Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslanci Janu Hlušímu. Nyní prosím poslankyni Annu Langerovou, připraví se poslanec Jiří Hrdlička.

Poslankyně ČNR Anna Langerová: Vážené soudružky a soudruzi, při hodnocení výsledků resortu průmyslu České socialistické republiky, které byly za rok 1980 překročeny, jsme si v našem výboru připomněli pochybnosti některých pracovníků výrobní sféry o jeho splnitelnosti.

Je však skutečností, že každý rok se pochybovalo o tom, zda se plán splní nebo ne, zda centrum při rozpisu plánu zná vůbec situaci dole. Bohužel, výsledek za 30 let nás přesvědčuje o tom, že centrální orgány asi znají situaci dole lépe, nežli ti, co výrobu řídí. Každým rokem se totiž ty nemožné a nesplnitelné úkoly splnily, a nejen splnily, ale i vysoce překročily. Celkem to dělá cca 4,5 miliardy Kčs za 6. pětiletku.

Přes toto vysoké plnění je bohužel skutečností, že podniky našeho resortu, a mezi nimi i náš, nedodaly v roce 1980 a prvním čtvrtletí tohoto roku řadu výrobků, jako např. ložní prádlo, užitkový porcelán, toaletní papír, školní sešity, plastovou obuv, pryžové výrobky, ložnice a další.

Na druhé straně je ovšem pravdou, že byly a jsou problémy s odbytem některých výrobků. Těžiště problémů se koncentruje zejména do nábytkářského a pletařského průmyslu. Nevýkup ovlivňuje celou strukturu výroby a tím i stanovené kvalitativní ukazatele, jako je např. zisk.

Víte, dosti těžko si vysvětluji postup vnitřního obchodu při neodběru dětského odívání. Prosazovala jsem pod tlakem veřejnosti spolu s dalšími poslanci ve výboru zvýšení výroby dětských punčocháčů tak, až ministerstvo průmyslu provedlo účinná opatření. Závod Tylex Podivím se předělal na výrobu punčocháčů, kterých se má letos vyprodukovat 1,5 mil. párů navíc. Je až s podivem, že obchod s textilem tyto výrobky nyní nevykupuje. Problémy z hlediska odbytu jsou také v národních podnicích KAZETO, KARA, TOSTA, BONEX, PLEAS, JITEX, MODETA, UP Bučovice a dalších. To vede nutně k zamyšlení nad provázaností plánu výroby a odbytu.

Je však tvrdou skutečností, že dobrých výsledků bylo dosaženo značnou přesčasovou prací, prací o volných sobotách a nedělích. Např. jen v našem podniku TIBA to představuje 623 tis. hodin za minulý rok. To je 100 hodin na jednoho dělníka. Když ovšem uvážíme, že všichni dělníci nedělají přesčasy - u nás je zaměstnána velká většina matek, které mají zkrácenou pracovní dobu - připadá tedy v úvahu asi polovina dělníků, a pak to znamená 200 hodin na jednu ženu, která pracuje v provozu.

Když si ale uděláme rozbor potřeby přesčasové práce na rozsah absence z titulu nemoci, pracovních a nepracovních úrazů, na odpadlou dobu z titulu neomluvené absence, školení, nedostatků v organizaci práce apod., zjistíme, že odpadlá pracovní doba představuje zhruba 6 % pracovního fondu. Znamená to, že stále máme uvnitř výrobního toku značné rezervy.

Využití těchto rezerv spolu s modernizací v našich odvětvích může vyřešit zvýšení produktivity práce, snížení stavu pracovních sil, urychlení inovačního procesu, zlepšení pracovního prostředí, snížení spotřeby přesčasové práce a práce o volných sobotách a odpovídající podmínky pro práci našich žen.

Zatím tu práci my textilačky moc klidnou nemáme. Odhlédneme-li od srovnání směnnosti se strojírenskými závody, kde pracují převážně muži na ranní směnu, nastupují problémy v dodávkách surovin a materiálů.

Průběžně se projevují nedostatky v dodávkách bavlny, potíže jsou se zásobováním buničiny z Chemických závodů J. Dimitrova z Bratislavy, Spolany Neratovic, sirných a dispersních barviv z NDR a PLR. Chybějí rovnodělící řemínky ze Závodů A. Zápotockého Jaroměř, strojírenské dílce a nářadí. To vše způsobuje nervozitu při plnění plánovaných úkolů často s dopadem do její kvality.

Kvalitu sice ovlivňuje člověk, a především kvalitní nové stroje, a těch je stále nedostatek. Např. n. p. Vlněna Brno odepisuje ročně za 25 mil. Kčs základních fondů, na investice dostane 6 - 7 mil. Kčs. Např. hodnota starého úpravárenského stroje CALDEMATIC - KRANZ je úplně odepsaná. V případě havárie je ohrožena finální výroba včetně exportu. Takových příkladů je v textilkách, chemických a dřevařských podnicích celá řada.

Jsem přesvědčena, že k odstranění celé řady problémů musí přispět důsledné uplatnění Souboru opatření. Nejenom o Souboru hovořit a mnohdy ve vtipech jeho základní myšlenky zpochybňovat, ale cestou komplexní socialistické racionalizace na všech stupních řízení odhalovat všechny rezervy jak v předvýrobní, výrobní, tak i povýrobní etapě a odbytových vztazích.

Přes všechna opatření, která byla na jednotlivých stupních provedena, není podle mne zcela pochopen smysl opatření, zejména u řídících pracovníků. Jinak by se chovali tak, aby bylo zřejmé, že každá nehospodárnost, každá rezerva ovlivní společné výsledky a práci kolektivů. U dělníků není příliš složité vysvětlit, co se v Souboru opatření po nich chce. Ví, že musí zlepšit kvalitu své práce, lépe využívat strojní základní prostředky, šetřit s pomocným materiálem apod. Daleko horší je prakticky dokázat, že to, co se po nich žádá, musejí i ti, co je řídí.

Dovolte mi jeden příklad za všechny. Např. Ferona Hradec Králové je odbytová základna hutního materiálu. Výroba válcovaných plechů je v Košicích. Vagóny se tento plech doveze do Hradce Králové a každý týden, 2 až 3 nákladní auta z Košic si odvážejí tento plech do Košic. Znamená to, že každý z řidičů s tím stráví nejméně dva dny času, a mám za to, že jedna pracovní administrativní síla by to mohla vyřešit docela dobře převodem a v Košicích by si přímo odebrali z výroby plech. Co by se ušetřilo pohonných hmot, co na ojetí aut, kolik pracovních sil, a to všechno řídící pracovníci nevidí nebo i nechtějí vidět. Za to přece musí být někdo zodpovědný.

Jinak se těžko vysvětluje, že při důsledné realizaci Souboru opatření nemá nebo musí dostávat pracovník nekvalitní materiál ke zpracování, kvůli náhradním dílům stojí nejeden stav či jiné zařízení apod. Účinnost Souboru opatření bude prokázána tehdy, jestliže stanovené záměry naplníme ve všech podnicích a VHJ. Ne popsaný papír, ale konkrétní dosažený efekt, který bude vyjádřen nejenom ziskem, ale i splněním všech odbytových povinností a zajištěním plánované průměrné mzdy.

Ještě chci zdůraznit cílevědomou politiku stabilizace pracovních sil resortu, kterou lze charakterizovat uplatněním příplatků ženám za urychlené zapracování při návratu z mateřské dovolené, umožnění zkrácení nebo úpravy pracovní doby, zvýšením prémiové nadstavby pro dvousměnné provozy, zavedením nového příplatku 1,50 za jednu hodinu v práci při odpolední směně, zavedením náborového příplatku pro vybraná povolání uplatněním 3. tarifní stupnice v konfekčních dílnách, kde je uplatněna metoda předem stanovených časů apod.

V průběhu 6. pětiletky byla realizována celá řada opatření ke zvýšení stabilizace pracovníků. Mimo mzdového zvýhodnění směňujících pracovníků zdokonalení systému odměňování. Změnila se dále řada pracovišť v rámci realizace komplexního programu péče, vytvořily se předpoklady pro předškolní výchovu dětí v jeslích a ve školkách apod., ale nedaří se vyřešit stabilizaci mladých rodin přidělením bytu. Zatím se nepodařilo bytovou situaci u nás zlepšit. Naše ženy si velmi váží práce havířů, hutníků i zemědělců, jsou si vědomy toho, že jsou to prvořadá odvětví, ale také vědí, že každý po své práci, i ti havíři, kteří fárají často i v neděli, se chtějí pěkně a dobře ustrojit. Kolik pracovníků je v našich VHJ potřeba, by mělo být dobře plánováno a spočítáno. Máme na to dost a dobře placených pracovníků. Naše ženy se ptají, jaké jsou postihy za jejich nekvalitní práci. Nezdá se nám správné vyhazovat naše finanční prostředky tím, že vynaložíme mnoho úsilí i finančních prostředků na získání a vyučení učňů. Postavíme internáty, učiliště, ubytovny, ale pak pro ně nemáme byty, aby u nás mohli vyrůstat a založit rodiny. A tak jako vyučení textiláci odcházejí do dolů, hutí a zemědělství, protože tam dostanou byt. A tak příští rok zase jezdíme a děláme znovu nábor učňů se stejně negativním závěrem po čtyřech letech.

To je přece krajně nezodpovědné a neekonomické pro celou naši společnost. Nehledě k nevýhodám každého takto vyučeného mladého pracovníka, kterého jsme získávali pro nové dělnické povolání končící maturitou. Pak pracuje v jiném odvětví jako pomocný dělník.

Přesto za všechny pracovnice ve spotřebním a chemickém průmyslu slibuji podporu politiky KSČ přijaté na XVI. sjezdu strany. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslankyni Anně Langerové, hovoří poslanec Jiří Hrdlička, připraví se poslanec akademik Bohumír Rosický.

Poslanec ČNR Jiří Hrdlička: Vážené soudružky a soudruzi, výsledky hospodaření ve školství za rok 1980 završují dynamický vývoj tohoto odvětví v 6. pětiletce, kdy jsme začali uskutečňovat projekt dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy. Ústřední orgány i národní výbory věnovaly školství vskutku mimořádnou pozornost a celkové výdaje za jediný rok dosáhly dokonce 15 mld 670 mil. Kčs. Nelze však ani pominout hodnotu díla vytvořenou v akci Z právě především pro školství, organizovanou za široké účasti občanů národními výbory, kterým za to patří upřímné uznání.

Vždyť mnohá stavba mateřské školky, školy nebo jejich přístavby i další zařízení by nebyly bez této dobrovolné brigádnické práce. Je to navíc doklad o živém zájmu našich občanů o výchovu a vzdělání jejich dětí.

Silně se projevily vlivy populačního vývoje z posledních let. Tak pro pětiletku plánovaný počet dětí v mateřských školách byl překročen již v roce 1977 a loni přesáhl 84 %. Přitom nebyly vyčerpány všechny možnosti při sdružování prostředků a podíl závodů a družstev na provozování mateřských škol nedosáhl ani 20 %. Stále zůstává více než 28 tisíc nevyřízených žádostí zaměstnaných matek o umístění dětí v mateřských školách, a to by mělo burcovat k lepší spolupráci resortů.

Počet stravovaných žáků rovněž převyšuje všechny plánované cifry a překročil jeden a půl miliónu.

V důsledku populačního vývoje jsou výrazně vyšší také počty žáků na základních školách - 1 235 000 - a s tím souvisí i zvýšená naplněnost tříd, někde na hranice únosnosti.

Na gymnáziích studovalo 91 500 žáků, na středních odborných školách téměř 140 tisíc žáků.

Přibylo studentů na vysokých školách o 5486, na celkem 120 tisíc, z toho jsou 94 tisíce na denním studiu.

Zvýšenou pozornost věnoval plán a rozpočet úkolům v přípravě mládeže na dělnická povolání. V současné době do učňovských zařízení nastupuje každoročně 60 procent populačního ročníku. Je to zhruba čtvrt miliónů chlapců a děvčat a máme pro ně 553 střední odborná učiliště, 34 odborné učiliště a 19 učňovských škol.

Budování sítě středních odborných učilišť nadále patří k nejnáročnějším úkolům obsahové a organizační přestavby školství.

Letos k 1. září bude ukončeno zavádění nové soustavy studijních a učebních oborů. Je to 25 studijních čtyřletých oborů s maturitou, 102 tříletých a 38 dvouletých oborů se středním vzděláním a výučním listem. Pro pracující jsme vybudovali 147 středních škol a při zaměstnání na nich studuje 17 764 mladých lidí.

To vše významně přispívá k lepší přípravě mladé dělnické generace i k organickému začlenění její výchovy do naší školské soustavy, především pak ke zvýšení úrovně vzdělanosti všeho lidu.

Vzdělání lidí, jejich znalosti, schopnosti, charakter a uvědomění mohutně ovlivňují život naší společnosti. Proto je tak důležité, že hlavní záměry hospodářské politiky ve školství jsme plnili úspěšně.

Rozpočet ministerstva kultury a prostředky z rozpočtu národních výborů zabezpečovaly mnohostranný rozvoj naší socialistické kultury, angažované umělecké tvorby a činnost rozsáhlé sítě kulturních zařízení. 

Nebývalou odezvu měly mimořádné akce k 35. výročí osvobození Československa, především II. festival ZUČ s mezinárodní účastí a kulturní programy při Čs. spartakiádě. Významnou kulturně politickou úlohu sehrálo výstavnictví. Výstava československého skla a bižuterie v Moskvě svým úspěchem navazovala na přehlídku českého a slovenského skla v Chicagu, na soubor mistrovských děl evropského malířství ze sbírek NG v Tokiu, výstavu z díla Alfonse Muchy v Japonsku a v Paříži i na ohlas expozice českého umění 19. století v obnoveném Anežském areálu Pražského hradu a na výstavu o Karlu IV. a jeho době.

S využitím účelové rezervy byly pokryty zvýšené potřeby zvláště na rekonstrukci Národního divadla, zabezpečen provoz Paláce kultury, oprava Veletržního paláce, obnova historických památek. K nejvýznamnějším akcím patří vedle rekonstrukce ND rekonstrukce divadla J. K. Tyla v Plzni, asanace historických částí měst Tábora, Českého Krumlova, Kutné Hory, Litomyšle, pražského Ungeltu a některé další.

Jako v každém roce 6. pětiletky vynaložil náš stát na obnovu nemovitých kulturních památek i v r. 1980 zhruba půl miliardy korun.

Rozpočet kultury pokryl dále potřeby knižní edice, filmové a gramofonové produkce. Loni vyšly 4143 knižní tituly s nákladem 65 miliónů výtisků a 12 600 000 gramofonových desek. Ateliéry natočily 39 celovečerních hraných filmů a přes tisíc filmů krátkometrážních. Mírně se zvýšila návštěvnost kin a dosáhla 61 mil. a 800 tisíc diváků.

Výraznější vzestup zaznamenala divadla - v nich přihlíželo o 663 tisíce diváků více než před rokem. Máme u nás v provozu 67 divadelních scén, které uvedou ročně průměrně 17 061 představení pro 7 miliónů 200 tisíc návštěvníků. Za šestou pětiletku uvedla naše divadla 2056 premiér, v tom 172 titulů nové naší původní tvorby na 393 premiérách.

Do výčtu, byt neúplného, patří i 183 muzeí, jejich 155 poboček a 55 památníků. V nich jsou 24 miliony sbírkových předmětů, za pětiletku se uskutečnily 6453 výstavy pro 48 miliónů návštěvníků.

Za pět let uspořádalo 27 galérií v ČSR 11 tisíc výstav, bylo na nich 19 milionů návštěvníků a do sbírek přibylo uměleckých děl nákupem za 107 a půl milionu korun.

Kultura a umění v naší společnosti se tedy nadále a výrazně rozvíjela obohacovala život našich lidí, přispívala k ujasnění základních společenských a lidských problémů, posilovala v zápase o uskutečnění socialistických idejí, lidského pokroku, dorozumění mezi národy a trvalého míru,

Kulturní a školský výbor projednal také hospodaření rozhlasu a televize. Život naší vyspělé společnosti si nelze už představit bez dobře fungujících sdělovacích prostředků, bez jejich pohotového zpravodajství, aktuální publicistiky a přesvědčivé dokumentaristiky. Obrovskou úlohu sehrávají i pro vzdělání, kulturní a politickou výchovu širokých vrstev obyvatelstva. Patří také k nejúčinnějším prostředkům v ideologickém boji.

Umělecká tvorba představuje téměř polovinu vysílaného programu televize i rozhlasu, což zvyšuje jejich účinnost a přitažlivost. Svědčí o tom i stále vzrůstající počet posluchačů a diváků.

Čs. rozhlas, který vysílá dnes na 5 samostatných okruzích a se zahraničním vysíláním více než 150 hodin denně, a od 1. ledna 1980 na dvou okruzích 40 procent pořadů stereofonně, zvýšil počet svých koncesionářů za jediný rok o 200 872 a překročil celkový počet 3 miliónů.

Počet televizních účastníků vzrostl o 135 tisíc a dosáhl koncem roku 3 milióny a 131 tisíc.

Potěšitelně stoupl počet přijímačů pro barevný obraz - jen loni přibylo 56 tisíc a nyní je pro barevnou televizi v celé ČSSR 322 347 koncesí. Televize vysílala 6481 hodinu, a z celkové vysílací doby tři čtvrtiny v barvě - /74 %/.

Přestože byly uvedeny do provozu nové výkonné vysílače, přece jen ještě není kvalitním signálem pokryto celé území naší republiky a výbor doporučil hledat další řešení včetně využití rozhlasu po drátě.

Jako obvykle nebyl ani u Čs. televize, ani u Čs. rozhlasu splněn plán investiční výstavby, a to vzbuzuje obavy, aby nepostačující materiálně technická základna nebyla příliš limitující při významných politických a kulturně společenských úkolech, které tyto mimořádně účinné sdělovací prostředky nesporně plní.

Kulturní a školský výbor náležitě projednal všechny přidělené kapitoly státního závěrečného účtu a doporučuje předložený návrh schválit. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslanci Hrdličkovi a prosím, aby se ujal slova akademik Bohumír Rosický.

Poslanec akademik Bohumír Rosický: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi, závěrečné účty státních fondů ČSR byly čerpány, a to fond vodního hospodářství zhruba na 57 %, fond ochrany ovzduší na 56 %, a přitom investiční dotace na 49 %. Nechci to dále rozvádět, podrobně o tom hovořila soudružka Horáková, přesto si však myslím, že by využití těchto fondů mohlo být vyšší a že by mohlo zlepšit některé podmínky v určitých oblastech.

Otázka životního prostředí je celosvětový problém. K této problematice byla u nás udělána řada zásadních a velmi užitečných věcí. Například se nám podařilo v Severomoravském kraji v aglomeraci Ostrava - Karviná snížit úlet pevných popílků na velmi snesitelnou normu. To bylo na začátku 70. let. Nyní však tato zařízení postupně zastarala nebo je nelze vyměnit, protože nejsou náhradní díly. Na předsednictvu ČNR podle vyjádření náměstka ministra hutí a těžkého strojírenství, kde se tato problematika projednávala, bylo řečeno, že na obnovu filtrů a zabezpečení úletu popílku je potřeba 50 mil. korun a nemýlím-li se 17 dělníků. Nalezne se tato položka v miliardových investičních a neinvestičních nákladech ministerstev, která těží paliva a vyrábějí u nás ocel a železo, aby byly chráněny naše beskydské lesy? Musíme si uvědomit, že pevný úlet - a to je to jediné, co dovedeme z plynných a pevných emisí zachycovat - vlastně otevírá další cestu kysličníku siřičitému a dalším splodinám právě mechanickým ničením povrchu vegetace a tím dalším poškozováním ohrožení lesů a vod. Těmto technickým zařízením by měla být věnována výrazná pozornost a znamenalo by to podstatné zlepšení situace ve všech krajích a městech naší republiky.

V řadě měst a obcí naší země byly postaveny nové objekty, které zlepšují a zkrášlují naše životní prostředí. Vemte si např. výstavbu metra, co znamená pro snížení výfukových plynů po Praze, nebo například, jaké prostředky byly vynaloženy na to, aby byly chráněny lesy v Krkonoších a Jizerských horách před obalečem modřínovým, který se přemnožil. Vemte si prostředky, které jsme věnovali na rekultivaci v Severočeském kraji, kde se nám kupodivu daří vinohrady. Přesto tam leží mnoho půdy ještě nerekultivované. Milióny našich občanů v iniciativě národních výborů a organizací Národní fronty pracovali na zkrášlování a zlepšování životního prostředí výstavbou zeleně. Přesto však je třeba konstatovat, že zhoršování životního prostředí stále ještě postupuje. V celorepublikovém měřítku se nepodařilo - přes úsilí řídících orgánů zastavit poškozování našich lesů, vod, ovzduší, zvyšování prašnosti, hluku apod. Proto XVI. sjezd KSČ, který pokračoval v linii XIV. a XV. sjezdu KSČ v otázkách životního prostředí, zdůraznil význam ochrany a tvorby životního a pracovního prostředí,

Kvalita životního prostředí je dnes sledována velkou většinou našich občanů. Není skoro jediné předvolební schůze, kde by občané nevyslovovali své obavy z dalšího zhoršování životního prostředí a současně nehovořili o tom, jak ochotně by pomáhali při zlepšování životního prostředí.

My, pracovníci skupiny pro životní prostředí, jsme přesvědčeni, že naše vláda ve svém prohlášení před plénem ČNR IV. volebního období zhodnotí mimo jiných významných otázek pro naši ekonomiku a život také skutečnost, jak bude postupně řešit problémy ochrany a tvorby životního prostředí, tedy problematiku, která se pro naši ČSR stává jednou z prioritních otázek naší současnosti. V uplynulém volebním období byla ustavena pracovní skupina předsednictva ČNR pro životní prostředí. Zpracovala celkem 23 souborů otázek, které se dotýkaly nejdůležitějších problémů životního prostředí v ČSR. O poznatcích poslanců z volebních obvodů bylo informováno plénum, předsednictvo ČNR i některé výbory. Pochopitelně, ne všechny naše náměty mohly být realizovány a lze si jen přát, aby poslanci IV. volebního období z těchto materiálů dále čerpali. Kulturní a školský výbor, když projednával problematiku ochrany přírody, konstatoval doslova toto: jen důsledné dodržování všech zákonných předpisů na ochranu životního prostředí a na ochranu přírody nám umožní zachovat snesitelné, obyvatelné a hospodářsky využitelné životní a pracovní prostředí pro budoucí generace naší socialistické společnosti.

Dovolte mně říci, že všechny požadavky na zlepšování životního prostředí jsou v přímé souvislosti s požadovanými úsporami surovin, materiálu, energie, jak o tom hovořil z pověření vlády s. min. Tlapák a současně jsou v souladu i s upevňováním pracovní a státní disciplíny. Znečišťování životního prostředí se dotýká každého našeho občana a přitom každý občan může přispět svými vlastními silami, aby na svém úseku se choval šetrně a ohleduplně k životnímu prostředí, ke svému okolí, k našim lukám, polím, lesům, k našim krásným socialistickým městům, ale i k historickým památkám. Přitom znečišťování, které občan může vykonávat ať tím, že přímo nedisciplinovaně ničí své okolí nebo nedodržuje řádně technologii při řízení velkých závodů, vede k tomu, že tyto otázky jsou stále předmětem naší pozornosti. Jsem přesvědčen, že na těchto úkolech ochrany životního prostředí se s radostí budou podílet všichni poslanci národních výborů a všech zastupitelských sborů a že pomohou našim řídícím orgánům v boji za dobré životní prostředí.

Včera jsem mluvil s jedním známým, který říkal, že by bylo třeba vyhlásit džihád proti všem, kteří znečišťují životní prostředí. My jsme ale marxisté, a proto myslím, že bychom měli vypracovat plány, jak budeme strategicky a cílevědomě pečovat o životní prostředí, abychom zastavili jeho zhoršování a dostali se do stavu, kdy naše životní prostředí bude v rovnováze tak, jak to požaduje ekologie.

Ve III. volebním období se náš zastupitelský sbor s vážnou starostí věnoval všem otázkám spojeným se životním prostředím naší republiky. Zkušenosti pracovní skupiny předsednictva pro otázky životního prostředí, které byly získány ve III. volebním období by neměly zapadnout. Proto doporučujeme předsednictvu ČNR, aby i ve IV. volebním období se ČNR vrátila k projednávaným problémům týkajícím se životního prostředí a aby dále aktualizovala a systematicky působila k tomu, aby zodpovědní pracovníci jak v národních, tak ve federálních orgánech s největší vážností přistupovali k problémům ochrany životního prostředí. To nám jednoznačně uložil XVI. sjezd KSČ.

Naše úsilí musí vést tak k zastavení procesu dalšího zhoršování životního prostředí a přírody jako nenahraditelné základny života a ekonomiky naší společnosti. Za pomoci všech našich občanů dáme tak jiný směr tomuto nepříznivému trendu v oblasti životního prostředí. Děkuji za pozornost. /Potlesk./