbor může opravovat organizace, které slouží uspokojování potřeb více okresů nebo krajů, je-li správa na tomto -stupni účelnější, nebo organizace poskytující zvláště specializované služby. V oblasti školství není tedy odpovídajícím způsobem stanovena působnost jednotlivých stupňů národních výborů, zejména okresního národního výboru a krajského národního výboru při správě škol a výchovných zařízení (s ohledem na stupeň a druhy těchto škol). Vzhledem k ustanovení § 66 odst. 1 zákona o národních výborech, podle něhož se působnost, pravomoc a organizace národních výborů upravuje zákonem, jeví se nutným upravit formou zákona i působnost národních výborů při výkonu státní správy v oblasti školství.

V otázkách působnosti národních výborů jednotlivých stupňů v oblasti školství navrhované zásady zákona podchycují a normují zkušenosti národních výborů v této oblasti. Správa škol a školských zařízení I. cyklu zůstává i nadále složitější, než je tomu u škol II. cyklu. Radikální zjednodušení zde nepřichází v úvahu, neboť rozsáhlejší soustředění správy na okresní národní výbory by oslabilo působnost místních národních výborů, zatímco soustředění správy na místní národní výbory není možné, neboť by překračovalo jejich praktické možnosti. Navrhované zásady na tomto úseku vyjadřují v současné době optimální řešení z hlediska národních výborů.

Připravovaný zákon o opatřeních ve školské soustavě vytváří nový typ střední školy pro přípravu mládeže pro dělnická povolání, tj. střední odborné učiliště; zároveň předpokládá, že výkon státní správy u tohoto typu školy bude svěřen orgánům státní školské správy, z nichž národní výbory budou mít na tomto úseku důležité úkoly. V návaznosti na uvedenou zákonnou úpravu navrhované zásady zákona o státní správě ve školství stanoví proto působnost krajských národních výborů tak, že tyto orgány dávají souhlas k zřízení nebo zrušení středního odborného učiliště, zřizovaného generálním ředitelstvím výrobně hospodářské jednotky, učitelé jsou jejich pracovníky, střední odborná učiliště odborně vedou a vykonávají v nich státní dozor. Odborným vedením se rozumí především organizování výchovného procesu tak, aby probíhal v duchu státní školské politiky a podle stanovených učebních plánů a učebních osnov.

Protože podle návrhu zákona o opatřeních ve školské soustavě budou po přechodnou dobu poskytovat úplné střední vzdělání na čtyřletých učebních oborech ukončených maturitní zkouškou i odborné učiliště a učňovské školy, je třeba stejným způsobem zabezpečit výkon státní školské správy i v těchto zařízeních.

Zákon o národních výborech označuje vztah národního výboru k rozpočtovým popř. příspěvkovým organizacím a podobným zařízením pojmem "správa" (na rozdíl od hospodářských organizací, kde se užívá pojem "řízení"), přičemž tento pojem nedefinuje, ale ponechává jiným předpisům, aby obsah pojmu "správa" vymezily podle jednotlivých ođvětví spravovaných národními výbory. Návrh zásad zákona proto vymezuje pojem správy škol a výchovných zařízení v podstatě tak, že národní výbory zřizují a zrušují školy a výchovná zařízení, odborně je vedou, vykonávají v nich školní inspekci a hospodářsky je zabezpečují ve svých plánech a rozpočtech. Tato konkretizace se pak používá v jednotlivých zásadách.

Současně s touto otázkou se v navrhovaných zásadách zákona řeší ty otázky, kde národní výbory, případně ředitelé škol rozhodují o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů. Řešením uvedených otázek se jim má dát náležitý zákonný podklad. Pokud jde o procesní stránku věci (tj. řízení při rozhodování v konkretních případech), národní výbory v rámci výkonu státní správy rozhodují podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Protože podle § 5 odst. 2 tohoto zákona rozhodují v prvním stupni okresní národní výbory a pouze zvláštní zákon může stanovit příslušnost jiného stupně národního výboru, je vždy u příslušné zásady uvedeno, který stupeň národního výboru rozhoduje. V některých případech rozhoduje ředitel školy. Vzhledem k ustanovení § 5 odst. 1 citovaného zákona je třeba upravit tuto otázku zákonem.

Ministerstvo školství ČSR jako ústřední orgán státní správy na úseku školství nemá v některých případech dostatečnou zákonnou oporu pro výkon státní správy na svěřeném úseku vydáváním obecně závazných předpisů. Tato situace není v souladu zejména s čl. 139 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, z něhož vyplývá, že ministerstva a ostatní ústřední orgány republik mohou vydávat obecně závazné předpisy jenom na základě zákona, v jeho mezích a jsou-li k tomu zákonem výslovně zmocněny. Navržené zásady zákona mají tento nedostatek odstranit.

Má-li se posílit koordinující a řídící úloha socialistického státu při výchově mladé generace, potřebuji orgány státní správy pro svou řídící činnost též účinný nástroj ke kontrole výchovy a vzdělávání, které se poskytuje občanům ve školách a výchovných zařízeních. Otázka kontroly státu nad výchovou a vzděláváním nemá dosud dostatečný právní základ. Inspekce výchovy a vzdělávání je nedostatečně právně upravena. Opírá se pouze o ustanovení § 31 zákona č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání, podle jehož odstavce 1 národní výbory kontrolují výchovu a vzdělávání ve svém obvodu a ministerstvo školství pak podle odstavce 2 téhož ustanovení úředně kontroluje výchovu a vzdělávání. Obdobně rámcově je upraven státní dozor na přípravu mládeže pro dělnická povolání v § 28 a 29 zákona č. 89/1958 Sb., o výchově dorostu k povolání v učebním poměru.

Navrhovaný zákon si proto vytknul za cíl upravit jednotný systém inspekce výchovy a vzdělávání, kterou provádějí ministerstvo školství ČSR a národní výbory, a stanovit pojem inspekce výchovy a vzdělávání, její obsah, upravit základní otázky její působnosti, pravomoci, organizace a okruhu činnosti.

III

Vzhledem k ustanovení čl. 9 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, čl. 91 Ústavy ČSSR ve znění ústavního zákona č. 57/1969 Sb., a § 86 zákona o národních výborech se navrhuje forma zákona České národní rady.

Obdobné opatření se připravuje ve Slovenské socialistické republice. Při přípravě zásad zákona ministerstvo školství ČSR úzce spolupracuje s ministerstvem školství SSR a postup prací s ním koordinuje.

Navrhované zásady zákona o státní správě ve školství si nevyžadují zvýšení výdajů ze státního rozpočtu a ani zvýšení počtu pracovníků.

V Praze dne 22. února 1978

Předseda vlády

Josef Korčák, v. r.

Ministr školství

Milan Vondruška, v. r.