Pořádání představení

(K 15 až 17 návrhu)

Socialistická společnost má zájem pouze na takových představeních, jejichž obsah a ideová umělecká úroveň jsou v plném souladu se zásadami politiky KSČ. Protože soukromé podnikání bylo v naší společnosti na divadelním úseku již provždy zlikvidováno, vylučuje návrh § 15 možnost, aby pořadatelem představení přístupného veřejnosti byl jiný subjekt, než socialistická organizace.

Navrhované ustanovení § 16 zdůrazňuje zvlášť odpovědnost pořadatele i povolujícího orgánu státní správy, pokud jde o volbu prostředí pro uspořádání představení (vedle divadelních budov i sály různých kulturních zařízení, jeviště závodních klubů, přírodní scény, amfiteátry, památkové objekty atd.) a sleduje záměr, aby byla za všech okolností a v každém prostředí maximálně zajištěna bezpečnost návštěvníků i účinkujících.

Jedním z důležitých právních předpokladů pro uspořádání divadelního představení je i splnění zákonných povinností vůči autorům předváděných děl a vůči kulturním fondům podle autorského zákona a předpisů k jeho provedení. Proto je s pořádáním divadelního představení spojena povinnost pořadatele získat předem svolení k veřejnému užití díla dle autorského zákona (srv. § 14 zákona č. 35/1965 Sb.). V současné etapě historického vývoje společnosti, kdy široká mezinárodní výměna kulturních hodnot se stává i významným pozitivním faktorem při rozvíjení mezinárodního porozumění, je důležité i přesné dodržování mezinárodních závazků v oblasti občanských práv, tedy i na úseku práva autorského. Se zřetelem k tomu bylo toto oprávnění v rozsahu zahrnujícím i veřejné provozování děl divadelních výhradně přiznáno na základě zákonného zmocnění příslušné ochranné organizaci autorské DILIA (srv. § 10 vykl. č. 99/1958 Ú. l.), která je v tomto ohledu nejen výhradně oprávněnou organizací k zastupování tuzemských i zahraničních autorů při výkonu jejich autorských práv, ale i nositelem generálního povolení podle devizového zákona uděleného ministerstvem financí (srv. pozn. k § 16 návrhu). Povinnost vyplývající z § 16 odst. 1 návrhu se týká přirozeně všech pořadatelů, včetně divadel. Výjimka uvedená v odstavci 2 pamatuje na případy, v praxi dost časté, kdy divadlo prodá pořadateli představení za pevnou náhradu, obsahující i úhradu provozovacích autorských honorářů a příspěvek do kulturního fondu.

Nezbytnou zárukou toho, aby v divadelní činnosti nemohlo dojít k obnově soukromopodnikatelských tendencí, ani k jejímu zneužití k protispolečenským cílům, je povinnost zakotvená v § 17 návrhu, podle níž se bude styk pořadatelů představení s divadelními umělci účinkujícími mimo provoz divadel (ať již pracovníky divadel nebo agentur anebo umělci mimo pracovní poměr) důsledně uskutečňovat prostřednictvím krajské agentury. Návrh záměrně upouští od použití termínu "zprostředkování", který si vyhrazuje pro smluvní vztahy ústřední agentury ve styku se zahraničím (srv. § 9 odst. 2 a § 30 návrhu). Vyloučením přímého smluvního vztahu mezi divadelními umělci a pořadateli představení budou vytvořeny předpoklady pro upevnění postavení a skutečné řízení agentur a pro likvidaci některých nežádoucích jevů, které se dosud ojediněle ještě v praxi vyskytovaly; je to zejména působení osob, které nemají odbornou způsobilost pro uměleckou práci spojenou s divadelní činností a které hledají v této práci zdroj příjmů a vyhýbají se stálému pracovnímu poměru, a pak i vymáhání tzv. černých honorářů pod různými záminkami mimo platné tarify.

Pouze neplacená, tzv. brigádnická vystoupení divadelních umělců zpravidla s ochotnickými soubory, není třeba vázat na součinnost agentury, protože je dostatek společenských záruk, aby tato vystoupení nemohla vyznít proti zájmům socialistické společnosti. Naopak, tuto pozitivní tradici je žádoucí maximálně podporovat a nevytvářet jí administrativní komplikace.

Prováděcí předpis stanoví, že k sjednání smlouvy o účinkování divadelních umělců mimo provoz divadel je příslušná krajská agentura podle místa uvažovaného představení, pokud krajské národní výbory nepřipustí, aby pořadatelské organizace z obvodu jejich působnosti mohly vstupovat v přímý styk s agenturami z jiných krajů (srv. zmocňovací ustanovení v § 38 odst. 1 písm. b) návrhu).

Povolování představení

(K § 18 až 23 návrhu)

Významnou funkcí orgánů státní správy, jejímž prostřednictvím cílevědomě regulují působení divadelní činnosti na ideovou, morální a estetickou úroveň širokých vrstev pracujících a mládeže, je povolování představení. Návrh proto pojímá povolení představení jako projev souhlasu kompetentního orgánu státní správy nejen s vnějšími znaky veřejného scénického předvedení divadelního díla (čas, místo představení, výše vstupného apod.), ale především také s obsahem díla, které má být na představení předvedeno, a jeho prostřednictvím tedy i s předpokládanou uměleckou úrovní představení.

V souladu s praxí, zavedenou již novelou zákona o národních výborech č. 146/1971 Sb., kterou byla upravena působnost národních výborů na některých úsecích státní správy, svěřuje návrh celou povolovací agendu zásadně do působnosti místních (městských) národních výborů. Odlišný postup bude pouze u těch představení, jejichž pořádání schválilo ministerstvo kultury nebo národní výbor vyššího stupně, tj. u představení pořádaných divadly (§ 21 a 22 návrhu) a u představení, která se konají v rámci schválených kulturních akcí (§ 23 návrhu). Všechny ostatní druhy představení, tj. představení, jejichž pořadateli jsou jiné organizace než divadlo (i když na nich účinkuje divadlo), dále představení skupin divadelních umělců účinkujících mimo provoz divadel a představení ochotnických souborů jsou vázány na předchozí povolení, k jehož udělení je příslušný místní (městský) národní výbor podle místa představení. Na povolení představení se bude vztahovat zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení.

V § 18 odst. 2 stanoví návrh lhůtu pro podání žádosti tak, aby při zachování lhůty pro rozhodování podle § 49 správního řádu bylo možno včas vykonat přípravy k uspořádání představení (propagace, předprodej vstupenek aj.). Nedodržením této hmotně právní lhůty ztrácí pořadatel nárok na včasné rozhodnutí podle správního řádu (do 30 dnů).

Ustanovení § 19 návrhu vychází z principu, že na povolení představení není právní nárok. Nicméně nebudou v praxi národní výbory bránit tomu, aby byla pořádána představení schválená v dramaturgických plánech divadel a krajských agentur, ani představení ochotnických souborů, která budou v souladu s cíli státní kulturní politiky (např. divadelní díla doporučená v rámci metodické pomoci okresními a krajskými kulturními středisky), ovšem za podmínky dodržení všech příslušných předpisů a požadavků v nich stanovených.

Realizace uděleného povolení nesmí pochopitelně porušovat příslušné právní předpisy bezpečnostní, hygienické a technické, ani předpisy o povinném zprostředkování, anebo narušit veřejný pořádek nebo jiný důležitý společenský zájem. Národní výbor bude proto oprávněn po celou dobu od udělení povolení, až do uspořádání představení, povolení odejmout. Učiní tak podle § 20 návrhu zejména v případě, když zjistí, že představení se připravuje v rozporu s uděleným povolením, anebo se dozví o jiných závažných skutečnostech v souvislosti s připravovaným představením, které mohou být důvodem pro zamítnutí žádosti o povolení představení. Dále tak učiní také tehdy, jestliže ochranná organizace autorská dodatečně oznámí, že k užití divadelního díla, které má být na představení předvedeno, nelze udělit svolení, nebo neprovedl-li pořadatel opatření, které mu národní výbor předem uložil. Zrušení rozhodnutí vysloví národní výbor rovněž formou správního rozhodnutí.

Hlavním smyslem navrhovaných ustanovení § 21 až 23 je vyloučení administrativních formalit a poměrně těžkopádného správního řízení při povolování jednotlivých představení divadel, resp. představení v rámci schválené kulturní akce. Přestože veškerá odpovědnost za splnění ideově uměleckého záměru obsaženého v příslušném zdůvodnění v dramaturgickém plánu i za dodržení všech příslušných předpisů, které zavazují pořadatele, je na vedení divadla (resp. na pořadateli festivalu nebo jiné kulturní akce), není tím zbaven zároveň odpovědnosti ani nadřízený orgán divadla, tedy zpravidla krajský národní výbor; příslušní pracovníci budou povinni sledovat veškerou činnost divadla směřující k naplnění schváleného plánu činnosti, zejména pak přesvědčit se před prvním uvedením nastudovaného díla na veřejnost o tom, zda může být veřejně provozováno. V krajním případě bude mít vždy možnost z titulu své řídící pravomoci třeba až na generální zkoušce, tedy těsně před premiérou, provést v inscenaci nutné zásahy anebo i premiéru zakázat. Ve většině případů však dojde v praxi k potřebným korekturám již v průběhu nastudování díla, kdy si příslušní inspektoři ověřují na základě konečné textové redakce divadelního díla, že neobsahuje nic, co by bránilo pozitivnímu vyznění představení. Obdobné postavení, jako má divadlu nadřízený orgán státní správy, bude mít také ten, který schválí konání festivalu nebo obdobné kulturní akce v oboru divadelní činnosti (pochopitelně včetně jejího pevného programu).

Při pořádání představení mimo oblast svého působení (§ 21 odst. 3 návrhu) jsou divadla vázána povolením okresního národního výboru příslušného podle místa představení.

U plánovaného zájezdu bude toto povolení uděleno zpravidla již v rámci schvalovacího řízení o plánu činnosti divadla. U ostatních představení bude mít okresní národní výbor rovněž možnost představení nepovolit, ovšem jen ze závažných důvodů, v praxi ojedinělých. I když se i v těchto případech bude v plném rozsahu uplatňovat správní řád, nevyžaduje se, aby žádost splňovala podmínky podle § 18 odst. 2 a předpisů vydaných k jeho provedení (na podkladě zmocnění v § 38 odst. 1 písm. c) návrhu).

Veškerá ostatní představení, včetně těch, na nichž účinkují divadla pro jiného pořadatele, podléhají povolovacímu řízení. To se týká i případů, kdy na představení účinkují divadla nebo ochotnické soubory ze zahraničí, pochopitelně s výjimkou případu podle § 23 nebo 29 návrhu (účast zahraničního souboru na festivalu, zájezd ke splnění mezinárodní smlouvy, jíž je Československá socialistická republika vázána).

Dohled na představení

(K § 24 až 27 návrhu)

Na rozdíl od inspekce (§ 33 návrhu), která sleduje a kontroluje prakticky veškeré dění na úseku profesionálního i ochotnického divadelnictví, soustřeďuje se dohled pouze na představení, jako na výsledný akt přípravy divadelního díla k jeho uvedení na veřejnost oživením a scénickým přetlumočením autorových myšlenek. Hlavním účelem dohledu je tedy prověřit, jak se při konkrétní realizaci divadelní činnosti uplatňují požadovaná ideová a umělecká hlediska, a v případě zjištění nedostatků učinit bezodkladně přiměřená opatření. Z uvedeného vyplývá, že dohled podle zákona nenahrazuje dozor a kontrolu podle zdravotnických, požárních, hygienických a jiných příslušných právních předpisů.

Výkon dohledu bude převážně v působnosti místních (městských) národních výborů jako orgánů státní správy, do jejichž působnosti patří povolování většiny divadelních představení (§ 24 odst. 1 návrhu). Výjimky v povolovacím řízení se promítají i do normativního vymezení příslušnosti k dohledu. Protože představení pořádaná divadly realizují plány činnosti divadel, svěřuje návrh dohled na tato představení orgánům místní správy, které tyto plány schvalují, tj. těm, které divadla řídí; půjde tedy s výjimkou Národního divadla v Praze, o kompetenci krajských národních výborů. U představení v rámci kulturních akcí bude dohlédací působnost vyvozována z působnosti ke schválení těchto akcí.

Při množství současně konaných představení by nebylo prakticky možné zajistit dohled pro každé představení přímo se strany orgánu k tomu příslušnému. Proto zákon umožňuje delegaci této pravomoci, tj. aby orgán státní správy vyššího stupně pověřil zabezpečením dohledu orgán státní správy nižšího stupně. Prováděcí předpis stanoví, že takovéto pověření může znít současně i na více představení pořádaných divadlem anebo konaných v rámci kulturních akcí v obvodě působnosti příslušného pověřeného národního výboru v určitém časovém období.

Z rozdílné funkce inspekční činnosti a dohledu vyplývá přirozeně i odlišná pravomoc osob zmocněných k výkonu inspekce, resp. k dohledu. Zatím co inspektoři mohou závažnější opatření pouze navrhnout příslušnému řídícímu orgánu státní správy, obsahuje návrh pravomoc dohlédacího orgánu tato opatření na místě vykonat, a v § 27 odst. 1 taxativně uvedené důvody, pro které je dohlédací orgán oprávněn zakázat představení, popř. je přerušit a zakázat jeho pokračování. Obdobně jako v celém návrhu zákona bude i na rozhodování dohlédacího orgánu dopadat v plném rozsahu správní řád; jedinou výjimkou, odůvodněnou povahou věci, je uplatnění možnosti podle § 55 odst. 2 správního řádu ve všech případech přímo ze zákona.

Rozhodnutí podle § 27 návrhu je opatřením operativního charakteru, odůvodněné naléhavostí ochrany zákonnosti a veřejného pořádku. S ohledem na povahu věcí bude pravděpodobně žádoucí, aby si dohlédací orgán zajistil při výkonu své pravomoci asistenci veřejné bezpečnosti. V této souvislosti se poukazuje na nařízení vlády ČSR č. 18/1975 Sb., kterým se podrobněji vymezuje součinnost útvarů veřejné bezpečnosti a národních výborů při ochraně veřejného pořádku.

Divadelní činnost ve styku se zahraničím

(K § 28 až 30 návrhu)

Pokud jde o zahraniční styky na úseku divadelnictví, přijímá návrh zásadu ústřední regulace těchto vztahů v celé šíři, a to se zřetelem k celospolečenskému zájmu na důstojné reprezentaci divadelní kultury České socialistické republiky a na účelném usměrňování výměny kulturních hodnot. Při své působnosti podle § 28 odst. 1 bude se ministerstvo kultury opírat na úseku profesionálního divadla o ústřední agenturu, která bude zpravidla po organizační stránce zajišťovat i akce, jež nepodléhají povinnému zprostředkování [srv. § 30 odst. 2 písm. a)], na úseku ochotnického divadelnictví pak především o Ústav pro kulturně výchovnou činnost, který má nejen přehled o celkové úrovni zájmové umělecké činnosti v ČSR, ale je též v soustavném kontaktu s krajskými a okresními kulturně výchovnými zařízeními národních výborů za tím účelem, aby mohl řádně plnit jednu ze svých významných statutárních povinností, která souvisí s uskutečňováním zahraničních styků na tomto úseku.

Pro případ, že by se ke splnění závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy nenašel vhodný pořadatel představení vyjednáváním, obsahuje návrh v § 29 pravomoc ministerstva k tomu, aby určilo pořadatele - pochopitelně organizaci z odvětví kultury - direktivně. Ekonomické důsledky takového rozhodnutí pak samozřejmě ponese stát.

Zvláštní význam představení, které se koná na základě mezinárodní smlouvy, nejčastěji mezistátní kulturní dohody, tkví v tom, že jde o realizaci dokumentu schváleného nejvyššími orgány státu. Se zřetelem k tomu odpadají důvody pro další posuzování opodstatněnosti, obsahové stránky a časové vhodnosti představení zahraničních divadel, skupin divadelních umělců nebo ochotnických souborů v České socialistické republice ještě také v rámci povolovacího řízení.

Povinné zprostředkování podle § 30 navazuje na dosavadní právní úpravu podle § 5 vyhlášky č. 71/1958 Ú. l. a bude se přirozeně vztahovat jen na profesionální divadelní činnost. Návrh přitom plně respektuje usnesení vlády ČSR z 3. 7. 1974 č. 171, jímž byly schváleny zásady jednotné úpravy řízení, koordinace, provádění a kontroly zahraničních styků s mezinárodními organizacemi (srv. zejména body 27 a násl., resp. bod 39) ve znění změn a doplňků přijatých 10. 3. 1976 (usnesení vlády ČSSR č. 163 ze dne 6. 6. 1974, ve znění usnesení vlády ČSSR č. 48 ze dne 19. 2. 1976).

Působnost orgánů státní správy

(K § 31 až 33)

Návrh zákona staví před ministerstvo kultury jako ústřední řídící centrum státní kulturní politiky na úseku divadelnictví rozsáhlé úkoly. Hlavní pozornost zaměří na ideově uměleckou problematiku divadelnictví. Ministerstvo kultury bude rozpracovávat, koordinovat a zabezpečovat jednotnou linii a výklad státní kulturní politiky na tomto úseku, vycházejíc přitom ze základních dokumentů KSČ jako vedoucí síly v naší socialistické společnosti. Zvláštní péči bude věnovat především problematice dramaturgie, tj. zaměření dramaturgických plánů divadel, agentur i ochotnických souborů jako celku, v nichž musí významné místo zaujímat původní dramatická tvorba, jejímu rozvoji bude ministerstvo věnovat hlavní péči. Rozhodujícím dokumentem zajišťujícím na úseku dramaturgie plnění náročných kulturně politických úkolů budou předpisy o sestavování, projednávání a schvalování dramaturgických plánů. Budou vycházet ze zásady, že dramaturgické plány sestavuje vedení divadla nebo agentury a že do jejich projednávání je zainteresován široký okruh veřejnosti (od poslanců příslušných národních výborů přes divadelní odborníky až po pracovníky příslušných státních orgánů). Schvalování těchto plánů bude patřit do působnosti řídících orgánů, tedy zpravidla krajských národních výborů (§ 32 odst. 2 písm. a) bod 2 návrhu). Cílem projednávání dramaturgických plánů, které budou výchozím dokumentem pro plány činnosti divadel a agentur, je orientovat divadelní činnost na plnění aktuálních společenských úkolů.

Významné poslání přísluší ministerstvu při vlivu na organizační uspořádání českého divadelnictví. Vzhledem k nutnosti koordinovaného a cílevědomě řízeného rozvoje sítě divadel není žádoucí, aby divadla v jednotlivých krajích vznikala a zanikala bez ohledu na celkovou situaci na divadelním úseku. Síť divadel v ČSR je třeba organizovat tak, aby jejich činnost v různých krajích na sebe účelně navazovala a aby se zbytečně nepřekrývala. Při respektování působnosti krajských národních výborů na úseku zřizování a rušení divadel bude ministerstvo kultury sledovat zejména, aby počet divadel rostl úměrně k možnostem společnosti (také např. k možnostem uměleckých škol vybavit divadla kvalifikovanými kádry) a aby naopak neklesal neúměrně potřebám obyvatelstva. V řadě případů bude při vyhlášení sítě divadel třeba určit oblast jejich působení, a to zvláště tam, kde jejich činnost bude záměrně přesahovat hranice kraje.

Ministerstvo kultury musí ústředně také zajišťovat zachování úměrného a únosného počtu souborů některých typů, zejména souborů hudebně dramatických. S problematikou stanovení sítě souvisí i zabezpečení zájmů národností ve smyslu ústavního zákona č. 144/1968 Sb., o postavení národností v Československé socialistické republice. Jmenovitě tu půjde o polský činoherní soubor, který působí jako součást Těšínského divadla v Českém Těšíně.

Péče o další vzdělávání, doškolování a ideově odbornou výchovu vedoucích pracovníků divadel, dramaturgů, režisérů a dalších odborných pracovníků, včetně vedoucích dramaturgů a režisérů ochotnických souborů, musí být rovněž trvalou součástí činnosti ministerstva. Na tuto činnost logicky navazuje pomoc ministerstva krajským národním výborům při výběru vhodných vedoucích kádrů divadel (srv. § 5 odst. 3 a § 31 písm. e) návrhu).

Ministerstvo kultury musí dále věnovat patřičnou pozornost výsledkům divadelní činnosti, provádět její hodnocení a vyvozovat z toho patřičné závěry. K tomu slouží zvláště různé přehlídky a festivaly spojené s odbornými semináři, symposii apod., které jsou mj. i účinným nástrojem ideově výchovného působení na divadelní umělce i ochotníky.

Významnými pomocníky ministerstva při zajišťování organizačního vlivu na divadelní činnost a při řízení celého divadelního úsudku jsou resortní odborné ústavy. Divadelní ústav a Ústav pro kulturně výchovnou činnost slouží však nejen ministerstvu, ale i národním výborům jako střediska odborně politické pomoci. Důležité úkoly má ministerstvo kultury i ve vztahu k zahraničí, kde musí pečovat o výměnu hodnot mezi naší divadelní kulturou a divadelními kulturami SSSR a ostatních socialistických zemí, jakož i pokrokovými kulturami jiných zemí. Tato výměna se uskutečňuje jednak na podkladě mezinárodních smluv, zejména kulturních dohod, jednak po linii komerční prostřednictvím ústřední agentury, kterou ministerstvo pro tyto účely přímo řídí (Srv. § 9 návrhu).

Důležité místo v péči o rozvoj kulturního a společenského života mají podle zákona o národních výborech národní výbory. V souladu s ním vymezuje návrh § 32 konkrétní působnost národních výborů všech stupňů na úseku divadelnictví, přičemž přihlíží k dlouhodobým zkušenostem při realizaci úkolů v odvětví kultury a vychází z faktického současného stavu.

Krajské národní výbory budou mít podle návrhu hlavní odpovědnost za bezprostřední řízení divadel, jakož i krajských agentur, zajišťujících účinkování divadelních umělců v představeních vytvářených mimo provoz divadel. Budou také komplexně sledovat a vyhodnocovat činnost ochotnických souborů ve svém kraji a organizovat pro ně metodickou pomoc. Hlavním posláním krajských národních výborů bude ovšem péče o realizaci ministerstvem vytýčených kulturně politických zásad tak, aby byly náležitě promítnuty do dramaturgických plánů divadel i agentur a pak aby jednotný a pozitivní společenský účin veškeré divadelní činnosti docházel žádoucího ohlasu a zájmu mezi obyvatelstvem v kraji.

Těžiště působnosti okresních národních výborů bude na úseku ochotnického divadelnictví, zejména v péči o odborné vedení těchto souborů, a dále pak v činnosti inspekční, při níž budou napomáhat i řádnému prvoinstančnímu rozhodování při povolovacím řízení na místních a městských národních výborech. Okresní národní výbory se budou také podílet, v souladu s ustanovením § 28 odst. 2 zákona o národních výborech, na vypracování dramaturgických plánů divadel, které mají sídlo v obvodě jejich působnosti.

Konečně, pokud jde o nejnižší článek státní správy, navrhuje se potvrdit správnost linie, jejíž principy byly vytýčeny XIV. sjezdem KSČ a realizovány novelou zákona o národních výborech s účinností od 1. 1. 1972. Očekává se přitom, že místní a městské národní výbory budou při uplatňování své významné rozhodovací pravomoci vycházet z požadavku účelné koordinace všech kulturních akcí pořádaných v obvodu jejich působnosti, včetně divadelních představení.

Dlouholeté zkušenosti potvrzují, že zajištění úkolů ministerstva kultury a krajských i okresních národních výborů na úseku sledování a kontroly divadelní činnosti vyžaduje organizační formu stálé inspekce. Na inspekci, která má obsáhnout celou šířku působení jak profesionálního, tak i ochotnického divadelnictví, bude záviset plnění úkolů podle § 31 písm. f), § 32 odst. 2 písm. a) č. 1 a písm. b) návrhu zákona. Obsah inspekční činnosti a oprávnění osob pověřených jejím výkonem určí podrobně prováděcí vyhláška. Inspektoři se budou zaměřovat především na zjišťování, jak plní organizace působící na úseku divadelnictví své úkoly, zda se divadelní díla studují a připravují k uvedení na scénu v souladu se schválenými dramaturgickými plány, zda se dodržují předpisy o povinném zprostředkování, jak se rozvíjí činnost ochotnických souborů a jak plní vůči nim svoje povinnosti jejich zřizovatelé atd. Budou oprávněni vyžadovat si k nahlédnutí všechny písemnosti a jiné materiály, které mohou obsahovat údaje důležité z hlediska účelu inspekce, dávat pokyny a doporučení na nápravu zjištěných nedostatků anebo navrhovat vhodná opatření orgánu státní správy, který je výkonem inspekční činnosti pověřil. Přitom se však neuvažuje o tom, že by inspekce mohla zasahovat do působnosti kontrolních orgánů hospodářských.

Inspekční činností, která záměrně nebude obsahovat žádnou rozhodovací nebo nařizovací pravomoc, budou pochopitelně pověřováni vedle příslušných odborných pracovníků orgánů státní správy i členové školských a kulturních komisí národních výborů.

Společná ustanovení

(K § 34 až 36 návrhu)

Ustanovení § 34 návrhu sleduje především záruky proti rušení představení a tím jeho znehodnocení, zejména v uzavřených prostorech, nevhodným fotografováním, filmováním, nahráváním na magnetofonové pásky, apod. Návrh se přitom nedotýká práv podle dosud platných zákonů č. 17 a 18/1964 Sb., o Československém rozhlase a Československé televizi, ani práv přiznaných autorům a výkonným umělcům autorským zákonem.

Představení škol uměleckého směru, zejména škol středních a vysokých (konzervatoří a divadelních fakult AMU v Praze a JAMU v Brně) jsou součástí přípravy budoucích divadelních umělců na jejich povolání. Na pořádání těchto představení, povolování a dohled na ně se budou vztahovat ustanovení zákona platná pro divadla, pochopitelně s tím, že funkci dramaturgických plánů budou plnit učební osnovy, neboť za výběr studovaných divadelních děl i koncepci jejich inscenace plně odpovídá vedení školy příslušným orgánům školské správy. Z ustanovení § 35 návrhu však zároveň vyplývá, že pokud budou pořádat divadelní školy představení mimo svoji vlastní scénu anebo pokud jiná organizace uspořádá představení, na němž budou účinkovat žáci nebo pedagogové školy, bude se v těchto případech vyžadovat povolení příslušného místního (městského) národního výboru.

Pokud jde o amatérskou divadelní činnost v rámci československých ozbrojených sil a ostatních ozbrojených sborů, vymyká se její řízení a organizování působnosti orgánů podle navrhovaného zákona. Přitom profesionální divadla v působnosti ministerstva národní obrany byla již přetvořena na divadla národních výborů (Divadla Čs. armády v Praze a Martině) a se vznikem nových armádních divadel se nepočítá. Vzhledem k tomu se vyjímá z působnosti ministerstva kultury a národních výborů i povolování představení a dohled na ně, pokud se konají výlučně pro příslušníky ozbrojených sborů (v kasárnách, výcvikových táborech, apod.). Výjimka bude pochopitelně platit pro veřejnosti přístupná představení armádních ochotnických souborů, kde bude nutno v plném rozsahu respektovat kompetenci orgánů státní správy podle navrhované zákonné úpravy.

Ustanovení § 36 je konečně doplněno odstavci 2 a 3, jimiž budou prakticky jen zpřesněna ustanovení obsahující jednak rozhodovací působnost ministerstva kultury v souvislosti se zahraničními styky po státní linii, jednak inspekční působnost orgánů státní správy. Působnost ministerstva kultury podle citovaných ustanovení zákona se nebude vztahovat na případy zahraničních vztahů, kde příslušnou politickou odpovědnost za kulturně politický dopad převezmou v plném rozsahu orgány příslušných společenských organizací, neboť nepůjde přímo o representaci státu. Těžiště kontrolní činnosti inspektorů bude ve sledování a vyhodnocování ideového a politického dopadu veřejných divadelních představení se zaměřením především na kvalitu plnění plánovaných úkolů divadel jako státních institucí. Obsah této činnosti přirozeně nezahrnuje působnost např. na úseku hospodaření, a to ani organizací státních, natož družstevních nebo společenských; tím by se zasahovalo, mnohdy neodborně, do kompetence jiných orgánů.

Přechodná a závěrečná ustanovení

(K § 3 až 40 návrhu)

Ustanovení § 37 má umožnit plynulý a méně formální přechod současného stavu na právní situaci po nabytí účinnosti nového zákona. Přitom ustanovení odstavce 2 má výjimečně umožnit další činnost ochotnických souborů, které soustavně vyvíjejí svou činnost v souladu s platnými předpisy, i když jejich zřizovatelé nesplňují podmínku § 10 návrhu; jde v praxi o několik souborů v rámci Veleobce sdružených obcí baráčníků, která je dosud organizována jako spolek.

V § 38 shrnuje návrh zmocňovací ustanovení k vydání podrobností k jednotlivým ustanovením návrhu zákona, které si vyžádá zavedení zákona do praxe; týká se to zejména § 3, 8, § 10 a násl., § 16 až 20, § 24 a násl., § 33 a 35.

Zrušení zákona č. 55/1957 Sb., který platí na celém území státu, připravuje se také v SSR, neboť i tam se projednává nový zákon Slovenské národní rady. V ČSR bude třeba zároveň zrušit i ustanovení novely zákona o národních výborech, jímž byla přenesena působnost na úseku provozování nestátních divadel (toto kompetenční ustanovení se stane věcně překonaným, neboť nový návrh zákona institut nestátních divadel již nezná), a pak ustanovení, jimiž byla přenesena na městské národní výbory působnost okresních národních výborů při povolování

a) jednotlivých divadelních představení, v nichž účinkují umělci z povolání (návrh vychází z principu, podle nějž povolování divadelních představení bude v kompetenci národních výborů I. stupně), a

b) provozování jednotlivých divadelních děl na veřejných představeních mimo provoz divadla (návrh vychází ze zásady, že u představení profesionálních divadelních umělců, která budou pořadatelé sjednávat povinně s příslušnou krajskou agenturou, proběhne schvalovací proces v rámci projednávání a schvalování dramaturgického plánu a plánu činnosti agentury nadřízeným krajským národním výborem.

Konečně se navrhuje zrušit z důvodů legislativního pořádku také - i když v tomto ohledu návrh zachovává dosavadní stav - ustanovení, jímž se přenáší na místní národní výbory povolování divadelních představení ochotnických.

Vyhláška č. 71/1958 Ú. l., ve znění pozdějších předpisů předpokládá povinné jednání pořadatele s divadelními umělci prostřednictvím agentury jen tehdy, jde-li o soubor umělců z povolání, kteří mají vystoupit na představení mimo provoz divadla. Předpokládaný návrh zákona není s touto koncepcí v souladu; proto bude nový prováděcí předpis nutně obsahově odlišný od současné právní úpravy.

Přirozeným důsledkem nové právní úpravy je také zrušení dosavadních předpisů na úseku povolovacího řízení, pokud se ovšem týká veřejných představení divadelních. Vyhlášku č. 99/1958 Ú. l. je proto třeba jinak ještě ponechat v platnosti tak dlouho, dokud nebude nahrazena novou právní úpravou všech otázek, které jsou v ní řešeny.

V Praze dne 7. září 1977

Předseda vlády:

Josef Korčák v. r.

Ministr kultury:

Dr. Milan Klusák v. r.